close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"You believe in happy end"- 3.díl

17. července 2010 v 9:07 | Verýs |  "You believe in happy end"
3.DÍL- NECHÁPAVÁ

V poslední době si čím dál více uvědomuji, že mi už nevadí stereotip. Ještě před rokem, bych za stereotipní dny vraždila, ale dnes jsem za ně ráda. Ono už dost na tom donutit se vstát, upravit (i když tomu věnuji minimum času), nasnídat se a jít do školy, ze školy domu a každý den to samé.
Od včerejšího večera přemýšlím o tom záhadném sousedovi. Jsem přesvědčená, že to je "někdo". Byl mi tak zvláštní už od pouhého pohledu..
"Haloo, Země volá Chelsea" zamávala mi rukou před obličejem Mary.
Vrátila jsem se duchem zpět do školy.
"Ano?" překvapeně zvednu obočí.
Hlouček lidí seících kolem mě rozesměju.
"Je fakt roztomilá" uslyšim vedle sebe. Nenamáhám se otočit hlavu.. opět se napůl ponořim do svých myšlenek.
Tentokrát jsem přemýšlela o tom, že jsem v této třídě druhý den. Seznámila jsem se s více než půlkou třídy a zatím se nenašel nikdo kdo by mi dával nějak významně najevo, že mě nemá rád. To je spíš problém Veronici. Jak jsem poznala, opravdu se tu s ní baví málokdo. Což nechápu.. já bych byla štěstím bez sebe, že by mě brala jako kamarádku a oni jí tu ještě nemaj rádi.
"A co myslíš ty?" drkne do mě Kristin.
"A co?" nechápu.
Opět všechny rozesměju.
"O čem pořád tak přemýšlíš?" zeptá se mě Alex. Podle mého mínění to bude nejhezčí kluk a něco jako boss ostatních kluků. Ale mě se nezdá nijak nafoukanej a nemáme spolu žádný problém.
"No, tak různě. Na co jste se mě ptali?" zsměju se a jsem rozhodnutá je teď už aspoň trochu poslouchat, i když si jsem jistá, že z těch témat k hovoru nejspíš usnu na lavici.
"Povídali jsme si o Tokio Hotel. Co ty? Máš je ráda?" jakmile se mě Sandra zeptala nějak jsem nevěděla co říct. Když se řekne jméno Tokio Hotel vybaví se mi extravagantní zpěvák, sladkej rock a poblázněný puberťačky.
"Nějak je mi to jedno" pokrčim rameny a v podstatě ani nelžu.
"Ale no taak.. jsi v Hamburku. Bydlišti tý důležitější půlky Tokio Hotel a tobě to je jedno?" drkne do mě Sandra. Opravdu jsem se s její inteligencí moc nemílila. Vždy, když promluví dovedu si představit křečka co běhá dokola v kovovém kolečku s jejím obličejem. I ten křeček má víc rozum..
"Hmm.. já.. doopravdy nevim. Nikdy jsem je neposlouchala takže..." pokrčení rameny.
"Podle všeho bydlíš v jejich čtvrti" řekne zadumaně Kristin.
"Západní Hamburk?" zvedne obočí Alex.
Kývnu na souhlas. Pořád to pro mě neni moc zajímavé téma.
"Tak už jí nechce ježiš. Nevšimli jste si, že tu je druhý den a už jí to tu omrzuje? Pořád na ní máte nějaký trapný otázky. Zkuste se zamyslet jak by asi bylo vám ne?" přijde od vedlejší lavice k nám blíž Veronica. Přestanu dýchat. Opravdu se mě teď zastala?
"Pozoor! Pani Úžasná se připojila ke konverzaci" sakrasticky se na ní zašklebila Mary. Doufám, že z toho nevznikne hádka. Poznala jsem, že Mary neni jedna z těch co by si nechali všechno líbit a pro pár hořkých slov taky nejde moc daleko.
"Oh, sklapni! Radši se nad sebou konečně zamysli" řekla úplně vklidu Veronica.
"Proč bych měla? Já přece nejsem TY!" Mary začínala pomalu rudnout.
"JÁ tady nenutim chudáka novou holku, aby se mi tu svěřovala s totálně všema blbostma co se ti honí v tvojí střeštěný palici!" zaťukala si na čelo Vé. Začínalo mi pomalu docházet, že už tu ani tak moc nejde o mě...
"Za to ty by ses nám možná ráda svěřila. Hmm? Tak povídej jakej je Tom Kaulitz v posteli?" zvedla jsem nechápavě pohled nad tim co se tu teď odehrává.
"Nechtěj být ještě víc trapná" otočila se Veronica a odešla pryč.
Zavládlo ticho a pomalu se všichni otočili na mě.
"Co je?" nechápala jsem.
"No co, tak už to slyšela" mávla rukou Mary a odešla pryč.
Na mojí záchranu zazvonilo na hodinu a všichni se rozprchli do svých lavic.
------------------------------------
"Kristin co se teď prosimtě děje?" doběhla jsem jí cestou na oběd.
"No teď je oběd, potom máme hodinu volno a potom 2 hodiny tělák"
"Jéé" zabručela jsem.Kristin se usmála a společně jsme šly na oběd. Nechaly jsme si věci v šatně a šly si stoupnout do řady..
Pro moje štěstí už byl stůl naší třídy plný a tak jsem řekla, že mi to vůbec nevadí a radši jsem si sedla sama ke stolu.
"Můžu se k tobě přidat? Díky" jemný hlas mě probral z přemýšlení. Když jsem se podívala před sebe nevěřila jsem svým očím. Veronica si sedla naproti mě a čekala, že se nějak vyjádřim. Kývla jsem, že může sedět u mě, i když jsem nechápala proč...
Na druhou stranu jsem byla ráda. Po tom co jsem dneska slyšela moje touha poznat jí byla ještě větší.
"Takže... předpokládám..." promluvila tichym a trochu výsměšnym hlasem. Přitom se přehrabovala ve svém jídle a spíše to mělo efekt, jakoby si mluvila sama se sebou.
"...předpokládám,že ti Mary o mě už něco řekla..." zvedla pohled a pokřiveně se usmála.
Pokrčila jsem rameny.
"Ani ne.. jenom..." ne tohle je nevhodný řikat.
"Jenom co?" zvedla obočí a její úsměv se ještě zvětšil. Musí vědět, že Mary by o ní neřekla nic hezkýho a přesto to vypadá jako kdyby měla radost...
"Jenom jsem jí slyšela řikat, že... musíš být dobrá, když si tě vydržujou slavný" pokrčila jsem rameny a pohled zabodla do svého talíře. Cítila jsem se tak trapně.
"Ona je tak milá.." začala se smát. Nechápavě jsem se pro sebe zamračila a podívala se na ní pohledem, který značil moji nechápavost.
"Lichotí mi, že to řiká, ale jenom chci, aby bylo jasno... já nic s Tomem Kaulitzem nemam" usmála se. Pokrčila jsme rameny, že mi to je jedno.
"Takže.. kdyby ti ještě o mě řekli nějaké další pomluvy radši tomu ani nevěř!" mrkla na mě. Zvedla svůj téměř nedotčený tác s jídlem a odešla pryč. Nechápavě jsem zůstala sedět.
Co tohle mělo znamenat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama