Březen 2011

Jseš super..kámoš 4.díl

21. března 2011 v 20:04 | Verýs |  Jseš super..kámoš
Jako každý dopoledne.. nemám po probuzení chuť žít... tu chuť mi zmenšil ještě fakt, že je sobtoa a já nemůžu kui tý sédře nikam jít zapařit... :/
"Lindííí..." vběhnul mi někdo do pokoje... v další moment jsem cítila někoho kdo se válí v MOJÍ posteli...
"Ježiši, jdete všichni do háje.." zakrila jsem si polštářem obličej a otočila se zády k tomu rušivmu elementu...
"Lindušee, vstávej..." drkal do mě někdo... teď už výým, že Patrik...
"Huš ďáble" snažila jsem se ho poslepu kopnout, ale nedařilo se a ještě ze mě měl prdel...
"Sakra Patriku nech mě spáát!" zakňourala jsem zoufale...
"Ale no tááák.. vždyť je půl 2 odpoledne... táta už nadával, že ti ohřejvat oběd nebude.."
"Ježiš, by se taky psoral.." zamumlala jsem...
"Nechceš se mnou zapařit auta?"
"Výš, že ani ne?" řekla jsem tvrtě ironickym hlasem...
"Teda.. s tebou je fákt super zábava!" zvednul se a nasraně odešel pryč...
KOnečně klid... ještě do půl 4 jsem se válela v posteli a potom šla rovnou na véču... po ní jsme se váleli s Lízou na zahradě na trávníku... kolem nás běhali Blondie a Sam a mě naprosto nic nechybělo k dokonalému dni:)
"Liz... pojď sem.." zakřičel zevnitř táta...
"A já ne?" zamračila jsem se...
"Ne, ty ne!" řekl významně táta... to mě urazilo ještě víc... Líza odešla dovnitř... po chvíli ke mě přišel Patrik a řekl mi, že jedou do nákupáku do města a že nemůžu jet taky, páč mi budou kupovat dárky k narozkám.. takže SUPER...
"To jako budu doma sama?" zeptala jsem se nevěřícně...
"No... jo!" kývnul...
"Ty vadee.. super!" zabručela jsem...
"Hel my jedem.. měl se tu... ahoj!" zabručela jsem pozdrav a táhnula se do baráku... prošla jsem snad každou místnost, ale nakonec jsem usoudila, že musim pryč jinak se tu zblázním... sice potajmu doufám, že zase potkám Toma, ale na to je asi moc brzo.. tepve půl 6.. no uvidííme:) Dyštak to prostě bude zdravotní procházka...
Když jsem přecházela přes ulici, která sousedila s parkem, prohnal se kolem mě nějakej kluk, div mi neporazil... otočila jsem se, že mu hezky ze srdce řeknu pár nehezkých slov, ale už byl stejně moc daleko a na chodníku ležel nějakej papír... kterej tam předtim nebyl.. spíš ze zvědavosti jsem se k němu schbla a sebrala ho... když jsem ho otevřela trochu jsem zklamala sama sebe.. bůhvíco jsem čekala, ale tohle byl jenom nějakej bezvýznamnej papír... celej popsanej... byli na něm nějaký nákresi a něco co v budoucnosti mohlo sloužit jako básnička nebo nějakej love dopis... podle mě nic důležitýho, ale přeci jen jsem si ho schovala do kapsy... a pajdala dál na procházku...
Prošla jsem snad celej park... nakonec jsem skončila u toho jezírka... sedla jsem si ke stromu a z nudy četla ty bláboli z toho papíru... chvílema koukala na hladinu a nebo prostě jenom seděla se zavřenýma očima a poslouchala ticho kolem sebe....
Dneska ž v pořadí druhý rušiví element se ale objevil... ale ten hlas.. musel to být Tom... s někym telefonoval...
"Ne, to se vysvětlí uvidíš... - ..... já budu za půl hoďky doma, ale nehysterči prosimtě.... - .... já VYm co to bylo, ale tak buď jsi ho někde ztratil nebo nevim, ale kolik lidí by se vyznalo v těch patlaninách, sám máš problím se v tom vyznat natož někdo cizý...-... nechovej se jako holka! Za půl hodiny jsem doma.. potom to můžem řešit.. TEĎ NE!"
Vypadal hodně rozzrušeně... kdyby ke mě ten jeho pejsan neběžel, zřejmě by si mě ani nevšiml...
"Ahoj Lindo!" usmál se a přišel ke mě.. dřepnul si vedle mě ke stromu, zavřel oči a opřel se hlavou o strom...
"Potíže?" hádala jsem..
"Ani nevíš jaký... brácha někde ztratil návrh na písničku, která měla jít dneska do schválení... jenže ten blb si kopie nedělá a nepamatuje si to.. teďko vyšiluje, že je to totálně v prdeli, že nemá ponětí kde jí mohl nechat a tak.." zakroutil nechápavě hlavou...
"To je nějaký špatný, když to ztratil?" zeptala jsem se tupě...
"Normálně by to špatný nebylo, jenom že to je prostě NAŠE věc.. a když to někde ztratil nebo to někdo ukrad tak se nemůžeme ani bránit, protože nemáme ani práva na to.." pokrčil rameny...
"Aha.." kývla jsem na souhlas...
"Co ty? Kde máš sourozence..?" pousmál se...
"Jeli mi koupit dárky k narozkám.." kysele jsem se zašklebila...
"Kdy máš narozky?"
"1.června"
"To je zachvíli.. kolik ti vůbec bude?"
"18!" usmála jsem se..,
"Tipoval bych ti tak.. nooo.. 16!" zakřenil se..
"Seš sprosťák!" majzla jsem ho po ruce ze srandy...
"No.. 18 asi určitě ne teda.." zasmál se...
"A kolik je tobě?" zasmála jsem se taky...
"v září 21!" zašklebil se, jak pro něj byl asi nezvyk něco takovího řikat... teď jsem zase čuměla já jak pakoo...
"To si ze mě děláš srandu ne?"
"Ne-e... se koukni na netu" zasmál se...
"No jo.. promiň"
"Za co se omlouváš!?" udivil se...
"No, za to, že jsem taký tele.... pořád mi nějako nedochází, že prostě ty seš nehorázně slavnej a já se takle ztrapňuju..." zamračila jsem se do země...
"Ale mě to neva... to bych tu asi nebyl!" pousmál se...
"Snažim se pochopit proč tu jseš!" zasmála jsem se., stále asle jsem se na něj nedokázala podívat, i když on na mě koukal celou dobu...
"Vadim ti snad?"
"nE! Vůbec... akorát bojim se, že v mojí přítomnosti dostaneš hodněkrát ránu do svího ega... já doopravdy nejsem žádná fanynka, takže...." zasmála jsem se,.
"Takže... jsem rád, že nejsi! Je hodně holek, který se jenom tvářej, že nejsou, aby se k nám dostaly blíž.. potom jsou naprostý šílenci, který nám jsou pořád v patách, ale holek jako ty je hodně málo..." mrknul na mě.
"Díky!" pousmála jsem se...
"Kde máš vůbec toho svího kluka!? Včera tu s tebou taky nebyl..."
"Kluka?" vykulila jsem oči...
"No.... takovej ten trochu bručoun.." zakřenil se roztomile.
"Aháá.. Patrik.. né on neni bručoun ani můj kluk. On je můj pravej brácha a tehdy byl naštvanej proto, že musel lovit Blondie po parku.." zasmála jsem se...
"Áhaa...." kývnul na souhlas... byli jsme chvíli zticha... já žmoulala v kapse od mikiny zase ten papír...
"Neřikal jsi, že budeš za půl hodiny doma!?" vzpoměla jsem si co řkal do telefonu....
"Jo, řikal, ale nevim jak bych mu s tim měl pomoct... buďto ten blbej papír najde nebo mu to budeme ještě půl roku dávat hezky sežrat..." pokrčil rameny....
"Už se Vám to stalo někdy!?"
"Ne, nikdy" zakroutil hlavou....
"Zrovna dneska mě málem povalil na ulici nějakej kluk... a no.... asi to nebude ono, ale koukni se jestli to nemůže být ten váš text... já se v tom nevyznám.." vyndala jsem z kapsy pomuchlanej papír a podala mu ho... věnoval mi ironickej obličej, ale nakonec to otevřel.... pár minut do toho tupě zíral... pak vyskočil na nohy a jako kdby hořelo....
"Toje asi fakt ono!" zamával s tim papírem....
"Myslíš!?" zvedla jsem překvapeně obočí....
"No... Billovo písmo to je určitě!" kývnul....
"Tak aspoň něco.." pousmála jsem se
"Jo..pojď!" pomohl mi se zvednout.. (kui Sisince, blbě se s ní zvedá)... písknul na mě a šli jsme po cestě v parku nazpátek...
"Kam jdeme!?" divila jsem se... zastavil se a kouknul mi do očí...
"Ten papír..-" zvednul v ruce ten papír co jsem mu dala... "-..jestli je doopravdy bráchy tak si nebudu krást tvojí zásluhu.. dáš mu ho ty!" zazubil se na mě...
"COŽE? No to né... nee, to by nešlo.. já... já, vlastně asi nemůžu!" začala jsem zmatkovat...
"Lindoo, nehysterči...." opřel se rukama o moje ramena a připomínal mi pravidelný dejchání...
"Já k Vám nepůjdu!" zskroutila jsem razantně hlavou..
"Čeho se bojíš?" koukal na mě nechápavě...
"Ti to řeknu a ještě se mi budeš smát!" zakroutila jsem hlavou...
"Nebudu, prosimtě..." zakrotil hlavou. Koukla jsem mu do očí, ale nenašla jsem v nich nic jinýho než čistou pravdu.. SAKRA!
"Noo..-" začala jsem mlžit.. hodil na mě sakrastickej pohled "-..dobře, ale nemysli si o mě nic špatnýho.. slib mi to.. to co ti řeknu doopravd ynemyslim ve zlim!"
"Dobře, slibuju" kývnul...
"Já.. totiž... ty mi přijdeš hodně v pohodě, doufám, že z nás budou třeba good kámoši, ale tvůj brácha.... bojim se, že se ho buď leknu nebo dostanu výtlem.." udělam pokrčivej xichtík...
"Ááálle... on vypadá jako strašidlo jenom na fotkách.. v normálu to ani neni tak strašný" mrknul na mě..
"tos mě teda uklidnil." procedila jsem skrz zuby...
"Neboj see... hlavně ne jeho.... je pohavově hodně podobnej jak já!"
"Ty seš v pohodě" kývla jsem...
"Jo, tak můžem jít?" usmál se.. neuritě jsem kývla a šli jsme teda,,,

Jseš super..kámoš 3.díl

21. března 2011 v 19:09 | Verýs |  Jseš super..kámoš
Už je to 3 dny co mi daly Sisinku (tak jsme pojmenovali mojí sádru)...docela jsme se skamarádily xD... Dneska je pátek, takže bych už respektive mohla poprvéé ven:] Akoráát, musim teď hlídat Flipa... Ellis je dneska v práci a táta musí něco zařídit v Berlíně a přijede až v noci.... a doma je jenom Brady, Líza a Max.... super! (ironie)... teď nevim s kym bych šla ven, aby tu v klídu mohla nechat Flípíka... :S....
"Půjde někdo veen?" zakřičela jsem do chodby, kde máme pokoje... v tu ránu se ozvalo z Maxova pokoje hodně sprostá věta... Líza a Brady radši dělaly, že vůbec nic neslyšely...
"Supééér,,," zakřičela jsem nasraně...
"Prosimtě já půjdu!" vzdala to Brady a vyšla z pokoje...
"Lízoo, polídááš Fildu?" strčila jsem hlavu do její dveříí...hodila na mě vražednej pohled... takže ne....
"Brady musíme vzít Flipa sebou!" oznámila jsem jí, když jsem se pajdala po schodech dolu...
"Aspoň se vyvětrá a pak bude spát!" řekla chytře a už ho oblíkala....
"Z tebe bude jednou dobrá mamina hele!" usmála jsem se jejímu supa nápadu a zatim si nazouvala jednu potřebnou botu a vzala si mikinu...
Brady dala mrňouse do kočáru a koukla na mě prosícim pohledem, že jako, abych ho vezla jáá...
"Nenenene... to ty seš tady ta zodpovědnější.. co když se třeba zvrtnu Sisinku a spadla bych.. bych sebou chudáka Flipa táhla sebou..." zasmála jsem se. Hodila na mě vraždící pohled a ten kočár vzala ona... :D hO hóó.. vítězstvíí pstě! xD
"Áááá.. tak takle vypadaj stromy.." vzdychla sem, když jsme dorazili do parku... dělala jsem celou cestu kraviny... xD Brady to nehorázně vytáčelo... :D pořád jsem to hlásila jako: ááách, takle chutná vzduch... ááá, tak takle tedy vypadají bezdomovci atd.. xD
"Lindo.. UŽ.. toho.. NECH!" musela to rozfázovat na kousky, aby udržela klidnej tón! :D To měrozesmálo upě moc, moc, moc :D:D.. A samozřejmě jsem svym smíchem rozesmála i Brady..
"A takle vypadáá..."
"Ne, Lindo přestaň.." smála se. Já už teda ne, protože jsem si nebyla jistá, jestli z toho co vidim jsem jenom magor s halucinacema, nebo magor bez halucinací....
"Takle vypadá... Tom Kaulitz!?" to už se i Brady zasekla a koukla před nás.. na cestičce fakt šel ten maník z TH...
"Hele... on to je asi fákt on.." řekla mi Brady...
"Tak dělej, že nic nechci se ztrapnit.." řekla jsem jí naoplátku... a jakoby nic jsme si prostě povídali a šly kolem něj...
"Hey.." zavolal, když jsme kolem něj nenápadně šly.. koukla jsem překvapeně na Brady a pak jsme se otočili na něj...
"No?" usmála jsem se...
"Že ty seš ta běžkyně.." ukázal na mě...
"Cožee?" čuměla jsem jako péro z gauče...
"Jojo.. jak jsi se zabila o mího psa!" tak teď jsem čuměla ještě víc jak krypl..
"To jsi byl fakt ty?" vydala sem ze sebe jenom...
"Jo.." kývnl a smál se mímu výrazu...
"No, ty kráve, to byl asi hustej trapas co!?" začala jsem se smát taky...
"Ale ani ne.. ale jak koukám tak jsi asi potkala dalšího neukázněnýho pejskaře a tentokrát jsi se nevyhla!" poukázala na mojí nohu a zase jsme se začali smát...
"Ale nee.. jenom jsem projevila svojí šikovnost... což je docela pech. Mohli mě vybrat školního baseballovího teamu!" zabručela jsem tu poslední větu...
"Hraješ baseball!?" vykulil oči...
"Začinám.. ale hodně mě to baví.. no spíš bavilo! Se Sisinkou se spolu budem kamarádit do konce školního roku..." zasmála jsem se...
"Sisinka je ta sádra? Tys pojmenovala sádru!" nevěřícně svraštil obočí a do toho se smál....
"No né přímo já, ale mí geniálně vtipní sourozenci" koukla jsem přes rameno na Brady...
"Aha.. my se neznáme.." usmál se na Brady.. "Tom" podal jí ruku..
"Brady!" usmála se na něho..
"A ty seš?" kouknul na mě...
"Linda.. a když už jsme u těch jmen tak tohle je Flip!" zasmála jsem se a ukázala na pinďu v kočáru...
"jEJ, ten je mrňavej.." usmál se na Flipa...
"A to je tvůůj..."
"NÁŠ.. brácha.. nevlastní.." usmála jsem se..
"Takže vy jste ségry!?" tééda, to je zvědavost sama :D budu se divit, když si to zapamatuje! xD
"Jo.. totál nevlastní sice, ale ségry.." zasmála jsem se.. zamračil se.. zase nechápal :D
"Lindin táta si vzal mojí mámu!" vyvětlila mu Brady..
"No to nene.. tvoje máma si vzala mío tátu.." začala jsem se s ní z legrace hádat..
"Hele to prrr.. kdo koho zbalil.. tvůj táta mojí mámu, takže nemachruj.."
"Nemachruju.. tvoje máma klofla mího tátu.." vyplázla jsem na ní jazyk..
"Takže.... vy jste přiženěný ségry jestli to dobře chápu!" promluvil Tom..
"Jo, přesně!" kývly jsme najednou...
"Doufám, že Vás neni vííc.. to by asi můj mozek už nezvlád!" zasmál se...
"Jehe., to bys fákt asi nezvlád.." zašklebila se Brady a já se rozesmála...
"Ono nás je dohromady ňákej 7 sourozenců výýš!" rozesmála jsem se ještě víc.
"No ty krávo.. bůh žehnej za bráchu.." zasmál se...
"Ale tak.. já bych jednoho sourozence asi nechtěla.. to by byl moc klid.." zašklebila jsem se...
"Tobě by stačil Patrik..." zakřenila se na mě ségra...
"Jo.. ale i tak by jste mi chyběli.."
"To se divim.."
"He, já taky docela..." začali jsme se zase všichni smát...
"Ale, když si vezmeš, že můj brácha nezavře hubu 24 hodin denně, tak si toho klidu tak moc neužiju.." smál se Tom...
"By jste si rozuměli viď!" drkla do mě Brady...
"No to nevim... co jsem viděla v časákách tak z něj de hrůza.." zakřenila jsem se..
"Hrůza!?" vyprsknul Tom smíchy...
"Jooo... ale tak co já vym, to je jenom moje domněnka... ale vypadá trochu.. hodně zvláštně" zasmála jsem se....
"co ty výš ty expertko..." zakřenila se mi Brady..
"No a? Tak nejsem fanynka no.. mě to neva.. tak jestli to neva aj Tomovi tak je nám toobou jedno ne?" začala jsem mít ty svoje keci xDxD
"Mě to rozhodě neva.. aspoň jeden den, kdy nemusim poslouchat ty dementní otázky.." zasmál se...
"Třeba?" zvedla jsem zvědavě obočí...
"Debilotiny..." pokrčil rameny...
"To bych se na ně vysrala" zasmála jsem se...
"No výš co.. ono to tak lehko nejde!" zasmál se...
"Vsadim se, že Lindě by to lehko šlo!" smála se mi Brady...
"Až tak nee.." začala jsem se nakonec smát s nima...
"Lin už by jsme měli dom.." řekla mi Brady, protože Fílda začínal natahovat a kňučet...
"Jo, asi jo!" uznala jsem taky,..
"Tak se mějte.. snad se tu ještě někdy potkáme" usmál se na nás Tom...
"No, byla by velká náhoda, kdyby jsme se tu nepotkali, když už jsme se tu 2x srazili! Navíc mi bydlíme hned tady za rohem.." zasmála jsem se....
"Přesně o dvě ulice dál bydlim já.. a většinou tu jsem večer..." zsmál se....
"Řekla bych, že se tu URČITĚ ještě potkáme!" mrkla jsem na něho...
"Tak jo.. zatim ahoj!" usmál se na nás zas..
"Ahoj!" rozloučili jsme se a pádily s Brady dom, aby nám ještě Filda nezačal bulet a my nedostaly vynadánoo :D Ellis bude už stejně dom... kolem půl 8 řikala, že přijede...

Mužská Lady GaGa -1.díl

20. března 2011 v 22:26 | Verýs |  Mužská Lady GaGa
...Jmenuju se Karolina..
Prostě Karol.:) Zatim mi je 17 let, ale přesně za týden budu mít 18 narozky.
..moje máma je návrhářka. Docela slavná návrhářka. Dělá přehlídky všude po světě..
já s ní musim jezdit. Někdy to je super a někdy docela otrava..
.školu dělám dálkově, protože s tim všim bych ještě chodit do školy nezvládla.
Máma mě často používá jako svojí figurantku a na nějakých přehlídkách mě vemou jako modelku.
Radši bych se někdy věnovala filmu. Ale to je maximálně někde ve hvězdách.
Jinak: broz budu mít svího prvního sourozence. Máme žije s přítelem a je v 6 měsíci. Už má pupek jak něco.. ale stejně lidi vždycky si myslej, že to je moje starší ségra spíš než MÁMA :D
_______________________

Dneska je sobota.. den klidu, odpočinku a pro mojí mámu taky uklízení. Když jsme doma pořád by jenom uklízela děs:/:D Vždycky si zalezu do svího pokoje a dělám, že neexistuju.
Stejně tak i dneska.. ležim na posteli a projíždim si co nového ve světě, když mi něco práskne do očí..
"Mamiiii?" vylítla jsem hned z pokoje..
"Co?" koukla na mě, překvapeně..
"Koho jsi zvala jako hosta na tu přehlídku v Římě?"
"Já nikoho nezvala.. tentokrát si vybral Lince" (její "pomocník")
"A koho si vybral výš?"
"Jo toho kluka z Tokio Hotel. Proč se najednou tak staráš?"
"Protože se mi nikdy nic neřekne" zabručela jsem a šla zase nahoru. SUPER! Takže na přehlídce, kde budu mimořádně i jako modelka budou i ten zpěvák. Tvl.. radši bych se neviděla. A to nejde ani o nenávist.. nevim, nikdy jsem je neposlouchala., neni to můj styl hudby, takže nevim.. ale ten zpěvák.. vždycky když vidim nějakou jeho fotku rozesměje mě! xD Jde o trému jako sviň !! :-@ :D

***********ZA PÁR DNÍ************
"Tak jdem!" rozkáže máma na letišti. Docela už mě štve.. má pár měsíců před porodem a je nehorázně hyperaktivní! Protočila jsem panenkama a šla jsem s ní vepředu velkýho špalíku lidí, který jsou pro mámu nezbytně nutní pro konání přehlídky. Směr- Řím. Přehlídka se sice bude konat až zejtra večer, ale mámi zvyk je očíhnout terén, aby nebyl stres na poslední chvíli.
V letadle jako vždy klid. Nemám moc ráda létání, ale strach už jsem překonala, takže se to snažim prospat, nebo u krátkých letů jako je tenhle poslouchám písničky.
__________________

"Supeer hotel!" výskla jsem před super luxusnim hotelem.
"Karol" zaxichtila se máma a zasmáli jsme se. Samozřejmě.. pokoj mám společnej s mámou. Ale tak co., sama bych stejně nechtěla být.
"Výš, že přiletí Lince i se svym synem?" zeptala se mě máma. Zvedla jsem překvapeně obočí.
"Fakt? Já myslela že je teplej!?"
"Jo.. nejspíš je na obojí." pokrčila rameny..
"A kolik je tomu jeho synovi?"
"Asi 3 roky" údivem mi spadla tlama až ke kotníkům.
"NO nediv se Lincemu je sotva 25 a má dítě!"
"Když jsi měla ty mě, bylo ti 15!" připoměla jsem jí důležitou součást jejího života:D
"nO JO" Zabručela.. nemá ráda, když se zmiňuju v jaký koliv formě o jejim věku. Má nejradši, když si lidi myslej, že jsme ségry a ona je mladá. I když.. zas tak stará ve skutečnosti taky neni. No.. ve 33 letech člověk rozhodně neumírá! :D:D
Dovybalila jsem si a šla ještě dělat splečnost mámě do její ložnice.. ale protože let byl dlouhej a je už skoro půlnoc šla jsem si unavená lehnout.
__________________________

"Karoooolinoo!"
"Néé, chci spáát"
"Vstávej.. musíme rychle, jinak nestíháme!"
"Kolik je?" zamžourala jsem..
"Půl 1 odpoledne!"
"HA.. nasrat!"
"KAROLINO!!"
"Mamiii, nech mě spááát!"
"Ne, nemůžu tě tu nechat samotnou. Navíc musíš taky na zkoušku modelů."
"Neci!"
"Dělej"
"Ne!"
"Jo!"
"Ne"
"Jo, debata ukončena. Dělej!"odešla z pokoje. Hlasitě jsem zívla. Nandala na sebe první rifle co jsem našla. Tričko a může se jet..
Nandala jsem si ještě mušáky.. nemám ráda, když jsem nenamalovaná (před přehlídkou se malovat sama nikdy nemám).. připadám si strašně hnusně. Nevyspale, opuchle, kruhy pod očima.. no prostě bléé :X:D
"Jsme tady" vystoupila máma z auta. Bože, kde bere tu energii? Vešly jsme do budovy., no spíš nějakých chodeb. Dostali jsme se do obrovskýho placu maskérniček atd..všechny máminy modeli už tu byli vybalený a všehno připraveno.
Máma se vítala s nějakýma lidma.. a že jich tu bylo jako nasráno, teda. Hlavně modelů.. MmMmmm.. :D
"Karol pojď!" čapla mě máma za ruku.Odevzdala mě do rukou maskérek a odešla pryč. No tak jsem půl dne proseděla na židličce, ze který jsem měla nehorázně lozlámanej zadek a ještě jsem byla ospalá a hladová. Prostě super!
"Hotová" oznámila mi ta holka co mě měla ještě nalíčit, aby to všechno bylo perfektní a já šla do hloučku lidí. podle oblečení přiřazovali k sobě páry holka-kluk.
"Na mě nedošlo!" řekla jsem tomu maníkovi v ajině. Prohlídnul si mě od shora až dolu.
"Jméno..!?"
"Karolina Shwandova!"
"Shwandova.. nejsi příbuzná s návrhářkou?"
"Jo jsem."
"Měla by ses jí zeptat.. protože tady na tom seznamu nejsi" řekl mi lhostejně a odešel pryč. Ohrnula jsem mu za zády nos a šla najít mámu.
"Mami?" houkla jsem na ní, když kolem mě prošla a ani si mě nevšimla.
"Karol, jsem ráda, že tě vidim. Sluší ti to.." začala mi ještě poupravovat šaty na těle.
"Díky, ale můžeš mi nějak říct, jakto, že nejsem na tom jejich seznamu?"
"Seznamu?"
"Jo, všichni už maj partnera na molo, jenom já pořád nejsem s nikym"
"Aha, to je tim, že přehlídku otevíráš.. nejsi na seznamu"
"Otevírám"
"Máš nejlepší model"
"Jak jako otevírám? Proč si to nenechala nějaký modelce?"
"Protože, ty se na to hodíš moc dobře"
"To díky teda!" řekla jsem silně ironicky
"Partnera mít budeš, ale nevim kde je.."
"To je v pohodě, do přehlídky je ještě hodina a půl.. nemusim přece všechno VĚDĚT!" Otočila jsem se a šla pryč. Potřebuju na chvíli klid.. vyšla jsem před oponu a sedla si na jedno z křesílek kolem mola. Koukala jsem před sebe a vůbec si ničeho nevšímala. Pořád kolem mě probíhali nějaký technici nebo modelky. Na molu taky každou chvíli někdo byl..
Absolutně mi bylo jedno, že na mě lidi koukaj jak na nějakýho.. prostě magora. Pro bůhvíkolik holek je tohle jejich šťastnej den a já sedim znuděně a nevim co dělat.
"Hey!" sednul si někdo vedle mě na sedačku. To hey asi mělo sloužit jako pozdrav. Nevšímala jsem si toho a dál čuměla před sebe.Ten "společník" na mě začal něco kecat v ajině tak jsem mu chtěla říct, aby šel otravovat někoho jiýho, ale když jsem zjistila, že vedle mě sedí je Tom Kaulitz. Takže jsem se zase otočila a dělala, že neumim anglicky! Jeho to kecání taky po chvíli přestalo bavit a tak jsme tam jak dva truhlíci seděli a čuměl před sebe. Já totálně znuděná a on... nevim. Nechci se na něj moc otáčet! Bylo by to trapný!

Ochránim tě, beruško 1.díl

20. března 2011 v 22:19 | Verýs |  Ochránim tě, beruško
Náš příběh začíná 28.února 2010. Rok 2010, je jako každý Nový rok, pro mnohé novou nadějí, novou jiskřičkou. Holky doufají, že potkají svého vysněného prince. Kluci doufají, že si konečně ušetří peníze a koupí si motorku svých snů. Takle by měl samozžejmě každý nějaký ten sen.. ale co to je sen? Je to něco co se nám zdá v noci.. něco v co věříme jako v nadpřirozenou sílu.?! Ale takle to přece nechodí!! Tohle naše hlavní hrdinka.. Simona, moc dobře věděla. Sny se jí nezdály od doby co jí umřela máma a ona musela žít s tátou a svím o 3 roky staršim bratrem Patrikem. A, že by měla nějaký svůj osobní sen, ve který věřila a doufala, že se to jednou vyplní!? Taky neměla.. byla až přílišná pesimistka. Optimismus se u ní objevil ve vzácných chvílích rozdávání písemek, kdy ona potřebovala dobrou známku a modlila se, aby neměla hůř jak za 3. To pevně věřila a doufala v to, že NĚCO existuje a pomůže jí to. Ale že by osud? Nee, neni už přece malá holka. Moc dobře ví, že každý je svého štěstí strůjcem. Ale teda co, to je v co věří a nedokážeto popsat!?
Sama si často pobrukovala pro sebe, nešlo o samomluvu ani první příznaky šílenství. Spíš o úzkost, samotu a uzavřenost, která se u ní projevovala, vždy, když byla sama a vzpomínala na krásné chvíle strávený s její maminkou. Simona byla chytrá holka.. ve škole by mohla mít samé jedničky, kdyby se nehádala s učitelama a nebyla líná se na něco rychle učit. Uznávala učení na velký písemky, ale nic víc pro ní neexistovalo. Když si udělala úkol, bylo to co říct. Taky to byla holka velmi hezká, přátelská, milá ke všem kolem sebe.. svoje deprese si řešila úsměvy. Bylo jenom pár lidí, který poznali, že nejde o opravdovej úsměv, ale úsměv volající o pomoc. Ve škole nikoho takového neměla. Pár kamarádů, pár kamarádek a hlavně hodně nepřátel.. Simona nikdy nechápala, že si všichni udělaj obrázek, ještě dřív než někoho poznaj. Taková ona nikdy nebyla., bavila se se školními outsidery, i když ona měla na to se vídat se školní špičkou. I kdyby chtěla to změnit, nenávist proti ní poslední dobou akorát rostla. Jak to? Způsobeno jednim člověkem.. pro Simonu tak moc důležitym člověkem, že přehlížela cokoliv co něm kdo řiká a nechala na sebe "plivat". Bylo jí to jedno. Byla to její jediná opora.. opravdu jediná. Se svým bratrem Patrikem, někdy vycházela, někdy ne. Střídalo se to. Táta je často v práci a stejně by si s ní nikdy nepovídal o tom co jí tíží. Zato tátova přítelkyně, by se se Simonou ráda spřátelila více, ale Simoně vyhovovala slabá konverzace a u jídla a občasná rada u domácích úkolů. Neměla za potřebí se nějak více seznamovat s tou pro ní stále cizí ženou. Stejně tak i s její dcerou.. Candy. Candy je o pár let starší než naše Simona, ale přitom by se kdokoliv shodnul, že Simona je se svojí drobounkou postavičkou a jemnými rysy v obličeji krásnější než Candy. Candy je podle všeho moc SEXY, má úspěchy u kluků a často se s nimi ráda ukazuje. Simona je jemná, roztomilá taková ta hodná, i když taky dokáže pořádně vytáhnout drápky, když je potřeba!
______________________________

Jako každý nedělní ráno, je Simona sama doma s bratrem a nevlastní sestrou. Samozřejmě vstávala jako první. Sice jsme už zmínila, že sny od jisté chvíle nemá, ale zlé sny ano. Vstávla už v půl 9. Dneska toho musí moc stihnout. Šla se nasnídat do kuchyně. Vzala si prášek na bolesti hlavy. Vyběhla po schodech nahoru a zasedla za počítač. Pustila si písničky na svojí Nokii 5530, kterou dostala k nedavným Vánocům od táty. Kesha, La Roux a Lady GaGa jsou na její ranní demenci nejlepší probuzení. Pustila to sice jenom na volume 17/30, ale stejně měla pocit, že to moc řve a každou chvíli jí přijde někdo ze sourozenců vynadat!
No co to je?.. pomyslela si, když nahlídla z okna. Chumelilo. Sněhová kalamita, byla minulý týden.. skoro se nedostala do školy. Tyhle týdny už měly být klidnější.. Zakroutila si pro sebe hlavou a zapla si Facebook. Nic nového..
Kechy: copak tu děláš tak brzo? ... fb-chat.
Nemůžu spát a nudila jsem se. odepsala mu Simona. Začala si prohlížet fotky svých kamarádů, který si víkend samozřejmě užili lépe než ona, která musela sedět doma. Tedy kromě soboty, to jí táta donutil jet do města(Hamburku) s Candy, aby si koupila něco nového na sebe. Protestovala.., má hodně oblečení, neni žádná barbie. Ale podle všech je 5 džínů moc málo. Tak si nuceně koupila kalhoty, které se jí ani moc nelíbily a zřejmě je ani nikdy nebude nosit, ale něco přivést musela a Candy si je jednou od ní stejně ukradne.
Kechy: nechceš jít ven? Sněží. To je super:)...
Ani ne, nenávidim sních. Radši se zachumlám do deky a budu koukat na filmy:)
... tahle představa se jí začala více než líbit. Tak se potichu vkradla do Patrikova pokoje, pučila si nějaký DvD (RRRrrr, Avatar a Tohle je Sparta). Zase se vrátila do svého pokoje. Zachumlala se do své nejoblíbenější a nejteplejší deky a na DvD přehrávači si pustila nejdřív Avatar. Je to zatím jenom v kinech, snad všichni na tom byli, ale ona to ještě neviděla. Asi v půlce filmu dostala chuť na kafe, který normálně nepije, ale chuť je chuť. Zvedla se a šla si uvařit kafe. Cestou se potkala s Candy.
"Ahoj" zněl jejich geniální pozdrav. Každá si všímala svého. Jak nejrychleji to šlo vyrazila Simona zpátky do pokoje. Koukla rychle na mobil na stole a... áá SmS:). Položila hrnek s kafem na noční stolek a zase se zachumlala do deky. Když byla konečně zachumlaná a všude jí zase bylo příjemně teplo, otevřela SmS..
Ahoj, vym, že už nespíš. Spíš doufám, kdybych tě vzbudil, hluboce se dopředu omlouvám;) Jsem zase na pár dní v Hamburku. Můžu přijít dyštak?- Bill

Srdce jí poskočilo o několik pater výše. Zase uvidí Billa. Svého Billa. Vlastně ne svého Billa, ale v jistym slova smyslu to vlastně její Bill je. Její a ještě půlky zeměkoule. Pozdechla si a začala naťukávat odpověď na dotykovym displeji.
Samozřejmě, že můžeš přijít. Dokonce MUSÍŠ! :D Chci tě vidět. Stav se:):*

Zase odložila mobila na stolek. Usrkla si kafe.. fujh horký.. spálila si jazyk. Zasmála se nad svojí blbostí a šla radši zase koukat na televizi.

Vybroval jí mobil na stolu. Pomyslela si, že se musí už změnit melodii na SmS. I když na co. SmS dostává tak málo, že to může nechat na později.
Super. Tak za hoďku jsem u Vás:)