close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlídačka psů 14.díl

14. dubna 2010 v 21:13 | Verýs |  Hlídačka psů
Nečekala jsem, že bude pršel. Takle se mi cesta přes město docela znepříjemnila, protože jsem musela jet pomalu, aby se ještě ke všemu nevybourala. Konečně jsem přijížděla do jejich čtvrti. Projela jsem mezi pohlednýma baráčkama a zastavila před jejich hlavní bránou. Nasadila jsem si kapucu na hlavu a zvonila na všechny zvonky. Přitom jsem přešlapovala na místě jak ratlík, protože mi byla zima a jak pršelo už jsem skoro byla celá promočená.
"KDO TO JE?" Zahulákal někdo z druhý strany. Tom.. 100%
"Tome to jsem já Misha.. dělej pojď mi otevřít!" zakřičela jsem nazpátek..
"POČKEJJ!" zakřičel zpátky a bylo zase ticho. JÁ ho zabiju. Doopravdy ho zabiju..!!!
Za pár minut se otevřela branka. Čekala jsem, že mi jde otevřít Tom, ale za dveřma stál Bill a koukal na mě taky jako na cvoka.
"Co tady..-!" začal, ale nedokončil, protože jsem ho k sobě přitiskla jak jsem ho objala.
"Úúúúí.. ty studíš" zapištěl.
"Promiň" omluvně jsem se na něj podívala a chtěla se oddálit.
"Ne ne ne.. tohle nedělej!" přitiskl mě k sobě zpátky.
"Chtěla jsem ti jenom říct, že jsem ráda, že jsi tady.. se mnou.. a že mi pomáhaš.. a že tě vůbec znám a taky..." začala jsem nesmyslně rychle kecat.
"Ššš.. pojď dovnitř. Tam mi to můžeš říct v klidu!" usmál se a vzal mě za ruku.
"Počkej je ještě jedna věc co chci udělat..." zastavila jsem ho a znova objala.
"Nechápu co se to s tebou najednou děje, ale očividně bych měl být rád!"usmál se.
"Ne ne, já jsem ráda.. protože... to je na dlouho.. myslim, že jsem jenom potřebovala otevřít pořádně oči!" zarazil se a trochu překvapeně se na mě podíval. S úsměvem jsem trochu zakroutila hlavou a podvlíkla mu ruku zezadu za krk. Tvářil se ještě víc překvapeněji. Znova jsem se usmála a natáhla se k jeho rtům. Lehce jsem přejela těmi svými po jeho. Trochu se zatřásl a za pas si mě přitáhnul k sobě blíže. Z našeho polibku se stalo to nejkrásnější co jsem kdy v životě zažila. Sice jsem byla promokrá až na kost a Bill už taky byl docela hodně mokrej, byla mi zima a trochu se mi modlamovali nohy. Nevim přesně jestli kvůli promrzlinám nebo tomu polibku. Nicméně to byl nejkrásnější polibek v mim životě..
"Možná bysme už mohli jít dovnitř" nevinně se usmál Bill. Zřejmě teď čekal nějakou scénu. Třeba, že se rozhodnu ujet nebo tak... jenom jsem s úsměvem kývla. Usmál se ještě víc a sehnul se ke mě znova, aby mi dal další pusu.
"Bille, já mrznu!" zaupěla jsem.
"Jo, jasně.. promiň" zasmál se a táhnul mě do domu.
"WÁááááááááááááááááááu... Konečně mi děláte radost lidi!" seskočil Tom ze schodiště..
"Co špehuješ?" zamračila jsem se na něj.
"Špehoval jsem v zájmu věci!" zazubil se..
"Kreténe" hodila jsem na něj vražednej pohled..
"No tááák.. nebuď taková.. jenom mám radost!" zamračil se taky na mě..
"Možná jí máš předčastně!" vrátila jsem mu to.
"CO?" ozval se Bill.
"Ty mlč zatim. S tebou si promluvim až potom...."
"Počkat.. teď to nějak nechápu!?" podrbal se Tom na hlavě.
"Myslim, že ty to ani chápat nemusíš" zazubila jsem se na něj teď já.
"Ale... to přece... fáááájn!" odešel naštvaně do obýváku.
"Teď mi to pojď teda vysvětlit!" chytil mě Bill za ruku a táhl mě k sobě do pokoje, kde bude asi největší klid od Toma. Pokud ovšem nebude mít nalepený ucho na dveřích. Což je u něj taky možný !
"Co to má znamenat? To si se mnou jenom tak HRAJEŠ?" spustil na mě Bill. Stála jsem ztuhle u dveří a pozorovala jeho počínání.
"Ty jsi nepochopil, že jsem to jenom plácla před Tomem?!" zasmála jsem se..
"Co? ... ale stejně? ... co to teda má znamenat?" zamračil se a kecnul sebou na postel. Přišla jsem k němu a sedla si mu na klín. Opět mě pozoroval trochu překvapeně.
"Výš... už včera jsem se donutila uvěřit.. že..." zarazila jsem se. Ty jeho oči.....
"Že co?"
"Že.. tě miluju, ale nechtěla jsem aby to tak bylo. Protože v imaginárnim seznamu v mí hlavě převahovali mínusy než plusy. Ráno jsem si o tom promluvila s Tomem a Tezz.. myslim, že to bylo osudový. Bez těch dvou bych nechala všechny kolem sebe trápit donekonečna. A to samozřejmě nechci..." zarazila jsem se a koukla na něj. Poslouchal a v očích se mu lesklo štěstí...
"Možná už je pozdě ti to řikát po tom všem co jsem vyváděla!" zamračila jsem se smutně.
"Ne, samozřejmě, že neni.. u mě se vůbec nic nezměnilo..." usmál se a přitáhnul si mě k sobě v obětí.
"Miluju tě Bille!" usmála jsme se.
"Já tebe taky.." zasmál se a políbil mě. Z druhý strany dveří se ozval aplause.
"Já tvýho bráchu fakt zabiju" musela jsem se smát.
"Kašli na něj" mávnul zdravou rukou a znova si mě přitáhl k sobě...
--------------------------
"Bille?"
"Hmmm?"
"Nemáš něco suchýho na pučení?" zamračila jsem se.
"Nooo... jo, mám!" usmál se a přešel ke jedněm dveřím.. šla jsem hned za nim.
"No pááni... to je... panebože... to je MEGAŠATNík!" čuměla jsem za nim do tý místnosti s jednou velkikánskou výsuvnou skříní..
"Ta je jenom moje.. Tom má svojí!" zasmál se a najisto šel k jednomu 'vchodu' tý skříně.
"Nemáš někde mapu?" rozhlídla jsem se kolem sebe a cupitala za nim.
""Jenom se to zdá velký.. doopravdy mi přijde, že toho mám pořád míň a míň!" zamračil se do skříně. potom zalovil a vytáhl mi tepláky a triko.
"Děkuju" usmála jsem se a šla zpátky do ložnice. PZačala jsem se do toho převlíkat.. asi najisto mi ty tepláky budou dlouhý, ale tak co.. jenom si je ohrnu.. lepší než mrznout v mokrym oblečení.
"Je ti to?" zeptal se mě Bill a slyšela jsem jak zavřel dveře.
"Tepláky jo" otočila jsem se na něj přes rameno a usmála se. Sám se už taky převlíknul triko. Sundala jsem si svoje triko a nahla se na postel po tom Billovim. On mi ho ale rychle sebral.
"Hey co děláš? Vždyť si mi ho sám půjčil" zamračila jsem se.
"Ale takle je to hezší" usmál se andílkovsky a ukázal na mojí podprsenku. Protočila jsem oči..
"Jsi jak malej Jarda. Fakt, že jo!" sebrala jsem mu to triko z ruky a otočila se k němu zády.
"Nemusíš být tak urážlivá." zasmál se a zezadu mi dal ruce na boky.
"Nejsem urážlivá.. jenom"
"Jenom co?" pousmál se.. rozptyloval mě jeho dech na mim krku.
"Aghh..." vydechla jsem a zvrátila hlavu dozadu dokud jsem se neopřela o jeho hruď.
"Jenom co?" zasmál se potichu a přilepil svoje rty na můj krk.
"Tak co? Odpovíš mi?" po chvíli přestal..
"Hmmmm.. když mi řekneš jak zněla otázka tak jo" otočila jsem se čelem k němu.
"Vlastně už taky nevim.." pokrčil s úsměvem rameny. Zatáhla jsem za lem jeho trika a pomalu ho pozadu vedla k posteli. Nechala jsem ho se posadil a sedla jsem si na něj.
"Divný.." řekla jsem si pro sebe a dala mu ruce na krk.
"Copak?"přejel mi rukou po tváři..
"Ten první polibek tam venku mi připadal nejhezčí.. ale pořád a pořád mě překvapují moje city!" pousmála jsem se.
"Mě zase překvapuje, že realita je daleko lepší než představy.." usmál se slaďounce. Pochopila jsem hned co tim myslel...
"Už ti nikdy neublížim slibuju" usmála jsem se a hladově jsem si ho k sobě přitáhla. Přejela jsem rukama z jeho krku na ramena a trochu zatlačila dozadu, aby si lehl. Byla jsem tak nad nim, když do pokoje vpálil Tom...
"Áááá... bože.. klidněte se trochu..." zakryl si oči a otočil se k nám zády.
"Tak se nemáš lézt bez klepání" opáčil mu mrzutě Bill.
"Co vůbec chceš?" zeptala jsem se ho.
"Já nic, ale Tezz vyšiluje!" stál k nám pořád zády a natáhoval ruku s mobilem.
"Pro mě?"
"No pro Billa ne!" řekl ironicky. Natáhla jsem se pro jeho mobila a zakrytá jenom trikem před Tomem jsem si kousek od Billa zpátky na postel. Tom se ohlídnul za sebe a šel k Billovi a něco spolu řešili.
"Ahoj Tezz. Co se děje?"
>CO SE DĚJE? ... To se ptám já co se děje? Proč si najednou odjela a kdy přijedeš domu?
"Neboj. Jsem v pohodě. Všechno ti řeknu až přijedu!"
>A kdy přijedeš? Nezapomeň, že máš zejtra tu zkoušku a měla by ses to ještě zopakovat
"Tezz, už se fakt chováš jak moje máma"
>Dobře. Hey.. to bych nechtěla, ale když už mluvíme o tvý mámě.. máš jí zavolat!
"Kdy?"
>nejlíp ještě dneska
"To bude zase hlídání" vzdychla jsem. Jak tipický!
>Zlato tak já jdu. Poděkuj Tomovi.. pááá
"No čau" odklepla jsem hovor a podala mobila Tomovi. Ten sedebilně zazubil a hned šel pryč.

"Bouchnul se do hlavy?" zamračila jsem se...
"Nevim.. proč?" zeptal se mě Bill.
"Se tak debilně gebil" pokrčila jsem rameny.
"To je jeno!"
"Co jste si povídali?" podezřívavě jsem přimhouřila oči..
"Nic.. co chtěla Tezz?!"
"Nezakecávej to! O čem jste si povídali?"
"O ničem!"
"To je důvěra.." zabručela jsem.
"Hey.. nech toho.. myslíš, že když tě uvidim jak taky bručíš, že ti to potom řeknu?" začal se smát a omotal mi ruce kolem těla.
"Nechci aby jsi mi to řikal.. už o to nestojim" vyplázla jsem na něj jazyk.
"Zase blafuješ!" smál se ještě víc.
"Oka.." souhlasila jsem rezignovaně.
"Stejně ti to neřeknu"
"Jsi hazjlík to je děs!" zakroutila jsem se smíchem hlavou.
"Co chtěla Tezz?"
"Jestli jsem v pohodě. Když přijedu domu. A dělala mi přednášku, že zejtra mám tu zkoušku a měla bych se ještě učit. A ještě, že mám zavolat mámě!"
"Zejtra už je ta zkouška?" podrbal se na hlavě..
"No jo" kývla jsem.
"Možná by sis to měla nějak zopakovat.. výš co.."
"Jsi jak Tezz!"
"A jsi si jistá, že to na 100% umíš?" zvedl obočí..
"To si nebudu asi nikdy.. ale popravdě se mi nechce pryč. Tak si to zopakuju v noci" usmála jsem se a objala ho kolem pasu. Zespoda jsem se na něj andílksy žulila
"Taky nechci, aby jsi odjela, když si před chvíli přijela" usmál se.
"A co podnikneme?"
"Hlasuju pro pokračování stávající činnosti. Akorát to triko už můžeš dát pryč!"
"Nebo taky si ho už můžu vzít na sebe" vyplázla jsem na něj jazyk a sedla si.
"Hmmmm.." zamumlal jenom a s úsměvem mě pozoroval. Natáhla jsem si na sebe to triko a lehla si zpátky na něj a dlouze ho políbila......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama