close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

S klukama je hold trápení 9.díl

18. dubna 2010 v 22:52 | Verýs |  S klukama je hold trápení
=============KIMBERLY============
"Bille jsem těhotná!" přivřela jsem trochu oči. Čekala jsem nějakou pohromu, ale on mlčel.. koukla jsem se na něj. Zkamaněle mě pozoroval..
"JÁ TO VĚDĚL!" vybuchl najednou..
"Bille....-"
"NE. Teď mlč ty! Já... ne., musim.. odjet..!" sebral klíčky od svého auta a jako raketa vypálil z bytu. Šla jsem k oknu, ale už ani jeho auta na dvoře nebylo.
"To byla rychlost!" řekla jsem si a šla si sednout na gauč.
------------------------------
"Kim? Hey co se stalo?.. no tak vzbuď se!" dřepal někdo se mnou. Rozlepila jsem opuchlí oči a koukala na Toma.
"Usnula jsem jenom" řekla jsem.
"Kde je Bill?"
"Odjel" řekla jsem bez zájmu.
"Kam?"
"Já nevim.. řekla jsem mu, že jsem těhotná a on něco zakoktala a potom vypálil z baráku jako raketa!"
"To je divný" zamračil se..
"Já mu zavolám" řekla jsem a natáhla se na stolek pro svého mobila.
3x vyzvánělo a potom mi to típnul.
"Típnul mi to!" řekla jsem. Po tvářích mi steklo pár slz. Jsem teď moc přecitlivěla.
"Tak mu zavolám já!" vytáhl z kapsy svůj mobil. Zmáčkl pár tlačít a přiložil si ho k uchu.
"Taky mi to típnul" řekl nebručeně.
"Kam mohl jet?" zamrazilo mě.. hlavně ať neudělá nějakou blbost.
"Neboj se o něj.. neni to až takovej kretín. Neudělal by blbost, když ví, že má závasky. Jenom si to potřebuje urovnat. Je to moje dvojče vim jak uvažuje.." sedl si vedle mě a dal mi ruku kolem ramen.
"Když to tak dobře víš, tak mi řekni kam mohl jet" zabručela jsem.
"Zkusim pár čísel" řekl a začal opět něco mačkat na mobilu.
<Ahoj Andy, je u tebe Bill?>
<>
<Asi před... > podíval se na mě tázavě
"Tak 3 hodinama!" řekla jsem.
<Prej asi před 3 hodinama odjel a nevíme o něm>
<>
<Byl rozčílenej.. ale spíš šokovanej>
<>
<to je jedno!>
<>
<Ok, díky. Čau>
"Andreas o něm nic neví!" pokrčil rameny a dál hledal v mobilu.
"Co Gustav.. Georg?"
"U Gustava jsem byl doteď.. museli by jsme se tam potkat a Georg je dvnes večer se svojí přítelkyní!"
"Mě už nikdo nenapadá!" dala jsem si obličej do dlaní a znova se rozbrečela.
"Neboj... mi ho najdeme. Podívej něco mě napadlo!" zvedla jsem hlavu. Ukazoval mi v jeho tel. seznamu kontakt na jejich mámu.
"Jel by až do Magdeburku?" zvedla sjem zmateně obočí.
"Je to dost daleko.. pryč od tadytoho stresu. Je tam doma a mateřská základna je přece ta nejlepší opora!"
"To teda děkuju Tome" rozbrečela jsem se.
"Oh.. já to s tou mateřsou základnou samozřejěm tak moc nemyslel. Tvoje máma je výmka, ale za to máš nás... mě!"
"Díky no" utřela jsem si hřbetem ruky slzy.
"Jdu jí zavolt!" přiložil si mobil k uchu... znovu jsem poslouchala....
<Ahoj mam->
<>
<Jak víš, že ho hledáme?>
<>
<Opravdu? To je super.. teda.. víš jak to myslim!>
<>
<Kim je na tom hůř to mi věř!>
<>
<Chová se jak hlupák!>
<>
<Já vim! Ale ty jsi tu zase nebyla! Nemůžeš soudit>
<>
<Kdy přijede?>
<>
<Vyřídim jí to. Oka. Dík mami!>
Zavěsil. Tázavě jsem se na něj podívala.
"Je tam. Samozřejmě. A máma ti vzkazuje, že se ti kvůli tomu nemusí zbořit svět!"
"To by měla spíš říct Billovi!"
"Taky mu to řiká!"
"Tome... já se bojim... doopravdy.. co když on... prostě nevim.. co když se semnou rozejde?" zalily se mi oči slzama.. opět!
"Kim, buď v klidu.. on tě v tom nenechá" objal mě.
"Ale... nechci, aby se do něčeho nutil. Vim, že nechce dítě.. já naopak nemůžu zabít dítě. Asi.. asi se nakonec rozejdem" 
"Ne, Kim.. o tomhloe ani nepřemýšlej. Zničilo by to tebe i jeho!"
"A co jinýho zbývá?"
"Je hodně řešení.. jenom ne rozchod! Vždyť jste spolu už tak dlouho. Vyrůstali jsme spolu.. známe se už od báboviček a ty se teď chceš odthnout?"
"Tome já to vim.. vim to všechno.. ale nevidim jiný řešení!" narovnal se a vzal mě za ramena.
"Běž se vyspat.. to teď potřebuješ.. potřebujete.. nejvíc. Vyčisti si pořádně hlavu. Dneska už nemysli na Billa..."
"Copak to jde?"
"Ok.. tak se pokus co nejdřív usnout.. dobře? Poslechneš mě?" kývla jsem.
"Už si nedělej starosti Kim!" znova mě objal a potí mě pustil. Šla jsem rovnou do naší ložnice. Je to dviný.. takový prázdný... zachumlala jsem se do peřiny a snažila se na to jak řekl Tom nemyslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama