Duben 2010

Hlídačka psů 17.díl

27. dubna 2010 v 14:44 | Verýs |  Hlídačka psů
"COŽE budu dělat?" vystřelila jsem.
"Je to jenom vedlejší hlas.. scháníme už delší domu někoho kdo by se na to hodil. Ty máš hlas moc hezkej a sem si jistej že to zvládneš!" vysvětlil mi vklidu Bill.
"Ale co z toho budu mít já?" stáhla jsem obočí k sobě.
"Peníze o který jsem tě připravit, kvůli tý brigádě.. třeba!" řekl Tom nevýrazně. Doteď jsem myslela, že je duchem mimo, ale asi poslouchá celou dobu.
Navíc mě připravil o výmluvy. Věděl, že jak zahraje na notu s penězma budu víceméně svolná se skoro všim, ale do tohodle se mi opravdu nechce.
"Nikdo se sice nedozví, že vedlejší hlas v písních je tvůj, ale dostaneš od Universal Music doporučení. Jestli chodíš na konzervatoř budeš se v budoucnu chtít věnovat pořád hudbě ne?" promluvil na mě jeden ze 3 přítomných manažerů.
"Jsem spíš na herectví..-"
"-..ale zpívání jí jde stejně dobře!" skočil mi do řeči Bill.
"Nevim co řešíš!" zasmál se manažer.
"Nikdy jsem nic podobnýho nedělala!" přiznám svůj strach.
"Oh.. neboj.. kdybys viděla jak jsem byl vyklepanej.. když jsme měli poprví nahrávat!" zasmál se Bill.
"Bylo ti 14" znovu promluvil Tom SMĚREM K bILLOVI.
"Ale to na tom nic nemění" pokrčil rameny.
"Jo, máš pravdu.. nemění to nic na tom, že se mi do toho nechce!"
"No tak... jsem si jistej, že to uděláš... a bude to perfektní. Nenech se ještě dlouho přemlouvat!" drknul do mě Bill. Koukla jsem se na něj.
"Já věděl, že to uděláš!" zatleskal rukama.
"Já nic neřekla" bránila jsem se.
"Ale jo.. uděláš to. Joop.. jupí" pořád se radoval.
"Bille.. ne.."
"Jo jo joo" vůbec mě nevnímal.
"Tome uklidni ho nějak. já přece neřekla, že to udělám!" zamračila jsem se.
"Tohle dělá vždycky, ale teď už ho nepřesvědčíš. Je na to moc tvrdohlavej. Nepustí se toho" zasmál se Tom.
"Jo jooo. Miluju tě za to"
"Jenom za to?"
"Ne... celkově. Ale teď ještě víc"
"Jsi beznadějný případ" rozesmála jsem se. Pořád se radoval a vypadal jako pohádkový skřítek.
Nechápu jak jsme na tokové přirovnání přišla..

=========================================
Jsme tu už nekonečně dlouho. Oči se mi zavírají skoro sami a nedokážu se přinutit stát na nohou
"Byla jsi skvělá. Všichni jsou moc spokojený" přišel za mnou Bill.
"Hmm.." nepřítomně jsem se pousmála.
"Jsi unavená? Zachvilku končíme. Po tobě už se nic nechce" to jsem slyšela víc než ráda. Vylezla jsem z nahrávačky a sedla si na gauč.
Po chvíli jsem už skoro ležela. Měla jsem zavřený oči a hluk v místnosti jsem nějak vůbec nevnímala.

"Zlato, vstávej už jedeme domu!" šeptal mi někdo do ucha.
"No jo" zabručela jsem.
Nechápu jak se mi povedlo se dostat do auta. Nicméně jsem najednou byla na zadnim sedadle Tomova sporťáku a ležela jsem na Billovi.
"Misho chceš vzít domu nebo přespíš u nás?"
"Mě to je jedno"
"Máš zejtra školu?"
"Ne, je pátek" zabručela jsem.
"Aha. Tak přespíš u nás teda?"
"Jo, třeba" znovu jsem zabručela. Konečně mě jakš takž nechali být.
Cesta byla ale tak nepohodlná, že jsem usnout už nedokázala. Posadila jsem se na sedačce a opřela se o Billoví rameno.Políbil mě do vlasů a něco mi řekl, ale nevnímala jsem ho vůbec.
Přijeli jsme před jejich dům. Vjeli jsme dovnitř a došourali se do baráku.
"Dobrou Tome" řekla jsem s Billem dohromady. Zatímco my dva se chystali do ložnice Tom šel ještě vyluxovat lednici.
"Jsem taaakk ospaláá" zívla jsem a skočila do Billoví ustlaný postele.
"Nechceš se přeci jet trochu vysvlíknout? Spát v džínech neni moc pohodlný" zasmál se.
"V tuhle chvíli bych usnula v čemkoli a bylo by mi to jedno. Nicméně máš asi pravdu" podařilo se mi zvednout.
"Nechceš mi pučit nějaký tričko na spaní?" pousmála jsem se, když jsem se svlíkla až do spodního prádla.
"Proč?"
"Tady je vidět, že jsi v životě na sobě nikdy neměl podprsenku. Jinak bys věděl, jak děsně nepříjemný to je." zaxichtila jsem se.
"Tak si jí sundej" lišácky se usmál. Podezřívavě jsem se zamračila.
"Proč ne žeo" pokrčila jsem nakonec rameny. Otočila se zpátky ke křeslu kam jsem odložila svoje oblečení. Sundala jsem si podprsenku a položila ji na to křeslo. Jsem zvědavá jak se bude tvářit teď. Zalezla jsem si znova do postele a zachumlala se pod peřinu. Jedním okem jsme se podívala na Billa. Bylo na něm vidět, že nečekal, že to fakt udělám. Nakonec se pousmál, vysvlíknul se ze svého oblečení a nechal si na sobě jenom boxerky. Děsně sexy boxerky. A zalezl si ke mě do postele.
"Hmm.. většinou spíš v boxerkách" zasmála jsem se.
"Vždycky!" kývnul
"A vždycky jsi tak sexy?"
"Hey.. nebyla jsi děsně ospalá?" začal se smát.
"Jo byla. Ale jak můžu spát, když vedle mě leží někdo jako ty?"
"Co to znamená? 'Někdo jako ty?' ?" zamračil se.
"Nemyslela jsem to tak jak si myslíš!" zakroutim hlavou.
"A jak teda?"
"Někdo tak úžasnej, skvělej a zatraceně sexy!" zazubila jsem se.
"Aha.." našpulil rty jak přemýšlel.
"Řekla jsem něco blbě?"
"Ne, ne.. jenom. To předtim jak jsi řekla."
"Mluvim rychleji než myslim. Nech to být!" zavřela jsem oči a přitulila se k němu.
Hned na to jsem usnula.

Hlídačka psů 16.díl

25. dubna 2010 v 22:09 | Verýs |  Hlídačka psů
================MISHA================
Čekám až mě někdo vyzvedne před mojí školou. Přesně jak včera Bill chtěl, i když pořád netušim proč. Jenom mi řekl, že zkusí něco domluvit. Něco dobrého pro mě i pro ně! Znovu se kouknu na hodinky. Už jsou 3. Má zatraceně velký zpoždění.
------------------------
Už se chystám to vzdát a odejít pryč. Jsem tu beztak uplně sama. Když na parkovyště přijelo krásný sportovní auto, ze kterého vyskočil Billa a šel hned ke mě.
"Promiň, promiň, promiň.. nemohl jsem donutit Toma, aby jsme konečně jeli. Potom se něco začalo řešit a prostě jsme vyjeli moc pozdě. Omlouvám se!" políbil mě na tvář.
"Chtěla jsem se zlobit, ale když se tak omlouváš.." zasmála jsem se.
"Jsem rád, že se nezlobíš.. mám pro tebe dobré zprávy"
"Jaký?" zvedla jsem obočí.
"Řeknu ti to v autě, než si mě někdo všimne!" pousmál se. Vzal mě za ruku a stáhl mě sebou na zadní sedadlo toho sporťáku.
"Ahoj Tome!"
"Čau Misho" kývnul na souhlas a rozjel se někam pryč.
"Už mi řekneš o co jde?" zeptala jsem se netrpělivě Billa.
"Ne, jestě je jedna věc..." zakroutil hlavou a vzal mě za ruku. Dlouze mě začal líbat. Nebránila jsem se a jenom mu zamotala ruce kolem krku.
--------------------------
"Hu, nechci vás rušit, ale už jsme tady!" promluvil Tom.
"Byla to taková chvíle" zamračila jsem se.
"Půl hodiny cesty"
"Půl hodiny?" zvedla jsem obočí. Vystupovali jsme z auta..
"Jo" kývnul Tom znovu a ten debilní usměv se mu rozléval po obličeji stále větší a větší.
"To neni možný. Ty lžeš!" zasmála jsem se.
"Já a lhát? No fakt ne.. byli jste do sebe zakouslí celou půl hodinu!" propukl v hysterický smích.
Vcházeli jsme do jejich studia. Rozhlídla jsem se kolem. Objevili se dvě hlavy. Hnědovalá a blonďatá.
"Ho, jsi v pohodě?" drknul do mě Bill. Vrátila jsem se z tranzu na zem a pousmála se.
"Jinak.. tohle je Gustav.. a tamten Georg.." ukázal na ty dva kluky. Usmála.
"Ahoj.. rádi tě poznáváme.." řekl mi Georg
"..hodně rádi" dodal Gustav.
"Já taky. Jsem Misha" kývnu..
"My víme.. Bill o tobě pořád kecá" zašklebil se Georg
"Hey.. zrádče!" zamračí se ně Bill.
"Doufám, že jenom v dobrym"
"oh.. opravdu.. JENOM v dobrym!" rozesmáli se kluci. Nechápala jsem je, ale to je fuk.. :D
"Už se na vás čeká!" přišel Tom. Ani jsem si nevšimla, že odešel jak jsem byla zaměstnaná seznamováním. Kluci postupně odešli. Zůstana jsem na chodbě už jenom s Billem.
"Nemusíš se bát!" otočil se ke mě.
"Nebojim se"
"Ale jo, a teď mi ještě lžeš!" zasmál se a zlehka mě pohladil po tváři.
"Jak to poznáš?" zamračila jsem se trochu.
"Třesou se ti ruce!"
"Sakra.. ani jsem si to neuvědomila" znovu jsem se zamračila.
"Jak řikám. Nemáš se čeho bát!" pousmál se klidně.
"Nevim čeho bych se měla bát a toho se bojim. CHápeš mě?"
"Myslim, že jo.. strach z neznáma.. že?"
"Jo, přesně.. nenávidim jakýkoliv překvapení a tak.. mám z toho nervy!" křečovitě jsem se usmála.
"Už pudem, jenom si chci užít poslední chvilky soukromí" šibalsky se usmál a sklonil svoje rty k těm mím. Přenesl na mě něco ze své energie. Trochu ze mě tréma opadla a taky jsem byla ješě trochu v tranzu, když mě za ruku vedl do místnosti kevšem těm manažerům a zbytku kapely...

Hlídačka psů 15.díl

20. dubna 2010 v 20:30 | Verýs |  Hlídačka psů
============DRUHÝ DEN- vypráví BILL==========
"Billeee... někdo zvoní. Jdi tam prosimtě!" zahulákal Tom. Protočil jsem oči a sešel ze schodů.
"Čekáš někoho?" zeptal jsem se.
"Je možný, že to je Tezz, ale nejsme domluvený" pokrčil rameny a šel zpátky do obýváku..
Vyšel jsem z domu a šel otevřít.
"Kdo to je?" zavolal jsem přes bránu. Nic se neozvalo, tak jsem odemkl branku.
"Ahoj!" usmál jsem se šťastně na Mish.
"No ahooj" skočila mi kolem krku.
"Co se děje?" zvedl jsem překvapeně a se smíchem obočí.
"Potřebuju se s někym podělit o svoji radost. Tezz neni zase doma.."
"Jakou máš novinu?"
"Tu zkoušku jsem udělala" rozzářila se ještě víc.
"To je úžasný, ale věděl jsem, že to uděláš" usmál jsem se. Pustila se mě a společně jsme šli do baráku. Přitom pořád nadšeně mluvila..
"Trochu mi kazíš to, že to je překvapení, ale dobře. V tuhle chvíli mi náladu nic nezkazí!" úsměv jí najednou pohasl a zamračila se
"Tom tu má nějakou holku?" vypadlo z ní.
"Ne" zakroutil jsem hned hlavou.
"Tak ty tu máš nějakou holku?" podívala se se zvednutym obočim přímo mě do očí.
"Nemám tu nikoho!" řekl jsem vážně a pohled jí opětoval.
"Tak čí jsou ty holčičí boty?" ukázala na zem na chodbě.
"Dcery našeho manažera!" řekl jsem v klidu. Zamračila se a nechápavě se na mě koukala.
"Tom s ní něco domlouvá.." řekl jsem jenom. Nevim jak jí říct, že Tom nabídnul její práci někomu jinýmu.
"Aha.. promiň, asi jsem hrozná co?" zakroutila s úsměvem hlavou a přišla ke mě.
"Nejsi.." usmál jsem se a přitáhl si jí za boky k sobě. Šibalsky se usmála a zamotala mi ruce do vlasů.
"Páni.. Bille, nepochlubil ses, že máš holku!" řekl někdo rádoby nadšenym hlasem za námi. Protivně jsem se otočil..
"Ahoj Jess" první možnost jí pozdravit. Nikdy jsem jí neměl moc rád, protože až okatě dává najevo... jak to říct slušně... svoje sympatie.
"A ty seš?" podívala se na Mishu, jako, kdyby byla škodlivý hmyz.
"Misha!" řekla potichu..
"Moc mě těší.." zašklebila se v úsměvu Jessika.
"Už jsme domluvený. Jess můžeš jet!" řekl Tom.
"Jasně. Tak papa všichni" znova udělala dokonalýho škleba a odešla.
"Fíháá... docela se bojim jí svěřit naše pejsky!" zamračil se Tom. Ztuhl jsem na místě a stejně tak Misha. Kurva!! Jeden debilní přežek !!
"Co?" zeptala se Misha, jako kdyby přeslechla.
"Bill ti to neřekl?" zamračil se na mě Tom. S radostí jsem mu ten pohled vrátil.
"A kdy asi..!:?" řekl jsem ironicky.
"No nevim..." podrbal se na hlavě..
"Řekneme mi už co tu teda chtěla?" vložila se do toho opět Misha.
"Noo.. ona vezme tu brigádu místo tebe!" zazubil se na ní Tom.
"DĚláte si srandu? PROČ? Vždyť....-" odešla ode mě dva kroky dál a celá zrudla..
"Misho, uklidni se. To Tom jí tu brigádl nabídnul!" řekl jsem rychle...
"Ale tohle byl můj jediný přísun peněz! To si mám zase hledat nějakou briádu?" začala histericky křičet..
"No tak.. můžeme to udělat i jinak..." zamyslel se Tom.
"Ne, to je fuk... já... asi jsem neměla pravdu Bille. Dneska mi něco dokáže zkazit náladu a to hodně !!" otočila se a byla na odchodu.
"Ne, počkej Misho!" chytl jsem jí za ruku.
"Jestli nechceš, aby byla protivná tak mě ihned pusť!" zasyčela na mě. Nepustil jsem jí. Přivřela oči a pozorovala mě.
"Jestli o to tak moc stojíš tak jí Tom teď zavolá, že z toho nic nebude" řekl jsem v klidu.
"Nenamáhejte se. Je to jedno.." vyškubla se mi a znova se otočila.
"A proč seš naštvaná na mě?" zavolal jsem za ní.
"Nejsem naštvaná na nikoho, ale budu, jestli mě teď nenecháš!" skoro už zakřičela. Už jsme mlčel. Ohroměně jsem jí pozoroval..
"Mějte se čau!" otočila se a odešla pryč. Se zvednutym obočim jsem se otočil na Toma..
"Super!" procedil skrz zuby.
"Nemyslíš, že to je nejvíc tvoje vina? Nejdřív ses jí měl zeptat!" řekl jsem rozčíleně.
"No promiň... ale kdo mohl předvídat takovoudle reakci!"
"Ty.. když si se domluvil s Jessikou! Teď je zbytečně naštvaná i na mě!" zabručel jsem a než stačil něco namítnout jsem odešel k sobě do pokoje.

==================TEZZ================
Přijela jsem domu trochu později.. Misha stejně asi bude u Billa tak není co řešit.
"Hůů. Co tu děláš?" lekla jsem se Mishi. Tak doma je no. Akorát mě dobře ignoruje..
"Hey.. co je?" odnesla jsem si tašky do svého pokoe a šla do obýváku za Mishou.
"Mishul co bulíš?" vyvalila jsem oči a sedla sivedle ní na podlahu pod oknem.
"Tak mam po brigádě!" utřela si rukou slzy.
"Jakto?" nechápala jsem jí.
"Tom to nabídnul nějaký holce, která má nohy až do nebe, pžasný blonďatý vlásky a děsnej nosovej hlas.. naví je to nějaká dcera jejich manažera a nehorázně koukala po Billovi!"
"He.. to má smůlu.. ať si s těma psama klidně chodí. Billa si vzít nenecháš viď" zasmála jsem se.
"Tezz.. když já takle přijdu o money, který budu po škole potřebovat.. abych mohla začít vůbec nějakou kariéru... takle zase budu žebrat u mámi" zamračila se.
"Třeba ještě na něco přijdeme" mrkla jsem na ní a usmála se.
"No oka.." řekla sice nevěřícně, ale aspoň něco. Na stolku začal vybrovat její mobil. Natáhla jsem se, že jí ho podám.
"Ne, nech ho. To je určitě Bill! Volá mi pořád!" zakroutila hlavou.
"No tak to mu to koukej vzít!" podala jsem jí toho mobila. Zamračila se na mě, ale nakonec to stejně vzala.
"Ahoj Bille"
"<>"
"Promiň asi jsem ho prostě neslyšela!"
"<>"
"Jsem v pohodě!"
"<>"
"Co tě napadlo?"
"<>"
"Zejtra mám školu jenom do půl 3!"
"<>"
"Můžeš mi říct proč? Co se děje?"
"<>"
"Ne,.. to NE! Nepřipadá v úvahu!"
"<>"
"Nejsem umanutá!! Ale... stačí, že znám Toma. Nepotřebuju nutně poznat i tví přátele z kapely!"
"<>"
"Tak mi řekni na co tam teda budu dělat?!"
"<>"
"Nemám ráda překvapení!"
"<>"
"OK! Nemám ráda ani tajemství"
"<>"
"Chceš mě našvat viď!"
"<>"
"Už nejsem naštvaná. Jenom mě to mrzí. Hodně.."
"<>"
"Promluvíme. Ano.. jenom řekni Tomovi, aby neměl výčitky. Nezlobím se na něj ani na tebe!"
"<>"
"Já tebe taky. Zejtra. Ahoj"

"Bill se zbláznil" zakroutila hlavou a položila mobil na podlahu..


S klukama je hold trápení 10.díl

18. dubna 2010 v 23:15 | Verýs |  S klukama je hold trápení
Probudili mě hlasy na chodbě. Jenom útržky.. snažili se oba mluvit potichu. Stejně jsem slyšela.. mluvili o mě.. o včerejšku.. Tom domlouval Billovi, který působil už docela klidně.
Otevřeli se dveře a někdo vešel dovnitř.. držela jsem oči zavřený. Jsem si jistá, že to je Bill. Posadil se na moji půlku postele a pohladil mě po vlasech. Poté si potichu povzdechl. Lehl si vedle a bylo ticho. Otevřela jsem trochu oči.. ležel kousíček ode mě na zádech. Ruce měl na obličeji a zřejmě zavřený oči.
"Bille" šeptla jsem. Naklonil hlavu a kouknul se na mě. Působil hrozně smutně. Určitě má výčitky.. to už na něm poznám.
"Tom něco řikal.." řekl potichu. Sklonila jsem pohled pryč od jeho.
"Nechci, aby jsi si myslela, že se semnou musíš rozejít. Já... já... myslim, že...."
"Co myslíš?"
"Myslim, že to je teď hodně blbý načasováný... ale... nenechám vás v tom"
"Víš, že tě nemůžu do ničeho nutit. Dítě nechceš.. do ničeho tě nenutim. Ani do přetvářky!"
"Nepřetvařuju se.... je pravda, že dítě nechci, ale na druhou stranu jsem si to asi nikdy nedovedl představit. Je nám 20. Kdo v tomhle věku přemýšlí o dítěti?"
"Asi jenom ti, který maj smůlu jako my!" sklonila jsem smutně pohled.
"Ale no tak.. nebude to tak hrozný.." zvedl mi bradu a upřímně se usmál. Objala jsem ho kolem krku a přišoupla se blíž k němu.
"Máma ti změnila náhled na život?"
"Ne, jenom mě seřvala a potom se začala radovat"
"A co teda?"
"Uvědomil jsem si jenom to co jsem už dávno věděl.. že k šťastnýmu životu potřebuju tebe, i když bude o jednoho drobka víc. Třeba se mi úloha táty zalíbí a budeme mít jednou velkou rodinu!" usmál se.
"A co tvoje kariéra? Jak to chceš udělat?"
"Nevim.. zatim je čas... teda.. víš jak to myslim.. budu častěji doma... a potom se uvidí!" posmutněla jsem. Všechno se teď hrozně zkomplikuje. Nic už nebude jako dřív, ale třeba to bude taky dobrý. Ségře sem vždycky záviděla, že má Daniell, i když jí měli taky neplánovaně a taky docela brzo.. i když ne tak brzo jako já. Mě je 20.. ségra měla Dani před rokem, kdy jí bylo 27! Ale ona je jiná než já.. ona i Dan jsou mnohem víc mateřský. Já s Billem nejsme tak dospělí jak by jsme měli na dítě být.
"Lásko.." vydechl Bill a já se na něj podívala. 
"Dokážeš si nás představit jako rodiče?" zamrkala jsem omráčeně. Na dlouho se zamyslel, potom mi věnoval svůj kouzelnej úsměv a kývnul.
"Dovedu, ale je to trochu moc fiction! Realita asi bude trochu jiná!"
"Bojim se toho.." řekla popravdě.
"Já taky, ale máme přesně 9 měsíců na to, aby jsme se seznámili s realitou.."
"Dával jsi ve škole při sexuologii pozor?" zasmála jsem se.
"Něco jsem odchytil" samolibě se usmál. Pousmála jsem se a položila se na něj hlavu, přitom jsem ho stále objímala rukama kolem pasu. Bill mě začal zhladit po zádech a já zase začala usínat...
------------------------------
Probudila jsem se sama na posteli. Na nočnim stolku mi vybroval mobil.. koukla jsem se na displey a přijala hovor.
<Co je ségra?>
<Nic, nic. jenom chci vědět jak to dopadlo?! Budu teta?>
<Budeš máma to ti musí stačit!>
<Oh Jo.. Já to věděla! Jsi těhotná.. oh.. to je.. wáááu!>
<Nechtěla by ses už uklidnit?>
<Co s tebou je? Nemáš radost?>
<No to nemam! Když vidim co všechno to způsobuje tak doopravdy nemam! Navíc..  nepřijde ti divný mít dítě ve 20?>
<To kvůli Billovi?>
<Jo> povzdechla jsem si a skápla mi slza.
<Když mě ničí, když vidim jak se teď musí přetvařovat. Nevim jak z toho ven a nechci, aby se kvůli mě něčeho vzdával a trápil se>
<Ty seš pako!>
<Díky no..>
<Víš, že to myslim v dobrym. Ale neboj. S timhle by sis vůbec neměla lámat hlavu>
<Ale lámu. Já prostě. Jsem taková.>
<Už od dětství. Než by ses na někoho zlobila radši si ho litovala>
<No jo no.>
<Zlato už se tim netrap. Nechceš zejtra přijet? Zvednout náladu..>
<Jo, přijedu, ale spíš proto, že nechci bejt doma sama.>
<Kluci jedou pryč?>
<Asi na 4 dny do Anglie zas>
<Tak ty 4 dny budeš povinně každý den u nás>
<Ráda, i když mě budete mít brzo plný zuby>
<Proto ti to nabízim jenom na ty 4 dny>
<Díky ségra. Hele už pudu.. nějak jsem celej den prospala..>
<Zvykej si.>
<No na tohle bych si klidně i zvykla> zasmála jsem se.
<tO ty jsi, ale i normálně prospala celej den tak nedělej>
<Fájnn no :D. Tak já jdu. Papa>
<Zavolej kdy přijedeš>
<Ok, pa>

Položila jsem mobila zpátky na stolek. Zvedal se a šla do obýváku.
"Ahoj kluci!" zamžourala jsem proti světlu z lustru.
"Už jsi se vzbudila?" pousmál se Bill. Kývla jsem a sedla si k němu na gauč. Zavládlo podivný ticho. Tom byl v pohodě- koukal se na televizi a skoro vůbec nás nevnímal. Zatímco já jsem televizi nedokázala vůbec vnímat. Byla jsem celá napjatá, myšlenky se mi v hlavě nesouhlasně motaly a ztrácela jsem pojem o realitě. Najednou už jsme nebyla s klukama v pokoji.. byla jsem sama. Ve tmě.
---------------------------
"Kim,.. hey.. No tak... co se děje?.. TOME!"  někdo mi plácá do tváří. Překvapeně pomalu rozlepim oči od sebe.
"Už se probrala!" zašilhala jsem a chtěla se zvednout.
"Oh.. ne, ne.. zůstaň ležet!" někdo mi zatlačil na ramena a znova jsem si lehla.
"Co se děje?" snažila jsem se pochopit tuhle situaci.
"Skolabovala jsi!"řekl mi Bill. Tom rychle někam odešel. Zvedla jsem překvapeně, tápajích obočí. Tom se vrátil do místnosti a podával mi sklenici vody. Chtěla jsem se zvednout, ale Bill mě předběhl. Pomohl mi si sednou, přičemž mě celou dobu přidržoval a podal mi sklenici s vodou.
"Už ti je líp?" zeptal se mě starostlivě. Položila jsem vodu na stolek..
"Myslim, že jo. Vůbec nevim jak se to stalo!"
"Taky nevim." starostlivě na mě koukal Bill.
"Kim.. neni to kvůli tomu, že jsi od včerejška nic nejedla?" Tom si sedl k nám na gauč.
"Co? .. Nejedla?.. proč?" vyjel na mě Bill.
"Hey.. klid. Já nevim. Neměla jsem hlad.. skoro pořád jsme spala. Ráno jsme jeli do tý nemocnice.. potom jsem spala... večer jsem se akorát vysprchovala a spala jsem... dneska jsem se probudila.. mluvili jsme spolu.. potom jsem zas spala...."
"To je nějakej přznak? Přehnaná spavost?" uchechtl se Tom.
"Mě bylo řečeno jenom to, že budu jíst až budu jako bagr!"
"Zatim si spíš jako kost a kůže!" zamračil se Bill a odešel pro telefon. Poté někam volal..
"Teď má doopravdickou hrůzu" otočil se Tom přes rameno na Billa, kterej nás naštěstí nevnímal. Přitáhla jsem si nohy k sobě a položila si bradu na kolena.
"Asi mu to hodně zlehčuju no" zamračila jsem se.
Bill objednal jídlo. Proto někam volal. Navíc má pochyby. Nechce mě tu nechat samotnou až zejtra odjedou.

S klukama je hold trápení 9.díl

18. dubna 2010 v 22:52 | Verýs |  S klukama je hold trápení
=============KIMBERLY============
"Bille jsem těhotná!" přivřela jsem trochu oči. Čekala jsem nějakou pohromu, ale on mlčel.. koukla jsem se na něj. Zkamaněle mě pozoroval..
"JÁ TO VĚDĚL!" vybuchl najednou..
"Bille....-"
"NE. Teď mlč ty! Já... ne., musim.. odjet..!" sebral klíčky od svého auta a jako raketa vypálil z bytu. Šla jsem k oknu, ale už ani jeho auta na dvoře nebylo.
"To byla rychlost!" řekla jsem si a šla si sednout na gauč.
------------------------------
"Kim? Hey co se stalo?.. no tak vzbuď se!" dřepal někdo se mnou. Rozlepila jsem opuchlí oči a koukala na Toma.
"Usnula jsem jenom" řekla jsem.
"Kde je Bill?"
"Odjel" řekla jsem bez zájmu.
"Kam?"
"Já nevim.. řekla jsem mu, že jsem těhotná a on něco zakoktala a potom vypálil z baráku jako raketa!"
"To je divný" zamračil se..
"Já mu zavolám" řekla jsem a natáhla se na stolek pro svého mobila.
3x vyzvánělo a potom mi to típnul.
"Típnul mi to!" řekla jsem. Po tvářích mi steklo pár slz. Jsem teď moc přecitlivěla.
"Tak mu zavolám já!" vytáhl z kapsy svůj mobil. Zmáčkl pár tlačít a přiložil si ho k uchu.
"Taky mi to típnul" řekl nebručeně.
"Kam mohl jet?" zamrazilo mě.. hlavně ať neudělá nějakou blbost.
"Neboj se o něj.. neni to až takovej kretín. Neudělal by blbost, když ví, že má závasky. Jenom si to potřebuje urovnat. Je to moje dvojče vim jak uvažuje.." sedl si vedle mě a dal mi ruku kolem ramen.
"Když to tak dobře víš, tak mi řekni kam mohl jet" zabručela jsem.
"Zkusim pár čísel" řekl a začal opět něco mačkat na mobilu.
<Ahoj Andy, je u tebe Bill?>
<>
<Asi před... > podíval se na mě tázavě
"Tak 3 hodinama!" řekla jsem.
<Prej asi před 3 hodinama odjel a nevíme o něm>
<>
<Byl rozčílenej.. ale spíš šokovanej>
<>
<to je jedno!>
<>
<Ok, díky. Čau>
"Andreas o něm nic neví!" pokrčil rameny a dál hledal v mobilu.
"Co Gustav.. Georg?"
"U Gustava jsem byl doteď.. museli by jsme se tam potkat a Georg je dvnes večer se svojí přítelkyní!"
"Mě už nikdo nenapadá!" dala jsem si obličej do dlaní a znova se rozbrečela.
"Neboj... mi ho najdeme. Podívej něco mě napadlo!" zvedla jsem hlavu. Ukazoval mi v jeho tel. seznamu kontakt na jejich mámu.
"Jel by až do Magdeburku?" zvedla sjem zmateně obočí.
"Je to dost daleko.. pryč od tadytoho stresu. Je tam doma a mateřská základna je přece ta nejlepší opora!"
"To teda děkuju Tome" rozbrečela jsem se.
"Oh.. já to s tou mateřsou základnou samozřejěm tak moc nemyslel. Tvoje máma je výmka, ale za to máš nás... mě!"
"Díky no" utřela jsem si hřbetem ruky slzy.
"Jdu jí zavolt!" přiložil si mobil k uchu... znovu jsem poslouchala....
<Ahoj mam->
<>
<Jak víš, že ho hledáme?>
<>
<Opravdu? To je super.. teda.. víš jak to myslim!>
<>
<Kim je na tom hůř to mi věř!>
<>
<Chová se jak hlupák!>
<>
<Já vim! Ale ty jsi tu zase nebyla! Nemůžeš soudit>
<>
<Kdy přijede?>
<>
<Vyřídim jí to. Oka. Dík mami!>
Zavěsil. Tázavě jsem se na něj podívala.
"Je tam. Samozřejmě. A máma ti vzkazuje, že se ti kvůli tomu nemusí zbořit svět!"
"To by měla spíš říct Billovi!"
"Taky mu to řiká!"
"Tome... já se bojim... doopravdy.. co když on... prostě nevim.. co když se semnou rozejde?" zalily se mi oči slzama.. opět!
"Kim, buď v klidu.. on tě v tom nenechá" objal mě.
"Ale... nechci, aby se do něčeho nutil. Vim, že nechce dítě.. já naopak nemůžu zabít dítě. Asi.. asi se nakonec rozejdem" 
"Ne, Kim.. o tomhloe ani nepřemýšlej. Zničilo by to tebe i jeho!"
"A co jinýho zbývá?"
"Je hodně řešení.. jenom ne rozchod! Vždyť jste spolu už tak dlouho. Vyrůstali jsme spolu.. známe se už od báboviček a ty se teď chceš odthnout?"
"Tome já to vim.. vim to všechno.. ale nevidim jiný řešení!" narovnal se a vzal mě za ramena.
"Běž se vyspat.. to teď potřebuješ.. potřebujete.. nejvíc. Vyčisti si pořádně hlavu. Dneska už nemysli na Billa..."
"Copak to jde?"
"Ok.. tak se pokus co nejdřív usnout.. dobře? Poslechneš mě?" kývla jsem.
"Už si nedělej starosti Kim!" znova mě objal a potí mě pustil. Šla jsem rovnou do naší ložnice. Je to dviný.. takový prázdný... zachumlala jsem se do peřiny a snažila se na to jak řekl Tom nemyslet.

S klukama je hold trápení 8.díl

18. dubna 2010 v 21:53 | Verýs |  S klukama je hold trápení
"Mám tvojí mámu doopravdy ráda, ale někdy mi vadí jak je vlezlá" postěžovala jsem si Billovi, když jsme v noci leželi v objetí v posteli a povídali si.
"Nevim jak na nějaký věci přichází" zakroutil nechápavě hlavou. Poznala jsem, že pořád přemýšlí o tom, jestli bych mohla být těhotná.
"Jestli tě to nějak uklidní tak si zejtra zajdu na gyndu!" řekla jsem mu v klidu. Podivně se na mě podíval a přikývl.
"Spíš mě ale trápí to... jaký to bude.. až.. ty budeš chtít mít děti a tak... a já ....nejsem stavěnej na děti! Nikdy jsem nechtěl ani děti ani svatbu.. ani nic takového. Nejdůležitější v životě jsi pro mě vždycky byla ty, muzika a rodina.. ale děti v mim žebříčku nejsou a nebyli!" zakroutil smutně hlavou.
"Netrap se tim... já neřekla, že chci za každou cenu děti." pohladila jsem ho po tváři. Pousmál se, ale pořád byl očima mimo..
"Bille, nebuď takovejdle! Je minimální pravděpodobnost, že jsem doopravdy těhotná. A já sama se tak vůbec necítim a podle ségry to na sobě hned poznáš... takže nebuď takovejdle zamlklej!"
"No jo... ale..."
"Ne, žádný ale!"
"Kim...."
"PšT!"
"Tak já už nevim, nejdřív chceš abych mluvil a potom mě nenecháš nic říct!"
"Protože vim co chceš říct! To jsem na mysli neměla!"
"Jak to víš?" zamračil se..
"Telepatie"
"Chacha!"
"Najednou ti je i do smíchu"
"Dobrou!" řekl nabučeně a otočila se ode mě.
"Dobrou!" řekla jsem jenom a otočila se a svojí půlku.
--------------------------------
Probudila jsem se na svojí dobu docela brzo. Bill tradične ještě spal tak jsem šla do obýváku. Lehla jsem si na gauč a koukala chvíli na televizi. Tom se probuil dřív než Bill a tak jsme koukali a povídali si spolu. Řikla jsem mu o všem... řekl, že strejda by byl moc rád, ale jako Billoví dvojče poznal, že on by táta moc rád nebyl. Prakticky celý ráno mi zvedal náladu, než se ve dveřích u obýváku objevil rozespalej Bill.
"Čau" řekla jsem pořád mrzutě...
"Nazdar!" odsekl mi taky a odešel do kuchyně.
"Co je?" nechápal Tom.
"Včera jsme se nepohodli!" pokrčila jsem rameny. V další chvíli se objevil Bill znova v obýváku s hrnek mkafe.
"Chceš vzít do nemocnice?" zeptal se mě, aniž by se na mě byť na chvilku podíval.
"Proč?." nechápavě jsem se zamračila... kouknul se na mě se zvednutym obočim a netrpělivě podupával nohou.
"Aha.. jo.. ta gynda... no.. nejsem tam obědnaná!" pokrčila jsem rameny.
"Tak řekneš, že to je naléhavej případ!" nechápavě zakroutil hlavou jako kdyby to byla naprostá samozřejmost!
"Tak to nechodí!" zakroutila jsem hlavou..
"Ok, zavolej tam.." podal mi mobil.
"To je rozkaz?" vzala jsem jeho mobil a nechápavě na něj koukala.
"Jo!" řekl mi.. odhodila jsem mobila na gauč a odešla do ložnice, kde jsem pořádně bouchla dveřma.

=====================ToM==================
"Jdi za ní!" řekl jsem Billovi. Zavrtěl hlavou a zůstával seděl na křesle.
"Co si myslíš? Že když budeš hrát dostatečně nabručenýho, že se tím něco změní?" vyjel jsem na něj.
"Nedělej, že víš o co vůbec jde!" řekl mi naštvaně nazpátek..
"No to teda vim. Kim mi to ráno řekla.. všechno!"
"V tom případě mě můžeš aspoň TROCHU pochopit!" zakřičel na mě.. ohromeně jsem chvíli mlčel..
"Chápu tě v tom, že nechceš teď dítě... ale proč se chováš jako kdyby za to Kim mohla? Rozhodně asi stejně jako ty!! Tak na ní nebuď laskavě hnusnej!"
"Nechovám se, že za to může... chovám se tak jak uznám za vhodný!"
"Ale ty se ani nevidíš jak se chováš? Jako největší kretén! Děláš z toho akorát drama!"
"A ty bys nedělal viď!"
"To je protiargument! To nemůžeš vědět!!"
"Néé.. znám tě! Vim jak by jsi vyváděl tak nedávej vinu mě!"
"A komu jí mám dávat? Nikdo jinej tu nedělá dusno!" už, už se nadechoval, že něco řekně, když přišla do pokoje Kim..
"Přestaňte se hádat..." řekla potichu oba jsme k ní střelili pohled. Brečela.
"Kim.." začal Bill.
"Ne, prosím.. mlč!" zarazila ho. Potom se podívala na mě  "Odvezl bys mě prosim do nemocnice?"
"Ale proč on?" zarazil se Bill.
"Protože se už nechci hádat. Nemam na to sílu.. tak to prosím pochop!" vzlikla Kim.
"Odvezeš mě teda?" znova se otočila na mě. Němě jsem kývl a šli jsmespolu do auta.
----------------------------
Čekám před nemocnicí. Nevim proč, ale jsem nervozní. Už kvůli těm dvou. Kim tam už je docela dlouho. Vytáhl jsem mobila a z nudy hrál zatim hry.
Otevřeli se dveře a dovnitře vlezla Kim. Zandala jsem mobila a koukl se na ní. Koukala upřeně na sebe a mlčela.. co to znamená? Dobrý? Špatný?
"Kim..." řekl jsem potichu. Pootočila obličej směrem ke mě. Byla jako mrtvá.
"Mlv.." pohladíl jsem jí přes ruku. Zakrouila hlavou a semkla rty pevně k sobě. Z očí se jí začali ronit slzy.
"Oh.. to asi neni dobrý" vyvalil jsem oči a přitáhl si jí k sobě. pevně mě objala a dál vzlikala.
"No tak.. povídej.. co se děje?" naléhal jsme už trochu.
"Je to v prdeli" vzlikla a odtáhla se ode mě.
"Jsi těhotná?" zvedl jsem obočí v šoku. Kývla hlavou a znova se hystericky rozbrečila. Vyvalil jsem nevěřícně oči a pozoroval jí.
"Kim to bude v pohodě..." snažil jsem se jí uklidnit.
"No to nebude.. dokážeš si představit jak bude Bill vyvádět?" rozbrečela se snad ještě víc. Jestli to snad je vůbec možný.
"Kim no tak.. Billa se neboj.. jenom... musíš mu dát čas!"
"Ale ty to nechápeš... já .. se bojim, že bude chtít, abych šla na potrat!"
"Myslel jsem, že...." zmlkl jsem. Ne, to se teď nehodí... ale doopravdy jsem myslel, že už kdyby byla těhotná takle brzo tak sama půjde na potrat. Bill se nijak nestydí říct, že o děti nestojí.. teda o vlastní! Navíc nemáme čas a nemůže v tom Kim nechat samotnou.
"I když vim jak moc ho Bill nechce.. a teď mě to bolí víc než kdykoli, protože vim, že... na potrat jít nemůžu.. jestli ne máma táta by se mě určitě zřejkl!" zamumlala skoro srozumitelně.
"Nejsi přece věřící jako on!" snažil jsem se namítnout..
"Ale vyrůstala jsem v tom.. vražda jakýhokoliv rázu je hřích. Na tohle věřit musim.. mám to moc zažitý z dětství. Nedokázala bych zabít ani kočku.. natož dítě!" zakroutila hlavou.
Víš.. možná bys na Billa měla jít opravdu pomalu... nějak si sice nedokážu představit jak by tě do něčeho nutil, ale možná bude hodně nepříjemnej... a taky asi řekne hodně věcí, kterých bude litovat!"
"Já vim... snažim se na to duševně připravit, i když jsem ještě pořádně sama nevzala ten fakt!"
"Chceš ještě někam zajet? Já nevim.. odložit to o pár hodin" navrhl jsem.
"Ne.. stejně bude už tak dost protivnej, kde jsme.. radši dřív než později!" zakroutila hlavou.
"Myslim, že zajedu ke klukům!"
"Díky Tome" trochu se jí zvedli koutky, ale do úsměvu to mělo pořád dost daleko...

Hlídačka psů 14.díl

14. dubna 2010 v 21:13 | Verýs |  Hlídačka psů
Nečekala jsem, že bude pršel. Takle se mi cesta přes město docela znepříjemnila, protože jsem musela jet pomalu, aby se ještě ke všemu nevybourala. Konečně jsem přijížděla do jejich čtvrti. Projela jsem mezi pohlednýma baráčkama a zastavila před jejich hlavní bránou. Nasadila jsem si kapucu na hlavu a zvonila na všechny zvonky. Přitom jsem přešlapovala na místě jak ratlík, protože mi byla zima a jak pršelo už jsem skoro byla celá promočená.
"KDO TO JE?" Zahulákal někdo z druhý strany. Tom.. 100%
"Tome to jsem já Misha.. dělej pojď mi otevřít!" zakřičela jsem nazpátek..
"POČKEJJ!" zakřičel zpátky a bylo zase ticho. JÁ ho zabiju. Doopravdy ho zabiju..!!!
Za pár minut se otevřela branka. Čekala jsem, že mi jde otevřít Tom, ale za dveřma stál Bill a koukal na mě taky jako na cvoka.
"Co tady..-!" začal, ale nedokončil, protože jsem ho k sobě přitiskla jak jsem ho objala.
"Úúúúí.. ty studíš" zapištěl.
"Promiň" omluvně jsem se na něj podívala a chtěla se oddálit.
"Ne ne ne.. tohle nedělej!" přitiskl mě k sobě zpátky.
"Chtěla jsem ti jenom říct, že jsem ráda, že jsi tady.. se mnou.. a že mi pomáhaš.. a že tě vůbec znám a taky..." začala jsem nesmyslně rychle kecat.
"Ššš.. pojď dovnitř. Tam mi to můžeš říct v klidu!" usmál se a vzal mě za ruku.
"Počkej je ještě jedna věc co chci udělat..." zastavila jsem ho a znova objala.
"Nechápu co se to s tebou najednou děje, ale očividně bych měl být rád!"usmál se.
"Ne ne, já jsem ráda.. protože... to je na dlouho.. myslim, že jsem jenom potřebovala otevřít pořádně oči!" zarazil se a trochu překvapeně se na mě podíval. S úsměvem jsem trochu zakroutila hlavou a podvlíkla mu ruku zezadu za krk. Tvářil se ještě víc překvapeněji. Znova jsem se usmála a natáhla se k jeho rtům. Lehce jsem přejela těmi svými po jeho. Trochu se zatřásl a za pas si mě přitáhnul k sobě blíže. Z našeho polibku se stalo to nejkrásnější co jsem kdy v životě zažila. Sice jsem byla promokrá až na kost a Bill už taky byl docela hodně mokrej, byla mi zima a trochu se mi modlamovali nohy. Nevim přesně jestli kvůli promrzlinám nebo tomu polibku. Nicméně to byl nejkrásnější polibek v mim životě..
"Možná bysme už mohli jít dovnitř" nevinně se usmál Bill. Zřejmě teď čekal nějakou scénu. Třeba, že se rozhodnu ujet nebo tak... jenom jsem s úsměvem kývla. Usmál se ještě víc a sehnul se ke mě znova, aby mi dal další pusu.
"Bille, já mrznu!" zaupěla jsem.
"Jo, jasně.. promiň" zasmál se a táhnul mě do domu.
"WÁááááááááááááááááááu... Konečně mi děláte radost lidi!" seskočil Tom ze schodiště..
"Co špehuješ?" zamračila jsem se na něj.
"Špehoval jsem v zájmu věci!" zazubil se..
"Kreténe" hodila jsem na něj vražednej pohled..
"No tááák.. nebuď taková.. jenom mám radost!" zamračil se taky na mě..
"Možná jí máš předčastně!" vrátila jsem mu to.
"CO?" ozval se Bill.
"Ty mlč zatim. S tebou si promluvim až potom...."
"Počkat.. teď to nějak nechápu!?" podrbal se Tom na hlavě.
"Myslim, že ty to ani chápat nemusíš" zazubila jsem se na něj teď já.
"Ale... to přece... fáááájn!" odešel naštvaně do obýváku.
"Teď mi to pojď teda vysvětlit!" chytil mě Bill za ruku a táhl mě k sobě do pokoje, kde bude asi největší klid od Toma. Pokud ovšem nebude mít nalepený ucho na dveřích. Což je u něj taky možný !
"Co to má znamenat? To si se mnou jenom tak HRAJEŠ?" spustil na mě Bill. Stála jsem ztuhle u dveří a pozorovala jeho počínání.
"Ty jsi nepochopil, že jsem to jenom plácla před Tomem?!" zasmála jsem se..
"Co? ... ale stejně? ... co to teda má znamenat?" zamračil se a kecnul sebou na postel. Přišla jsem k němu a sedla si mu na klín. Opět mě pozoroval trochu překvapeně.
"Výš... už včera jsem se donutila uvěřit.. že..." zarazila jsem se. Ty jeho oči.....
"Že co?"
"Že.. tě miluju, ale nechtěla jsem aby to tak bylo. Protože v imaginárnim seznamu v mí hlavě převahovali mínusy než plusy. Ráno jsem si o tom promluvila s Tomem a Tezz.. myslim, že to bylo osudový. Bez těch dvou bych nechala všechny kolem sebe trápit donekonečna. A to samozřejmě nechci..." zarazila jsem se a koukla na něj. Poslouchal a v očích se mu lesklo štěstí...
"Možná už je pozdě ti to řikát po tom všem co jsem vyváděla!" zamračila jsem se smutně.
"Ne, samozřejmě, že neni.. u mě se vůbec nic nezměnilo..." usmál se a přitáhnul si mě k sobě v obětí.
"Miluju tě Bille!" usmála jsme se.
"Já tebe taky.." zasmál se a políbil mě. Z druhý strany dveří se ozval aplause.
"Já tvýho bráchu fakt zabiju" musela jsem se smát.
"Kašli na něj" mávnul zdravou rukou a znova si mě přitáhl k sobě...
--------------------------
"Bille?"
"Hmmm?"
"Nemáš něco suchýho na pučení?" zamračila jsem se.
"Nooo... jo, mám!" usmál se a přešel ke jedněm dveřím.. šla jsem hned za nim.
"No pááni... to je... panebože... to je MEGAŠATNík!" čuměla jsem za nim do tý místnosti s jednou velkikánskou výsuvnou skříní..
"Ta je jenom moje.. Tom má svojí!" zasmál se a najisto šel k jednomu 'vchodu' tý skříně.
"Nemáš někde mapu?" rozhlídla jsem se kolem sebe a cupitala za nim.
""Jenom se to zdá velký.. doopravdy mi přijde, že toho mám pořád míň a míň!" zamračil se do skříně. potom zalovil a vytáhl mi tepláky a triko.
"Děkuju" usmála jsem se a šla zpátky do ložnice. PZačala jsem se do toho převlíkat.. asi najisto mi ty tepláky budou dlouhý, ale tak co.. jenom si je ohrnu.. lepší než mrznout v mokrym oblečení.
"Je ti to?" zeptal se mě Bill a slyšela jsem jak zavřel dveře.
"Tepláky jo" otočila jsem se na něj přes rameno a usmála se. Sám se už taky převlíknul triko. Sundala jsem si svoje triko a nahla se na postel po tom Billovim. On mi ho ale rychle sebral.
"Hey co děláš? Vždyť si mi ho sám půjčil" zamračila jsem se.
"Ale takle je to hezší" usmál se andílkovsky a ukázal na mojí podprsenku. Protočila jsem oči..
"Jsi jak malej Jarda. Fakt, že jo!" sebrala jsem mu to triko z ruky a otočila se k němu zády.
"Nemusíš být tak urážlivá." zasmál se a zezadu mi dal ruce na boky.
"Nejsem urážlivá.. jenom"
"Jenom co?" pousmál se.. rozptyloval mě jeho dech na mim krku.
"Aghh..." vydechla jsem a zvrátila hlavu dozadu dokud jsem se neopřela o jeho hruď.
"Jenom co?" zasmál se potichu a přilepil svoje rty na můj krk.
"Tak co? Odpovíš mi?" po chvíli přestal..
"Hmmmm.. když mi řekneš jak zněla otázka tak jo" otočila jsem se čelem k němu.
"Vlastně už taky nevim.." pokrčil s úsměvem rameny. Zatáhla jsem za lem jeho trika a pomalu ho pozadu vedla k posteli. Nechala jsem ho se posadil a sedla jsem si na něj.
"Divný.." řekla jsem si pro sebe a dala mu ruce na krk.
"Copak?"přejel mi rukou po tváři..
"Ten první polibek tam venku mi připadal nejhezčí.. ale pořád a pořád mě překvapují moje city!" pousmála jsem se.
"Mě zase překvapuje, že realita je daleko lepší než představy.." usmál se slaďounce. Pochopila jsem hned co tim myslel...
"Už ti nikdy neublížim slibuju" usmála jsem se a hladově jsem si ho k sobě přitáhla. Přejela jsem rukama z jeho krku na ramena a trochu zatlačila dozadu, aby si lehl. Byla jsem tak nad nim, když do pokoje vpálil Tom...
"Áááá... bože.. klidněte se trochu..." zakryl si oči a otočil se k nám zády.
"Tak se nemáš lézt bez klepání" opáčil mu mrzutě Bill.
"Co vůbec chceš?" zeptala jsem se ho.
"Já nic, ale Tezz vyšiluje!" stál k nám pořád zády a natáhoval ruku s mobilem.
"Pro mě?"
"No pro Billa ne!" řekl ironicky. Natáhla jsem se pro jeho mobila a zakrytá jenom trikem před Tomem jsem si kousek od Billa zpátky na postel. Tom se ohlídnul za sebe a šel k Billovi a něco spolu řešili.
"Ahoj Tezz. Co se děje?"
>CO SE DĚJE? ... To se ptám já co se děje? Proč si najednou odjela a kdy přijedeš domu?
"Neboj. Jsem v pohodě. Všechno ti řeknu až přijedu!"
>A kdy přijedeš? Nezapomeň, že máš zejtra tu zkoušku a měla by ses to ještě zopakovat
"Tezz, už se fakt chováš jak moje máma"
>Dobře. Hey.. to bych nechtěla, ale když už mluvíme o tvý mámě.. máš jí zavolat!
"Kdy?"
>nejlíp ještě dneska
"To bude zase hlídání" vzdychla jsem. Jak tipický!
>Zlato tak já jdu. Poděkuj Tomovi.. pááá
"No čau" odklepla jsem hovor a podala mobila Tomovi. Ten sedebilně zazubil a hned šel pryč.

"Bouchnul se do hlavy?" zamračila jsem se...
"Nevim.. proč?" zeptal se mě Bill.
"Se tak debilně gebil" pokrčila jsem rameny.
"To je jeno!"
"Co jste si povídali?" podezřívavě jsem přimhouřila oči..
"Nic.. co chtěla Tezz?!"
"Nezakecávej to! O čem jste si povídali?"
"O ničem!"
"To je důvěra.." zabručela jsem.
"Hey.. nech toho.. myslíš, že když tě uvidim jak taky bručíš, že ti to potom řeknu?" začal se smát a omotal mi ruce kolem těla.
"Nechci aby jsi mi to řikal.. už o to nestojim" vyplázla jsem na něj jazyk.
"Zase blafuješ!" smál se ještě víc.
"Oka.." souhlasila jsem rezignovaně.
"Stejně ti to neřeknu"
"Jsi hazjlík to je děs!" zakroutila jsem se smíchem hlavou.
"Co chtěla Tezz?"
"Jestli jsem v pohodě. Když přijedu domu. A dělala mi přednášku, že zejtra mám tu zkoušku a měla bych se ještě učit. A ještě, že mám zavolat mámě!"
"Zejtra už je ta zkouška?" podrbal se na hlavě..
"No jo" kývla jsem.
"Možná by sis to měla nějak zopakovat.. výš co.."
"Jsi jak Tezz!"
"A jsi si jistá, že to na 100% umíš?" zvedl obočí..
"To si nebudu asi nikdy.. ale popravdě se mi nechce pryč. Tak si to zopakuju v noci" usmála jsem se a objala ho kolem pasu. Zespoda jsem se na něj andílksy žulila
"Taky nechci, aby jsi odjela, když si před chvíli přijela" usmál se.
"A co podnikneme?"
"Hlasuju pro pokračování stávající činnosti. Akorát to triko už můžeš dát pryč!"
"Nebo taky si ho už můžu vzít na sebe" vyplázla jsem na něj jazyk a sedla si.
"Hmmmm.." zamumlal jenom a s úsměvem mě pozoroval. Natáhla jsem si na sebe to triko a lehla si zpátky na něj a dlouze ho políbila......

S klukama je hold trápení 7.díl

14. dubna 2010 v 15:03 | Verýs |  S klukama je hold trápení
===============PO TÝDNU==============
"Billeee,, musim odvézt Dani k ségře. Včera přijeli!" smála jsem se a snažila se Billa odehnat.
"Včera to taky počkalo!" usmál se a dál mě líbal na krku.
"Já tě už doopravdy PROSÍM. Pusť mě a budeš odměněn!"
"Jak odměněn?"
"Noo.." přemýšlela jsem.
"Dobře.. mám právo Veta vybrat si svojí odměnu oka?" usmál se.
"Jo dobře!" zasmála jsem se.  "A teď už mi můžeš zapnout tu košili!"
"Takl je to, ale hezčí!" namítl.
"Myslim, že ani ségra ani Dan nejsou zvědaví na moji podprsenku!"
"No, to je myslim dobře.. aspoň mi tě neokoukaj!" zasmál se a knoflíček po knoflíčku mi zespoda začal zapínat tu košili. Pěkně pomalu, aby ještě zkoušel mojí trpělivost.
"Myslim, že ségra mě zná líp než kdokoliv jinej!" zatvářil se tragicky.
"To si beru osobně!"
"Ale prosimtě.. tebe taky Tom zná mnohem líp než já, takže pšt!"
"Ale naopak ty mě znáš líp než většina lidí!"
"A to ani nechodim moc na net!" zakřenila jsem se.
"Ty vyděračko.. výš, že takle jsem to nemyslel!"
"Jo vym, ale teď už mě doopravdy pusť, abych mohla dovést Dani domu a potom můžem diskutovat třeba o novym prezidentovy Islandu."
"Diskutovat s tebou budu moc rád!" usmál se. Zapnul mi poslední knoflíček přesně ve výstřihu a políbil mě.
"Nechceš odvézt?"
"Nechci, aspoň se projdu. Čestvej vzduch by mi mohl udělat dobře" zasmála jsem se.
"Jo no.. výš, že bych byl rád, kdyby sis kui tý střevní chřipce zašla už k doktorovi" zamračil se najednou vážně.
"Já nevim... výš jakej mam strach z doktorů!"
"Můžu tam jít s tebou!" nabídl se s úsměvem, který mu v druhý chvíli trochu zakolísal.
"Neblázni!" zasmála jsem se.  "Zvážim to.." mrkla jsem na něj. Políbila ho a šla pro Dani.
-------------------
K ségře to bylo kousek a snažila jsem se tam moc nezdržovat. Kolem půl 7 už jsem yla doma.
"Ahoj!" zakřičela jsem na celej byt. Zula jsem si boty a šla do obýváku. Jaký překvapení, když kromě Billa jsem uviděla v pokoji i Billa a Toma mámu.
"Dobrý den Simone!" usmála jsem se a sedla si k Billovi na gauč.
"Ahoj Kim." oplatila mi úsměv a sjela si mě pohledem od hlavy až k patě.
"Vypadáš nějak jinak než co jsem se minule viděly!" řekla.
"To bude asi tim, že jsi jí naposledy viděla někdy před 2 měsíci víš mami!" zasmál se právě přicházející Tom.
"Ne, ne to nemyslim. Nejsi těhotná?" vybalila na mě. Vykulila jsem nevěřícně oči.
"Ne, nejsem" zakroutila jsem ihned hlavou.
"Možná je to jenom moje zvědavost a fantazie. Promiň Kim!"
"V pohodě" mávla jsem nad tim rukou. Bill se vedle mě napnul a trochu mě zatahal za ruku.
"Zachvíli přijdeme jo?" řekl jí a táhl mě do naší ložnice.
"Co tu dělá?" zeptala jsem se ho hned co jsme byli bezpečně zavřený mezi 4 zdmi.
"Přivezla psy.." řekl jakoby nic.
"Aha.." kývla jsem. Uplně jsem zapoměla na naše čtyřnohý miláčky. Zase bude v bytě legrace.
"Chápeš proč tě máma podezřívala z toho že jsi těhotná?" zeptal se mě Bill. Trochu při tom přivíral oči a vypadal hoodně podezřívavě.
"Ne, to fakt nevim. Ale popravdě..." zasekla jsem se. Ne, nemůžu mu to říct!
"Co popravdě?"  popravdě si to samí -že jsem těhotná- myslí i moje ségra.
"Popravdě to je blbost. Nemůžu být těhotná. Dával sis pozor že jo?" koukla jsem na něj s otazníkama v očích. Zamyslel se. Přičemž se mu na obličeji vykouzlil zvláštní úchylnej úsměv.
"Jo, myslim, že jo!" kývnul nakonec.
"Tak vidíš.." usmála jsem se a políbila ho na krk. "Nemusíš se bát!"  pousmála jsem se a odtáhla se od jeho krku.
"Ty se nebojíš?" svraštil obočí.
"Ne, já nevim jak ti to vysvětlit... někdy bych dítě chtěla sice ne teď. Tak ve třiceti, až se tahle hektická doba trochu uklidní, ale někdy bych chtěla!"
"Aha!" kývnul zadumaně. Vim moc dobře o jeho stanovisku, že o dítě moc nestojí. Ani teď ani do budoucna.
"Třeba se stářím změníš svoje rozhodnutí" zasmála jsem se a dala mu vlasy pryč z obličeje.
"No.. jo, když myslíš!" usmál se.
"Měli by jsme jít za tvojí mámou"
"Co moje právo Veta?"
"Co bys chtěl?" pousmála jsem se. Sklonil se ke mě a dlouze mě políbil. Když skončil musela jsem lapat po dechu.
"Ok, teď jdem k mámě!" usmál se a táhl mě zpátky do obýváku.
"Co ste tam tak dlouho dělali?" neodpustil si Tom poznámku.
"Diskutovali!" vrátil mu to Bill.
"A proto je Kim červená jak kačer?" začal se smát Tom jako šílenec. Bill se na mě otočil a trochu vykulil oči.
"Zlato je ti dobře?" zeptal se starostlivě a posadil mě na gauč.
"Jenom se mi trochu motá svět!" zasmála jsem se křečovitě.
"Páni, jak se ti to povedlo Bille?" další smích z Tomovi strany.
"To netušim" řekl bezduše. Zamrkala jsem a konečně jsem neměla mžitky před očima.
"Asi nedostatek kyslíku, nebo co já vim!" zasmála jsem se a vzala Billa za ruku.
"Nedostatek kyslíku?" nechápal Tom.
"Na to seš ještě malej!"
"Ale.. necháte už toho? Nejste snad rádi, že přijela vaše máma nebo co?" vložila se do toho jejich mamka se smíchem.
"Ale jo jsem. I když.. příště aspoň zavolej" zasmál se Tom..
"Opravdu ti je dobře?" otočil se ke mě Bill a šeptal jenom, abych to slyšela já. ROzhodně jsem kývla..
"Kim co tvoje máma?" zeptala se mě Simon.
"Nevim, pořád spolu nemluvíme" pokrčila jsem rameny.
"Víš, že se musela odstěhovat z Magdeburgu?" zamračila jsem se. O svojí mámě nerada mluvim, protože spolu nemáme a nikdy jsme neměly příkladnej vztah. Po tom co jsem se nadobro odstěhovala ke klukům sem do Hamburku řekla, že už jí nemám nikdy lézt na oči a tak taky dělám. Občas se o ní něco doslechnu, jako třeba od Simon, která jí zná, protože jsme dřív v Magdeburgu bydleli kousek od sebe..
"Kim?" drknul do mě Bill..
"A jo.. ne nevim, že nebydlí v Magdeburgu, ale je mi to jedno. Ona se mi neozve a já jí nemůžu, tak neni co řešit!" pokrčila jsem rameny. Tím se věc: moje máma.. uzavřela a dál jsme mluvili o něčem jiném.


Hlídačka psů 13.díl

12. dubna 2010 v 18:06 | Verýs |  Hlídačka psů
================RÁNO- U HOLEK V BYTĚ==============
"Ahoj lidi!" svalila jsem se v obýváku na gauči.
"No, kde jsi prosimtě? Výš, že máš dneska školu?" vystřelila Tezz.
"Jo vym, prostě tam nepudu. Celou noc jsem nespala.." zabručela jsem. Z vedlejší místnosti se ozval smích.
"Hey. Čemu se tlemíš!" zařičela jsem. Je mi jasný, že to je Tom.
"Celou noc jsi nespala!" objevil se ve dveřích a sedl si na opěradlo gauče, přímo nademnou.
"Jo, nespala. Ani trochu.. dělali jsme ty písničky, potom jsme si povídali, potom hodně dlouho mlčeli, potom zase povídali a potom koukali na dývko!"
"Jenom?"
"Co sis myslel ty úchyláku" zasmála jsem se.
"Mlč Tome!-" skočila mu Tezz do řeči, když už otvíral pusu. "-Mishi, promluvili jste si s Billem?" zeptala se mě.
"Jo.. promluvili.. chtěla jsem o tom s tebou mluvit.." zamračila jsem se a podívala na Toma.
"No, tak. Stejně bych se to dozvěděl!" podíval se na mě prošebně.
"O to nejde.. jenom je mi blbí o tom před tebou mluvit!"
"Ale no táák.." udělal rádoby neodolatelnej pohled.
"Ok, ale jdi z cesty chci vidět na Tezz!"
"Povídej!" zasmála se Tezz a sedla si mi na nohy.
"Já ho miluju.. dopravdy.." nešťastně jsem se na ní podívala.
"Konečně ti to došlo holka!" zasmála se Tezz a objala mě.
"To neni dobrý" zamumlala jsem a vymotala se jí z objetí..
"Jak to myslíš?" vložil se do toho Tom.
"Já ho nemůžu milovat!" řekla jsem rázně.
"Proč ne?" zamračila se Tezz.
"Protože na našem vztahu by přesahovali mínusy než plusy!"
"A láska neni to nejvíc? Kde jsou teď ty holčičí kecy? Láska je mocná. Láska každýho očaruje... to ho asi doopravdy nemiluješ!" vybuchnul Tom. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Tome, věř, že nenajdeš člověka, kterého by víc mrzelo, že tolik Billovi ubližuju!"
"Ale já chci, aby byl kurva zase šťastnej!" kecnul sebou zpátky na křeslo a zamračil se do prázdna.
"Já taky chci, aby byl šťastnej!" řekla jsem potichu.
"Tak proč mu to pořád děláš?" kouknul se na mě. Pokrčila jsem smutně rameny. Neschopná slova.
"Ty se bojíš.. !" řekla Tezz. Nepochopila jsem co tim myslí a koukla se na ní vykolejeně.
"Známe se už od dětství, vždycky jsem dokázala pochopit tvoje činny, ale doteď jsem nedokázala pochopit, proč sebe a všechny kolem tak trápíš. Myslim, že už jsem na to přišla.. Bojíš se do něj zamilovat.. protože výš, že je to moc velká zodpovědnost, že jo?" dostala mě. Sama jsem nad tim takhle nepřemýšlela. Možná má pravdu.
"Dá se pochopit, že se bojíš. Pokud vym dobře.. měla jsi vztah naposledy před 2 roky. A tehdy jsi se zařekla, že už na všechny kluky kašleš!" pokračovala Tezz v analíze dál. Pořád jsem mlčela.. ohromeně mlčela. Ona na to asi přišla.. jo bojím se. Jsem srab.
"Jo, asi máš pravdu!!" zamumlala jsem nepřítomně.
"Určitě mám. Jenom teď donuť svoje podvědomí, aby si přestalo myslet, že všichni kluci jsou stejný svině a neboj se toho. Bill vypadá jako moc hodnej kluk a to ho neznám tak jako ty!"
"Taky jde o tohle.." zalovila jsem ve stolku pod televizí a vytáhla jeden z TV magazínu, kde byli TH na obálce.
"Neřeš okolí. Jde o tebe a Billa, ne?" zasmála se Tezz. Dělá to nějaký jednodušší. Nic neni tak jednoduchý jak to Tezz předpoví, ale její představy jsou více než příjemný.
"Tezz..." zaúpěla jsem.
"Ty seš trubka Misho." zasmála se mi a znova mě objala. Tentokrát jsem jí objala taky a neodtáhla jsem se.
"Když já z toho nemám vůbec dobrý pocit! Bojim se, že je toho bude moc na mě!" zamračila jsem se.
"Vždycky se to dá utajit!" řekl mi klidně Tom.
"Ale vsadim se, že Bill bude chtít vykřičet do celýho světa, že má přítelkyni, kterou miluje!" dodal a zasmál se.
"To je super no" zamračila jsem se. Zvedla se z gauče a odešla do svojí ložnice. Převlíkla jsem se jenom do kalhotek a dlouhýho trika na spaní a lehla si do postele. Měla bych se konečně pořádně vyspat. Zejtra dělám tu blbou zkoušku:XAspoň do oběda bych se teď mohla vyspat a potom se zase vrhnu na to šrtání. Ale jenom co jsem zavřela oči.. viděla jsem před sebou Billa. Jak se na mě tak hezky usmívá a síla těch jeho očí.. kterou nelze popsat, ale dokáže mě splehlivě uzemnit! Srdce se mi rozbušilo 3x rychleji a najednou jsem to byla už jenom já a Bill. Nikdo nebyl kolem nás. jen my dva.! Koukala jsem se do jeho nádherných hnědých očí a připadlo mi to jako věčnost. Mohla bych se do nich koukat pořád!! Ale najednou se začal vzdalovat dál ode mě.. natahovala jsem se po něm, ale pořád byl moc daleko... nestíhala jsemza nim běžet a začala si uvědomovat, že ho nemůžu ztratit. Nemůžu přijít o jeho oči. O jeho pohled. Začala jsem si připadat naprosto prázdná. Kolem mě bylo černo a já nevděla kde jsem ani kdo jsem. Kde je Bill? Můj Bill? Kam odešel? Proč mě tu nechal samotnou? Proč mi to udělal? Proč na mě zapomněl a nechal mě tu samotnou? Přepadl mě smutek.. smutek po jeho očích, které mě naplňovali energií, kterou on přímo oplýval. Teď tu nebyl. Nebyli tu jeho oči. Nebyla tu energie. Byla ze mě jenom vysátá nic... Ano! Nebyla jsem už NIC!
---------------------
"MISHOOOOO... PROBER SE!" Křičel mi někdo do ucha. Prudce jsem se posadila na posteli. Celá zpocená. Šáhla jsem si na tvář a zjistila, že to neni pot.. nýbrž slzy, kterýma jsem měla promočený celý obličej.
"Hrozně jsi křičela ze spaní a mlela sebou!" sedla si ke mě Tezz. Podívala jsem se na ní vystrašeně ještě z rozšířenýma zornicema z toho hnusnýho snu.
"Mishi, co se ti zdálo?" zeptala se mě opatrně a dala mi vlasy za ucho.
"Já nevim.." zalhala jsem a svěsila hlavu.
"Nelži mi.. křičela jsi pořád dokola: Bille neodcházej! Zůstaň se mnou!"
"Tak asi se mi zdálo o Billovi" odsekla jsem.
"Misho. Nebuď na mě protivná. Já za nic přece nemůžu! Ale když už se ti i zdají sny o tom, že tě opouští.. asi by ses nad sebou měla zamyslet!"
"Proč bych se nad sebou měla zamšlet?" zarazila jsme se a koukala na ní..
"Protože to co se ti teď zdálo.. to, že tě Bill opouští.... aspoň víš jak se cítí on. Tak jako teď ty.. ty ho opuštíš celou dobu! Nikdy jsi mu nedala ani sebemenší naději a přitom tady pro tebe pořád je.." hrklo ve mě. Zase má pravdu! Ale já přece nechci Billovi takle moc ubližovat.
Zvedla jsem se jako blesk z postele a oblíkla na sebe džíny.
"Co děláš Misho?" stoupla si Tezz a nechápavě pozorovala moje pořínání.
"Jedu za Billem neasi!" řekla jsem jí zkrátka a už letěla z bytu dolu k autu.

Věk? (ne)řešíme 14.díl

11. dubna 2010 v 21:07 | Verýs |  Věk? (ne)řešíme
A zase se nudím. Dneska žádný návštěvy ani čekat nemůžu. Naposledy co tu byl Bill, Any, máma a tak bylo asi před 4 dni. Potom mi kvůli hlasový rehabilitaci návštěvy dočasně zakázali. Mimo jiné mě taky přestěhovali z JIP na "normální" pokoj. Je to o hodně jiný. Konečně se dá usnout bez toho hnusnýho pípavího zvuku na který jsem na JIP byla napojedná nonstop. Taky jsem na pokoji s jednou holkou- Suzie. Je hodně dobrá. Normálně se semnou baví. Sama tu je už skoro měsíc.. zná se s polovinou všech sester a když teď ke mě nikdo nemůže dost mi to tu ulehčuje. Opravdu jsem v ní našla docela dobrou kamarádku.

Procházíme se s Suzie po dlouhých a poloprázdných chodbách nemocnice. Noha se mi léči rychle. Už se dokážu sama pohybovat, i když s berlema a jedině pod podmínkou, že na tu nohu ani nešlápnu! S rukou už to neni tak dobrý. Doktoři prý už nevědi co s tim dělat. Tak mi to jenom převazují a čekaj až ten hnis nebo co se mi tam udělalo sám zmizí. Krk se po operaci už prý skoro zacelil. Pořád mám ty odporný obvazy, ale už normálně kývu hlavou a takový ty normální věci..
"Nejsi unavená? Už bych se docela vrátila do pokoje!" zabručela Suz. Kývla jsem na souhlas a obrátily jsme to zpátky do našeho pokoje.
"Holky, kde jste zase byly?" spustila na nás přísně Alice. Sestřička.
"To se tu máme nudit?" prohodila jenom Suzie a zalehla do svojí postele.
"Ver už máš povolený návštěvy!" řekla mi s úsměvem Ali. Rozzářily se mi oči. Hurááááááááááá...
"K vám domu už volali, takže i oni to už vědi!" pousmála se povzbudivě a odešla pryč.
"To jseš ráda co?" usmívala se Suz. Stokrát jsme kývla. Když volali domu snad se to nějak dostalo i k Billovi... snad, snad, snad...
Těšila jsem se jako malý dítě. Otočila jsem se na bok a zachumlala se do peřiny. Suzie poslouchala písničky. Poznala jsem to protože melodie dolehla až ke mě. Hodně to uspávalo a já si nakonec řekla, co dělat a tak jsem nechala svojí představyvost pracovat a brzo byla tuhá.
------------------------------------
"Ver,.. hey, hey.. vzbuď se!" drkal do mě někdo. Podle hlasu nepochybně ANý.
Zaradovala jsem se, zvedla se na posteli do sedu a opatrně jí objala.
"Tý joo segruše moje milovaná. koukej kdo se na tebe přišel podívat!" usmála se a ukázla za sebe, kde stál Lukas s malym Vítkem. Usmála jsem se šťastně. A hned jsem si nárokovala Vítka do náruče. Moc se změnil za tu dobu. Už to neni ani tak moc miminko jako spíš batole. Sice malé, ale batole. Hyperaktivně mi chtěl lézt po čtyrech po celý posteli. Vždycky jsem si ho chytla k sobě. Legračně se zažulil a ručičkama mě pleskal po tvářích.
"Máma přijede zítra!" usmála se Aný. Kývla jsem s úsměvem. 
"Kdo to je?" drkl do mě Lukas a hlavou nepatrně kývnul k Suz, která ležela na svojí posteli. Kývala s hlavou a pusou do rytmu hudby a měla zavřený oči.
SPOLUBYDLÍCÍ. napsala jsem do bloku, který mám nonstop vedle sebe v posteli.
"Asi se taky nechám přidusit" zakřenil se. Bouchla jsem ho přímo do břicha a on se zakuckal. Dobře mu tak.
"Mám ti vzkázat od Billa, že přijede jakmile bude moc!" snažila se mě zase uklidnit Anča. S úsměvem jsem kývla.
"Možná přijde i Tom. Těší se, protože už minule ti chtěl dát překvapení a nakonec nemohl přijet. Tak řikal Bill, že snad dneska!"  zarazila jsem se. To je to Tomovo překvápko, kterýho jsem se bála.
"Budeme muset Vítka tak za hodinu odvézt domu. Máma nám nechtěla moc dovolit ho sem vzít. Ale ukacali jsme ji!" usmál se Luky. Děkovně jsem se na ně smála a přištáhla pinďu do náruče. Zamlel se a potom mi ručičkama začal bouchat do obvazu na krku.
"Vítku, to nesmíš!" sundala mu ruku Aný.Chtěla jsem jí nějak dát najevo, že to už skoro vůbec povrchově nebolí. Jako, když se do toho bouchnu nebo tak.. ale nechtělo se mi zase psát do toho blbýho bloku a měla jsem na sobě Vítka, takže to bylo docela blbé.
Aný s Lukasem mi povídali o všem co je doma nového. Divila jsem se.. hodně. A taky mě přepadl trochu stesk. Ještě pár týdnů si tu poležim to vím určitě :(
Když se Suzie probudila z toho jejího hudebního komatu, přisedla si k nám a taky si s námi povídala. Hlavně s Lukasem. Taky jsme si hrály s Vítkem. Suzie seděla v tureckym sedu u mích nohou a Vítek mezi náma lezl po čtyrech a šíleně se smál.
----------------------------------------
ŤUk Ťuk.
Narovnala jsem se na posteli a očekávala, že to bude nejspíš Bill. Doufala jsem v to.
"Ahoj" vlezl do pokoje Tom. Usmála jsem se.. hned za nim šel Bill.
"Wáu.. Tokio Hotel dělaj dobročinou akci v nemocnici" zakřenila se Suzie ne moc hezky. Zamračila jsem se na ní.
"Ne to je osobní akce v nemocnici" zašklebil se na ní Tom stejně jako ona před chvílí.
"Em.. co?" vyvalila oči a koukla na mě. Vycenila jsem zuby v umělim úsměvu. Nepřestávala na mě zírat, když ke mě přišel Bill a sedl si na postel vedle mě..
"To je taková vždycky?" pošeptal mi do ucha. Zakroutila jsem hlavou a bouchla ho do břicha. Lukas se zasmál, protože to taky ode mě už dneska zažil.
"Hey.. tak teď zase věnuj pozornost mě. mám pro tebe super extra žůžo překvapení!" zářil Tom jako měsíček na hnoji, když to řikal.
"Vlastně to neni tak super." řekl Bill se smíchem.
"Ale jo-jo.." zamračil se na něj. Udělal krok blíž k mí posteli. Stál jenom kousek od Suzie a to ani jednomu z těch dvou nebylo moc příjemný podle toho jak se na sebe zaxichtili.
"Chceme ti svěřit rodinný poklad. Opatruj ho dobře!" vytáhl zpod zad tabulku. Nechápavě jsem se zamračila.
"To je křídová tabulka, kdyby jsi to nepoznala!" zašklebil se. Asi se mu nelíbila moje reakce. Usmála jsem se. Natáhla jsem ruku a vzala si tu tabulku od něj.
"Nemusíš předstírat radost" zasmál se Bil.. zakroutila jsem s úsměvem hlavou a mrkla na Toma.
"Konečně nějaká pořádná reakce na můj dáreček!" usmál se potěšeně a sedl si do křesla vedle Lukase.
"V podstatě by to měl být dárek ode mě, který jsi jí akorát dal ty!" hádal se s nim Bill z legrace.
"To neni pravda.. tu tabulku jsem před x-lety koupil já a dal ti jí. Když jsi jí nepotřeboval už tak zůstala doma na půdě. Teď je zase potřebná, tak jsem jí JÁ jak první vlastník dal Ver! Tak se přestaň hádat.." zamračil se Tom.
Drkla jsem loktem do Billa a udělala nechápavé gesto. On bez řečí otočil tu tabulku na druhou stranu..
BILL 2008 -tam bylo napsáno. Nechápala jsem ještě víc.. Bill to na mě musel poznat.
"To je z doby kdy jsem yl na operaci s hlasivkama!" vysvětlil mi. Pleskla jsem se do čela.. jak jsem na to mohla zapomenout?! Jsem dilina :D

Gympl 10.díl

9. dubna 2010 v 17:08 | Verýs |  Gympl
=============DRUHÝ DEN RÁNO- PŘED ŠKOLOU==============
Dneska hodlám rozjet akci na znovuzískání mojí nejlepší kámošky. Přišla jsem do hloučku lidí z naší třídy.
"Rachel, kde je Emily?" zeptala jsem se kámošky.Je za 5 minut 8 to už by tu dávno měla být.
"Myslim, že je nemocná" pokrčila rameny. Nemoná? To určitě! Ta simuluje. Sedla jsem si na lavičku a opřela se. Tak akce se ruší. Možná bych za ní mohla jít po škole. Ale třeba se mnou nebude vůbec chtít mluvit.V kapse u džín mi zapípal mobil. Vytáhla jsem ho a přečetla si SmS:

Kde jsi nevidím tě? -Bill

Vtipné. On se i podepsal :D Rozhlídla jsem se po dvoře a očima hledala Billa. Uviděla jsem ho stát s jednim klukem z jejich třídy kousek za rohem školy. Zvedla jsem se a šla k nim.
"Tady jsem. Ahoj!" usmála jsem se a pozdravila je.
"Ahoj" usmál se. Přišla jsem blíž..
"Ty jsi Demetria?" zeptal se mě ten blonďák.
"Radši jenom Demi.. " opravila ho a zasmála se.
"Já jsem Andreas, ale radši jenom Andy!" zasmál se.
"Hey co máte? Mě se daleko víc líbí Andreas a Dementria?!" zamračil se Bill a něco odhodil na zem. Cigaretu? Proč jsem si nevšimla, že koučil? Ale vysvětlovalo by se tim to, že stojí za rohem školy, kde nikdo nechodí.
"Demetria mi máma dala za trest, protože jsem DEMENT!" zaxichtila jsem se.
"Kecale" zakroutil Bill hlavou.
"Jo, ale je to fakt.. mě se taky nijak nelíbí Andreas. Je to moc dlouhý!" kývnul taky. Bill byl proti nám dvou právě bezmocný.
"Jdu za klukama, zatim čáu Dem!" rozloučil se s náma rychle Andy. Otočila jsem se na Billa..
"Co tvoje kariéra muzikanta?" zeptala jsem se ho.
"Hodně dobrý." kývnul..
"Včera jsem tě ani neviděla před školou.. odcházet!"
"Za to já tebe jo.. s tim pakoněm Thomasem" zaxichtil se.
"Oww.. ty žárlíš!"
"Ne!" řekl rázně. "Jenom mě deptá, že když už nechceš chodit se mnou, že se bavíš s těma idiotama, který já naprosto nenávidim" procetil skrz zuby a nepřestával se mračit.
"Jak jsi přišel na to, že s tebou nechci chodit, když si si mě ani nezeptal?"
"Nechtěl sjem se ztrapňovat" zaxichtil se.
"JAk jsi na to přišel?" naléhala jsem.
"Řekla mi to tvoje nejlepší kámoška. Že ty nechceš kluka a že se mnou by jsi nechodila.." začínal přecházet ze zuřivosti do nechápavosti.
"Emily? Proč si jí poslouchal? Ona se semnou vůbec nebaví! Asi se mi chce pořádně pomstít za to, že jsem na ní pár dní neměla čas.."
"Neřekla jsi mi, že se spolu nebavíte. Myslel jsem, že tvojí nejlepší kámošce bych měl věřit!" pokrčil rameny.
"Neřekla ti pravdu!"
"Neřekla?" zvedl jedno obočí. Zamyslela jsem se a kývla hlavou.
"Takže mi takle naznačuješ, že by jsi se mnou chodila?"
"Jo" zasmála jsem se.
"Wáááu.." vydechl a zasmál se. V dalším momentě mě drtil v náruči, naraženou na zeď školy.
"Hey. klid klid. chci se dožít zítřka!" snažila jsem se popadnout dech. Trochu povolil, ale nepouštěl mě..
"CHci mít jasno.. chodíme spolu teď?" zeptala jsem se a zasmála.
"Jo, jasně.. jo jo jo!" usmál se.
"Jsi jako dítě.." zasmála jsem se jeho nadšenýmu výrazu.
"Mám radost" udúvodnil mi to.
"Vhodný by bylo, kdyby mě můj kluk právě teď dal aspoň pusu" usmál se a hladově se nasál mích rtů.
-------------------------
"Demetrie, copak se děje, že jdeš pozdě?" změřila si mě učitelka na ajinu ve dveřích.
"Pardon.." usmála jsem se výmluvně a sedla si do své lavice. Lily, která dneska nakonec ve škole je mi nevěnovala ani jeden pohled. Vytáhla jsem si učení z tašky a našla volnej kus papíru napsala jsem tam:
Proč si Billovi sakra nakecala, že nechci kluka a nechodila bych s nim? ....podstrčila jsem to Lily. Chvíli dělala, že se  jí to netýká. Ale, když jsem se po chvíli zase na ní podívala něco tam spisovala. Potom to hodila na mojí půlku lavice a opět mě tvrdě ignorovala.
Protože jsem chtěla zůstat tvojí nejlepší kámoškou !!
--Lily, to nechápu, proč bys neměla být?
To už máš jedno. Buď s nim šťastná.. :X
--Nebuď hnusná. Já CHCI, aby jsme zlůstaly nejlepší kámošky. Proč jsi proti?
Protože, by to stejne nefungovali. V poslední době jsi pořád s nim..
--Na tebe si udělám čas vždycky!
Ale já děsně žárlim. Dneska sjem Vás zahlídla před školou a mohla jsem se zbláznit žádlivostí!!
--Nemáš na co žárlit!
Chodíš s nim ne?
--Jo, ale asi tak půl hodiny!
Ale chodíš.. takže to bude ještě horší a horší.. když se nebudem moc navzájem všímat, třeba pro mě nebude tak těžký si tě odmazat z paměti.
--Nebuď tak sebestředná Emily!!! Já mám taky city a prostě nechci, aby jsi mě odmazávala!!
Promiň Demetrio...

Zazvonilo.. tak jsem schovala papírek do kapsy a šla na záchody. Po zvonění a jsem se dostavila na hodinu. Naštěstí byla matika a tak naše suprová učitelka neřešila kde jsem byla, jenom mi řekla, že příště včas..

Hlídačka psů 12.díl

8. dubna 2010 v 19:57 | Verýs |  Hlídačka psů
Ležíme s Billem na posteli. Oba mlčíme. Oba přemýšlíme. Opět jsem se přestala zajímat o čas. Otočila jsem se na bok, abych na něj viděla, protože bylo takové ticho,že se zdálo, že možná usnul.
Ale on nespal. Měl otevřený oči a koukal do stropu. Rukou měl podloženou hlavu a tu druhou (sešitou) měl položenou na břiše. Malý tričko se mu trochu víc vyhrnulo a já si všimla nějakých klikiháků co má na boku.
"Ty máš tetování?" podivila jsem se.
"Hmm." kývnul na souhlas. Odvážila jsem se a trochu vytáhla jeho triko.
"To muselo bolet jak něco" zakřenila jsem se v úsměvu.
"To odtušuješ nebo máš taky tetování?" pousmál se.
"Mám." zasmála jsem se. Zvedl obočí a čekal, až mu ho ukážu. Dřepla jsem si na posteli a vyhrnula si triko.
"Na břiše" přejela jsem prstem po svym ornamentu.
"Na břiše to docela bolí"
"Docela hodně!" zasmála jsem se. "Máš ještě nějaký. Kromě na ruce?"
"Jo ještě dvě!" vyhrnul si triko i na druhý straně, kde měl hvězdu.
"Páni.. ty máš asi fakt rád bolest!"
"Výsledek většinou stojí za to" zazubil se. Uvědomila jsem si tu dvojsmyslnost.
"Kde máš to poslední?" odvedla jsem řeč zpátky. Sedl si ke mě zády a vyhrnul si vlasy trochu nahoru.
"Co to je?" hledala jsem nějaký smysl v tom znaku co měl na šíji.
"Logo TH!" pustil vlasy a obrátil se ke mě čelem.
"Ne, počkej. Ještě mi to uka. Tohle se mi líbí nejvíc. Je to takový.. tajný tetování!" zasmála jsem se. Znova se otočil trochu bokem a vyhrnul si vlasy nahoru.
"Bylo to moje první tetování!" řekl trochu hrdě. Zasmála jsem se a naznačila mu, že už může pustit ruce.
"Je to dost šílený" začala jsem se smát. Bill se ke mě po chvíli přidal. Jeho smích zní opravdu legračně. Rozesmívalo mě to ještě víc. Smáli jsme se takle bůhvíjak dlouho..
V jednu chvíli jsme se ještě smáli jako blázni. V tu druhou jsem byla zticha. Koukala na Billa a hlas v hlavě mi opakoval ty samí slova.
"Co se děje?" přestal se smát i Bill. Nepodívala jsem se na něj. Zakroutila jsem hlavou. Co se to semnou právě teď děje? Držela jsem hlavu skloněnou a z očí se mi protlačovali protivný slzy. Znova jsem zakroutila hlavou..
"Hey, co je? Proč brečíš?" objal mě Bill. Rukama si mě přisunul k sobě a pohladil mě po vlasech.
"no tak.. shushh.. nebreč!" snažil se mě utěšit. Stále jsem vzlikala.
-------------------
"Řekneš mi už co se děje?" zeptal se mě Bill. Už jsem se uklidnila. Dokázala jsem si představit jak rudý mám teď oči, hrozně mě pálily. Pořád jsem skrčená v Billovim objetí. Zakroutila jsem hlavou v reakci na jeho otázku.
"Já to ale nechápu. nejdřív se směješ a najednou začneš brečet! Doopravdy tohle nechápu!" zavrtěl hlavou. Já to taky nechápu. Nechápu, proč se zamiluju vždycky do toho koho bych správně neměla mít. Ale být takle s Billem mi vůbec nevadí, je to možná víc než příjemný.. krásně voní a je takovej jemňoučkej. Jako medvídek se, kterym jsem spala snad do 7 let.
"Možná bych si měla promluvit s Tezz." zamumlala jsem. Fuj:X můj hlas zní střešně chraplavě.
"Teď?"
"Ne, zejtra.. teda dneska! Ale víš co myslim!"
"Jo, vim!" kývnul znovu.
"Řekneš mi o čem s ní potřebuješ tak nutně mluvit?"
"O tom co se v poslední době děje!"
"Budete diskutovat o politice?" zavtipkoval..
"Ne. O tom asi zrovna ne" zasmála jsem se. Panebože, i můj smích zní jako skřehotání.
"A o čem?"
"Jsi hodně nechapavý!"
"V půl 5 ráno jsem, to ano!" kývnul. Zvedla jsem se.
"Půl pátý? Řekl jsi půl pátý?" vystřelila jsem. Chudák se lekl.
"Jo.." ukázal na budík na stolku u postele.
"Jsem tu celou noc. Měla bych asi jet domu.."
"No tak na to zapomeň. Nenechám tě jet takle po tmě přes město."
"A to tu mám spát?" zvedla jsem obočí..
"No, spát nemusíš, když nechceš. Ale stejně zachvíli bude svítat. Potom se už nebudu bát, že někde v noci nabouráš!"  jeho starost mi vyrazila dech.
"Pustíme si aspoň nějakej film?" navrhla jsem. Usmál se a kývnul.Vstala jsem a šla za nim k jeho sbírce DvD.
"Máš toho hodně!" zaúpěla jsem. Z tohodle bych mohla vybírat hodiny.
"Máš nějakej oblíbenej?" zeptal se mě a trochu se v tom přehraboval sám.
"Mám jich moc oblíbených!" zasmála jsem se.
"Tak tim jsme si moc nepomohli" zasmál se.
"Co tvůj oblíbenej film?"
"Je jich moc!" napodobil mě a oba jsme se začali smát.
"Tak zkusíme podle žánru.. máš rád komedie?"
"Ani moc ne"
"Proboha. Co seš za člověka? Ty nemáš rád komedie?" se smíchem jsem se zděsila.
"Ale jo mám. Ale ne tak moc!" smál se taky.
"Oka, tak třeba.. pohádky?"
"Někdy.." trochu zčervenal.
"Animáky?"
"Jojojo!"
"Whoa, tak nějakej animák!" kývla jsem a oba jsem začali hledat v DvD.
---------------------
"Hey jak můžeš mít Alice?" zamračila jsem se a narovnala záda, protože mě začali už trochu bolet z toho krčení.
"Co?" kouknul se na mě nechápavě.
"Alice in Wonderland!"
"To si přepálil Tom od jedný produkční" pokrčil rameny.
"Cožee? Produkční? Vždyť to je americkej film!?"
"No diť. My jsme tam dělali jednu písničku na soundtrack!"
"Že mě to hned nenapadlo!" pleskla jsem se do čela. Bill se skromně usmál.
"Pustíme to tam teda?" zeptala jsem se.
"Jestli chceš" pokrčil rameny a vzal si ho ode mě. Pustil do DvD a opět jsme se uvelebili na jeho obrovský posteli.

Gympl 9.díl

5. dubna 2010 v 17:52 | Verýs |  Gympl
Mám hodinu volno a potom pohybovky. Chtěla jsme jít s Lily do sámošky jako vždycky, ale ona šla s Mary, ktErou já nemám ráda. Udělala to určitě naschvál. Teď nevim co dělat. Znuděně sedim na zídce u školy a pozoruju všechny kolem sebe. Aspoň jsem si vytáhla mobila a hrála nějaký hry. Na zkrácení času to zrovna pomáhá nejvíc, ikdyž nudu to rozhodn zažene tak na 5 minut jenom.
"Čáu!" přišel Thomas, jeden kluk z vedlejší třídy, a sedl si vedle mě na zídku.
"Taky nevíš co dělat?" zeptala jsem se s pošklebkem.
"Přesně!"
"Myslela bych, že kluk, kterej má olíbenost na škole jako ty se nebude nudit o odpolce!"
"Poslední dobou je ta parta docela na hovno. Všichni se se všema hádaj a do nějaký bitky pro nic za nic se připlést fakt nemusim!" zasmál se. Připomělo mi to dnešní ráno a to jak byl Bill stranou od ostatních.
"Proč se hádaj?" zastrčila sem mobila do kapsy a otočila se směrem k němu..
"Většinou jde o holky!"
"Aha.." kývla jsem zamyšleně. Zajímalo by mě co se tam přesněji děje.
"Po tobě prej koukaj asi 3 kluci!?" kouknul na mě trochu s posměchem a trochu s otazníkama v očích.
"Já nevim ani o jednom" bouchla jsem ho do ramene.
"No.. tak to kecáš!"
"Jakto zas?"
"Ráno jsem tě viděl na chodbě s černym Kaulitzem!"
"Co to prosimtě je za přezdívku černej Kaulitz?"
"Jsem myslel, že výš, že jsou dva!" kouknul na mě chytře.
"Samozřejmě, že to vim!" zakřenila jsem se.
"Proč neřikáte Tom a Bill?" dodala jsem.
"Protože zrovna s nima se moc nemusim. Ten černej mi přijde divnej.. sorry- ...a ten druhej mi leze do revíru!"
"Leze ti do revíru? To jako, že si vyměňujete holky?" znušeně jsem se podívala.
"Ne, závodíme kdo jí dostane dřív" řekl mi úplně v pohodě.
"Thomasi to je nechutný!" začala jsem se smát.
"K žádný jiný holce bych asi nebyl takle upřímnej. Takže se opovaž to někomu říct"
"Tak mi řekni o koho závodíte teď"
"Teď zrovna o Liz Shandovou. Má šěstí, že je z jeho třídy. Ale stejně jí dostanu dřív!"
"Dobrý, nemusíš zabíhat až do detailů. Takle mi to bohatě stačí"
"Hey teď chci mít otázku zase já!" trohu se napřímil.
"Podle toho na co se budeš ptát odpovim"
"Neni to nic hroznýho.. jenom jestli s tim černym-
"BILL, jmenuje se Bill. Aspoň přede mnou mu tak řikej!" přerušila jsem ho.
"Oka, takže budeš s BILLEM chodit?"
"Nevim, asi ne" pokrčila jsem rameny.
"Proč ne? Vždyť jste se líbali" kouknul na mě blbě.
"Ty se s holkou taky jenom tak vyspíš a nechodíš s ní, takže radši mlč!"
"Ne, tak ale na tebe mi to moc nepasuje!" přivřel trochu oči a sjel mě celou od hlavy až k patě.
"Proč ti to na mě nepasuje?" potutelně jsem se začala usmívat.
"Nevim.. nezdá se mi, že se líbáš kde s kym na školní chodbě!"
"Hmm.." zamyslela jsem se.
"HEY! Ono to nebylo poprví co si se s nim líbala co?" vytřeštila jsem oči.
"A to si poznal jak?" nechápala jsem.
"Takže jsem měl pravdu. Whohoo.. nespala jsi s nim jenom tak náhodou?!" kouknul se na mě. Chvíli detektoroval můj nasranej výraz a pak zakroutil hlavou.
"Ne, ještě ne" zasmál se a na obličeji se mu objevil znova ten vítěznej úsměv.
"Ještě?"
"Myslim, že s nim budeš chodit!" další přiblblí úsměv.
"Proč si to myslíš?"
"To neivm." zasmál se.
"Tome, výš, že si totální dement?"
"Jo,jo, vím!" začal se smát. Přidala jsem se k němu a museli jsme se smát spolu.
----------------------------------
"Uteklo to rychle!" hodnotili jsme před vchodem do školy naší společně prožitou odpolku.
"Jo to jo" kývla jsem. Pöneshová si pro nás přišla a skupina asi 30 žáků jsme šly do šaten a potom na 3 hodiny poviných sportovních aktivit..

Je kříž být slavná dcera 6.díl

5. dubna 2010 v 12:20 | Verýs |  Je kříž být slavná dcera!
______________________Viky____________________
Nuda, nuda, nuda jee.. božee! Nevim co z nudy dělat.. snažila jsem se vybít energii soukromou dance party, ale pořád jsem nějak hyperaktivní.
Ale no tááák.. Viky.. je přece půl 10 ránooo.. přece nebudeš hyperaktivní už takle po ránu!
Nakonec jsem se rozhodla ztratit k holkám do pokojíku..
--------------------
"Vikyy.. ať mě nechá Karoli být" přiběhla ke mě s křikem Lannie.
"Pššt. Holky klídek zase jo.."
"A co máme teda dělat?" zeptaly se mě přiblble.
"No já nevim.. co takle si hrát s.. panenkama!?" dost debilní.
"Vikynko, výš, že nejsme tak blbé.." koukly na mě rádoby chytře.
"Dobře co teda..?" protočila jsem očima a sedla si na postel jedné z nich..
"Nechceš nám zpívat?" vyškrábala se Karol na mě a Lannie nabručeně dřepěla vedle na posteli.
"Zpívat? Já?" koukla jsem překvapeně..
"Jojo.." kejvly
"Dobře no. Aspoň mi můžete zkritizovat to málo co sem vymyslela!" zasmála jsem se. Sundala jsem Karol z klína a zazpívala jim kus mé vlastní písničky.

__________________BiLL________________
Už je skoro ta doba, kdy dvojčata lítaj hyperaktivně po baráku. Ale on je docela velkej klid. Otočil jsem se na Eriku, která zřejmě myslela na to samé, protože mě stáhlí obočí k sobě a nasražený uši.
"Já tam jdu!" zasmála se nakonec. Vstala z postele a šla do pokoje holek. Chvílku byl klid a potom přišla potichu do pokoje a tahala mě z postele.
"Potichu.. ať nás neslyšej!" nadávala mi na chodbě. Pochopil jsem, až, když jsme byli u pokoje holek odkud se ozýval Vikyn zpěv. Překvapeně jsem zvedl obočí.
"Já nevěděla, že má tak hezký hlas!" zašeptala Erika.
"Já taky!" kývnul jsem. Znova jsme chvilku poslouchali. Opravdu to muselo být dost komický, ale to nám bylo v tu chvíli jedno. Opožděně jsem si uvědomil, že jsem v poslední době neslyšel Viky zpívat. Jako malá zpívala děsně ráda, ale v poslední době neprojevovala sebemenší zájem o hudbu a zpěv. Nikdy bych jí osobně nenutil do nějaký kariéry, ale na druhou stranu jsem pyšný, že zrovna tohle nadání po mě zdědila.
"Pojď, nemusí vědět, že je špehujem" zatáhla mě Erika za ruku. Usmál jsem se a šli jsme dolu do kuchyně. 
"Chápeš to? Proč mi nic neřekla?"
"Asi proto, že z toho nechce udělat velkou věc! Ráda si zazpívá na tom neni nic špatnýho!" zasmála se a sedla si mi na klín.
"Ale mohla mi to říct.." zabručel jsem.
"Hlavně jí nic neřikej! Sama asi ví proč se před tebou o tom nikdy nezmínila, tak jí to neztěžuj!"
"Děláš jak kdbych pro ní neměl žádný pochopení!"
"Ne, to nedělám, jenom vym jaký jsi, když si něco umaneš!"
"Ještě jsem si nic neumanul!" pousmál jsem se..

__________________________VIKY________________________
Sešla jsem schody do jídelny..
"Čau!" pozdravila jsem tátu s Erikou v jejich "dojemný chvilce".
"Ahoj!" oplatili mi oba pozdrav. Erika se hned zvedla a začala dělat snídani.
"Nenechte se rušit, jenom si udělám čaj!" zasmála jsem se.
"Holky už jsou vzhůru?" zeptal se mě táta. Neotočila jsem se na něj..
"Jo, jsou!" řekla jsem nevýrazně. Monotoně.
"Potřebuju dneska, aby jste to tu zvládli. Volali mi z nemocnice, kdy se vrátim z mateřský, tak to tam musim jet nějak dojednat!"  Pozn. Erika před mateřskou pracoala v nemocnici jako zdravotní sestra.
"Pudeš zase pracovat?" zepatala jsem se jí.
"Nevim.." pokrčila rameny a významně se podívala na tátu.
"Mě to je jedno" zasmál se a pokrčil rameny.
"Ráda bych, ale uvidim.. svěřovat holky nějaký chůvě, když tu nikdo nebude se mi zrovna moc nechce!" zamyslela se.
"Myslim, že vždycky tu nkdo bude.. teď tu jsem já, strejda.. vždycky tu někdo bude!" zasmála jsem se.
"Jo, snad jo, ale spoléhat na to taky nemůžu!"
"To ne no" musela jsem souhlsit.
"Tak já budu nahoře!" vzala jsem si hrnek s čajem a šla nahoru.
Dneska mám doopravdy nějakou tvořivou náladu. Vytáhla jsem si blog na skyci. Sedla si na zem k velkýmu oknu a zkoušela malovat naší zahradu.
---------------------
"Viky ahojj!" vlítly mi do pokoje holky.
"Hey hey hey.. co tu děláte? Nemáte být dole?"
"Ne, maminka odjela pryč a ttka řekl, že máme jít za tebou"
"AHa" takže zase funguju jako chůva.
"A co dělá táta, že máte být u mě?"
"Šel za strejdou a hned se vrátí!"
"Co kreslííš?" vlezla ke mě Lannie. Omotala mi ručičky kolem krku a klečela mi na nohách. Karol válela sudy nebo nevim po koberci..
"Počkej Lannie!" vyndala jsem spod ní tn blog a hodila ho do bezpečný zdálenosti.
"Vikyy... taťka si taky myslí, že krásně zpíváš!" řekla najednou Karol. Postavila se a hned zase spadla na nohy.
"Odkud to výš?" zasmála jsem se. Podepřela se rukama a stoupla si, trochu klimbavě jak se jí točila hlava ke mě došla, dřepla si těsně vedle a opřela se o můj bok.
"Protože si o tom povídal s mamkou!" řekla za ní Lannie.
"Kdy, prosimtě?" zamračila jsem se.
"Teďka..!"
"Doopravdy?" oni mě slyšeli?
"Jo jo.. bavili se o tom, ale pššt, my slíbily, že ti to neřeknem!" položila mi prstíček na pusu Lannie.
"Jo, neboj." dala jsem jí ruku dolu. Znova se mi pověsila kolem krku.
"Já mm žízeň!" zvedla se Karol a běžela dolu.
"Karol počkej!" zavolala zavolala za ní Lannie a rozběhla se za ní. Zvedla jsem se a šla rychle za nima. Když jsem  přišla ke kuchyni ozvala se rána a jedna z holek řekl "Ouha!" Rychle jsem tam běžela, aby si něco neudělaly......

Hlídačka psů 11.díl

5. dubna 2010 v 0:01 | Verýs |  Hlídačka psů
"Ahoj marode" pozdravila jsem Billa.
"Ahoj" usmál se. Vypadá tak roztomile. V teplákách a normálnim tričku.
"Máš pro mě nějaký ty písničky?" zeptala jsem se hned.
"Jo jo. Něco jsem našel. Teda hodně jsem toho našel, protože jsem se tu hodně dlouho nudil." zamračil se a potom se usmál a vedl mě nahoru do svého pokoje.
"Mám ti vzkázat od Toma, že přijede spíš až ráno.."
"Super." zabručel.
"Možná tě uklidní, že já taky nerada poslouchám jak stěhujou nábytek. Takže tu budu asi do tý doby než tě budu otravovat!"
"Yeah. To se asi nestane!" zasmál se.
"Neřikej hop dokud nepřeskočíš!" řekla jsem si spíš pro sebe a následovala ho do jeho ložnice.
"Tady.. a tady. A taky tohle všechno!" ukázal na hromadu papírů, které se váleli na stole vedle jeho notbooku.
"Oh... no páni! Jsi pečlivej" zasmála jsem se. "Co to všechno je?" přišla jsem blíž a vzala jeden papír do ruky.
"Všechny texty. Teda doufám, že všechny, nejsem si 100% jistý. Některý jsou jenom v Němčině nebo jenom Angličtině. Něco se dá dyštak najít na netu" zatvářil se trochu neurčitě.
"Stačí to, že ano?" podíval se na mě trochu zastrašeně.
"Jasně že jo. Ani jsem to nečekala. Je to víc než dost!" zasmála jsem se.
"Doufám jsem, že to bude stačit" usmál se.
"Ale já jenom podle textu nepoznám, jestli se mi ta písnička bude líbit
"Proto tu mám i notbook. Požádal jsem Davida, aby mi poslal úplně všechny naše písničky. Až jsem se divil, kolik toho je. On je víc pečlivější než já. Poslal mi i za doby Devillish a tak.. takže mám právě totálně přeplněný notbook snad 10 000 písničkami" zasmál se.
"10 000?"
"Jsou tam dvě verze od skoro každé! A i ty co jsme nikdy nehráli, nebo jsme je nedali na desku!"
"Wow!" žasla jsem.
"Stačí mi jedna vezre od každý písničky."
"Anglická - Německá?"
"Ta, která si ti líbí víc. Doopravdy mi to je jedno"
"Yeah.. super!" usmál se a pustili jsme se do toho.
Hodně písniček jak jsem zjistila jsem znala už z dřívějška. Ale připadalo mi trochu trapný, když jsem zpívala před Billem jeho písničku. On řikal, že to je OK, ale mě s stejně nervozita držela.
--------------------
"Awww.. kolik je hodin?" zývla jsem.
"Emm.. půl 2 ráno!"
"Už?" vykulila jsem oči.
"Jo, docela jsem přestal vnímat čas!"
"To jsme dva!" zasmála jsem se.
"Chce to kafe!" zvedl se a mířil dolu. Šla jsem radši za nim, aby si zase něco neudělal.
"Bille.." přišla jsem k němu. Otočil se a vyčkávavě čekal co ze mě vypadne.
"Jak jsi si to vlstně udělal?" ukázala jsem na jeho ruku.
"No..." zakoktal se.  "....jenom jsem byl hodně nešikovnej!!" řekl nakonec.
"Něco mi řiká, že ti teď nemám věřit!" přivřela jsem oči v podezírávém gestu.
"Mě zase něco řiká, že mi máš ještě odpovědět na otázky!"
"Odpovim ti až uvidim před sebou hrnek kafe!" zasmála jsem se.
"Kafe už je!" zalil vodu do hrnku a podal mi jeden ze dvou hrnčků.
"Díky" usmála jsem se. Šli jsme zpátky nahoru a já čekala, kdy spustí. Sedla jsem si nahoře na jeho postel a stále čekala. Zatím jsem srkala to kafe a pozorovala ho. Bylo zjevný že přemýšlel. Moná se bál jak to zformulovat.
"Neboj. Prostě to řekni.." pobídla jsem ho. Na vteřinu se na mě podíval a potom zase sklonil pohled.
"No, nevim jestli, když to řeknu tak jak to mám na jazyku, že se neurazíš. Nebo mi vůbec odpovíš!"
"Slíbila jsem, že ti odpovim na tvoje otázky.. ty jsi svojí část splnil, že jsi jel do tý nemocnice. Takže já jí taky splním!" přestal chodit po pokoji a sedl si blízko a přitom dostatečně daleko ke mě na postel.
"Nechápu.. proč... se tak bojíš se do mě zamilovat!" zdráhavě se na mě podíval.
"Nevim jestli na tuhle otázku neni pozdě!" zamumlala jsem.
"Proč se bojíš si teda přiznat, že už do mě zamilovaná jsi?" pokračoval..
"Protože to nechci.. ne kvůli tobě. Jsi moc  hodnej kluk. Nechci ti ubližovat, ale pořád se mi točí v hlavě věci, na které jsem ještě před půl rokem neměla ani pomyšlení!"
"Jaké věci?" zvedl jedno obočí a tázavě na mě koukal.
"Třeba to jak utajeny jsou přítelkyně slavných hvězd"
"Nijak.." kývl na souhlas.
"To je to hlavně co mě asi trápí! Že ztratim soukromí. Že už to v jistym slova smyslu nebudu ! Že najednou bude plno lidí co mě budou znát líp než znám já sebe. Taky se bojim o to, že můj vlastní život bude ve stínu toho tvého" bylo těžký tyhle slova říct nahlas. Nemohla jsem se Billovi teď podívat do očí. Vim co bych tam vyčetla. Bolest, možná trochu zlost. Určitě by se mi to nelíbilo.
"To první naprosto chápu. Neni lehký se vzdáš svého soukromí, i když myslim,že by to tak hrozný nebylo. Možná zezačátku.. rozhodně až by si tě každý aspoň jednou vyfotil, dali by pokoj. Neshledali by nás tak zajímavími. Ale nechápu co jsi myslela tím aby můj život byl ve stínu toho tvého!?"
"Myslela jsem to tak, že, kdyby jsme spolu chodili a já se přizpůsobila tobě a mohli by jsme spolu být rakticky pořád. Ale když se rozhodnu pro svojí vlastní kariéru, o kterou se po škole chci rozhodně aspoň pokus. Tka by jsme se vídali tak málo, že by to nebyl ani vztah!"
"Myslim..." pauza "....myslim si, že nad im moc přemýšlíš. Samozřejmě, s timhle všim máš pravdu, ale nikdy nejsou jenom dvě možnosti. Vždycky to jde nějak udělat a já myslim, že kdyby jsme oba opravdu chtěli a opravdu se milovali, že by to šlo!"
"Přála bych ti někoho daleko lepšího než jsem já" zakroutila jsem se smutnym smíchem hlavou.
"Škoda, že chci právě tebe!" slyšet ty slova je pro mě jako, kdyby mi někdo dával kopance do srdce. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do Billových očí. Má je tak opravdoví.. tak krásný.. jako nikdo koho znám.
"Můžu mít taky jednu otázku?" ostýchavě jsem se na něj usmála.
"Jo, může!" trochu vyvedený z míry z mého výrazu kývnul.
"Tom nedávno něco zmiňoval.. a no.. jsem jenom zvědavá.. a-"
"Vymáčkni se!" zasmál se v klidu. Trochu jsem navstřebala toho jeho klidu, který vyzařoval na celou místnost do sebe a potom promluvila trochu trapně a trochu zahambeně..
"Jak dlouho jsi neměl holku?"
"Co Tom řikal?" zamračil se trochu.
"Že jsi už dlouho nikoho neměl, že máš problém si někoho najít, protože nevíc kdo chce tebe a kdo toho druhýho, toho slavnýho 'Billa'."
"To řikal?" zvedl překvapeně obočí.
"Neni to snad pravda?" zamračila jsem se.
"Ne, ne .. to je!" kývnul hned.
"Jak dlouho teda?" trochu jsem se pousmála.
"No.. od začátku naší kariéry!" vzdychla jem a koukla na něj frustrovaně. Copak já vym, když jim začala kariéra.
"Tak 4-5 let!" řekl nakonec. Vykulila jsem oči..
"Pááni.." vydechla jsem. Hned poté jsem si uvědomila, že se chovám trapně a Billovi to moc neulehčuju. Asi se i tak musí cítit trapně.
"Ještě jedna.. už normální.. otázka!"
"Povídej"
"Jakto, že mě věříš? Ten rozdíl mezi 'slavnym Billem' a 'Billem' se kterym by člověk nepoznal, že ho zná půlka světa?"
"Netušim.." pokrčil rameny. To nebyla moc uspokojivá odpověď.

Hlídačka psů 10.díl

4. dubna 2010 v 21:56 | Verýs |  Hlídačka psů
"Je tam hodně střepů!" ..teda nevim co to je za doktora, ale vždycky když něco řekl Bill byl skoro na omdlení.
"Neboj hrdino." zasmála jsem se a chytla ho za zdravou ruku. Usmál se a trochu víc pevněji mě za ní držel.
"Jestli tohle vydržíš tak se vsadim, že fanynky tě budou mít za svého hrdinu!" zasmála jsem se.
"Nevíš co mluvíš" zakroutil se smíchem hlavou
"Snažim se tě nějak rozptýlit.."
"Moc ti to nejde!"
"Tak asi začnu vyprávět vtipy!"
"OKy, zkus to.."
"Ježiš.. no dobře.. tak třeba: Výš co vznikne když se spojí černoch a chobotnice?"
"No to nevim!"
"To neví nikdo, ale dobře by to pracovalo na poli!" zasmál se. Takže se povedlo.. dokonce i doktor se uchechtl. Sestřička byla naprosto mimo. Nechápu proč tu vůbec je, když v jednom kuse pozoruje Billa nebo jak ho držim za ruku.
"Ten byl blbej!" zašklebil se Bill. Roztomile se xichtil. Pousmála jsem se.
"Mohla bych ještě zavolat Toma. Určitě zná nějaký lepší vtipy než já"
"Ne, zůstaň tady!" chytnul mě pevněji za ruku.
"Už ti nebudu radši řikat vtipy!" naoko jsem se zamračila.
"Tak mi řekni jak ti dopadli ty zkoušky!?"
"Zase se posunul termín. Dělám je za tři dny"
"Máš ještě čas se připravit!"
"Myslim, že jsem už nadmíru připravená. Teď bych to chtěla mít co nejdřív za sebou."
"To zvládneš!" usmál se
"Jo, doufm, že jo. Udělala jsem tam pár změn.."
"Změn? Jaký?"
"Změna pár písniček"
"Aha" zamračil se.
"Nezeptáš se který?" podivila jsem se.
"Vždyť je to jedno."
"No, když myslíš.. doufala jsem, že když se to dozvíš udělá ti to aspoň trochu radost!" 
"Proč by mi to mělo udělat radost?"opět nechpal.
"Protože jsem si jednu písničku pučila od vás. Chápeš?"
"Jo? Fakt? Kterou?" zase byl ten usměvavej kluk, který mám tak moc moc ráda. Ale jestli o miluju?... nevim. Je to moc velký risk.
"Attention. Nechtěla jsem nějakou moc slavnou. A tahle se mi strašně líbila!"
"Našla jsi jí na internetu?" zamračil se.
"Ano, proč?" nechápala jsem.
"Protože neni na žádný desce a jako singl jsme jí taky nevydaly. Takže se zase museli prosáknout věci ze studia."
"Aha, to jsem nevěděla.. promiň.. bude nejlepší, když si yberu jinou!"
"Nemáš se zač omlouvat. Ale jestli chceš můžu ti pomoct vybrat nějakou jinou"
"To budu ráda."
"Tak hotovo!" řekl doktor. Já i Bill jsme se ve stejnou chvíli podívali.
"No FUJ!" odvrátil Bill ihned hlavu zase pryč. Dlaň mě přes půlku prošitou černými stehy a opravdu to vypadalo dost nechutně.
"Takle to vypadá ještě hnusněji než předtim" nakrčila jsem nos.
"To víte slečno. Ještě se to musí zavázat a potom 3 týdny klidu" zasmál se mile doktor.
"Máme štěstí, že si s rukou nic neudělal Tom. Ty jí na nic nepotřebuješ!" zasmála jsem se Billovi.
"Tom by si to pravděpodobně užíval. Nechal by se obletovat a vůbec nic by nedělal!"
"Neřikej, že toho taky nevyužiješ!?"
"Možná jenom trochu" zaculil se jak malej nevinnej kluk.
"Hotovo, můžete jít!" znova jsem si koukla na jeho ruku, která byla teď už bezpečně zafáčovaná.
"Díky" usmál se Bill a šly jsme ven ze sálu.
"Jak mu to hezky zavázali!" začal se smát Tom.
"Tos měl vidět, když mu to sešil. Fuj, to vypadalo, jako by mě v ruce kovoví dráty!" zaxichtila jsem se.
"Díky žeš mi to připoměla!" zašklebil se. Usmála jsem se jako andílek.
"Zapoměla jsem vám říct, že musíte každý týden chodit na převazy a za měsíc na vyndavání stehů!" přišla k nm ta sestřička. Okatě vystrkovala hrudník a stála jako nějaká modelka. Nevim proč, ale pocítila jsem jak se ve mě vaří krev.
"Jo, díky!" usmál se na ní Bill. Teď už jsem musela být žárlivostí celá rudá.
"Tak příště" usmála se na ně a s velykm kroucenim zadku zmizla do sálu.
"Aby jí ta prdel neupadla!" zasyčela jsem potichu.
"Ty žárlíš!" položil mi Tom ruku přes rameno a smál se mi.
"Ne, nežárlim" zapírala jsem.
"Ale jo žárlíš.." smál se mi.
"Ok, tak žárlim no" bouchla jsem ho naštvaně do břicha. Bill mi věnoval pobavenej pohled.
"Jak to teď uděláme? Je ta venku hodně lidí?" zeptal se Bill jednoho z bodyguardů.
"Moc ne, ale kolem 50 už jo" kývnul.
"Bille ty bys měl být doma v klidu, tak bys měl jet s Tobiasem, který tě odveze domu a já odvezu Mishu!"
"Ne, já nechci jet domu" protestoval Bill.
"Ale já stejnak chci jet za Tezz, takže jedu já!"
"Hraješ nefér a ty to výš!"
"Promiň"
"Je to od tebe hnusný!"
"Omluvil jsem se!"
"Vym, že to nemyslíš vážně!"
"Teď myslim. Doopravdy mě to mrzí!" přepnuli na nějakou řeč dvojčat. Čemuž já jsem nedokázala porozumět.
"Kluci už přestaňte. Napadlo mě to udělat takle. Já teď pojedu domu- jedno kdo s kym. Zavolám mámě, aby si přijela pro Dennyho. A potom můžu přijet k vám a můžem vybrat tu písničku. Když je ta zkouška už za 3 dny, ať to aspoň pořádně umim!" zamračila jsem se.
"Odvezu tě!" řekl mi hned Tom.
"Pojedu s Tobiasem!" řekl kapitolovaně Bill. Ale trochu mu v obličeji hrál úsměv.
"A ještě něco..." zarazila jsem je v odchodu. "...já nechci být zejtra na titulkách novin!" zamračila jsem se. Kluci si vyměnili pohledy.
"Asi se tomu nevyhneš!" řekl nakonec Tom.
"Super!" prohodila jsem ironicky a poslušně šla mezi Tomem, Billem a všema těma bodyguardama.
Venku se strhl velký povyk. Hlavně kole Billa. Já se protlačila kolem Toma dopředu a zařadila se tiše mezi fanynky, které obklopovaly jeho auto. Dokonce se mi podařilo jako první protlačit dovnitř, když mi Tom odemkl.
"Hey to je fuchtle!" zavřískala nějaká holka. Zalezla jsem do auta a zamkla dveře.
"Ty krávo.. vůbec, ale vůbec ti nezávidim" oddychla jsem si.
"Já sobě právě taky ne!" snažil se vyjet, aby někoho nepřejel. Zahlídla jsem Billovo auto. Samozřejmě. Bill mi nepatrně zamával na sedadle spolujezdce.Tom si toho všiml, ale zatim mlčel. Mluvit začal až na půli cesty k nám domu.
"Myslel jsem, že ho vyhodíš!" zasmál se trochu přiškrceně.
"Proč bych měla?" zeptala jsem se.
"Netušim. Prostě jsem si to myslel.." pokrčil rameny.
"Ne, nevyhodila jsem ho, i když jsem nejspíš měla. Nechci mu dávat falešný naděje"
"Aspoň je teď trochu šťastnej. Byl bych rád, kdybys to byla právě ty!"
"Co bych měla být já?"
"Ta, která bude Billovou holkou. Chápej.. on má problémy s tim si někoho najít. Už proto, že málokomu věří, že mu jde o něj a ne o toho 'slavnýho Billa!"
"Jakto, že teda věří mě?"
"Nevim, to asi ta láska na první pohled!"
"Ne, prosím neřikejto!" dala jsem si hlavu do dlaní.
"Promiň" řekl potichu, ale v jeho hlase jsem slyšela i úsměv.
"Co je vtipný?"
"Vy. Jste si tak strašně podobní!" začal se chechtat.
"Super, že se bavíš!" klesla mi tak rychle nálada.
"Misho. Nebuď smutná.."
"Nechci být, ale jde to ze mě nějak samo!"
"Možná by hodně pomohlo se už nějak rozhodnout!" opatrně se na mě kouknul.
"Nech to už na mě"
"oK!"

Hlídačka psů 9.díl

4. dubna 2010 v 13:18 | Verýs |  Hlídačka psů
===================MISHA================
"Achjo Tezz, přestaň si konečně zapomínat klíče" peskovala jsem už v chodbě. Došla jsem ke dveřim a odevřela. Zase jsem se otočila a šla do obýváku.
"Já ale nejsem Tezz" zarazila jsem se na místě. Tenhle hlas mě v hlavě doprovází už pár týdnů a zatim se mi nepovedlo ho z ní dostat.
"Bille? Co.. tu.. děláš?" vykoktala jsem.
"Potřebuju s tebou mluvit!" postával nervozně ve dveřích.
"Tak pojď dál, když už jsi tady" kývla jsem. Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Vedla jsem ho do obýváku.
"Ty dvě drbny ti všechno vykecaj co?" zamračila jsem se. Kývnul a sedl si ke mě na gauč.
"No.. aspoň už to výš.." skousla jsem si spodní ret.
"Je to pravda.. to, že ses do mě zamilovala?"
"Já nevim..." pokrčila jsem bezmocně rameny. "..myslim, že jsem získala na celou věc uplně jiný pohled"
"Proč se bojí..?"
"Je v tom hodně věcí." v jeho očích jsem vyčetla velkou nechápavost.
"Pane bože.. co to máš s rukou?" vyletěla jsem, když jsem sjela očima níž. Přes fáč na dlani mu prosakovali rudý fleky.
"Říznul jsem se" řekl jako by ho to td nezajímalo.
"Ukaž mi to." stáhla jsem obočí k sobě. Vzdychl ale natáhl ruku ke mě. Odendala jsem opatrně fáč.
"Bille, měl by s tim jet na šití.."
"Ne ne ne.. žádný nemocnice!" bránil se hned.
"Musí tě to bolej!"
"Ani ne" pokrčil rameny.
"Nehraj si na machra.."
"Dobře.. štípe to jak prase, ale to je fuk.."
"Mishíí" vlítnul do pokoje Denny.
"Denny zůstaň v pokojíku jo?"
"Prooš?" zazubil se. Ještě si nevšiml Billovi ruky. Jenom dobře. Oživovat dva chlapy fakt dneska nezvládnu.
"Protože jsem to řekla. PADEJ!" zvýšila jsem na něj hlas.
"Achjooo" zabručel. Otočila se a běžel pryč.
"Kdo to byl?" zíral na mě Bill.
"Denny" pokrčila jsem bezvýznamě rameny.
"Ty máš dítě?" vykulil oči ještě víc.
"Jak asi. Mě je 18. Je mu jsou 4 roky. Musela bych ho mít ve 14!" vyditelně si oddychl.
"A i kdyby. Změnilo by to něco? Kvůli dítěti? Změnilo by se něco v tom co ke mě cítíš?" zeptala jsem se zákeřně.
"Asi ne.. pořád tě miluju" pokrčil jednoduše rameny. Připravil mě o slova. Jenom jsem na něj koukala a nemohla z něj spustit oči. Poznal situaci a vyvlíkl mi ruku.
"Ne, nech toho. Doopravdy musíš na šítí. Myslim to vážně!" 
"Jenom pod podmínkou, že mi potom odpovíš na všechny otázky!"
"Jo jo. Odpovim.." kývla jsem. Vítězně se usmál.
"Mám zavolat Tomovi?" zeptala jsem se.
"Jo, asi jo.. cestu do nemcnice by jsme projít nepozorovaně. Ale zpátky nevim.. řekni mu ať zavolá Davidovi a teď aťsi poradí!" pokrčil rameny.
"Máš tu auto?" zeptala jsem se ho rychle.
"Jo mám"
"Tak mi dej klíčky. Budu řídit já." vytáhnul z kapsy u džín klíčky a podal mi je.
"Co ten malej?"
"Asi bude muset jet s námi" řekla jsem zamyšleně. Čekat než přijede Tezz, aby ho tu pohlídala je moc dlouhá doba. Takže ho vezmu radši sebou. I když nerada.
"Denny.." zavolala jsem do chodby.
"Mishii" přiběhl hned.
"Pojedem na výlet" řekla jsem mu. Šťastně zajásal a hned se začal obouvat.

V autě jsem zavolala Tomovi. Řekl, že doufal, že ho donutim s tim jít k doktorovi. Prej dorazí do nemocnice i s Tezz, která odveze Dennyho.
"Uff.." oddechla jsem se. Bill se nehejbal.Držel si obvaz na ruce a mlčel. Denny vzadu na sedčce byl naštěstí docela klidnej.
"Mishi, mám otázkuu" zajásal Denny, když viděl, že už netelefonuju.
"Ano?" usmála jsme se.
"Kdo je on?" ukázal na Billa. Ten odvrátil hlavu od okýnka a s ušklebkem se na mě taky poíval.
"To je Tomův bráška!"
"Jó? Bráška? Jaká já tvůj?Tak to ho mám taky rááád!" zaculil se. Bill překvapeně roztomile stáhl obočí k obě.
"On je tvůj bráška?" kouknul na mě trochu nevěřícně."
"Co jsi si myslel?" zasmála jsem se.
"No, že hlídáš děti nebo tak něco" taky se zasmál.
"Jo hlídám, ale jenom ty příbuzný no"
"Náhodou mě máš Mishi rááda. Víc než tebe!" ozval se zase Denny zezadu.
"Myslim, že to rozhodně!" kývnul s úsměvem Bill. Denny se zaculil..
"Hele nechte toho rozboru mích citů jo?" zamračila jsem se.
"Mishi má nejvíc ráda naší rodinu výýš.." pokračoval Denny.
"...a taky má ráda Tezzinku a Toma, protože to je hroznej blb" začal se smát. Bill zvedl se smíchem obočí a kouknul se na mě.
"Denny, uklidni se nebo zavolám Tezz, aby si pro teb přijela!" zamračila jsem e.
"Mlčim, mlčim" zakryl si pusu ručičkama a doopravdy zbytek cesty už mlčel.
"Co tvoje ruka?" zeptala jsem se Billa, když jsem parkovala v nemocnici.
"Řekl bych, že vůbec neni potřeba tam chodit!" nakrčil nos.
"Nechovej se jako malej"vystoupila jsem z auta. Vzala Dennyho do náruče, aby nezdržoval svojí loudavou chůzí a rychle jsme polopřeběhli do hali.
"Kam teď?" zeptala jsem se.
"Asi na úrazovku" kývnul Bill směrem k velkým okýnkům, který patřili na úrazoví oddělení a podle stupně úrazu si tam lidi zapisovali a později pouštěli k doktorovi.
"Bill Kaulitz" přišel k jednomu okýnku suveréně Bill. Držela jsem se pár kroků za nim.
"Úraz..?"
"Říznul jsem se do ruky" ukázal jí to. Kývla a dala mu nějaký papírek s číslem. Ještě mu řekla něco potichu a putila ho dál.
"Co ti řikala?" zeptala jsem se.
"Že mám jít přednostně do sálu číslo 12!" řekl vklidu.
"Aha" kývla jsem.
"Co?" zastavil se a otočil se na mě.
"Nic.. jenom jsem překvapená." zakroutila jsem hlavou a usmála se.
"Můžu čekat" řekl v pohodě.
"Prosimtě to bys nejdřív vykrvácel." zasmála jsem se.
"Stejně by jsme měli počkat ještě na Toma."
"Nemusíme. Už jdou" ukázala jsem mu za záda. Tom s Tezz a ještě  tři další lidi šly k nám.
"Díky Misho" řekl mi Tom.
"Proč jí děkuješ?" nechápal Bill.
"Protože tě donutila jet s tim do nemocnice"
"Aha.." řekl nabručeně.
"Měli by jsme jít!" řekla jsem. Počkala jsem až všichni pudou a potom jsem Tezz poprosila, aby vzala Dennyho omu.
"Bez problemu, ale je knám moc daleko a nemam auto" zamračila se.
"Tak se zeptej Toma jestli by ti ho nepujčil na chvíli" prošebně jsem se na ní podívala.
"No nevim.. ale zrovna dneska vytáhl Audinu, takže by jsem ho mohla možná překecat.
"Díky" usmála jsem se. Šly jsme spolu k sálu číslo 12. Ti tři chlapy co přišli s Tomem a Tezz jsou -jak jem bystře pochopila- jejich bodyguardi.
"Před vchodem se to začíná zaplňovat" řekl mi Tom na můj nechápavej pohled.
"Aha.. možná by ses ho měla zeptat co nejdřív!" drkla jsem potichu do Tezz.
"Jdu na to!" usmála se a šla si sednou vedle Toma. Já jsem si šla na druhou stranu za Billem, kterej koukal do země a mlčel.
"Neboj" pousmála jsem se sedla si vedle.
"Nemam rád doktory!" zamračil se.
"Jestli mi dovolej tam být, chceš, aby byla s tebou na tom sále?"
"Nebojíš se krve?"
"Ne, nebojim!" zakroutila jsem hlavou.
"Bud rád!" usmál se. Pousmála jsem se a kývla. Denny se mi vyšplhal do klína a pevně mě objal kolem krku.
"Copak?"
"Já pojedu domu?" zeptal se mě nabručeně.
"Promiň prcku. Pojedeš k nám. Já přijedu hodně brzo jo?"
"Proč tu nemůžu zůstat s tebou? Já tu chci taky být"
"Denny, nemůžeš tu zůstat! Nemocnice neni pro malý děti!"
"Já už nejsem malej."
"Ale pořád nejsi dost velkej"
"To neni fééér"
"Denny. Slibuju, že co nejrychleji to půjde budu doma a budeme spolu zbytek dne koukat na pohádky oka?"
"Podle mího výběru jedině."
"Dobře, podle tvého výběru"
"Mám tě moc rád." líbnul mi pusinku na tvář a slezl.
"Tak hodně štěstí" přišla pro něj Tezz.
"Díky" kývnul Bill.
"Nemyslela jsem jenom s tou rukou.. ale no to je fuk. Mějte se. Ahoj" rozloučili jsme se s ní a ona Dennyho odvedla.
"Pane Kaulitz. Tak můžete jít" přišla sestřička Bill hlasitě polkl a odevzdaně se zvedl.

Hlídačka psů 8.díl

4. dubna 2010 v 11:00 | Verýs |  Hlídačka psů
==============PO PÁR TÝDNECH- stále vypráví TOM==================
"Ahoj Tezz... jo můžeš... samozřejmě... jo, je tady.... ok, těšim se pa!" zavěsil jsem a mobila hodil na stůl. Bill mi samozřejmě nevěnoval pozornost. Nepřítomně koukal na televizi, ale stejně jsem poznal, že je duchem někde uplně jinde. Někde u Mishy. Donutil jsem ho se dneska koukat se mnou na televizi, protože odmítl vycházet z pokoje a dokonce odvolal něaký focení a rozhovory. Je to možná dobře, protože v tomhle stavu by každý stejně poznal, že se mu všechno hroutí pod nohama. A já vůbec netušim jak mu ještě pomoct. Dělám co můžu. Já i Tezz. Ale s Mishou nikdo nehnul, přitom on se v tom šem trápí asi nejvíc ze všech. A to Billa trápí snad ještě víc. Takovej zamotanec to je.
"Tome!" zvýšil hlas Bill. Překvapeně jsem se na něj podíval. On na mě zase nedočkavě.
"Zvonek!" řekl jenom němě. Zvedl jsem se a šel otevřít. Myslel jsem, že na mě konečně mluví a on mi jenom oznamuje zvonek. To mě dokáže naštvat.
"Čáu" usmála se Tezz, když procházela vratama dala mi pusu a šli jsme spolu do baráku.
"Tak co Bill?" zeptala se mě pottišeji. Nakoukl jsem do obýváku.
"Prchnul" řekl jsem jenom.
"Dneska se mnou Misha dobrovolně začla mluvit" pousmála se.
"Taky tě jenom upozorňovala, že někdo zvoní?" zašklebil jsem se ironicky.
"Ne" zakroutila nechápavě hlavou.
"Ale to nic.. jenom tak kecám. Povídej co řikala!" stáhl jsem ji k sobě na gauč.
"No.. o Billovi jsme si povídaly. Samozřejmě... a řikala, že poslední dobou o něm přemýšlí jinak"
"Jak jinak?" nechápal jsem.
"No, zatim se jenom snažila si ho držet od těla, aby se do něj taky nezamilovala. Teď začínázjišťovat, že už do něj celou dobu zamilovaná je.." vedle v místnosti se ozvala rána. Vystřelil jsem očima k Tezz a rozběhnul se do kuchyně. Měl jsem se nejdřív přesvědčit, že Bill doopravdy pláchnul k sobě. Netušil jsem, že bude v kuchyni.. nechtěně to zřejmě i všechno slyšel.
"Bille, co tu děláš?" nevnímal mě. Na tváři měl přihlouplej úsměv a v ruce držel zbytky skla.
"ASi jsem rozbil skleničku" zamračil se.
"TY DEBILE!" zamračil jsem se a do první utěrky co mi přišla pod ruku jsem mu zabalil krvácející ránu v dlani.
"Řikala jsi, že se do mě zamilovala?" koukal na Tezz, otočil jsem se přes rameno. Nevěděla co mu na to říct to bylo zjevné.
"Ne, já to nevim. Neni si tim jistá ani Misha, takže..."
"Ale myslí si to." pokračoval dál.
"Bille! Teď spíš mysli na svojí ruku" zamračil se a otrchu odendal utěrku.
"Ne, fuj je tam moc krve. Radši budu myslet na něco příjemnějšího" zamračil se jako malý dítě.
"Nebolí tě to?" zeptal jsem se ho šokovaně.
"Vlastně.. jo docela bolí, ale neni to hlavní bolest. Takže je to pomíjitelný"
"Achjo" zakroutil jsem smutně hlavou.
"Dej jí ještě trochu času. Už je na správný cestě" pousmála se Tezz.
"Chtěl bych s ní mluvit teď"
"Ne, to nejde" zarazil jsem ho.
"Proč ne?"
"Protože bys byl moc nápadnej.. lidi si tě hned všimnout. Zvlášť, když ti krvácí ruka!"
"Ty jezdíš každou chvíli pryč" vrátil mi to.
"Asi nejsem tak nápadnej jako ty. Tebe si hned každej všimne"
"Tak si mě nějakej kretín vyfotí co na tom" pokrčil nakonec rameny.
"Nech si aspoň zavázat tu ruku."
"Ok, ale rychle" prošebně jsem se kouknul na Tezz.
"Jo já to udělám" zasmála se. Došel jsem pro fáč a dal jí ho.
"Teď.. Tezz vaší adresu" narovnal se Bill.
"Blle fakt to chceš? Co když tě pošle do háje?"
"Tak mě pošle." pokrčil rameny.
"Dej jí ještě pár dní.."
"Pár dní nevydržim čekat. Pochop to Tome" koukal na mě ne už tak přesvěčeně jako spíš prošebně. On prosí mě? Dobře se nám role vyměnily.
"Já to chápu ale..."
"Neboj, když mě pošle do háje, budu vědět, že to je jenom moje chyba. Nedělej si  s tim už hlavu"
"když myslíš.."
"Tezz tu adresu.. prosím"
"Bühlstrasse 1" vzdychla. 
"Díky.." odešel rychle pryč.
"Tohle nedopadne dobře" zakroutil jsem hlavou za Billem.
"Třeba jo.." usmála se optimisticky Tezz. Pousmál jsem se. Budu to brát optmisticky jako ona.. jinak ze svího malýho brášky brzo zešílim....

Hlídačka psů 7.díl

3. dubna 2010 v 22:38 | Verýs |  Hlídačka psů
"Čau lidi!" pozdravila jsem Tezz a Toma ráno v naší kuchyni. Tom se pomalu stal povinným vybavením bytu. Vídám ho tu dost často, ale nijak mi nevadí. S Tezz si spolu jak řikají 'nechoděj', ale mají spolu zralý sexuální vztah. A když to ani jednomu nevadí tak já se jim do toho motat nebudu.
"V kolik jsi přijela prosimtě? My jsme na tebe čekali.." spustila na mě Tezz.
"Já ani nevim. Hned jsem šla spát.." pokrčila jsem rameny.
"Tipnul bych si, že kolem půl 2 ráno!" řekl Tom nenápadně.
"Bill ti volal co?" koukla jsem na něj. Nepatrně kývnul.
"A řekl ti všecno co?" hádala jsem dál. Opět kývnul.
"Stejně by ti to řekl tak co!" mávla jsem nad tim rukou.
"Co se děje?" vyzvírala Tezz. Tom mlčel a dělal, že její otázku neslyšel. Jak galantní, nechá to říct mě! SUPER!
"Včera jsem se s Billem líbala" sklonila jsem hlavu.
"No ty krávo!" vydechla Tezz.
"Ale absolutně nevim co se mi honilo v hlavě." pokrčila jsem nešťastně rameny. Co od toho mám teď čekat?!
"Věčinou se ti v hlavě nehoní nic. Prostě vypneš. Nemusíš se trápit" snažil se mě povzbudit Tom.
"Jenže já teď nevim co od toho mám čekat. Protože já Billa ani nikdy nebrala jako nějakou balící oběť."
"Možná by sis to měla nechat projít hlavou"
"V jednom už jsem ale rozhodnutá.." zarazila jsem se. Opravdu jsem? Opravdu jsem to zvážila? Opravdu nedělám nějakou kravinu jenom?
"Mishi, povídej" pobídla mě Tezz.
"Nechci, aby se to ještě opakovalo. Promiň Tome, ale kdybych se líbala s tebou nebrala bych to moc vážně, ale u Billa mi to přijde nefér. Je to až moc čestnej kluk takže.... asi bych vám měla přestat venčit psy." zamračila jsem se na stůl. Nelíbí se mi tohle rozhodnutí, ale rozhodně je nejlepší!
"Čim si timhle pomůžeš?"
"Třeba tim, že se s Billem nebudu už vídat" řekla jsem popravdě. Tom ztuhnul.
"Misho, nech si to prosím, projít hlavou. Opravdu tě prosím. Nedělej zatim ukvapený závěry"
"Ale já jsem rozhodnutá. Ty to totiž už určitě výš Tome, viď že jo.."
"A co vim?"
"To je to, co jsem se měla dozvědět později. To proč jste se ještě nedávno tak hádali. Bill se do mě už zakoukal co?" na sucho polkl. V místnosti by se v tuhle chvíli dalo napětí jenom krájet. Dokonce i Tezz byla ztuhlá a čekala na Tomovu odpověď stejně napjatě jako já.
"Jo, podle mě jo. Od prvného dne se mu líbiš to přiznal, ale podle mě se do tebe zamilovat. Sám si to nechce přiznat. A..ano, kvůli tomu jsme se tak hádali. Věděl jsem, že mám pravdu. Teď to ví i on a dokonce i ty. I když jsme ani jeden neekali, že ti to dojde tak rychle"
"V tom případě mám další důvod, proč se s nim už nikdy nevidět" zvedla jsem se od stolu. Po tvářích se mi už kutáleli slzy. Zamkla jsem se v pokoji a svému pláči už nijak nebránila.

====================vypráví TOM================
"Dělá blbost!" promluvil jsem po několika minutách naprostýho ticha. Tezz se na mě podívala.
"Výš jak se teď musí cítit? Jako nějaká pitomá lamačka srdcí! Neřikej,že dělá blbost, protože to bereš jenom z perspektivy sebe a Billa" bránila ji.
"Dobře to uznávám, ale uznej zase ty. Je většinou takle ukvapená? Znám jí sice jenom měsíc, ale řekl bych, že je spíš ten tip co nad něčim hodně přemýšlí a až potom udělá velký kroky"
"To máš pravdu-." kývla na souhlas
"-. protože se z toho už poučila" dodala potichu.
"No vidíš, takže jsem měl pravdu!" usmál jsem se.
"Tome, tak jí nech. Ona nad tim určitě bude pořád přemýšlet. Třeba si to ještě rozmyslí."
"Jaká je šance, že ty dva dáme dohromady?"
"50:50"
"Třeba se nám to ještě povede!"
"Souhlasim" usmála se.
"Měl bych už jet domu." podíval jsem se náhodou na hodiny.
"Zejtra se uvidíme?"
"Emmm.. teď neivm. Zavolám ti až přijedu domu, oka?"
"Ty seš sklerotik" zasmála se.
"Noa? Skleroza je nemoc géniu. Blbec nemá co zapomnout" začal sjem se smát s ní.
"Hlavně, že máš na všechno odpověď!"
"Yeah."
"Ale s tim svym yeah mi už docela sereš."
"Proč?" usmál jsem se jako andílek.
"Radši jeť" šťouchla mě do ramene.
"Vyháníš mě?" zatvářil jsem se dotčeně.
"Jo, vadí snad?" smála se.
"Jo to teda vadí" chytnul jsem jí kolem pasu, aby mě už nemohla šťouchat.
"Si myslíš, že jsi vítěz?" zvedla obočí.
"Jo, to já jsem vždycky" kývnul jsem.
"Ok, dneska ti to ještě sežeru, ale možná by jsme měli začít připravovat tvoje ego na menší elektrický šoky!"
"Pro elektrický šoky?"
"Protože jestli se mnou pořád hodláš trávit čas, tak se připrav, že za měsíc nebude po tvym egu ani památky!"
"Aw.. bojim, bojim" zašklebil jsem se.
"Hmm. to boj teda" přitáhla si mě k sobě a dlouze mě políbila.
"Zavolej!" řekla mi jenom s úsměvem ve dveřích a zavřela. Já z tý holky fakt zešílim. Takle moc mě snad ještě nikdo a nikdy nepřitahoval. Těško uvěřitelný.
Ale Tezz má něco do sebe.

Hlídačka psů 6.díl

3. dubna 2010 v 21:49 | Verýs |  Hlídačka psů
Sedím nervozně v autě před obří bránou.
"Ne, takle by to nešlo" proklepu si hlavou a vystoupim z auta. Vytáhnu z kapsy klíče, který jsem včera zapoměla vrátit a odemknu si bránu. Na dvoře před domem stojí nějaké auto. Tohle neznám, takže asi mají návštěvu. Tim líp. Nebudou si mě moc všímat. Vešla jsem do chodby. Pověsila jsem půjčený klíče zpátky na věšáček a vzala vodítka.
"Ahoj" ozval se jemný hlas kousek ode mě. Bill! Vykukoval z obýváku. Vypadal trochu znuděně.
"Ahoj" oplatila jsem mu né moc vesele pozdrav. Něco řekl do obýváku a potom šel ke mě.
"Vypadáš.. hrozně- ..nevyspale!" zamračil se.
"Jo, vůbec jsem nespala!" kývla jsem souhlasně.
"Nemusela jsi jezdit. Stačilo zavolat" pokrčil rameny lostejně. Podívala jsem se mu do očí.. jiskřil mu v nich nějaký cit. Takže mu to asi neni tak lhostejný.
"To je dobrý. Už jsem toho všeho učení měla plný zuby" pousmála jsme se
"Co se učíš?" zeptal se náhle s nejskývaným zájmem.
"Na závěrečný zkoušky.. všechno možný. Myslela jsem, že mám termín až na příští měsíc, ale dneska volala jedna profesorka, že už za týden"
"To naštve.." zamračil se zamyšleně.
"To jo, zvlášť, když jsem zjistila, že to skoro bude opravdu velká zabíračka!"
"Mohl bych ti s tim pomoct. Teda.. nemyslim s herectvim, ale se zpěvem."
"Já nevim..." zakolísala moje sebedůvěra. Mám - nemám.
"Můžeš to brát jako omluvu.." pousmál se.
"Omluvu za co?" nechápala jsem.
"Za tohle.. mrzí mě, že jsem se nechal uníst. Promiň" zvedl mi jemně ruku. Opět jsem se podívala na svoje modřiny.
"Nic se nestalo" pousmála jsem se.
"Bereš moji nabítku teda?"
"No nevim.. bereš v úvahu to, že se mnou to vůbec nebudeš mít lehk a taky, že budeš plýtvat svým časem, kvůli mě?!"
"Ano, beru to v úvahu. A nenašel jsem nic, co by mi na tom mělo vadit!"
"Ok, dobře teda." usmála jsem se.
"Wohoo.. tak jak to uděláme?.. hm.. no myslim, že dneska se psy ani nebudeš muset. Včera je vzal Tom tady ulicí a... no i když... nene, to bude dobrý.. máš nějaký materiály doma, předpokládám...."
Byla jsem jeho hlasitým přemýšlením vyvedená z míry natoli, že to poslední bylo určeno jako otázka na mě.
"Oh.. ano.. jo, jo mám!"
"Dobře.. tak si pro to zajeď."
"Teď?"
"Jo.. je to pro tebe OK?"
"Jo je, ale myslela jsem... teda. venku stojí auto. Nemáte tu návštěvu?"
"Ne, ne.. to je jenom Jasmin.. naše.. osobní asistentka!"
"Nikdy jsem si jí tu nevšimla" zamračila jsem se.
"Jednou za měsíc sem jezdí a dělá s námi seznam co potřebujeme a co chceme. Takže.. tohle je první měsíc co u nás rigádničíš. Nemohla jsi jí ještě vidět"
"Aha." kývla jsem pochopeně. "Měl by ses tam vrátit!"
"Jo, jdu. Tak si vem zase klíče ať nemusíš zvonit." pousmál se.
"Díky. Za půl hoďku jsem teda taky!" usmála jsem se. Usměv mi vrátil a rozešli jsme se každý svojím směrem.

===================ZA 3 DNY- U BILLA=================
Je skoro neuvěřitelný jak jsme se s Billem za ty tři dny sblížili. Hodně mi pomáhá. I když.. někdy mě trochu přeceňuje. Taky jsme se schodli na tom, že učení se je nejlepší v posteli :D
"Hele.. co Cher?" otočil se na mě Bill. Uhrnula sem nos. Stále nemám vybraný všechny písničky. Z tohodle století bych měla všechno, ale nemám ponětí jaký psničky mi můžou sednout z toho minulého.
"Já nevim.. Cher. Má oproti mě moc hlubokej hlas.." zavrtěla jsem hlavou a přetočila se na břicho. Po posteli jsem se doplazila k Billovi, který mi pomáhal hledat na netu nějakou inspiraci.
"Zkus to.."
"Does he love me I want to know
How can I tell if he loves me so
-Is it in his eyes-
Oh no, you´ll be deceived
-Is it in his eyes-"
"jAk je to dál?"zarazila jsem se. Nejsem otevřená encyklopedie na texty.
"Shoop Shoop song?"
"Jo, jinou neznám.." zasmála jsem se..
"Oh no he´ll make believe
If you wanna know if he loves you so, it´s in his kiss
-That´s where it is-"
pokračoval v mojí sloce.
"Jo jo už vým.." vzpoměla jsem si.
"Ta ti nesedí?" zeptal se mě.
"Moc ne.. nevyžívám se v hloubkách to už radši výšky" sedla jsem si do tureckýho sedu.
"A co nějakou klasiku.? Já nevim.. třeba Madonnu?"
"Like a virgin
Touched for the very first time"
zabručela jsem spíš než zaspívala.
"No táák.. tim by jsi aspoň už nemusela přemýšlet nad dalšími 3 písničkama. Madonna to stáhne celý do sebe!"
"Je to takový divný.. proč zrovna Madonna?"
"Ještě by jsme mohli zkusit Michaela Jacksona" zasmál se.
"No to bych asi nedala. Radši ho nechme odpočívat v pokoji. Beru tu Madonnu!" zasmála jsme se.
"Aww.. konečně máme vybráno všechno!" zývnul Bill s úsměvem. Odložil notbook na stůl a natáhl se na postel.
"Teď už mi nemusíš pomáhat. Myslim, že naučit se text a nějak to odzpívat zvládnu sama.." usmála jsem se.
"No to né. Mě to baví. Navíc představ si kolik lidí z tvojí třídy může říct, že jim pomáhá samotnej Bill Kaulitz!" nahodil svůj egoistickej úsměv.
"Ty tele!" plácla jsem ho.
"Ok, už mluvim vážně... fakt mě baví s tebou trávit čas. Za prví je to legrace a za druhý aspoň ti pomáham v tom co doopravdy umím!"
"Rád se mnou tráviš čas?" zaculila jsem se.
"jo!" zvednul se na loktech. Byl takový kousíček ode mě. Skoro jsem cítila jeho dech na svojí tváři. Myslela jsem, že to je jenom legrace, ale nebezpečně pomalim pohybem se ke mě blíž přiblíž. Přestala jsem dýchat a chtěla nějak donutit svoje srdce, aby přestalo tlouct jako zvon na kostelní věži, ale marně. Nedokázala jsem se odtrhnout od Billovích očí. On měl na tváři stejně ostýchavý pohled. Jeden hlas v hlavě řikal, abych to nenechala zajít moc daleko, že budu litovat. Druhý mi řikal jenom ať si užiju. Automaticky jsem se přiblížila blíž a sjela pohledem na jeho rty. Oh, bože.. tak chutný. Nepotřebný milimetry nakonec prolomil on. Hodně jemně a opatrně se dotkl svými rty těch mích. Srdce mi ještě zrychlilo. Protáhla jsem ruku Billovi pod vlasy za krkem a trochu do toho ložila vlastní iniciativitu. Zdálo se, že je hodně nejistej. Taky trochu zmatenej, ale byl roztomilej. Po chvíli se do toho vložil i se svym jazykem. Chytl mě pevněji za bok a byl to on, ten dominantní. Vůbec jsem se nebránila. Jenom jsem na chvli zamyslela, jestli dělám správnou věc.
"NE! Nene, počkej" zarazila jsem se. Rukama jsem držela Billa za ramena. Dál ode mě. Sklonila jsem hlavu dolu.
"Je to moc...-" hledala jsem ty správný slova.
"-...náhlý?!"  pomohl mi Bill. Zvedla jsem hlavu. Zadívala jsem se opět do jeho očí a kývla jsem.
"Promiň.." zamumlal a nepřestával se mi koukat do očí.
"Nemáš za co se mi omlouvat. Ale asi bych už měla jít. Bude to lepší.." pobrala jsem si svoje věci a odešla rychle pryč.