Duben 2010

Hlídačka psů 5.díl

3. dubna 2010 v 19:15 | Verýs |  Hlídačka psů
"Mishi volala ti nějaká profesorka.." zahuláká Tezz přes celý barák.
"Co chtěla?" zeptala jsem se nevýrazně a dál si čistila zuby.
"Že máš mít na příští týden tu svojí práci."
"Oh.. doprdele!" zaklela jsem. Svojí ročníkovou práci jsem měla naplánovanou až na později. Vůbec nemám nic připravené. Asi nakonec to angažmá v divadle nebudu moct vzít, abych to všechno teď stíhala.
"O co jde?" opřela se Tezz o futra.
"Ale nic. Zkazila mi plány." zakroutila jsem hlavou.
"Co jsi měla v plánu?" zeptala se najednou.
"COKOLIV! Kromě přípravy na talentovky a mého referátu!" zamračila jsem se.
"Neboj, ty to zvládneš!" povzbudivě se usmála. Kývla jsem ne tak přesvědčená a každá jsme si šla zatím po svém.
---------------------
Celé dopoledne a ještě kus odpoledne jsem strávila přípravou ´, která mi měla normálně zabrat tak půl roku a já to musím vměstnat do jednoho týdne.
"Mishi?" přišla do mojí ložnice Tezz.
"No?" nevěnovala jsem jí pozornost.
"Mám ti vzkázat, že dneska nemusíš přijet venčit!"
"CO?" odhodila jsem papíry a nechápavě se podívala na Tezz. Ta byla mojí reakci hodně zmatená.
"Volal mi Tom. Měla jsem ti to vzkázat" pokrčila rameny.
"Ty máš na něj číslo?"
"Jo, včera mi ho dal. Co šílíš prosimtě?" zasmála se a sedla si ke mě na postel.
"Já nevim.. promiň... jsem z toho vynervovaná!"
"Jo, taky jsem si všimla. Ale jestli tě to uklidní. Já s tim Tomem nic mít nebudu. Jenom mi slíbil, že mě sveze v Cadillacu, taková nabídka se přece neodmítá" mrkla na mě.
"Jestli si s nim nechceš začít kvůli mě tak tě ujišťuju, že já ho nechci!" pousmála jsem se.
"Woho.. takže je volnej?" vítězně se usmála.
"Tezz hoď se do klidu. On neni ten kluk co hledá holku na chození"
"Kdo řekl, že s nim chci chodit? Navíc.. třeba se stane zázrak a dokážu ho změnit! I když.. chodit s takovym tetřevem.. no nevim" začaly jsme se smát.
"OK, už tě tu nechám v klidu!" usmála se a odešla. Zase jsem se ponořila do všech těch příprav. Pááni, naučit se perfektně odzpívat 5 písniček, každou jinej žánr, jiný století a jinak národnostní interpret bude fakt... hustý!
---------------------
Seděla jsem nad tim celou noc a doufám, že už snad základy mám. Ještě tak pochopit hudební teorii a bude to ok. Aghh... bože. Zpívání mě vždycky tak hrozně bavilo, ale tohle je moc.. na konzervatoř jsem šla kvůli herectví. A i když tyhle dva obory jsou ruku v ruce spolu, připadá mi, že toho zpěvu a všeho kolem se o hodně víc vyučuje.
"Ahoj." zamžourala jsem na Tezz v kuchyni.
"Kafe máš na lince!" řekla mi místo pozdravu.
"Díky moc." usmála jsem se unaveně a šla si pro to kafe, který jsem si nakonec zase vzala k práci.
"http://admin.blog.cz/clanky/editMish, měla by ses trochu vyspat!" přišla Tezz.
"Až si budu trochu jistá, že můžu vypnout tak vypnu. Zatim mám jenom pocit, že umim uplný hovno." vzdychla jsem.
"Co vůbec děláš?"
"Právě se učim kus Macbetha!"
"Oh.. Shakespeare. Macbath.. to je čarodejnice, Banquo, Ross s Angusem... mám pravdu?"
"Překvapuješ mě.. jo, přesně!" zasmála jsem se.
"Něco jsem pochytila z těch mích pár navštěv divadla!"
"Shakespeare by měl znáš každý spoň trochu. V prváku nás učili, že to je naprostý základ"
"Jo, pro vás budoucí umělce to má hodně cenu" začala se mi posmívat Tezz.
"Hey, nech si to jo? Náhodou dějiny umění mě hodně baví. Je to legrační předmět"
"Chtěla bych do všeho jít se styjnym zapálenim jako ty" pousmála se závystivě.
"Ale prosimtě... jenom přeháníš!"
"Myslim to vážně"
"Tak teda.. děkuju"
"Nemáš za co, ale to s tim vypnutim jsem myslela vážně. Jedeš dneska venčit?"
"Asi jo.. včera jsem tam nebyla.. jo určitě tam pojedu!" kývla jsem. Moc se mi tam, ale nechce. Nechci být zase svědek Billovi blbé nálady. Při tý vzpomínce jsem sjela pohledem na svoje zápěstí. Modřiny se mi vybarvyli do fialové a přesně do toho pasovali Billovi prsty.
"Co to je?" všimla si Tezz, že pozoruju svoji ruku.
"Ale to nic!" zakroutila jsem hlavou.
"Nic? CO to je?" chytla mě o něco výše a zvela mi ruku.
"Tezz. Nech toho, prosím!" vyškubla jsem se jí...
"Misho co mi tajíš?" koukala na mě smutně. Sklamala jsem její důvěru.
"Prosím věř mi. Nestojí to za řeč!" zakroutila jsem hlavou.
"Dobře" odešla pryč. Smutně jsem pozorovala dveře, kterýma odešla ještě dlouho po tom co zmizela.
Achjo, proř to musí být tak složitý?!
Tezz teď na mě bude bůhvíjak dlouho naštvaná.. nebo hůř. Nebude se mnou mluvit a já budu mít akorát výčitky.
Ale na druhou stranu, kdybych jí řekla, že ty madřiny mám od Billa, určitě by začala vyvádět a nenechala si to vysvětlit. I když nevim popravdě co bych jí vysvětlovala. Sama nechápu co se to děje. Proč se hádaj a dělaj kolem toho takových tajností. Nebo ať mi Tom neplete hlavu se slovy, že jednou to pochopim. Proč to nemůžu pochopit už TEĎ? Nebo ať mi narovinu řeknou, že to neni moje věc. To by možná bylo nejlepší. Vůbec jsem se s nima neměla takle začít kamarádit. Měli jsme zůstat ve vztahu: zaměstnavatel- brigádnice. Bylo by to nejlepší. Ale jak jsem to mohla vědět? Že se z toho jednou stane taková habaďůra!

Hlídačka psů 4.díl

3. dubna 2010 v 16:21 | Verýs |  Hlídačka psů
============POZDĚJI ODPOLEDNE==============
"Tezz počkáš tady?" zeptala jsem se jí, když jsem zaparkovala před bránou kaulitz housu.
"Proč?" nechápala. A očma hypnotizovala tu obří bránu, přes kterou nejde vůbec vidět. Je z toho stejn uchvácená jako já první den.
"Protože to je takový blbí. Zrovna dneska tam nikdo nejspíš neni a je to takový blbí výš!"
"Oka, počkám tady!" souhlasila odevzdaně. I když jí v očích hořela zvědavost.Vystoupily jsme z auta. Tezz se opřela o dveře a zatim si zapálila. Já vytáhla z kapsy klíče a odemkla si hlavní bránu.
"No, neřikej mi, že si dostala klíče k tomuhle paláci" zamračila se obdivně Tezz-.
"Jenom, když tu nikdo neni" zasmála jsem se a zmizela za vraty. Zavřela jsem a šla do domu. Udivilo mě, když bylo odemčeno. Takže nakonec tu kluci asi doopravdy jsou.V chodbě jsem si vzala vodítka a šla najít někoho, kdo by tu měl být.
"Ahoj Bille!" překvapila jsem ho v kuchyni. Chudák na sebe málem vylil kafe.
"Příště dělej víc hluku!" zamračil se.
"No tak promiň. Já vůbec nevěděla, že tu budete!"
"Hádka s Tomem. Zrušil to focení, protože věděl jak se na to těšim" zamračil se ještě víc.
"Co jste si udělali?" nechápal jsem. Nezažila jsem moc velký hádky. Normální vyměňování názorů, jako se děje u každých sourozenců. Semtam jsem byla svěděk menší bitky, ale oba to brali z legrace.
"Myslí, že je vždycky nejchytřejší a prostě VŽDYCKY musí mít pravdu! Už mě to unavuje" sedl si na linku. Přišla jsem k němu blíž.
"Konkrétněji. O čem jste se rafli?" pousmála jsem se. Na chvíli mi opravdově kouknul do očí a hned zase sklopil pohled.
"To je fuk." mávl rukou a seskočil z linky.
"Proč si bereš všechny vodítka?" odvedl téma radši pryč.
"Dneska se mnou půjde moje kámoška. Vezmeme je všechny 4 a aspoň budeme moc udělat dlouhou procházku!" usmála jsem se.
"Pěkné" zamumlal.
"Jsi OK?" snažila jsem se vyčít z jeho tváře co ho pořád trápí. Už delší dobu se chová nějak.. jinak. Vym, že ode mě, která ho zná měsíc to docela sedí, ale poznám, když se zezačátku choval uplně v pohodě a teď se chová takle.
"Ale jo. Trochu vám závidim" pousmál se.
"Závidíš? Myslim, že nemáš co" zakroutila jsem hlavou.
"Našlo by se hodně věcí!"
"Stejně tak by se, ale našlo hodně věcí co bychom mohli závidět my tobě!"
"Taky pravda" rozesmáli jsme se. Nechápu to. Doopravdy nechápu, jak je možný, že jenom s Billem bych dokázala diskutovat o jaký koliv blbosti, klidně několik hodin a vůbec by mi to nepřišlo unavný nebo tak. :D
"Neřikala js něco o kamarádce?"
"No jo.. čeká před branou. Asi bude pěkně nevrlá" zasmála jsem se.
"Proč čeká před branou?"
"Protože si myslí, že hlídám psy nějaký starý pani!"
"Oh.. aha!.." zasekl se.
"Takže.. nikdo to nevi?"
"Ne. Nejdřív jsem si myslela, že Tezz věřit můžu, ale nedokážu si představit její reakci, takže jí to radši neřeknu!" uchechtla jsem se. Popravdě dokážu si ředstavit dvě varianty Tezziny reakce. Buďto bude rudá zteky, že jsem jí to neřekla hned, nebo bude rudá vzteky, že nenávidí Tokio hotel a proč u nich dělám atd... i když nevim ani to na 100%. Tezz znám skoro odmalička a až teď jsem si uvědomila, že jí pořádně neznám.
"Možná to tak je lepší" kývnul souhlasně Bill.
"Tak za 2 hodiny přijdu. Je to ok?"
"Jo v pohodě!" naposledy jsme si vyměnili usměv a já došla pro psy a vyšla ven za Tezz.
--------------------
"Pááni, já jem ták utahaná!" zafňukala Tezz.
"No vidíš a tohle já mám každej druhej den!" zasmála jsem se a vzala jí vodítka z ruky.
"Nechápu tě!" zakroutila hlavou. Pokrčila jsem s úsměvem rameny..
Zaujal mě pohyb před námi. Z velký brány vyjel velkej nablískanej Cadillac. Jednoznačně Tom. Už se mi chlubil svoji malou zbírkou aut, které má a který chce. Jednoznačně ta druhá varianta je o hodně větší.
"Ty krávo!" zahlaholila Tezz. Otočila jsem se na ní. Zaujatě pozorovala Toma v autě, který si nás už taky všiml. Došly jsme blíž a já rovnou šla k němu.
"Ahoj!" usmál se a nenápadně mi koukal přes rameno na Tezz, která ještě nestačila strávit toho Cadillaca a teď, když vidí ještě Toma tak asi brzo bude mít infarkt.
"Kam jedeš?"
"Ještě nevim. Asi určitě někam hodně daleko!" ušklíbnul se. Netrvalo mi dlouho domyslet si proč.
"Další hádka s Billem?"
"Jo, protože to je zabedněnec!" zamračil se.
"O co jde? Když jsem se ho na to dneska ptala, řekl mi, že to nestojí za řeč!"
"No...-" zarazil se a kouknul se mi stejně do očí jako Bill dneska. Překvapila mě síla těch jeho. Oba je maj tak podobný a přitom je Bill má svích mléčně hnědý. Tom čokoládově hnědý a má v nich míň něžnosti a víc vášně. Je možn, že tyhle dva rozdílní lidé jsou dvojčata?
"Pověz mi to.." zaškemrala jsem.
"On ti to jednou řekne sám. Protože ví, že mám pravdu a nechce si to připustit!" ušklíbnul se.
"V čem máš pravdu?"
"To pochopíš.." usmál se.
"Zatim nechápu nic!"
"Ještě neni čas.. hele. Ta holka... to je ta tvoje spolubydlící?" zase mu zahořela v očích zvědavost. Podívala jsem se přes rameno na Tezz.Chytla můj pohled a přišla blíž.
"Čau!" řekla bezvýrazně Tomovi.
"Ahoj. Jak se jmenuješ krásko?" usmál se na ní kouzelně. 
"Tezz a jak ty?" vrátila mu to s usměvem.
"Tom" nenechal se vyvést z míry, i když na chvilku se zatářil trochu pochybovačně.
"Super.. máš moc hezký auto!" pokračovala dál Tezz.
"Díky. Někdy tě klidně svezu!"
"Hele lidi, tohle si vyřežte už sami. Já jdu vzít psy dovnitř!"
"Jasně, ahoj!" usmál se Tom. Pousmála jsem se a šla bránou dovnitř. Billa jsem potkala na chodníku vedle baráku.
"Co tu nacvičuješ?" zeptala jsem se ho přiblble. Rozlobeně se na mě podíval. I hned jsem zmlkla. V další chvíli jsem pochopila že to nejsem JÁ na koho je naštvanej.
"Mluvila jsem s Tomem..." řekla jsem potichu.
"A co..?" podezřívavě se na mě podíval.
"Zamotal mi hlavu ještě víc"
"CO? Co ti řekl?" chytnul mě hrubě za zápěstí. Vodítka mi vypadla z ruky.
"Au. Co blbneš? Řekl mi jenom to, že... au, no tak povol trochu..-"
"-že co?"
"...že to jednou pochopim. Au, Bille myslim to vážně. Povol trochu.."
"Dopovez to!"
"Že.. že to pochopim. A že jste se zase pohádali. kvůli tomu, že ty nemůžeš uznat Tomovu pravdu, i když prej víš, že má pravdu. Au.. teď už mě pusť.." začali se mi do očí valit slzy. Tohodle Billa já nepoznávám.
"KRETÉN!" pustil mou ruku a odešel do domu. Koukla jsem na svoje zápěstí. Bylo červené. Otlačeniny Billovích prstů se pomalu měnily na modřiny. Zakroutila jsem nechápavě hlavou. Pustila psy a odešla pryč. Tezz už na mě beztak musí čekat venku..

Hlídačka psů 3.díl

3. dubna 2010 v 12:35 | Verýs |  Hlídačka psů
*******************PO MĚSÍCÍ******************
"Jako umělec je dobrej, ale je to strašnej zjev!" dohadovali jsme s Billem o dalším mrtvém umělci minulého století. Za ten měsíc jsme se hodně zblížili. Beru je jako normální kámoše. Kdyby neměli plot vyšší než agenti FBI a každou chvíli někam nejezdili. Neřešila bych vůbec jestli jsou slavní nebo ne.
"Co?.. vždyť...-" chtěl něco namítnout Bill. Nadechnul se jak to dělá, vždycky, když bude mít dlouhej proslov. Poté ale vydechl, otočil se a odešel pryč.
"Já tě nechtěla naštvat!" skoro jsme běžela za nim, protože jeden jeho krok se rovná dva moje. Vůbec na moje slova nereagoval a šel rovnou na jejich velikou zahradu za domem. Aha, jde se uKlidnit ke psům!
"Bille, ježiš! Nebuď tak urážlivej. Jenom jsem řekla co si o tom myslim! Vůbec jsem nenarážela na tebe!" to je mu podobný. Jakmile se zmínim trochu o jeho vzhledu naštve se. I Tomovi to je divné, protože podle něj to Bill nikdy neřešil. Kašlal na to co si o něm lidi mysleli, pokud to nebyl někdo na kom mu opravdu hodně záleželo. Například jeho rodina a nejbližší přátelé. Ale my dva se zdalek neznáme tak dobře, aby jsme si mohli říkat dobří prátelé. Jsme zatim přátelé a mě to víc než vyhovuje, i když to nese sebou jistý potíže. Takže to je taková záhada.
Bill se zastavil na místě 3 metry přede mnou. Došla jsem k němu a nechápavě na něj koukala.
"Ok, už se nebudu naštvávat, když nebudeš pořád mít řeči o někoho vzhledu. Oka?"
"Ne, ...nejdřív mi vysvětli, prosím co má to tvoje chování znamenat. Na tebe jsem ani zdaleka nenarážela. Ty výš, že mi nevadí jak se oblíkáš a že se maluješ, tak proč se věčně urážíš?"
"Jsi dotěrná Michelle!" odsekl mi.
"Michelle mi nikdy neřikáš. Znamená to, že jsi naštvanej?" upřeně jsem ho pozorovala.
"Nejsem. Vadí mi, že musíš všechno vědět!"
"To ty taky!"
"To.. ale... nehraješ fér!" zamračil se.
"Dobře.. už toho nechám. Je to tvoje věc. Já jsem svojí práci už dneska splnila a teď pojedu domu" zamyšleně se na mě podíval. Poznal, že brafuju?
"Oka.." řekl.. kruci! Takže poznal!
"...zejtra přijedem až večer tak si vem klíč!" dodal.
"Tak ok no" otočila jsem se. Prošla barákem a v chodbě si vzala z košíku na botníku kroužek s dvěma klíčema. Připnula jsem si je přeskou na svoje klíče a vypadla tady odsud.
_________________________

"Tezz jsem doma!" přišla jsem do obýváku. Koukla na mě přes rameno a s úsměvem kývla.
"Co děláš?" zajímala jsem se. Přeskočila jsem opěradlo gauče a sedla si vedle ní.
"Jenom tak.." pokrčila rameny a dál na něčem pracovala na počítači. Šla jsem do kuchyně si udělat čaj a potom jsme si znova sedla k ní na gauč a koukala jsem na televizi. 
Byla to nuda. Asi v půl 11 jsem to zabalila a šla spát. Z dneška jsem nějaká utahaná. Nejdřív celý den ve škole.. potom u kluků.. a když mám konečně chvilku klidu jdu spát.

=====================DRUHÝ DEN==================
Whoa.. dneska bude krásnej den. Roztáhla jsem si u sebe v pokoji zápěsy a dokořán otevřela okna.
"Ahoj" pozdravila jsem s úsměvem Tezz. 
"Dneska je venku fakt krásně!" usmála se.
"Jo to je.. možná bych mohla vzít pejsky na delší procházku!" zauvažovala jsem nahlas.
"Myslíš taky někd na něco jinho než na školu a práci?" smála se mi.
"Je to ětšinou radost, takže to jako práci ani neberu!"
"Dobře teda.. spíš jsem myslela, že by jsme šly spolu někam. Na nákupy.. na koupák.. výš, dlouho jsme nic nepodnikly kvůli nedostatku času"
"Jo já vým.. tak.. můžeš jít semnou venčit!" zasmála jsem se.
"Nech mě o tom přemýšlej!" usmála se a zmizla pryč. Udělala jsem si kafe a šla do svého pokoje. Už mám v hlavě prozatimní plán na dnešek. Dopoledne zajedu k mámě a odpoledne pojedu pro psy.
"Mish, já teda půjdu" přišla mi říct Tezz.
"Oka, se tu pro tebe potom stavim. Teď pojedu k našim.."
"Pozdravuj!" usmála se a odešla z mého pokoje. Převlíkla jsem se. Když je tak krásně oblíkla jsem si žlutý minikraťasy, černý tričko a přehodila si kostkovanej šátek (jak jsem si v poslední době stačila všimnout, hodně podobný jednomu Tomovímu šátku).
"Tak čau!" zavolala jsem na Tezz.
"Jasnýý, pozdravuj!" zavolala za mnou. Zabouchla jsem dveře od bytu a běžela do auta. Cesta k mámě trvá asi půl hoďky. Přes město ještě dýl, protože byla zácpa. Tak doufám, že jsou aspoň doma.

"Halo... je tu někdo?" zavolala jsem u dveří.
"Mishííííí.." vyřítil se ze schodů Denny. Ovšem nevšiml si posledního schodu a tak spadl přímo na hubu.
"Vidíš co děláš ty tetřeve." zasmála jsem se a postavila ho na nohy.
"Aúúú" začal popotahovat a držel se za pusu.
"Copak sis udělal?" zkoumala jsem mu tu "ránu". Jenom si prokousl ret, ale to by nebyl mužskej, aby to nezveličoval.
"Teda ségro, já myslela, že hlídáš jenom psy a né i děti!" scházela po shcodech Claudie, moje mladší uštěpačná sestřička.
"Jo a o víkendech ještě dělám zdravotní sestru!" zasmála jsem se.
"Stejně tě ráda vidim ségro!" usmála se a objala mě. Denny si mezi náma zamlel.
"Copak?" zeptala jsem se ho.
"Holkyy, jste moje zlatíška!" usmál se jako pakoušek s vyceněnýma zubama.
"To má od tebe ne?" koukla jsme na Claudy se smíchem. Pokrčila laxně rameny.
"Je to hroznej šmírák!"
"Mohla bych vyprávět!" zasmály jsme se.
"Nepřišla jsi za mámou? Jsou vzadu na zahradě!" kývla Claudy s úsměvem ke dveřím.
"Jo přišla, aby neřekla, že se vůbec neukážu!" zasmála jsem se.
"Ok, běž tam. Dneska má dobrou náladu. Bude ráda, že tu jsi" dala mi pusu na tvář a běžela do svého pokoje v patře.
"Jo a Mish..-" zavolala za mnou ještě. Otočila jsem se před dveřma. Denny v mé náruči byl už značně znuděný a vyžadoval si moji pozornost.
"-..Patrik už ví, že jsi mu ukradla auta!" zasmála se. Stuhla jsem na místě. SAKRA! Claudy odběhla nahoru a já šla za rodiči na zahradu.
"Ahoj mami. A Laurente" usmála jsem se. Daly jsme si pusu na tvář a já si sedla s Dennym na volné lehátko.
Ochotně jsem mámě vyprávěla jak mi to jde ve škole, o mojí nové brigádě, o mém divadelnim angažmá, který bych asi brzo měla vzít, jinak tu nabídku stáhnou a celkově o všem co se v mém životě za poslední měsíc co jsme si maximálně telefonovaly stalo nového.

S klukama je hold trápení 6.díl

1. dubna 2010 v 23:31 | Verýs |  S klukama je hold trápení
==============BiLL===============
"Tak kde už jsme?" zeptal se rozespale Tom.
"Na dálnici" věnoval jsem mu otrávený pohled. Zatímco on si vyspával já celé 3 hodiny co zatim jedeme z Berlína do Hamburku musim řídit.
"Bůh žehnej tvojí dobrý náladě!" zakřenil se a nevšímal si mě. Na nějakou chvíli bylo ticho. Potom, ale Tom našel nějaký pytlík s cukrátkama a začal se ládovat.
"Ježiš! Nechceš si vyměnit místa! Už mě to řízení doopravdy unavuje!" vybuchl jsem. Na moment jsem sjel pohledem na palubní desku, kde hodiny ikazovali půl 6 ráno. To znamená, že už od půl 3 ráno jsme na cestě. předtim jsme se taky nevyspali a ještě ke všemu mě deptá, když mi Kim nebere telefony.
"Měl bys být rád, že jsem ti dovolil řídit svýho milovanýho Cadillaca!" zabručel. Nechtěl jsem na něj být hnusnej tak jsem radši neodpovídal.
"Tak dobře... vyměníme se!" souhlasil po chvíli Tom. Zaradoval jsem se v duchu a hned zajel ke krajnici. Rychle jsem obešel auto a sedl si na místo spolujezdce.
"A teď ti nařizuju zavolat Kim nebo co nejrychleji usnout. Kdo má být zvědavej na tu tvojí děsnou náladu!" zasmál se.
"Nebudu jí volat v půl 6 ráno!" zakroutil jsem hlavou. I když víc než moc bych jí chtěl hned teď zavolal.
"To je taky pravda.." zamyslel se. Opřel jsem se o dveře a zavřel oči. Ať si Tom myslí, že spim. Aspoň bude mlčet.

"Jsme doma!"
"Už?" zvedl jsem okamžitě hlavu. Asi jsem nakonec usnul.
"Jo!" vystupoval Tom už z auta. Rychle jsem ho dohnal a na chodbě ještě předběhl.
"Hey, nevim proč tak ženeš, stejnak bude ještě spát!" smál se mi škodolibě Tom. Nedal jsem se a stejně jsem šel o hodně napřed.
"Cha cha.. myslim, že nespí!" smál jsem se mu zase já, když jsme odemkli do chodby. V obýváku se svítilo a byla puštěná televize.
"Fajn!" naoko naštvaně se sebral a šel do svojí ložnice.
"Kim?" zavolal jsem do obýváku. Hodil věci do ložnice a šel za ní.
Dobře, že sem Tom nešel.. nakonec by měl ještě pravdu. Doopravdy spala u televize :D
"Kim.." sedl jsem si na gauč k ní. I přesto jak roztomile ve spánku vypadá mi připadala nějak moc bílá. Když jsem jí vzal za ruku tak byla jako led a to je docela teplo. Ještě ke všemu byla zachumlaná do mikiny a deky, tak to doopravdy nechápu, proč je tak ledová.
"Kim,.. vstávej!" opatrně jsem s ní zatřásl. Rozlepila víčka od sebe. Chvíli se rozkoukávala a pak zvedla hlavu ke mě.
"Už jste tady?" zamračila se zamyšleně.
"Jo."
"Asi bych se měla jít podívat na Daniel!" chtěla vstát, ale já jí v tom zabránil.
"TO je všechno?" nechápavě jsem na ní koukal.
"Oh.. aha. Super, že jste tu tak brzo. Doopravdy se mi stýskalo. TEĎ už mě pustíš?" ironicky se na mě podívala.
"Mě je líto, že jsme museli odjet tak narychlo, ale myslel jsem, že to nakonec ... chápeš!?" smutně jsem jí pozoroval. Nevěděla co říct. Napjala se a potom se celá uvolnila a opřela se o gauč.
"Promiň..omlouvám se, ale nemám vůbec dobrou náladu. A ty.... radši by sis měl jít lehnout, protože máš děsný kruhy pod očima!"Na tohle jsem neměl odpověď. Pustil jsem jí a koukal za ní jak rychlim a rozvážnym krokem jde pryč.
"Kim?" zavolal jsem za ní a opřel se bradou o zadní stěnu gauče.
"No?" koukla na mě pohledem  'co ještě?'
"Proč se držíš za břicho?" zeptal jsem se klidně.
"Protože mi je zase blbě. Konec otázek?" sakrasticky se zašklebila. Než jsem stihl mít další otázky odešla pryč.
Nakonec... měla pravdu. Došoural jsem se do ložnice a lehl si. Čekal jsem, že hned usnu, ale pořád jsem měl v hlavě divný otázky jako třeba
-Proč se tak Kim chovala?
-Proč jí je ZASE blbe?
-Jsem fakt takovej kretén a dělám si starosti jenom kvůli nějaký střevní chřipce?
-Bude ta nová písnička opravdu dobrá?
Poslední dobou si taky dělám starosti o tom, že až vyjde naše další deska, bude kolem zase moře fotografů. Přežili jsme toho už tolik a přesto.. 5 let volnýho vztahu. Přijde mi, že kdyby se sečetl čas, který jsme spolu za tu dobu ztrávili, bylo by to tak nanejvíc 5 měsíců. A potom turné. Další odloučení. Další měsíce, který spolu nestrávíme..