"Je tam hodně střepů!" ..teda nevim co to je za doktora, ale vždycky když něco řekl Bill byl skoro na omdlení.
"Neboj hrdino." zasmála jsem se a chytla ho za zdravou ruku. Usmál se a trochu víc pevněji mě za ní držel.
"Jestli tohle vydržíš tak se vsadim, že fanynky tě budou mít za svého hrdinu!" zasmála jsem se.
"Nevíš co mluvíš" zakroutil se smíchem hlavou
"Snažim se tě nějak rozptýlit.."
"Moc ti to nejde!"
"Tak asi začnu vyprávět vtipy!"
"OKy, zkus to.."
"Ježiš.. no dobře.. tak třeba: Výš co vznikne když se spojí černoch a chobotnice?"
"No to nevim!"
"To neví nikdo, ale dobře by to pracovalo na poli!" zasmál se. Takže se povedlo.. dokonce i doktor se uchechtl. Sestřička byla naprosto mimo. Nechápu proč tu vůbec je, když v jednom kuse pozoruje Billa nebo jak ho držim za ruku.
"Ten byl blbej!" zašklebil se Bill. Roztomile se xichtil. Pousmála jsem se.
"Mohla bych ještě zavolat Toma. Určitě zná nějaký lepší vtipy než já"
"Ne, zůstaň tady!" chytnul mě pevněji za ruku.
"Už ti nebudu radši řikat vtipy!" naoko jsem se zamračila.
"Tak mi řekni jak ti dopadli ty zkoušky!?"
"Zase se posunul termín. Dělám je za tři dny"
"Máš ještě čas se připravit!"
"Myslim, že jsem už nadmíru připravená. Teď bych to chtěla mít co nejdřív za sebou."
"To zvládneš!" usmál se
"Jo, doufm, že jo. Udělala jsem tam pár změn.."
"Změn? Jaký?"
"Změna pár písniček"
"Aha" zamračil se.
"Nezeptáš se který?" podivila jsem se.
"Vždyť je to jedno."
"No, když myslíš.. doufala jsem, že když se to dozvíš udělá ti to aspoň trochu radost!"
"Proč by mi to mělo udělat radost?"opět nechpal.
"Protože jsem si jednu písničku pučila od vás. Chápeš?"
"Jo? Fakt? Kterou?" zase byl ten usměvavej kluk, který mám tak moc moc ráda. Ale jestli o miluju?... nevim. Je to moc velký risk.
"Attention. Nechtěla jsem nějakou moc slavnou. A tahle se mi strašně líbila!"
"Našla jsi jí na internetu?" zamračil se.
"Ano, proč?" nechápala jsem.
"Protože neni na žádný desce a jako singl jsme jí taky nevydaly. Takže se zase museli prosáknout věci ze studia."
"Aha, to jsem nevěděla.. promiň.. bude nejlepší, když si yberu jinou!"
"Nemáš se zač omlouvat. Ale jestli chceš můžu ti pomoct vybrat nějakou jinou"
"To budu ráda."
"Tak hotovo!" řekl doktor. Já i Bill jsme se ve stejnou chvíli podívali.
"No FUJ!" odvrátil Bill ihned hlavu zase pryč. Dlaň mě přes půlku prošitou černými stehy a opravdu to vypadalo dost nechutně.
"Takle to vypadá ještě hnusněji než předtim" nakrčila jsem nos.
"To víte slečno. Ještě se to musí zavázat a potom 3 týdny klidu" zasmál se mile doktor.
"Máme štěstí, že si s rukou nic neudělal Tom. Ty jí na nic nepotřebuješ!" zasmála jsem se Billovi.
"Tom by si to pravděpodobně užíval. Nechal by se obletovat a vůbec nic by nedělal!"
"Neřikej, že toho taky nevyužiješ!?"
"Možná jenom trochu" zaculil se jak malej nevinnej kluk.
"Hotovo, můžete jít!" znova jsem si koukla na jeho ruku, která byla teď už bezpečně zafáčovaná.
"Díky" usmál se Bill a šly jsme ven ze sálu.
"Jak mu to hezky zavázali!" začal se smát Tom.
"Tos měl vidět, když mu to sešil. Fuj, to vypadalo, jako by mě v ruce kovoví dráty!" zaxichtila jsem se.
"Díky žeš mi to připoměla!" zašklebil se. Usmála jsem se jako andílek.
"Zapoměla jsem vám říct, že musíte každý týden chodit na převazy a za měsíc na vyndavání stehů!" přišla k nm ta sestřička. Okatě vystrkovala hrudník a stála jako nějaká modelka. Nevim proč, ale pocítila jsem jak se ve mě vaří krev.
"Jo, díky!" usmál se na ní Bill. Teď už jsem musela být žárlivostí celá rudá.
"Tak příště" usmála se na ně a s velykm kroucenim zadku zmizla do sálu.
"Aby jí ta prdel neupadla!" zasyčela jsem potichu.
"Ty žárlíš!" položil mi Tom ruku přes rameno a smál se mi.
"Ne, nežárlim" zapírala jsem.
"Ale jo žárlíš.." smál se mi.
"Ok, tak žárlim no" bouchla jsem ho naštvaně do břicha. Bill mi věnoval pobavenej pohled.
"Jak to teď uděláme? Je ta venku hodně lidí?" zeptal se Bill jednoho z bodyguardů.
"Moc ne, ale kolem 50 už jo" kývnul.
"Bille ty bys měl být doma v klidu, tak bys měl jet s Tobiasem, který tě odveze domu a já odvezu Mishu!"
"Ne, já nechci jet domu" protestoval Bill.
"Ale já stejnak chci jet za Tezz, takže jedu já!"
"Hraješ nefér a ty to výš!"
"Promiň"
"Je to od tebe hnusný!"
"Omluvil jsem se!"
"Vym, že to nemyslíš vážně!"
"Teď myslim. Doopravdy mě to mrzí!" přepnuli na nějakou řeč dvojčat. Čemuž já jsem nedokázala porozumět.
"Kluci už přestaňte. Napadlo mě to udělat takle. Já teď pojedu domu- jedno kdo s kym. Zavolám mámě, aby si přijela pro Dennyho. A potom můžu přijet k vám a můžem vybrat tu písničku. Když je ta zkouška už za 3 dny, ať to aspoň pořádně umim!" zamračila jsem se.
"Odvezu tě!" řekl mi hned Tom.
"Pojedu s Tobiasem!" řekl kapitolovaně Bill. Ale trochu mu v obličeji hrál úsměv.
"A ještě něco..." zarazila jsem je v odchodu. "...já nechci být zejtra na titulkách novin!" zamračila jsem se. Kluci si vyměnili pohledy.
"Asi se tomu nevyhneš!" řekl nakonec Tom.
"Super!" prohodila jsem ironicky a poslušně šla mezi Tomem, Billem a všema těma bodyguardama.
Venku se strhl velký povyk. Hlavně kole Billa. Já se protlačila kolem Toma dopředu a zařadila se tiše mezi fanynky, které obklopovaly jeho auto. Dokonce se mi podařilo jako první protlačit dovnitř, když mi Tom odemkl.
"Hey to je fuchtle!" zavřískala nějaká holka. Zalezla jsem do auta a zamkla dveře.
"Ty krávo.. vůbec, ale vůbec ti nezávidim" oddychla jsem si.
"Já sobě právě taky ne!" snažil se vyjet, aby někoho nepřejel. Zahlídla jsem Billovo auto. Samozřejmě. Bill mi nepatrně zamával na sedadle spolujezdce.Tom si toho všiml, ale zatim mlčel. Mluvit začal až na půli cesty k nám domu.
"Myslel jsem, že ho vyhodíš!" zasmál se trochu přiškrceně.
"Proč bych měla?" zeptala jsem se.
"Netušim. Prostě jsem si to myslel.." pokrčil rameny.
"Ne, nevyhodila jsem ho, i když jsem nejspíš měla. Nechci mu dávat falešný naděje"
"Aspoň je teď trochu šťastnej. Byl bych rád, kdybys to byla právě ty!"
"Co bych měla být já?"
"Ta, která bude Billovou holkou. Chápej.. on má problémy s tim si někoho najít. Už proto, že málokomu věří, že mu jde o něj a ne o toho 'slavnýho Billa!"
"Jakto, že teda věří mě?"
"Nevim, to asi ta láska na první pohled!"
"Ne, prosím neřikejto!" dala jsem si hlavu do dlaní.
"Promiň" řekl potichu, ale v jeho hlase jsem slyšela i úsměv.
"Co je vtipný?"
"Vy. Jste si tak strašně podobní!" začal se chechtat.
"Super, že se bavíš!" klesla mi tak rychle nálada.
"Misho. Nebuď smutná.."
"Nechci být, ale jde to ze mě nějak samo!"
"Možná by hodně pomohlo se už nějak rozhodnout!" opatrně se na mě kouknul.
"Nech to už na mě"
"oK!"