close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlídačka psů 23.díl

12. května 2010 v 14:55 | Verýs |  Hlídačka psů
"Tak co mi tu Tezz nechala" usmála jsem se a přešla k mikrovlnce, která se zdála být plnější než by měla být.
"Wááu.. pizzaa... já tu holku miluju" šťastně jsem zajásala a vzala si tu pizzu ke stolu, kde bez výrazu seděl Bill a jenom mě pozoroval.
"Chceš taky?" zeptala jsem se a postrčila talíř blíž k němu.
"Ne, spíš přemýšlim, kde je..." zakroutil hlavou.
"Jela k ségře." pokrčila jsem rameny.
"Takže jsme tu sami?" zeptal se.
"Hmmm.." kývla jsem a zarazila se. Opravdu se právě ptá jestli tu jsme sami? S podivinym výrazem jsem se podívala na Billa, kterému se trochu lesklo v očíčkách.
"Billee... co kdyby někdo přišel?" udělala jsem výsměšnej obličej.
"Já dokážu myslet i na něco jinýho než jenom na sex.. narozdíl od tebe a Toma!"
"Ale někdy by ti neuškodilo na to pomyslet" zazubila jsem se na něj andělsky.
"Jsi fakt jak malý dítě" zasmál se. Kývla jsem hlavou na souhlas a vrátila se k pojídání pizzy.
----------------------------
"Áááh. Já jsem TAK přežraná!" zaúpěla jsem a držela se za břicho. Dovalila jsem se do obýváku a spadla na gauč.
"No to se ti ani nedivim" zakroutil se smíchem hlavou Bill a sedl si taky na gauč. Posunula jsem se a měla jsem hlavu na jeho klíně.
"Potřebuju na sebe něco pohodlnějšího.." zaupěla jsem a znovu se chytla za nacpané břicho.
"Pohodlnějšího?"
"Jo.. copak jsou takle úzký rifle pohodlný?" zakroutila jsem hlavou. Vyšplhala se na nohy a chůzí, kterou by někdo mohl nazvat stěhování Golema jsem se došoupala do svého pokoje.

"Jsem tu!" usmála jsem se. Už mi trochu odlehlo a s žádným tlakem na břiše se mi taky chodilo lépe. Bill se na mě podíval a trochu vykulil oči, poté se jenom usmál. Znovu jsem na sebe koukla.. na sobě jsem měla staré, vytahané a zešedivělé tričko pod, kterým byli jenom kalhotky, i když nebyli přes delší triko vidět.
"Nemysli si, že jsem ze sebe udělala takovou kočku jenom kvůli tobě!" zasmála jsem se s ironií a sedla si k němu na gauč.
"Ani jsem nepočítal, že by ses kvůli mě takle strojila" zasmál se.
"hUH, jestli ti o vadí můžu se převlíknout do něčeho normálnějšího" zaxichtila jsem se.
"Ne, líbí se mi to.. zvlášť jak je to..-" zajel jednou rukou pod moje triko  "-..kratké" políbil mě na krk a svojí ruku opět vytáhl.
"Vidim, že se tady někdo umí i odvázat" zasmála jsme se, i když trochu přiškrceně jak jsme byla trochu v šoku.
"Já zase vidim, že moje ukecanost je oproti tý tvojí na bodu nula!"
"Vyrůstala jsem ve velké rodině. Musela jsem si vydobít respekt!"
"To poznamená každé dítě!"
"Tebe taky co?"
"Mě? Proč myslíš?"
"No, když máš za bráchu Toma tak jsi musel mít velkej respekt, protože se mi někdy doopravdy zdá, že ten v životě nezavřel zobák"
"U nás to je jinak. My se většinou doplňujeme.."
"Byla jsem svědkem, že se dokážete i pořádně pohádat"
"Potom sis taky určitě všimla, že vždycky to je kvůli blbosti"
"Více méně" kývla jsem hlavou a oba jsme se rozesmáli.
"Nějak se mi začíná chtít spát. Po tý velký večeři..." zívla jsem a lehla si na Billa.
"Chceš, abych odjel, aby jsi mohla jít spát" hrál si s mími vlasy.
"Ne.." zakroutila jsem hlavou.
"Tak se spoň přemístíme do tvého pokoje?"
"Hmm.. když mě neposlouchaj nožičky" zabručela jsem. Najednou jsem se ocitla nějak moc ve vzduchu. Otevřela jsem šokem oči....
"Pust mě ty blázne." nadávala jsem.
"Pročpak?" zasmál se v pohodě Bill. Jako, kdyby právě nenesl 50 kg živé váhy.
"No tak.. budeš mít kýlu. Dělej pust mě na zem!"
"Kýlu mít nebudu, protože jsi neskutečně lehká a navíc jsme už stejně v tvym pokoji" kopl do dveří, aby se otevřeli a odnesl mě až k posteli.
"Stejně si šílenec.." zakroutila jsem hlavou a vlezla si pod peřinu.
"Proč?" posadil se ke mě na postel.
"Protože.... proto!! podívej se na sebe. Jsi tak hubenej a navíc máš sešitou ruku.. panebože!! co tvoje ruka? nebouchl ses nebo něco?"
"Neboj. Ruka je v pohodě a to s tou kýlou jsem myslel vážně,.. ani jsem se nenadřel!"
"Tomu teda nevěřim, ale když na tom trváš!"
"to teda trvám" kývl.
"Oka.. nechceš si lehnout ke mě do postele?" zazubila jsem se a nadzvedla přikrývku na druhý straně postele.
"Předpokládám, že mě dneska už domu nepustíš co?" zasmál se, ale zvedl se a začal se vysvlíkat z trička a hned na to i z jeho šedivých uzkých kalhot.
"Copak tě můžu nechat jet v noci samotnýho přes město? Ještě by jsi se někde vyboural" zakroutila jsem hlavou a ve stejný okamžik jsme si oba vzpoměli na tu noc, kdy měl Bill první den sešitou ruku a já u nich byla přes noc, protože mě taky nechtěl pustit v noci samotnou domu.
"Ježiš tobě to trváá" zaúpěla jsem, když si začal odzbrojovat od svých prstýnků a náramků. Otočil se na mě přes rameno a hodil na mě vesenýho smila.
Konečně byl se všim hotovej a lehl si vedle mě. Omotal mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.
"Zejtra odlítáš co?" zeptal se mě potichu a trochu smutně.
"Hmm jo, ale až navečer" kývla jsem zamyšleně.
Bylo ticho. Vypadalo to spíš, ale na takovéto uspávací ticho..
"Misho?".. zabroukal Bill do ticha..
"Hhhmmm?" zvedla jsem poslepu hlavu trochu.
"Nechceš udělat dohodu?" rozmrzele jsem otevřela oči.
"Když si na noc sundáš to triko tak udělám něco mooc speciálního" zazubil se na mě. Jelikož jsem ospalá, tak mi to už tak rychle v hlavě nešrotuje..
"Tobě se to triko nelíbí?" zamračila jsem se naoko dotčeně.
"Ne, to ne.. miluju to triko.. nicméně.. myslím, že ti to víc sluší bez něj" znovu se zazubil.
"Bez něj tu budu jenom v kalhotkách"
"Nepovídej"
"Bille... z tebe se fakt stává menší úchylek" zasmála jsem se. Rozvítila jsem lampičku na nočnim stolku a sedla si. Bill mě s podepřenou hlavou pozoroval. Sundala jsem si to triko a odhodila ho na podlahu.
"V noci mi je často zima, takže mě musíš pořádně obejmout aspoň" zhasla jsem lampičku a uvelebila se v připraveném Billovém náručí. Znovu jsem chtěla spokojeně spát, ale Bill se stále podivně kroutil..
"Budeš se pořád vrtět?" zeptala jsem se ho mrzutě.
"No, když to... hmmm... tamto" začal kecat blbosti. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale hned na to to na mě taky uděřilo. Jako, kdyby ve mě vybuchla sopka žhavé lávy, když se Billův piercing setkal s mojí radavkou.
"Ahh.. božee.." zalapala jsem po dechu.
"Huh.." Bill se tvářil nepopsatelně.
"Panebožee, takže by to fakt asi nešlo, jinak tě ze spaní znásilnim" zasmála jsme se.
"Nebo já tebe." kývl Bill.
"Hmmm.." zamyslela jsem se nad tim.
"Misho.. přestaň.. vim nad čim přemýšlíš" plácnul mě po rameni.
"Jak to můžeš vědět?" nechápala jsem.
"Protože máš u toho takovej zvláštní pohled" zachychotal se.
"Dobře, dobře.. jak to uděláme?"
"Když se otočíš na druhej bok, tak to už pude" otočila jsem se zády k Billovi, který se na mě zezadu pořádně nalepil. Konečně přiraveni spát....

"Bille?" prolomil můj hlas to mučivě dlouhé ticho.
"Hmmmm?" zabručel ze spánku.
"Myslím, že takle to taky nepůjde, protože se na mě možná až moc lepší víš!"
"Hmm, já vim" zasmál se a zakroutil boky.
"Nedělej too.." zasyčela jsem vražedně.
Znovu se o mě otíral.
"Ahgg.. řikám.. nedělej to!"
Opět se o mě otřel.
"Bille.. nech toho nebo spíš v obýváku!" o pravdivosti mích slov nebylo pochyb.
"Copak jsi řikala zlato? Já už usinám..." zasmál se. Zamračila jsem se...
Opět se otřel.
"Já tě varova-..." jeho ruka mi zacpala pusu.
"Ššš.." jeho rty přejeli po mém krku. Natočila jsem hlavu dozadu, aby se moje rty setkali s jeho.
"Dobrou noc!" jemně mě políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama