Listopad 2010

Je kříž být slavná dcera! 7.díl

30. listopadu 2010 v 21:13 | Verýs |  Je kříž být slavná dcera!
____________________BiLL_________________
"A co je divnýho na tom, že zpívala holkám? Jako malý jsme jí nedokázali zavřít na chvíli pusu a teď se divíš?" zasmál se Tom, když přišla řeč taky na Viky.
"Já vim že jo. Ale poslední dobou jsem jí vůbec neslyšel si zpívat nebo tak!"
"Sorry brácho, ale možná to je tim, že Viky bereš už moc automaticky. Víc se upínáš na dvojčata"
"Jak bych jí mohl brát automaticky? Když je s námi ob 2 týdny. A na holky se neupínám víc, jenom potřebujou větší dohled!" zamračil jsem se.
"Teď je u vás celý prázdniny.." namítnul
"Ale všímám si jí" zabručel jsem.
"Hele, asi nejsem ten pravej co by ti měl radit, ale řekl jsi jí vůbec, že deš pryč? Už hodněkrát se mi stěžovala, že už pomalu funguje jako chuvička, i když tobě ani Erice by to neřekla. Taky se už hodněkrát stalo, že když měla nějakej problém šla ke mě. Tak to nikdy nebylo.." zakroutil hlavou.
"Ale... proč mi někdy něco neřekla?!" zamračil jsem se zamyšleně.
"Tááátii!" ozval se hluk ze zahrady.
"Co to je?" divil se Tom a šel k zadnim prosklenym dveřim na zahradu..
"To jsou dvojčata!" vystřelil jsem, když se na Tomoví zahradě objevili holky a běžely do baráku.
"Co tu děláte?" vyjel jsem na ně.
"Vikyy... noo-"
"-... má něco s nohou...-"
"-...proto Karol nedávala pozor..-"
"-..ne ne, to Lannie!"
"HEY. Ticho.. co se děje?"
"Viky teče krev.. hoooodně krve!" řekly obě. Nechápavě jsme se na sebe podívali s Tomem a vyběhli jsme z domu přeszahrady k nám do domu.
"Viky? Co se stalo?" vyletěl jsem dneska už podruhý, když jsem jí našel v kuchyni nad louží krve, která jí tekla z nohy.
"Holky rozbily sklenici a já než jsem si ho všimla tak jsem ho měl zabodlej do nohy!" zvedla chodidlo ve kterym měla zabodnutej pořádnej kus skla.
"Holky pojďte do obýváku, taky se plést nemusíme!" řekl Tom a odvedl holky pryč.
"Jde to vyndat?" zamračil jsem se. Fuj krev! Kdyby tu byla Erika.. ta by jako zdravotní sestra věděla co dělat.
"Nejde.." zavrtěla hlavou.
"Musíme s tim do nemocnice!" rozhodl jsem a pomohl Viky vstát.
"Tome pohlídáš prosím na hodinu holky?" zavolal jsem do obýváku.
"No problemo. Hodně štěstí Viky!" usmál se..
"Díky" zamumlala Viky. Pomohl jsem jí se nějak dostat do auta a rychle jsem jel do nejbližší nemocnice.
"Myslela jsem, že se ti udělá blbě z krve!" trochu se zasmála Viky.
"Taky jsem si to myslel!" kývnul jsem se smíchem a bránil se pohledu na její nohu. Omdlet za volantem by bylo to poslední co bychom teď ptořebovali.