close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlídačka psů 11.díl

5. dubna 2010 v 0:01 | Verýs |  Hlídačka psů
"Ahoj marode" pozdravila jsem Billa.
"Ahoj" usmál se. Vypadá tak roztomile. V teplákách a normálnim tričku.
"Máš pro mě nějaký ty písničky?" zeptala jsem se hned.
"Jo jo. Něco jsem našel. Teda hodně jsem toho našel, protože jsem se tu hodně dlouho nudil." zamračil se a potom se usmál a vedl mě nahoru do svého pokoje.
"Mám ti vzkázat od Toma, že přijede spíš až ráno.."
"Super." zabručel.
"Možná tě uklidní, že já taky nerada poslouchám jak stěhujou nábytek. Takže tu budu asi do tý doby než tě budu otravovat!"
"Yeah. To se asi nestane!" zasmál se.
"Neřikej hop dokud nepřeskočíš!" řekla jsem si spíš pro sebe a následovala ho do jeho ložnice.
"Tady.. a tady. A taky tohle všechno!" ukázal na hromadu papírů, které se váleli na stole vedle jeho notbooku.
"Oh... no páni! Jsi pečlivej" zasmála jsem se. "Co to všechno je?" přišla jsem blíž a vzala jeden papír do ruky.
"Všechny texty. Teda doufám, že všechny, nejsem si 100% jistý. Některý jsou jenom v Němčině nebo jenom Angličtině. Něco se dá dyštak najít na netu" zatvářil se trochu neurčitě.
"Stačí to, že ano?" podíval se na mě trochu zastrašeně.
"Jasně že jo. Ani jsem to nečekala. Je to víc než dost!" zasmála jsem se.
"Doufám jsem, že to bude stačit" usmál se.
"Ale já jenom podle textu nepoznám, jestli se mi ta písnička bude líbit
"Proto tu mám i notbook. Požádal jsem Davida, aby mi poslal úplně všechny naše písničky. Až jsem se divil, kolik toho je. On je víc pečlivější než já. Poslal mi i za doby Devillish a tak.. takže mám právě totálně přeplněný notbook snad 10 000 písničkami" zasmál se.
"10 000?"
"Jsou tam dvě verze od skoro každé! A i ty co jsme nikdy nehráli, nebo jsme je nedali na desku!"
"Wow!" žasla jsem.
"Stačí mi jedna vezre od každý písničky."
"Anglická - Německá?"
"Ta, která si ti líbí víc. Doopravdy mi to je jedno"
"Yeah.. super!" usmál se a pustili jsme se do toho.
Hodně písniček jak jsem zjistila jsem znala už z dřívějška. Ale připadalo mi trochu trapný, když jsem zpívala před Billem jeho písničku. On řikal, že to je OK, ale mě s stejně nervozita držela.
--------------------
"Awww.. kolik je hodin?" zývla jsem.
"Emm.. půl 2 ráno!"
"Už?" vykulila jsem oči.
"Jo, docela jsem přestal vnímat čas!"
"To jsme dva!" zasmála jsem se.
"Chce to kafe!" zvedl se a mířil dolu. Šla jsem radši za nim, aby si zase něco neudělal.
"Bille.." přišla jsem k němu. Otočil se a vyčkávavě čekal co ze mě vypadne.
"Jak jsi si to vlstně udělal?" ukázala jsem na jeho ruku.
"No..." zakoktal se.  "....jenom jsem byl hodně nešikovnej!!" řekl nakonec.
"Něco mi řiká, že ti teď nemám věřit!" přivřela jsem oči v podezírávém gestu.
"Mě zase něco řiká, že mi máš ještě odpovědět na otázky!"
"Odpovim ti až uvidim před sebou hrnek kafe!" zasmála jsem se.
"Kafe už je!" zalil vodu do hrnku a podal mi jeden ze dvou hrnčků.
"Díky" usmála jsem se. Šli jsme zpátky nahoru a já čekala, kdy spustí. Sedla jsem si nahoře na jeho postel a stále čekala. Zatím jsem srkala to kafe a pozorovala ho. Bylo zjevný že přemýšlel. Moná se bál jak to zformulovat.
"Neboj. Prostě to řekni.." pobídla jsem ho. Na vteřinu se na mě podíval a potom zase sklonil pohled.
"No, nevim jestli, když to řeknu tak jak to mám na jazyku, že se neurazíš. Nebo mi vůbec odpovíš!"
"Slíbila jsem, že ti odpovim na tvoje otázky.. ty jsi svojí část splnil, že jsi jel do tý nemocnice. Takže já jí taky splním!" přestal chodit po pokoji a sedl si blízko a přitom dostatečně daleko ke mě na postel.
"Nechápu.. proč... se tak bojíš se do mě zamilovat!" zdráhavě se na mě podíval.
"Nevim jestli na tuhle otázku neni pozdě!" zamumlala jsem.
"Proč se bojíš si teda přiznat, že už do mě zamilovaná jsi?" pokračoval..
"Protože to nechci.. ne kvůli tobě. Jsi moc  hodnej kluk. Nechci ti ubližovat, ale pořád se mi točí v hlavě věci, na které jsem ještě před půl rokem neměla ani pomyšlení!"
"Jaké věci?" zvedl jedno obočí a tázavě na mě koukal.
"Třeba to jak utajeny jsou přítelkyně slavných hvězd"
"Nijak.." kývl na souhlas.
"To je to hlavně co mě asi trápí! Že ztratim soukromí. Že už to v jistym slova smyslu nebudu ! Že najednou bude plno lidí co mě budou znát líp než znám já sebe. Taky se bojim o to, že můj vlastní život bude ve stínu toho tvého" bylo těžký tyhle slova říct nahlas. Nemohla jsem se Billovi teď podívat do očí. Vim co bych tam vyčetla. Bolest, možná trochu zlost. Určitě by se mi to nelíbilo.
"To první naprosto chápu. Neni lehký se vzdáš svého soukromí, i když myslim,že by to tak hrozný nebylo. Možná zezačátku.. rozhodně až by si tě každý aspoň jednou vyfotil, dali by pokoj. Neshledali by nás tak zajímavími. Ale nechápu co jsi myslela tím aby můj život byl ve stínu toho tvého!?"
"Myslela jsem to tak, že, kdyby jsme spolu chodili a já se přizpůsobila tobě a mohli by jsme spolu být rakticky pořád. Ale když se rozhodnu pro svojí vlastní kariéru, o kterou se po škole chci rozhodně aspoň pokus. Tka by jsme se vídali tak málo, že by to nebyl ani vztah!"
"Myslim..." pauza "....myslim si, že nad im moc přemýšlíš. Samozřejmě, s timhle všim máš pravdu, ale nikdy nejsou jenom dvě možnosti. Vždycky to jde nějak udělat a já myslim, že kdyby jsme oba opravdu chtěli a opravdu se milovali, že by to šlo!"
"Přála bych ti někoho daleko lepšího než jsem já" zakroutila jsem se smutnym smíchem hlavou.
"Škoda, že chci právě tebe!" slyšet ty slova je pro mě jako, kdyby mi někdo dával kopance do srdce. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do Billových očí. Má je tak opravdoví.. tak krásný.. jako nikdo koho znám.
"Můžu mít taky jednu otázku?" ostýchavě jsem se na něj usmála.
"Jo, může!" trochu vyvedený z míry z mého výrazu kývnul.
"Tom nedávno něco zmiňoval.. a no.. jsem jenom zvědavá.. a-"
"Vymáčkni se!" zasmál se v klidu. Trochu jsem navstřebala toho jeho klidu, který vyzařoval na celou místnost do sebe a potom promluvila trochu trapně a trochu zahambeně..
"Jak dlouho jsi neměl holku?"
"Co Tom řikal?" zamračil se trochu.
"Že jsi už dlouho nikoho neměl, že máš problém si někoho najít, protože nevíc kdo chce tebe a kdo toho druhýho, toho slavnýho 'Billa'."
"To řikal?" zvedl překvapeně obočí.
"Neni to snad pravda?" zamračila jsem se.
"Ne, ne .. to je!" kývnul hned.
"Jak dlouho teda?" trochu jsem se pousmála.
"No.. od začátku naší kariéry!" vzdychla jem a koukla na něj frustrovaně. Copak já vym, když jim začala kariéra.
"Tak 4-5 let!" řekl nakonec. Vykulila jsem oči..
"Pááni.." vydechla jsem. Hned poté jsem si uvědomila, že se chovám trapně a Billovi to moc neulehčuju. Asi se i tak musí cítit trapně.
"Ještě jedna.. už normální.. otázka!"
"Povídej"
"Jakto, že mě věříš? Ten rozdíl mezi 'slavnym Billem' a 'Billem' se kterym by člověk nepoznal, že ho zná půlka světa?"
"Netušim.." pokrčil rameny. To nebyla moc uspokojivá odpověď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama