close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlídačka psů 18.díl

2. května 2010 v 11:25 | Verýs |  Hlídačka psů
"Vstávej, vstávej" šeptá mi do ucha a rty mi sjíždí krk až k klíční kosti a zase zpátky. Posunu se a přitáhnu si Billa k sobě. Nasaju se jeho rtů. Má je tak neuvěřitelně jemňounký. Tahala jsem si ho stále blíž k sobě tak se najednou stalo, že ležel na mě. Pořád jsme se líbali, i když už ne tak romanticky.. spíš vášnivě. Hodně vášnivě. Zabloudila jsem svíma rukama k lemu Billova trička. Hladila jsem ho po jeho krásně plochym bříšku. Později jsem si dovolila ještě víc. Z bříška jsem přejela k jeho pásku a hrála si s přeskou. Najednou mě přestal líbat a zvedl se ze mě.
"Co?" nechápala jsem. Zakroutil hlavou a trochu se usmál.
"Počkám dole" otočil se a mířil ke dveřím.
"Bille, počkej!" zastavila jsem ho a sedla si na posteli. Přičemž jsem si na hrudníku přidržovala peřinu, i když čistě jenom z principu. Nahoře bez mě už viděl.
"Ano?" pomalu se otočil opět ke mě.
"Proč jsi přestal?"
....Dlouho mi neodpovídal. Jenom mi dlouze koukal do očí. Působilo to děsně hypnoticky. Zakroutila jsem hlavou, abych se vzpamatovala a koukla se jinam.
"Proč jsi přestal?" zeptala jsem se ho znova a letmě se na něj podívala.
"Na tohle máme dost času jindy a ....jsme spolu krátce!" nemě jsem mu to jenom odkývala. Znovu se otočil a odešel pryč. Tentokrát jsem ho už nezadržovala. Vstala jsem z postele a převlíkla se do svého oblečení. Trochu jsem mu ustlala postel a šla dolu za nim. Moc se mi popravdě nechtělo, protože mi nasadil pořádnýho brouka do hlavy.
Když jsem sešla dolu, trochu se mi na jednu stranu ulevilo.
"Dobrý ráno" pozdravila jsem Toma a sedla si k nim ke stolu.
"Ahoj" kývnul na pozdrav a podivně se na mě podíval.
"Co si mě tak prohlížíš?" podívala jsem se na sebe, jestli nemám někde flek a všechny části oblečení na svém místě.
"Ale nic" zakroutil hlavou. Vzal si kafe a odešel nahoru. Nechápavě jsem se otočila na Billa.
"Netušim" pokrčil rameny a odpověděl tak na mojí nevyslovenou otázku: Co s nim je?
"Vždyť jsem nic neudělala. Proč na mě tak koukal?" nechápavě jsem si podepřela hlavu.
"Nech ho být. Po ránu bývá někdy protivnej" postavil přede mě hrnek čaje a sedl si vedle mě.
"Děkuju" pousmála jsem se na tim čajem a dala mu pusinku.
"Nemáš vůbec zač" usmál se taky a společně jsme seděli u stolu. Pili čaj a bavili se o všem....

===================TEZZ===============
Já z tý Mishell opravdu jednou vyletim z kůže. Je už půl 4 a ona je pořád u kluků. Od včerejšího rána jsem jí neviděla a.... i když mě Tom uklidnil, že je doopravdy s Billem u nich doma mám o ní strach.
Konečně zachrastili klíče v zámku a Misha vešla do bytu.
"No KONEČNĚ.. tohle si Michelle-Emmo Warrilow pěkně odskáčeš!" vystartovala jsem na ní jako její máma.
"Co se děje?" nechápavě mě pozorovala.
"To mi nemůžeš napsat ani pitomou sms?"
"Proč? Tom řikal, že s tebou mluvit!" pokrčila rameny.
"Tom je Tom a ty jsi ty! Chápeš? Bála jsem se, i když jsem věděla, že jsi u kluků!"
"Neměla jsi důvod. Jsem v pohodě" prohodila a odešla do svého pokoje. Něco mi na ní nehraje. Teď už jí ale nechám...
Vrátila jsem se do obýváku ke svojí práci.
--------------------------------
"Tezz já musim k mámě" vylítla Misha do chodby a chaoticky se začala obouvat.
"Co tak najednou? Neřikala jsi, že tam pojedeš?" opřela jsem se o futra a jenom jí pozorovala.
"Protože..." zasekla se. Narovnala se a podivně se na mě podívala.
"...protože mi teď volal táta. Chce, abych za nim přijela na návštěvu!"
"Wau... Misho. To je dobrý" usmála jsem se povzbudivě.
"No nevim. Proto potřebuju mluvit s mámou, jestli o tom něco neví a co na mě táta chystá"
"Třeba tě chce doopravdy prostě jenom vidět"
"Tomu se těžko dá uvěřit, když o mě od mích 15 let neprojevil ani nejmenší zájem" zakroutila smutně hlavou.
"Neboj.." objala jsem jí.
"Ok, díky.. já už jdu. Jinak se z toho zbláznim.. doufám, že mi máma řekne, že to myslí upřímně" pousmála se a setřela si slzu, která jí stékala po tváři.
"Večer budeš doma viď"
"Určitě" kývla a usmála se.
"Super.. pozdravuj" kývla a odešla pryč. 
Jenom jsem se nad tim zasekla. Doopravdy Mishe nezávidim její rodinný vztahy. Sice její mámu beru jako tetu, protože jsme jako malé bydleli kousek od sebe a prostě jsme spolu vyrůstaly. Nikdy to neměla lehký...
Nejdřív rozvod... potom nějaký čas pinglovala mezi Německem a Anglií.... potom si její máma našla přítele.... rozpory mezi jejími sourozenci.... nakonec to dopadlo tak, že jsme si co nejdřív po 18 našly společnej byt.
A bylo to asi to nejlepší co jsme kdy mohly udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama