"Mám tvojí mámu doopravdy ráda, ale někdy mi vadí jak je vlezlá" postěžovala jsem si Billovi, když jsme v noci leželi v objetí v posteli a povídali si.
"Nevim jak na nějaký věci přichází" zakroutil nechápavě hlavou. Poznala jsem, že pořád přemýšlí o tom, jestli bych mohla být těhotná.
"Jestli tě to nějak uklidní tak si zejtra zajdu na gyndu!" řekla jsem mu v klidu. Podivně se na mě podíval a přikývl.
"Spíš mě ale trápí to... jaký to bude.. až.. ty budeš chtít mít děti a tak... a já ....nejsem stavěnej na děti! Nikdy jsem nechtěl ani děti ani svatbu.. ani nic takového. Nejdůležitější v životě jsi pro mě vždycky byla ty, muzika a rodina.. ale děti v mim žebříčku nejsou a nebyli!" zakroutil smutně hlavou.
"Netrap se tim... já neřekla, že chci za každou cenu děti." pohladila jsem ho po tváři. Pousmál se, ale pořád byl očima mimo..
"Bille, nebuď takovejdle! Je minimální pravděpodobnost, že jsem doopravdy těhotná. A já sama se tak vůbec necítim a podle ségry to na sobě hned poznáš... takže nebuď takovejdle zamlklej!"
"No jo... ale..."
"Ne, žádný ale!"
"Kim...."
"PšT!"
"Tak já už nevim, nejdřív chceš abych mluvil a potom mě nenecháš nic říct!"
"Protože vim co chceš říct! To jsem na mysli neměla!"
"Jak to víš?" zamračil se..
"Telepatie"
"Chacha!"
"Najednou ti je i do smíchu"
"Dobrou!" řekl nabučeně a otočila se ode mě.
"Dobrou!" řekla jsem jenom a otočila se a svojí půlku.
--------------------------------
Probudila jsem se na svojí dobu docela brzo. Bill tradične ještě spal tak jsem šla do obýváku. Lehla jsem si na gauč a koukala chvíli na televizi. Tom se probuil dřív než Bill a tak jsme koukali a povídali si spolu. Řikla jsem mu o všem... řekl, že strejda by byl moc rád, ale jako Billoví dvojče poznal, že on by táta moc rád nebyl. Prakticky celý ráno mi zvedal náladu, než se ve dveřích u obýváku objevil rozespalej Bill.
"Čau" řekla jsem pořád mrzutě...
"Nazdar!" odsekl mi taky a odešel do kuchyně.
"Co je?" nechápal Tom.
"Včera jsme se nepohodli!" pokrčila jsem rameny. V další chvíli se objevil Bill znova v obýváku s hrnek mkafe.
"Chceš vzít do nemocnice?" zeptal se mě, aniž by se na mě byť na chvilku podíval.
"Proč?." nechápavě jsem se zamračila... kouknul se na mě se zvednutym obočim a netrpělivě podupával nohou.
"Aha.. jo.. ta gynda... no.. nejsem tam obědnaná!" pokrčila jsem rameny.
"Tak řekneš, že to je naléhavej případ!" nechápavě zakroutil hlavou jako kdyby to byla naprostá samozřejmost!
"Tak to nechodí!" zakroutila jsem hlavou..
"Ok, zavolej tam.." podal mi mobil.
"To je rozkaz?" vzala jsem jeho mobil a nechápavě na něj koukala.
"Jo!" řekl mi.. odhodila jsem mobila na gauč a odešla do ložnice, kde jsem pořádně bouchla dveřma.
=====================ToM==================
"Jdi za ní!" řekl jsem Billovi. Zavrtěl hlavou a zůstával seděl na křesle.
"Co si myslíš? Že když budeš hrát dostatečně nabručenýho, že se tím něco změní?" vyjel jsem na něj.
"Nedělej, že víš o co vůbec jde!" řekl mi naštvaně nazpátek..
"No to teda vim. Kim mi to ráno řekla.. všechno!"
"V tom případě mě můžeš aspoň TROCHU pochopit!" zakřičel na mě.. ohromeně jsem chvíli mlčel..
"Chápu tě v tom, že nechceš teď dítě... ale proč se chováš jako kdyby za to Kim mohla? Rozhodně asi stejně jako ty!! Tak na ní nebuď laskavě hnusnej!"
"Nechovám se, že za to může... chovám se tak jak uznám za vhodný!"
"Ale ty se ani nevidíš jak se chováš? Jako největší kretén! Děláš z toho akorát drama!"
"A ty bys nedělal viď!"
"To je protiargument! To nemůžeš vědět!!"
"Néé.. znám tě! Vim jak by jsi vyváděl tak nedávej vinu mě!"
"A komu jí mám dávat? Nikdo jinej tu nedělá dusno!" už, už se nadechoval, že něco řekně, když přišla do pokoje Kim..
"Přestaňte se hádat..." řekla potichu oba jsme k ní střelili pohled. Brečela.
"Kim.." začal Bill.
"Ne, prosím.. mlč!" zarazila ho. Potom se podívala na mě "Odvezl bys mě prosim do nemocnice?"
"Ale proč on?" zarazil se Bill.
"Protože se už nechci hádat. Nemam na to sílu.. tak to prosím pochop!" vzlikla Kim.
"Odvezeš mě teda?" znova se otočila na mě. Němě jsem kývl a šli jsmespolu do auta.
----------------------------
Čekám před nemocnicí. Nevim proč, ale jsem nervozní. Už kvůli těm dvou. Kim tam už je docela dlouho. Vytáhl jsem mobila a z nudy hrál zatim hry.
Otevřeli se dveře a dovnitře vlezla Kim. Zandala jsem mobila a koukl se na ní. Koukala upřeně na sebe a mlčela.. co to znamená? Dobrý? Špatný?
"Kim..." řekl jsem potichu. Pootočila obličej směrem ke mě. Byla jako mrtvá.
"Mlv.." pohladíl jsem jí přes ruku. Zakrouila hlavou a semkla rty pevně k sobě. Z očí se jí začali ronit slzy.
"Oh.. to asi neni dobrý" vyvalil jsem oči a přitáhl si jí k sobě. pevně mě objala a dál vzlikala.
"No tak.. povídej.. co se děje?" naléhal jsme už trochu.
"Je to v prdeli" vzlikla a odtáhla se ode mě.
"Jsi těhotná?" zvedl jsem obočí v šoku. Kývla hlavou a znova se hystericky rozbrečila. Vyvalil jsem nevěřícně oči a pozoroval jí.
"Kim to bude v pohodě..." snažil jsem se jí uklidnit.
"No to nebude.. dokážeš si představit jak bude Bill vyvádět?" rozbrečela se snad ještě víc. Jestli to snad je vůbec možný.
"Kim no tak.. Billa se neboj.. jenom... musíš mu dát čas!"
"Ale ty to nechápeš... já .. se bojim, že bude chtít, abych šla na potrat!"
"Myslel jsem, že...." zmlkl jsem. Ne, to se teď nehodí... ale doopravdy jsem myslel, že už kdyby byla těhotná takle brzo tak sama půjde na potrat. Bill se nijak nestydí říct, že o děti nestojí.. teda o vlastní! Navíc nemáme čas a nemůže v tom Kim nechat samotnou.
"I když vim jak moc ho Bill nechce.. a teď mě to bolí víc než kdykoli, protože vim, že... na potrat jít nemůžu.. jestli ne máma táta by se mě určitě zřejkl!" zamumlala skoro srozumitelně.
"Nejsi přece věřící jako on!" snažil jsem se namítnout..
"Ale vyrůstala jsem v tom.. vražda jakýhokoliv rázu je hřích. Na tohle věřit musim.. mám to moc zažitý z dětství. Nedokázala bych zabít ani kočku.. natož dítě!" zakroutila hlavou.
Víš.. možná bys na Billa měla jít opravdu pomalu... nějak si sice nedokážu představit jak by tě do něčeho nutil, ale možná bude hodně nepříjemnej... a taky asi řekne hodně věcí, kterých bude litovat!"
"Já vim... snažim se na to duševně připravit, i když jsem ještě pořádně sama nevzala ten fakt!"
"Chceš ještě někam zajet? Já nevim.. odložit to o pár hodin" navrhl jsem.
"Ne.. stejně bude už tak dost protivnej, kde jsme.. radši dřív než později!" zakroutila hlavou.
"Myslim, že zajedu ke klukům!"
"Díky Tome" trochu se jí zvedli koutky, ale do úsměvu to mělo pořád dost daleko...