Sedím nervozně v autě před obří bránou.
"Ne, takle by to nešlo" proklepu si hlavou a vystoupim z auta. Vytáhnu z kapsy klíče, který jsem včera zapoměla vrátit a odemknu si bránu. Na dvoře před domem stojí nějaké auto. Tohle neznám, takže asi mají návštěvu. Tim líp. Nebudou si mě moc všímat. Vešla jsem do chodby. Pověsila jsem půjčený klíče zpátky na věšáček a vzala vodítka.
"Ahoj" ozval se jemný hlas kousek ode mě. Bill! Vykukoval z obýváku. Vypadal trochu znuděně.
"Ahoj" oplatila jsem mu né moc vesele pozdrav. Něco řekl do obýváku a potom šel ke mě.
"Vypadáš.. hrozně- ..nevyspale!" zamračil se.
"Jo, vůbec jsem nespala!" kývla jsem souhlasně.
"Nemusela jsi jezdit. Stačilo zavolat" pokrčil rameny lostejně. Podívala jsem se mu do očí.. jiskřil mu v nich nějaký cit. Takže mu to asi neni tak lhostejný.
"To je dobrý. Už jsem toho všeho učení měla plný zuby" pousmála jsme se
"Co se učíš?" zeptal se náhle s nejskývaným zájmem.
"Na závěrečný zkoušky.. všechno možný. Myslela jsem, že mám termín až na příští měsíc, ale dneska volala jedna profesorka, že už za týden"
"To naštve.." zamračil se zamyšleně.
"To jo, zvlášť, když jsem zjistila, že to skoro bude opravdu velká zabíračka!"
"Mohl bych ti s tim pomoct. Teda.. nemyslim s herectvim, ale se zpěvem."
"Já nevim..." zakolísala moje sebedůvěra. Mám - nemám.
"Můžeš to brát jako omluvu.." pousmál se.
"Omluvu za co?" nechápala jsem.
"Za tohle.. mrzí mě, že jsem se nechal uníst. Promiň" zvedl mi jemně ruku. Opět jsem se podívala na svoje modřiny.
"Nic se nestalo" pousmála jsem se.
"Bereš moji nabítku teda?"
"No nevim.. bereš v úvahu to, že se mnou to vůbec nebudeš mít lehk a taky, že budeš plýtvat svým časem, kvůli mě?!"
"Ano, beru to v úvahu. A nenašel jsem nic, co by mi na tom mělo vadit!"
"Ok, dobře teda." usmála jsem se.
"Wohoo.. tak jak to uděláme?.. hm.. no myslim, že dneska se psy ani nebudeš muset. Včera je vzal Tom tady ulicí a... no i když... nene, to bude dobrý.. máš nějaký materiály doma, předpokládám...."
Byla jsem jeho hlasitým přemýšlením vyvedená z míry natoli, že to poslední bylo určeno jako otázka na mě.
"Oh.. ano.. jo, jo mám!"
"Dobře.. tak si pro to zajeď."
"Teď?"
"Jo.. je to pro tebe OK?"
"Jo je, ale myslela jsem... teda. venku stojí auto. Nemáte tu návštěvu?"
"Ne, ne.. to je jenom Jasmin.. naše.. osobní asistentka!"
"Nikdy jsem si jí tu nevšimla" zamračila jsem se.
"Jednou za měsíc sem jezdí a dělá s námi seznam co potřebujeme a co chceme. Takže.. tohle je první měsíc co u nás rigádničíš. Nemohla jsi jí ještě vidět"
"Aha." kývla jsem pochopeně. "Měl by ses tam vrátit!"
"Jo, jdu. Tak si vem zase klíče ať nemusíš zvonit." pousmál se.
"Díky. Za půl hoďku jsem teda taky!" usmála jsem se. Usměv mi vrátil a rozešli jsme se každý svojím směrem.
===================ZA 3 DNY- U BILLA=================
Je skoro neuvěřitelný jak jsme se s Billem za ty tři dny sblížili. Hodně mi pomáhá. I když.. někdy mě trochu přeceňuje. Taky jsme se schodli na tom, že učení se je nejlepší v posteli :D
"Hele.. co Cher?" otočil se na mě Bill. Uhrnula sem nos. Stále nemám vybraný všechny písničky. Z tohodle století bych měla všechno, ale nemám ponětí jaký psničky mi můžou sednout z toho minulého.
"Já nevim.. Cher. Má oproti mě moc hlubokej hlas.." zavrtěla jsem hlavou a přetočila se na břicho. Po posteli jsem se doplazila k Billovi, který mi pomáhal hledat na netu nějakou inspiraci.
"Zkus to.."
"Does he love me I want to know
How can I tell if he loves me so
-Is it in his eyes-
Oh no, you´ll be deceived
-Is it in his eyes-"
How can I tell if he loves me so
-Is it in his eyes-
Oh no, you´ll be deceived
-Is it in his eyes-"
"jAk je to dál?"zarazila jsem se. Nejsem otevřená encyklopedie na texty.
"Shoop Shoop song?"
"Jo, jinou neznám.." zasmála jsem se..
"Oh no he´ll make believe
If you wanna know if he loves you so, it´s in his kiss
-That´s where it is-" pokračoval v mojí sloce.
If you wanna know if he loves you so, it´s in his kiss
-That´s where it is-" pokračoval v mojí sloce.
"Jo jo už vým.." vzpoměla jsem si.
"Ta ti nesedí?" zeptal se mě.
"Moc ne.. nevyžívám se v hloubkách to už radši výšky" sedla jsem si do tureckýho sedu.
"A co nějakou klasiku.? Já nevim.. třeba Madonnu?"
"Like a virgin
Touched for the very first time" zabručela jsem spíš než zaspívala.
Touched for the very first time" zabručela jsem spíš než zaspívala.
"No táák.. tim by jsi aspoň už nemusela přemýšlet nad dalšími 3 písničkama. Madonna to stáhne celý do sebe!"
"Je to takový divný.. proč zrovna Madonna?"
"Ještě by jsme mohli zkusit Michaela Jacksona" zasmál se.
"No to bych asi nedala. Radši ho nechme odpočívat v pokoji. Beru tu Madonnu!" zasmála jsme se.
"Aww.. konečně máme vybráno všechno!" zývnul Bill s úsměvem. Odložil notbook na stůl a natáhl se na postel.
"Teď už mi nemusíš pomáhat. Myslim, že naučit se text a nějak to odzpívat zvládnu sama.." usmála jsem se.
"No to né. Mě to baví. Navíc představ si kolik lidí z tvojí třídy může říct, že jim pomáhá samotnej Bill Kaulitz!" nahodil svůj egoistickej úsměv.
"Ty tele!" plácla jsem ho.
"Ok, už mluvim vážně... fakt mě baví s tebou trávit čas. Za prví je to legrace a za druhý aspoň ti pomáham v tom co doopravdy umím!"
"Rád se mnou tráviš čas?" zaculila jsem se.
"jo!" zvednul se na loktech. Byl takový kousíček ode mě. Skoro jsem cítila jeho dech na svojí tváři. Myslela jsem, že to je jenom legrace, ale nebezpečně pomalim pohybem se ke mě blíž přiblíž. Přestala jsem dýchat a chtěla nějak donutit svoje srdce, aby přestalo tlouct jako zvon na kostelní věži, ale marně. Nedokázala jsem se odtrhnout od Billovích očí. On měl na tváři stejně ostýchavý pohled. Jeden hlas v hlavě řikal, abych to nenechala zajít moc daleko, že budu litovat. Druhý mi řikal jenom ať si užiju. Automaticky jsem se přiblížila blíž a sjela pohledem na jeho rty. Oh, bože.. tak chutný. Nepotřebný milimetry nakonec prolomil on. Hodně jemně a opatrně se dotkl svými rty těch mích. Srdce mi ještě zrychlilo. Protáhla jsem ruku Billovi pod vlasy za krkem a trochu do toho ložila vlastní iniciativitu. Zdálo se, že je hodně nejistej. Taky trochu zmatenej, ale byl roztomilej. Po chvíli se do toho vložil i se svym jazykem. Chytl mě pevněji za bok a byl to on, ten dominantní. Vůbec jsem se nebránila. Jenom jsem na chvli zamyslela, jestli dělám správnou věc.
"NE! Nene, počkej" zarazila jsem se. Rukama jsem držela Billa za ramena. Dál ode mě. Sklonila jsem hlavu dolu.
"Je to moc...-" hledala jsem ty správný slova.
"-...náhlý?!" pomohl mi Bill. Zvedla jsem hlavu. Zadívala jsem se opět do jeho očí a kývla jsem.
"Promiň.." zamumlal a nepřestával se mi koukat do očí.
"Nemáš za co se mi omlouvat. Ale asi bych už měla jít. Bude to lepší.." pobrala jsem si svoje věci a odešla rychle pryč.
Ahoj hezu blog!koukla bys na muj?na oplátku zanech comentíQ.....=)