Červen 2010

S klukama je hold trápení 12.díl

27. června 2010 v 18:33 | Verýs |  S klukama je hold trápení
Jsem už 3 den u ségry. Musim říct, že ségra si fakt užívá, že mě může v tom všem kolem těhotenství poučovat a tak. Navíc se mi doopravdy začíná líbit představa, že budu mít dítě a s Billem. Dá se říct s mim jedinym klukem za celej můj život, protože ty školní lásečky se nedá nazvat velkou láskou. On je jediný kluk, kterýho kdy jsem milovala a milujU.
Zpátky do reality. Dneska nebo zítra konečně přiletí kluci. Nevim přesně kdy, protože přiletí v noci.
"Kim jsi moc mimo.." zamával mi Dan rukou před očima.
"Ne, ne nejsem. Jenom jsem se zamyslela" zasmála jsem se a vrátila se myšlenkama zpátky do jejich obýváku.
"Ani jsem nevěděla, že umíš myslet" podotkla trpce ségra.
"Nech si toho .." vyplázla jsem na ní jazyk.
"Hey, nech ty mě" provokovala dál a kopla mě do nohy.
"Začala sis ty kopyto!" oplatila jsem jí kopanec.
"Nechovejte se jak malý holky" zasmál se Dan.
"Ok.. slyšelas manžela? Máš přestat" škádlila jsem ségru.
Z vedlejší místnosti se ozval pláč. Takže se ségra musela zvednout a jít k Daniell.
"Pustíme njakej film?" zeptal se mě Dan a hnal se k televizi.
"Jak chceš" pokrčila jsem rameny a lehla si na gauč. Zavřela jsem na chvíli oči a dala si ruku na břicho.
Slyšela jsem jak Dan štrachal ve skříni, jak ségra utěšovala vedle v pokoji Dani, aby byla hodná a ještě spala, bay jsme měli klid a poddala jsem se týhle chvíli.
Proto jsem málem dostala infakt, když mi na stole začal zvonit mobil.
"Doprdele!" zaklela jsem a natáhla se pro něj.

"Halo?"
>No, ahoj<
"Bille?"
>Joo<
"Ty mi voláš?" udivila jsem se.
>pročby ne?<
"Já nevim.. třeba proto, že je to ze zahraničí drahý?"
>No, i kdyby.. ale my jsme už v Německu<
"Už jste doma?" poskočila jsem skoro radostí.
>Ne, uplně. Ale do hodiny určitě už budem<
"Aa.. no huráá.. tak já jedu hned domu"
>Dobře, už se na tebe strašně těšim<
"JÁ taky."
>Tak zatim<
"Ok, ok.. pa"

Zandala jsem mobila do kapsy u kalhot. Cejtila jsem na sobě pohledy, tak sjem zvedla hlavu.
"Hádám, že přijel Bill" zasmála se.
"Jo" usmála jsem se šťastně.
"Tak jedeš?"
"No asi jo.." kývnu a zvednu se.
"Tak ahoj" dáme si se ségrou pusu na rozloučenou.
S Danem se rozloučíme a konečně můžu jet domu. Teda nejde mi o to, že jedu domu, ale, že jedu za Billem domu.To už je něco jiného =D
Celou cestu jsem měla menší problémy věnovat se řízení, proto jsem si více než hodně oddychla, že jsem cestu přežila.
Před našim činžákem zrovna probíhalo stěhování.. teda přesněji: Bill s Tomem vyndavali svoje kufry. No, takže něco jako stěhování. Když jsem se k nim blížila první si mě všiml Tom, ale naštěstí Billovi nic neřekl. Ten byl ke mě zády a tak jsem dostala jedinečně nápad mu skočit na záda.
"Ježiš! Co to..." leknul se a málem jsme oba spadli na zem.
"Ahoj" zaculila jsem se a skočila na zem, abych ho mohla obejmout zepředu.
"Hey. Co to bylo?" smál se.
"Pekapeníí" vycenila jsem zuby v american smile.
"A myslíš na to, že... ehm.." odkašlala si, když si uvědomil přítomnost pár dalších lidí, kteří nebyli tak daleko, aby nás nemohli slyšet.
"Myslíš, že na to se dá zapoměnou?" zasměju se.
"No nevim.." pokrčil rameny.
S úsměvem jsem zakroutila hlavou a přitáhla si ho rukou za krkem blíž, abych ho mohla políbil.

"Lidii, pojďte dovnitř" zahulákal vedle nás Tom.
Zakroutila jsem se smíchem hlavou a pustila se Billa.
Zachytila jsem postraní pohled, který patřil Davidovi. Podivně si mě prohlížel..
"Pudem?" zeptala jsem se potichu Billa a pevně se ho chytla za ruku.
"Jo jo.." kývl a dal mi pusu na tvář.
Vyšli jsme schody nahoru k nám do bytu, kde už se Tom válel na gauči a jejich kufry byly nastěhovány v chodbě.
"Bille?" zeptala jsem se potichu, když si začal stěhovat svůj kufr do ložnice.
"Ano?" zvedl hlavu a podíval se na mě. Přestala jsem si kousat nehet..
"Proč na mě David tak koukal? On už to snad ví?" zeptala jsem se trochu s obavama.
"Ne, nic neví.. dokonce se nenašel ani čas, abych mu řekl, že potřebuju změnit nás rozvrh.. ale.. řeknu mu to za týden až se zase sejdeme" pokrčil rameny.
"A proč tak blbě koukal teda?.." zastavila jsem se ve dveřích ložnice. Billův pohled sjel na moje břicho..
"Vždyť ještě nic neni vidět" nechápala jsem.
"Už se tim netrap.." přišel Bill ke mě a objal mě.
"Navíc.." odtáhl se trochu ode mě, aby mi viděl do očí a kouzelně se usmál.
"...sám bych měl prozkoumat jak jsi mi za ty 4 dny vyrostla" zasmál se a táhl mě k posteli.
"Bille. JÁ nerostu.. roste ten malej" zasměju se taky.
Bill se zasekne a s přimhouřenýma očima se na mě podívá.
"Jak víš, že to bude kluk?"
Rozesmála jsem se.
"Nevim.. asi bych víc chtěla kluka" pokrčila jsem s úsměvem rameny a sedla si na postel.
"Já bych chtěl víc holku" zakňoural roztomile a sedl si ke mě.
"Není to většinou naopak? Že muži chtěji syna a ženy chtěji dceru?" rozesmála jsem se.
"Jo to asi jo.... nicméně.. nezdržuj, chtěl jsem zjistit jak vyrostla" zasmál se.
Položil mě na postel a sedl si obkročmo na mě. Hned na to mi vyhrnul tričko.
"Hmmm." nakrčil čelo.
"Copak se vám nezdá?" zasmála jsem se.
"Jsi nějak moc stejná" vypadlo z něj. Začala jsem se smát.
"To proto, že jsi mi neoplodnil břicho.. musíš trochu níž" smála jsem se dál. Bill zvedl jedno obočí a začal mi rozepínat džíny.
"Už jsem to našel" rozesmál se taky, když zpozoroval bouli na mém podbříšku.
"A joo, zas tak plochá nejsi"
"BILLE!" flákla jsem mu jednu.
"Hey! Víš jak jsem to myslel" zasměje se.
"Jak dlouho to je?" zvedne po chvíli hlavu.. po důkladném prozkoumání mého podbříšku.
"Cca měsíc" pokrčila jsem rameny.
"A za jak dlouho už to bude hodně vidět?" zvedl se ze mě a lehl si taky.
"No to nevim.. někdo to může poznat hned a někdo si může myslet, že tloustnu.."
"Hmm.." kývl na souhlas.
"Pročpak?" dala jsem mu vlasy pryč z oka.
"Jenom se tak zajímám.. hodně jsem přemýšlel.. napadá mě strašně moc otázek" pousmál se a vzal mojí ruku do svojí.
"Copak tě zajímá?" zeptala jsem se.
"Právě teď mě nejvíc zajímá, kdy se dá poznat jestli to bude holka nebo kluk"
"Hmm.. to taky nevim no.. ale přemýšlela jsem nad tim, že si to nenechám říct" usmála jsem se.
"Já to chi vědět" udělal Bill zvláštní obličej.
"Můžeš jít se mnou na prohlídku.. tam ti to doktorka řekne, ale musíš vydržet mi to neříct!"
"No to se radši taky nechám překvapit" řekne hned a usměje se.
"Copak ještě tě zajímá?" zeptám se ho s úsměvem.
"No..." trochu se zarazil a možná se mi to zdálo, ale trochu zčervenal.
"No... já jenom jsem tak přemýšlel.. nad tim... že..." začal vykoktávat nesrozumitelný věci.
"Bille vymáčkni se" pobídla jsem ho.
"Jenom tak jsem přemýšlel nad jménem" sklonil pohled.
"AHa.. no.. a co jsi vymyslel?" zeptala jsem se ho zaskočeně.
"Přišel jsem na to, že by jsme museli mít 50 dětí, aby jsme každý mohli pojmenovat jménem který se mi nejvíc líbí" zakřenil se a zvedl hlavu.
"50? .. panebože" zasmála jsem se.

Hlídačka psů 28.díl

13. června 2010 v 16:39 | Verýs |  Hlídačka psů
__________ANGLIE- DEN PRVNÍ- ČTVRTEK__________
Je už večer. Ležim na posteli a nudim se..
Přemítám o včerejšku. Byl to dokonalý den..
Táta na mě čekal na letišti. Odvezl mě k nim domu, do velký cihlový vily s milionem místností. Celý den kolem mě skákal. Vyptával se mě na naprosto všechno v mém životě a tak. Seznámil mě se svojí rodinou, kterou jse neviděla tak dlouho, že jsem už na ně uplně zapoměla.
Jeho manželka Valerie. Tipická Angličanka. Nevim jak jinak ji charakterizovat..
Jeho dcera Sisi, která je jen o rok mladší než já a tak by každý předpokládal, že by jsme si mohly docela rozumět. Zatím je opak pravdou. Ona mě nesnáší.. bere mě jako škodlivej hmyz, kterého se ráda v neděli zbaví. Navíc je to taková ta tipická anglická slečinka milující drahé značky a považující se za něco víc než my normální lidi s jiným vkusem. A tak, i když je o rok mladší vypadá jako, kdyby byla o 3 roky starší než já.
A poslední členi rodiny. Tátovi synové- Mark a Daniel 7-letý nezbedové. Berou mě uplně normálně. Řikaj mi ségro a rádi svojí starší sestru Sisi pomlouvají.
To byl, ale včerejšek.. dnes už je to jiné. Táta je celý den v práci a já jsem doma jenom s Valerií a klukama. Kde je Sisi nevim a ani se o to nezajímám.
Celý den jsem se poflakovala po domě, snažila se být užitečná a nějak pomoci Valerii nebo si zahrát gameboy s klukama, abych je na chvíli zabavila od řádění v baráku.
Ovšem teď už jsem v nouzi..
Valerie připravuje večeři. Kluci si hrají v pokojíčku a já si napůl čtu knížku a napůl jsem na svém notebooku na intenetu. Čekám, kdy se konečně připojí Claudy, Tezz, Bill nebo NĚKDO!!
----------------------------
"Misho.. ahoj.." přišel do pokoje táta.
"Ahoj" usmála jsem se.
"Jaký jsi měla den?"
"Docela dobrý, ale vadí mi, že tu pořád prší. Na to z Německa nejsem zvyklá" zasmála jsem se a posadila se na posteli.
"Na těch pár dní se budeš muset hold zvyknout" zasmál se.
"Hmm.. aspoň, že to nejsou bouřky"
"Těch ses jako malá strašně bála" kývl táta a přišel se posadit ke mě na postel.
"Já vim, to mi zůstalo doteď" rozesmáli jsme se.
"Vždycky jsi lezla k nám do postele.."
"Nebo k bráchovi" další smích.
"Jak se vůbec má? Tvůj bratr?" zeptal se sklesle táta. Brácha se zařekl, že už nikdy do Anglie nepojede a táta naopak nejezdí skoro vůbec do Německa, takže ty dva o sobě nevědi už hodně dlouho.
"Má se moc dobře. Má přítelkyni a vypadá to, že spolu budou ještě dlouho. V jedný firmě dělá zástupce majitele. Má z toho hodně peněz a taky si pořizuje velkou automobilovou sbírku, jak jste vy dva vždycky plánovali" usmála jsem se.Táta mlčel.
Asi jsem to neměla řikat.. zdálo se, že to neni to nejvhodnější, ale na to je teď pozdě.
"Tati já-..." snažila jsem se něco říct, ale ve stejném okamžiku promluvil i on.
"Brzy bude večeře tak přijď" pousmál se, zvedl se z postele a odešel pryč.
Tohle jsem posrala.

==================PO NĚJAKÉ DOBĚ=====================
Večeře proběhla docela dobře. Všichni vypadali normálně, kromě Sisi u který mi to nepřijde divný. Pořád mám, ale výčitky kolem táty. Měla jsem držet hubu. Jsem tam pitomá.

We are, we are, we are
Radio hysteria
Hello, the end is near
Hello, were still standing here
The future just begun
On the dark side of the sun
On the dark side of the sun

Refrém písničky Dark Side of the sun. vyřvával z mého mobilu na stolku. Tahle melodie znamená jediný- volá mi Bill!

"Ahoj" chňapnu hned po něm.
>Ahoj. Promiň, že ti volám tak pozdě, ale celej den bylo tolik práce a..
"Bille zadrž. Jsem v Anglii. Tady je o hodinu míň" zasmála jsem se
>AhA... Já sdem debil.. na to jsem fakt uplně zapoměl (smích)
"A jak se máte?"
>No... budeš se divit až přiletíš. Za ten jeden den se toh tady změnilo
"Nechceš mi to říct už teď?"
>Počkej.... (chvilka ticha) .... Tom zdraví
"Jo já jeho taky. Teď už mi to řekneš?" moje nedočkavost a blbej pocit kvůli tátovi se smíchali a vznikla podrážděnost. Zupe.
>Co se děje? .... už i Bill si toho všimnul.
"Ale nic.."
>Co se děje? Nejsi snad spokojená? Nelíbí se ti u táty?
"O to nejde. Až na mojí nevlastní sestru tu jsou všichni milý"
>A o co jde?
"O to, že jsem tu první den a hned jsem to posrala" začnou se mi z očí linou slzy a slabě se mi třese hlas.
>Ale no tak, zlato.. řekni mi konečně co se děje
"No.. povídala jsem si s tátou o bráchovi a já řekla nevhodnou věc o tom jak se má skvěle a že má velkou zbírku aut, jak vždycky táta a on plánovali a no.. táta pak zesmutněl a radši odešel pryč" už jsem brečela naplno.
>Ne, to neni tvoje vina. Hlavně nebreč, prosím. Doopravdy to bude dobrý.
"Ale já jsem tak pitomá. Mohlo mě napadnout, že to bude pro tátu citlivé a ještě jako kráva mu to vykládám. Panebože"
>Nedávej si to za vinu. A přestaň proím brečet. Nedovedeš si představit jak mě trápí, když tě takle slyšim a ani tě ne,ůžu obejmout. Je to strašný.
"Strašně bych tě teď chtěla mít u sebe"
>Tak už nebreč. Vždyť to už je jenom pár dní a budeme spolu
"Jo, máš pravdu."
>Já vim, že mám.
"Bille, už mi řekneš co je teda novýho doma?"
>Po včerejšku na tom letišti se z tebe tak trochu stala mediálně známá osoba.... nechápu tu jeho terminilogii. Nicméně, jedno mi došlo..
"Takže už se ví, že spolu chodíme" povzdychla jsem.
>Hmm.. jo, ale... myslel jsem, že ti to tak nevadí
"Ne, nevadí.. jenom... nevim. Jsem zklamaná.. další věc co jsem měla předvídat a teď jsem z toho překvapená a zaskočená"
>Zaskočená?
"Zdá se mi to moc brzo"
>Moc brzo na CO?
"Já.. vysvětlim ti to doma.. takle je to moc složitý a navíc si to potřebuju urovnat v hlavě"
>Dobře teda.. ale jinak se tam máš dobře?
"Jo, maji to tu moc hezký. Sice celej den prší, takže jsem zalezlá v baráku, ale moji bráchové jsou prima"
>Kolik máš teda sourozenců?
"No tady.. Sisina, která je o rok mladší a Mark a Daniel jsou 7-letí... dvojčata víš"
>Jaj.. a tady v Německu máš 2?!
"Ne, 3- staršího bráchu, mladší ségru a malej Denny přece"
>A no jo.. u6 v tom mam bordel =D
"Miláčku já už pudu asi.. jenom se vyspruchuju a půjdu spát. Dneska nemam na nic náladu"
>A zejtra budeš na webce ale!
"Ju, dobře. Papa"
>Miluju tě.
"Me, too." zasmála jsem se.
>Good night sweetie
"Thanks my honey."
>Teď už doobravdy. Dobrou
"Dobrou"