"Mishi volala ti nějaká profesorka.." zahuláká Tezz přes celý barák.
"Co chtěla?" zeptala jsem se nevýrazně a dál si čistila zuby.
"Že máš mít na příští týden tu svojí práci."
"Oh.. doprdele!" zaklela jsem. Svojí ročníkovou práci jsem měla naplánovanou až na později. Vůbec nemám nic připravené. Asi nakonec to angažmá v divadle nebudu moct vzít, abych to všechno teď stíhala.
"O co jde?" opřela se Tezz o futra.
"Ale nic. Zkazila mi plány." zakroutila jsem hlavou.
"Co jsi měla v plánu?" zeptala se najednou.
"COKOLIV! Kromě přípravy na talentovky a mého referátu!" zamračila jsem se.
"Neboj, ty to zvládneš!" povzbudivě se usmála. Kývla jsem ne tak přesvědčená a každá jsme si šla zatím po svém.
---------------------
Celé dopoledne a ještě kus odpoledne jsem strávila přípravou ´, která mi měla normálně zabrat tak půl roku a já to musím vměstnat do jednoho týdne.
"Mishi?" přišla do mojí ložnice Tezz.
"No?" nevěnovala jsem jí pozornost.
"Mám ti vzkázat, že dneska nemusíš přijet venčit!"
"CO?" odhodila jsem papíry a nechápavě se podívala na Tezz. Ta byla mojí reakci hodně zmatená.
"Volal mi Tom. Měla jsem ti to vzkázat" pokrčila rameny.
"Ty máš na něj číslo?"
"Jo, včera mi ho dal. Co šílíš prosimtě?" zasmála se a sedla si ke mě na postel.
"Já nevim.. promiň... jsem z toho vynervovaná!"
"Jo, taky jsem si všimla. Ale jestli tě to uklidní. Já s tim Tomem nic mít nebudu. Jenom mi slíbil, že mě sveze v Cadillacu, taková nabídka se přece neodmítá" mrkla na mě.
"Jestli si s nim nechceš začít kvůli mě tak tě ujišťuju, že já ho nechci!" pousmála jsem se.
"Woho.. takže je volnej?" vítězně se usmála.
"Tezz hoď se do klidu. On neni ten kluk co hledá holku na chození"
"Kdo řekl, že s nim chci chodit? Navíc.. třeba se stane zázrak a dokážu ho změnit! I když.. chodit s takovym tetřevem.. no nevim" začaly jsme se smát.
"OK, už tě tu nechám v klidu!" usmála se a odešla. Zase jsem se ponořila do všech těch příprav. Pááni, naučit se perfektně odzpívat 5 písniček, každou jinej žánr, jiný století a jinak národnostní interpret bude fakt... hustý!
---------------------
Seděla jsem nad tim celou noc a doufám, že už snad základy mám. Ještě tak pochopit hudební teorii a bude to ok. Aghh... bože. Zpívání mě vždycky tak hrozně bavilo, ale tohle je moc.. na konzervatoř jsem šla kvůli herectví. A i když tyhle dva obory jsou ruku v ruce spolu, připadá mi, že toho zpěvu a všeho kolem se o hodně víc vyučuje.
"Ahoj." zamžourala jsem na Tezz v kuchyni.
"Kafe máš na lince!" řekla mi místo pozdravu.
"Díky moc." usmála jsem se unaveně a šla si pro to kafe, který jsem si nakonec zase vzala k práci.
"http://admin.blog.cz/clanky/editMish, měla by ses trochu vyspat!" přišla Tezz.
"Až si budu trochu jistá, že můžu vypnout tak vypnu. Zatim mám jenom pocit, že umim uplný hovno." vzdychla jsem.
"Co vůbec děláš?"
"Právě se učim kus Macbetha!"
"Oh.. Shakespeare. Macbath.. to je čarodejnice, Banquo, Ross s Angusem... mám pravdu?"
"Překvapuješ mě.. jo, přesně!" zasmála jsem se.
"Něco jsem pochytila z těch mích pár navštěv divadla!"
"Shakespeare by měl znáš každý spoň trochu. V prváku nás učili, že to je naprostý základ"
"Jo, pro vás budoucí umělce to má hodně cenu" začala se mi posmívat Tezz.
"Hey, nech si to jo? Náhodou dějiny umění mě hodně baví. Je to legrační předmět"
"Chtěla bych do všeho jít se styjnym zapálenim jako ty" pousmála se závystivě.
"Ale prosimtě... jenom přeháníš!"
"Myslim to vážně"
"Tak teda.. děkuju"
"Nemáš za co, ale to s tim vypnutim jsem myslela vážně. Jedeš dneska venčit?"
"Asi jo.. včera jsem tam nebyla.. jo určitě tam pojedu!" kývla jsem. Moc se mi tam, ale nechce. Nechci být zase svědek Billovi blbé nálady. Při tý vzpomínce jsem sjela pohledem na svoje zápěstí. Modřiny se mi vybarvyli do fialové a přesně do toho pasovali Billovi prsty.
"Co to je?" všimla si Tezz, že pozoruju svoji ruku.
"Ale to nic!" zakroutila jsem hlavou.
"Nic? CO to je?" chytla mě o něco výše a zvela mi ruku.
"Tezz. Nech toho, prosím!" vyškubla jsem se jí...
"Misho co mi tajíš?" koukala na mě smutně. Sklamala jsem její důvěru.
"Prosím věř mi. Nestojí to za řeč!" zakroutila jsem hlavou.
"Dobře" odešla pryč. Smutně jsem pozorovala dveře, kterýma odešla ještě dlouho po tom co zmizela.
Achjo, proř to musí být tak složitý?!
Tezz teď na mě bude bůhvíjak dlouho naštvaná.. nebo hůř. Nebude se mnou mluvit a já budu mít akorát výčitky.
Ale na druhou stranu, kdybych jí řekla, že ty madřiny mám od Billa, určitě by začala vyvádět a nenechala si to vysvětlit. I když nevim popravdě co bych jí vysvětlovala. Sama nechápu co se to děje. Proč se hádaj a dělaj kolem toho takových tajností. Nebo ať mi Tom neplete hlavu se slovy, že jednou to pochopim. Proč to nemůžu pochopit už TEĎ? Nebo ať mi narovinu řeknou, že to neni moje věc. To by možná bylo nejlepší. Vůbec jsem se s nima neměla takle začít kamarádit. Měli jsme zůstat ve vztahu: zaměstnavatel- brigádnice. Bylo by to nejlepší. Ale jak jsem to mohla vědět? Že se z toho jednou stane taková habaďůra!