close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlídačka psů 7.díl

3. dubna 2010 v 22:38 | Verýs |  Hlídačka psů
"Čau lidi!" pozdravila jsem Tezz a Toma ráno v naší kuchyni. Tom se pomalu stal povinným vybavením bytu. Vídám ho tu dost často, ale nijak mi nevadí. S Tezz si spolu jak řikají 'nechoděj', ale mají spolu zralý sexuální vztah. A když to ani jednomu nevadí tak já se jim do toho motat nebudu.
"V kolik jsi přijela prosimtě? My jsme na tebe čekali.." spustila na mě Tezz.
"Já ani nevim. Hned jsem šla spát.." pokrčila jsem rameny.
"Tipnul bych si, že kolem půl 2 ráno!" řekl Tom nenápadně.
"Bill ti volal co?" koukla jsem na něj. Nepatrně kývnul.
"A řekl ti všecno co?" hádala jsem dál. Opět kývnul.
"Stejně by ti to řekl tak co!" mávla jsem nad tim rukou.
"Co se děje?" vyzvírala Tezz. Tom mlčel a dělal, že její otázku neslyšel. Jak galantní, nechá to říct mě! SUPER!
"Včera jsem se s Billem líbala" sklonila jsem hlavu.
"No ty krávo!" vydechla Tezz.
"Ale absolutně nevim co se mi honilo v hlavě." pokrčila jsem nešťastně rameny. Co od toho mám teď čekat?!
"Věčinou se ti v hlavě nehoní nic. Prostě vypneš. Nemusíš se trápit" snažil se mě povzbudit Tom.
"Jenže já teď nevim co od toho mám čekat. Protože já Billa ani nikdy nebrala jako nějakou balící oběť."
"Možná by sis to měla nechat projít hlavou"
"V jednom už jsem ale rozhodnutá.." zarazila jsem se. Opravdu jsem? Opravdu jsem to zvážila? Opravdu nedělám nějakou kravinu jenom?
"Mishi, povídej" pobídla mě Tezz.
"Nechci, aby se to ještě opakovalo. Promiň Tome, ale kdybych se líbala s tebou nebrala bych to moc vážně, ale u Billa mi to přijde nefér. Je to až moc čestnej kluk takže.... asi bych vám měla přestat venčit psy." zamračila jsem se na stůl. Nelíbí se mi tohle rozhodnutí, ale rozhodně je nejlepší!
"Čim si timhle pomůžeš?"
"Třeba tim, že se s Billem nebudu už vídat" řekla jsem popravdě. Tom ztuhnul.
"Misho, nech si to prosím, projít hlavou. Opravdu tě prosím. Nedělej zatim ukvapený závěry"
"Ale já jsem rozhodnutá. Ty to totiž už určitě výš Tome, viď že jo.."
"A co vim?"
"To je to, co jsem se měla dozvědět později. To proč jste se ještě nedávno tak hádali. Bill se do mě už zakoukal co?" na sucho polkl. V místnosti by se v tuhle chvíli dalo napětí jenom krájet. Dokonce i Tezz byla ztuhlá a čekala na Tomovu odpověď stejně napjatě jako já.
"Jo, podle mě jo. Od prvného dne se mu líbiš to přiznal, ale podle mě se do tebe zamilovat. Sám si to nechce přiznat. A..ano, kvůli tomu jsme se tak hádali. Věděl jsem, že mám pravdu. Teď to ví i on a dokonce i ty. I když jsme ani jeden neekali, že ti to dojde tak rychle"
"V tom případě mám další důvod, proč se s nim už nikdy nevidět" zvedla jsem se od stolu. Po tvářích se mi už kutáleli slzy. Zamkla jsem se v pokoji a svému pláči už nijak nebránila.

====================vypráví TOM================
"Dělá blbost!" promluvil jsem po několika minutách naprostýho ticha. Tezz se na mě podívala.
"Výš jak se teď musí cítit? Jako nějaká pitomá lamačka srdcí! Neřikej,že dělá blbost, protože to bereš jenom z perspektivy sebe a Billa" bránila ji.
"Dobře to uznávám, ale uznej zase ty. Je většinou takle ukvapená? Znám jí sice jenom měsíc, ale řekl bych, že je spíš ten tip co nad něčim hodně přemýšlí a až potom udělá velký kroky"
"To máš pravdu-." kývla na souhlas
"-. protože se z toho už poučila" dodala potichu.
"No vidíš, takže jsem měl pravdu!" usmál jsem se.
"Tome, tak jí nech. Ona nad tim určitě bude pořád přemýšlet. Třeba si to ještě rozmyslí."
"Jaká je šance, že ty dva dáme dohromady?"
"50:50"
"Třeba se nám to ještě povede!"
"Souhlasim" usmála se.
"Měl bych už jet domu." podíval jsem se náhodou na hodiny.
"Zejtra se uvidíme?"
"Emmm.. teď neivm. Zavolám ti až přijedu domu, oka?"
"Ty seš sklerotik" zasmála se.
"Noa? Skleroza je nemoc géniu. Blbec nemá co zapomnout" začal sjem se smát s ní.
"Hlavně, že máš na všechno odpověď!"
"Yeah."
"Ale s tim svym yeah mi už docela sereš."
"Proč?" usmál jsem se jako andílek.
"Radši jeť" šťouchla mě do ramene.
"Vyháníš mě?" zatvářil jsem se dotčeně.
"Jo, vadí snad?" smála se.
"Jo to teda vadí" chytnul jsem jí kolem pasu, aby mě už nemohla šťouchat.
"Si myslíš, že jsi vítěz?" zvedla obočí.
"Jo, to já jsem vždycky" kývnul jsem.
"Ok, dneska ti to ještě sežeru, ale možná by jsme měli začít připravovat tvoje ego na menší elektrický šoky!"
"Pro elektrický šoky?"
"Protože jestli se mnou pořád hodláš trávit čas, tak se připrav, že za měsíc nebude po tvym egu ani památky!"
"Aw.. bojim, bojim" zašklebil jsem se.
"Hmm. to boj teda" přitáhla si mě k sobě a dlouze mě políbila.
"Zavolej!" řekla mi jenom s úsměvem ve dveřích a zavřela. Já z tý holky fakt zešílim. Takle moc mě snad ještě nikdo a nikdy nepřitahoval. Těško uvěřitelný.
Ale Tezz má něco do sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama