______________________Viky____________________
Nuda, nuda, nuda jee.. božee! Nevim co z nudy dělat.. snažila jsem se vybít energii soukromou dance party, ale pořád jsem nějak hyperaktivní.
Ale no tááák.. Viky.. je přece půl 10 ránooo.. přece nebudeš hyperaktivní už takle po ránu!
Nakonec jsem se rozhodla ztratit k holkám do pokojíku..
--------------------
"Vikyy.. ať mě nechá Karoli být" přiběhla ke mě s křikem Lannie.
"Pššt. Holky klídek zase jo.."
"A co máme teda dělat?" zeptaly se mě přiblble.
"No já nevim.. co takle si hrát s.. panenkama!?" dost debilní.
"Vikynko, výš, že nejsme tak blbé.." koukly na mě rádoby chytře.
"Dobře co teda..?" protočila jsem očima a sedla si na postel jedné z nich..
"Nechceš nám zpívat?" vyškrábala se Karol na mě a Lannie nabručeně dřepěla vedle na posteli.
"Zpívat? Já?" koukla jsem překvapeně..
"Jojo.." kejvly
"Dobře no. Aspoň mi můžete zkritizovat to málo co sem vymyslela!" zasmála jsem se. Sundala jsem Karol z klína a zazpívala jim kus mé vlastní písničky.
__________________BiLL________________
Už je skoro ta doba, kdy dvojčata lítaj hyperaktivně po baráku. Ale on je docela velkej klid. Otočil jsem se na Eriku, která zřejmě myslela na to samé, protože mě stáhlí obočí k sobě a nasražený uši.
"Já tam jdu!" zasmála se nakonec. Vstala z postele a šla do pokoje holek. Chvílku byl klid a potom přišla potichu do pokoje a tahala mě z postele.
"Potichu.. ať nás neslyšej!" nadávala mi na chodbě. Pochopil jsem, až, když jsme byli u pokoje holek odkud se ozýval Vikyn zpěv. Překvapeně jsem zvedl obočí.
"Já nevěděla, že má tak hezký hlas!" zašeptala Erika.
"Já taky!" kývnul jsem. Znova jsme chvilku poslouchali. Opravdu to muselo být dost komický, ale to nám bylo v tu chvíli jedno. Opožděně jsem si uvědomil, že jsem v poslední době neslyšel Viky zpívat. Jako malá zpívala děsně ráda, ale v poslední době neprojevovala sebemenší zájem o hudbu a zpěv. Nikdy bych jí osobně nenutil do nějaký kariéry, ale na druhou stranu jsem pyšný, že zrovna tohle nadání po mě zdědila.
"Pojď, nemusí vědět, že je špehujem" zatáhla mě Erika za ruku. Usmál jsem se a šli jsme dolu do kuchyně.
"Chápeš to? Proč mi nic neřekla?"
"Asi proto, že z toho nechce udělat velkou věc! Ráda si zazpívá na tom neni nic špatnýho!" zasmála se a sedla si mi na klín.
"Ale mohla mi to říct.." zabručel jsem.
"Hlavně jí nic neřikej! Sama asi ví proč se před tebou o tom nikdy nezmínila, tak jí to neztěžuj!"
"Děláš jak kdbych pro ní neměl žádný pochopení!"
"Ne, to nedělám, jenom vym jaký jsi, když si něco umaneš!"
"Ještě jsem si nic neumanul!" pousmál jsem se..
__________________________VIKY________________________
Sešla jsem schody do jídelny..
"Čau!" pozdravila jsem tátu s Erikou v jejich "dojemný chvilce".
"Ahoj!" oplatili mi oba pozdrav. Erika se hned zvedla a začala dělat snídani.
"Nenechte se rušit, jenom si udělám čaj!" zasmála jsem se.
"Holky už jsou vzhůru?" zeptal se mě táta. Neotočila jsem se na něj..
"Jo, jsou!" řekla jsem nevýrazně. Monotoně.
"Potřebuju dneska, aby jste to tu zvládli. Volali mi z nemocnice, kdy se vrátim z mateřský, tak to tam musim jet nějak dojednat!" Pozn. Erika před mateřskou pracoala v nemocnici jako zdravotní sestra.
"Pudeš zase pracovat?" zepatala jsem se jí.
"Nevim.." pokrčila rameny a významně se podívala na tátu.
"Mě to je jedno" zasmál se a pokrčil rameny.
"Ráda bych, ale uvidim.. svěřovat holky nějaký chůvě, když tu nikdo nebude se mi zrovna moc nechce!" zamyslela se.
"Myslim, že vždycky tu nkdo bude.. teď tu jsem já, strejda.. vždycky tu někdo bude!" zasmála jsem se.
"Jo, snad jo, ale spoléhat na to taky nemůžu!"
"To ne no" musela jsem souhlsit.
"Tak já budu nahoře!" vzala jsem si hrnek s čajem a šla nahoru.
Dneska mám doopravdy nějakou tvořivou náladu. Vytáhla jsem si blog na skyci. Sedla si na zem k velkýmu oknu a zkoušela malovat naší zahradu.
---------------------
"Viky ahojj!" vlítly mi do pokoje holky.
"Hey hey hey.. co tu děláte? Nemáte být dole?"
"Ne, maminka odjela pryč a ttka řekl, že máme jít za tebou"
"AHa" takže zase funguju jako chůva.
"A co dělá táta, že máte být u mě?"
"Šel za strejdou a hned se vrátí!"
"Co kreslííš?" vlezla ke mě Lannie. Omotala mi ručičky kolem krku a klečela mi na nohách. Karol válela sudy nebo nevim po koberci..
"Počkej Lannie!" vyndala jsem spod ní tn blog a hodila ho do bezpečný zdálenosti.
"Vikyy... taťka si taky myslí, že krásně zpíváš!" řekla najednou Karol. Postavila se a hned zase spadla na nohy.
"Odkud to výš?" zasmála jsem se. Podepřela se rukama a stoupla si, trochu klimbavě jak se jí točila hlava ke mě došla, dřepla si těsně vedle a opřela se o můj bok.
"Protože si o tom povídal s mamkou!" řekla za ní Lannie.
"Kdy, prosimtě?" zamračila jsem se.
"Teďka..!"
"Doopravdy?" oni mě slyšeli?
"Jo jo.. bavili se o tom, ale pššt, my slíbily, že ti to neřeknem!" položila mi prstíček na pusu Lannie.
"Jo, neboj." dala jsem jí ruku dolu. Znova se mi pověsila kolem krku.
"Já mm žízeň!" zvedla se Karol a běžela dolu.
"Karol počkej!" zavolala zavolala za ní Lannie a rozběhla se za ní. Zvedla jsem se a šla rychle za nima. Když jsem přišla ke kuchyni ozvala se rána a jedna z holek řekl "Ouha!" Rychle jsem tam běžela, aby si něco neudělaly......