S klukama je hold trápení - 17.díl

9. května 2011 v 7:23 | Verýs |  S klukama je hold trápení
-BILL

Přijede do prázdné podzemní garáže Hamburské nemocnice. Vyběhneme směrem ke dveřím. Podle směrovaček najdeme správný směr, kam jít. Porodnice.
Na to, že je půl 1 ráno je tu docela šramot.
"Bille počkej" zavolá za mnou Tom a na něco se zeptá sestry. Chvíli s ní o něčem mluví a potom přijde ke mě.
"Zrovna jí operují. sál 2" přijde ke mě.
"Operují?" nechápavě po něm opakuji.
"Nejsem z rodiny nemohla mi nic víc říct." pokrčí rameny a společně najdeme ten sál.
Tom si sedne na lavičku a já chodím pořád dokola.
"Bille uklidni se. Nic se jim nestane neboj" snaží se mi Tom zvednout náladu.
Po 15 minut odtamtud vyjde sestra.
"Prosimvás co se tam děje?" zastavim jí.
"Počkejte si na doktora Dorgana" řekne mi a rychle odběhne pryč.
ani ne za dalších 15 minut odtud vyjde vysoký doktor. Netváří se zrovna potěšeně.
"vy jste doktor Dorgan?" zeptám se ho.
"ano. dobrý den" podá si semnou ruku.
"Já jsem otec. prosim vás co se tam děje? A proč rodila tak předčasně?"
"Tak nejdřív vám musim říct, že bohužel nic neni vyhrané. Dítě i matka žijí, což by pro vám mohlo být momentálně trochu uspokojující. Ovšem je tu až moc komplikací a zdravotní stav obou není uplně růžový" smutně se zamračí.
"Jaké komplikace?" zamračim se.
"Vaše.. přítelkyně !? dostala stahy o měsíc dříve než měla rodit že?, ovšem začala ještě před příjezdem do nemocnice krvácet. záchranáři měli jen málo času a vzhledem k tomu, že omdlela a vlastně doteď je mimo vnímavost dost se to zkomplikovalo už jenom tím. Další komplikace byl císařský řez, přiněm jsme zjistili, že má zlomené jedno žebro, pravděpodobně na něco spadla, když omdlela nebo jí ho zlomilo dítě, také to neni žádná novinka."
Přikreju si rukou pusu.
"A co dítě?" ozve se zamnou Tom. Nevšiml jsem si, že celou dobu stál zamnou.
"Dítě snad bude v pořádku. Ale zase je tam tolik komplikací. Mělo omotanou pupeční šňůru kolem krku, pravděpodobně kvůli tomu začal předčasný porod. děti co se narodí o měsíc dříve už samozřejmě mají tak 70% šance na přežití, ovšem záleží na tom, jak se mu teď budou dál vyvíjet plíce, srdce, mozek, proto teď bude nějaký čas v inkubátoru"
To snad neni pravda.
"Tak.. děkujeme" řekne potichu Tom. Doktor se na nás podívá a odejde.
Sednu si na lavičku a dám si obličej do dlaní.
"Takže se posralo co se mohlo" řeknu si pro sebe.
"Bille. Bude to v pohodě. Uvidíš,, Kim má silnej kořínek a všechno to zvládne a prcka už brzo budeš mít doma"
"Co všechno musela.. prožít za tu chvíli.. muselo toho na ní být tolik a já jsem nebyl u ní. Slíbil jsem jí, že u toho budu" šeptám zklamaně.
"Slyšel jsi toho doktora. Kim omdlela, i kdyby jsi u ní byl nevnímala by to" zakroutí Tom hlavou.
"Třeba by se to vůbec nestalo, kdyby jsme byli doma"
"Tim by jsi nic nevlivnil."
"Byl bych s ní. Nebyla by sama na všechnu tu bolest"
"Už toho nech. Timhle Kim ani prckovi nepomůžeš. Přijdeme sem zítra, to už nám toho řeknou víc a snad i lepší zprávy"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama