Bezva turné

Bezva Tourné 16.díl

23. března 2010 v 20:34 | Verýs
Probudilo mě hnusnej zvuk na stolku.
"Pane bože! Vypni to!" zaklela jsem. Vedle mě se Tom pohnul a šmatlal zřejmě po slepu po zdroji toho hnusnýho zvuku.
<Bille, co chceš?>
< xxx >
<SPÍME!>
< xxx >
< Jsi tak otravný!>
< xxx >
< Jsem rád, že jsi můj bratr, ale právě teď bych ti nakopal do zadku! >
< xxx >
< Jistě! Díky, že jsi mi to připoměl. Sám bych se na to teď vykašlal>
< xxx >
< OK, díky brácho. Máš to u mě! >
< xxx >
< Tak to přestaň počítat!!!>
< xxx >
< Jojo. Dorazíme neboj. Čáu! >

"Co mi tajíte?" zamumlala jsem ze spánku. Otevřela jsem jedno oko, ale byla ještě docela tma tak jsem ho rychle zase zavřela a spala dál.
"Překvapení. Pojď vstávej..!"
"Děláš si ze mě srandu?" zabručela jsem omrzele.
"Ne, doopravdy! Pojď máme jenom půl hodiny! Dělej.. no táák Sam. Vstávej!"
"Tome.. zalomili jsme to v půl 4 ráno. A teď je... Ahg. . teď je půl 8 ráno. Nechceš doufám, abych začala ječet?"
"Nechci.. proto vstávej. No ták.. docela trvalo tohle překvápko zorganizovat a naštvalo by mě, kdyby jsi o něj přišla!" zamračil se smutně.
"Proč tak blbé načacování?!"zamračila jsem se. Sedla jsem si na posteli a pozorovala oblíkajícího se Toma.
"Protože jsem nad tim tak detailně nepřemýšlel. Ale určitě se ti bude líbit!" naklonil se ke mě a dal mi pusinku.
"Ok, když je to tvé přání!" zamračila jsem se.
"Jo a hned potom pojedem do tý televize.. výš co. Když se o tobě dozvěděli vyžádali si tě taky na rozhovor. Dunja to s nima vyjednala, že to je jenom na tobě"
"OK!" kývla jsem, aniž bych o tom teď byla schopná přemýšlet. Vytáhla jsem z kufru šedivý úzký rifle. Černý triko na tělo a můj oblíbenej černej svetr ve kterym se jednoduše NEDÁ promrznout. Ještě do koupelny.. pořádně poupravit a šla jsem Tomovi oznámit, že jsem připraveá.

"My jedeme pryč z hotelu?" udivila jsem se, když mě táhl dveřmi pryč.
"No.. ano!" kývnul.
"Aha.. proto jsou nám v patách 2 bodyguardi!" pochopila jsem.
"Jsi po ránu docela všímavá" ohodnotil mě Tom. Zazubila jsem se a dala mu pusinku.
"Ok.. teď oči!" řekl mi s úsměvem v autě.
"Co?" nechápala sem. Z kapsy vytáhl jeden z jeho šátků na hlavu a zavázal mi s nim oči.
"Tome co na mě připravuješ!? Já se začínám doopravdy už bát!"
"Nemáš čeho!" políbil mě. Poslepu jse nahmatala jeho ruce a pevně se ho chytla.
_____________________
"Můžeš vystoupit!" řekl mi Tom po hoodně dlouhý době.
"Hmm.. a nechceš mi to už sundat?" zeptala jsem se ho.
"Ne, až za chvíli" vytáhl mě z auta. Někam jsme šli.
"OK, teď se zastav a nech zavřený oči!" poručil mi.. pomalu mi začal rozvazovat šátek.
"Máš je zavřený?"
"Jo!" šátek dal pryč úplně. Přišel vedle mě a chytil mě za ruku.
"Můžeš otevřít!" zašeptal. Bála jsme se skoro až otevřít oči, ale udělala jsem tak.
"Oh, bože!" zírala jsem na katedrálu, která se tyčila přímo před námi do obrovské výšky.
"Pááni.. to je nádhera!" nestačila jsem zašnout.
"Tome.. ale jak tě napadlo.. vzít mě na Pražský hrad?" otočila jsem se k němu. Usmíval se, jak viděl, že jsem tady z toho omráčená jako, kdybych tu byla prvně v životě.
"No.. pár podnětů bylo. První byl asi tenhle!" vytáhl z kapsy nějakou fotku. Podívala jsem se na ní...
"Kde jsi jí vzal?" nechápala jsem kde mohl přijít na tuhle x-let starou fotku mě a bráchy. Přesně na tomhle stejném místě.
"Našel jsem tvůj albumek! Promiň!" zamumlal zahambeně.
"Nic se neděje!... děkuju, že jsi mě sem vzal.." objala jsem ho.
"To je maličkost!" dal mi pusu do vlasů.

=====================TOM- PO PŮL HODINĚ==================
"Zlato, měli by jsme už jet..!" kouknul jsem se na hoinky.
"Ne ne.. ještě ne. Prosím. Jenom 5 minut!" zakňourala a smutně se na mě podívala.
"Za hodinu má začít to natáčení. Všichni tam už určitě budou!" namítl jsem.
"Prosíím!" vycenila zuby v úsměvu, omotala mi ruce kolem pasu a koukala na mě zezdola. Vypadala tak jako malý nevinný dítě. A já jako úchyl! :D
"5 minut!" podlehl jsem. Šťastně se usmála a natahla se, aby mi dala pusu.
"Ehmm.. tak ještě to jednou obejdem?" kývnul jsem. Stejnak bych jí to teď nezkazil..
"Je to tak... úžasně neuvěřitelný!" rozplívala se před obrovkou katedrálou.
"Hmm.." kývnul jsem na souhlas. Stoupl jsem si za ní a objal ji kolem pasu.
"Děkuju.." zašeptala.
"Stačí mi tvoje radost!" políbil jsem jí na krk.Kousek od nás si nějaké dvě holky začaly nahlas nadšeně podívat. V změti různých neznámích slov jsem rozpoznal Tom Kaulitz. Automaticky jsem otočil hlavu směrem od nich.
"Ty jim rozumíš?" zeptal jsem se potichu Sam. Naklonila hlavou trochu nastranu, pořád to ale vypadalo, že pozoruje katedrálu.
"Ach bože. Nemůžu tomu uvěřil to je Tom Kaulitz! Určitě to je on.. oh, myslíš, že bych tam měla jít?" napodobila i nadšenej tón těch holek.
"Možná by jsme už měli jet!" navrhla sama. Otočila se ke mě a omotala mi ruce kolem krku.
"OK!" kývnul jsem.
"Oh Sorry.. -" takže nakonec přišly. Podíval jsem se na ně a změřil si je pohledem.
"Výš co by mě zajímalo? Kolik normálních lidí chodí v 8 ráno na Pražský hrad!?" zašeptala mi Sam do ucha. Ony neměly šanci to slyšet. Navíc si asi mysleli bůhvíco..Jedna do druhý drkla.. konečně se rozhejbaly a anglicky mě požádaly o podpis.
"Nějaký problém?" přišel jako na zavolanou jeden z bodyguardů k nám blíž.
"Yeah.. nemáš po ruce lihovku?" zasmál jsem se. Vytáhl jednu z kapsy a já se těm dvoum holkám podepsal.

Bezva Tourné 15.díl

22. března 2010 v 21:36 | Verýs
S velkym bouchnutim spadneme na postel. Stále jsme příliš zabráni do líbání a slíkání toho druhého, než aby jsme vnímali co se děje okolo.
"Tak moc to chci!" šeptá mi Tomův teplý dech do ucha.
"Oh.. já taky!... nesnesitelně moc!" přitáhnu si zpátky jeho rty ke svým.
"počkej!" klekl si na posteli a slékl ze sebe triko. Snažila jsem se ze sebe mezitim sundat kalhoty a triko. Povedlo se.
"Co ty kalhoty?" zamumlala jsem, když se Tom vrátil nade mě a zdál se velmi zabraný do líbání mého krku. Na mojí otázku mi neodpověděl. Tak jsem šáhla po jeho pásku a rychlim pohybem rozdělala přesku. Na chvíli přestal a zasmál se. Stoupnul si na posteli a skopnul ze sebe kolhoty na druhý konec ložnice.
"Spokojená?" opět na mě ležel. Nemohla jsem se nabažit jeho těla. Přejela jsem po jeho svalech na pažích
"Ne, ještě ne!" zakroutila jsem hlavou. S úšklebkem kývnul. Sklonil se k mím rtům a znova mě začal líbat. Zdál se teď mnohem blíž. Loktem se opíral vedle mé hlavy, druhou mi podtáhnul pod záda a hledal zapínání podpsenky. Konečně se po vteřině taky válela někde na zemi. Přejela jsem z jeho paží přes dokonale vypracované břišní svali až k lemu jeho boxerek. Přejížděla jsem po celé jejich délce, občas trochu zajela dovnitř, ale nedávala jsem zatim moc najevo, že se chystám je sundat. Toma to strašně dráždilo. Vždy, když jsem se ocitla trochu za lemem dráždivě mě kousl.
"Sundej to už konečně!" zaúpěl. Zasmála jsem se, ale poslechla jsem ho. Pohotově ze mě sundal moje kalhotky připravenej do mě zasunout.
"Na co čekáš?" místo odpovědi se na mě hrubě přirazil. Vykřikla jsem..
"Ty demente!" začala jsem nadával, ale umlčel mě polibkem. Naštěstí jeho další přírazy už byli o něco ohleduplnější. Jazykem mi přejížděl po dolnim rtu. Akutně jsem potřebovala cítit jeho jazyk. Vzadu za krk jsem si ho přitáhla k sobě a naše polibky se změnili v boj kdo z koho. Nejenom naše polibky se ztvrdily. Už to nebylo ani na líbání. Myslim, že oba jsme měli orgasmus stejně.. nebo alespoň hodně blízko. Tom na mě znaveně ležel plnou vahou a oba jsme dýchali jako dva psi. Kousla jsem ho do ramene..
"Aww.." zvednul hlavu, přetočil se ze mě a svalil se na postel.
"To bylo za co?" zasmál se a mnul si rameno.
"Nedělej, tak moc jsem tě zas nekousla!"
"Jaúú!" přehnaně se začala smát a držel se za rameno.
"Ty seš hérečka!" smála jsem se a obkročmo na něm seděla.
"Ale, ale..." šibalsky se usmál. Chytnul mě za krkem a přitáhnul k sobě. Dlouze jsme se políbili.
"Výš co?".. zamumla jsem přes jeho rty.
"Nemám tušení!" přetal mě líbat. Slezla jsem z něj a zachumlala se pod pežinu.
"Chce se mi děsně spát!" zavřela jsem oči.
"Škoda, zrovna jsem chtěl jít do sprchy!" dělala jsem, že už spim. Asi dost nevěrohodně. Tom se zasmál a odešel pryč. O pár minut později jsem uslyšela téct vodu. Nemohla jsem odolat. Zvedla jsem se z postele a zamířila za nim do koupelny.
"Zlatoo, jsem doma!" zasmála jsem se v koupelně.
"Dobře, že jsi přišla potřebuju pomoct!" vtáhnul mě sprchového koutu.
"S čim?" nechápala jsem..
"S timhle všim" ukázal na svoje tělo, který prakticky nebylo vidět pod vrstvou pěny.
"Jsi tu 5 vteřin.. jak jsi to stihnul?" zamračila jsem se. Sundala jsem sprchovou hlavici z nástavce a začala mu to splachovat.
"Jsem rychlej!" usmál se.
"Myslím, že... hotovo!" usmála jsem se.
"Já myslím, že ne!" zakroutil Tom hlavou. Věnovala jsem mu jeden nechápavej pohled. Znova se zasmál, chytl mě za pas a přitáhl blízko k sobě. Líbal mě.. přejel mi přes čelis k ušnímu lalůčku až ke krku. Přitom chytl za ruku a směřoval ji mezi nás k jeho vztyčenýmu kámošovi. Přejela jsem po něm rukou a sledovala Tomovu reakci.
"Hmm.." vzdychl a opřel se o dlaždičky na zdi. Že jsou ledový ho moc nerozptyalovalo. Klekla jsem si před něj a začala mu ho kouřit. Potom mi už nedával žádnej prostor.. sám mi přirážel do pusy a div mě neudusil.Když jsem si už stoprocentě byla jistá, že bude zvedla jsem se a nechala se ho vystříkat někam mimo.
"Ouu.. no sakra!.. co děláš?" nechápal mě.
"To bys nepochopil!" zasmála jsem se a políbila ho na rty. Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do ručníku...
Naše noc ještě zdaleka tímhle ale nekončila.......

Bezva Tourné 14.díl

21. března 2010 v 13:20 | Verýs
===================BILL=================
Měl jsem odejít jen co se Tom objevil. To by bylo zřejmě normální. Logický. Každej normální člověk by odešel. Ale já zůstal zkamanělej stát veprostřed pokoje a pozoroval tu bezslovnou válku mezi Sam a Tomem. Co mam teď dělat?
"Tome..-" pípnul jsem. Kouknul se na mě nepřítomně.
"Řekneš mi aspoň ty co se tu dělo?" došel k posteli a sednul si. Chvíli jsme se navzájem pozorovali až jsem nakonec kývnul. Uvolnil jsem trochu místa tim, že jsem odtáh Samino oblečení a sedl si vedle něj.
"Přinesl jsem jí ten řetízek jak jsme se dohodli. Překvapil jsem jí. Zrovna si vybírala nějaký oblečení. Hned se zahryla, ale nějak jsme se zapovídali. Přestali jsme vnímat, že neni oblečená a povídali jsme si dál. Nějak jsme došli k no.. jejímu bráchovi a ona se.. rozbrečela. Chtěl jsem ji nějak utěšit. Nic víc v tom neni!" pokrčil jsem rameny. To jsem musel chytit od Sam. Takovýto samozřejmí kývnutí ramen.
"Aha." kývl hlavou.
"Musim jít." zvedl sjem se. Ignoroval mě. Odešel jsem teda pryč.
Sám jsem se připravil, i když. Trochu víc na to teď kašlu. Nemám náladu a navíc nebylo hlášený žádné focení ani televize. Jenom rozhovor.
Po půl hodině příprav se ozvalo klepání na dveře. Zvědavej kdo to je jsem šel otevřít.
"Co je Gustave?"
"David s tebou chce ještě mluvit.."
"Proč?"
"To nevim" rozhodil rukama..
"Oky, už jdu!" sáhnul jsem pro mobila a sluneční brejle a zabouchl jse dveře.

Dole v hale už všichni čekali. Šel jsem rovnou k Davidovi.
"Co potřebuješ?"
"Jenom se chci ujistit, že je všechno ok?!"
"Nemělo by být?"
"Mezi tebou a Sam..?"
"Cože? Co jako je mezi náma?"
"Oba jste už od rána protivný a nemluvíte spolu vůbec!"
"Odkdy se ty staráš jestli se bavim nebo nebavim s holkou mého bráchy?"
"Jenom se chci ujistit!"
"Ok, řekl bych, že všechno je momentálně mezi náma dvouma v pohodě!"
"To jsem chtěl slyšet. Vřele díky!"
"No, nemáš zač!" odsekl jsem a odešel ke klukům. Zachvíli dorazil Tom. Sám.
"Můžeme jet!" oznámil nám hluše.
"Sam nejede?" zeptal se ho David.
"Ne, udělalo se jí špatně!" zakroutil hlavou. Sklonil jsem hlavu na stranu a přivřel podezřele oči. Na moment se můj a Tomův pohled spojil, ale než bych v něm něco vyčetl už byl na cestě před hotel do auta.

_________________RoZHOVOR__________
Už se asi začnu kopat do zadku. Nikdy se nestalo, že by mě rozhovor tolik nudil. Možná to je zaviněno mojí dnešní celkovou náladou, ale doopravdy bych teď nejraději zalezl do postele!
"A... Tome!" ozvala se zase moderátorka. Nevzhlídnul jsem, jenom jsem trochu nasražil uši.
"...-všichni už vědí, že sebou máš na turné velmi sympatickou dívku. Je to tvoje přítelkyně tedy?" jo, sympatická.. to vědi určitě jenom z toho, jak se bavila s těma holkama ráno před hotelem.
"Jo, je!" kývnul bezduše Tom. Taky neni ve své kůži pořád. Další otázky už nebyli tak zajímavé. Zanedlouho už jsme konečně byli volní.
"Davide, bude se ještě něco po nás chtít?" zeptal se ho Tom.. otočil jsem se, abych taky slyšel jeho odpověď.
"Asi ne. TohLe byl jediný rozhovor za dnešek! Toho by jste měli pořádně využít. Zejtra se na chvíli nezastavíte, večer je koncert a hned po něm musíme odjet zase dál, aby jsme zítra ráno už byli v Německu!"
"Hurá." zahlaholil jsem ironicky. Ale těšim jsem se na klid. To jo.

=====================SAM====================
Už jsem nevěděla co dělat. Stála jsem jenom v mikině na balkoně, bez jakýho koliv přemýšlení jsem čuměla na město a mnula si ruku. Už teď mám hezkou modřinu. Ale to je mi vcelku jedno. Myslim, že by si Tom měl uvědomit jak se chová. Vym, že měl právo být podezřívavej, ale všechno se dá vyřešit bez pomoci hrubé síly. A to bylo poprví.. doopravdy poprvé za těch 4.. možná 5 let co mám od něj modřiny. Sám si to musí vyčítat. Na to ho znám zase já moc dobře a vym, že neni žádnej tyran.
"Sam?" hlesl někdo zamnou. Ani jsem si neuvědomila, že se celou dobu někdo pohyboval po našem apartmá. Překvapená jsem se otočila čelem ke dveřím.
Uf, jenom Tom.
"Už jste tu?"
"Jo!" kývnul potichu. Kývla jsem na souhlas a odvrátila pohled zpátky na město.
"Mohla bys se mnou mluvit, prosim?" znova jsem se na něj podívala. Vypadal ztrápeně. Uvědomila jsem si to co do téhle doby ne. Celou dobu jsem si držela bolavou ruku u sebe a tou druhou si jí masírovala. Rychle jsem toho nechala.
"O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se ho.
"Sam, prosím. Nedělej, že se nic nestalo." vzdychl a přišel blíž ke mě. Zastavil se 3 kroky přede mnou, jako by se bál a smutně na mě koukal.
"Nedělám, jenom o tom už nechci mluvit. Stalo se stalo. Teď už to nezměníš tak se kvůli tomu nebudu trápit!" řekla jsem popravdě.On samozřejmě můj myšlenkový pochod nechápal a překvapeně zamrkal.
"To mi chceš říct, že ti to je fakt až tak jedno?"
"Jo je mi to jedno Tome. Ty výš, že já až tak do podrobna nezabívám minulostí. Asi bych se zbláznila, kdybych si všechno tak brala. Jenom chci, aby sis uvědomil, že já a Bill jsme normální kamarádi a...-" spolkla jsem slova nikdy mezi námi nic nebylo. Až tak dobře lhát neumim a jsem si jistá, že Tom by to na mě poznal.
"Já vym, on mi to řekl.._" kývl na souhlas.
"Co ti řekl?" zamračila jsem se.
"No, že o nic nešlo a.. navíc já Vás ani nepodezříval, jenom mi to bylo divný a chtěl jsem vědět proč jsi brečela!" teď mám snad ještě větší výčitky. Bože bože božee..
"Promiň, je to moje vinna!" nedokázala jsem se na něj teď podívat. Objala jsem ho kolem pasu a položila si mu hlavu na prsa.
"Co je tvoje vinna?" nechápal, ale držel si mě za pas u sebe.
"Když jsi přišel měla jsem ti říct co se děje a nebýt protivná.."
"Ale zlato.. ty bys byla skvělej mučedník. Všechnu vinnu vždycky jen schazovaš na sebe."
"Protože to je pravda!"
"Ale neni!"
"Necháme toho? Prostě konec. Tmto se to uzavřelo! Dohodnuto?"koukla jsme na něj zezdola smutně.
"Miluju tě!" pousmál se a hledal si cestu k mím rtům.

Bezva Tourné 13.díl

19. března 2010 v 18:15 | Verýs
===============SAM===============
Probudilo mě nějaký šimrání. Zamrkala jsem a přetočila se na druhej bok.
"Sam vstávej.." šeptal mi někdo do ucha.. tipla bych si, že Tom.
"A co když se mi nechce?" zamumlala jsem.
"No tak to nebudeš mít oběd!" dráždil mě. Jeho rty se dotýkali mého ucha. Hrál si s mím ušnim lalůčkem a očividně mu dělalo dobře, když mi naskočila husí kůže.
"Já nemam hlad!" řekla jsem pořád nesmlouvavě.
"Musíš ale jíst!" namítnul.
"Ok, kolik mam času?" zabručela jsem a sedla si na posteli.
"Teď!"
"Coo?" vyvalila jsem oči.
"Asi už jsou všichni dole!" pokrčil Tom rameny.
"Achjoo.." vzdychla jsem. Natáhla se pro svoje džíny a všude možně hledana nějaký triko.

"Sakra! Kde mam to triko?" nadávala jsem už..
"To nevim!" pokrčil Tom rameny a dál mi nevěnoval moc pozornosti a checkoval svýho notbooka.
"Ok, no. Tak si pučim tvoje!" pokrčila jsem znuděně rameny. Natáhla jsem si jedno z Tomovích starších trik. Tudíž i menších. Jenom do půlky stehen. To ještě jde.
"Jdem?" zeptala jsem se ho znuděně, protože bych nejradši šla hned teď spát..
"Jo, jdem!" kývnul Tom. Zaklap notbook. Chytil mě okolo pasu a přitáhnul k sobě.
"Prosíím, nezkoušej teď mojí trpělivost! Výš jak jsem protivná, když jsem nevyspalá" zničeně jsem zaskuhrala. Kývnul, že mě chápe. Dal mi lehkou pusinku na rty. Chytil mě rukou okolo pasu a šly jsme do přízemí do hotelové restaurace. Kluci už na nás čekali.
"Kde jste tak dlouho?" ušklíbnul se Georg.
"Hel nech si ty keci už konenčě!" řekla jsem dost protivně.
"Tady má někdo blbou náladu!" poznamenal 'jakobynic' Gustav. Sedla jsem si ke stolu a podepřela si hlavu rukama. Ty 4 totálně ignorovala.
"Sam.. nespi!" drknul mi někdo do lokte, že mi leknutim spadla nepodepřená hlava na stůl.
"Aúú" zaúpěla jsem a opřela si na židli.
"Proč si nezůstala spát?" divil se mi Bill, kterej taky vypadal, že každou chvíli usne!
"Protože mi to někdo nedovolil!" koukla jsem na Toma, kterej se zaxichtil a otočil hlavu jinam.
"Nebuď naštvanej.." zakňučela jsem. Neodpovídal. Tak jsem si ho taky nevšímala. Ono ho to zase přejde.

_______________PO OBĚDĚ- V POKOJI_______________
Když jsme odcházeli z jídelny tak mi Tom oznámil, že musí ještě o něčem mluvit s Dunjou a Davidem a, že na něj mám počkat v pokoji, že kolem půl 3 odjížději na nějaký vysílání a můžu jet s nima jestli chci. Dlouho jsem zvažovala jestli chci jet nebo hci spát, ale nakonec to stejně dopadlo tak, že sedim na posteli. Koukám před sebe a nějak se nemůžu rozhoupat k nějaký činnosti.
"Achjo.." zamračila jsem se na kytku proti mě a vstala z postele. Dotáhla jsem si kufr do ložnice a vytáhla si nějaký oblečení na postel. To bude zase dilema. Zatim stojim před velkou postelí plnou oblečení jenom ve spodnim prádle a přemýšlim na co mam dneska asi tak náladu.
Bouchli vchodové dveře. Takže tu je Tom. Super, aspoň mi pomůže si vybrat..
"TOME! POJĎ SEM PROSIM!" zakřičela jsem a pozorně poslouchala jestli mě vůbec slyšel, nebo jestli mě náhodou neignoruje! Ozvalo se zaklepání na dveře.. co blbne? Vždyť jsem dveře do ložnice nechávala otevřený. Otočila jsem se čelej ke dveřim a málem omdlela.
Celou tu dobu to byl Bill!
"Bille co tu... -DOPRDELE!" zaklela jsem, když jsem si uvědomila, že před nim stojim skoro nahá. Hmátla jsem po prvnim co mi přišlo pod ruku a zakryla se tim.
"Promiň" řekl klidně, ale trochu zrůžověl.
"No, teď už to je jedno. Co chceš?" koukala jsem na něj vyděše. Natáhl před sebe ruku a v ní držel svůj oblíbenej řetízek s velkym zahlim špičákem. Ten co se mi tak strašně moc líbí.
"Jo, aha.. uplně jsem na to zapoměla. Nemusíš mi ho dávat..."
"Ale mě to nevadí. Aspoň to bude oboustraná výměna" usmál se. Sjela jsem pohledem na jeho ruku. Pořád nosí můj prstýnek. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Mrzí mě jak se to mezi náma zkazilo... taky vym, že jsme se dohodli, že o tom nebudem mluvit, ale já... jsem fakt blbec! Nechci, aby ses mě teď donekonečna bála a vyhýbala se mi. Možná bych pochopil, kdybys na mě byla naštvaná. Jenže to ty nejsi... nechápu to" smutně se zamračil a svěsil ruku s řetízkem podél těla.
"Já-.. Bille, vyložil sis to špatně" zakroutila jsem smutně hlavou. Nechápavě mě pozoroval. Tak jsme pokračovala ve vysvětlování.
"Jsem naštvaná hlavně na sebe.. protože.. no.. to je fuk!"
"Proč bys měla být naštvaná na sebe?" pořád mě nechápal. Zakroutila jsem hlavou, že mu to neřeknu a snažila se potlačit slzy, který mi už pomalu tekly po tváři.
"Super, teď jsem tě ještě rozbrečel" zamumlal si pro sebe. Přišel ke mě a pevně mě objal. Byl o hodně vyšší než já. Zabořila jsem mu obličej do trička a on mi ochranitelsky pohladil po vlasech.
"Stejně jsem ráda, že tě mám" usmála jsem se skrz slzy.
"To já taky.." usmál se sladce.Vytáhl mi ruku a dal mi do ní ten řetízek.
"Díky" prohlížela jsem si ho ze všech stran, i když si ho od něj tenhle řetízek pučovala tak často, že ho znám už jako, kdyby byl naprosto můj. A teď i je ... :)
"Nemáš za co. Já ten tvůj prstýnek taky pořád nosim" ukázal mi na prstě můj bejvalý prstýnek.
"Aspoň, že někdo z něj má radost!" připustila jsem a trpce se ušklíbla. Přitom jsem hypnotizovala jeho ruku na které byl ten prstýnek.
"Jak to myslíš?" opět nechápal
"Tenhle prstýnek jsem už hodně dávno dostala od Michala!"
"Michal.. !?:.. nebyl to?... ojh!" vykulil oči v úžasu.
"Proč.. proč jsi si ho nenechla!?" byl hodně vyvedený z míry.
"K čemu by mi byl? Tobě se aspoň líbí. Sice ho mám tay ráda, ale nejsem k němu krevně spoutaná" pokrčila jsem rameny. Moje odpověď ho zřejmě moc neuspokojila.
"Jako vzpomínku na bráchu.." řekl tišše. Ale neřekl o celý. Jako vzpomínku na bráchu, kterej mi změnil život v jendom jediném dni. Na bráchu, který se má snad v nebi líp než tady v tom hnusnym světě!!
"Mám plno vlastních vzpomínek, který mi nikdo vzít nemůže. K čemu mi potom je něaký prstýnek?"
"Je to...-"
"-..já vym, že mě nechápeš, ale já to takle prostě neberu. Tobě se ten prstýnek líbí a snad ti přinese víc štěstí než jemu!" usmála jsem se. Po tváři mi stekla další slza. A najednou jsem už zase byla kryta Billovími pažemi, které mi jemně přejížděli přes ramena a utěšoval mě velmi nechlácholivím Šššt..
"SAM.. JSEM TUU!" Zahlaholil Tomův hlas na celé apartmá.Odtrhla jsem se od Billa a hřbetem ruky si rychle utírala oči. Beztak to bylo k ničemu.
"Co-.. co tu děláte?" koukal na nás jak na dva vrahy.
"Ale nic,,!" zakroutila jsem hlavou.
"A proč teda brečíš, Bill tě objímá a jseš polonahá?!" opřel se o futro dveří a čekal, až se mu dostane vysvětlení.
"Tome.. prosíím.. nech toho teď!" natáhla jsem si na sebe jedno jeho dlouhé triko, aby neřek.
"No to nenechám.. co si asi teď mám myslet?"
"Mysli si co chceš!" pokrčila jsem rameny a chtěla odejít. Když jsem, procházela dveřma Tom mě hrubě chytil za zápěstí.
"Au. pusť mě to bolí Tome!" zakvílela jsem. Ještě silnějšim stiskem mě donutil se mu podívat do očí.
"Prosím.. pusť mě!" skápl mi slza na už tak dost promočený obličej od slz. Pookřál a pustil mě. Vym, že nesnese, když mě něco trápí. Natož, když mi on sám přidělává bolest.
"Sam..." promluvil potichu.
"Ne. Mlč!" zarazila jsem ho a odešla do koupelny. Namalovat se a trochu zkulturnit svůj obličej, než se to v ložnici vylidní a já budu moctvybrat nějaký oblečení. Už za hodinu musíme odjet.

Bezva Tourné 12.díl

13. března 2010 v 22:32 | Verýs
Na recepci jsme hned dostali náš klíč a já, Tom, David, Bill, G's a Dunja jsme se nasumírovali do naštěstí velkýho výtahu.Tom byl nedočkavej. Přejížděl mi rukou pod bundou po zádech a šeptal mi něco do ucha. Omotala jsem mu ruce kolem krku a položila si čelo na jeho rameno.
"Chce se ti spát?" pohladil mě po vlasech. Kývla jsem hlavou, že jo. Zvedla jsem hlavu a nechala si na Tomovim rameni položenou jenom bradu. Chvíli jsem čuměla před sebe, až po chvíli mi došlo, že čumim do blba a zrovna přede mnou stál Bill. Koukal jinam, ale když zachytil můj pohled, pootočil hlavou směrem k nám. Smutně jsem stáhla obočí. Proč je tak těžký se k němu chovat 'normálně' ? Trápí mě ten jeho pohled. Zavřela jsem oči a zase si položila hlavu na Tomovo rameno. Naštěstí jsme brzy byli na našem patře. Zaznamenala jsem, že na našem patře má pokoj jenom Já s Tomem, Bill, Gustav, Georgem a Dunja s Natálií. Ostatní z teamu včetně Davida, musí být na jinym patře...
Bože! O čem to přemýšlim! ... o Blbostech! Už jsme u našeho pokoje. Tom odemkl elektronickou kartou a šel první. Vlezla jsem hned za nim a bez rozhlížení jsem hned padla do první postele, kterou jsem našla.
"Jsem tak unavená!" zakňourala jsem..
"Tak se vyspi, zlato!" přišel Tom a lehl si ke mě na postel. Zavřela jsem oči a za každou cenu se snažila vymazat z mysli Billa! Co to semnou proboha udělal? Mezitim si Tom hrál s míma vlasama. Přejížděl mi po tváři.. krku.. klícní kosti přejel až ke konci trička a pomalu pod něj propašovával svojí ruku a opět si hrál s mim piercingem v pupíku.
"Tome.. asi tě donutim si nechat propíchnout svůj pupík! Nemáš nějakou jinou hračku na hraní?"zaúpěla jsem. Je to tak příjemný.. jak mám při tom usnout.
"Je to jedna z mích nejoblíbenějších hraček!"
"Určitě máš i jiný.."
"Jo.. tvoje rty!"
"Zamítá se.." zasmála jsem se.
"Pak ještě..."
"TAKY!"
"Hmm.. no, kytara se taky zamítá co?"
"Jo, taky.. pokud bys teda nehrál někde dost daleko!"
"Nemám ani náladu!"
"Tak prostě spi!"
"Hmmm.." zabručel. Nevim jestli dal na mojí radu, ale já jsem v tom tichu pomalu vytuhla...

================TOM==============
Ozvalo se bouchání na dveře. Sam už krásně spala tak jsem opatrně vstal z postele, abych jí nevzbudil a šel tevřít.
"Nesu kufry, pane!" oznámil mi poslíček. Nakrčil jsem nos nad tim pane! Češi jsou nějak moc slušní :D
"Jo.. noo... asi to nechte zatim tady!" mávnul jsem směrem k obýváku.
"Nechcete to někam rovnou odnést?"
"Nakonec to přijde do ložnice, ale tam teď spí moje přítelkyně, takže to nechte klidně tady!" sám na sobě jsem zpozoroval, jak jsem se celej napyšnil, když jsem říkal moje přítelkyně. Nechal jsem poslíčka udělat jeho práci a potom se šel vykoupat a převléknout. Naštěstí do oběda neni nic moc v plánu neni. Cestou z koupelny jsem zakopl o Samin batoh.
"Kurvadrát!" zaklel jsem. Sklonil jsem se, abych ho vrátil na svoje místo, ale nějak mi to nedalo. Vlastně ani nevim co tam má. Sedl jsem si na gauč a otevřel její batoh. Vyndal jsem notbook na stolek a začal procházet víc osobní věci.
Ona si sebou vozí minialbum? Opavdu!! Albumek na výšku velký asi jako půl A5, ale docela tlustý. Zalistoval jsem v něm. Plno fotek jejích rodičů, sourozenců a její malé neteře. Taky hodně našich společných fotek. Dlouho jsem přiblbe čuměl na ty fotky. Na konci byli asi 3 fotky.. asi sem moc často nechodí. Na jedné byla se svym bráchou.. tim, kui, kterýmu se nikdy nechtěla vrátit do Česka! Stáli před nějakou velikou katedrálou. Objímali se a usmívali do foťáku. Sam mohlo být tak kolem 7 let. Vypadal roztomile. Měla moc dlouhý blonďatý vlasy. Teď už je má jen kus pod ramena dlouhý. Ale úsměv s ďolíčky má pořád. A pořád z ní vyzařuje ta stejná energie a štěstí. Zajímalo by mě, ale kde to stojí.. Sice jsem o našich východních sousedech v zemáku zrovna moc nepobral, ale pokud vym, moc takovejch ohromnejch katedrál tu nejni! Možná bych jí mohl dát malý překvápko za to, že se vůbec nechala ukecat a jela s námi na tohle turné. A i když teď už uznává, že to je super.. zezačátku se jí vůbec nechtělo a já bych jí to takle mohl aspoň vrátit.
V hlavě se mi zrodil nápad, ale potřebuju od někoho moudřejšího pomoct.
Ha.. myslim, že Dunja bude vědět. Vypálil jsem z pokoje a pořád v ruce držel tu fotku. Dorazil jsem do pokoje kam jsem poprvé viděl Nat a Dunju vcházet. Snad to bude jejich pokoj.Zaklepal jsem a čekal.
"Ahoj Tome.. co potřebuješ?" otevřela mi udivená Nat. No jo, neni tak obvyklí, že bych dělal návštěvy na jejich pokoj :D
"Jdu se podívat jestli nemáte lepší pokoj než mi.. a potřebuju Dunju na radu!"
"Ok, pojď dál!" pustila mě. Šel jsem za Dunjinim hlasem do obýváku. Zrovna s někym telefonovala v ájině. Sedl jsem si na gauč a čekal až to dokecá.Natálie si sedla kousek vedle a lakovala si nehty.
"S čim vůbec potřebuješ poradit? Tenhle hovor vypadá na dlouho totiž!"
"Potřebuju poradit co je asi tohle za budovu. Mělo by to být někde.. v Česku!" zakřenil jsem se a ukázal na budovu na fotce, která se tyčila do ohromné výšky.
"Jsi obraznej.." zakřenila se.
"Jo, já vym!" vrátil jsem jí to.
"Proč se nezeptáš Sam? Ona je tu doma přece!"
"Protože tohle.-" ukázal jsem na malou blonďatou holčičku na fotce "-.je Sam! A já jí chci překvapit!"
"Tohle je Sam! No nekecej.." čuměla na fotku..
"Ale jo je jí to hodně podobný!" řekla nakonec.
"A kdo je ten kluk vedle ní?"
"Její brácha!" spíš.. kdo BYL ten kluk vedle ní, ale to Nat samozřejmě neví, takže hlavně udržet hubu!
"Myslela jsem, že má jenom 3 ségry.. žádnýho bráchu!" koukala na mě udiveně a podala mi fotku zpátky do ruky. Pokrčil jsem rameny. Co jí na to mám říct?
"Konečně to ten idiot pochopil.. co potřebuješ Tome?" přišla vyrudlá Dunja.
"Co se děje?"
"Jeden idiot nedokáže pochopit kolik je půl 9 dopoledne. Trvá na tom, aby jste na natáčení přijeli už v půl 7 jako všichni ostatní, ale marná snaha mu vysvětlit, že Vás před 8 z postele nevytáhnu."
"V Americe jsme vstávali i v půl 5 kui rozhovorům!" namítl jsem,.
"V Americe přece šlo o to, aby jste se tam zviditelnili. Tady o nic nejde. Lidi vás tu znaji jako všude jinde v Evropě.. možná ještě o něco lépe! Takže tu nemusíš dělat kariéru. Podmínky si určuješ ty. Chápeš?"
"Asi jsem velká hvězda co?" zažertoval jsem.
"Tome ty jsi pako!" začala se smát Natálie.
"Ok, ok.. potřeboval bych od tebe poradit.." posadil jsem se blíž k ní a ukázal jí fotografii.
"Co je tohle za budovu?"
"Nejsem si jistá.. ale je možný, že to je katedrála Svatého Víta! Je to pravděpodobný... je to jedna z jejich nejznámějších památek. Takže asi.. .jo je to ono!" přemýšlela nahlas.
"Katedrála Svatého Víta si řikala?" zamračil jsem se nechápavě.
"Jo.. na Pražskym hradě! Už výš?" když se teď zeptám kde je Pražskej hrad, asi mě nechá si znova udělat maturitu.
"Jseš si jistá? NEchtěl bych se zplést!"
"Jo, jsem si skoro jistá.. nic podobnýho tu neni. Proč to vůbec potřebuješ?"
"Tohle na tý fotce je Sam. Předpokládám, že v Praze byla naposledy, nějak kolem tohodle věku. Napadlo mě, že, kdyby to bylo hodně ráno nebo hodně večer a hodně nepozorovaný tak bych jí mohl na tohle místo vzít!"
"Wow.. probouzí se v tobě romantik!" zasmála se Natálie. Hodil jsem na ní pokřivenej škleb a vrátil jsem se pohledem k Dunje, která nad něčim přemýšlela.
"No.. to nevim.. je to hoděn turisticky navštěvovaný místo. Hodně turistů.. chápeš!"
"Jo.. chápu. Ale dalo by se to přece jenom nějak udělat ne?" nahodil jsem smutný pohled.
"Nedoufej vto, ale zkusim se zeptat Davida!" zamračila se. Děkovně jsem se usmál.
"Ok, teď je čas na oběd!" rozhodla za nás Natálie.
"Tak já jdu vzbudit Sam. A jí zatim vůbec nic neřikejte. Ani se neprokecněte!"
"Jasně!" kejvly obě. Usmál jsem se a šel do našeho pokoje. Trochu jsem poklidil ten bordel co jsem udělal s jejíma věcma a šel jí vzbudit.

Bezva Tourné 11.díl

7. března 2010 v 22:31 | Verýs
"Zlato.. HEy! Notak, puso vstávej. Už jsme v Prágu" budil mi někdo z krásnýho snu.
"Nechte mě být!" zabručela jsem mrzutě.
"No táák.. Sam, prosím vstávej!"
"Áchjo!" zývla jsem a sedla si na posteli. Stěží jsem od sebe rozlepila oči. Jen co jsem je otevřela, chtěla jsem je zase zavřít. Koukat se na rozradosněnýho Toma bude peklo. Jak jsem mu to mohla provést? Jak jsem se mohla líbat s jeho bráchou.. hůř tím, že dokonce dvojčetem?!
"Sam, co se děje? Neni ti dobře?" staral se Tom. Dotkl se mého čela. Cukla jsem pod jeho dotykem.
"Co se děje? Je ti dobře?" nechápavě mě pozoroval.
"Jo, jo je mi dobře! Promiň" pousmála jsem se a objala ho.
"Doopravdy? Jseš taková.. bílá!" poodtáhl se a kouknul na mě zkoumavě. Vadil mi ten pohled. Jeho starost ve mě vyvolávala ještě větší pocit vinny!
"Tome, doopravdy mi je dobře, jenom... výš jak nenávidim spaní v buse!" zakřenila jsem se.
"Můžeš to dospat v hotelu. Přes dopoledne máme jenom jeden rozhovor!" usmál se celej šťastnej. Néééé, doufám, že mě nebude nutit do sexu. Ikdyž.. možná by jsem si tim tak aspoň uvědomila, že já patřim doopravdy jenom k Tomovi. Ale.. fuj.. uvažuju jako nějaká kurva! Ne.. takle to prostě nejde! Já patřim k Tomovi bez jakýho koliv dokazování.
"Řikal jsi, že jsme už v Praze?" zvedla jsem obočí.
"jO, je menší zácpa, takže u hotelu budem prej tak do půl hodinky!"
"Jdu si pobalit věci!" zvedla jsem se. Tom mě rychle chytil za paži a přitáhl k sobě. Koukal se mi do očí, jako, kdyby v nich hledal odpověď mího blbího chování. Sklopila jsem hlavu radši. V tu ránu jeho ruka pustila moji a já mohla odejít.Se klopenou hlavou jsem došla do obýváku, kde všichni byli nasumírovaný a zřejmě už připravený na výstup.
"Ahoj kluci!" řekla jsem bezduše.Nevim jestli mi odpověděli, protože jsem si pobrala svých pár věcí a šla opět bezduše si je dát do báglu.
Když jsem zase přišla do obýváčku, Tom si na sedačce povídal o něčem s Billem.Tom se na mě usmál a naznačil mi, abych si šla sednout k nim. Poslušně jse si sedla na sedačku k němu.
"Za 5 minut tam budeme!" oznámil mi Tom.
"Super!" kývla jsem.
"Pudeš s náma na ten rozhovor?"
"Asi ne!" zakroutila jsem automaticky hlavou.
"Ale je to dobrá příležitost" usmál se jako andílek.
"Hmm.. no možná.. až pro jakou stanici to bude ok?"
"Fakt? Super!" povyskočil radostí a dal mi pusu. Jsem rozhodnutá, jestli nechci, aby měl Tom z mojí dementní nálady zkaženou tu svojí musim se sebrat! Tak jsem si ho za tričko přitáhla zase k sobě a políbila ho. Byl překvapenej, ale cítila jsem jak se mu ulevilo, že se zase moje nálada a chování vrací do normálu.
"Jsme tady!" ozval se David zepředu. Dolíbali jsme se s Tomem a vzali si svoje bágli a kufry. Kufry nám hned před busem vzali poslíčci a tak jsme se tahali už jenom s báglama.Rozhlídla jsem se kolem. Divila jsem se, většinou, je před hotelem hodně holek, ale tady jich stálo... 5?! No jo.. Češi jsou hold Češi. Komu by se chtělo vstávat v půl 7 ráno? xD
"Je jich tu hodně málo!" divil se i Tom.
"Komu by se chtělo vstávat taky žeo!" zasmála jsem se.
"Davide, to se jim můžem podškrábnout ne?" ušklíbnul se Bill.Autogramiáda zřejmě nebyla v plánu. Ty holky už dost solidně ječej a mávaj s transparentama.
"Ale jo!" kvnul David. S Tomem sme stáli k nim nejblíž tak jsme tam došli první. Když se jim Tom podepisoval zaslechla jsem rozhovor dvou holek. Trochu potišejší, ale stejnak mluvili dot nahlas, abych jim docela dobře rozuměla.
První: "hey, ta holka je kdo?" nepatrně kývla hlavou směrem ke mě.
Druhá: "Tomova holka? Podle mě určitě! Na netu je toho plno, ale zatim k tomu nic neřekli"
První: "no aspoň, že neni ošklivá!" nemohla jsem to v sobě už dlouho zadržovat a hlasitě jsem se rozesmála. Tom se na mě se zvednutym obočim kouknul jako co blbnu, já zakroutila hlavou jakože, to neni nic co by u mě ještě nezažil..
"Tak díky!" otočila jsem se k těm holkám, který na mě koukaly s otevřenou hubou.
"Ty.. ty.. jsi Češka?" vykoktla jedna holka.
"Poloviční.. jo" zasmála jsem se.
"No ty krávo! To je masoxně hustý!" rozesmála se jedna z těch dvou.
"Doufala jsem, že mě neukamenujete!"
"Proč? My nejsme šáblí... no teda! Zdravě šáblí jsme! Ale to snad každej!" pousmála se na mě jedna z těch holek.
"No jasně.. to znám až moc dobře!" zasmála jsem se.
"Takže.. takže.. ty s Tomem fakt chodíš?" zeptala se trochu stydlivě.
"Jo.," koukla jsem na Toma, kterej zrovna dával podpis poslední fanynce a šel ke mě.
"A jak dlouho?" začali se ptát i holky co stáli opodál..
"Noo.. hodně dlouho! Ani sama pořádně nevim!" podrbala jsem se na hlavě.
"A naučíš kluky, něco říct v Češtině? Je nefér, že předloni pozdravili Varšavu a v česku nemůžou říct ani to blbí ahoj!" zamračila se jedna holka.
"Sam, zdržuješ!" drknul do mě zestrany zadkem Bill, kterej se podepisoval jedný holce do výstřihu.
"Bille, řekni co jsem tě naučila!" pobídla jsem ho.
"Co?" koukal divně.
"Tady.. holkám.. prosíím.. aspoň uvidíš, že to má úspěch!" zasmála jsem se. Pár holek se zachichňalo, protože asi uměj německy a zbytek čumil s otevřenou držkou.
"Oooky.." zasmál se a otočil se ke mě bokema čelem k těm holkám.
"AHOJ PRAO!" řekl s úsměvem. Všechny mu začali tleskat.. asi si zrovna připad jako opravdovej king jak se celej nafoukl.
"A kde jsi nechal 'H'?" sesadila jsem ho z výšin.
"Emm? Tak asi.. to je tou ranní dementí!" zasmál se.
"Blboune!" zasmála jsem se taky a dala mu výchovnýho pohlavka.
"Příště ti asi zlomim ruku.. máš štěstí, že nemam udělaný vlasy!"
"bOJIM, bojim!" zasmála jsem se.
"Měli by jsme už jít!" přišel do našeho spolku i Tom a objal mě rukou kolem pasu. Tak dal vlastnicky najevo, že jsem jeho..
"Ok..-"
"Hey, kolik z Vás jde na koncert?" zeptala jsem se těch holek rychle. 3 zvedly ruce.
"Ok., užijte si ho.. ahoj!" zsmála jsem se.
"Ahooj!" řekli zborově. Tom nevěřícně zakroutil hlavou.
"Dokážeš si lidi omotat kolem prstu dost rychle" zašeptal mi, když jsme na recepci hotelu čekali na svůj klíč.
"Jenom jsem chtěla procvičit svoji češtinu!"
"A šlo ti to více než na výbornou!" políbil mě krásně na rty..

Bezva Tourné 10.díl

7. března 2010 v 20:27 | Verýs
"Bille, ty si Tele!" smála jsme se na celej autobus. Od 6 ráno se ho snažim naučit říct "AHOJ PRAHO!" v češtině.
"Náhodou.. už umim říct to... hmmm.. A-hoJ!" zakřenil se.
"Ale proč to slovo rozděluješ na dvě.. neřikej Ááhoj.. ale normálně AHOJ!" smála jsem se jemu nechápající mu výrazu.
"Bille řekni PRAHA!"
"Ok, pomalu na mě.." zatvářil se tragicky..
"P-R-A-H-A!" vypísmenovala jsem mu to.
"P-RA...H-A!"
"Joooo.. a teď to řekni jako slovo!" zaradovala jsem se.
"PAHA!"
"Co? Ty vemeno! Praha, je to!" pleskla jsem se zoufale do čela.
"Ok, tak prostě řeknu jenom AOJ!"
"Ty debile!"
"Co jsem řek blbě?"
"AHOJ!"
"AOJ!"
"A-HO-J!"
"A-O-J!"
"Áááá,.. prosíím, zabijte mě!" zaklela jsem..
"Bille, umíš říct H doufám!"
"Jo, umim!"
"Tak řekni.. A- H -OJ!"
"A-HOJ!"
"PRAHO!"
"PAHO!"
"Billeee.. už to tak šlo!"
"Takže jsem to AHoJ řekl dobře!" vesele se zasmál.
"Jo, ale nedávej tam ten akcent!"
"Jsem němec.. svýho akcentu se nezbavim!" hodil na mě frustrovanej pohled, že mu snad budu nadávat i za to, že je němec!
"oK, dobře.. nezlobim se a už ani nejsem vynervovaná.. řekl jsi to už dobře a srozumitelně! Tak teď řekni ještě PRAHO!"
"Ok.. takže... PRAHA!" vítězně se usmál.
"No hurááá" skočila jsem mu do náruče. Naše objetí se nějak protáhlo. Už jsem se ani nesmála, ale jenom přemýšlela, proč mi je v Billovim objetí tak hezky. Určitě to je, ale jenom tim, že je to můj nejlepší kámoš. A taky proto, že je to Tomovo dvojče a jsou si zatraceně podobní.
Řikala jsem si, že to je OK, dokavaď jsem neucítila jeho rty na svym krku. To mě vyděsilo, udělala se mi husí kůže, protože nesnášim dotyk na krku a jeho teplý dech mi dělal opravdové závratě. Jeden hlásek v hlavě mi řikal, že bych měla hned Billa od sebe odsotit. Ten druhej, že mám počkat co se z toho vyvrbí. Rozhodla jsem se pro variantu B, protože to bylo zatraceně moc příjemný, i když totálně špatný a kdyby sem Tom nebo kdokoliv přišel, asi by z toho byl děsnej průser, ale nemohla jsem si v tuhle chvíli pomoct!
Přivřela jsem oči, zatímco Billovi rty pomalu klouzali výš a výš.. trochu zdráhavě, jako, kdyby se bál mojí reakce. A bál se oprávněně. Vždyť se líbá s holkou svojí polovičky. Svýho dvojčete. A ona jak blbka si to nechává líbit. Snažila jsem se mu nekouknout do očí... ale potřebovala jsem, aby mě políbil.
Co to do mě vjelo? Položila jsem mu ruku na krk a přitáhla jeho rty na svoje. Líbat umí krásně, ale je hodně nejistej. Jak dlouho se s někym asi nelíbal? Nechápu, proč o tom přemýšlim!! Jsem asi blbá! Určitě jo! Tohle musim nějak zastavit!
"Bille, co.. co to...děláme?" rukama jsem ho od sebe trochu odstčila. Koukal na mě dost nechápavě, potom svěsil hlavu a já pochopila, že ta nechápavost je v něm. Zřejmě stejně jako já nechápe jak se to mohlo stát.
"Já.. vůbec.. nevim.. jak..."
"Bille, nemusíš se ospravedlňovat! Už o tom nebudem mluvit. Nic neřekneme Tomovi, jinak jsme oba pro něj skončili a budem se snažit dělat jakože se teď nic nestalo, ok?" zastavila jsem jeho drmolení.
"Hmm.. jo, dobře!" kývnul, ale už se na mě nekouknul. Zvedla jsem se a šla do ložnice. Lehla jsem si na svojí postel a pustila si muziku do sluchátek, pořádně na plný koule, abych na to už nemyslela.
i KDYŽ....
Pořád cítim ten Billův polibek. Moc se mi to líbilo, ale to nic neznamená.. !! Doufám!

Bezva Tourné 9.díl

4. března 2010 v 20:44 | Verýs
Nějakym zázračnym způsobem to jsou už více než dvě hodiny co ležíme s Tomem na malý posteli v buse a nepřestáváme se líbat a hladit..
Dokonce zatim ještě nikdo z kluků nepřišel otravovat =D I když to je jenom dobře.. já ani Tom už nemáme triko.. u něj to je vcelku jedno, ale, že bych nějak extra stála o to, že by mi kluci viděli jenom v podprsence moc nestojim.
Ležim na zádech, Tomova ruka mě přejíždí všude po břiše.. hraje si s mojim piercingem v pupíku. Zavřela jsem oči a vychutnávala si pocit být se svojí milovanou osobou.
"Až přijedem zase domu..." začal Tom větu. Otevřela jsem oči a koukla se na něj. Nepřítomně pozoroval moje břicho.
"Ano?" zvedla jsem obočí.
"Budeš zase trénovat?" zvednul ke mě svůj pohled. Trochu mě tou otázkou zaskočil..
"Asi.. ne" pokrčila jsem rameny.
"Nechci, aby jsi kvůli mě skončila!" zamračil se, opět byl někde jinde.. alespoň myšlenkama.
"Neskončila jsem jenom kui tobě. Výš, že jsem to tak chtěla. Basket hraju od 3-let a už jsem toho měla plný zuby!" pousmála jsem se. Chytla jeho obličej a než stačil něco namítnout začala jsem ho líbat. Přetočil se nade mě.. nepřestával mě líbat a dotýkat se mě.. hlavně na prsách. Vzdychala jsem mu do pusy.. cejtila jsem jeho úsměv.
"Sedni!" poručil mi a sám si sednul na postel. zašklebila jsem se, ale udělala jak chtěl.. klekla jsem si a čekala co se bude dít. Přitáhnul si mě za pas k sobě a začal mě zase líbat.. snažil se mi rozepnout podprsenku.
"Nepokoušej se!" zahrozila jsem mu, když držel prsty na zapínání.
"Prosíím.." hodil na mě smutný obličej.
"Tome.." sklouzla jsem se na posteli a opřela se o zeď.
"Ok, zabil jsem to."
"To teda!" kývla jsem..
"Promiň lásko" usmál se jako opravdovej andílek.
"Nezlobim se.." pohodila jsem hlavou a usmála se.
"Oh.. mám pocit.." omotal mi ruce kolem pasu "..pocit, že tě doopravdy miluju" usmál se.
"Já tebe taky!" zasmála jsem se.
"Jsme pro sebe stvořeni!"
"Pozor na slova"
"Proč?"
"Nic neni věčný" pokrčila jsem jednoduše rameny..
"Hmm.. jseš až moc velká pesimistka!"
"Já vym"
"Miluju to na tobě.."
"...a žárlivost, samozřejmě!" rozesmála jsem se.
"Jo, tu snad ještě víc.." začal se smát se mnou.
"Ňůňane.." musela jsem se pořád smát.
"Co to je?"
"Co?"
"Tak jak mi řikáš.. to fakt nějak nepobírám.." zamyšleně mě přestal objímat a sedl si na posteli.
"Ňůňa?" zvedla jsem obočí..
"Hmm.. jo!"
"Nějak mi to zůstalo v hlavě... prostě to znamená někdo strááášně moc sweet!"
"Joo táákle! Já jsem sweet!?"
"Jo.. takovej slaďoučkej medvídek!" zasmála jsem se a omotala mu ruce kolem pasu..
"Řiká se to.." pohodil samolibě rameny.
"MĚ věřit můžeš!"
"No, kdyby mi to řekl Bill, asi bych si fakt už něco začal myslet." chytnul katastrofálního výtlema. Nemohla jsem a začala se taky smát.
"Hey lidi!" zaklepal Gustav na dveře.
"Hmm co je?" dostal ze sebe Tom.. flákla jsem ho a rychle scháněla někdo svoje tričko. Kurva kde může být?
"Jenom... nooo...-" zasek se, když viděl vytlemenýho Toma na posteli a mě jak se všude rozhlížim po tričku.
"Co je?" řekl Tom s klidem. nO jasně.. on je v klidu, žeo... jeho lidi nahoře bez vidět můžou, ale já se teď cejtim fakt trapně.
"-....budem stavět na benzínce!" otočil se na patě a zase odešel.
"Mám pocit, že se mi nikam nechce!" dal si Tom ruce za hlavu..
"Ale mě jo.. takže aspoň zuhni!" zasmála jsem se a přelezla přes něj z postele.
"Neee,," smutně se na mě koukal.
"Nebuď labuť.. navíc musim na cigáro!" dala jsem mu pusu.
"Ok, jdu taky" začal se zvedal. Oblíknuli jsme se a vyšli z busu.
"Nejdřív pojď dovnitř.. na cígo bude času dost!" táhla jsem ho za mikinu do kiosku.
"Kde to vůbec jsme?" zeptala jsem se a mžourala proti ostřímu světlu zářivek.
"Hmmm..." zabručel Tom, neochotnej se mnou teď mluvit.
"OK, buď naštvanej žeo" pokrčila jsem rameny a šla ke stojanu s novinama a časopisama.
"Pá-á-ni!" snažila jsem si srovnat v hlavě slova, který mi zas tak cizý nebyli. Jednoznačně čeština!
"Jsme v Česku co?" otočila jsem se prudce na Toma, kterej jakoby zahambeně kývnul na souhlas. Dobrý.. tak zase klid Sam.. věděla jsi, že to jednou přijde! Buď ráda... nabádal mě hlas v hlavě.Ale jak můžu být ráda, že jsem v zemi kde zemřeli moji nejbližší? Achjo,
"Jseš v pohodě?" zeptal se mě Tom a ochránil mě ve svym objetí.
"Jo.." pípla jsem.
"No, moc asi ne!" potichu se zasmál..
"Ale jo.. akorát.. no výš co.. nebyla jsem v Čr od asi 10 let!"
"Já vým!" kývnul a dal mi pusu do vlasů.
"Je to za mnou... takže: tohle nějak přižuju a nebudu ti to kazit!" zasmála jsem se a pustila se ho.
"Nekazíš mi to, ty kecale!" zasmál se a ještě mě políbil.
"Ok, ok.." pousmála jsem se. Z nostalgie jsem si koupila český noviny.. nějak musim přece procvičit svojí dávno zapomenutou mateřtinu;) Absolutně jsem se rozhodla... na všechno z minuli zapomínat nebudu, ale potlačim ten smutek v sobě tak moc, že ani já sama bych nepoznala známky smutnění:)

Bezva Tourné 8.díl

22. února 2010 v 18:59 | Verýs
=====================SaM===================
Stojíme s Tomem a hloučkem lidí v recepci. Začíná se mi zase chtít spát. Opřela jsem se o Tomův hrudník a ruce si zamotala ve škvírce mezi mnou a nim.
"Copa?" pohladil mě po vlasech a omotal mi ruce kolem pasu. Hlasitě jsem zívla a to ho zřejmě moc rozesmálo.
"Hele už jde brácha, počkáš tu chvilku?" zeptal se mě. Zvedla jsem mrzutě hlavu neochotná se ho pouštět.
"Hmm.." zabručela jsem nakonec a pustila se ho teda. On šel směrem k výtahům, kde doopravdy stál teď Bill a bavil se s Natalií. Koukla jsem za sebe.. protože jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje... Cody!! Než se Tom vykecá mohla bych se s nim rozloučit..
"Ahoj." šla jsem k němu.
"Ahoj!" s úsměvem mi pozdrav oplatil.
"Jdu se rozloučit.. zase odjíždíme!"
"Jo já vym.." kývnul.
"Tak se tu měj hezky.. ráda jsem tě poznala!" usmála jsem se a přátelsky jsme se objali. Potom jsem šla zpátky.. Tom už na mě čekal.. řekvapivě neměl řeči na to, že jsem mluvila s Codym. Jen mě chytnul za ruku a společně jsme šly k tourbusu, který byl zaparkovaný přímo před vchodem. Už ani kluci neměli náladu rozdávat podpisy, i když fanynek tu čekalo dost. V buse jsme se všichni nakládali svoje věci do ložnice a sedli si do hlavního obýváčku. Já s Tomem na lavici.. Bill seděl nad nějakym časákem u stolku s Nat a G's hráli playstna.
"Doufám, že dneska usnu!" zamžourala jsem a přehodila si nohy přes ty Tomovi a bokem se o něj opírala.
"Hmm.. to taky doufám." zabručel. Zvedla jsem hlavu k němu, protože to znělo dost naštvaně, ale on vypadal.. jenom zamyšleně.
"Nad čim zas přemýšlíš?" přejela jsem mu rty po krku, že se mu udělala husí kůže..
"Alee.." zakroutil hlavou. Potom ztratil nit. Zasmála jsem se vlepila mu pusinku a odlepila se od jeho krku..
"Povídej.." pousmála jsem se..
"Právě teď si řikám, jestli tak moc stojíš o to mi udělat cucák na obou stranách krku!" uchechtnul se. Vzpoměla jsem si hned na příjezd do hotelu a pousmála jsem se. Naklonila jsem mu hlavu trochu nasranu, abych si mohla prohlídnout svojí dílo.
"Ale hezkej náhodou"
"To výšejo.. pochval se.." zakřenil se.
"No.. když to nikdo jinej neudělá" pokrčila jsem se smíchem rameny..
"Hmmm.." nadechnul se, že něco ještě řekne, ale nakonec se jenom usmál a zakroutil hlavou.
"Lidi.. měl by se sestříhat další díl TH TV.." přišel David.
"Nemůže to počkat?" zvednul Bill znuděně obočí.. G's se od playstnu ani nehli.
"Ani ne.. chybí ještě několik záběrů, takže se ještě možná bude točit.." pokrčil rameny. Zvedla jsem obočí k nebi..
"Okey no.. já budu v ložnici.. stejnak musim ještě na noťase, abych napsala domu, dlouho jsem nedala vědět.." pokrčila jsem rameny..
"Hned přijdu" políbil mě Tom.
"To ti teda radim!" zasmála jsem se a táhla se do ložnice. Vytáhla jsem si z tašky notbook a lehla si s nim na břicho na postel.
Napsala jsem rychlou zprávu domu rodičum, že jsem ok a že moc pozdravujem a blablabla.. no znáte to ne? =D Potom jsem zašla na facebook, sice jsem se bála kolik upozornění tam za ten měsíc co jsem tam nebyla bude, ale ryskla jsem to..
"No tě poser!" vytřeštila jsem oči. Čekala jsem že toho bude HODNĚ, ale né 500 nových upozornění. Většinou žádosti o přátelství... ani z poloviny jsem ty lidi neznala a po 5 minutách klikání jsem měla kapasitu přátel na FB plnou... 5000 přátel...
Začíná mě čím dál děsit, že lidi z venčí znají moje jméno ve spojistosti s Tomem. Pomalu bych si na to měla začít zvykat. Ze zvědavosti jsem najela na googla a hledala něco o tomhle turné. Našlo se moře článků z blogů (různojazyčných!!), videa, odkazy a taky plno novinovích článků..
Nějak jsem se do toho zařrala, že jsem si ani nevšimla Toma, kterej mezitim přišel ke mě zezadu a obkročmo si mě sedl na záda.
"Jaú.. co blbneš?" lekla jsem se.
"Už je to hotovoo.." oznámil mi s úsměvem a položil se na mě tak, že mi ruce objímali zespoda břicho.
"Super.." kývla jsem
"Co checkuješ?" zamračil se a položil si ještě hlavu na moje rameno. Kdyby nás někdo viděl, asi by se výbuchem smíchu Utek! xD
"Na facebooku si mě přidalo tolik lidí, že kapacita 5000 prátel je vyčerpaná. Chtěla jsem vědět co je za tim, že všichni znaji už i moje jméno!" pokrčila jsem jednoduše rameny a zakoukala se na tu stránku zase. Tom se na mě zase posadil a přejížděl mi pod tričkem na zádech..
"Prosíím.. Tome.. nech toho na chvilku!" zaúpěla jsem.. a otočila se na něj přes rameno
"Prooč?" zakřenil se jako andílek.
"Protože si to dočtu a potom si se mnou dělej co chceš, ale TEĎ NE!" zavrtěla jsem se. Chvíli byl klid, ale potom jsem zase ucítila jeho.. tentokrát rty na mim krku.
"Aghhh.. Tommee!" už jsem fakt byla netrpělivá.
"Tak mě tam na chvilku pusť.."
"Na noťase?"
"Jo.."
"Ok je tvůj!" popostrčila jsem ho trochu od sebe. Lehl si vedle mě a něco na tam začal pracovat. lehla jsem si na bok a jenom ho pozorovala.
"Tom's blog je dlouho neudržovanej!" řekl mi na vsvětlenou..
"Chudinky fanynky!" kývla jsem 'vážně'.
"Já chudinka nejsem?" zkončil svojí práci, zaklapl notbook a položil ho na bezpečností poličku.
"Měl bys být?" zvedla jsem obočí..
"Jo.. to teda. Výš jak je to dlouhooo co jsme.. ehm,ehm..?" udělal smutnýho xichtíka a přitáhnul si mě za pas k sobě.
"Hmm.. jo vym, asi taak.. 2 týdny?" zvedla jsem obočí.
"To je moc.." kývnul hlavou..
"V busu?" zvedla jsem obočí..
"To je fuk kde" začal mě líbat. Po chvilce jeho ruka už vyhrnovala moje tričko.
"Mě, ale ne.." chytla jsem jeho ruku. Udělal jeden z těch jeho frustrovaných obličejů.
"..Každou chvíli sem někdo může přijít!" pokračovala jsem.
"Můžu zamknout!" namítl Tom.
"To budou kluci jako spát v obýváčku?" zeptala jsem se nevěřícně.
"Hmmm.." zauvažoval Toma zřejmě by moc rád řekl, že klidně, ale na mě poznal, že to slyšet nechci.
"Dobře teda.. ale mazlení je ok ne?" pousmál se.
"Mazlení je víc než ok" zasmála jsem se a jednou rukou si ho zase přitáhla k sobě.

Bezva Tourné 7.díl

21. února 2010 v 16:46 | Verýs
========================TOM======================
"Každá vaše píseň má nějakou skrytou ozvu.. můžete říct ve skratce o čem je vaše nejnovější album?" potlačil jsem ušklebek a protočení očí. Debilnější otázka je snad už jenom Proč jméno Tokio Hotel?... Bill už dlouze vysvětloval... blá blá blá.. no nic.. opřel jsem se o opřeradlo a znova bloumal očima po sálu. Proč už neni Sam u stolu s Natalií a Dunjou a nikde jinde jí nevidim? Několikrát jsem ještě prohledal očima místnost, ale doopravdy nikde nebyla a pak začali adat záživnější otázky.. občas jsem něco doplnil a tak.. hlavně ať už to máme za sebou.
Jako na zavolanou se to asi po hodině začalo vyprazdňovat.. dlouze jsem se protáhnul a radoval se, že už je konečně konec.
"Nebylo to nějaký krátký proti normálu?" divil se i Bill..
"Ještě dneska večer odjíždíme.. zítra ráno by jsme měli přijet do Prahy.." oznámil nám David.
"A sakra!" zaseknul jsem se..
"Co je?" zamával mi rukou před obličejem Bill..
"Jenom.. to kui Sam.. výš ne?" udělal jsem takovej ten obličej.. Stáhnul zamyšleně obočí a pak se na mě udiveně podíval a kývnul na souhlas, že chápe..
"Proč?" zeptal se mě dolejzavě David..
"Ále.. Sam bydlela kdysi v Praze.." mávnul jsem nad tim zkráceně rukou.
"Co je na tom špatnýho? Bude ráda, že se tam znova podívá ne?" pokrčil nechápavě rameny..
"Jo.. buď bude ráda, nebo nevystrčí paty z hotelovího pokoje.." řekl jsem nepřítomně. David na mě znova hodil pohled, že to nechápe..
"To neřeš!" odradil ho i Bill. Zasmál jsem se a konečně to rozpustili.
"Tome, počkej.." zavolal někdo.. zrovna když jsem byl na cestě do pokoje..
"No?" zvednul jsem obočí a překvapeně koukal na Natálii, která za mnou vyběhla ze sálu.
"Vym, že mi asi stejně řekneš, že je to vaše věc.. ale doopravdy jsem zvědavá.. co se stalo mezi tebou a Sam?" zvedl jsem nevěřícně obočí..
"Proč jseš zvědavá?"
"Protože z toho byla docela na nic. Vsadila bych se, že kui tobě by ještě teď seděla nebo spíš už spala u stolu v hale, i když jí je očividně hodně blbě.. a ty jses dneska taky choval nějak jinak. Většinou jste všude pořád spolu, ale teď jsem si nevšimla ani, že by jste se na sebe podívali.. a Sam taky neví o co go.. takže to je v tobě!" řekla rozhodně a pousmála se.
"JO.. máš pravdu teď na 99,9% řeknu: Je to naše věc!" zasmál jsem se a odešel k výtahům.
V našem pokoji jsem si zabalil to málo co potřebuju nutně a prostě to nemohlo zůstat zabalený (:D) A až potom se šel kouknout do ložnice. Rozesmál mě pohled na přes megavelkou postel rozvalenou Sam..
Předtim než jsem jí probudil jsem si jí ještě musel vyfotit..
"Sam, vstávej.." kleknul jsem si na postel a odkrýval jí pramínem po pramínku obličej.
"Spinkám.." zabručela jenom a otočila se na bok ode mě.
"Tak přestaň spinkat, nebo tě tu necháme!" pousmál jsem se jak sebou nesmlouvavě zavrtěla.
"Ty se mnou mlvíš?" zvedla se na loktech a koukala na mě vykuleně.
"Proč byc s tebou nemluvil?" hrál jsme blbího..
"Protože.. no to je fuk.. hlavně, že se mnou mluvíš!" zasmála se. Kývnul jsem na souhlas a zvedla se z postele. Chytla mě za dlouhý triko a přitáhla zpátky na postel..
"Vážně by jsme měli jít na večeři., hned potom jedem!" dělal jsem teď nedostupnýho.
"Hmm.. ok!" řekla jenom. Zvedla se a šla do koupelny. Ok. Zatim teda 1:1.
Převlíknul jsem se akorát, když někdo zaklepal nadveře.
"Kufry!" oznámil mi suše nějakej poslík. Ukázal jsem na hromadu kufrů veprostřed místnosti.. když se tam objevila už i Sam.
"Kde máš kufry?" zeptal jsem se jí. Ukázala na ložnici a tak to i ten poslíček snad pochopil. Nechali jsme ho tam s jednim bodyguardema šly zatim na večeři.
"Kde je Bill?" zeptal jsem se nechápavě všech u stolu. Nikdo mi, ale neodpověděl jinak než pokrčením ramen. No to je super.
"Ldi.. už musíme jet!" naháněl nás David snad 10 minut po tom co jsme začali jíst. Poslali jsme ho do nepatřičných míst a v klidu jedli.
"Hele tak už fakt jdem ne?" zeptala se netrpělivě Dunja. Já odkýval na souhlas, protože jsem už byl najeden... jenom by mě zajímalo kde se brácha fláká.
"Tak já počkám v hale.." oznámila nám jenom. Já i Sam jsme se zvedli s ní a G's se zařekli, že za minutu přijdou..

Bezva Tourné 6.díl

21. února 2010 v 16:42 | Verýs
===============RánO===============
"No doprdele!" chytla jsem se hned po probuzení za hlavu a břicho najednou. To jsem večer tolik pila?! Aú.. no už nebudu řešit. Potřebuju ze sebe udělat člověka a pak najít někoho živýho v tomhle hotelu. Protože Tom tu očividně neni!

Když jsem po více než hodinoví sprše a všeho v koupelně vylezla zamířila jsem do obývací místnosti. Na stole ležel papír..

Jestli chceš tak přijď dolu do společenský místnosti. Celej den děláme rozhovory! T.

Trochu skromnej vzkaz.. pomyslela jsem si, ale tak co. Neni mi už tak hrozně -od žaludku- abych to nevydržela. A třeba i hlava poleví trochu. Nebo u někoho vyžebrám prášek... =D
Oblíkla jsem se a vyrazila k výtahům. Přivolala jsem si ho a znuděně čekala než přijede.
"Počkejj.." zakřičel někdo, když už se zavírali dveře. Podržela jsem dveře a nechala toho člověka vběhnout dovnitř.
"Díky!" usmála se na mě... ježiš! ...To je ta holka co mi tak pije krev.. Davidova neteř.. takle mi připadá teda, ale víc jak na 15! Vedle Toma vyadala jako tintítko. Ale doopravdy je o něco vyšší a tluštější než já.. i když tlustá rozhodně taky neni.
"Hmm.." zabručela jsme odpověd a opřela se o stěnu výtahu.
"Jdeš taky se dívat na kluky!?" snažila se semnou navázat konverzaci.. no na to jí kašlu.. ještě v tomhle stavu...
"Ne, hledám něco k jídlu!" zakroutila jsem hlavou..
"Aha.." odmlčela se.
"A proč jsi nebyla na obědě?" ozval se její vtíravej hlas zase.. bože! kolik ještě pater???
"Protože jsem do půl 3 spala a teď nemám náladu na vykecávání, protože mám kocovinu jak cip!" už jsem byla mírně nervozní a napružená..
"Jo aha.. tak nic. Promiň!" kývla rameny, že teda nic nebude... počkala jsem 2 patra a vystoupila v přízemí do haly z toho výtahu.. holka mi byla v patách celou cestu, když jsem vstoupila do tý společenský místnosti docela jsem se udivila sama vlastní fantazii. Nečekala jsem, že tu bude tolik novinářů.
"Ahoj.." sedla jsem k menšímu kulatýmu stolu, kde seděli Nat, Dunja, občas přišel David jeden bodyguard co asi neměl co na práci a je děsně společenskej a tak..
"Sam co se včera dělo?" zeptala se mě Natalie potichu, páč seděla vedle mě a zřejmě nechtěla aby nás někdo poslouchal..
"Nic, proč? Jenom jsem se ožrala jak dement!" zívla jsem a položila si hlavu na stůl..
"Já slyšela něco jinýho.." zasmála se Dunja, která nás poslouchala..
"Co?" zvedla jsem zvědavě hlavu..
"Že jste se s Tomem pohádali."
"cože?" vykulila jsem oči a střelila pohledem přes půlku místnosti, kde kluci dělali nějakej rozhovor. Nějakou chvíli jsem hypnotizovala Tomův face, když si mě všiml a podíval se na mě taky. Zvedla jsem s otazníkem v očích obočí.. zakroutil mírně hlavou a zase se podíval jinam..
"Co jsem to proboha zase prováděla?" dala jsem si obličej do dlaní..
"To se musíš zeptat Toma, ale zrovna dneska má fakt děsnou náladu.. na 89% to je kui tomu včerejšku!" kývla Natalie. Zase jsem si položila bradu na stůl a koukala všude kolem sebe. Skenovala jsem místnost pohledem..

Po hodině a pár práškách na bolest hlavy už jsem fakt grogy. Nejradši bych si šla hned teď lehnout..
"Sam, bež si lehnout.. nemusíš tu být!" lehce do mě drkla Dunja.
"Nee.." zakňučela jsem.
"Až budou mít volno tak ho k tobě pošlem!" slíbila mi i Nat. To se proti mě spikly nebo co!?
"Dobře já teda jdu... ale Tomovi nic neřikejte nechci s nim mluvit když jsem takle nevyspalá. Já budu protivná on bude protivnej a akorát se zbytečně pohádáme!" zakroutila jsem hlavou a zvedla se od stolu...

Bezva Tourné 5.díl

21. února 2010 v 16:37 | Verýs
"Tomee, poď.. zase budou mít keci.." smála jsem se.. byli jsme na hotelovim pokoji. Už vysprchovaní, navoněný, převlíklí, ale pořád jsem nějak nemohla odtrhnout Toma od mího krku.
"Znáš Billa, bude mu to trvat dýl.."
"Ale ne tak dlouho jak doufáš, tak pojď.."
"Jak doufám!?" zarazil se na chvíli...
"Hmm.. jojo.. vsadim se, že právě teď by ti stačilo pár minut, ale aji já z toho chci něco mít takže si počkej.." mrkla jsem na něho..
"Máš mě přečtenýho." oběšenecky svěsil ruce a šly jsme teda..
Jako, kdybych to neřikala.. kluci stáli v hale (dokonce i Bill) a ťukali prstem na hodinky.
"No co co.." pokrčil Tom rameny..
"Příště to zvládněte rychleji.."
"Jako co? Sprchu? Převlíkání? My totiž nic jinýho nedělali výš" vyplázla jsem na ně jazyk..
"Tak jdem?" zeptal se nás mírně nevrlej bodyguard. Kývli jsme a šly do auta.
"Jak je to daleko?" zeptala jsem se...
"Prej kousek" pokrčil Georg rameny..
"Dík" pousmála jsem se..
Zavládl moc velký klid.. to je nezvyklí.. zvlášť u kluků.. z nudy jsem si položila hlavu na Tomovo rameno a koukala na naše ruce..
"Divný.. já asi někde ztratila prstýnek.." zamračila jsem se.. zrovna můj oblíbenej.. byl sice totálně obyčejnej.. černý kovový kolečko, ale prostě jsem ho měla ráda..
"Neni to tenhle!?" zeptal se mě Bill a zprvu to vypadalo, že na mě ukazuje fakáče, ale později jsem si všimla svího černýho kroužku na jeho prostředníčku..
"Jo to je on.." zaradovala jsem se..
"Našel jsem ho v busu... a sice jsem tušil že je tvůj, ale nějak jsem zapomínal se tě zeptat.. a docela se mi líbí"
"MmmMm.. jestli se ti líbí tak si ho klidně nech.."
"jOoojo? Tak dííkyy moooc" zasmál se jako malí dítě..
"Ale něco za něco.." zašglebila jsem se.. xD¨
"Tak asi chceš ten řetízek s tim tygřim zubem co?" zasmál se..
"Jojo" kývala jsem hlavou jak pako..
"No.. dobře teda.." zasmáli jsme se spolu..
"Díky" usmála jsem se...
"Vystupováát" zahučeli G's.. my se jim samozřejmě začali chlemtat a šly jsme za nima.. vešli jsme do fakt stylovího klubu.. velkej taneční parkej, hlasitá muzika, bar ve tvaru lodi a hodně světelných efektů, který ozařovali celej sál..
Rovnou nás zavedli do VIP zóny.. poposedali jsme si na velkou kruhovou sedačku uprostřed se stolkem a čekali než nám donesou první pití..
S Tomem jsme si krátili chvíli tim, že jsme byli do sebe zakouslí.. ostatní se bavili jako kdyby jsme nebyli a díkybohu nás ignorovali..
"Přípitek!" řekl někdo.. koukla jsem na ně a pak se odlepila od Toma.. vzali jsme si naše právě přinesený sklenky..
"Na co?" zeptala jsem se..
"Prostě na všechno.." pokrčil Georg rameny a všichni jsme s tim tak nějak souhlasili.. napili jsme se a hned jsme si objednali další..

******PO 2 HODINÁCH A PÁR PANÁCÍCH******
Zdá se mi to nebo doopravdy jsem toho nejvíc vypila.. ??!! I když.. docela se držíme..
"Kuci kde je Tom?" rozhlídla jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho nemohla najít..
"Neviim.. nepudeš tancovat?" zeptal se mě Bill.. hned po mě je druhej, kterej má dost..
"Joo.." usmála jsem se. Kdyby chtěl tancovat na nějakou rychlou asi bych ho poslala do háje, že mi neunesou nožičky, ale ploužáka si klíďo lajznu..
"Ale musíš mě držet.. jinak spadnu" upozornila jsme Billa z legrace. Omotala jsem mu ruce kolem krku a on mě na znamení že rozuměl mím slovům pevně hytnul kolem boků..
"hU, ještě že mááš normální boty, protože jinak bych na tebe nedošáhla!" zasmála jsem se opile..
"Jseš moc malá.." smál se mi... to se mi samozřejmě nelíbilo xD
"Hele PANE.. já jsem se svíma 168 cenťákama spokojená.. dokonce ani Tomovi to neva, takže si nestěžuj!" vyplázla jsem na něho jazyk..
"Když už jsme u toho Toma.. tak se našel!" koukla jsem přes rameno, směrem kam koukal Bill... fakt už tam mezi klukama seděl i Tom.. s dost neutrálnim výrazem.
"Chapeček se ai zlobíí.." šklebila jsem se tomu jak blbá. Nějakou chvíli jsme tancovali, ale začala jsem mu pomalu usínat s hlavou opřenou o rameno.
"Psísnička skončila užž.." zadrcal Bill s ramenem. Otevřela jsem oči a aktivně si šla sednout.
"jsem tady!" zářivě jsem všem oznámila a chtěla si sednout, ale minula jsem a přepadla přes sedačku na záda a chytla nahoráznýho výtlema.
"Bože.. ta je zlitá!" tlemili se mi i kluci.
"Sam, ježiš.. vstávej aspoň!" rozkročil se nade mnou Tom a snažil se mě vytáhnout na nohy. Já ale totálně nespolupracovala a jenom se smála.
"Samanto ježiš!" zaklel. Přestala jsem se smát a nevěřícně na něj koukala. Fakt řekl 'Samanto' ?
Vytáhnul mě na sedačku a sednul si vedle mě...
"Nějak jsi ztichla!" poznamenal Bill.. koukla jsem na něj zamyšlená.
"Coo?" vyhrkla jsem ze sebe.. Zase se mi začali tlemit, což jsem moc nechápala!
"Chce se mi děsně spát!" zívla jsem dost nahlas..
"Na to srát, je teprve půl 11!" řekl Bill. Zamračila jsem se.. slova mi začínaj divně splívat.. že bych byla opilá!?
"Budeš mi ale dělat polštářek!" oznámila jsem Billovi a lehla si na něj.. teda jako hlavou do klína a zavřela oči, že budu spát.
"Proč nejdeš ke mě!" slyšela jsem Tomův frustrovanej hlas..
"Protože mi nikdo nebude řikat Samanto!" odsekla jsem a odočila se na bok a vesele spala dál...

Bezva Tourné 3.díl

21. února 2010 v 16:17 | Verýs
***********vypráví SAMANTA************
Nudila jsem se, chvíli jsem o nečem diskutovala s Davidem. Souhlasil s tim, že už si s Tomem nebudem dávat extra pozor, aby jsme se náhodou nechytli za ruku, ale, že se taky budem trochu snažit, aby se to nedozvěděli všichni hned. David musel jít něco zařídit ještě, tak jsem zase stála jako kůl v plotě a koukala po lidech kolem sebe. Jak jsem se rozhlížela, všimla jsem si Codyho za recepcí. Koukal se na mě a usmíval se..
Nevim, proč.. nejspíš z nudy, ale zvedla jsem se a šla k němu.
"Ahojky" pousmála jsem.
"Ahoj"
"Jak se ti tu vede?"
"Moc dobře, když s tebou můžu mluvit"
"Hey, to zase prr jo?" :D
"Jasně, promiň"
"V poho.."
"A no.. neměla jsi minule nějaký.. průšvih!?"
"Jako u Toma? Nee.. řikala jsem, že to bude OK!" :) Jeho pohled teď směřoval někam za moje záda, než na mě. Otočila jsem se.. kluci už vystupovali z výtahu. Tom koukal vražedně směrem k nám. Ale ani tak moc ne na mě, ale na Codyho.. radši ho zachránim, než vybuchne.
"Tak já jdu. Zatim ahoj" rozloučila jsem se s Codym. Umál se a já šla ke klukům.
"Mluvila jsem s Davidem" chytla jsem Toma za ruku. Pousmála jsem se.,
"A nejenom s nim" zaxichtil se..
"Nechej toho, jestli mě nechceš naštvat! David souhlasil s tim, že už to že spolu chodíme, nebudem nějak extra skrývat.. takže.." pousmála jsem se. Zvednul obočí a konečně jeho 1OO% pozornost byla jenom u mě.
"Takže co?" zvednul obočí..
"Takže tak" omotala jsem mu ruce kolem krku a políbila. Pochopil chlapec šikovnej docela rychle.. trochu mi i připadalo, že se před něčim vytahuje.. no spíš někym.. a ten někdo stál v recepci za pultem.
"Lidi můžeme jít!" ozval se někdo. Tom nevnímal. Použila jsem svoji sílu a odlepila se od něj. Smutně se na mě kouknul.
"Zůstali jsme tu sami!" rozhlídla jsem se. Kejvnul a s jednim bodyguardem jsme vyšli před hotel. Moc lidí.. moc fanynek. Jako vždycky jsem chtěla co nejdřív zalést do auta, aby mě nikdo nefotil.. ale plně jsem si uvědomovala Tomovu ruku, která držela tu mou. Prošebně jsem na něj koukla. Pousmál se, pustil mě a šel rozdat podpisy jako ostaní.Nasedla jsem si do přistavený, luxusně černý dodávky pro cca 9 lidí. Jako vždycky.. sedla jsem si do zadu, kde jsou tři místa vedle sebe. Vedle mě bude Tom a vedle něj nejspíš Bill. Umm.. vždycky to byl Bill! :)
"Je hustý!" ozvali se hlasy kluků jak nastupovali do auta.
"Co?" zvedla jsem obočí k nim..
"Pro tebe miláčku!" zaxichtil se Tom a podal mi nějakou vycpanou, opelichanou krysu.
"Fuj. NIKDY si nevezmu nic co jsi dostal od fanynky.. to si zapamatuj!"
"Taky si dělám srandu. NIKDY bych ti nedal nic co bych měl od fanynky!" smál se a vtipně mě napodoboval.
"Fajn.." zasmála jsem se. Vzala jsem mu z ruky tu krisu a trochu podrobněji si jí prohlížela..
"Umm.. zdá se mi to, nebo je podobná Billovi?" začala jsem se smát společně s klukama.. krom Billa. ten se tvářil dotčeně.
"No to teda neni!" zabručel
"Trochu je, to musíš uznat!" zahlásil to Gustav zepředu.
"Uka dej mi to!" natáh se pro ní Bill, ale já mu jí ještě nechtěla dát., tak mezi náma vznikla bitka a někomu (nevíme komu) se povedlo trefit Toma, který seděl přímo uprostřed.
"Kua!" chytnul se za nos..
"Tak si tu krysu vem!" hodila jsem jí Billovi..
"Co nos? Dobré?" zeptala jsem se Toma..
"Je nakřivo!" zapištěl tragicky. Všichni jsme se samozřejmě začali smát, i když to asi nebyl Tomův původní záměr nás rozesmát.
"Neni nakřivo ty moje citlivko!" dala jsem mu pusinku na špičku nosu. Usmál se a jako,kdyby ho už nic nebolelo.
"Simulant!" zabručel Bill.. zasmála jsem se a zase se pokusila mu tu krisu sebrat, ale mocně si jí bránil a odmítal mi jí pučit xD
"Jsme tu!" oznámil nám řidič zepředu, když jse zastavili před obrovskou halou, kde na okna, dceře a prostě všude bouchli fanynky. Nahlas jsem polkla, protože z tohodle se jen tak nedostanem.
"Nemůžeme zajet blíž k zadnímu vhodu?" zeptal se David, kterej seděl řadu před náma a taky vypadal znepokojivně.
"Je mi líto Tohle je nejblíž jak to jde. Asi 50 metrů odtud je vchod. Přes ty holky dál nedojedu!"
"Tak nic. Musíme po svích!" zvednul se David a otevřel dveře. Před výsuvnýma dveřma auta už čekali bodyguardi, kteří patřily zřejmě k ostraze Areny.
První šel Gustav.. Georg... přišel čas na nás. První šel Bill, jako kdyby se ty holky ještě rozmnožili. Ještě víc ječeli a vůbec se mi nechtělo vystupovat. Drtila jsem Tomovi ruku a modlila se, aby jsme to přešly v pohodě. Automaticky jsem chtěla Tomovu ruku pustit, když jsme vystupovali.. on se na mě, ale podíval a zakroutil hlavou.
"Nepustim tě" řekl rozhodnutym hlasem. Usmála jsem se a dala mu pusu. Potom jsme vyšli z auta. Natlačilo se na nás tuna lidí. Před námi stál jenom jeden bodyguard, kterej chytnul Toma a táhnul ho do areny. Zřejmě mu nedošlo, že jdu s Tomem a tak jsem sotva za nima vlála. Ale byla to taková síla, že jsem Tomoví ruce vyklouzla a hromada holek mě poslala až na zem, odkud jsem se nedokázala sama zvednout. Né, když na mě všichni dupali a nikdo nebral ohledy na holku v nesnázích.
"Sam" uslyšela jsem Tomův hlas, ale nikde ho nebylo vidět. Po další sekundě mi začal zvedat nějakej chlap. Taky bodyguard, ale jinej než ten co vedl Toma.
"Samanta že jo?" zeptal se mě pro jistotu. Němě jsem kývla a on mě táhnul davem ječících holek ke vchodu.
"Sam" přilítnul ke mě Tom, když jsme byli v hale. Pevně mě objal..
"Tohle už nechci nikdy zažít!" zasmála jsem se a taky ho objala.
"To nedopustim, aby se někdy ještě stalo" podíval se na mě a trochu se zasekl.
"Máš rozseklej ret!" setřel mi ze rtu trochu krve. Udělala jsem gesto, že to je jedno.. usmál se a vedl mě zatim ke klukům.
Celou dobu co jsme seděli v šatně se ode mě Tom nehnul na krok. Připadala jsem si jako ve vězení, protože ať jsem si šla jenom pro pití nebo tak, hned jsem mu to musela hlásit. Chápu, že má strach a tak to ještě dneska nějak vydržim..

Bezva Tourné 2.díl

21. února 2010 v 16:09 | Verýs
"Saaam, Tomeee" ozvalo se přes celí apartmá.
"Zabiju tvého bratra" procedla jsem skrz zuby. Svěsila jsem hlavu a opřela se čelem a Tomovo rameno.
"Já víc" zakroutil jenom hlavou.. pousmála jsem se. Bill nás konečně našel. Trochu jsem pootočila hlavou a koukala na něj jak nejvražedněji jsem dokázala.
"Ten rozhovor!" ...
"Ááá" zvedla jsem jenom oči vsloup.
"Jo, hned přijdu" kejvnul Tom. Bill taky, ještě mezi nima proběhla telepatie myšlenkama v sekundovim pohledu a Bill odešel.
"Nechci tam" zakňoural Tom, svym legraně vysokym hláskem.
"Musíš, brouku.. já zatim počkám u Codyho na recepci" zašklebila jsem se.. jeho výraz se změnil na vyděšeno/vražednej..
"No, tě tu radši násilně zamču" zamračil se..
"Neboj pjosimtě.." zasmála jsem se a šla dovnitř. Skočila jsem na postel a celá se na obrovský posteli roztáhla jak palačinka.
"Nepudeš tam, že nee?" dral se Tom po čtyrech ke mě. Kde si kluknul a hlasil mě na břiše.
"Nee, a už bys měl jít" zasmála jsem se.
"Nechciii.. pojď tam se mnou" sklonil se ke mě a napůl na mě ležel.
"Ne, bylo by to moc nápadný" zakroutila jsem razantně hlavou.
"No a?"
"Tomeee"
"Dyť už mlčím.. stejně se to, ale jednou domáknou"
"Tak až na to přijdou, akorát to nepopřeš, ale když je docela klid tak toho nechme. Stejně moje jméno už lidi znaj"
"Ok, dobře. Ale chci pusu na cestu"
"Já bych toho chtěla"
"Prosííím"
"Bude až přijdeš"
"No tááák"
"Ne-ee"
"Prosíím, na kolenoou.. moc, moc, moc prosíím"
"Já řikáám, že ne"
"Tak tě tu asi budu muset znásilnit nebo nevim" zatvářil se bezradně. To mě samozřejmě roesmálo.
"Ťutíne, pitomej.. můj" zasmála jsem se a přitáhla si ho rukou za krkem. Dala jsem mu pusinu na rty, abych ho potrápila.
"Chceš, abych prošvihl rozhovor?" zasmál se a vrhnul se na mě.
"Právě, že nechci. tak padej" skopala jsem ho ze sebe. Ještě pusinku a když odešel, zase jsem se natáhla na postel a usnula.

******vypráví TOM*******
Sjel jsem do přízemí a radši běžel do restaurace. Vlítnul jsem tam do dveří.. absolutní prázdno, akorát u jednoho stolu seděli všichni. Dělal jsem jakože nic a normál si sednul k nim. Pokračovalo se v rozhovoru.
Za hodinu byli konečně všechny otázky zodpovězené. Jeli jsme nahoru do pokojů. Vsadim se, že všichni budem teď chrápat... ještě, aby ne, po noci strávený v buse.. což se dá srovnat s nocí na kolotoči.
"Saaam?" rozhlídnul jsem se po pokoji. Nakonec jsem jí,ale našel zachumlanou v posteli. Jak jinak. Ještě míň snáší noc v buse než my. Vypadá roztomile.. celá rozcuchaná, rozmazaná, pomačkaná.. tvl., jsem už doopravdy jako z nějakýho slaďáku. Už vidim, jak by se mi pošklebovala.. lehnul jsem si na svojí půlku a za chvíli jsem byl taky tuhej.
______________________

"Áááá" >bum<..
>prásk<..
Sednul jsem si na posteli a mžoural kolem sebe.
"No do kobylí prdele" zaklel někdo. To mě donutilo se pořádně probrat.Kouknul jsem vedle sebe.. čouhala akorát Samina hlava..
"Co tam děláš?"
"No co asi.., zpívám operu" pronesla ironicky a vyškrávala se na postel.
"Kolik je?" natáhnul jsem se pro mobil..
"Emm" zamžourala jenom a přitulila se ke mě a dál vesele spala.
"Je půl 5 musíme už vstávat.."
"Neee"
"Jo, bude večeře a v půl 7 musíme být v areně"
"Ach jooo"
"Vstávej" lochtal jsem jí na krku, protože nenávidí jakejkoliv dotyk na krku.
"Ty hajzlíku nech měě" máchala rukama kolem sebe. Zvedla se a klekla si na posteli..
"Hmmm.." přemýšlela.
"Co?" vzal jsem jí za ruku a stáhnul jí zase k sobě..
"Che, a kdo pak chce vstávat viď"
"No já rozhodně ne, ale musíme"
"Já vym, ale dělám to jenom z hladu" pohladila si břicho.
"Ty moje hérečko"
"Jo, přesně.. tvoje" usmála se jako sluníčko.. zase si lehla vedle mě a přejížděla mi špičkou nosu po krku, oblčeji.. ví, že mi z toho naskakuje husí kůže! Začala mi ještě k tomu rty a jazykem přejíždět jenom po krku.
"Jako, kdybych nepoznal o co ti jde" pousmál jsem se..
"Poznal jsi to jo?" zvedla hlavu.
"Jo" kejvnul jsem a usmál jsem se..
"Tak aspoň nebudeš protestovat.." naklonila mi hlavu na stranu, aby se líp dostala ke krku a doslova se na mě nasála jak pijavice. Musel jsem se začít smát, děsně to lechtalo :D
"Práce hotova" usmála se. Dostal jsem pusu a už jsme fakt vstali z postele. Sam šla do koupelny a já na chvíli za Billem, potom jsem se vrátil pro Sam a šly jsme všichni na večeři.
"Co tak přepadlí?" sedli jsme si ke klukům ke stolu.
"Jak to, že máš tolik energie?" zvednul hlavu Georg a vražedně se koukal na Sam, která celá zářila.
"Na to bych se radši neptal, co ty víš co dělali s Tomem"drknul do něj Gustav.
"Co?" probral jsem se a nechápavě na ně koukal. Když mi došlo co mysleli, plácnul jsem se do čela. Po probuzení mi to hold nemyslí moc rychle.
"Spali puso" zasmála se Sam..
"..a dokonce každej zvlášť" doplnil jsem jí. Všichni dostali výtlema. Všimnul jsem si několika lidí od vedleších stolů jak nechápavě kroutí hlavama. Mezi dveřma stál ten kluk.. myslim, že Cody?! Vražedně jsem se na něj podíval. Uchechtnul se pro sebe a šel pryč. Jen ať jde.. smích mě hned přešel.
"Co je s tebou?" naklonila se ke mě Sam. Zakroutil jsem hlavou, že nic a pousmál se. Nechala to být. Dala mi pusu a konečně jsme se mohli pustit do jídla.
"Až se najíte tak jděte rovnou na recepci" přišel nám oznámit David.
"Tos nám nemohl říct dřív!?" zabručel Bill. Jéje, ten má zase náladu pod bod mrazu.
"Ne."
"Fajn, ale potřebuju si dojít nahoru pro věci"
"Jo, já taky" kejvnul jsem..
"Dobře, tak počkáme na recepci o něco dýl" řekl kapitulovaně a odešel..
Dojedli jsme..
"Hele já tu počkám, stejně zezhora nic nepotřebuju" usmála se na mě oslnivě Sam, když jsme přes recepci mířili k výtahům.
"nO..dobře" kejvnul jsem. Nějak mi to ale nešrotovalo.. usmála se. pustila se mojí ruky a krásně mě políbila.Pousmál jsem se a šel za ostatníma do výtahu.
"Taky bych měl hodně energie, kdybych tu měl dobíječku jako je Sam"nedal si pořád pokoj Georg. On má prostě děsnou náladu po ránu.. no spíš.. po probuzení. Děsně hádavou a vtíravou. Zakroutil jsem hlavou a opřel se o zadní stěnu výtahu. Gustav se zakecal s Georgem a Bill jenom znuděně polo-ležel bokem na stěně, se založenýma rukama. Drknul jsem do něj a zvednul obočí. Kouknul se na mě a zakroutil hlavou, že nic. To mu teda věřim... (ironie)
Třeba se, ale jeho nálada zlepší před fanouškama.. vždycky se zlepšila., takže i teď.
Vystoupili jsme na našem patře, pobrali si svoje nezbytně nutný věco na koncert a zase jeli dolu.
"No to snad ne.." zaklel jsem, když jsme vystoupili dole v hale. Sam stála opřená o recepci a povídala si s tim pakoněm.Ona mi to snad dělá doopravdy naschvál.. O.o

Bezva Tourné 1.díl

21. února 2010 v 15:58 | Verýs
Mohla bych se posrat žárlivostí a stejně mi to je k ničemu. No, ale to nezačínám zrovna optimisticky.. takže od úplnýho začátku:

jmenuju se Samanta Shwaizová. Jsem hubená, hnědo-černo vlasá. Žiju většinu roku v Hamburku u svího kluka a dlouholetýho nejlepšího kámoše. Toma=) Zrovna teď jsme na evropskym turné.. jejich turné. Tom mě dlouhý měsíce přemlouval, abych jela taky. Nakonec jsem se nechala překecat a teď je to skoro měsíc co jsme pryč z domova. S Tomem i klukama je to nezapomenutelná prdel., ale přijdou i horší chvilky, kdy bych nejradši byla sama někde uplně pryč. Jak už jste asi pochopili, mezi moje nejhorší povahoví stránky patří žárlivost., naštěstí taková ta, kdy to držim v sobě a nedělám scény na veřejnosti.
____________________________

Stojim na místě a pozoruju osudnej bod. Cejtim se jako kdyby ve mě vybuchla sopka. Otočila jsem se radši zády, abych na ty dva nemusela koukat.
"Co je?" koukal se na mě zaskočeně Bill. S nim to už je poslední dobou v poho, i když mi zezačátku připadal hodně divnej.. ale znám ho od nějakejch 15 let a poslední dobou se k sobě chováme fakt bezproblémově a jako nejlepší kámoši =)
"Nic" odseknu a sednu si na gauč, kterej je v hoteloví hale.
"Hmm" pokrčil jenom rameny a nechal mě asi radši napokoji. Dneska jsou všichni nějak nervozní. Zatim jsem jenom pochopila z toho co se děje, že ještě nepřijeli kamiony s podiem atd. a všichni jsou na nervy.. hlavně kluci. Celou noc v tourbusu, kde se toho zrovna moc nenaspí. Teď už měli mít rozhovor, ale nestíhaj, takže v dobu, kdy měli spát, aby si odpočinuli před koncertem, budou dělat rozhovor a nakonec mi Tom udělá, že se baví s tou pizdou, která je rozhodně něčí dcera, protože jsem jí tady neviděla hnout prstem!! :/
"Samanta?" zvedla jsem pohled k nějakýmu klukovi. Kývla jsem, i když jsem neměla zrovna moc páru, kdo to je.
"Em., já jsem Cody. Rád tě poznávám" potřásla jsem si s nim rukou.. no co, je docela milej a má krásnej úsměv. Nebudu se tu řece nudit, dokud nedostanem klíče od pokojů. Můžu si taky s někym normálnim pokecat..
"Sam.. jenom Sam" usmála jsem se a kejvla ať si sedne vedle mě. Usmál se a dřepnul si.. docela hezky jsme se zakecali. Postřehla jsem několik nechápavejch pohledů od Billa a kluků, ale o nic přece nejde.
"Mám na tebe počkat nahoře?" objevil se u nás najednou Tom s neutrálnim výrazem. Na prstě se mu točil klíč s cedulkou na který bylo číslo pokoje.
"Nečekej jestli nechceš" pokrčila jsem rameny.Zamračil se a nakonec mi naznačil, že počká u výtahu.
"Asi budu muset. Tak snad se ještě potkáme Cody!" zvedla jsem se z gauče a usmála se na něj. Doopravdy to je milej kluk ;)
"Určitě jo. Všechny dny co tu budete, mám zrovna službu. Jenom doufám, že nebudeš mít nějakýho průšvich" zřejmě naznačoval, předtim Tomův vražednej pohled..
"No, snad ne. Ono to mladýho pána přejde" zasmála jsem se.
"Pááni, jseš dobrá flegmatička" zasmál se..
"Ale ani ne. Jenom znám Toma a vym, že je mrzutej, když se nedaří všechno podle plánů a taky žárlivej. Takže.. předpokládám, že zejtra bude zase v poho" usmála jsem se.
"Tak já tě nebudu zdržovat. Klidně se tu dole někdy stav. Zatim ahoj"
"Ahoj" mávla jsem mu a šla k Tomovi.
"Jedeme?" zeptala jsem se ho. Jenom kývl a nastoupil do výtahu. Opřela jsem se o stěnu a pozorovala ho..
"Co?" zpozoroval můj pohled..
"Je roztomilý, když tě vidim žárlit, aspoň vym, že v tom nejsem sama" zasmála jsem se.
"Já nežárlim" prudce zakroutil hlavou.
"Nelži, já si myslim, stejně svoje!" zasmála jsem se.
"Ale jenom minimálně.." ukázal na prstech sotva 5 cm. Zasmála jsem se..
"Dobřee, nu" pokrčila jsem odevzdaně rameny a dělala jak děsně se mi to dotklo.
"Přece od žárlení jsi tu ty!" najednou byl blízko u mě. Objal mě kolem pasu a zpříma se mi koukal do očí.
"Proto, jsi se tak vykecával zase s tou blonďatou fuchtlí?" zvedla jsem obočí.,
"Ona se vybavovala se mnou. Pořád mě jenom otravuje!" zatvářil se oblíženě.
"Nezdá se, že by ti to nějak extra vadilo" odtáhla jsem ho od sebe a vyšla z výtahu, protože zasavil na našem patře. Počkala jsem na chodbě Nechápápavě mě pozoroval. Ani mě nehlo se na něj podívat. Nakonec si povzdechnul a došel ke správným dveřím. Odemknul a oba jsme šly prokoumat terén. Nakonec jsem to zakotvila na terase a jenom tak čuměla do dálky. Ani jsem si nevšimla, že mi tekla slza a že se najednou vedle mě objevil Tom.
"Dneska je divnej den" otočil jsem obličej k němu. Nepřítomně koukal na město, stejně jako před chvílí já.
"To tedy" kejvla jsem.. konečně se na mě podíval.
"Nevim, proč si myslíš, že bych tě podváděl!?" v jeho výrazu se objevilo zklamání. Lituje toho. Asi jsem divná..
"Znám tě.. vym, jakej jsi byl" pokrčila jsem smutně rameny.
"Ale.. řekla jsi to teď sama. Takovej jsem byl!"
"Já vym. Věřim ti, ale na druhou stranu vym, že člověk v sobě neschová něco co k němu prostě patří"
"Kui tobě se pořád měnim"
"Teď jsi mluvil jako z nějakýho slaďáku" zasmála jsem se.
"A i kdyby jsem ti někdy chtěl podvést, proč zrovna s tamtou holkou? Pochybuju, že jí je víc jak 15!"
"No, vypadá vyspěleji"
"Je to tele"
"To mě má uklidnit jo'?" konečně jsem se usmála.

Bezva Tourné 4.díl

3. února 2010 v 23:47 | Verýs
Před hodinou koncert začal.. takže teoreticky by měla být brzo přestávka. Šla jsem si pro pití, když všichni přilítli do šatny. Celý zpocený, ale s nenahraditelnýma usměvama na tvářích.
"Pojď" chytnul mě Tom za ruku a běžel někam stranou.
"Co.-?" chtěla jsem se zeptat co dělá, ale jenom se otočil a začal mě líbat. Nechápu o co mu jde, ale tak je to už jedno. Zapletla jsem mu ruce do spodních copánků a polibky mu vracela.
"Nezdržuješ se, že ne?" zeptala jsem se ho.
"s TEBOU? ne-EE!"
"Nekecej a padej.. akorát ti pak Bill dá kázání!" zamračila jsem se.
"Jeho se nebojim.." zakřenil se.
"Boj se mě.. a já tě varuju, takže radši mazej!" zakřenila jsem se..
"Tak pojď pod podium na chvíli.." tahal mě za ruku.
"Když ti to udělá radost tak jo" kývla jsem.. usmál se a zase mě políbil. Musela jsem ho od sebe odstrkovat, aby přestal :D Vzal mě za ruku a šly jsme k podiu. On tam vběhnul po schodech a já šla s jednim bodyguardem před podium. Prostě tam mezi zábradlim proti fanynkám a přímo podiem. Většinou tu je docela dost novinářů, z televize taky bodyguardi a tak, ale teď tu moc lidí nebylo. Bill měl nějakou řeč, asi proto, že tam zezačátku Tom nebyl a musel to nějak zaobalit. Taky tam už ale stál.. toho vražednýho sotva vteřinovího pohledu, kterej mu Bill věnoval byl pro někoho kdo je zná už tak dlouho sotva přehlédnutelnej..
Přelétla jsem očima po všech. Většinou si už všimli, že sem se na ně taky přišla podívat. Gustav mi mávnul, zasmála jsem se..
Nakonec jsem očima skončila u Toma. Taky se na mě koukal a usmíval se. Hodně fanynek křičelo jeho jméno.. trochu mě to deptalo. Uklidňující bylo, že pořád pozoroval jenom mě..
Poslala jsem mu vzdušnou pusu.. zasmál se a kouzelně se na mě usmál.
Konečně začali hrát.. na živo se mi ty písničky líběj snad 2OOkrát více:) Mám děsný štěstí..

Když byl koncert u konce šla jsem hned zase do zákulisí. Bill už tam stál.. Georg taky., Tom s Gustavem ještě nepřišli.
"Super koncert kluci" objala jsem Billa a pak i Georga.
"Díky moc" usmáli se.. konečně dorazil Tom.
"A právě přicházíí největší hvězda tohoto večera.." roztáhnul Tom ruce ve vítězném gestu.
"Uklidni se joo?" fláknul ho z legrace Bill do břicha..
"Ho ho hóó!" pošťuchovali se tam ti dva..G's se zatim spakovali do šatny.
"Nechte toho vy dva!" vstoupila jsem do jejich bitky.
"Jsem vítěz.. protože ona je moje výhra!" přitáhnul si mě k sobě Tom zezadu a objal mi rukama kolem pasu.
"Nebuď ošklivej!" zaxichtila jsem se na něj zepředu.
"Ale vždyť JO!" zakřenil se a dal mi pusu do vlasů. Chtěla jsem mu něco říct, ale zavířila jsem něco jiného...
"Fuj, sice bych si nikdy nemyslela, že ti to řeknu, ale smrdíš, lásko" nakrčila jsem nos.. Bill dostal katastrofální výtlem.
"Ty se moc nesměj.," plácla jsem ho po ruce. Všichni jsme pak šly do šatny. Já jsem se rozvalila na gauči zatímco oni se zličťovali:D

"ufff.." dopadnul Tom na gauč vedle mě. Zasmála jsem se..
"Čemu se směješ?"
"Tobě!" směju se ještě víc..
"Prooč jako?" zakřenil se dotčeně.
"Protože jseš děsně legrační výýš!" usmála jsem se jak andílek a položila si mu hlavu na klín.
"Tam bych si moc tu hlavu nedávat.." zakřenil se..
"Proč jako?" nechápala jsem. Pak mi to, ale docvaklo jak rána z čistýho nebe a já dostala mega výtlem.
"Co se děje?" dovalili se tak ňák zbytek kluků..
"Áále.." mávnul Tom rukou a nenápadně se vrtěl. To mě rozesmívalo ještě víc a nenechala jsem se za žádnou cenu setříst. Jen ať si ještě chvíli trpí miláček :D
"Tak můžeme jet?" zeptala se nás nějaká ženská. Všichni kejvli. Tak jsem se musela zvednout.. :/:D
"Tak pojď ty starej ouchyle!" zasmála jsem se Tomovi, když jsem čekala u dveří.
"Ti dám ouchyla!" zasmál se. Propletl naše prsty a šly jsme chodbou k zadnímu východu.Před náma šli kluci jako vždycky dělali blbosti.Musela jsem se, ale smát.. je nejvíc legrační když Gustav mění hlas a napodobuje Billa, společně s nějakýma tanečníma figurama, který při chůzi a jeho skřehotu doopravdy vypadaj famozně! xD
"Magore, takle se nechovám!" začne do něj mlátit Bill.
"Klídéék kluci!" zasáhnul mezi ně David.
"Tomeee.." uslyšela jsem jekot odněkud zezadu za námi.
"Co to je?" otočila jsem se přes rameno..
"Co já vym" pokrčil Tom bezzájmu rameny!
"Tome" přilítla nějaká malá blondýna. Dpc.. to je ta dilka co za Tomem pořád leze. To jí neni trapný dolejzat, když jsem tu aji já!?
"No?" zvednul obočí a prolétnul jí očima.
"Super koncert. Jako vždycky. Hrozně ti to slušelo!" začala pindat. To bylo na mě trochu moc. Vytrhla jsem se Tomovi a šla rychle dopředu.
"Co se děje-?" chtěl se zeptat Bill, když jsem k němu došla, ale jen co se otočil dozadu, zřejmě to pochopil sám.
"Ta holka mě začíná pěkně štvát! Co tu vůbec dělá? To už je tenhle tejden po druhý co bych jí nejraději poslala na měsíc!"
"Davidova neteř!"
"COŽE?" vypískla jsem o tři oktávy výš.
"A je doopravdy vlezlá!" smál se Bill mému vyděšenýmu výrazu.
"No to mě poser na holý záda!" zakroutila jsem hlavou. Už nebylo moc čas diskutovat.. vyšli jsme z haly a nastoupily do předem připravených, černě nablískaných dodávek.Bill si zabral místo u okna.. já šla dobrovolně do prostřed a na Toma zbylo jenom místo u druhýho okýnka.
Kluci se živě bavili o koncertu.. já i Tom jsme mlčeli., čekala jsem.. ani nevim co.. třeba, že by na mě promluvil nebo tak, ale on nic nedělá.. když se na něj kouknu, tak čumí z okýnka a nevnímá..
Pohodlně jsem si sedla a poslouchala kluky.. na Toma teď kašlu..
"..z pohledu publika se mi nejvíc líbila Noise!" zapojila jsem se do jejich debaty o nejvydařenější písni..
"Jo.. to jo!" kývnul Bill..
"Ale dobře ste to rozhejbali i s Hey You.." pousmála jsem se..
"..Neřek bych.. ale na to, že to je tipicky publiková písnička, docela to šlo.."
"Publiková písnička?"
´"Jo.. songa, která byla napsaná a nahraná pro publikum.. jako tleskání, dupání.. a ostatní efekty, který jsou v tý písničce.."
"Áha" kývnu rádoby chápajíc..
"Stejně to nechápeš viď" zašeptá mi někdo.. (TOM).. do ucha.. naskočí mi husí kůže, protože se zároveň otírá rty o moje ucho.
"Trošku" přiznám.. pousměje se a přitáhne si můj obličej. Nechávám se jím líbat..
"Wohoou, tak se mi zdá, že tady probíhá udobřovačka" začali kluci výskat jak šílení..
"Tak nás nechte ne!?" zakřenila jsem se... asi si to vzali k srdci a už se zase bavili jenom mezi sebou.
"Hele co dneska jít někam zapařit?" uslyšela jsem navrhnout Gustava..
"Támhleti dva se zdržujou hlasování.. takže.. jo jdem!"
"Jasně že dem taky!" řekl jim Tom.
"Jo, jako kdyby jsme tam mohli chybět.." kývla jsem taky..
"Super!" zahlásil to Georg..
 
 

Reklama
Reklama