__________________ANGLIE- DEN DRUHÝ- PÁTEK______________
Dneska to vypadá na docela hezký den. Hlavně proto, že když jsem ráno odtáhla závěsy, oslnilo mě sluníčko tak, že jsem několikrát musela zamrkat, abych přestala vidět bílo.
Hned na to se začnu převlíkat, nehodlám promarnit ani minutu zalezlá, když je poprvé hezky.
Naštěstí celej dům ještě spal, tak jsem nemusela podávat důvody, proč jdu ven a prostě jenom vypálila ze dveří jako raketa.
-----------------------------------
Procházení mezi tipicky anglickými cihlovými domky je sice hezký, ale mam pocit, že umrznu. Sluníčko sice svítí, ale jenom tak, aby se neřeklo. A nějak odtušuji, že budu pěkně nachcípaná.
Přišla jsem do domu.. a jak koukám polovina lidí už je vzhůru.
"Ahoj" pozdravila jsem Valerii v kuchyni.
"Ahoj, byla jsi venku?" prohlídne si mě od hlavy až k patě.
"Jo jo byla." kývnu a vezmu si z mísy banán.
"V pokoji ti pořád zvonil mobil" zavolala za mnou, když už jsem byla na cestě do schodů.
Mobil-> BILL!!!
Vyběhla jsem zbývající schody rychlostí blesku. Lehla jsem si na postel a štrachala po mobilu. Naštěstí mi zase začal volat.
"Halo?"
>Ahoj Mishi
"Mami?"
>kohopak jsi čekala?
"No.. ne.. nic.. teda.. nikoho."
>Dobře, nebudu tě dlouho zdržovat, jenom se chci zeptat jak se tam máš
"Docela dobré. Všechno ti řeknu až doma dobře?"
>Dobře, dobře. Tak si tam ty 2 dny ještě užij a pozdravuj otce.
"Bud. Pa mami"
Achjo, tak nakonec to nebyl Bill, ale máma. Kouknu na tu spoustu nepřijatých hovorů. Všechny od mámi.
Tak si zase zvednu z postele a jdu se převléknout do tepláků a teplejší mikiny.
Lehnu si do postele a na dobu neurčitou se mi podaří zase usnout.
-ODPOLEDNE-
Probudí mě protivný zvuk na nočnim stolku.
Divné jak se moje téměř nejoblíbenější písnička může stát zvukem hrůzy. Achjo..
stěží se zvednu. Postupně zjišťuji, že mi je opravdu mizerně. Mám ucpaný nos, bolí mě v krku a bolesti hlavy jsem se taky nevyhla.
"CO?" zvednu naštvaně mobil. Ač vím podle melodie, že mi volá Bill.
>Ahoj,.. co se děje?
"Co by se mělo dít?" panebože, můj hlas zní fakt děsivě.
>Co? Zní fakt strašně jenom do telefonu a ještě jsi příjemná jak blechy v kožichu. Tak mi řekni co se děje?
"Je mi blbě a taky jsi mě vzbudil, tak se nediv, že jsem tak příjemná"
>Tak to nebudu radši rušit
Položil telefon dřív než jsem stihla něco říct. Naše první mezinárodní hádka.