*******************PO MĚSÍCÍ******************
"Jako umělec je dobrej, ale je to strašnej zjev!" dohadovali jsme s Billem o dalším mrtvém umělci minulého století. Za ten měsíc jsme se hodně zblížili. Beru je jako normální kámoše. Kdyby neměli plot vyšší než agenti FBI a každou chvíli někam nejezdili. Neřešila bych vůbec jestli jsou slavní nebo ne.
"Co?.. vždyť...-" chtěl něco namítnout Bill. Nadechnul se jak to dělá, vždycky, když bude mít dlouhej proslov. Poté ale vydechl, otočil se a odešel pryč.
"Já tě nechtěla naštvat!" skoro jsme běžela za nim, protože jeden jeho krok se rovná dva moje. Vůbec na moje slova nereagoval a šel rovnou na jejich velikou zahradu za domem. Aha, jde se uKlidnit ke psům!
"Bille, ježiš! Nebuď tak urážlivej. Jenom jsem řekla co si o tom myslim! Vůbec jsem nenarážela na tebe!" to je mu podobný. Jakmile se zmínim trochu o jeho vzhledu naštve se. I Tomovi to je divné, protože podle něj to Bill nikdy neřešil. Kašlal na to co si o něm lidi mysleli, pokud to nebyl někdo na kom mu opravdu hodně záleželo. Například jeho rodina a nejbližší přátelé. Ale my dva se zdalek neznáme tak dobře, aby jsme si mohli říkat dobří prátelé. Jsme zatim přátelé a mě to víc než vyhovuje, i když to nese sebou jistý potíže. Takže to je taková záhada.
Bill se zastavil na místě 3 metry přede mnou. Došla jsem k němu a nechápavě na něj koukala.
"Ok, už se nebudu naštvávat, když nebudeš pořád mít řeči o někoho vzhledu. Oka?"
"Ne, ...nejdřív mi vysvětli, prosím co má to tvoje chování znamenat. Na tebe jsem ani zdaleka nenarážela. Ty výš, že mi nevadí jak se oblíkáš a že se maluješ, tak proč se věčně urážíš?"
"Jsi dotěrná Michelle!" odsekl mi.
"Michelle mi nikdy neřikáš. Znamená to, že jsi naštvanej?" upřeně jsem ho pozorovala.
"Nejsem. Vadí mi, že musíš všechno vědět!"
"To ty taky!"
"To.. ale... nehraješ fér!" zamračil se.
"Dobře.. už toho nechám. Je to tvoje věc. Já jsem svojí práci už dneska splnila a teď pojedu domu" zamyšleně se na mě podíval. Poznal, že brafuju?
"Oka.." řekl.. kruci! Takže poznal!
"...zejtra přijedem až večer tak si vem klíč!" dodal.
"Tak ok no" otočila jsem se. Prošla barákem a v chodbě si vzala z košíku na botníku kroužek s dvěma klíčema. Připnula jsem si je přeskou na svoje klíče a vypadla tady odsud.
_________________________
"Tezz jsem doma!" přišla jsem do obýváku. Koukla na mě přes rameno a s úsměvem kývla.
"Co děláš?" zajímala jsem se. Přeskočila jsem opěradlo gauče a sedla si vedle ní.
"Jenom tak.." pokrčila rameny a dál na něčem pracovala na počítači. Šla jsem do kuchyně si udělat čaj a potom jsme si znova sedla k ní na gauč a koukala jsem na televizi.
Byla to nuda. Asi v půl 11 jsem to zabalila a šla spát. Z dneška jsem nějaká utahaná. Nejdřív celý den ve škole.. potom u kluků.. a když mám konečně chvilku klidu jdu spát.
=====================DRUHÝ DEN==================
Whoa.. dneska bude krásnej den. Roztáhla jsem si u sebe v pokoji zápěsy a dokořán otevřela okna.
"Ahoj" pozdravila jsem s úsměvem Tezz.
"Dneska je venku fakt krásně!" usmála se.
"Jo to je.. možná bych mohla vzít pejsky na delší procházku!" zauvažovala jsem nahlas.
"Myslíš taky někd na něco jinho než na školu a práci?" smála se mi.
"Je to ětšinou radost, takže to jako práci ani neberu!"
"Dobře teda.. spíš jsem myslela, že by jsme šly spolu někam. Na nákupy.. na koupák.. výš, dlouho jsme nic nepodnikly kvůli nedostatku času"
"Jo já vým.. tak.. můžeš jít semnou venčit!" zasmála jsem se.
"Nech mě o tom přemýšlej!" usmála se a zmizla pryč. Udělala jsem si kafe a šla do svého pokoje. Už mám v hlavě prozatimní plán na dnešek. Dopoledne zajedu k mámě a odpoledne pojedu pro psy.
"Mish, já teda půjdu" přišla mi říct Tezz.
"Oka, se tu pro tebe potom stavim. Teď pojedu k našim.."
"Pozdravuj!" usmála se a odešla z mého pokoje. Převlíkla jsem se. Když je tak krásně oblíkla jsem si žlutý minikraťasy, černý tričko a přehodila si kostkovanej šátek (jak jsem si v poslední době stačila všimnout, hodně podobný jednomu Tomovímu šátku).
"Tak čau!" zavolala jsem na Tezz.
"Jasnýý, pozdravuj!" zavolala za mnou. Zabouchla jsem dveře od bytu a běžela do auta. Cesta k mámě trvá asi půl hoďky. Přes město ještě dýl, protože byla zácpa. Tak doufám, že jsou aspoň doma.
"Halo... je tu někdo?" zavolala jsem u dveří.
"Mishííííí.." vyřítil se ze schodů Denny. Ovšem nevšiml si posledního schodu a tak spadl přímo na hubu.
"Vidíš co děláš ty tetřeve." zasmála jsem se a postavila ho na nohy.
"Aúúú" začal popotahovat a držel se za pusu.
"Copak sis udělal?" zkoumala jsem mu tu "ránu". Jenom si prokousl ret, ale to by nebyl mužskej, aby to nezveličoval.
"Teda ségro, já myslela, že hlídáš jenom psy a né i děti!" scházela po shcodech Claudie, moje mladší uštěpačná sestřička.
"Jo a o víkendech ještě dělám zdravotní sestru!" zasmála jsem se.
"Stejně tě ráda vidim ségro!" usmála se a objala mě. Denny si mezi náma zamlel.
"Copak?" zeptala jsem se ho.
"Holkyy, jste moje zlatíška!" usmál se jako pakoušek s vyceněnýma zubama.
"To má od tebe ne?" koukla jsme na Claudy se smíchem. Pokrčila laxně rameny.
"Je to hroznej šmírák!"
"Mohla bych vyprávět!" zasmály jsme se.
"Nepřišla jsi za mámou? Jsou vzadu na zahradě!" kývla Claudy s úsměvem ke dveřím.
"Jo přišla, aby neřekla, že se vůbec neukážu!" zasmála jsem se.
"Ok, běž tam. Dneska má dobrou náladu. Bude ráda, že tu jsi" dala mi pusu na tvář a běžela do svého pokoje v patře.
"Jo a Mish..-" zavolala za mnou ještě. Otočila jsem se před dveřma. Denny v mé náruči byl už značně znuděný a vyžadoval si moji pozornost.
"-..Patrik už ví, že jsi mu ukradla auta!" zasmála se. Stuhla jsem na místě. SAKRA! Claudy odběhla nahoru a já šla za rodiči na zahradu.
"Ahoj mami. A Laurente" usmála jsem se. Daly jsme si pusu na tvář a já si sedla s Dennym na volné lehátko.
Ochotně jsem mámě vyprávěla jak mi to jde ve škole, o mojí nové brigádě, o mém divadelnim angažmá, který bych asi brzo měla vzít, jinak tu nabídku stáhnou a celkově o všem co se v mém životě za poslední měsíc co jsme si maximálně telefonovaly stalo nového.