Říjen 2010

Osobní hvězda 2.řada- 6.díl

10. října 2010 v 0:13 | Verýs |  Osobní hvězda 2.řada
========================BiLL=======================
"Zlato vstávej.." sedl jsem si ke Kris na mojí postel a snažil se jí nějak jemně vzbudit.
"Kolik je?" zamžourala a potom se sladce usmála.
"Bude oběd" pousmál jsem se.
"Áchjo.." vzdychla a sedla si.
"Nemusíš hned vstávat. Ještě pořád tu nikdo neni. Kromě Toma, který spí, aby zaspal kocovinu" zasmál jsem se.
"Kde jsou tvoji rodiče?"
"Netušim, ale prostě tu nejsou" pokrčil jsem rameny.
"Já mám hlad" zasmála se a začala se vyškrábávat z postele.
Šli jsme dolu do kuchyně, kde jsme si udělali snídani..
"Někde zvoní mobil!" zaposlouchal jsem se.
"Ten je můj" vystělila Kris.
<ahoj Nino>
<>
<Ne v pohodě, už jsem vzhůru>
<>
<Dneska přece nemám tréning>
<>
<Aha. Jo určitě přijedu. Díky moc. Zatim ahoj"
Přišla zpátky ke mě. Sedla si na svojí židli ale snídaně se ž ani nedotkla.
"Neodvezl bys mě do Magdeburku prosim?" pípla. Zvedl jsem nechápavě obočí.
"Proč?" nechápal jsem.
"No já ti to radši řeknu až to bude jistý.. odvezl bys mě tam teda?" zvedla obočí.
Něco mi tu zatraceně nesedí.
"Nepočkalo by to?"
"Ne.. ale jestli ti to tak moc vadí tak řeknu tátovi, určitě bude doma" pokrčila rameny a už se zvedala.
"Ne.. ne, počkej" chytil jsem jí za ruku a zvedl se.
Kris se pousmála a šli jsme spolu do garáže pro auto.
Celou cestu do města bylo hnusný ticho. Já nemluvil, protože jsem nevěděl co řikat (výmečně) a Kris seděla otočená k okýnku a bezduše koukala ven.
------------------------
"Děkuju za ten odvoz" pousmála se mrtvě, když jsem zastavil.
"To je to nejmenší.. mám dyštak počkat?" zeptal jsem se.
"Ne, tohle vypadá na dlouho" zakroutila hlavou a znovu vypadala mrtvě.
"Řekneš mi už o co jde? Tréning přece nemáš"
"Nakonec asi taky jo" řekla potichu.
"Dobře no... tak mě dyštak zavolej až budeš chtít vyzvednout jo?"
"Jo, jo dobře.. děkuju" kývla a pomalu vystoupila pryč.
Žádný ahoj? Žádná pusa? To vyšlo z mody nebo co?
Zakroutil jsem hlavou nad jejim chovánim a odjel pryč.

==============KRISTINA==============
"Tak co je?" zeptám se Niny.
Bez řečí mi podá nějakej papír. Otevřu to a začnu se..

"Chtěji mě trénovat Exeterský?" zvednu nechápavě pohled. Po tom co to 3x přelouskám.
Nina kývne na souhlas.
"Co tak najednou?" nechápu.
"Ani ne za 3 měsíce tě čeká mistrovství Německa. Viděli tě a myslej si, že jsi dost talentovaná na to, aby jsi vyhrála i mistrovství evropy a tak dál.. to o čem už nejsou přesvědčený je, že tě na to dokážu pořádně připravit" pokrčila rameny.
"Jde o přípravu?" zvednu stále nechápavě obočí.
"Popravdě jde o ty prachy, který z tebe dostanou až vyhraješ. Jenom hledaj záminku." monumentálně se otočí a bouchne pěstí do zdi.
"Vim, že bych tě dokázala pořádně přpravit" otočí se nazpět. Vypadá hodně vytočená.
"Nech mi si to rozmyslet.." dám si ten dopis do kapsy.
Nina po mě hodí zvláštní pohled a odejde pryč.

Rozhodnu se pro procházku po městě. Je moc brzo jet domu. Bill na mě bude čekat a jsem si jistá, že by jsme se akorát pohádali, protože ho štvu svym chovánim.