Věk? (ne)řešíme 14.díl

11. dubna 2010 v 21:07 | Verýs |  Věk? (ne)řešíme
A zase se nudím. Dneska žádný návštěvy ani čekat nemůžu. Naposledy co tu byl Bill, Any, máma a tak bylo asi před 4 dni. Potom mi kvůli hlasový rehabilitaci návštěvy dočasně zakázali. Mimo jiné mě taky přestěhovali z JIP na "normální" pokoj. Je to o hodně jiný. Konečně se dá usnout bez toho hnusnýho pípavího zvuku na který jsem na JIP byla napojedná nonstop. Taky jsem na pokoji s jednou holkou- Suzie. Je hodně dobrá. Normálně se semnou baví. Sama tu je už skoro měsíc.. zná se s polovinou všech sester a když teď ke mě nikdo nemůže dost mi to tu ulehčuje. Opravdu jsem v ní našla docela dobrou kamarádku.

Procházíme se s Suzie po dlouhých a poloprázdných chodbách nemocnice. Noha se mi léči rychle. Už se dokážu sama pohybovat, i když s berlema a jedině pod podmínkou, že na tu nohu ani nešlápnu! S rukou už to neni tak dobrý. Doktoři prý už nevědi co s tim dělat. Tak mi to jenom převazují a čekaj až ten hnis nebo co se mi tam udělalo sám zmizí. Krk se po operaci už prý skoro zacelil. Pořád mám ty odporný obvazy, ale už normálně kývu hlavou a takový ty normální věci..
"Nejsi unavená? Už bych se docela vrátila do pokoje!" zabručela Suz. Kývla jsem na souhlas a obrátily jsme to zpátky do našeho pokoje.
"Holky, kde jste zase byly?" spustila na nás přísně Alice. Sestřička.
"To se tu máme nudit?" prohodila jenom Suzie a zalehla do svojí postele.
"Ver už máš povolený návštěvy!" řekla mi s úsměvem Ali. Rozzářily se mi oči. Hurááááááááááá...
"K vám domu už volali, takže i oni to už vědi!" pousmála se povzbudivě a odešla pryč.
"To jseš ráda co?" usmívala se Suz. Stokrát jsme kývla. Když volali domu snad se to nějak dostalo i k Billovi... snad, snad, snad...
Těšila jsem se jako malý dítě. Otočila jsem se na bok a zachumlala se do peřiny. Suzie poslouchala písničky. Poznala jsem to protože melodie dolehla až ke mě. Hodně to uspávalo a já si nakonec řekla, co dělat a tak jsem nechala svojí představyvost pracovat a brzo byla tuhá.
------------------------------------
"Ver,.. hey, hey.. vzbuď se!" drkal do mě někdo. Podle hlasu nepochybně ANý.
Zaradovala jsem se, zvedla se na posteli do sedu a opatrně jí objala.
"Tý joo segruše moje milovaná. koukej kdo se na tebe přišel podívat!" usmála se a ukázla za sebe, kde stál Lukas s malym Vítkem. Usmála jsem se šťastně. A hned jsem si nárokovala Vítka do náruče. Moc se změnil za tu dobu. Už to neni ani tak moc miminko jako spíš batole. Sice malé, ale batole. Hyperaktivně mi chtěl lézt po čtyrech po celý posteli. Vždycky jsem si ho chytla k sobě. Legračně se zažulil a ručičkama mě pleskal po tvářích.
"Máma přijede zítra!" usmála se Aný. Kývla jsem s úsměvem. 
"Kdo to je?" drkl do mě Lukas a hlavou nepatrně kývnul k Suz, která ležela na svojí posteli. Kývala s hlavou a pusou do rytmu hudby a měla zavřený oči.
SPOLUBYDLÍCÍ. napsala jsem do bloku, který mám nonstop vedle sebe v posteli.
"Asi se taky nechám přidusit" zakřenil se. Bouchla jsem ho přímo do břicha a on se zakuckal. Dobře mu tak.
"Mám ti vzkázat od Billa, že přijede jakmile bude moc!" snažila se mě zase uklidnit Anča. S úsměvem jsem kývla.
"Možná přijde i Tom. Těší se, protože už minule ti chtěl dát překvapení a nakonec nemohl přijet. Tak řikal Bill, že snad dneska!"  zarazila jsem se. To je to Tomovo překvápko, kterýho jsem se bála.
"Budeme muset Vítka tak za hodinu odvézt domu. Máma nám nechtěla moc dovolit ho sem vzít. Ale ukacali jsme ji!" usmál se Luky. Děkovně jsem se na ně smála a přištáhla pinďu do náruče. Zamlel se a potom mi ručičkama začal bouchat do obvazu na krku.
"Vítku, to nesmíš!" sundala mu ruku Aný.Chtěla jsem jí nějak dát najevo, že to už skoro vůbec povrchově nebolí. Jako, když se do toho bouchnu nebo tak.. ale nechtělo se mi zase psát do toho blbýho bloku a měla jsem na sobě Vítka, takže to bylo docela blbé.
Aný s Lukasem mi povídali o všem co je doma nového. Divila jsem se.. hodně. A taky mě přepadl trochu stesk. Ještě pár týdnů si tu poležim to vím určitě :(
Když se Suzie probudila z toho jejího hudebního komatu, přisedla si k nám a taky si s námi povídala. Hlavně s Lukasem. Taky jsme si hrály s Vítkem. Suzie seděla v tureckym sedu u mích nohou a Vítek mezi náma lezl po čtyrech a šíleně se smál.
----------------------------------------
ŤUk Ťuk.
Narovnala jsem se na posteli a očekávala, že to bude nejspíš Bill. Doufala jsem v to.
"Ahoj" vlezl do pokoje Tom. Usmála jsem se.. hned za nim šel Bill.
"Wáu.. Tokio Hotel dělaj dobročinou akci v nemocnici" zakřenila se Suzie ne moc hezky. Zamračila jsem se na ní.
"Ne to je osobní akce v nemocnici" zašklebil se na ní Tom stejně jako ona před chvílí.
"Em.. co?" vyvalila oči a koukla na mě. Vycenila jsem zuby v umělim úsměvu. Nepřestávala na mě zírat, když ke mě přišel Bill a sedl si na postel vedle mě..
"To je taková vždycky?" pošeptal mi do ucha. Zakroutila jsem hlavou a bouchla ho do břicha. Lukas se zasmál, protože to taky ode mě už dneska zažil.
"Hey.. tak teď zase věnuj pozornost mě. mám pro tebe super extra žůžo překvapení!" zářil Tom jako měsíček na hnoji, když to řikal.
"Vlastně to neni tak super." řekl Bill se smíchem.
"Ale jo-jo.." zamračil se na něj. Udělal krok blíž k mí posteli. Stál jenom kousek od Suzie a to ani jednomu z těch dvou nebylo moc příjemný podle toho jak se na sebe zaxichtili.
"Chceme ti svěřit rodinný poklad. Opatruj ho dobře!" vytáhl zpod zad tabulku. Nechápavě jsem se zamračila.
"To je křídová tabulka, kdyby jsi to nepoznala!" zašklebil se. Asi se mu nelíbila moje reakce. Usmála jsem se. Natáhla jsem ruku a vzala si tu tabulku od něj.
"Nemusíš předstírat radost" zasmál se Bil.. zakroutila jsem s úsměvem hlavou a mrkla na Toma.
"Konečně nějaká pořádná reakce na můj dáreček!" usmál se potěšeně a sedl si do křesla vedle Lukase.
"V podstatě by to měl být dárek ode mě, který jsi jí akorát dal ty!" hádal se s nim Bill z legrace.
"To neni pravda.. tu tabulku jsem před x-lety koupil já a dal ti jí. Když jsi jí nepotřeboval už tak zůstala doma na půdě. Teď je zase potřebná, tak jsem jí JÁ jak první vlastník dal Ver! Tak se přestaň hádat.." zamračil se Tom.
Drkla jsem loktem do Billa a udělala nechápavé gesto. On bez řečí otočil tu tabulku na druhou stranu..
BILL 2008 -tam bylo napsáno. Nechápala jsem ještě víc.. Bill to na mě musel poznat.
"To je z doby kdy jsem yl na operaci s hlasivkama!" vysvětlil mi. Pleskla jsem se do čela.. jak jsem na to mohla zapomenout?! Jsem dilina :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama