S klukama je hold trápení - 16.díl

8. května 2011 v 23:02 | Verýs |  S klukama je hold trápení
"Bille?" vejdu do ložnice.
Sedí u okna a kouká ven.
Sednu si na postel a nějakou chvíli mlčím.
"Myslel jsem, že s Tomem budu bydlet celý život. Jako kluci jsme si to slíbili." zakroutí po chvíli hlavou.
"Bille.. on to myslí dobře" snažim se něco říct, ale přeruší mě, když se zvedne a sedne si vedle mě.
"Já vim, jak to myslí.. jenom prostě.. nečekal jsem to. vim, že to je logický. nemohl by tu být on se svýma občasnýma holkama a my s dítětem. bylo by to šílené. jenom jsem si to prostě nedokázal představit." zakroutí hlavou.
Zvednu ruku a pohladim ho po tváři. Bill se usměje a políbí mě.
"Nebude ti vadit, kdybych teď na chvíli odešel?" zeptá se mě.
"Když řekneš prckovi, aby mě přestal zlobit, tak klidně" pousměju se.
"Tak hele škvrně. nebudeš maminku kopat, aby se mohla pořádně vyspat. okey?" pohladí mi bříško. Poté se narovná a věnuje mi další polibek.
"Už to chci mít zasebou" zaúpim, když mě zase kopne.
"Už ani ne měsíc" pousměje se Bill.
Natáhnu se na postel a Bill potichu odejde. Nemusel mi ani řikat, aby mi došlo, že šel určitě s Tomem. Myslim, že potřebují čas jenom pro sebe stejně tak já. Díky tomu, že mě kopání malých nožiček vzbudilo už někdy v 6 ráno, od té doby jsem už neusla a ani si pořádně neodpočinula, celý den mi je zle a mrňous mě kope snad nejhůř za celou dobu si jdu lehnout už teď v půl 6.
Beztak jsem hned neusla..

Probudila mě tupá bolest. Sednu si na posteli a zjistím, že jsem doma sama.
"To snad ne.." zakňourám a hladim bříško.
"Prcku, když jsem řikala, že to chci mít zasebou nemyslela jsem ještě teď v noci" snažim se uklidnit prcka.. teda sebe.
Další ostrá křeč mi projela tělem a já se slabim křikem šmátla po telefonu.
"Bille? Kde jste?" zaúpim do telefonu.
"Jsem s Tomem. Co se děje?" zní znepokojeně.
"Já.. asi ..asi se chce malýmu už ven" skoro zakřičím, protože mi projde tělem další křeč a bolest.
"Cože? Teď? Tak vydrž. My hned jedeme domu. vydržíš to?"
"Myslim že ne." rozbrečim se bolestí.
"Tak zavolej záchranku" přijedou pro tebe do 5 minut a my s tomem hned pojedem do nemocnice!"
"Dobře." snažim si setřít slzy, ale tečou mi další a další. stejně jako bolest se stupňuje a už ani neutichá. To přeci neni normální ne!?
"Lásko neboj. budu tam s tebou!" řekne Bill pevnym hlasem.
"Dobře. já miluju tě"
"Já tebe taky"
Ukončím ten hovor a zavolám si záchranku.
Operátorce řeknu svojí adresu a potom s ní musim udržovat hovor dokud nepřijede záchranka.
"Slečno mluvte semnou!" řekne mi operátorka.
"Já.. krvácim" zašeptám.
To bylo poslední co si pamatuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama