Září 2010

Parachute- 2.díl

27. září 2010 v 11:56 | Verýs |  Parachute
Vystupuji z autobusu ve vilové čtvrti západního Hamburku. Nikdy mě nebaví sem jezdit, protože kluci maji dům zastrčenej až na konci u lesa a já musim projít celou čtvrť.
A ikdyž je půlka května docela je zima. Já blbá si ještě vezmu 3/4ťáky a tílko. Zachumlám se aspoň do svojí slabý mikiny a pomalu se šourám ulicema. Nestydatě jsem nahlížela do zahrad těch bohatých lidí a musim přiznat, že jim ani moc tohle nezávidim. Sice si žijou v luxusu a nic jim nechybí, ale co chybí třeba mě? Moje matka je oceněná umělkyně, bydlíme ve velkym domě jenom my dvě a hodně cestujeme. Můj táta bydlí v Berlíně a tak to k němu taky nemam 'zas tak' daleko. Jelikož je moje máma češka a jinak se u nás doma nemluví chodim v Hamburku na český gymnázium. Tam skoro propadám, protože učení neni moje silná stránka a radši se bavim, ale hlavně, že je mamka spokojená.
Jak jsem tak šla, ponořená do vlastních myšlenek, s rukama hluboko v kapsách, kapucou přes hlavu a pohledem upřenym na zem málem jsem dostala infarkt, když na mě někdo zezadu skočilo.
"Jaíí" vyjekla jsem a otočila se. Za mnou stál vyplesklej Tom Kaulitz a jeho chlupatý zlatíčko.
"Ještě se směj ty magore, jsem málem měla infarkt" zamudruju a kleknu si k pejskovi.
"CO ty prdelko moje? Netrápil tě tady ten tyrán? Jestli jo tak mi to řekni, já si tě odvedu domu a už mu tě nevrátim zpátky" povídala jsem si s hafanem a po očku sledovala Toma. Dal si ruce v bok a tvářil se trochu moc naštvaně.
"Nech si toho jo!?" zvedl obočí.
"Jůůů. Mr. Citlivkááá" zasmála jsem se. Tom se jenom zamračil a udělal obličej.
"No tak promiň." andělsky jsem se zazubila a stoupla si.
"Chyběla jsi mi" usmál se a objal mě.
"OooOo.. to snad ne. Tom Kaulitz má taky CITY?" zasmála jsem se. Kouknul se na mě pohledem 'ty vole zase kazíš atmosféru!' ... dala jsem si omluvně ruku před pusu.
"Taky tě ráda vidim Tomíku" zakřenila jsem se přeslazeně.
"Jdeš k nám?"
"No co bych tady asi jinýho dělala? Obvykle nemám přátele, který bydlej v milionářský čtvrtí, vozej si prdýlku v Cadillacku a zná je pomalu celej svět" zakřenila jsem se.
"Ještě, že nás máš. Tak jsi aspoň o trochu míň zaostalá vesničanka!"
"Vesničanka z Hamburku?" zvedla jsem výsměšně obočí. To je stěr..
"Ne poločeská vesničanka" vyplázl jazyk a zachechtal se.
"To od tebe neni hezký.. do Česka už skoro vůbec nejezdim" zamračim se.
"Proč?" zvážnil trochu.
"Řeknu ti to u vás. Je mi zima děsná" zasmála jsem se a šli jsme k nim domu.
----------------------
"Hey, Hey, Hey kam jako jdeš?" chytne mě Tom za kapucu od mikiny.
"Za tvojí šílenou sestrou. To on mi volal, abych přijela.." nechápavě jem si ho změřila.
"Sestra? To jsi na něj pořád naštvaná, že se nechal ostříhat?" uchechtl se. Moje tradice.., když mam na Billa vztek řikám mu 'sestřičko'. Nevěřili by jste jak ho to sere..
"Ale ne,teď mě to trochu žere. To je fuk stejně.. můžu jít?" zvednu obočí.
"Ne, chci ti dát svůj dárek" zasmál se.
"Co dárek? Odkdy mi vozíš dárky?" zvednu s úšklebkem obočí.
"Vždycky ti něco přivezu!" brání se a táhne mě pořád za kupucu k němu do ložnice.
"Vždycky? Co to mektáš? Naposledy mi dal BILL, takže ještě ke všemu ne ty a navíc to byla nějaká soška nebo co.." zakroutila jsem hlavou a chtěla se mu vykroutit!
"Fajn.. tak ale teď jsem ti něco speciálně Asijskýho přivezl" potutelně se usmál.
Vlezli jsme k němu do pokoje a já zůstala stát uprostřed místnosti. Tom zatim něco prohledával ve skříny, nerozbalených kufrech, zásuvkách....
---------------------------
"Tomee.." vlítl do pokoji Bill.
"OO můj bože. Dneska mi fakt chcete připravit infarkt" chytim se za srdce a dramaticky oddechuju.
"Lindo.. co tu děláš?" vyvalí oči v šoku.
"COoo? Ty mě DONUTÍŠ sem přijít a nakonec na mě koukáš, jako kdybys ani nevěděl kdo jsem?" nechápu ho.
"Jo, jo já to vim, jenom jsem nevěděl že jsi UŽ tady! Chápeš?"
"Ty DeBille" zasměju se. Nechápavě se na mě podívá. Český nadávky jim jsou trochu neznámí O:)
"To mě ani neobejmeš?" zasměju se.
Najednou by se mohl přetrhnout bobánek =D. Vrhne se ke mě a zvedne mě v objetí.
"Hey zase dobrý jo" směju se a chci zpátky nohama na zem.
"Jsi ztloustla" obviní mě se smíchem.
"Nezáviď" vypláznu na něj jazyk.
Bill mě nemilosrdně pustil. JÁ to nečekala a spadla jsem na zadek.
"Ó, promiň asi svalová disfunkce" začal šaškovat.
"Hey už toho necháte vy dvě hrdličky? ..." ozval se Tom. Oba jsme na něj koukli ve stejnou chvíli. Pečlivě měl ruce za zády kde něco držel. můj dárek. =D
"Tak uka" natahovala jsem nedočkavě ruce jako malý dítě.
"Co to má?" nechápavě nás pozoroval Bill.
"Dárek" řeknu jenom.!
"CO? Tome!! Ty jsi idiot" rozkřikne se Bill. Tupě na něj zůstanu zírat. To mi nemůže Tom dát dárek nebo co?
"Co je špatně?" nechápal i Tom.
"Přece jsme se dohodli, že já vybírám Lindě a ty Andreasovi!"
"Ne to teda ne.. Já měl vybral Lindě a TY Andreasovi"
"To je blbost!! Ještě ses smál, že když holkám tak rozumim, abych vybral něco pro Lindu a ty vybereš zase něco pro Andrease!"
Tyhle jejich hádky mě nějak neberou, tak se otočim a jdu do přízemí. V lednici si najdu něco k pití a zalehnu na gauč.
Jo vim, chovám se tu už skoro jak doma.
Pod gaučem najdu zapadlej Tomův Iphone. Blbeček ho bude asi ještě hledat =D. Zatim si z nudy projíždim co tam má... teda to slušný. Na vyfocený nahý holky se fakt koukat nemusim!
Dup Dup Dup..
Dva páry nohou sebíhaj schody a zřejmě se předbíhaj. Nechápu.. že bysi na mojí přítomnost konečně vzpoměli? =D
Skovám Tomův mobil právě v čas, když oba přilítnou do obýváku.
"Tak už jste to vyřešili?" zvednu obočí.
"Prakticky jsme zjistili, že máme oba stejnej dárek, takže jeden může být klidně pro tebe a druhej pro Andreho" zazubí se sladce Tom. Já vždycky řikala, že nemůžou být zcela normální =D Oni se pohádaj o tom kdo mi dá dárek, když ho mají oba pro mě a nakonec z toho vzejde, že maj stejný dárky =D. Magoři prostě :D
"A od koho ho dostanu"
>zásek<
Kluci na sebe koukaj jeden na druhýho a nemůžu se rozhodnout.
"No tak jí ho dej ty, já se už nchci hádat" řekne nakonec Bill a sedne si vedle mě na gauč.
Tom teda zpod zad vytáhne velkej ČÍNSKEJ klobouk. Já nestačim zírat.
"Tohle je, ale čínskej klobouk.." zvednu nechápavě obočí.
"Ale je speciální a z Asie tak nepeskuj" nasere se Tom. Narazí mi ten klóbr na hlavu a sedne si do křesla.
"Díky" zazubim se andělsky a prohlížim si ho.
"Tak pustíme nějakej film ne?" ozval se Bill.
"Proč jsem vůbec měla přijet?" zvedla jsem obočí a koukla na Billa.
Zazubil se a radši se přesunul ke skříni s DvD.
"Já vim co tam dáme!" ozve se najednou Tom, kterej zapoměl na svojí roli nabručenýho a běží rychle k Billovi. Něco mu řekne a začnou se smát.
Tom se vrací na svoje místo, zatímco Bill něco hledá.
"Jo Lindo.. máš o víkendu čas?" zeptá se mě už normálně Tom.
Zamyslim se a procházim datum po datumu v mim imaginárnim kalendáři v hlavě.
"Myslim, že mam" kývnu..
"Jakto? S tim se nepočítalo" zakroutí nešťastně hlavou.
"V sobotu mámina výstava a v neděli jdu na piercing"
"COŽE?" vystřelí Bill, až se bouchne do hlavy o otevřenou poličku nad nim.
"Ty a piercing?" nechápavě se tváři a mne si bolavé místo na hlavě.
"Jo jsem tam objednaná už 3 týdny dopředu, takže tam jít musim" kývnu.
"Oka a co to udělat takle... ty bys šla v sobotu na tu výstavu. Večer a neděli bys věnovala nám a Bill by ti pak zařídil, aby jsi mohla k chlápkovi kam chodil on na piercing.. hmm?" zusměje se Tom.
"Proč ale?" nechápu ho pořád.
"Protože děláme výmečnou kalbičku" promne si Tom ruce.
"A já tam musim být?" zvednu obočí.
"Jo! Rozhodně" kývne.
"Ještě uvidim.."
"A při tom rozhodovaní sebou můžeš vzít nějakou hezkou kámošku" mrkne na mě Tom. Křovák jeden..
"Ok, už jsem to našel…" zvedne se Bill od DvD a sedne si opět ke mně na gauč.
"Co to je?" zvednu obočí.
"Tvůj oblíbenej" zakření se..
Ještě nechápavěji se zamračim. Vyčkávám napnutá přes úvodní titulky až konečně film začne a já konečně uvidim co si na mě připravili.

"No to nééé" vydechnu.
"Ale jo" zakřeněj se ty dva
"Já se s váma na Titanik už nikdy koukat nebudu" zakroutim razantně hlavou. Poslední vzpomínka na to, když jsme se koukali na Titanik totiž je ta, že tyhle dva zabedněnci nějak dokážou ocenit jenom ten film, hudbu, herce a efekty… ale o ten příběh se nezajímaj. Takže, když jsem začala při Leově smrti brečet začali se mi akorát tak smát.
"Dneska už bulet nebudeš ne?" zvedl Tom obočí a trochu výsměšně se na mě koukal. Zamračila jsem se.
"Brečim u toho vždycky. V mim žebříčku to je hned druhej film u kterýho dokážu brečet vždycky a všude" kývnu vážně.
"Kterej je první?" zeptá se zadumaně Bill hledící na obrazovku.
"Armagedon"
cejtim se trochu ponížená.
Opět to dokázali. Mám někdy s nima pocit, že já jsem tu ta nepodstatná. Z toho plyne moje averze ke zdělování citů. Nemam to ráda normálně a před dvojčatama mi to přijde ještě trapnější.
"Co jsi oplakávala na Armagedonu?" nechápavě mě pozorovali.
"No jak tam měl zůstat Orlando, ale Bruce tam zůstal místo něj a odpálil ten meteorit místo něj, aby mladej Orlando mohl být s jeho dcerou"
"Vždyť na tom není nic dojemnýho" zakroutili hlavou.
"No to teda je… vždyť se objetoval za člověka, ketrej mu dělal do dcery!!!"
Následoval výbuch smíchu. Chvíli jsem zkamaněle pozorovala tlemící dvojici přede mnou, až jsem se rozesmála taky. Jsou to trotlové =D

========================PO 2 HODINÁCH======================
Tak nakonec koukáme na Titanim. S menšim upravenim sezení. Všichni tři se mačkáme na gauči. Teda hlavně já, protože Tom je hlavou opřenej o moje rameno a žere popcorn. Bill má zase hlavu v mim klíně a bůhví jestli spí nebo nevim. Podvědomně se mu prohrabávám vlasama, češu mu je mezi prsty a objíždim jeho TH logo vzadu na krku.
"Ooo.. tak na tohle nemam" zakroutim hlavou při scéně, kdy se Titanik rozlomil na dvě půlky. Setřesu ze sebe kluky a jdu najít klid do kuchyně.
Ve skříni najdu Billoví gumíky, sednu si na linku a začnu se cpát. Nějakou dobu sedim v naprostym tichu, jenom prostě sedim, jim a čumim do blba.
"Co je?" vejde do kuchyně Bill. Pomalu a rozvážně přijde ke mně a sedne si vedle na linku.
"Nechci už se koukat" pokrčim jednoduše rameny.
"Hmm.. tak jsi to měla říct. Pustili by jsme něco jinýho" pokrčil rameny..
"Ale ne." znovu jsem pokrčila rameny.
Nastalá trapná chvíle ticha. Už ani ty gumíky jsem nejedla. Naprosto mě přešla nálada na cokoliv..
Achjo.. a to dnešní den začal tak úžasně.

Come on baby we ain't gonna live 4ever
Let me show you all the things
That we could
You know you wanna be together
And I wanna spend the night with you…

Zvonil mi mobil.
"Co to je?" zvedl Bill nechápavě obočí.
"Ben" povzdychnu jenom a zvednu mobil k uchu.

"Ahoj"
No ahoj, kde jsi? Julii řikala, že dneska přijdeš do Hellu ?!(=bar)
"No, asi nepřijdu.. promiň"
Jakto?
"Nemam čas a náladu"
Co to s tebou je? Poslední dobou jsme se vůbec neviděli a když je konečně něco domluvenýho, tak řekneš, že nemáš náladu?
"No jo, už to tak bude."
Děláš si ze mě srandu jenom žeo. Jsi už na cestě.. ?
"Ne, doopravdy dneska nepřijdu."
No tak to je super. Nazdar

Bouchnul mi s tim.
"Co to bylo?" opakoval nechápavě Bill.
"Hmm?"
"Kdo to byl, že k němu máš písničku 4ever od Veronicas?"
jak už jsem řekla, ke každýmu člověku (skoro) .. mám nějakou písničku. 4ever byla moje nejoblíbenější.. teď už ale není.
"Ona už není moje nejoblíbenější" zakroutila jsem hlavou. Nevim proč, ale mam potřebu, aby to ze mě Bill vymlátil.
"Ale byla, takže to musí bejt asi někdo pro tebe důležitej"
"No jo… taky pravda" kývla jsem.
"Tak kdo to byl?"
"Ben.. můj …. kluk" povzdychla jsem.
"Ty máš kluka a neřekla jsi mi to!?"
"A kdy asi? Měla jsem ti volat do ASIE?"
"Ah, no jo.. taky fakt! Hmm.. a co se stalo?"
"Nasral se, protože jsem odmítla jít dneska do Hellu"
"Kvůli nám?" zvedl obočí a zaulil se.
"Spíš proto, že se mi nechce" zasmála jsem se.
"Ale neboj… bude to dobrý" objal mě. Pousmála jsem se a nechala se jím objímat.
Líbil se mi ten pocit bezpečí, který jsem cítila v Billově objetí.
To se mi ještě nikdy nestalo a to už se známe několik let..
!?!
===============DALŠÍ DEN==================
Nesnášim rána. Boože.
Zvednu se z postele a probírám se hromadou oblečení, když mi něco spdne na zem.
Zvednu se proto a zkamením. V ruce držim Tomův Iphone s nejmíň 80ti nepřjatými hovory a 150 SMS. Doprdele!! Tom mě zabije!
Rychle se oblíknu, vezmu tašku do školy a běžim za mámou.
"Mam průser" oznámim jí jenom a zasednu ke stolu.
"Copak?" zvedne zrak od svého nákresu.
"Zapoměla jsem Tomovi vrátit mobil" zakňučím zoufale.
"A co?" pokrčí rameny a dál si 'čmárá'
"On je na něm závislej! Zabije mě… !!" vysvětlim jí to.
"Aha, no to jsem v prdeli" kývne.
"Mamiii.. já nechci umřít tak mladá"
"Neboj, prostě k nim po škole zajeď, někam ho dej a kdyby se tě zeptal jestli jsi neviděla jeho mobil, řekni, že ne… on ho už najde a bude si myslet, že to je následek jeho bordelářství a ne krádež!"
"Jsi génius mami" zaraduju se. Dám jí velkou pusu na tvář a běžim z domu.

S klukama je hold trápení 14.díl

23. září 2010 v 21:08 | Verýs |  S klukama je hold trápení
PO 4 MĚSÍCÍCH

"Bille, Bille.. no tak sakra BILLE!!" křičí na celej barák Kim. Vylezu z ložnice s Tomem v patách.
"Co se děje?" zeptáme se nastejno.
"Jenom mam radost proč?" zazáří svým úsměvem.
Tom se zasměje a skočí na pohovku.
"Hádám, že u doktorky to bylo dobrý" usměju se a obejmu jí kolem pasu. Je v 5 měsíci a docela jí už narostlo břicho.. trochu to komplikuje naše objímání :D
"Nakonec jsem povolila.. vim co to bude" usměje se naprosto šťastně.
"Hádám, že by to neměl být mimozemšťan.." ozve se z gauče Tom.
"Ale já myslela pohlaví" udělá obličej na Toma a vrátí se zpět ke mě.
"Řekni mi to" usmívám se.
Usměje se ještě víc a zakroutí hlavou, že ne.
"To myslíš vážně?" zamračim se.
"Řekni mi to.." ozve se z gauče Tom se šibalskym úsměvem.
Kim se nahne. Šeptá mu do ucha, potom se smějí a Tom jí objímá.
"To je úžasný. Bill bude rád" směje se Tom.
"Fajn.." otočim se a jdu do ložnice. Natáhnu se na postel..
"Bille.. nedělej, že se tě to tak dotklo" přijde do pokoje Kim. Nevšímám si jí.
"Miláčku.." nahodí nevinnej tón a leze ke mě.
"Chováš se jak malí dítě" pousměju se a otevřu oči.
"Víš.. jenom mam opravdovou radost, kterou mi teď kazíš"
"Já?"
"Jo ty!" smějeme se.
"A proč teta Tomovi řekneš co MY budeme mít?"
"Víš co by teď bylo hnusný?" usmívala se podezřele. Zvedl jsem obočí.
"Říct jestli jsi si opravdu jistej,že je TVOJE" rozesmála se. Dneska má fakt nějakou rejpavou náladu.
"Okey.." kývl jsem, že nebudu komentovat.. ještě by jsme se pohádali.
"Tak jo.. koukej. Jestli to z toho nepoznáš, dám ti nápovědu" podá mi malou fotku z utrazvuku.
Ušklíbnu se.
"Já ani nepoznám co je hlava.. jak mám poznat jestli to je holka nebo kluk" zvednu obočí.
"AHA.. no, tohle je hlavička.. tady má nožičky a tohle.." jezdí prstem po fotečce. Snažim se to vnímat, ale pořád mam problém se v tom zorientovat.
"Co je tohle?" zeptám se, když pořád vyčkává.
"To je něco co tam holky nemaj." chvíli přemýšlim jak to myslela a potom vykulim oči.
"Je to kluk" usmívám se v závrati nepopsatelný radosti. Vim, chtěl jsem holku, ale kluk.. to je taky super. Budu mít syna. Wow.
"Jo je" kývne Kim a skočí mi kolem krku. Opatrně jí k sobě přitáhnu.
"A podle všeho je i zdravej a má se dobře"
"Bodejď by se neměl u tebe dobře" zasměju se.
"No.. bodejď. Už teď mi pomalu láme žebra, tak co by se neměl dobře" zasměje se i Kim a dá si ruce na břicho.
"Dyť řikaj, že to je normální" 
"Ale jo je. Tak v 8 měsíci víš.. ne v 5" znovu se zasměje a lehne si. Napodobim jí, ale lehnu si na bok a volnou rukou jí slabě hladim přes břicho. 
"Bille?" promluví po chvíli co měla zavřený oči. Už jsem si začínal myslet, že usnula..
"Hmm?" zvednu pohled k jejímu obličeji.
"Nebudeš chtít, aby se jmenoval Bill viď, že ne" zasměje se.
"Ne.." taky se rozesměju.
"Uff, víš, že mi to přijde úchylný, aby se táta i syn jmenovali stejně." 
"Mě taky." kývnu a zasměju se..
Vezmu jí do náruče a pořádně dlouho se líbáme a líbáme a užíváme jeden druhýho.