Jseš super..kámoš 4.díl

21. března 2011 v 20:04 | Verýs |  Jseš super..kámoš
Jako každý dopoledne.. nemám po probuzení chuť žít... tu chuť mi zmenšil ještě fakt, že je sobtoa a já nemůžu kui tý sédře nikam jít zapařit... :/
"Lindííí..." vběhnul mi někdo do pokoje... v další moment jsem cítila někoho kdo se válí v MOJÍ posteli...
"Ježiši, jdete všichni do háje.." zakrila jsem si polštářem obličej a otočila se zády k tomu rušivmu elementu...
"Lindušee, vstávej..." drkal do mě někdo... teď už výým, že Patrik...
"Huš ďáble" snažila jsem se ho poslepu kopnout, ale nedařilo se a ještě ze mě měl prdel...
"Sakra Patriku nech mě spáát!" zakňourala jsem zoufale...
"Ale no tááák.. vždyť je půl 2 odpoledne... táta už nadával, že ti ohřejvat oběd nebude.."
"Ježiš, by se taky psoral.." zamumlala jsem...
"Nechceš se mnou zapařit auta?"
"Výš, že ani ne?" řekla jsem tvrtě ironickym hlasem...
"Teda.. s tebou je fákt super zábava!" zvednul se a nasraně odešel pryč...
KOnečně klid... ještě do půl 4 jsem se válela v posteli a potom šla rovnou na véču... po ní jsme se váleli s Lízou na zahradě na trávníku... kolem nás běhali Blondie a Sam a mě naprosto nic nechybělo k dokonalému dni:)
"Liz... pojď sem.." zakřičel zevnitř táta...
"A já ne?" zamračila jsem se...
"Ne, ty ne!" řekl významně táta... to mě urazilo ještě víc... Líza odešla dovnitř... po chvíli ke mě přišel Patrik a řekl mi, že jedou do nákupáku do města a že nemůžu jet taky, páč mi budou kupovat dárky k narozkám.. takže SUPER...
"To jako budu doma sama?" zeptala jsem se nevěřícně...
"No... jo!" kývnul...
"Ty vadee.. super!" zabručela jsem...
"Hel my jedem.. měl se tu... ahoj!" zabručela jsem pozdrav a táhnula se do baráku... prošla jsem snad každou místnost, ale nakonec jsem usoudila, že musim pryč jinak se tu zblázním... sice potajmu doufám, že zase potkám Toma, ale na to je asi moc brzo.. tepve půl 6.. no uvidííme:) Dyštak to prostě bude zdravotní procházka...
Když jsem přecházela přes ulici, která sousedila s parkem, prohnal se kolem mě nějakej kluk, div mi neporazil... otočila jsem se, že mu hezky ze srdce řeknu pár nehezkých slov, ale už byl stejně moc daleko a na chodníku ležel nějakej papír... kterej tam předtim nebyl.. spíš ze zvědavosti jsem se k němu schbla a sebrala ho... když jsem ho otevřela trochu jsem zklamala sama sebe.. bůhvíco jsem čekala, ale tohle byl jenom nějakej bezvýznamnej papír... celej popsanej... byli na něm nějaký nákresi a něco co v budoucnosti mohlo sloužit jako básnička nebo nějakej love dopis... podle mě nic důležitýho, ale přeci jen jsem si ho schovala do kapsy... a pajdala dál na procházku...
Prošla jsem snad celej park... nakonec jsem skončila u toho jezírka... sedla jsem si ke stromu a z nudy četla ty bláboli z toho papíru... chvílema koukala na hladinu a nebo prostě jenom seděla se zavřenýma očima a poslouchala ticho kolem sebe....
Dneska ž v pořadí druhý rušiví element se ale objevil... ale ten hlas.. musel to být Tom... s někym telefonoval...
"Ne, to se vysvětlí uvidíš... - ..... já budu za půl hoďky doma, ale nehysterči prosimtě.... - .... já VYm co to bylo, ale tak buď jsi ho někde ztratil nebo nevim, ale kolik lidí by se vyznalo v těch patlaninách, sám máš problím se v tom vyznat natož někdo cizý...-... nechovej se jako holka! Za půl hodiny jsem doma.. potom to můžem řešit.. TEĎ NE!"
Vypadal hodně rozzrušeně... kdyby ke mě ten jeho pejsan neběžel, zřejmě by si mě ani nevšiml...
"Ahoj Lindo!" usmál se a přišel ke mě.. dřepnul si vedle mě ke stromu, zavřel oči a opřel se hlavou o strom...
"Potíže?" hádala jsem..
"Ani nevíš jaký... brácha někde ztratil návrh na písničku, která měla jít dneska do schválení... jenže ten blb si kopie nedělá a nepamatuje si to.. teďko vyšiluje, že je to totálně v prdeli, že nemá ponětí kde jí mohl nechat a tak.." zakroutil nechápavě hlavou...
"To je nějaký špatný, když to ztratil?" zeptala jsem se tupě...
"Normálně by to špatný nebylo, jenom že to je prostě NAŠE věc.. a když to někde ztratil nebo to někdo ukrad tak se nemůžeme ani bránit, protože nemáme ani práva na to.." pokrčil rameny...
"Aha.." kývla jsem na souhlas...
"Co ty? Kde máš sourozence..?" pousmál se...
"Jeli mi koupit dárky k narozkám.." kysele jsem se zašklebila...
"Kdy máš narozky?"
"1.června"
"To je zachvíli.. kolik ti vůbec bude?"
"18!" usmála jsem se..,
"Tipoval bych ti tak.. nooo.. 16!" zakřenil se..
"Seš sprosťák!" majzla jsem ho po ruce ze srandy...
"No.. 18 asi určitě ne teda.." zasmál se...
"A kolik je tobě?" zasmála jsem se taky...
"v září 21!" zašklebil se, jak pro něj byl asi nezvyk něco takovího řikat... teď jsem zase čuměla já jak pakoo...
"To si ze mě děláš srandu ne?"
"Ne-e... se koukni na netu" zasmál se...
"No jo.. promiň"
"Za co se omlouváš!?" udivil se...
"No, za to, že jsem taký tele.... pořád mi nějako nedochází, že prostě ty seš nehorázně slavnej a já se takle ztrapňuju..." zamračila jsem se do země...
"Ale mě to neva... to bych tu asi nebyl!" pousmál se...
"Snažim se pochopit proč tu jseš!" zasmála jsem se., stále asle jsem se na něj nedokázala podívat, i když on na mě koukal celou dobu...
"Vadim ti snad?"
"nE! Vůbec... akorát bojim se, že v mojí přítomnosti dostaneš hodněkrát ránu do svího ega... já doopravdy nejsem žádná fanynka, takže...." zasmála jsem se,.
"Takže... jsem rád, že nejsi! Je hodně holek, který se jenom tvářej, že nejsou, aby se k nám dostaly blíž.. potom jsou naprostý šílenci, který nám jsou pořád v patách, ale holek jako ty je hodně málo..." mrknul na mě.
"Díky!" pousmála jsem se...
"Kde máš vůbec toho svího kluka!? Včera tu s tebou taky nebyl..."
"Kluka?" vykulila jsem oči...
"No.... takovej ten trochu bručoun.." zakřenil se roztomile.
"Aháá.. Patrik.. né on neni bručoun ani můj kluk. On je můj pravej brácha a tehdy byl naštvanej proto, že musel lovit Blondie po parku.." zasmála jsem se...
"Áhaa...." kývnul na souhlas... byli jsme chvíli zticha... já žmoulala v kapse od mikiny zase ten papír...
"Neřikal jsi, že budeš za půl hodiny doma!?" vzpoměla jsem si co řkal do telefonu....
"Jo, řikal, ale nevim jak bych mu s tim měl pomoct... buďto ten blbej papír najde nebo mu to budeme ještě půl roku dávat hezky sežrat..." pokrčil rameny....
"Už se Vám to stalo někdy!?"
"Ne, nikdy" zakroutil hlavou....
"Zrovna dneska mě málem povalil na ulici nějakej kluk... a no.... asi to nebude ono, ale koukni se jestli to nemůže být ten váš text... já se v tom nevyznám.." vyndala jsem z kapsy pomuchlanej papír a podala mu ho... věnoval mi ironickej obličej, ale nakonec to otevřel.... pár minut do toho tupě zíral... pak vyskočil na nohy a jako kdby hořelo....
"Toje asi fakt ono!" zamával s tim papírem....
"Myslíš!?" zvedla jsem překvapeně obočí....
"No... Billovo písmo to je určitě!" kývnul....
"Tak aspoň něco.." pousmála jsem se
"Jo..pojď!" pomohl mi se zvednout.. (kui Sisince, blbě se s ní zvedá)... písknul na mě a šli jsme po cestě v parku nazpátek...
"Kam jdeme!?" divila jsem se... zastavil se a kouknul mi do očí...
"Ten papír..-" zvednul v ruce ten papír co jsem mu dala... "-..jestli je doopravdy bráchy tak si nebudu krást tvojí zásluhu.. dáš mu ho ty!" zazubil se na mě...
"COŽE? No to né... nee, to by nešlo.. já... já, vlastně asi nemůžu!" začala jsem zmatkovat...
"Lindoo, nehysterči...." opřel se rukama o moje ramena a připomínal mi pravidelný dejchání...
"Já k Vám nepůjdu!" zskroutila jsem razantně hlavou..
"Čeho se bojíš?" koukal na mě nechápavě...
"Ti to řeknu a ještě se mi budeš smát!" zakroutila jsem hlavou...
"Nebudu, prosimtě..." zakrotil hlavou. Koukla jsem mu do očí, ale nenašla jsem v nich nic jinýho než čistou pravdu.. SAKRA!
"Noo..-" začala jsem mlžit.. hodil na mě sakrastickej pohled "-..dobře, ale nemysli si o mě nic špatnýho.. slib mi to.. to co ti řeknu doopravd ynemyslim ve zlim!"
"Dobře, slibuju" kývnul...
"Já.. totiž... ty mi přijdeš hodně v pohodě, doufám, že z nás budou třeba good kámoši, ale tvůj brácha.... bojim se, že se ho buď leknu nebo dostanu výtlem.." udělam pokrčivej xichtík...
"Ááálle... on vypadá jako strašidlo jenom na fotkách.. v normálu to ani neni tak strašný" mrknul na mě..
"tos mě teda uklidnil." procedila jsem skrz zuby...
"Neboj see... hlavně ne jeho.... je pohavově hodně podobnej jak já!"
"Ty seš v pohodě" kývla jsem...
"Jo, tak můžem jít?" usmál se.. neuritě jsem kývla a šli jsme teda,,,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama