Hlídačka psů 12.díl

8. dubna 2010 v 19:57 | Verýs |  Hlídačka psů
Ležíme s Billem na posteli. Oba mlčíme. Oba přemýšlíme. Opět jsem se přestala zajímat o čas. Otočila jsem se na bok, abych na něj viděla, protože bylo takové ticho,že se zdálo, že možná usnul.
Ale on nespal. Měl otevřený oči a koukal do stropu. Rukou měl podloženou hlavu a tu druhou (sešitou) měl položenou na břiše. Malý tričko se mu trochu víc vyhrnulo a já si všimla nějakých klikiháků co má na boku.
"Ty máš tetování?" podivila jsem se.
"Hmm." kývnul na souhlas. Odvážila jsem se a trochu vytáhla jeho triko.
"To muselo bolet jak něco" zakřenila jsem se v úsměvu.
"To odtušuješ nebo máš taky tetování?" pousmál se.
"Mám." zasmála jsem se. Zvedl obočí a čekal, až mu ho ukážu. Dřepla jsem si na posteli a vyhrnula si triko.
"Na břiše" přejela jsem prstem po svym ornamentu.
"Na břiše to docela bolí"
"Docela hodně!" zasmála jsem se. "Máš ještě nějaký. Kromě na ruce?"
"Jo ještě dvě!" vyhrnul si triko i na druhý straně, kde měl hvězdu.
"Páni.. ty máš asi fakt rád bolest!"
"Výsledek většinou stojí za to" zazubil se. Uvědomila jsem si tu dvojsmyslnost.
"Kde máš to poslední?" odvedla jsem řeč zpátky. Sedl si ke mě zády a vyhrnul si vlasy trochu nahoru.
"Co to je?" hledala jsem nějaký smysl v tom znaku co měl na šíji.
"Logo TH!" pustil vlasy a obrátil se ke mě čelem.
"Ne, počkej. Ještě mi to uka. Tohle se mi líbí nejvíc. Je to takový.. tajný tetování!" zasmála jsem se. Znova se otočil trochu bokem a vyhrnul si vlasy nahoru.
"Bylo to moje první tetování!" řekl trochu hrdě. Zasmála jsem se a naznačila mu, že už může pustit ruce.
"Je to dost šílený" začala jsem se smát. Bill se ke mě po chvíli přidal. Jeho smích zní opravdu legračně. Rozesmívalo mě to ještě víc. Smáli jsme se takle bůhvíjak dlouho..
V jednu chvíli jsme se ještě smáli jako blázni. V tu druhou jsem byla zticha. Koukala na Billa a hlas v hlavě mi opakoval ty samí slova.
"Co se děje?" přestal se smát i Bill. Nepodívala jsem se na něj. Zakroutila jsem hlavou. Co se to semnou právě teď děje? Držela jsem hlavu skloněnou a z očí se mi protlačovali protivný slzy. Znova jsem zakroutila hlavou..
"Hey, co je? Proč brečíš?" objal mě Bill. Rukama si mě přisunul k sobě a pohladil mě po vlasech.
"no tak.. shushh.. nebreč!" snažil se mě utěšit. Stále jsem vzlikala.
-------------------
"Řekneš mi už co se děje?" zeptal se mě Bill. Už jsem se uklidnila. Dokázala jsem si představit jak rudý mám teď oči, hrozně mě pálily. Pořád jsem skrčená v Billovim objetí. Zakroutila jsem hlavou v reakci na jeho otázku.
"Já to ale nechápu. nejdřív se směješ a najednou začneš brečet! Doopravdy tohle nechápu!" zavrtěl hlavou. Já to taky nechápu. Nechápu, proč se zamiluju vždycky do toho koho bych správně neměla mít. Ale být takle s Billem mi vůbec nevadí, je to možná víc než příjemný.. krásně voní a je takovej jemňoučkej. Jako medvídek se, kterym jsem spala snad do 7 let.
"Možná bych si měla promluvit s Tezz." zamumlala jsem. Fuj:X můj hlas zní střešně chraplavě.
"Teď?"
"Ne, zejtra.. teda dneska! Ale víš co myslim!"
"Jo, vim!" kývnul znovu.
"Řekneš mi o čem s ní potřebuješ tak nutně mluvit?"
"O tom co se v poslední době děje!"
"Budete diskutovat o politice?" zavtipkoval..
"Ne. O tom asi zrovna ne" zasmála jsem se. Panebože, i můj smích zní jako skřehotání.
"A o čem?"
"Jsi hodně nechapavý!"
"V půl 5 ráno jsem, to ano!" kývnul. Zvedla jsem se.
"Půl pátý? Řekl jsi půl pátý?" vystřelila jsem. Chudák se lekl.
"Jo.." ukázal na budík na stolku u postele.
"Jsem tu celou noc. Měla bych asi jet domu.."
"No tak na to zapomeň. Nenechám tě jet takle po tmě přes město."
"A to tu mám spát?" zvedla jsem obočí..
"No, spát nemusíš, když nechceš. Ale stejně zachvíli bude svítat. Potom se už nebudu bát, že někde v noci nabouráš!"  jeho starost mi vyrazila dech.
"Pustíme si aspoň nějakej film?" navrhla jsem. Usmál se a kývnul.Vstala jsem a šla za nim k jeho sbírce DvD.
"Máš toho hodně!" zaúpěla jsem. Z tohodle bych mohla vybírat hodiny.
"Máš nějakej oblíbenej?" zeptal se mě a trochu se v tom přehraboval sám.
"Mám jich moc oblíbených!" zasmála jsem se.
"Tak tim jsme si moc nepomohli" zasmál se.
"Co tvůj oblíbenej film?"
"Je jich moc!" napodobil mě a oba jsme se začali smát.
"Tak zkusíme podle žánru.. máš rád komedie?"
"Ani moc ne"
"Proboha. Co seš za člověka? Ty nemáš rád komedie?" se smíchem jsem se zděsila.
"Ale jo mám. Ale ne tak moc!" smál se taky.
"Oka, tak třeba.. pohádky?"
"Někdy.." trochu zčervenal.
"Animáky?"
"Jojojo!"
"Whoa, tak nějakej animák!" kývla jsem a oba jsem začali hledat v DvD.
---------------------
"Hey jak můžeš mít Alice?" zamračila jsem se a narovnala záda, protože mě začali už trochu bolet z toho krčení.
"Co?" kouknul se na mě nechápavě.
"Alice in Wonderland!"
"To si přepálil Tom od jedný produkční" pokrčil rameny.
"Cožee? Produkční? Vždyť to je americkej film!?"
"No diť. My jsme tam dělali jednu písničku na soundtrack!"
"Že mě to hned nenapadlo!" pleskla jsem se do čela. Bill se skromně usmál.
"Pustíme to tam teda?" zeptala jsem se.
"Jestli chceš" pokrčil rameny a vzal si ho ode mě. Pustil do DvD a opět jsme se uvelebili na jeho obrovský posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama