Květen 2011

S klukama je hold trápení - 18.díl

15. května 2011 v 16:18 | Verýs |  S klukama je hold trápení
Ráno jsem byl vzhůru, už hrozně brzy. Ovšem pořád jsem byl nerozhodný v tom, jestli dneska do nemocnice pojedeme. Kdyby jsme ještě jeden den počkali, třeba by jsme se dočkali už jenom dobrých zpráv...
"Já tě fakt asi kopnu do zadku, aby jsi se probral" nadává Tom. Nic jsem neřekl, ale on pozná o čem přemýšlim.
"Co bylo poslední co ti Kim po telefonu řekla? Hm?"
"Že mě miluje.."
"Vidíš? Ty jí taky. Takže se ihned seberem a jedeme tam"
Jak řekl.. jeli jsme!

V nemocnici jsme počkali, až skončí vizita, přeci jen jsme tam byli dřív než jsou návštěvní hodiny. Na chodbě jsem si odchytl toho doktora ze včera. S menšim úsměvem mi oznamil, že oba jsou na tom lépe a za Kim už budeme moc jít. jen co jí dodělají nějakou kontrolu.
"A můžeme za dítětem?" usmál jsem se. Na jednu stranu je trochu hloupý řikat pořád dítě, prcek a tak. ale pohádat se s Kim o jménu můžu někdy potom.
"Samozřejmě. Je to támhle" ukáže na velké dveře.
"Díky" otočíme se a jdeme tam.
Sestra nám tam dá nějaký směšný obleky a zavede nás ke správnému inkubátoru.
"Koukej, jak je mrňavej" řekne Tom hromeně.
Ten prcek co tam tak nevině leží a kouká na mě je dokonalej!!
"Myslí, že ví kdo jsme?" usměje se Tom a zamává mu.
"Určitě to ví" usměju se.
"Omlouvám se, že rušim, ale mohl by jste vyplnit jméno a přímení prosím?" přijde sestra s formulářem
"Já.. musim se domluvit s přítelkyní na jménu.. i přímení" nevinně se pousměji.
Sestřička zase odejde.
"Víš co,, myslim, že by jsi měl teď jít za Kim a já tu babyo zatim pohlídám"
"Tome.."
"Neboj. Jenom mu řeknu ty nejzákladnější strejčovský pravidla. máme před sebou dlouho cestu, tak už by se měl začít učit" zasměje se.
"Je mu půl dne, tak ho nevystraš prasečinkama" pohrozím mu.
"Odkryl jsi moji pravou identitu. Je to v háji" zasměje se, když odcházím.

"Bille!" rozzáří se Kim. Poznám její rudý oči a to jak bezradně tady leží.
"Zvládla jsi to" zašeptám s menším úsměvem a políbim jí.
"Je mi mizerně.." řekne frustrovaně. Sednu si na kraj postele.
"..doktor mi řekl, že mam zlomený žebro a museli udělat císařský řez. Takže budu muset ještě týden ležet, než budu schopná sama vstát a jít se na něj podívat" smutně sklopí oči dolu.
"Nějak to udělat půjde. Nnechají tě přece čekat týden, aby jsi viděla vlastní dítě" zakroutím hlavou. Když to řeknu vzpomenu si na toho dokonalýho drobka a usměju se.
Kim mě chvíli pozoruje a potom se jí rozzáří oči.
"Ty jsi ho viděl viď žeo!"
"Předtim než jsem šel za tebou mě k němu pustili" usměju se.
"Řekni mi, jaký je.. má tvoje oči? doufám, že jo. A je nejkrásnější ze všech miminek tady určitě!" usměje se hrdě
"Je dokonalej. Je tak malinkej, že jsem ale nedokázal poznat co má po kom. Oči má po mě hnědý a po tobě velký" usměju se.
"Achjo. kdyby si nevynutil přijít na tenhle svět o měsíc dřív nemusel by teď být miláček zavřenej v nějakym inkubátoru"
"Myslim, že je nejšťastnější dítě"
"Bude nejšťastnější, až pozná svojí mámu" zasměje se Kim.

S klukama je hold trápení - 17.díl

9. května 2011 v 7:23 | Verýs |  S klukama je hold trápení
-BILL

Přijede do prázdné podzemní garáže Hamburské nemocnice. Vyběhneme směrem ke dveřím. Podle směrovaček najdeme správný směr, kam jít. Porodnice.
Na to, že je půl 1 ráno je tu docela šramot.
"Bille počkej" zavolá za mnou Tom a na něco se zeptá sestry. Chvíli s ní o něčem mluví a potom přijde ke mě.
"Zrovna jí operují. sál 2" přijde ke mě.
"Operují?" nechápavě po něm opakuji.
"Nejsem z rodiny nemohla mi nic víc říct." pokrčí rameny a společně najdeme ten sál.
Tom si sedne na lavičku a já chodím pořád dokola.
"Bille uklidni se. Nic se jim nestane neboj" snaží se mi Tom zvednout náladu.
Po 15 minut odtamtud vyjde sestra.
"Prosimvás co se tam děje?" zastavim jí.
"Počkejte si na doktora Dorgana" řekne mi a rychle odběhne pryč.
ani ne za dalších 15 minut odtud vyjde vysoký doktor. Netváří se zrovna potěšeně.
"vy jste doktor Dorgan?" zeptám se ho.
"ano. dobrý den" podá si semnou ruku.
"Já jsem otec. prosim vás co se tam děje? A proč rodila tak předčasně?"
"Tak nejdřív vám musim říct, že bohužel nic neni vyhrané. Dítě i matka žijí, což by pro vám mohlo být momentálně trochu uspokojující. Ovšem je tu až moc komplikací a zdravotní stav obou není uplně růžový" smutně se zamračí.
"Jaké komplikace?" zamračim se.
"Vaše.. přítelkyně !? dostala stahy o měsíc dříve než měla rodit že?, ovšem začala ještě před příjezdem do nemocnice krvácet. záchranáři měli jen málo času a vzhledem k tomu, že omdlela a vlastně doteď je mimo vnímavost dost se to zkomplikovalo už jenom tím. Další komplikace byl císařský řez, přiněm jsme zjistili, že má zlomené jedno žebro, pravděpodobně na něco spadla, když omdlela nebo jí ho zlomilo dítě, také to neni žádná novinka."
Přikreju si rukou pusu.
"A co dítě?" ozve se zamnou Tom. Nevšiml jsem si, že celou dobu stál zamnou.
"Dítě snad bude v pořádku. Ale zase je tam tolik komplikací. Mělo omotanou pupeční šňůru kolem krku, pravděpodobně kvůli tomu začal předčasný porod. děti co se narodí o měsíc dříve už samozřejmě mají tak 70% šance na přežití, ovšem záleží na tom, jak se mu teď budou dál vyvíjet plíce, srdce, mozek, proto teď bude nějaký čas v inkubátoru"
To snad neni pravda.
"Tak.. děkujeme" řekne potichu Tom. Doktor se na nás podívá a odejde.
Sednu si na lavičku a dám si obličej do dlaní.
"Takže se posralo co se mohlo" řeknu si pro sebe.
"Bille. Bude to v pohodě. Uvidíš,, Kim má silnej kořínek a všechno to zvládne a prcka už brzo budeš mít doma"
"Co všechno musela.. prožít za tu chvíli.. muselo toho na ní být tolik a já jsem nebyl u ní. Slíbil jsem jí, že u toho budu" šeptám zklamaně.
"Slyšel jsi toho doktora. Kim omdlela, i kdyby jsi u ní byl nevnímala by to" zakroutí Tom hlavou.
"Třeba by se to vůbec nestalo, kdyby jsme byli doma"
"Tim by jsi nic nevlivnil."
"Byl bych s ní. Nebyla by sama na všechnu tu bolest"
"Už toho nech. Timhle Kim ani prckovi nepomůžeš. Přijdeme sem zítra, to už nám toho řeknou víc a snad i lepší zprávy"

S klukama je hold trápení - 16.díl

8. května 2011 v 23:02 | Verýs |  S klukama je hold trápení
"Bille?" vejdu do ložnice.
Sedí u okna a kouká ven.
Sednu si na postel a nějakou chvíli mlčím.
"Myslel jsem, že s Tomem budu bydlet celý život. Jako kluci jsme si to slíbili." zakroutí po chvíli hlavou.
"Bille.. on to myslí dobře" snažim se něco říct, ale přeruší mě, když se zvedne a sedne si vedle mě.
"Já vim, jak to myslí.. jenom prostě.. nečekal jsem to. vim, že to je logický. nemohl by tu být on se svýma občasnýma holkama a my s dítětem. bylo by to šílené. jenom jsem si to prostě nedokázal představit." zakroutí hlavou.
Zvednu ruku a pohladim ho po tváři. Bill se usměje a políbí mě.
"Nebude ti vadit, kdybych teď na chvíli odešel?" zeptá se mě.
"Když řekneš prckovi, aby mě přestal zlobit, tak klidně" pousměju se.
"Tak hele škvrně. nebudeš maminku kopat, aby se mohla pořádně vyspat. okey?" pohladí mi bříško. Poté se narovná a věnuje mi další polibek.
"Už to chci mít zasebou" zaúpim, když mě zase kopne.
"Už ani ne měsíc" pousměje se Bill.
Natáhnu se na postel a Bill potichu odejde. Nemusel mi ani řikat, aby mi došlo, že šel určitě s Tomem. Myslim, že potřebují čas jenom pro sebe stejně tak já. Díky tomu, že mě kopání malých nožiček vzbudilo už někdy v 6 ráno, od té doby jsem už neusla a ani si pořádně neodpočinula, celý den mi je zle a mrňous mě kope snad nejhůř za celou dobu si jdu lehnout už teď v půl 6.
Beztak jsem hned neusla..

Probudila mě tupá bolest. Sednu si na posteli a zjistím, že jsem doma sama.
"To snad ne.." zakňourám a hladim bříško.
"Prcku, když jsem řikala, že to chci mít zasebou nemyslela jsem ještě teď v noci" snažim se uklidnit prcka.. teda sebe.
Další ostrá křeč mi projela tělem a já se slabim křikem šmátla po telefonu.
"Bille? Kde jste?" zaúpim do telefonu.
"Jsem s Tomem. Co se děje?" zní znepokojeně.
"Já.. asi ..asi se chce malýmu už ven" skoro zakřičím, protože mi projde tělem další křeč a bolest.
"Cože? Teď? Tak vydrž. My hned jedeme domu. vydržíš to?"
"Myslim že ne." rozbrečim se bolestí.
"Tak zavolej záchranku" přijedou pro tebe do 5 minut a my s tomem hned pojedem do nemocnice!"
"Dobře." snažim si setřít slzy, ale tečou mi další a další. stejně jako bolest se stupňuje a už ani neutichá. To přeci neni normální ne!?
"Lásko neboj. budu tam s tebou!" řekne Bill pevnym hlasem.
"Dobře. já miluju tě"
"Já tebe taky"
Ukončím ten hovor a zavolám si záchranku.
Operátorce řeknu svojí adresu a potom s ní musim udržovat hovor dokud nepřijede záchranka.
"Slečno mluvte semnou!" řekne mi operátorka.
"Já.. krvácim" zašeptám.
To bylo poslední co si pamatuji.

S klukama je hold trápení - 15.díl

8. května 2011 v 16:02 | Verýs |  S klukama je hold trápení
"Ahoj" přijde jednoho dne Tom domu.
My s Billem zrovna z gauče sledujeme film.
"Čau" odpovíme nepřímně, jak jsme do něj zařaný.
"Lidi. musim vám něco říct" sedne si Tom do křesla. Bill sáhne po ovladači a ten film pozastaví.
"Co se děje?" zeptám se. Je mi nějaký podezřejlí, že je takovej zamlklej.
"Já.. přemýšlel jsem o tom, jak tady teď žijeme a rozhodl jsem se, že jeden pokoj navíc by vám neuškodil" slabě se pousměje.
"Cože? Tome nedělej blbosti. Víš, že pokoj pro dítě máme.." snažim se. Bill s Tomem na sebe koukají.
"Já vim, ale myslel jsem do budoucna. Jsme tu docela nahňácaný." pokrčí rameny
"Je to velkej byt. V pohodě se sem všichni vejdeme" zakroutím hlavou.
"Já se ale už rozhodl, když jsem si všiml, že ten byt naproti je volný. Budu tak pořád naproti vám, ale budem mít každý svoje soukromí.. vy pro svojí budoucí rodinu a já pro sebe" usměje se. V tu chvíli se Bill zvedne a s prásknutim dveří se zavře v ložnici.
"Nedělej to. víš nejlíp, jak si to Bill bere" řeknu smutně.
"Copak bys chtěla, abych dosmrti s váma bydlel?" zamračí se.
"Tome. mam tě ráda." zakroutím hlavou
"Zlato vem si to takle.. za měsíc budeš mít s Billem mimčo. Už takle budete oba dost ve stresu a co teprv, kdyby se vám tu pletl nechtěný strejda?!" zasměje se.
"Tome. Ty ale do tý rodiny prostě patříš. Patříš k Billovi to už vím dlouho.. nemůžeš prostě jen tak odejít, i když jenom naproti!"
"Bill se uklidní. On si to uvědomuje už delší dobu, jenom o tom nemluví víš"
"Jakto víš...?" tom si zaťuká na spánek. Aha, ta jejich intuice.
"Takle ale přijdeš o noční buzení a všechno takový" pousměju se.
"Myslim, že mi nebude vadit, když budu v noci spát celou noc. A až toho budete mít vy dva plný kecky. Můžu si toho prcka vždycky pučit"
"Viď prcku, že chceš, aby se strejda Tom odstěhoval a nechal mamku s taťkou" položí mi ruce na břicho a mluví k němu.
"Potřebovala bych, aby mu zase Bill domluvil a ten malej fotbalista přestal kopat" zasměju se.
"Chceš říct, že mě neposlouchá? To je nefér.. celkově k němu mluvim nejvíc" zamračí se a poté hned usměje.
"To máš ještě dobrý, ty seš jenom strejda. ale mě taky neposlouchá a to je horší bych řekla" zasměju se.
"tak to bude jasnej papánek" zasměje se Tom.
"Jestli ti to nebude vadit, tak půjdu teĎ za Billem. a taky si lehnout" pousměju se.
"Jen běžte"