S klukama je hold trápení 7.díl

14. dubna 2010 v 15:03 | Verýs |  S klukama je hold trápení
===============PO TÝDNU==============
"Billeee,, musim odvézt Dani k ségře. Včera přijeli!" smála jsem se a snažila se Billa odehnat.
"Včera to taky počkalo!" usmál se a dál mě líbal na krku.
"Já tě už doopravdy PROSÍM. Pusť mě a budeš odměněn!"
"Jak odměněn?"
"Noo.." přemýšlela jsem.
"Dobře.. mám právo Veta vybrat si svojí odměnu oka?" usmál se.
"Jo dobře!" zasmála jsem se.  "A teď už mi můžeš zapnout tu košili!"
"Takl je to, ale hezčí!" namítl.
"Myslim, že ani ségra ani Dan nejsou zvědaví na moji podprsenku!"
"No, to je myslim dobře.. aspoň mi tě neokoukaj!" zasmál se a knoflíček po knoflíčku mi zespoda začal zapínat tu košili. Pěkně pomalu, aby ještě zkoušel mojí trpělivost.
"Myslim, že ségra mě zná líp než kdokoliv jinej!" zatvářil se tragicky.
"To si beru osobně!"
"Ale prosimtě.. tebe taky Tom zná mnohem líp než já, takže pšt!"
"Ale naopak ty mě znáš líp než většina lidí!"
"A to ani nechodim moc na net!" zakřenila jsem se.
"Ty vyděračko.. výš, že takle jsem to nemyslel!"
"Jo vym, ale teď už mě doopravdy pusť, abych mohla dovést Dani domu a potom můžem diskutovat třeba o novym prezidentovy Islandu."
"Diskutovat s tebou budu moc rád!" usmál se. Zapnul mi poslední knoflíček přesně ve výstřihu a políbil mě.
"Nechceš odvézt?"
"Nechci, aspoň se projdu. Čestvej vzduch by mi mohl udělat dobře" zasmála jsem se.
"Jo no.. výš, že bych byl rád, kdyby sis kui tý střevní chřipce zašla už k doktorovi" zamračil se najednou vážně.
"Já nevim... výš jakej mam strach z doktorů!"
"Můžu tam jít s tebou!" nabídl se s úsměvem, který mu v druhý chvíli trochu zakolísal.
"Neblázni!" zasmála jsem se.  "Zvážim to.." mrkla jsem na něj. Políbila ho a šla pro Dani.
-------------------
K ségře to bylo kousek a snažila jsem se tam moc nezdržovat. Kolem půl 7 už jsem yla doma.
"Ahoj!" zakřičela jsem na celej byt. Zula jsem si boty a šla do obýváku. Jaký překvapení, když kromě Billa jsem uviděla v pokoji i Billa a Toma mámu.
"Dobrý den Simone!" usmála jsem se a sedla si k Billovi na gauč.
"Ahoj Kim." oplatila mi úsměv a sjela si mě pohledem od hlavy až k patě.
"Vypadáš nějak jinak než co jsem se minule viděly!" řekla.
"To bude asi tim, že jsi jí naposledy viděla někdy před 2 měsíci víš mami!" zasmál se právě přicházející Tom.
"Ne, ne to nemyslim. Nejsi těhotná?" vybalila na mě. Vykulila jsem nevěřícně oči.
"Ne, nejsem" zakroutila jsem ihned hlavou.
"Možná je to jenom moje zvědavost a fantazie. Promiň Kim!"
"V pohodě" mávla jsem nad tim rukou. Bill se vedle mě napnul a trochu mě zatahal za ruku.
"Zachvíli přijdeme jo?" řekl jí a táhl mě do naší ložnice.
"Co tu dělá?" zeptala jsem se ho hned co jsme byli bezpečně zavřený mezi 4 zdmi.
"Přivezla psy.." řekl jakoby nic.
"Aha.." kývla jsem. Uplně jsem zapoměla na naše čtyřnohý miláčky. Zase bude v bytě legrace.
"Chápeš proč tě máma podezřívala z toho že jsi těhotná?" zeptal se mě Bill. Trochu při tom přivíral oči a vypadal hoodně podezřívavě.
"Ne, to fakt nevim. Ale popravdě..." zasekla jsem se. Ne, nemůžu mu to říct!
"Co popravdě?"  popravdě si to samí -že jsem těhotná- myslí i moje ségra.
"Popravdě to je blbost. Nemůžu být těhotná. Dával sis pozor že jo?" koukla jsem na něj s otazníkama v očích. Zamyslel se. Přičemž se mu na obličeji vykouzlil zvláštní úchylnej úsměv.
"Jo, myslim, že jo!" kývnul nakonec.
"Tak vidíš.." usmála jsem se a políbila ho na krk. "Nemusíš se bát!"  pousmála jsem se a odtáhla se od jeho krku.
"Ty se nebojíš?" svraštil obočí.
"Ne, já nevim jak ti to vysvětlit... někdy bych dítě chtěla sice ne teď. Tak ve třiceti, až se tahle hektická doba trochu uklidní, ale někdy bych chtěla!"
"Aha!" kývnul zadumaně. Vim moc dobře o jeho stanovisku, že o dítě moc nestojí. Ani teď ani do budoucna.
"Třeba se stářím změníš svoje rozhodnutí" zasmála jsem se a dala mu vlasy pryč z obličeje.
"No.. jo, když myslíš!" usmál se.
"Měli by jsme jít za tvojí mámou"
"Co moje právo Veta?"
"Co bys chtěl?" pousmála jsem se. Sklonil se ke mě a dlouze mě políbil. Když skončil musela jsem lapat po dechu.
"Ok, teď jdem k mámě!" usmál se a táhl mě zpátky do obýváku.
"Co ste tam tak dlouho dělali?" neodpustil si Tom poznámku.
"Diskutovali!" vrátil mu to Bill.
"A proto je Kim červená jak kačer?" začal se smát Tom jako šílenec. Bill se na mě otočil a trochu vykulil oči.
"Zlato je ti dobře?" zeptal se starostlivě a posadil mě na gauč.
"Jenom se mi trochu motá svět!" zasmála jsem se křečovitě.
"Páni, jak se ti to povedlo Bille?" další smích z Tomovi strany.
"To netušim" řekl bezduše. Zamrkala jsem a konečně jsem neměla mžitky před očima.
"Asi nedostatek kyslíku, nebo co já vim!" zasmála jsem se a vzala Billa za ruku.
"Nedostatek kyslíku?" nechápal Tom.
"Na to seš ještě malej!"
"Ale.. necháte už toho? Nejste snad rádi, že přijela vaše máma nebo co?" vložila se do toho jejich mamka se smíchem.
"Ale jo jsem. I když.. příště aspoň zavolej" zasmál se Tom..
"Opravdu ti je dobře?" otočil se ke mě Bill a šeptal jenom, abych to slyšela já. ROzhodně jsem kývla..
"Kim co tvoje máma?" zeptala se mě Simon.
"Nevim, pořád spolu nemluvíme" pokrčila jsem rameny.
"Víš, že se musela odstěhovat z Magdeburgu?" zamračila jsem se. O svojí mámě nerada mluvim, protože spolu nemáme a nikdy jsme neměly příkladnej vztah. Po tom co jsem se nadobro odstěhovala ke klukům sem do Hamburku řekla, že už jí nemám nikdy lézt na oči a tak taky dělám. Občas se o ní něco doslechnu, jako třeba od Simon, která jí zná, protože jsme dřív v Magdeburgu bydleli kousek od sebe..
"Kim?" drknul do mě Bill..
"A jo.. ne nevim, že nebydlí v Magdeburgu, ale je mi to jedno. Ona se mi neozve a já jí nemůžu, tak neni co řešit!" pokrčila jsem rameny. Tím se věc: moje máma.. uzavřela a dál jsme mluvili o něčem jiném.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama