Hlídačka psů 4.díl

3. dubna 2010 v 16:21 | Verýs |  Hlídačka psů
============POZDĚJI ODPOLEDNE==============
"Tezz počkáš tady?" zeptala jsem se jí, když jsem zaparkovala před bránou kaulitz housu.
"Proč?" nechápala. A očma hypnotizovala tu obří bránu, přes kterou nejde vůbec vidět. Je z toho stejn uchvácená jako já první den.
"Protože to je takový blbí. Zrovna dneska tam nikdo nejspíš neni a je to takový blbí výš!"
"Oka, počkám tady!" souhlasila odevzdaně. I když jí v očích hořela zvědavost.Vystoupily jsme z auta. Tezz se opřela o dveře a zatim si zapálila. Já vytáhla z kapsy klíče a odemkla si hlavní bránu.
"No, neřikej mi, že si dostala klíče k tomuhle paláci" zamračila se obdivně Tezz-.
"Jenom, když tu nikdo neni" zasmála jsem se a zmizela za vraty. Zavřela jsem a šla do domu. Udivilo mě, když bylo odemčeno. Takže nakonec tu kluci asi doopravdy jsou.V chodbě jsem si vzala vodítka a šla najít někoho, kdo by tu měl být.
"Ahoj Bille!" překvapila jsem ho v kuchyni. Chudák na sebe málem vylil kafe.
"Příště dělej víc hluku!" zamračil se.
"No tak promiň. Já vůbec nevěděla, že tu budete!"
"Hádka s Tomem. Zrušil to focení, protože věděl jak se na to těšim" zamračil se ještě víc.
"Co jste si udělali?" nechápal jsem. Nezažila jsem moc velký hádky. Normální vyměňování názorů, jako se děje u každých sourozenců. Semtam jsem byla svěděk menší bitky, ale oba to brali z legrace.
"Myslí, že je vždycky nejchytřejší a prostě VŽDYCKY musí mít pravdu! Už mě to unavuje" sedl si na linku. Přišla jsem k němu blíž.
"Konkrétněji. O čem jste se rafli?" pousmála jsem se. Na chvíli mi opravdově kouknul do očí a hned zase sklopil pohled.
"To je fuk." mávl rukou a seskočil z linky.
"Proč si bereš všechny vodítka?" odvedl téma radši pryč.
"Dneska se mnou půjde moje kámoška. Vezmeme je všechny 4 a aspoň budeme moc udělat dlouhou procházku!" usmála jsem se.
"Pěkné" zamumlal.
"Jsi OK?" snažila jsem se vyčít z jeho tváře co ho pořád trápí. Už delší dobu se chová nějak.. jinak. Vym, že ode mě, která ho zná měsíc to docela sedí, ale poznám, když se zezačátku choval uplně v pohodě a teď se chová takle.
"Ale jo. Trochu vám závidim" pousmál se.
"Závidíš? Myslim, že nemáš co" zakroutila jsem hlavou.
"Našlo by se hodně věcí!"
"Stejně tak by se, ale našlo hodně věcí co bychom mohli závidět my tobě!"
"Taky pravda" rozesmáli jsme se. Nechápu to. Doopravdy nechápu, jak je možný, že jenom s Billem bych dokázala diskutovat o jaký koliv blbosti, klidně několik hodin a vůbec by mi to nepřišlo unavný nebo tak. :D
"Neřikala js něco o kamarádce?"
"No jo.. čeká před branou. Asi bude pěkně nevrlá" zasmála jsem se.
"Proč čeká před branou?"
"Protože si myslí, že hlídám psy nějaký starý pani!"
"Oh.. aha!.." zasekl se.
"Takže.. nikdo to nevi?"
"Ne. Nejdřív jsem si myslela, že Tezz věřit můžu, ale nedokážu si představit její reakci, takže jí to radši neřeknu!" uchechtla jsem se. Popravdě dokážu si ředstavit dvě varianty Tezziny reakce. Buďto bude rudá zteky, že jsem jí to neřekla hned, nebo bude rudá vzteky, že nenávidí Tokio hotel a proč u nich dělám atd... i když nevim ani to na 100%. Tezz znám skoro odmalička a až teď jsem si uvědomila, že jí pořádně neznám.
"Možná to tak je lepší" kývnul souhlasně Bill.
"Tak za 2 hodiny přijdu. Je to ok?"
"Jo v pohodě!" naposledy jsme si vyměnili usměv a já došla pro psy a vyšla ven za Tezz.
--------------------
"Pááni, já jem ták utahaná!" zafňukala Tezz.
"No vidíš a tohle já mám každej druhej den!" zasmála jsem se a vzala jí vodítka z ruky.
"Nechápu tě!" zakroutila hlavou. Pokrčila jsem s úsměvem rameny..
Zaujal mě pohyb před námi. Z velký brány vyjel velkej nablískanej Cadillac. Jednoznačně Tom. Už se mi chlubil svoji malou zbírkou aut, které má a který chce. Jednoznačně ta druhá varianta je o hodně větší.
"Ty krávo!" zahlaholila Tezz. Otočila jsem se na ní. Zaujatě pozorovala Toma v autě, který si nás už taky všiml. Došly jsme blíž a já rovnou šla k němu.
"Ahoj!" usmál se a nenápadně mi koukal přes rameno na Tezz, která ještě nestačila strávit toho Cadillaca a teď, když vidí ještě Toma tak asi brzo bude mít infarkt.
"Kam jedeš?"
"Ještě nevim. Asi určitě někam hodně daleko!" ušklíbnul se. Netrvalo mi dlouho domyslet si proč.
"Další hádka s Billem?"
"Jo, protože to je zabedněnec!" zamračil se.
"O co jde? Když jsem se ho na to dneska ptala, řekl mi, že to nestojí za řeč!"
"No...-" zarazil se a kouknul se mi stejně do očí jako Bill dneska. Překvapila mě síla těch jeho. Oba je maj tak podobný a přitom je Bill má svích mléčně hnědý. Tom čokoládově hnědý a má v nich míň něžnosti a víc vášně. Je možn, že tyhle dva rozdílní lidé jsou dvojčata?
"Pověz mi to.." zaškemrala jsem.
"On ti to jednou řekne sám. Protože ví, že mám pravdu a nechce si to připustit!" ušklíbnul se.
"V čem máš pravdu?"
"To pochopíš.." usmál se.
"Zatim nechápu nic!"
"Ještě neni čas.. hele. Ta holka... to je ta tvoje spolubydlící?" zase mu zahořela v očích zvědavost. Podívala jsem se přes rameno na Tezz.Chytla můj pohled a přišla blíž.
"Čau!" řekla bezvýrazně Tomovi.
"Ahoj. Jak se jmenuješ krásko?" usmál se na ní kouzelně. 
"Tezz a jak ty?" vrátila mu to s usměvem.
"Tom" nenechal se vyvést z míry, i když na chvilku se zatářil trochu pochybovačně.
"Super.. máš moc hezký auto!" pokračovala dál Tezz.
"Díky. Někdy tě klidně svezu!"
"Hele lidi, tohle si vyřežte už sami. Já jdu vzít psy dovnitř!"
"Jasně, ahoj!" usmál se Tom. Pousmála jsem se a šla bránou dovnitř. Billa jsem potkala na chodníku vedle baráku.
"Co tu nacvičuješ?" zeptala jsem se ho přiblble. Rozlobeně se na mě podíval. I hned jsem zmlkla. V další chvíli jsem pochopila že to nejsem JÁ na koho je naštvanej.
"Mluvila jsem s Tomem..." řekla jsem potichu.
"A co..?" podezřívavě se na mě podíval.
"Zamotal mi hlavu ještě víc"
"CO? Co ti řekl?" chytnul mě hrubě za zápěstí. Vodítka mi vypadla z ruky.
"Au. Co blbneš? Řekl mi jenom to, že... au, no tak povol trochu..-"
"-že co?"
"...že to jednou pochopim. Au, Bille myslim to vážně. Povol trochu.."
"Dopovez to!"
"Že.. že to pochopim. A že jste se zase pohádali. kvůli tomu, že ty nemůžeš uznat Tomovu pravdu, i když prej víš, že má pravdu. Au.. teď už mě pusť.." začali se mi do očí valit slzy. Tohodle Billa já nepoznávám.
"KRETÉN!" pustil mou ruku a odešel do domu. Koukla jsem na svoje zápěstí. Bylo červené. Otlačeniny Billovích prstů se pomalu měnily na modřiny. Zakroutila jsem nechápavě hlavou. Pustila psy a odešla pryč. Tezz už na mě beztak musí čekat venku..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama