==============BiLL===============
"Tak kde už jsme?" zeptal se rozespale Tom.
"Na dálnici" věnoval jsem mu otrávený pohled. Zatímco on si vyspával já celé 3 hodiny co zatim jedeme z Berlína do Hamburku musim řídit.
"Bůh žehnej tvojí dobrý náladě!" zakřenil se a nevšímal si mě. Na nějakou chvíli bylo ticho. Potom, ale Tom našel nějaký pytlík s cukrátkama a začal se ládovat.
"Ježiš! Nechceš si vyměnit místa! Už mě to řízení doopravdy unavuje!" vybuchl jsem. Na moment jsem sjel pohledem na palubní desku, kde hodiny ikazovali půl 6 ráno. To znamená, že už od půl 3 ráno jsme na cestě. předtim jsme se taky nevyspali a ještě ke všemu mě deptá, když mi Kim nebere telefony.
"Měl bys být rád, že jsem ti dovolil řídit svýho milovanýho Cadillaca!" zabručel. Nechtěl jsem na něj být hnusnej tak jsem radši neodpovídal.
"Tak dobře... vyměníme se!" souhlasil po chvíli Tom. Zaradoval jsem se v duchu a hned zajel ke krajnici. Rychle jsem obešel auto a sedl si na místo spolujezdce.
"A teď ti nařizuju zavolat Kim nebo co nejrychleji usnout. Kdo má být zvědavej na tu tvojí děsnou náladu!" zasmál se.
"Nebudu jí volat v půl 6 ráno!" zakroutil jsem hlavou. I když víc než moc bych jí chtěl hned teď zavolal.
"To je taky pravda.." zamyslel se. Opřel jsem se o dveře a zavřel oči. Ať si Tom myslí, že spim. Aspoň bude mlčet.
"Jsme doma!"
"Už?" zvedl jsem okamžitě hlavu. Asi jsem nakonec usnul.
"Jo!" vystupoval Tom už z auta. Rychle jsem ho dohnal a na chodbě ještě předběhl.
"Hey, nevim proč tak ženeš, stejnak bude ještě spát!" smál se mi škodolibě Tom. Nedal jsem se a stejně jsem šel o hodně napřed.
"Cha cha.. myslim, že nespí!" smál jsem se mu zase já, když jsme odemkli do chodby. V obýváku se svítilo a byla puštěná televize.
"Fajn!" naoko naštvaně se sebral a šel do svojí ložnice.
"Kim?" zavolal jsem do obýváku. Hodil věci do ložnice a šel za ní.
Dobře, že sem Tom nešel.. nakonec by měl ještě pravdu. Doopravdy spala u televize :D
"Kim.." sedl jsem si na gauč k ní. I přesto jak roztomile ve spánku vypadá mi připadala nějak moc bílá. Když jsem jí vzal za ruku tak byla jako led a to je docela teplo. Ještě ke všemu byla zachumlaná do mikiny a deky, tak to doopravdy nechápu, proč je tak ledová.
"Kim,.. vstávej!" opatrně jsem s ní zatřásl. Rozlepila víčka od sebe. Chvíli se rozkoukávala a pak zvedla hlavu ke mě.
"Už jste tady?" zamračila se zamyšleně.
"Jo."
"Asi bych se měla jít podívat na Daniel!" chtěla vstát, ale já jí v tom zabránil.
"TO je všechno?" nechápavě jsem na ní koukal.
"Oh.. aha. Super, že jste tu tak brzo. Doopravdy se mi stýskalo. TEĎ už mě pustíš?" ironicky se na mě podívala.
"Mě je líto, že jsme museli odjet tak narychlo, ale myslel jsem, že to nakonec ... chápeš!?" smutně jsem jí pozoroval. Nevěděla co říct. Napjala se a potom se celá uvolnila a opřela se o gauč.
"Promiň..omlouvám se, ale nemám vůbec dobrou náladu. A ty.... radši by sis měl jít lehnout, protože máš děsný kruhy pod očima!"Na tohle jsem neměl odpověď. Pustil jsem jí a koukal za ní jak rychlim a rozvážnym krokem jde pryč.
"Kim?" zavolal jsem za ní a opřel se bradou o zadní stěnu gauče.
"No?" koukla na mě pohledem 'co ještě?'
"Proč se držíš za břicho?" zeptal jsem se klidně.
"Protože mi je zase blbě. Konec otázek?" sakrasticky se zašklebila. Než jsem stihl mít další otázky odešla pryč.
Nakonec... měla pravdu. Došoural jsem se do ložnice a lehl si. Čekal jsem, že hned usnu, ale pořád jsem měl v hlavě divný otázky jako třeba
-Proč se tak Kim chovala?
-Proč jí je ZASE blbe?
-Jsem fakt takovej kretén a dělám si starosti jenom kvůli nějaký střevní chřipce?
-Bude ta nová písnička opravdu dobrá?
Poslední dobou si taky dělám starosti o tom, že až vyjde naše další deska, bude kolem zase moře fotografů. Přežili jsme toho už tolik a přesto.. 5 let volnýho vztahu. Přijde mi, že kdyby se sečetl čas, který jsme spolu za tu dobu ztrávili, bylo by to tak nanejvíc 5 měsíců. A potom turné. Další odloučení. Další měsíce, který spolu nestrávíme..