Čas na novej začátek.. nebo ne??

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 22.díl -KONEC

16. dubna 2009 v 20:31 | Verýs
"Tak dem?" přikrade se ke mě zas Terry, mezitim co mobilizovala sem si šla najejt pití dovnitř.
"Noo.." zaváhala sem. Sebevědomí mě pomalu opouštělo, em si jistá že než dojdem k parku bude ze mě zas troska..
"Ale ne Smi!" zasténala Terry když viděla můj výraz..
"Teď z toho nemůžeš vycouvat, výš jak je rád že ho chceš vidět?" dělá jako kdybych se na něj vůbec netěšila nebo co!
"Terry ? Co všechnu si mu řekla??" znejistěla sem najednou, jestli ví až moc tak tam nejdu vůbec a radši se zahrabu 100 metrů hluboko, a jestli i to bude málo prokopu se až do Austrálie!
"Klíídek, řekla sem mu že za hoďku spicha v parku! Neřekla sem mu to co vym už jak dlouho, i když pochybuju že mu to nedošlo.. no to máš fuk! Tak pudeš po dobrym?" chvíli sem měla pocit že trpí samomluvou, ale pak se na mě zas podívala a v očích se jí nebezpečně pekli plamínky..
"Neřekla si za hodinu?" trvářila sem se zas nejistě..
"Čim dřív tim líp.." popadla mě za ruku a táhla mě ven před dům.. tam sem kapitulovala a šla potichu vedle ní.
Šly sme obě mlčky, nevim nad čim domala ona, ale já přemejšlela nad tim všim co by se mělo stát. Ale zatim si nedovedu představit jeho reakci takže nemůžu odhadovat budoucnoust x( A to mě štve víc než cokoliv.. že nevim co bude a přesto je navybranou jenom ze dvou variant ! JO - NE
"Smi, tak mluv, výš jak mě rozčiluje mlčení!" přicházeli sme zrovna na nejjižnější kus parku.. vždycky sme chodili na uplnej konec takže ještě tak 15 minut před sebou..
"A co chceš slyšet?" hrála sem na blbou radši než si povídat o ničem..
"Jak je v Americe?" tim mě tak trochu překvapila, nečekla sem že by si tady někdo se mnou o tom chtěl povídat..
"Konečně sem u táty no.. taky si hodně rozumim s jeho novou manželkou je sice jenom o pár let starší, ale ti líp.. a mam 3 letýho bráchu."
"Aha.." odpověděla mi částečně nepřítomně, koukala se daleko před sebe.. tak sem se taky koukla směrem kam tak civěla..
Zprvu sem nc neviděla, nic zvláštního, ale pak sem poznala jednu postuvu mezi všemi ostatními! Nejdřív sem to nechápala, neřekla náhodou za hodinu? I kdyby tu byl dřív měli by sme mít ještě víc jak půl hoďky čas? Tak co tu dělá??
A pak mi to zapadlo do sebe.. všechno! najednou sem měla jasno, už žádný zmatený díry. Uvědomila sem si že celou tu dobu sem byla jako kdybych měla zavázaný oči a chodila jenom po zvůkách..
"On tu byl už mnohem dřív než si mu zavolala že jo? Byli ste na mě domluvený! On tady čekal jenom až mu zavoláš že sem přijela!" otočila sem se na Terry, potutelně se na mě usmívala ale nic neřikala.Zas sem se otočila směrem Tom.. teď už se mi zdálo že je blíž, rozpoznala sem jeho obličej- jeho výraz.. ten stejnej potutelnej výraz jako má Terry, ale i to že se bojí stejně jako já co se stalo..
Pak mi to ale přestalo myslet uplně, rozběhla sem se k němu.. hlava nehlava sem běžela až sem konečně cejtila jeho ruce jak si mě pevně objali na tělo jeho vůni, jeho dech kterej mě svědil na krku..
Zabořila sem si hlavu do jeho ramena- částečně proto že nikam jinam sem nedošáhla i když sem byla na špičkách- a doufala že tahle chvíle, tenhle jedinečný oamžik, nikdy neskončí..
"Stejskalo se mi" zašeptal mi do ucha.. s otázkou v očích sem se na něj podívala..
Už nevypadal pobaveně, jeho výraz zněžněj, koukal se na mě jako kdyby nikdy předtim neměl dovoleno se na mě tak koukat..
Ještě chvíli sem se na něj koukala, snažila se zapamatoval si ten obličej pro další ztrátu, kterou si ze srdce nepřeju, ale člověk nikdy neví!
Pak si mě vyzved nahoru, omotala sem si nohy kolem jeho boků a ruce mu pěvně přivinula kolem krku, i když to nebylo moc potřeba bez problému mě udržel a pak se ke mě začal přibližovat..
Pořád byl blíž a blíž a blíž.. a pak mě konečně políbil, nejdřív jenom něžně, tak že sme si to oba totálně vychutnávali pak sem se ale do toho obula a začla sem přecházet z ,normální, (jestli u něj něco jako pojem normální polibky existuje, u něj neni nic jenom normální) na francouzáky..
"Ani nemáš ponětí jak mě!" zašeptala sem a opřela si čelo a jeho..
Oba sme se už usmívali. Pak mě ale položil a jenom mě objal kolem pasu..
Tázavě sem se na něj podívala.
"No Bill by tě taky rád viděl a nemá már když musí čekat moc dlouho!" teď sem se koukala ještě víc nevěřícně.
Pak mi to ale došlo, koukla sem se kolem nás a zahlídla Terry vedle který stál i Bill..
Teď už sem mi to nezdálo opravdu stáli blíž.. vzala sem Toma oběma rukama kolem pasu a šly sme pomalu k nim..
Když už sme byli sotva 2 metry pustila sem Toma a rozběhla sem se k Billovi.. objali sme se jako kdyby sme chtěli každej toho druhýho udusit.. ale nevadilo nám to, byli sme rádi že sme spolu !
"Výš jak velká si ty mrcha?" zasmál se a dal mi pusu na tvář.. mírně sem se začervenala..
"Bille.. promiň mi to, ale nevíš jak to pro mě bylo těžký" při těch slovech se kolem mě zas omotali Tomoví ruce, kterej teď stál za mnou..
"Ale stejně to je happy end ne?" zasmála se Terry. Podívali sme se na sebe s Tomem a oba sme kejvli...

Byl to happy end.. ve všech ohledech! Jediný co mě dodneška mrzí je že se mnou nikdy nebudou moct jet do Ameriky. Vyřešili sme to nakonec tak že sem měsíc tam měsíc tam.. kluci se mnou jezděj kdykoli můžou a Terry se Sam taky.. i když k těm asi už nikdy nepocítim tak silnou důvěru jako k Tomovi s Billem !


******************TAKŽÉÉÉ HAPPYY END***************************************

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 21.díl

15. dubna 2009 v 15:19 | Verýs
**************BERLÍN, LETIŠTĚ***********
Už půl oďky sedim v hale na kufru a čekám jestli se někdo objeví a vzpomene si na mě. Čas si snažim ukrátit tak že vzpomínám na moje poslední chvíle v mim novim domově.. x(
Jak sme se objímali se Sam- jako velký kamarádky a ne jako macecha s nevlastní dcerou.. jak mi dal Tobík pusinku a řek že až zas přijedu namaluje mi obrázky nás dvou..
Jak celou dobu byl se mnou táta na letišti..
A teď trčim tady.. zachvíli bude svítat. A já nemam páru kam jít, máma na mě očividně zapoměla i když mě táta ujišťoval že to určitě ví !
Takže už fak nevim.. zvednu se, popadnu svůj loďák a jdu ven. Jao na truc nemam páru kde mam mobila?! Takže si zavolám z butky taxíka a pak si to drandim do města..
V Berlíně sem byla několikrát, ale stejně nemam páru kam jít. Vždycky sme chodili po pečlivě vybranejch cestách podle Billa, a on se tu vždycky vyznal mnohem líp takže se neměla důvod mu nedůvěřovat a tim taky nesledovat kudy dem.
Naštěstí sem trefila na nádraží.. už díky těm cedulím všude ! xD

Několikrát sem se musela zeptat kudy musim jít, až sem konečně trefila na peron a později i k turniketum.. pak už to bylo lehký seděla sem na kuchru dokavaď se nazačalo svítat (což netrvalo dlouho bylo kolem šestý ráno a někdy v sedum už začalo svítat) a pak začali jezdit první vlaky k nám.. x))

Ve vlaku sem si narvala mp3 do uší a poslouchala dokavaď sem nepoznala krajinu co se kolem mě začala míhat v rozmazanejch šmouhách. Potom sem si sebrala zas svůj kufr, neopomenula sem ohrozit několik lidí na zdraví jak sem s nim neopatrně balancovala. Vyšla sem na chodbičku a čekala u dveří dokavaď se neotevřeli a já se mohla ulicema vydat k našemu baráku- přes celou vesnici!!
Courala sem se pomalu- kam taky spěchat, nikdo očividně nevěděl že sem už v zemi tak co bych se hnala aby mohli zas předstírat jak hrozně rádi sou že mě viděj !
Rozhlížela sem se kolik se toho za dobu mí nepřítomnosti změnilo.. u parku sem si všimla několika hloučků- což znamenolo jediný, všichni byli šťastní že se naše parta rozpadl a tak mohli nahradit naše místo ! Rozhlížela sem se po barácích mích starých přátel a snažila se nevzpomínat na ty starý časy který pro mě znamenali víc než by měli.
Až nakonec ! Došla sem před barák, kde sem strávila celí sví dětství a nikdy nelitovala toho jaká sem a jak se chovám. Teď sem si to uvědomila, věděla sem že nic co sem kdy udělala nebylo správný, ale na víčitky už je pozdě!
"Ahooj!" zakřičela sem v chodbě.. bylo hroboví ticho.
"Super, takže nejenom mě nevyzvednou na letišti, ale i zapomenou že by asi měli bejt doma!" nasraně si pro sebe brblám, nálada pod psa se mě zmocňuje pořád víc a víc..
Až když vejdu do obýváku přijde mi že je to nějaký divný, dveře byli odemčený, kdyby byla máma pryč určitě by zamkla! A potom..
"VŠECHNO NÉÉÉJ" Vyskočilo -odhadem- asi 50 lidí, který byli poschovaní všude za nábytkem.
První ke mě přijde máma, dá mi pusu na dvář a obejmě mě.. (dost nezvyklí u ní!)
"Promiň že sme tě nevyzvedli, ale věděla sem že ty seš víc než dost samostatná a ještě si tu dřív než sme čekali!" řekla mi dojatě.. trochu sem povolila, narozeninovou oslavu od mámi bych nečekala!
Potom ke mě přišla Terry a Sam. Terry mě jako první objala a brblala něco o tom že sem jí měla říct že se stěhuju a tak.. potom sme se chvíli na sebe dívali se Sam, omluvně se na mě usmála
"Holky chyběli ste mi" objala sem je obě.. už mi nepřipadalo tak těžký se usmívat a cítit se aspoň trochu bezstarostně.
"Smi opravdu mě to mrzí.. to všechno co sem udělala!" Terry se najednou někam vypařila takže sem tam stála jenom se Sam..
"To máš už stejně jedno ne" usmála sem se a zas sme se objali..

Potom sem si ještě objímala se spoustou lidí o kterých sem si ani neuvědomila že sou mí přátelé a stejně sem byla ráda že sou teď tady.
Když už sem si s každym aspoň na chvilku popovídala měla sem hlasitýá hudby a podnapilejch přátel plný zuby. Vyšla sem před barák a šla sem si rovnou sednou na schody. Chvíli mi trvalo než sem si plně uvědomila že sem nespala skoro dva dny a že zachvíli by mohlo bejt poledne. Pak sem slyšela bouchnout dveře a -umímě- sem byla trochu zklamaná že si přišla Terry sednout vedle mě!
"He Smi, fak si mi měla říct že se budeš stěhovat! Sice vym že ten poslední měsíc co si tu byla sem trochu zkopala ale hodně mě mrzelo když mi to musel říct Bill a ne ty sama!" smutně se na mě podívala..
"A co by to změnilo?" můj hlás byl už tak unavenej že sem skoro šeptala jak sem to nevytáhla vejš..
"Nemusela si odjíždět. Vždyť vidíš že se parta dala zas dohromady!" jestli tou partou myslel jí a Sam tak to měla pravdu..
"Promiň Terry, ale já ž do tý party nepatřim!" řekla sem plně rozhodnutá..
"Ale to je přece blbost, všichni chceme aby si tu s námi zůstala.. chápeš všichni.. dokonce i Tom!" zatřásla mi s rameny. Nějakou chvíli mi zas trvalo než sem si uvědomila co mi tady vykládá.
"Počkej!-" zamyslela se se a setřesla její ruce z mejch ramen "-chceš říct že oni se vrátili?" zmateně sem se na ní podívala. Upřímně mi přikejvla ale nic dalšího k tomu neřekla..
"A sakra! To je ještě horší, než žít s tim že sem jim doopravdy ublížila!" dala sem si obličej do dlaní a fak mi bylo na brečení.
"Ale Smi.. oni to tak už neberou! Sice si musime přiznat že Bill byl hodně sklamanej- no výš jakej on dokáže bejt.. ale teď ne, zas se sem vrátili a Tom vypadá uplně stejně jako ty než si se odstěhovala!" objala mě, zas sem jí setřásla..
Takže Tom je zničenej? Ze mě? Já myslela že on to nemá stejně jako já.. x( To by ten důvod proč tehdy odešel! Protože on o mě nestál.. nebo jo? Mílila sem se ve všem? Cejtí ke mě taky něco z toho co já k němu?
V tu chvíli mi to došlo.. já Toma ani nenávidim, ani nemam ráda.. já ho totálně miluju.. ale proč mi to doprdele došlo až tak pozdě??
"Terry-" popadla sem jí za paže a strnule se jí dívala do jejích zmatených očí "-já Toma asi miluju" vyhrkla sem ze sebe..
"No konečně ti to tady došlo ty hloupá!" viděla sem jak se jí v očích rozzářili světýlkaa v obličeji se jí ulevilo..
"cože?" tak docela sem nechápala její slova.. jak to mohla vědět když já sama sem to zjistila před vteřinou?
"vždyť to bylo jasný.. když sem přišla na tuhle školu.. pamatuješ před 5 lety.. hned my bylo jasný že vy dva spolu něco budete mít protože ta vzájemná nenávyst byla jenom maska!"
"To chceš říct že ho miluju už od dětství ale vym to sotva dvě minuty?" zas bez přemýšlení ze sebe vyklopim !
Lhostejně pokrčí rameny pak se na mě ale zase vážně podívá..
"Smi.. musíš si s nim promluvit! A to co nejdřív.. jinak si to zase rozmyslíš nebo ti dojde kurář který máš teď na rozdávání!" jo měla pravdu, ale jak se vyvlíknout z narozeninoví oslavy udělaný na mou počest?
"Jestli chceš tak mu zavolám a dám si s nim sraz v parku aby nic nepoznal a pak tam budeš čekat ty!" zas mi vyčetla z tváře na co zrovna asi myslim..
"Děkujuuuu.." začla sem jí zas mačkat v objetí..
"Taky tě amm ráda Smi!" usmála se a pak šla někam dál telefonovat......

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 20.díl

14. dubna 2009 v 19:01 | Verýs
"Ahoj" dřepla sem si do křesla. Nálada na povídání mě pomalu opouštěla jak sem si začla uvědomovat že dneska fakt odlítám.. x((
"kde ste byli?" až když sem se na něj podívala zjistila sem že je oblečenej jako by se někam chystal.. asi se už těší až se mě zas zbavěj..
"no moc si ty ména nepamatuju, ale prošli sme skoro celou Firts Beach a možná sme dorazili i k Miami Beach.. fakt nevim" pokrčila sem rameny, já a orientace, to byl vždycky problém!
"To je docela štreka teda.. se nedivim že ses s nim musela tahat" začal se chechtat. Po chvíli si k nám sedla i Sam a vnímavě se hodlala zapojit do naší konverzace.
"Ne to ne.. neni vůbec těžkej. To doma sem měla i těžší baťoch do školy" trochu mi sklesla brada pod slovem doma, nedokážu snad nikdy přinutit sví podvědomí že TADY je teď doma ?? Táta i Sam si toho mího zamyšlení všimly, a myslim že i hned věděli proč..
"Tak co jak se těšíš?" snažila se Sam mluvit o něčem jinym..
"A jako na co?" nachápavě sem k ní zvedla hlavu, těhle 14 dní mě nečeká nic na co bych se měla těšit tak co myslí??
"Ale Smi, já chápu že to tu můžeš mít ráda.. ale tam máš mámu, to mi neřikej že se na ní ani trochu netěšíš??" všimla sem si jak se táta vedle Sam zavrtěl, asi na to měl stejnej názor jako já- moje matka, která mě celou mojí existenci zanedbávala, vodila si k nám domu chlapy který neměli moc od toho aby mi dělali bráchy.. moje máma která nikdy neustála to že má dítě- tudíš povinnosti! Moje máma která vždycky dávala přednost sví svobodě a volnosti přede mnou.. to je moje máma, tak co bych se na ní těšila? Docela se divim že si vůbec vzpoměla na moje narozky!!
"Nemyslim že je to to zprávný téma k hovoru!" zakroutila sem nakonec hlavou.. přece to před Sam všechno takle nevysypu, je tak mladá, asi by byla zklamaná kdyby věděla pravdu.. z jaký špíny sem se k nim dostala!!
"Hmm.. máš teda už abaleno?" zeptal se pohotově táta, kterej věděl do puntíku všechno a proto mu byla tahle budoucí konverzace stejně nepříjemná jako mě!
"Du to zkonrolovat radši.. v kolik jedem na letiště?" zvedla sem se z křesla a pomalim krokem šlake schodum..
"Za hodinu" ohlásil mi táta.. poprví za tu dobu sem se koukla na hodiny.. teď bylo půl 9 takže mam docela dobrou pravděpodobnost že v letadle budu spát jak zabitá takže se nebudu zbytečně trápit myšlenkama na to co mě bude čekat!!


OD AUTORKY : Heyy.. holky nejvííc srry tenhle díl je fak moc krátkej.. ale můžu váš ujistit že v příštích dílech se to o to vynahradí.. Takle sem to nezamíšlela x))

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 19.díl

14. dubna 2009 v 18:42 | Verýs
********ZA MĚSÍC*********
"Tak já ho klidně pohlídám" nabídla sem se Sam, odjížděli na noc někam s tátou a scháněla hlídání pro Tobyho..
Jinak: od toho telefonátu se mi podařilo už jim nezavolat. Oni mě taky už nevolali. Celý dny sem teď trávila tak že sem se děla a bulela.. teď už sem i věděla proč! Pořád je mi dost mizerně.. tak mě napadá že když budu moct pár hodin protěžovat hlavu něčim jinym než starejma vzpomínkama bude mi aspoň na nějakou dobu líp..
"Ale Smi.. ještě ani nemáš zabaleno a už za pár dní letíš! Musíš si zabalit a nemyslim že by ti bylo příjemný kdyby ti u toho Toby demoloval pokoj!" připoměla mi Sam..
"Ale já se vůbec nechci vrátit! Nechci do Německa, chci už zůstat jenom tady!" stála sem si za svym jako celou dobu
"Vždyť de jenom o 2 tejdny.. a tvoje máma s tebou chce oslavit narozeniny!"
"Ale já je slavit nechci! Co je na tom že sem zas o rok starší?" mrzutě sem se sesunula na gauč..
"Nebuť jak praštěná! To ti to mam přikázat nebo co? Prostě to těch pár dní vydržíš.. uvdïdíš že nakonec budeš ráda!" z tý dobrý nálady mě až bolela hlava..
"Když myslíš.. ale Tobíka ti stejně dneska pohlídám" zvedla sem se a šla k sobě.. moc věcí na zabalování sem neměla. Porád ještě doufám že se to storne a žádný narozky slavit nebudu!
A už vůbec ne v Německu !!
S timhle rozhodnutim sem vydržela hodinu, pak mi ale začlo bejt divný proč ještě neodjeli, tak sem se zas pracně zvedla a šla se mrknout dolu.
Na ledničce byl připíchlej vzkaz.. zrthla sem ho a cestou do obejváku sem si ho začla číst...
UŽ SME TEDA JELI, NECHTĚLA SEM RUŠIT, ABYS MĚLA NA TO BALENÍ DOST VOLNOSTI. OBČAS SE KOUKNI NA TOBIHO, A HLAVNĚ SI NEZAPOMEŇ ZABALIT! LETENKY UŽ MÁŠ ZATAMTO- NO NEVIM TEĎ JAK SE TO MENUJE- POLETÍŠ ZEJTRA V NOCI, TAKŽE UŽ POZEJTŘÍ BUDEŠ MOCT NĚKDE PAŘIT!
P.S. JESTLI SI NEZABALÍŠ TAK TO UDĚLÁM JÁ, A TO SI PIŠ ŽE TO BUDE STÁT ZATO!! DIK S.
Nad tim vzkazem sem se uchychtla, asi neví že sem si nikdy nevybalila.. takže chtě nechtě už mam všechno připravený x(
Šla sem se mrknout do Tobiho pokoje jestli spí.
Koukal se na mě už od postýlky a zářivě se usmíval (na ten úsměv se si pořád ještě nezvykla, ale byl tak krásnej)
"Čavéés chlapáku! Tak co máš v plánu ještě spinkat?"
"Ne..nééé" rozkřičel se, jak ho to tam nebyvilo trčet..
"Tak to si pustíme něco v bedně ne?" usmála sem se jak začal skákat a jančit..
"jooooo" rozesmál se..x))
Chytla sem ho a šly sme spolu do obejváku.. sice sem už předem věděla jak hrozně mě to nebude bavit, ale aspoň lepší než se nudit osamotě !
"Hee chlapáku je nějaká šance že to co si pustíme nebude červenej traktůrek?" položila sem ho na gauč a sama klečela u skříňky s dvdčkama...
"To nee" zas se na mě usmál.. zvedla sem se teda a šla si sednout vedle něj. Červenej traktůrek neopouštěl dvdčko takže sem se uvelebila na gauč a pustila to.

Asi po půl hodině na mě začal Toby padat.. hlavička mu klesala pořád níž a níž až nakonec mi z posledních sil vyšplhal na klín a usnul jako malí mimino..
Opatrně sem ho vzala do náýruče abych ho nevzbudila a přenesla ho k němu do pokoje..
Pak sem se vrátila do obýváku vypla televizi a sama si šla taky lehnout.

Párkrát za noc mě ještě Tobi vzbudil, ale jinak byl docela klid..
Ráno se vrátil táta se Sam a hned si šly lehnout! takže dneska mam taky docela dobrej plán..
Zas budu hlídat Tobiho.. x)) konečně nějaká práce u který můžu zaměstnat i mozek takže nemam moc času myslet na blbosti!

"Tobí poď, pudem se projít když rodiče spěj jo?" mrkla sem na něj poobědě. Celej umazanej od jídla se na mě zašklebil a pak rychle začal kejvat hlavou..
"Tak běž rychle do pokoje a já tam zachvilku přijdu.. ok kapitáne?" položila sem ho na zem a on celej šťastnej že je vysvobozenej z tý blbí stoličky se rozběh pryč.
Odnesla sem všechno ze stolu a pak sem se šla podívat kolik toho stihnul zamazat..
"Tak počkej.. to tě musim ještě převlíct, co by si lidi pomysleli o takle špinavim dítěti" narazil do mě v chodbě..
Jenom máchnul rukou že je mu to stejně jedno a začal se natahovat pro svoje boty..
"To teda nee" zasmála sem se, popadla ho a táhla sem e s nim k němu do pokoje- přes celou halu.
"Oblíkneš se sám viť.. tady máš tričko, kraťásky.. no to stačí. Tak já se du taky převlíct!" byl tak zabranej tim aby trefil každej kus oblečení na správný místo že se na mě ani nepodíval, jenom mi zamával..
Vyběhla sem schody k sobě do pokoje a vytáhla si těžkej kufr..
Nakonec sem si v rychlosti vytáhla kraťasy a tílko.. zas sem seběhla schody, ikdyž ne dost rychle. Tobi už seděl na zemi a bouval se..
Vytáhla sem se žabky a vyplázla sem na něj jazyk : "sem stejně dříív!" zasmála sem se.
On my věnovl jeden dlouhej a zamračenej pohled a pak za mnou vyběh ven!
"Dem na pláž?" zajímal se chytil mě za ruku..
"hmm, jestli chceš, usnadnil bys mi tim váhání kam jít aby sme se naztratili" zařivě se na mě usmál až mu v očích jiskřilo..

Tak sme se vydali, celou dobu mě držel za ruku, občas doběch až k vodě, ale před vlnama stejně utek než se ho mohli dotknout.. a takle to bylo furt.. poříd běhal dokola sem a tam před vlnama a já... no já sem nám nesla boty. To my stačilo, viděla sem jak je šťastnej, beztrarostnej.. budilo to ve mě vřesně ty samí pocity, ikdyž sem přesně věděla že dneska v noci odlítám x((
"Achjooo.. Smíšku mě už bolej nohy" přiloudá se ke mě Tobi..
"Jak že si mi to řek Tobi?" podivila sem se.. nikdy sem mu neřekla aby mi tak řikal.. a táta ani Sam nevěděli že takovou přezdívku mam!
"Ty se na mě zlobíš?" zamračil se...
"Ale samo že ne.. jenom mě to překvapilo víš?" vzala sem ho na bok- nebo jak tomu mam říct-
a snažila se působit stejně bezstarostně jako předchvílí on..
"Aha.. mě bolej nohy!" zopakoval mi..
"No neni divu.. vždyť si proběhal celou Firts Beach, ale teď už tě nebolej viŤ" usmála sem se a pošimrala ho pod krkejm (protože tam je nejvíc lochtivej, to už se mi podařilo zjistit)
"nee tak moc.. " roztomile se začal chychotat..
"já ti neco řeknu jok?" mrknul na mě.. a zase se zářivě usmál.
"no sem jedno véélký ucho" zasmáli sme se..
"výýš. Ty si nejlepší ségra jakou mam.. je s tebou hrozná legranda!" objal mě kolem krku a položil se hlavičku na moje rameno..
"jasně kámo, ty seš taky ten nejlepší pinďa na světě!" dala sem mu pusu na čelo, cejtila sem na kůži jak se zasmál..šimralo to
"a ty od nás odejdeš?" smutně se na mě podívál. Někdo by nevěřil jak malí děti dokážou bejt vnímaví!!
"ne na dlopuho to ti slibuju.. výš že sem tu s vámi dřív nebydlela, tak teď se pojedu podívat do sví země- do Evropy, výš, už sem ti o tom vyprávěla!" zmateně se na mě díval, pak si na mě zas položil hlavičku...
"a za kym tam jedeš?"
"za svojí rodinou.. jako máš ty maminku a tatínka, tak já mam taky maminku výš! A ona by mě teď ráda viděla"
"A máš taky náhradního tátu?"
"Ne, tys mě nepochopil Tobi.. tvoje mamnika- Sam.. neni moje maminka, já jí mam jenom moc ráda, ale ta pani v Evropě je moje vlastní a jediná maminka která pro mě kdy bude existovat!"
"hmm.. takže ty máš taky ty dva tatínky?" trval si na sví půlvodní otázce..
"ne.. mam jenom toho co je i tvůj tatínek!"
"to je dobře!" zívnul si a tim naše konverzace zkončila..
Když sem došla k baráku už zpokojeně spal..
"Sme tady!" přišla sem potichu do obýváku, ale seděl tam jenom táta. Sam se přiřítila z vedlejšího pokoje celá rozjásaná
"to je dobře! to je dobře!" drmolila pořád dokola, pak ode mě musela Tobiho odtrhnout aby ho ze mě vůbec dostala a šla ho dát do postýlky..
Otočila sem se na podpatku a mířila si to zas do obýváku....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -18.díl

12. dubna 2009 v 20:42 | Verýs
Vytočila sem Billoví číslo.. na Toma ho stejně nemam..
Jenom dvakrát to zazvonilo a ozval se Billův hlas..

Konečně! Já fak už myslel že se mnou do konce života nepromluvíš..

Jo, to sem měla v plánu..

Achjoo, Smi.. mrzí mě že ses naštvala. Nemůžu za to.. a Tom taky ne, nevěděl že seš to ty!

Ne dobrý Bille, já naštvaná nejsem, rozhodně ne na tebe.. vlastně ani na něj.. v tomhle. Dáš mi ho teda? Ráda bych s nim mluvila..

Myslíš to vážně? Já nevim..-

Jo Bille, sem naprosto vážná, prostě s nim chci jenom mluvit.. skočila sem mu do řeči..

hmm tak dobře.. neslyšela sem v mobilu žádnej pohyb, ani to že by se zvedal nebo tak.. ani svyštění vzduchu.. NIC.. to zna,menalo že tam někde je, vedle něj, hodně blízko!

no? slyšet Tomovej hlas po tak dlouhý době.. ááá.. bylo to hrozný, chtělo se mi ječet, nikdy bych si nemyslela že se mi bude stejskat po někoho hlasu !!

nejdřív zařiť ať tam neni Bill, sem si jistá že bude poslouchat a nestojim o publikum, když s eto stejně později dozví!

hmm.. jo teď už sem zaslechla nějaký zvuky, pak nějaký hlasy- asi Tom něco vysvětloval Billovi. A pak jenom zaskřípání dveří..

Splněno, neni tu.. co ode mě chceš Smi? možná sem si to představovala těžší, ale jeho hlas zněl překvapeně.. jenom překvapeně.. čekala sem opovržení, zhnusenej tón nebo tak něco.. zase mě překvapil..

já.. nevim tak docela jak to říct.. doopravdy sem nevěděla, VUBEC co říct !!

jen do toho.. zdálo se mi to nebo mě doopravdy povzbudil, to už je i na mě moc.. do očí se mi zas nahrnuli slzy..

jenom že se mi stejská.. a že toho všeho lituju, i když vym že omluva nic nezpraví

chjo.. Smi, já fak nechápu co se děje.. myslel sem že mě už nibudeš chtít vidět.. a slyšet.. a jasně že se mi taky stýská !!

Jenže já fak nevim jak to je.. i po tak dlouhý době pořád nevim co k tobě mam cítit. Jenom cejtim jak hroozně se mi stejská.. po všech!

Jo.. to já v tom mam docela jasno.. ale jak si to myslela všech?

Parta se rozpadla.. přestala sem se bavit se Sam, Terry se přestala bavit se mnou.. a teď bydlim už pár tejdnů u táty-..

CO? vyhrknul mi do řeči..

Jo.. teď už nebydlim v Německu, ale neřikej to prosim tě ještě Billovi. Nechci aby to věděl!

A to mu dokážeš udělat?

Co?? teď sem ho nějak nepochopila, vždyť oni se tak hned tak nevrátěj zpátky.. tak proč obviňuje mě ?

Chceš mu lhát?

Samozřejmě že nechci, ale něco mi řiká že je lepší že to neví.. samozřejmě že mu nechci lhát.. bože.. ani nevim jestli bych to dokázala!

Tak co mu chceš říct? Za pár měsíců se vracíme zpátky.. myslíš že mu to nedojde.. dobře když chceš nebudem tomu řikat lhaní.. ale žes mu to prostě neřekla. Žes ho celou dobu přehlížela?

Tome.. ty výš že bych tohodle nebyla schopná, ale nechci aby si myslel že sem musela odjet jenom kvůli... celou dobu se mi hlas nepříájemně chvěl, nakonci sem to ani nedokázala doříct. On to určitě pochopí..

Smi řekni mi něco.. ale chci pravdu, žádný přetvářky ani nic takovího!! jeho hlas se zdál ještě něžješí než předtim..

Zkusit to můžeš! vybreptla sem.. můj hlas zněl fakt hrozně, pohled by byl asi ještě horší..

Bill mi řikal o tvym.. no, stavu ?!?... a řek mi že to všechno, proč ses trápila, s nikym nemluvila a bůhvíco ještě, prostě mi řk že to je jenom kui tomu že odjel a že už nemáš nejlepšího kámoše atd.. ale tak trochu sem doufal že to je kui mě.. jenom trochu ??

Tome!! O Billa vůbec nejde, vždyť si spolu voláme.. nebo spíš on se mnou.. CELOU dobu de jenom o tebe !!

A proč si mi tohle neřekla už o hodně dřív ??.. kdokoli mi může být svědek že kui holce sem ještě tak nevyváděl !!

Protože já teď začínám od začátku.. skončila sem s tim starym životem v Německu, je mi to líto, ale ty do něj taky patříš.. já začínám od znova. Prosim tě.. nějak to vysvětli Billovi, nechci aby mě začal nenávidět. Ale musim přetrhat i ty poslední vlákna..

..POČKEJ! To znamená že se na nás vykašleš? Když už ti nezáleží na mě, výš sama nejlíp co všechno pro bráchu znamenáš!

Právě Tome.. právě proto. Já se neplánuju vracet do Německa, takže tenhle kontakt už je... zbytečnej
Divila sem se jak moc ta slova pálej na jazyku.

To ale nemůžeš udělat!! hádal se s emnou, asi mu to ještě nedošlo- jak hrozně moc sem ho vždycky k životu potřebovala, že je pro mě ještě těžší než pro ně že to chci skončit...

Ale můžu.. pozdravuj Billa, a řekni mu že se omlouvám ať se nezlobí a ať mi už nevolá...

A položila sem to. Během vteřiny mi začali stejkat slzy..
Položila sem se na postel a nechala slzy slzama.. přála sem si ze všeho nejvíc umřít.. umřít nebo se vrátit a oba dva ke obejmout a říct že to bylo jenom krátkodobí zblbnutí mysli.. Ale to nešlo, oni byli pryč a já sem byla pryč..
NEJDE TO! až po 20 sem těm slovům ačínala porozumívat, žýe by se ale stala nějaká výrazná změna to ne ! !

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -17.díl

10. dubna 2009 v 11:33 | Verýs
S položením toho telefonu u mě zavládla panika, i hned sem se rozběhla k domu. Sice sem netušila co mam dělat.. ale jedno mi bylo téměř jasný- s kym sem to mluvila. Jenom jeden člověk na planetě má Billovi tak podobnej hlas, že bych si ho v telefonu mohla splést..
Až do mího slavnýho odletu (což mělo bejt až za den a několik hodin) sem nepřemejšlela o ničem jinym.. jenom tom jestli to je možný??
Nechápala sem to.. celou tu dobu sem Billov nezvedala telefony. A všechny esemesky co sem mu odeslala, byli všechny na to samé téma -nemam čas, zavolám později-...
A takle to je doteď. Ikdyž teď už je mnohem jednodušší oddálavat těm hovorům. Ještě v letadle sem i přes zákaz telefonovat, nebyla jistá jestli bychto vydržela.. ale teď ne.
Najednou bylo tak jednoduchý skoncovat se svym starym životem.. dalo by se říct že Amerika mě úplně změnila.
Změnila mě celou, a mojí proměně prospěla i moje nová-stará rodina.. Nevěděla sem že se táta znova oženil, ani to že čekal že přijedu na jeho svatbu.. dokonce ani to že moje nová, mladá máma je i čersvá maminka.. čili i můj táta.. a já mam sourozence.
Prostě toho bylo hodně. Hodně sem se zezačátku zlobila na mámu, že mi tohle všechno zatajila.. ale pak mě to přešlo, vždycky když sem začla myslet na mamka, začla sem myslet i na Německo, a mojí starou partu..
To bylo asi jediný co mi tu vadilo, nikdo z mejch novej spolužáků se se mnou nijak zvlášť nebavil.. všichni tu byli krásně opálení, polovinu tvořili černoši, a ty další byli prostě jenom opálení jak černoši.. a já mezi ně absolutně nezapadala. Se svym opálenim barvy slonoví kosty! Všem sem musela připadat divná.. no všem.. jenom v jednom ročníku na střední tady je 3000 lidí. Takže bych řekla všichni kdo se mnou chodili na hodinu. Asi i proto že sem připředstavování v jednotlivých třídách (což mě absolutně nebavilo) kuňkala svojí mizernou angličtinou a navrch všeho sem většinou vysvětlovala kde vlastně je Německo- což pro mje překvapení nevěděli většinou ani učitelé..
A to že sem napůl Američanka, mi na popularitě moc nepřidalo.. to si o mě zas řikali něco jako nechutná směska...

"Nechceš s něčim pomoct.. hrozně se nudim" dobelhám se do obýváku kde Sam (jako naschvál se táty nová manželka musí menovat stejně jako moje ,bejvalá nejlepší kámoška, kde si Sam hraje s Tobískem a přitom ještě stíhaj koukat na televizi..
"Ani ne, všechno už máme hotoví viť" usměje se na mě a pak zas začne dělat xichtíky na Tobiho, kterej z toho má druhý Vánoce jak se jeho máma vytvoří..
"Fajn" úpadnu do křesla a zaujatě čumim na teleku.. mohla sem si myslet že nic než lepšího Červenej traktůrek na programu nebude..
"Tak di ven.. zkus si to tu zamilovat. Mě se tu zezačátku taky moc nelůíbilo" pokrčila rameny, jako kdyby to bylo jedno..
"Ale to ne.. já sem ráda že tu můžu bejt s vámi, a fak se mi tu líbí, jenže v Německu sem měla spoustu lidí se kterejma sem chodila ven.. a prostě sem nevěděla že to bude tak těžký bez nich, i když sme se nerozlítli v dobrym" teď pokrčim rameny já.. snažm se působit že už sem s tim všim vyrovnaná..
"nerozlítly?" zvědaě se na mě podívala..
"no. Nic záživnýho.." pleskla se rukama o nohy.. ten zvuk se Tobimu asi líbil, podle toho jak radostně vykvik..
"jenom povídej. Nikdy nebudu mít dceru která se mi bude svěřovat.." zasmála se, a obě sme s epodívali na Tobihu, kterej si pohodlně ustlal v Samině klíně..
"No. Byli sme celá parta kámošů. Já, Bill, Terry, Sam.. a Tom. S Billem sme byli uplně nejlepší kámoši, takoví ti ktří si řeknou první poslední i když to třeba neni vůbec zajímaví. S Terry a Sam sem považovala za nejlepší kámošky, ale vždycky sem si musela pečlivě vybrat co jim řeknu aby toho druhej den nebyla celá škola.. a já a Tom sme spolu chodili na basket.. Později sem zjistila že mi Sam celý 4 roky co sme se znali jenom lže a tak.. s tou sem se přestala bavit jako první. Potom Bill s Tomem odletěli na nějaký jejich turné.. a Terry si našla na škole novou partu, takže sem zůstala úplně sama" cejtila sem jak mi začínaj slzet oči, ale co sem proti tomu mohla dělat?
"Podel toho jak málo si toho řekla o tom Tomovi, můžu hádat že s nim si se loučila nejhůř?!?" hmm skoro to uhádla.. as bych jí neměla řikat celou pravdu, ale zastírání se nepočítá do hříchů ne? ?
"No to ani ne.. vlastně sme se s Tomem dost nnáviděli, všichni tři sme spolu vrustali. Protože Bill a Tom sou dvojčata.. už tehdy sme si dělali naschváli a tak.. ve škole to pokračovalo, ale pak ta nenávyst začla pomalu odeznívat.. pomali sme se začli mít rádi ale já sem měla pocit že o něm nevim to potřebný a tak sme se přestali bavit, nenáviděl, mít rádi.. mezi náma byl konec. A teď nevim, ale myslim že to vza Bill osobně, i když on by mi to nikdy neřek." trochu moc sem se na tim zamyslela, až když mi přišel Tobi utřít slzu která mi stejkala po tváři uvědomila sem si, jak hrozně moc mě to bolí..
A bolest byla taky..
"Buli?" ukázal Tobi na můj oblíčej. Vytáhla sem si ho naklín a nechala aby mi nemotorně utíral slzu..
"Tak si s nim promluv" řekla Sam rozhodnym hlasem..
"S Billem sem mluvila už hodněkrát a nikdy to k ničemu zvláštnímu nevedlo" pokusila sem se usmát na Tobiho, protože se na jeho dětskym oličejíčku objevil zakabaněnej obličej..
"Ne toho nemyslim.." šokovaně sem se na ní podívala, tvářila se zamyšleně. Ale na mě se už nepodívala, koukala na podlahu a rukou si třela bradu..
"Podle mě-" zvedla hlavu od podlahy a podívala se na mě "-něco ste si vy dva nedořešili.. řekla bych.. prostě mu zavolej, a promluv sis nim" od ní se to zdálo tak automatický, že jediný co sem si pomyslela bylo ,kde vezmu síli s nim mluvit.. pak mi svitla v hlavě ta vzpomínka, jak sem s nim nevědomky mluvila, a trochu to ze mě opadlo. Trochu.
"Já nevim..-"
"Měla bys to udělat, jestli chceš mít klid" skočila mi do řeči..
"Hmm.." podívala sem se zamyšleně dolu, Tobi se na mě díval zamyšleně a překvapeně zároveň, a když zjistil že pozornost zas potří jemu, usmál se na mě zářivim úsměvem (kterej mi až moc připomínal Billův úsměv) ale u něj to nebylo jako u sluníčka. jemu se udělali na baculatejch tvářičkách ďolíčky že sem se musela taky usmát.. x))
"Už ti do toho radši nebudu ecat" zasmála se Sam vstala a vzala si ode mě Tobiho.. zůstala sem sedět, přišlo mi že má pravdu.. a když jo, co bych si měla s Tmem vyříkávat ?
Nakonec sem si to stejně odpochodovala zas do pokoje.
Svalila sem se na postel a zadivala sem se z okna.. měla sem výhled na palmovou cestu k pláži..
Chvíli sem se vidržela koukat na ty lidi pak sem ale stejně popadla mobila...

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 16.díl

10. dubna 2009 v 10:12 | Verýs
Už sou to tři dny co nemusim chodit do školy.. mámě donekonečna slibuju že si konečně začnu balit. Ale zatim na to nemam potřebnou sílu ani náladu.. x(
Pozdně si uvědomuju že sem tohle nechtěla.. takle rozhodně ne. Ale budu moct bejt s tátou. To mi určitě zvedne náladu.. aspoň doufám..
Za tři dny mam odletět za tátou na Floridu- přesně taky nevim, táta se dost často stěhoval v době kdy sem si s nim volala a potom mě to nějak přestalo zajímat.. Měla bych mít alespoň minimální radost že moje rovnice se osvědčuje.. snažim se žít nanovo.. i když mi to vůbec nejde, tam to pude líp.. musí.. jinak už fak nevim...

"Smi, tady máš toho mobila, už by měl bejt v poho" pootevře mi Rob dveře a na postel mi mrskne mobila.. otočim se od skříně nejdřív na postel a pak se kouknu na něj.. ujevně nečekal že bych mu děkovala, ale můj výraz ho musel taky nějak zaskočit..
"Jo díky" přikývla sem hlavou, tim mu došlo že už neni vítanej a zas zabouch dveře..
Přišla sem k posteli a prohlížela si mobílka.. měl novej kryt, foťáček měl noví sklíčko a celej už nevypadal tak poškrábaně.. byl hezčí než předtim, a to sem si myslela že BYL hezkej !!

Doházela sem si to oblečení na postel.. vybrala nejlepší kusy (doufám že v Americe bude dost krámů abych mohla doplnit svůj přebarvenej šatník taky nějakejma smutnějšíma barvama). Potom sem to hodila do tašky, kam se to k mímu údivu věšlo bez protestů a ještě mi zbylo místo na pár mikin..
Když sem skončilo bylo asi něco kolem půl 12 v noci.. svalila sem se totálně vyčerpaná na postel (i když ospale sem se necítila, jenom unaveně) a zapnula si mobila..
1 mi volala Terry- se divim teda-
2krát táta
a 15x (!!!) Bill...
Došla sem k závěru že Bill je priorita a tak čas nečas sem vytočila jeho číslo a čekala.. nijak se mi nechtělo počítat kolik asi může bejt u nich, ale neřešila sem to. Po 4 zazvonění to konečně někdo zved..

Hmm.. kdo to? Aha, takže podle hlasu sem poznala že maj noc stejně jako tady..

Ahoj Bille, to sem já.. jenom sem ti chtěla říct kui tomu mobilu.. no to je jedno.. nechám tě spát.. zatim pa Už sem to chtěla položit.. prudkej zvvuk na druhý straně mě ale přesvědčil abych ještě chvíli vyčkala..

SMI? Teď ten hlas zněl až moc ztřízlivě..

Jo Bille. Nechtěla sem tě budit, vlastně sem si ani nevypočítala kolik je u vás hodin.. a stejně sem ti jenom chtěla říct že mi nemusíš 15krát volat.. měla sem rozbitej mobil. Tak promiň.. po docela dlouhý minutě se konečně ozvalo na druhý straně odkašlání.. asi bych to už dávno položila, kdybych nebyla tak zvědavá..

mmm.. jo jasně- cože..?? Jo jasně.. to je jako odpověď, která by se rovnala Billovi.. ??

Děje se něco.. i přes ten mobil zníš dost divně? nachviličku sem zaváhala jestli to vůbec chci slyšet..

Ne. Všechno v pohodě. Zavolám ti ráno.. já ho už vůbec nepoznávám..

Jo jasně.. asi se do toho nemam co plést už co? No to je jedno... měj se Bille

A položila sem to.. nakonci sem ještě naposled slyšela polknutí, ale pak už mi to uší žvalo tůtání až mě z toho boleli uši..
Natáhla sem se na postel a během minuty sem byla tuhá.

Ráno mě probudit nemilosrdnej paprsek světla.. na tuhle roční dobu bych netipovala že mě bude probouzet sluníčko. Ještě před měsícem sme se koulovali pořed školou, a teď je to sotva tejden co je hezky na to abych si troufla nosit 3/4ťáky..
"Achjoo" poslepu sem hmatana na noční tolek po mobilu.. povedlo se mi udělat akorát tak hroznej bordel. Takže sem chtě-nechtě otevřela oči a našla toho mobila už ne poslepu...
DOPRDELE 10:30.. to snad ne!!...
Moje první reakce byli dosti opožděný, nějak sem si neuvědomila že ze školy sem už odhlášená a všechno už je připravený na cestu.. vlastně už pozejtří letim.. x((
Proč se netěšim?? Doprdele, proč?? Já se fak v sobě neviznám.. co odjeli je v mim životě takovej nejasností a otázek na který by mohli bohužel odpovědět jenom on.. x(( Kdyby tu byli...

"Tak fajn dnešek ještě nějak přežiju.." řeknu si převalim se na postel a du si do skříně pro těch pár kousků oblečení co mi tam zbylo..
Dneska nějak neřešim jestli mi to co mam na sobě ladí, neřešim nai to jestli to nemam náhodou obráceně, nebo tak něco.. prostě vytáhnu první věc kterou si hodim na sebe..
"Mamko já pudu na chvíli ven jo?" vykouknu do její ložnice, ještě má tvrdou půlnoc, takže odpověď se nabízí sama..
Vyrazim ze dveří dřív než si to stihnu rozmyslet..

Procházela sem se městem, a fotila si všechno co pro mě kdy něco znamenalo (školu, náš park atd..). Nijak mi ani nedocházeli moje činny, ale pěvně sem věřila že se sem při mim štěstí už nikdy nevrátim.. Cože by mělo bejt dobře, i když pocit neštěstí a ztráty domova mi tam nějak přebýval..
Crrr..crrr..crrrrrrrr..

No.. ahoj Bille!

Čauky Smi, srry.. nevim kolik u vás je hodin!?!

Jo jako já večer co? Ale tys to trefil dobře. . máme něco kolem 1..

Večer??

Jo jak sem ti volala, dyž u nás byla půlnoc.. vlastně já ani nevěděla že je půlnoc, ale to je fuk..

Smi?? Já s tebou večer ale nemluvil.. celej večer sme včera byli ve studiu. Vlastně ani nevim jestli sem měl mobila u sebe. V tu chvíli ve mě doopravdy hrklo, sice ještě dobře nehcápu s kym sem teda v noci mluvila, ale Bill to určitě nebyl !

Smi?? Seš OK? ton Billova hlasu už nabíral na hysterii, tak sem si přikázala že musim dělat jako že nic..

Jo v pohodě, tak sem se asi spletla, promiň..

Neřikala si zrovna že si se mnou v noci mluvila, a já s tebou ne.. takže s kym si mluvila?
nechala sem tu větu chvilku než sem doopravdy pochopila...

Bille, já nevim. Výš co je taky možný? Že se mi to prostě zdálo snažení o beztarosten ton se mi nepovedla, a Bill mě prokouknul téměř hned..

Hmm. Hee já ti ještě zavolám.. mam ještě nějakou práci. Zatim Smi

Ahoj

-----------------

Čas na novej začátek.. neb ne??- 15.díl

6. dubna 2009 v 20:48 | Verýs
..přesně to byl ten koho sem čekala- Bill, on svůj slib dodržel a za ten tejden co sou pryč mi 3x volal, i když nikdy sme si zrovna nepokecali, nikdy sem neměla náladu. A von o všem co se tu dělo už stejně věděl.. i o mim nekonečně nepříčetnim stavu. Předpokládala sem (a oprávněně) že si s Terry bavili o mě víc než bych považovala za nutný!!

Ahoj Bille! Nepříjemná sklíčenost v mim hlase.. brr.. vryč s ní už..

Ahojkly Smíšku. Tak co? Slišel sem že ti už sundali sádru?! přesně jak sem očekávala, zrovna domluvil s Terry tak ještě brnknul mě aby si nepřipadal že mě vynechal a pak to bude mít z krku..

Jo.. nedávno.. skoro sem se ani nedivila, jak můj hlas zní.. ale zvyknout si na to pude těžko..

Mmm.. a co jak to tam de?

Předpokládám že už stejně všechno si slyšel.. takže řekni rovnou co chceš slyšet ?!?

Proč si pořád myslíš že s tebou chci mluvit jenom proto abych si odškrt položku na seznamu..? trochu mě až udivilo, jak pravdivě jeho slova z něj, i když se to snaží vší silou popřít..

Protože nic jinýho mi neopřipadá logický zabrblala sem do telefonu že sem se až začla bát že mě neslyšel, podle toho jak dlouho mlčel. Pak si ale hlasitě vdych takže sem pochopoila že se jenom rozhodoval co mi má říct..

Smíšku, ani nevíš jak mi teď někoho připomínáš.. -nachvíli se odmlčel- ..ale jediná možnost- a ta pravdivá- je ta že sem moc sobeckej na to abych tě nechal. Seš až moc dobrá kámoška na to abych dokázal zapomenou.. navíc sme spolu prožili celý dětství, takže vymazat tebe, je jako vymazat svoje vlastní vzpomínky!! V tu ránu se mi udělal v krku knedlík. A musela sem si několikrát odkašlat abych byla schopná něco ze sebe vydat..

Mrzí mě to Bille. Fak hodně, a vym že na to je už pozdě.. ale věřim že bude lepší radši na to zapomenout. Takle to je ještě horší a myslim že brzo na tom stejně nesejde.. už sem nedokázala doříct ani větu.. odmlčela sem se a čekala na jeho reakci- ať už bude jaká koliv..

Jak to myslíš?

a co jako? teď sem tak nějak nechápala kterou část mého monologu by moh myslet..

Že už brzo na tom stejně nesejde.. nechceš si něco udělat že ne?? jeho už tak slabej hlas zněl v telefonu ještě vysrašeněji nže by měl znít ve skutečnosti- doufám teda-

Ne.. samozřejmě že nechci.. přece mě znáš že sem proti tomu všemu se sebevrahama!

Uff.. tak jaks to teda myslela?

No hee radši toho necháme. Já už budu muset jít. Je nějaká minimální šance že bys mi už nikdy nezavolal? Sázet na to že mě z toho vyvlíkne lhaní, taková se nepoznávám.. LŽI.. to vždycky šlo mimo mě.. X(

Určitě ti ještě zavolám!! Tak to sem slyšet zrovn nepotřebovala.. ale tak co.. nezvedat mu to je taky řešení přece.. x(

Jo.. dobře.. tak zatim Bille zas sem skoro nepoznala svůj hlas.. to co sem se snažila před tim celou dobu skrýt se najednou projevilo v mim hlase a všechny emoce mi vyplavali na jazyk..

Chybíš mi.. tak většinou končil naše telefonáty, teď v tom ale bylo něco co mě nutilo uvěřit.. !

Byla sem tak naštvaná sama na sebe že sem mrskla s mobilem o stěnu, kterej se s velkym rámusem rozpad na náhradní díly...
Teď už mi to bylo jedno, co sem to za člověka když lžu svímu nejlepšímu příteli.. i když to nebyla lež kterou bych přímo ubližovala, vsadim se že sem mu zas nasadila brouka do hlavy.
Nějak se mi to pořád všecno točilo v hlavě.. nedokázala sem rozpoznat nějaký vzorce, ale jiný byli zase až moc jasný.. snažila sem se na to všechno zapomenout. Ať už by to přineslo jakýkoliv následky.. tohle pro mě prostě musí skončit. Nikdy sem neudělala nic tak strašnýho, abych se tu musela litovat.. a co víc, aby mě museli litovat ostatní. Na to nesnesu ani pomyšlení. Mim odletem se všechno změní.. změnim se já. A to od základů, kompletní změna nikoho ještě nezabila a vsadim se všichni kolem mě to jenom uvítaj.. njn, všichni kolem mě x(.. těm to vlastně už bude jedno, ti mě neuviděj jak se měnim, těm to bude jedno že se zrodila noví Smi.. ty už nebudu zajímat.. x(
Smutně sem si uvědomila, že tahe teorie je na 99% pravdivá.. a jestli existuje to jedno procento který by t poprřelo, s mim štěstim se musí potulovat někde na druhym konci světa..
Takže tohle je největšěí oběť kterou můj novej život přines.. největší oběť ovšem jenom pro mě. To já to takle chci a já to taky takle budu mít.. ostatní přece už nezajímám.. jestli vůbec nějaký ostatní jsou....

V tom celym běsnícim smutku sem pocítila že potřebuju něco dělat. Zvedla sem se z postele a šla sem se podívat jak dopad můj mobílek.
Nic moc se mu nestalo, prasknul displej, celkově se hodně poškrábal kryt a nakřuplo mě mi sklíčko od foťáku, ale jinak hrdině držel pohromadě, když sem se ho snažila složit.
Slezla sem schody dolu a šla za hlasem mámi.. seděla v obýváku na opěradlea rozmrzele mluvila s někym do telefonu. V kuchyni sem zahlídla Jaka (jo už mu řikám ménem).. z máminý angličtiny sem poznala že může mluvit jenom s jednim člověkem --> tátuo.. to by vysvětlovalo i ten její tón..
Otupěle sem se posunula směrem ke kuchyni.. snad aspoň on mi může pomoct s tim mobilem.. !!

"Ehm.." odkašlala sem si.. když si po mim minutovim snažení, aby se otočil si mě pořád nevšímal vzdala sem to..
"no?.. tak co?" zas se neotočil, a zjevně si myslel že to je máma..
"To sem já" zachraptěla sem.. teď už se podíval.. udiveně.. nikdy sme se nebavili, takže mu je určitě divný co chci !
"Aha.. promiň. Máš stejněj hlas jako Reneé" to sem si ani nikdy nevšimla.. máma ma vysoko postavenej hlásek, já ho mam normální. A nikdy mi to navíc ani nikdo neřek.. JÁ a v něčem podobná sví mámě.. to je docela dost nemožný.. !!
"hmm.. potřebuju s něčim pomoct!" teď se na mě tvářil ještě víc šokovaně. Co se ze mě vyklubě- to si určitě řikam..
Zvedla sem ruce a ukázala mu trosku svího mobílka.. "dá se to spravit?" nevině sem se usmála..
"Cos mu to broboha provedla?" zakřenil se a vzal si ho ode mě.. otáčel ho všemi směry a tlemil se pořád víc a víc jak počítal škrábance..
"To je moje věc.. pude to spravit?" začínám bejt už mírně nervozní..
"jo,určitě.. nějak" toho dodatku sem si moc nevšímala, nechala mobila mobilem a šla zas k sobě do pokoje..
"POČKEJT !" zařve na mě máma když už sem v půlce schodů. Otočim se na patě a čekám co zas chce..
"Charlie řikal že si můžeš začít balit" překvapeně na ní vyvalim bulvy..
"Ale.. tak brzo? Já myslela že až tak za měsíc.. půl roku.. ale teď..?? " koktám zmateně a radši si na těch schodech sednu aby to se mnou ještě neseklo.
"Jo.. myslí si že čím dřív tím líp.. a já s nim můžu jenom souhlasit" další věc na terý se ty dva dohodly..?? O__o to je vážně divný.. !!
"Jo dobře.. zapracuju na tom, kdy mam odlítat?"
"Zavolá kdy ti to poletí. Ale myslí si že za tejden by to bylo ideální" IDEÁLNÍ! to slovo v mí mysli řvalo- jak může bejt něco ideální?? JAK?JAK?JAK? Pořád se mi to ozývalo dokola...
Zavřela sem se v pokoji a nechala balení balenim.. nějak sem prostě vytuhla.....

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 14.díl

4. dubna 2009 v 17:00 | Verýs
S Billem sme potom seděli a kecali ještě hodinu.. jo fak sem si s nim povídala, s nim bylo lehčí zapomenou na okolní svět s kymkoliv jinym, proto bylo v tu chvíli moje největší přání, aby si to rozmysleli a nikam neodjížděli.
Ale pak se po něm začali schánět kluci, takže musel na chvíli odejít...

"No.. zachvíli už by sme měli odlítat" dokobrcal se zas ke mě.. ten krásnej hřejivej úsměv už sem na jeho tváři nepoznávala, zase se stáh tou divnou bolestí.
"Ale notak, hlavu vzhůru.." objala sem ho kolem pasu.. byl fak dost vysokej už, maličkosti který člověku unikaj se projevěj až když se s tim člověk už nikdy neuvidí.. x(
"Určitě ti zavolám.." řekl tak potichu že to až hraničilo se šeptáním..
"dobře budu čekat.." usmála sem se..
"moc dlouho nebudeš muset" taky se usmál.. ale nebyl to ten můj úsměv, kterej hladil u srdce, tenhle ne.. ale taky byl krásnej.
"Tak poď ještě kousek se mnou" nachvíli sem zaváhala, když se mi už hodinu dařilo stranit se okolí.. stranit se Tomovi.. přece to nezkazim na poslední chvíli..
"Neboj.." řek jako kdyby mi řek myšlenky. Tak se nerozhodně pokrčila rameny, ale přikývla.. popad mě za ruku a šly sme směrem, kde předtim stáli s Terry akorát že ještšě trochu dál..
Už sem viděla cíl cesty, a kupodivu se mi podařilo nerozhlížet se.. viděla sem jak se Terry umívá před náma.. ale to bylo všechno nikam jinam sem se nekoukala..
Pak se ještě loučil s Terry.. zaslechla sem jak mu Terry z legrace zašeptala ,nestraňte se nám v tom velkym světě,, v tu chvíli sem vzhlédla.. a ihned sem litovala. Místo Terry a Billa, sem kousek od nich zahlídla Toma.. měl fialoví fleky pod očima, a rudý oči.. a vlastně tak nějak celkově vypadal nějak tak sešle..
Taky se na mě koukal, pak ale uhnul pohledem, nasadil si velikánský sluneční brejle takže sem nedokázala ani určit jakym směrem se dívá..
"Smi?" zaslechla sem Terry, nerozhodně se na mě koukala.. ona i Bill už pochopili kam sem se koukala, ale nic zvláštního neřekli... naštěstí!!
"Slibuju že zavolám" zašeptal mi Bill do ucha když mě zase (i když teď už doopravdy naposledy) objímal, byla sem si jistá že to řek tak potichu aby to neslyšela Terry, i když sem nechápala moc proč. Můj mozek mi vypověděl službu, viděla sem už jenom Tomovej obličej, nic jinýho..
"Jo.. dobře.. kdykoliv budeš mít čas.. to si pamatuj!" snažila sem se působit normálně, že na mě neudělal žádnej dojem.. ale svědomí mě hryzalo na maximální otáčky, a já opět nevěděla co mam dělat..
"Měj se Smíšku" líbli sme si jednu na tváře a naposledy se podívali na sebe.. nebylo potřeba si Billa prohlížet, znala sem ho uplně naspaměť, každej jeho kousek.. byl to přece můj nejlepší kámoš.. teda doufám že pořád je.. i když ani v tom nemam jasno.. CO BUDE??

"Poď Smi.." cétila sem na sobě Terrinu ruku, dlouho sme se koukali směrem kam odešli.. nebo aspoň já. Věděla sem že bych měla něco udělat, věděla sem že tohle by nemělo být naše poslední shledání.. ale jak tom přesvědčit i svůj už perfetně vycvičenej pesimismus?
"hmm" zamumlala se a zase sem vypla.. radši sem nevnímala, připadlo mi že je zpúrávný když se užírám sama. Když do toho nezatahuju i ostatní.. i když jich zrovna moc nezbylo.
Nedokázala sem ani určit jak sem se dostala domu, ale najednou to tak bylo.. ležela sem na posteli a čuměla, nepřítomně čuměl nikam.
Máma samozřejmě neměla moc radost z mího stavu. Podle ní sem vypadala ještě hůř než předtim, ale já osobně sem se cítila NIJAK.. nic sem necítila, a to mi bylo nejdivnější. Očekávala sem příval noví silný bolesti, se kterou se budu vypořádávat sama.. ale já NIC necítila.. bolest,radost,smích,smutek.. tohle pro mě byl vzdálenej vesmír.. nic sem nechtěla.. ani Toma ani Billa.. nikoho, kdo by mi připomínal můj dosavadní život..
Rozhodla sem se začít znova.. nanovo...
A tentokrát už tak že nebudu nikomu ubližovat.. už nikomu.. do svího novího života už nikoho nepustim. Stanu se totální samotářkou, nebudu se s nikym bavit a nikdo se nebude bavit se mnou! Takle trapně jednodechej sem měla plán.. a doufala sem že se konečně dostaví ta bolest kteru sem tak očekávala..

Ale ani po tejdnu se nic nedělo.. jak sem si přeecevzala s nikym sem se nebavila. Ve třídě sem si sedla do poslední lavice a většinu hodin sem nevnímala- což nebylo tak těžký, většinu času svího novího času sem trávila totální otupělostí-. Terry se začla bavit s nějakou jinou partou, a s Patrikem sme se nakonec rozešli (což mě teda vůbec netrápilo).. akorát sem pořád na něco čekala.. na tu bolest, už sem si připadala jako masochistka když čekám na bolest jak na boží trest.. i když on to tak trochu měl být boží trest za to co všechno sem způsobila.
Po poslední hodině sem se vydala rovnou domu, ani do jídelny sem už nechodila, moc mi to tam připomínalo ty chvíle ztrávený jako celá parta.. šťastná, beztarostní a kompletní.. tak to už nikdy nebude..
Máma si už zvykla že nejsem ochotná moc konverzovat, takže ani ona ani její novej přítel ,doktůrek, se mnou už vůbec nemluvili.. nechali mě samotnou v pokoji abych se užírala osamotě..
Takže mě udivilo, když mi máma vlezla do pokoje a sedla si naproti mě na postel- dost neobvyklí- na ní..!!
"Smi, výš, dohodli sme se s Charliem že můžeš zůstat nějakej čas u něj. Dal mi za pravdu že změna prostředí by ti prospěla. A myslela sem že ti to tam bude líp vyhovovat než tady" no ty woe.. máma s tátou se na něčem dohodly. A dokonce šlo o mě. Akorát sem necítila zase NIC, přece totální změna země zapadá do mího plánu změny života.. a když budu moct bejt u táty a máma to schvaluje, tak proč se mi nechce tady odtud odejít? Proč čekám že se vrátěj?
"Nemusíš se bát.. tvůj táta s tim taky souhlasil" něco v mích očích jí muselo přinutit aby vyslovilo tvůj táta což nikdy předtim neřikala.. a já se cítila pořád stejně prázdná..
"chmm" přikývla sem, nálada mluvit ještě nedostavila tak sem vždycky jenom přikyvovala.
"zavolám mu kdy tam budeš moct přiletět.." zvedla se se zjevným uspokojením v obličeji a odkráčela zas pryč..
Naminutu přesně co se za mámou zabouhli dveře začal zvonit telefon.. natáhla sem se pro něj.. přesně sem věděla kdo to je. Ani na dysplej sem se dívat nemusela....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -13.díl

3. dubna 2009 v 18:26 | Verýs
****PO TEJDNU****
"To byla ale nuda!" přisedla si k mímu prázdnýmu stolu Terry, už je to dost dlouho co sem se naposledy snažila někoho poslouchat..
Se Sam se nebavim, ani se mi neobtěžovala něco vysvětlit (ikdyž sem doufala že to bude ona) ale ne.. jenom řekla něco v tom smyslu že nás má dost a od tý doby se mi vyhýbá jak čert kříže..
Bill a Tom přestali chodit do školy.. plánujou nějaký turné. S Tomem sem nemluvila, já mu nanapsala a on mě taky ne.. a Bill mi už asi 1000x volal ale já to vždycky nechala, ať si teď nechá ty svoje výčitky.. ty mi su hodně platný..
Takle se naše parta rozpadla, jediná kdo mi zbyl je Terry a ta mě má taky už plný zuby.. většinu konverzace si musí obstarávat sama, takže sem se ani nedivila když se začla bavit s holkama z vedlejší třídy.. x(
Kdybych aspoň měla na něco náladu, ale ne.. většinou nevnímám sví okolí, prostě vypnu.. nikoho neposlouchám, a tvářim se neviditelně..
"Máš na dnešek nějakej plán?" zeptala se najednou Terry, myslela sem si že si už zvykla že většinu volnýho teď trávim tak že ležim domaschoulená a bulim do polštáře..
Nepřítomně sem teda zavrtěla hlavou, aniž bych spouštěla oči z nedotčenýho tácu pode mnou..
"Bill by tě rád viděl.. dneska odlítaj, chce se rozloučit.. akorát že ty mu to nebereš, tak mě poprosil abych ti to vzkázala" tohle už bylo trochu zajímavější než všechny ty nesmysli co do mě hustila celej tejden a před kterejma sem se obraně skryla ignorací..
"Kam?" můj hlas zněl tak ochraptile že sem se sama musela zamyslet s kym sem naposled mluvila.. hned sem tu vzpomínku ale zabudila, vyvolala mi náhlou křeč v břiše.. jako vždycky když sem myslela na Toma.. x(
"pá-á-á-ni" vydechla Terry v dojmu že sem se probudila a zase začnu bejt ta stará Smi.. ale to mi nehrozí, už nikdy nebudu jako dřív.. už nikdy nenajdu svojí desetinu.. nikoho takovího..
"já za nima jedu na letiště, tak pojedeš se mnou?" Terry na tváři zazářil tak krásnej úsměv že sem v tu chvíli nemyslela ani na Toma.. ani na Billa.. ani na tu bolest kterou způsobí že je ještě uvidim.. jenom sem přikývla..

Zbytek dne sem nějak přetrpěla, šetřila jsem si všechnu bolest a lítost na dobu kdy bude nutná.. spíš nezbytná. Vym moc dobře že to příjde, až je uvidim, zářit, že konečně dostali to co vždycky chtěli.. být celosvětově slavní.. obdivovaní.. a na starý přátele můžou klidně zapomenou, když budou tak slavní aby měli plno přátel, kteří si to zaslouží mnohem víc než já.. x((
Doma sem si hodila tašku do pokoje a pro mámu nečekaně sem namířila zas pryč..
"Už je ti líp?" vykoukla z pokoje, na tváři měla taky šťastnej pohled..
"Bude hůř!" řekla sem potichu.. nepotřebovala překlad
"Dávej pozor na tu nohu.." podívala sem se k zemi na svojí stále osádrovanou nohu a zašklebila sem se ještě víc..
Nic sem jí neodpověděla a šla sem před dům, kde na mě už čekala Terry a její táta, kterej nás odveze na letiště..
Bez pronesení jakýho koliv slova sem si nasedla dozadu a nechala tak Terry aby si mohla vepředu povídat s jejim tátou. Koukala sem se z okýnka a snažim se vypustit to co mě teď bude čekat.. je to spávné.. vym že to je správné.. ale něco v hlavě mě pořád zasrašovalo. Hrozilo mi že jestli ihned něco neudělám , budu trpět mnohem vic něž kdy ve svym životě..
"Hey Smi, sme tu" vyskočila Terry z auta a já se pomalu šourala za ní.. šla docela rychle na svoje obvyklí tempo. Věděla přesně kam de tak sem se držela přesně na 10 kroků od ní..
Jako prvního sem uviděla Billa. Jeho černý vlasy byili téměř nepřehlédnutelný.. Terry se ve stejnou chvíli jako já se zastavila rozběhla k němu. Viděla sem jak se začal usmívat, i když sem neviděla jeho výraz předtim.. dlouze se na místě objímali, já stála jak přimražená na místě a čekala.. čekala sem až se země rozestoupí a já se budu moct propadnout do země.. x(
Po chvíli se od sebe pustili, Terry mu něco řekla a on jenom kejvnul.. pak se on zeptal na něco jí a najednou oba střelili očima směrem ke mě.. ještě něco si rychle řekli, pak se Terry vydala kousek dál a Bill šel naproti mě.
Chtěla sem mu jít naproti, obejmout ho a říct jak moc mě to všechno mrzí.. ale nedokázala sem se odlepit z místa..
Když ke mě došel, hned mě obejmul.. chvíli sem váhala.. pak sem ho taky objala.. tak pěvně jako kdybych ho měla mít navždy u sebe.. taky sem si všimla že už nestojim na zemi, byl tak vysokej že mě vyzved do vzduchu.. nijak mi to nevadilo, opřela sem se hlavu o jeho rameno a nechala sem tu chvíli plynout..
"Achjo Smíšku" povzdech si že mě to donutilo se na něj podívat. Když viděl můj pohled váhavě mě zas položil na zem a smutně se na mě díval. Přemítala sem co ho tak rozesmutnilo, a pak mi to došlo.. už nějakou chvíli mě v očích pálili slzy, ale předtim sem si toho ještě nevšimla..
"Řekni mi proč? Proč to zašlo tak daleko? Proč sm ohrozili naše přátelství takovou silou?" můj hlas se při každym proč zlomil.. zase mě objal, tentokrát mě nechal na zemi, byl to ten tip utišujícího objetí. Až když mě začal hladit po vlasek, uvědomila sem si že zas brečim.. ani nevim proč?
"Ani nevíš jak je mi to líto, ale ty sis nenechala nic vysvětlit, myslela sem že výš o co jde, ale ty výš jenom to co ti řekla S-"
"Počkej, nechci tuhle chvíli zkazit tim že budem myslet na Sam.. s tou je konec, stejně jako s Tomem, tak to je.. nechci na to myslet" proč to musí kazit.. moje první položená otázka byla spíš řečnická, nedoufala sem že by se o tom rozpovídal..
"Ale s Tomem by sis stejně měla promluvit.." necítila sem v jeho hlasu jistotu, spíš osten bolesti.. bolesti kterou sem měla trpět jenom já!
Poprví za tu dobu sem se ale přes Billovou paži rozhlédla, viděla sem Terriina záda.. ale Toma nikde, hned sem se zas otočila.. to sem přece nechtěla .. vidět ho!! I když sem předpokládala že to bude nezbytně nutné, jak vidim tak neni.. a tak to taky zůstane.. !
"Nechme toho.." zašeptala sem. Na tohle fak asi nemam dost potřebný síli.. x( bohužel..
"Stejně sem rád že si tady.." jak se tak na mě díval došlo mi že sem zrůda.. opravdová zrůda.. neměla sem vůbec s tim začínat. Měla sem mlčet.. neměla sem mu kazit náladu.. to ode mě nebylo vůbec hezký. Nemam právo na někoho uvrhovat vlastní vinnu když je to jenom MOJE vina za to co všechno sem způsobila..
"jo já taky" zachraptěla sem a opřela si čelo o jeho paži..
"BUdu ti volat! Slibuju.." přesně tohle byla další věc kterou sem nechtěla. Billoví sliby..
"To je dobrý.. pochopim to" nehodlala sem se na něj podívat, ta slova byla pro mě víc než bolestná.
"Cože? Já ale CHCI. Nesmíme dopustit aby se pokazilo naše přátelství. Nikdy sem to tak nechtěl, co myslíš že stálo za tou mojí blbou náladou?" no jo.. teď mi to až docvaklo, ale na mim postavení to vůbec nic neměnilo.
"To sis teda vybral tu správnou.. prosimtě Bille, vždyť já kolem sebe jenom všechno ničim. Každýmu kolem sebe jenom ubližuju.. nezasloužim si někoho jako seš ty!" odtáhla se se od něj takže semm byli od sebe na vzdálenost 2 kroků, a smutně si zírali do očí.
"Smi, mluvíš teď o mě nebo Tomovi?" už sem chtěla ze sebe vyhrknout že samozřejmě že de o něj.. ale rychle sem to zas spolkla. Uvědomila sem si že nevim, byla to určený pro Billa ale o kom to bylo už nevim.
"Tom to nevnímá jako já.." podle jeho novího výrazu sem poznala že nepotřebuje překlad..
"Ani nevíš co řikáš" jeho šepot mě donutil se k němu ještě o krok přisunout..
"Ale jo Bille, vym a neřikej mi co si mam mysle tprosimtě, výš jak to nenávidim" zmateně se na mě podíval, ale pak mávnul rukou a to rozhodlo o tom že to už je stejně jedno..

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 12.díl

2. dubna 2009 v 19:07 | Verýs
Ráno mě něco začlo neskutečně šimrat do nosu. začala sem se zakuckáat.. a nakonec se kejchla jako kdybych na něco měla alergii..
Když sem ale měla oči otevřený došlo mi že to neni alergie.. sou to Tomoví dredy, šimrali mě do nosu.. a divim se že sem ho ani nevzbudila.. ;)
Jenže jak vstanu když na mě leží tak nějak, jako kdyby počítal s tím že mu budu někam utíkat..
Nezbejvá mi nic jinýho než ho prostě vzbudit.. co jinýho se dá dělat.. pomalinku sem si sedla a začala si hrát s jeho ušnim lalůčkem.. rozesmálo mě když začal ze spaní něco pobrukovat.. tak sem pokračovala, letmo sem mu sklouzla po krku a zastavila se u jeho pusy.. byla tak příjemně teplá.. nijak zvlášť sem se neubránila ho políbit..
"Ty podfukáři!" lekla sem se, když jeho ruka se ovinula kolm mího krku a začal mě sám líbat..
"co?.." zas na mě hodil ten andílkovskej face.. íí.. proč zrovna on? pořád to nechápu.. x) ale líbí se mi to..nevědomost je sladká..
"předstírat že spíš.. a přitom bejt vzhůru... tss" zasyčela sem a zašklebila sem se...
"nono.. já sem doopravdy spal.. až když sis začla hrát s mim uchem sem se doopravdy probudil.." jasně, to mu tak budu věřit..
"ha.. a to na tom jako něco mění, já sem stejně potřebovala jenom pryč.."trochu mě zamrzela ta slova, když se vyděla jak mu v očích trochu pohaslo
"a co když nechci abych odcházela?" pousmál se a přitáh si mě k sobě..
"to řekni mímu žaludku.." usmála sem se, a protože teď už byla cesta volnější, dala sem mu pusinku na nos a šourala se z pokoje..
Udivilo mě že máma nemá žádný keci.. pak mi ale stejně došlo že bude už dávno v práci.. nejspíš i přes noc, jinak by vyváděla..
No nic.. opřela sem se bokem a linku a začala zírat do ledničky.. mohla sem si myslet že nebude nakoupeno, ale stejně sem byla naštaná. Zabouchla sem ledničku, a naštaně sem se šla vrátit do pokoje..
Teď už sem ho nechala spát. Sedla sem si do křesla a natáhla si nohy na židly..
Koukala sem na něj, jak se ze spaní usmívá, občas si něco zabreptne a s velkym chrochtnutim se otočí na druhou stranu..
Takle mi připadal absolutně neškodnej, i když tenhle Tom zdalek nepřipomínal toho blba kterýho sem vždycky nenáviděla.. nenáviděla.. vlastně ani nevim jestli ho pořád nenávidim, vym moc dobře že s nim to nemá dlouhý trvání. A taky vym že moc ublížil Sam, a rozhodně bych ho tu netrpěla, kdyby nevěděl to co já ne.. a já bezradně toužila to vědět.
I když na druhou stranu, se mi v hlavě ozval zas ten protivnej hlásek kterej mě upozorňoval na to že to nemusí bejt jenom teenhle jeden důvod.. co když mě k němu opravdu něco přitahuje.. co když to něco je opravdová láska..??
Ale ne to je blbost.. přece bych jse JÁ nikdy nezamilovala do TOMA.. to je nahlavu! Vym to moc dobře.. tak co mě ještě drží abych ho nevyopala z baráku, a v pohodě ho nechávám dospávat ve sví posteli..?
..zas sebou trhnul, nijak sem tomu už nevěnovala pozornost.. koukala sem na ruce a snažila se vyřešit to na co se mi nenacházeli odpovědi.. a já prostě nevěděla jak to, tak proč bych se měla rozhodovat..?
"co se stalo?" zvedla sem hlavu ke sví poseli; už nespal.. koukal na mě ustaranym pohledem.. byl dost přesvědčivej na to abych mu dokázala uvěřit..
"to právě nevim.." pokrčila sem rameny..
Slyšella sem jak vstával.. a pak ho i viděla když si kleknul vedle mě a polož si ruce na moje...
"Co nevíš.." mluvil tlumenym tonem.. to mě donutilo taky mluvit potichu, skoro šeptat..
"co se to děje.. chápeš Tome.. my dva.. vždycky sme se nenáviděli.. vždycky sem měla jasno sama o sob, ale teď se v sobě vůbec nevyznávám.. necáhpu to.. nic.. a to je na tm to nejhorší.."nakonci se mi hlas zlomil, naštěstí sem měl hlavu dost skloněnou aby viděl jak mi začína

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 11.díl

30. března 2009 v 20:51 | Verýs
Nakonec mi tu sádru dali.. a jelikoš je čtrtek.. řekli mi že do školy smim až v pondělí.. asi aby mi ta sádra pořádně uschla bo co??
Ale doma se hrozně nudim.. všichni sou teď ve škole a na esemesky tipu ,,kde seš,,co se děje,, a tak neodepisuju..
Jedinej od koho bych si esemesku přála mi nepsal.. a tak sem celej den vysela na mobilu a čekala na zprávu o který sem věděla že stejně nepříde.. x(
Chjoo.. blbí Kaulizi, proč musej mít vždycky svoje tajemstvíčko..? :-/

"Smi, chceš něco přinést?" nakoukla mi do pokoje máma, další věc co mě u ní překvapila.. od rána do večera kolem mě baletí, jak kdyby si až teď začla uvědomovat jako moc zanedbala povinnou rodičovskou péči...
Smutně sem se na ní podívala, psíma očkama.. bylo mi smutno.. x( PO BILLOVI!
"Ještě nevolal?" hned pochopila proč nemam náladu
"Myslim že ani nezavolá.. je na mě naštvanej kui něčemu co sem neudělala.. nebo já už nevim jak si to vysvětlit.. vždycky to byl on první kdo se o mě zajímal.. a teď mi nedokáže napsat ani blbou esemesku..!" skoulila sem oči na nohy.. kdyby to nějak šlo, už dávno bych si jí nějak vyrvala.. jenže to bolelo už tak.. a ještě si předělávat další bolest- pro změnu fyzickou..
"No.. výš že sem ho nikdy moc nemusela.. ale jestli to je pro tebe tak důležitý napiš mu sama ne? Čeho by ses měla bát.. je to tvůj nejlepší kamarád.." schválně nechala vyplynout tu ětu ve vzduchu.. nikdy si nebyla jistá slovem kamarád už proto že my sme se k sobě chovali spíš jako brácha se ségrou.. a druhej důvod byl samo jeho vzlet- ten kterej sem na něm tak milovala- dokazoval jeho jedinečnost.. ale to máma nějako nepochopila. Prostě ho nemá ráda..
"fajn.." otočila sem e k nočnímu stolku a vytáhla z vršku hromady mobila..
"Nebudu rušit.." řekla máma, zjevně sklamaná že jí (poprví v životě) poslechnu..
"díky mami" usmála sem se na ní když už zas stála ve dveřích.. roztomilí gesto řikala sem si! ;)

Ahojky Bille, promin jestli te rusim, fak me mrzi jestli se na me zlobis.. a omlouvam se ti za vsechno co sem ti kdy udelala. Ale nevim co se deje, nenapsals mi ani blbou esemesku.. ikdyz predpokladam ze ti to uz tvuj poveden bratricek cely rekl.. stejne promin (i kdyz nevim za co). Jestli budes mit naladu, sem doma- prekvapive- tak PROSIM se stav ju? Mam te moc rada.. :)

Poslala sem mu svůj sloh v esemesce. Doufám že mě pochopí. Nic na světě bych si nepřála víc aby sme si mohli promluvit.. i když pochybuju že by si vůbec přečet tu esemesku.. x( nejspíš jí smaže dřív než jí otevře.. x(((

*****ASI ZA HOĎKU****
"To se tak někdo má když mmůže místo školy vyspávat!" do týhle doby sem jenom ležela a nevnímala okolí, ale teď mi ten až podezřele známej hlas probudil k životu...
Vymrštila sem se na posteli, až sem málem do něj narazila.. byl jenom kousek od mího obličeje.. že sem zapoměla i na svoje méno..
"Tome co tu děláš?" zašeptala sem do hrobovího ticha..
Napřímil se a něco vytáh z kapsy.. mobila..
"Ta esemeska došla mě.. asi se ti brácha nezmínil že se utopil mobila, takže chtě nechtě.. mam jeho" zazářil svim úsměvem.. co to do mě vjelo.. vždyť já se na něj koukám.. jako na kluka..?!?
"A tos mu to nemoh říct? Já nepotřebuju mluvit s tebou, ale s nim" posmutněla sem a zas se svalila na postel..
"Přišel sem se podívat, co všechno sem ti přivodil" zašklebil se ikdyž v jeho podtonu sem zaslechla opatrnost svojenou s lítostí..!?! Twl.. mě musí bejt fak blbě..
"Aha.." řekla sem nevrle a zakoukala sem se na svojí zasádrovanou nohu..
"Bolí to moc?" sednul si vedle mě a letmo si položil svojí ruku na mojí..
"Nevim jestli sis toho všim.. ale zasádrovanou mam nohu." nedokázala sem se udržet s tou poznámnou.. x)
"jo jasně" zasmál se- pro sebe- a pak se ohlídnul za sebe na mojí nohu..
"a stejně myslim že na tom byla jenom polovina tvoje vina.. takže si nech lítost prosimtě" zašklebila sem se ikdyž mě neviděl.. doslova hypnotizoval mojí nohu.. (nojo v kraťáskách na spaní a sádrou po koleno) x)
"jak myslíš poloviční vina? Hodláš se mi snad omlouvat žes mi tam skočila naschvál?" ikdyž nechápavě, zašklebil se svímu vtípku.. a zas otočil hlavu ke mě..
"já..?? tobě?? a omlouvat??.. no to určitě ne.. ale je to dvojtá zlomenina.. takže si to můžem rozdělit.. jednu ty jednu já.." zasmála sem se.. kupodivu on taky..!!
"hmm. že bych měl s tebou něco společnýho..?? No nevim..!" dělal zamyšlenýho..
"ty si pako.. nejde o dítě.. jenom o zlomenou nohu.." zvedla sem oři v sloup..
"no.. ale musim uznat že o pěknou nohu se s tebou budu dělit" bylo na něm vydět jak se zasnil..
"zloeninu.. ne nohu!" upřesnila sem mu rychle..
"a kde ta zlomenina asi je.. ? Na noze.. a čí ta nohe je..? Tvoje.. takže to je jako kdybys mi nabízala čtvrtku sama sebe.." to je fak psychouš..! Ale poprví se mi s nim dobře povídá.. x))
"desetinu" zabrblala sem..
"no dobře desetinu.. ale i tak.. pořád seš to jenom ty!"
"jak to myslíš?" nechápavě sem se na něj podívala..
"takle.." řek pomalu, položil si jednu ruku na můj krk a druhou se držel zdi za mojí lavou..
"ať už chceš dělat cokoliv varuju tě.. mam pepřovej sprej!" řekla sem s tonem podbarvenym pobavení takže mě ani moc neudivilo když se pousmál a přitáh si mě k sobě blíž..
"jenom uplatňuju svoíj desetinu.." řek a políbil mě, nikdy by mě sice nenapadlo že zrovna on mě bude líbat.. ale líbilo se mi to víc než oodhokoliv jinýho.. ale ZROVNA ON?? Dlouho sem se jenom úžívali jeden druhýho.. pak sem se přisunula ještě blíž a zdravou nohou sem se omotala kolem něj.. začali mě sjíždět rukou k zádům a zastavil se na mim kříži... tahle chvíle byla naprosto neudolatelná- neovladatelná- kouzelná.. ale jako všechno docela brzo skončila..
"a kdo řek že zrovna tam je tvoje desetila..?" zakřenila sem se..
"zlomenina patří k noze.. noha patří k tobě.. mě patří desetina zlomeniny.. takže desedina nohy. takže desetina tebe.. takže sem si vybral tuhle tvojí desetinu.." zasmála sem se na tim jeho vysvětlování..
"no to my budeš muset, někdy napsat.. a stejně..-" zarazila sem se.. bylo lehčí si to myslet, než to říct nahlas.. "-.. co bude dál..? Máš něco v plánu, nebo sem jenom další tvoje oběť..? To bylo ale složitý soustíčko co, když se už od školky nenávidíme.." i když sem si řekla že se nebudu rozčilovat.. prostě sem se neudržela.. všechno byla najednou jiný, on mi změnil můj svět.. příde rozdupe a pak si vklídku odejde.. to by byl celej on..
"Žádná oběť, a kdo řek že tě nenávidim..?" cítila sem jak je zamyšlenej, i když sem mu do tváře přímo nviděla.. špiškou nohu přeížděl po mojí tváři a krku, občas se mě lehce dotknul rty, že mi až naběhla husí kůže..
"aha.. takže si mam vybrat mezi tebou a Patrikem?" zarazil se, a podíval se mi do obličeje.. zjevně poznal tu neoblomnost, kterou sem teď musela doslova vyzařovat.
"hmm.. to je jenom na tobě.." vrátil se zas k mímu krku, potichu se zasmál, když si všim mojí husí kůže, jeho dech mě šimral na kuži, takže sem cítila že mi vyskákala ještě silněji než předtim..
"ale jak můžu vědět jak se rozhodnout.. u tebe si nikdo nemůže bejt jistej.. navíc nevim jestli tě furt ještě nenávidim!" podotkla sem tvrdě. Cítila sem jak se trochu zarazil, ale 100% se na sobě nesnažil nic dát najevo.
"Smi, ty nevíš co cítíš? Jedno to bejt musí.. buťto nenávist nebo.."
"láska?" udiveně sem dodala místo něj..
Jenom mi kývnul.. zamyslela sem se nad tim.. nejsem si jistá jeho ho mam ráda.. ale určitě vym že nemiluju Patrika.. tak co? Nějak bych se rozhodnout měla.
"A jak mam vědět jestli sem do tebe zamilovaná, když sme se jednou líbali a jinak na sebe házeli jenom nenávistný pohledy.." smutně sem pokrčila rameny..
"Chceš mi říct že on.." tvrdě poknul "on pro tebe znamená víc než já? Ať už jakkoli, k němu nemůžeš cítit ani zlomek toho co ke mě.." jasně že měl pravdu.. ale stejně sem nevěděla koho vlastně chci..
"To máš pravdu.. takže by se to dalo volně přeložit.. s jednim chodíš a s druhym ses líbala, tak si vyber" zatvrdila sem se.. nic mi nedávalo smysl.. vůbec nic mi nedávalo smysl..
"tak sem to nemyslel.. ale musíš uznat že líbám líp než on" vycenil zuby do úsměvu..
"áá Tome.." zasténala sem..
"no tak.. to uznat přece musíš!!!" ta jeho sebejistota mě přivádí k šílenství..
"já se s tebou nebudu bavit o tom kdo líp líbá.. stejně myslim že je to nepodstatný..!"
"no tááák" hodil na mě smutný oči.. tomu se fak nedá odolat.. i když na tenhle pohled sem už docela navyklá od Billa...
"no.. musela bych si to zkusit ještě jednou.. zatim je to dost vyrovnaný.." okamžitě byl napřímenej..
"no problemo" usmával se jak měsíček na hnoji.. x) on je fak roztomilej..
"ale u obou.. každej ste mě líbali jenom jednou.." zvedla sem hlavu, abych viděla jeho ,sklamanej, výraz.. na tohle přece nemůže kejvnout ne? ;)
Ne, nekejvnul, stulil se vedle mě na posteli a položil si hlavu na moje břicho..
"heh.." začala sem e poticu smát, jemu to stejně neušlo, smíchem se mi třáslo břicho, takže i jeho hlava..
"co?" nezvednul ke mě hlavu, pořád ležel a- zdá se- přemejšlel..
"lochtáš mě.." zasmála sem se zas..
"hmm.." zamumlal skoro neslyšitelně.. pak sme už jenom leželi.. asi sem zas usnula, protože si už nic víc nepamatuju..

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -10.díl

29. března 2009 v 16:11 | Verýs
..zbytek hry, sem se už nezvedla. Tom am zůstal sedět se mnou, ikdyž nedával sebevíc najevo než já že si je mojí přítomnosti vědom. Já sem pozorovala, jak střílí očima k Patrikova, občas se ohlíd na mojí nahu, a pak zas koukal jak všichni hrajou..
Moje noha.. no, nevipadá to vůbec dobře.. je to modrý, nejmíň 3x větší než je normální velikost a holí to jak čert, když se pokusim s ní pohlout.. x((

"Smi, pučim ti berle, ale slib mi že s tim pudeš k doktorovi.. nehodlám stratit jednu hráčku jenom proto že jí upadla noha.." možná že můj mzek už nereagoval na vtipy jako předtim.. nebo to byl doopravd ytak trapnej pokus, jak se mi zdál..
"Jo, díky" usmála sem se na trenéra.. nade mnou teď stáli Patrik kterej mě ochranitelsky držel kolem pasu, abych nespadla a z druhý strany Tom, kterej nasraně pozoroval Patrika a mě..
"Dojdu ti pro věci, vydržíš tu chvilku stát aniž by sis něco udělala?" pousmál se na mě Patrik , zjevně mu připadám vtipná, když nedokážu udržet dovnováhu..
"No dyštak, si tu prostě sednu a počkám na autobus" řekla sem tak aby to vypadalo naoko uraženě, ale doopravdy se mě to docela dotklo..!!
"Teda vám to tak sluší" řek tom když byl už Patrik 100% z doslechu tim svym kyselim hlasem, kterym mi vždycky jenom nadával..!!
"A co je tobě po tom?" nasraně sem se na něj podívala..
"Naštěstí nic" otočil se a byl na odchodu, jenže já sem ho ještě chtěla bychtnout a zeptat se ho, jenže jedinej problém na kterej sem zapoměla byla moje noha, takže em zakolísala, abych na ní nedopadla a spadla přímo na Toma, kterej se naštěstí včas otočil, aby mě v čas chytil..
"No tohle" řek tak potichu že sem si nebyla jistá jestli to je vůbec určený i pro moje uši..
"ehm.. sorry, ale ještě se tě chci na něco zeptat" andílkovsky sem se na něj podívala, a překvapená že se taky začal usmívat sem začala..
"Asi nevydržim čekat dokavaď se Bill rozhodne mě zasvětit do jeho blbí nálady.. potřebuju vědět co s nim je.. už jenom kui mí zvědavosti.." nejsem si jisá jestli pochopil každou část mého proslovu, ale kývnul.. a pomoh mi posavit se na nohy..!
"I kdybych vědět že to nikoho nenaštve že ti to řek nu, ještě to nikomu řikat nesmíme- to je taky hlavní důvod proč to ještě nevíš.. od Billa" jeho výraz mě zmát, tvářil se spíš smutně než výsměšně jak bych čekala..
"vy to řikat nesmíte?" opakovala sem šokovaně jeho slova, a sledovala jak se jeho obličej mění ve výraz kterej řikal že prozradil mnohem víc než chtěl..
"..ne.." sklopil hlavu k zemi ale rukou mě pořád podpíral kolem pasu- neřikám že to bylo nepříjemný, ale zrovna u něj??
"sakra! Pust mě!" zasičela sem skrz zuby, když sem zahlídlaPatrikovou hlavu jak se blíží.. hned mě poslech, ale stejně si myslim že to Patrik viděl. Takže Tom se hned vypařil pořád s omluvnym výrazem ve tváři.

***********VEČER********
"Kurva.. áááá.. nešahej na mě už ty psychopate!!" řvu na celej barák, když mi ten mámi ,,zázračnej,, přítel snaží ošetřit nohu..
"Smi, chovej se slušně..!" napomenula mě máma, která se mu nakláněla přes rameno, aby jí náhoduou něco neniklo!
"Tak ať na mě ten patolog přestane..ááá, do píče.. šahat" řvalasem bolestí když mi začal s tou nohou kroutit...
"To je na němocnici" promluvil poprví za tu dobu, ikdyž nadávek z mí strany si vysleh docela dost..
"COŽE?? Nemocnici, to určitě.. si se zbláznil ne?" nemocnice rovnáse doktoři, doktoři rovná se jehly.. ikdyž nevim jestli na zlomený nohy se taky používaj nějaký ,usňadlovadla, ?!
"Kdybys přestala vyvádět, už mě z tebe bolí vážně hlava! " vražedně se na mě zamračil, pak se zas otočil na mamku, která se tvířila z jakýhokoliv důvodu rozpačitě..
"Když já nevim.. zrovna se mi to moc nehodí..! Za hodinu mam ečeři se šéfkou a víš jak dlouho to tam vždycky trvá" zamračila se na mojí nohu, ale yslim že sem měla vyhráno, když máma nemůžu, nemůžu ani já.. to to radši vydržim..!!
"Opravdu tam musíš?" naštěstí sem mu neviděla do obličeje a tak neviděla ani jeho výraz, ae stejně by mě zajímalo na co myslí?
"Jo" řekla máma neoblomě.. to je jasný. pro mojí mámu byla kariéra vždycky víc než její vlastní (ikdyž nechtěla) dcera !!
"Tak to neva, vezmu jí tam sám.. a aspoň dohlídnu aby byla v dobrých rukou" to snad neni pravda.. co si vo sobě myslí?? =O
"Já nechci..!" ječela sem cestou do auta..
"To přežiješ!" řek schválně nahlas před mámou.. :!
"Nemysli si že ti za to budu vděčná.. mího tátu mi nikdo nenahradí!" řekla sem naopak potichu, aby mě neslyšela máma.. zas by měla přednášku na téma můj táta...

********UŽ V NEMOCNICI*******
"Tak co s tim mam?" byla sem už docela nevrlá.. asi 2 hodiny sme se ptácelí po eclim špitálu. A ještě ke všemu tam nebylo nic co by mě mohlo doopravdy zabavit.. tak sem myslela.. na Billa, Terry, Patrika, Sam... a Toma! V poslední době se ty averze mezi mnou a nim vírazně zmírnili.. ale nechápu co za tim stojí.. a co je ta záhadná věc kteru nesměj vyzradit, a která trápí jenom Billa a Tom je z toho očividně happy.. ??
"Dvojtá zlomenina!" odpovědět doktor na mojí otázku, a tak mě vytrh z přemýšlení..
"Cože?" vyhrkla se ze sebe.. ikdyž odpoevěď se dostavila hned.. první musela bejt z toho mího samotnýho pádu ta druhá z toho jak na mě Tom dupnul..
"To bystě měla vědět sama co ste dělala" odpovědět docela už nevrle doktor..
"Tak pardon.. to mi to dáte jako do sádry?" představa mě v tý šílenosti se mi vůbec nelíbila, zvlášť ne v zápasovym období..!!
"Ještě nějakou chvíli si tu pobudete..!" řek doktor usměvavě, jak si někdo moch myslet že doktoři sou vůbec lidi..? Já si to nemyslim už od svejch 8 let..! A to moje fobie z doktorů pořád roste víc a víc.. !!

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -9.díl

29. března 2009 v 16:10 | Verýs
********************************PONDĚLÍ**************************************
Jako skoro každej den mam zpoždění.. dneska sice jenom 15 minut, ale vsadim se že učitelka bude zas supit..
Když sem probíhala školníma chodbama, bylo tak prázdno že sem se ani nesoustředila na cestu a se sklopenou hlavou k rozpisu basketbalovejch utkání sem do někoho v plný rychlosti narazila..
"NO DOPRDELE!" vyekla sem když mě ten dotyčnej odpružil 3 metry daleko- neřikám že on taky nehodil hezkou hubu...
"Ty woe.. nemůžeš čumět na cestu?" zařve na mě ten druhej tak zvednu hlavu, z toho naštvanýho obličeje co na mě vražedně zíral em poznala jenoho Erikovího ,,kamaráda,, ....
"TY?" řeknem oba nastejno- dokonce i stejně udiveně..
"No super.." řeknu si pro sebe, zvednu se a odploužim se ke třídě.. totálně šokovaná...

"Už zase pozdě!" oznámí mi učitelka s výsměšnym podtonem v hlase..
"hmMmm" projdu kolem ní, nechápu proč zrovna do takovího debila sem musela vrazit.. x!
"Dneska nebude žádná vtipná odůvodnění smé absence.." rejpe do mě úča pořád, ikdyž sem už na cestě do sví lavice..
"A co byste chtěla slyšet?" pohrdavě se na ní kouknu.. tim jí zjevně donutim prostě vyškrtnout moje méno z toho jejího seznamu a už mlčet..
Zbytek hodiny se mi neskutečně vleče, když sem odepsala na tři psaníčka od Terry, Sam a jedný holky kterou znám z družstva (myslim že Angela se menuje) položim si hlavu na lavici a snažim se odmazat ten hnusnej kvákavej hlas učitelky..
Když se konečně ze starýho školního zvonku ozve ten chraplavej, neskutečně nepříjemnej ton, připadám si absolutně vysvobozená- nejhorší část dne už je za mnou (doufám)..
2. hodina se rovná biologie.. to je v pohodě, na biožku chodíme jenom já a Bill, takže další hodina při který si můžu aspoň nachvilku prospat.. aniž by mě někdo rušil svejma otázka ohledně Patrika..
"Deš? Otočim se v lavici dozadu, když už mam zbalený svoje věci v báglu..
"Jo" nepřítomně se na mě podívá a společně se vydáme na další hodinu..
Normálně by mi nevadilo že zrovna Bill nemluví zvlášť když nenam ůbec náladu si s kýmkoliv povídat, ale tenhle druh jeho mlčení byl jinej- bála sem se ho, protože prozrazoval mnohem víc než jenom jeho blbou náladu, ale hlavně to že za tou blbou náladou stojí něco velkýho.. s Billem se známe už hodně dlouho na to abych poznala, že něco neni vpořádku.. ale opravdu si nejsem jistá jestli mam tolik síli se ho na to zeptat..
Takže sem zbytek dne radši mlčela, on samozřejmě taky.. občas když sem postřehla jak se pro sebe ušklíb, ale nikdy nezačal mluvit sám, byl absolutně duchem mimo- dokonce sme se ho na nějaký otázky museli ptát 2x a až potřetí pochopil co mu vlastně řikáme.
Opravdu mě to přivvádělo do rozpaků, a hledala sem všechný možný způsobi jak mu pomoct.. jenže každej začal tim že sem se ho nejdřív zeptala co se stalo.

"Hee, pudeš s náma vůbec na oběd?" opatrně sem přišla k Billovi, nepřítomě stál u nástěnky a čuměl na nějakej novinovej článek z ještě z loňska..
"Samozřejmě" vypravil ze sebe chraplavim hláskem, že sem měla co dělat abych mu vůbec pozoruměla..
A pak nastala ta trapná chvíle, kdy sem stála proti němu a čekama že začne mluvit, jenže von se zas otočil k tomu článku a koukal na něj bez známek toho že by si ho vůbec četl...
"Bille, hele.. já, chtěla bych se zachovat jak kámoška, a opravdu mě trápí že s tebou něco očividně neni v pořádku.. ale doopravdy si nejsem jistá jestli to vůbec chci vědět" čekala sem na nějakou reakci, ale on se na mě ani nepodíval, nedal ani nijak najevo že by mě vůbec slyšel.
"Bille..!!" zatřásla sem mu za rameno, a ruku tam nechala. Teď už se na mě podíval, sice pohledem jako před chvílí na ten článek, ale díval se na mě..
"Tak mi to řekni, prosím.. co se děje?" prošebně se na něj podívala, i když z jeho výrazu sem poznala, že na to téma neřekne ani slovo..
"Myslim že na tebe někdo už čeká!" kouknul se za mě a pak se vrátil očima zas ke mě. Nechtělo se mi odlepit oči od něj, bála sem se nevim čeho- že by se na místě zhroutil, vybouchnul, nebo se prostě rozpustil..
"achjo," nešťastně sem si povzdechla a otočila hlavu na místo kam se předtim zapíchli jeho oči.
A opravdu, ve dveřích stál Patrik a povídal si s jednim našim spolužákem, když zjistil že se na ěj dívám zamávil mi a pokynul rukou abych šla s nim na oběd..
"Asi bys měla jít" řekl mi najednou Bill železnym hlasem, nevěděla sem která bije. Ale stejně sem přikývla..
"Tak si popovídáme na obědě jo?" pokusila sem se o úsměv, ale on mě zas absolutně ignoroval..
Tak sem se otočila a šla si pro věci do lavice..
"Ahoj" nesnažila sem se ani o úsměv, ikdyž Patrikova přítomnost ve mě budila trochu optimismu. Ale co dělat když vaše osobní slunce je ,porouchaný,- nešťastný- mím sluncem byl Bill, a ikdyž sem mu to nikdy neřekla, hrozně mě bolí když se musim koukat jak je nešťastnej.
"Ahoj.." objal mě kolem pasu Patrik, a bez řečí sme se vydali chodbu k jídelně.
Předtim sem si ani neuvědomila jak vlastně je vysokej, byl asi o hlavu a půl vyšší než já se svejma 165 centimetrama..
"CHceš mi říct co se stalo?" zeptal se mě po nějaký chvíli strávený mlčením..
"No já vlastně ani nevim co se stalo" řekla sem popravdě a pokrčila rameny..
"Něco s tvejma kámošema?" jako by to nebylo zřejmí už z pohledu na Billa smaotnýho..
"Jo Bill, je nešťastnej a já nevim jak mu pomoct" řekla sem víc nešťastně než sem měla zamíšleno vypustit na svět.. x(
"Asi to poznáš líp" sice sem se na něj nepodívala, ale z jeho tonu em poznala že ho to mrzí- jestli ne kui Billovi tak kui mě určitě...

*****PO ŠKOLE*****
S Billem sem se na obědě vůbec neviděla, ikdyž že tam bude.. x( Po šole sem šla domu s Terry a Patrikem (ty dva si fak budou rozumět, už teď si povídali jak starý kámoši)..
Zachvíli mě vyzvedne Patrik, slíbila sem mu že ho vezmu na náš tréning basketu. A ikdyž se mi tam vůbec nechce, chci vidět jak vypadá Tom, jestli bude i on vypadat divně (ne že by ted někdy vypadal normálně, ale jinak nbež je jeho normální nenormál). Kdyby tam vůbec nebyl, tak se mohlo stát něco doma, ikdyž pochybuju. Jejich domácnost je bezchybná.. jejich mamka je hrozně hodná a jejich nevlastní táta je docela v pohodě a myslim že s nim vycházej- na to že je nevlastní.

"Smi dveře.." informovala mě máma, když už počtvrtý někdo zazvonil..
"Dobrý mami neobtěžuj se" zahučela sem když sem probíhala kolem obývaku..
"Ahoj, tak dem?" pokusila sem se usmát na Patrika a nechala ho aby mě na přivítanou políbil. Pak už sme šly mlčky na hřiště to nebylo daleko, a tak sem necítila potřebu zaplňovat každou neprokecanou vteřinu bezduchym tlacháním..

"Támhle bude trenér, pak si mě najdeš že jo?" ukázala sem na malou budovu, když sme dorazili na rozlehlý všemožně zaměřovaný hřiště..
"Si piš" usmál se na mě, naposled přitisknul svoje rty na moje a pak odešel kam sem mu ukázala..
Když sem se otočila na tribuny, cítila sem na sobě spalující pohledy roztleskávačí gardy, pár holek z našeho týmu a dokonce i.. Toma?? =O
"Hmm super" řekla sem si potichu a vydala sem se k tribunám vybalit si baskeťák a pak vypadnout na ten nejvzdálenější kout hřiště, kde by mě nikdo nepropaloval pohledy..

Nakonec sem si ani zaházet jít nestihla, objevil se trenér a hned nás začal rozdělovat do týmů, který budou hrát proti sobě, aby on a Patrik mohly domluvit nějaký věci ještě..
Já sem si do týmu vybrala Sašu, Theu, Sama, Chloe.. a proti nám hráli.. David, Jessica, Rosalie a Tom.. takže docela hodně vyvážený.. jediný při čem sem nedávala pozor bylo když se vybíralo kdo koho bude hlídat, takže sem vyfasovala Toma, ikdyž všichni věděli jak ho nenávidim a bych ho nejraši srazila k zemi že by se už nepostavil..

"Hrajem!" zařval Alec, jako rozhočí a já a Tom na rozhodu sme se na sebe vražedně podívali.. pak už se hrálo, rozhod se vyhrála já- Saša která stála hned za Tomam můj odpal chytla a pádila s nim ke koši.. potom sme dali ještě další 3 koše.. a oni nás dohnali 2..
"Hrajem.. je to 8:4..!" zařval zas všudypřítomnej Alec a hodil mezi mě a Toma míč.. rychle sem vyskočila a snažila se nadskočit míč abych ho dostala pro sebe.. jenže při dopadu, se mi zvrt kotník a při dopadu mi na už tak zvrtlou nohu ještě dupnul Tom..
"AU! Ty idiote" vyjekla sem bolestí a svalila se úplně na zem..
"Co se stalo?" udělala se nad náma hloušek hlav..
"Faul.. můžeš to hodit?" zeptal se debilně Alec..
"Ty vole.. nemůžu to hodit, protože umírám bolestí" zajekla sem na něj..
"Tak si běž sednout na tribuny.." jak iteligentní rozhodnutí..
"A jak se tam mam dostat" hrůzou sem mi rozšířili vzornice..
"Já jí odnesu" řek Tom, kterej do tý doby mlčel a jenom stál..
"No to se radši zabiju.." bránila sem se jeho rukám, který mě stejně chytli.. pak už mě nes, moc námahy mu to nedalo. Tak se si aspoň překřížia ruce na prsou a otočila sem se od něj jak nejdál mi to vzdálenost mezi ním a mnou dovolovala...
On rozhodně nevypadal tak jako Bill ve škole..!! Vypadal docela vesele!?!
Nakonec sem se ho stejně musela chytnout kolem krku- to když mě pokládat na tribunu, asi bych se tam hezky vymázla dyby mě tak vepně nedržel..
"A opovaž se na mě ještě někdy šáhnout.." varovala sem ho zdviženym ukázováčkem.. pak sem si pomalu začla mnout nahu, kde to nejvíc bolí..
"Pořád stejná" zamumlal si spíš pro sebe než abych to měla slyšet i já.
Sednul si naproti mě na lavičku a koukal se mi takovim divnym výrazem do očí- pro moje překvapení sem se nemohla od jeho očí odtrhnout.
"Pořád to bolí?" zeptá se mě aniž by porušil oční kontakt mezi námi.. chvíli mi sice trvá než mi dojde co myslel, ale jak mi to dojde hned to ze sebe vyhrknu..
"A co to zrovna tebe zajímá?" zatvářim se kysele, a očima se zas zaměřim na svojí absolutně natékající a už teď namodralou nohu..
"Tak promiň, myslíš že sem to udělal naschvál?" ani se nemusim dívat, abych si domyslela jeho dotčenej pohled..
"Docela by mi to k tobě zapadalo.." pokrčila sem rameny..
"A co bych s toho asi měl? Prohráli by sme nejbližší zápasy, protože nebudeš moct hrát, muset se ti teď omlouvat, a ještě ke všemu nasranýho bráchu že sem zmrzačil jeho ,nejlepší kamarádku,.." neušlo mi jak hnusně použil ironii v hlase.. furt si myslim že je to debil... x(
"Když už si začal o Billovi.. vyklop cos mu udělal!!" místo pohledu plném autority dokážu vykouzlit jenom něco mezi prosebnym a nasranym výrazem..
"Já?? Cos bych mu asi tak měl dělat?" nevim na co myslel ale vypadal v obličeje fakt zhnuseně..:!
"Prosimtě, nedělej ze sebe debila když už větší bejt nemůžeš.. Dneska byl vážně divnej, a to že mi neřek co se stalo mě dovedlo k tobě..!" vyklopila sem ze sebe všechna podezření..
"Já mu nic neudělal! Nemůžu za to že se vždycky několik dní rozhoduje než učiní rozhodnutí" jemu se to asi zdálo totálně srozumitelný.. ale já sem nepochopila ani půlku z toho co řek..
"Nad čim se rozhoduje?" už sem se ani nesnažila vypadat naštaně a nechala sem svojí přirozenou zvědavost dát najevo..
"Nemyslim si že by byl zrovna šťastnej kdybych ti to řek.. navíc řekne ti to sám.. dřív nebo později bude muset" pokrčil rameny, zas jak kdybych tomu měla bůhvíjak dobře rozumět..
"mmm" nehodlala sem se v tom už rozebírat, jestli si myslí že mi to řekne sám- bude muset- tak s nim nebudu trávit ani o vteřinu dýl mluvením než je nutný....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -8.díl

29. března 2009 v 16:09 | Verýs
"Promiň ale už budu muset.. je trochu pozdě" smutně sem se usmála na Patrika, nevim přesně jak dlouho sme na tý lavičce seděli, ale připadalo mi to jako chvilka, s nim je mi tak hezky..
"Jo tak já tě pudu vyprovodit" až teď sem si uvědomila že asi za ty dvě hodiny co tu sedíme sme skončili v pozici když já sem si přehodila nahy přes jeho nohu a on (podle mě) nepohodlně seděl tak abych já měla co nejvíc toho pohodlí.. x)

"Hee myslíš že bude někdy možný aby mě tví přátele ,,vzali,,.. nepotřebuju aby mě kdovíjak milovali, ale když vym že někdo de otevřeně proti mě docela mě to štve" přerušil moje myšlenky asi v půlce cesty zpátky...
"To nevim, myslim že Terry nebude mít s tebou nějaký velký problémy, Sam je hodně připůsobivá když si o tobě bude myslet že si v poho tak tě přijme. A Bill.. no ten se jenom bojí o mě, ví jaký mam štěstí na kluky a nechce abych se zas zbytečně trápila" připustim trochu smutně..
"A Tom?" z jeho tonu cejtim že nemusim odpovídat, ale v očích se mu září netrpělivost se zvědavostí
"Tom neni můj kámoš.. Tom je debil se kterym se nenávidim už od tý doby co sme si zašlapávali bábovičky na písku.." řeknu trochu vostřeji než byl můj půodní záměr...
"aha.. a já si nejdřív myslel že vy dva spolu něco máte jak se vždycky na tebe dívá-.."
"cože?" vyhrkla sem ze sebe aniž bych ho nechala dopovědět..
"no.. toho sem si všim hned ten první den co sem tu byl.. takovej divnej skoro až frustrovanej pohled, a pak když se na tebe díval takovim ochranitelskym pohledem, nevěděl sem která bije.. ikdyž na tý chodbě mi došlo že ON s tebou nic nemá, to ten druhej.. " vypadalo to že se na něčim zamyslel..
"ochranitelskej?" vyhrkla sem zas ze sebe.. takovího pohledu sem si u něj nikdy nevšimla, jenom věčnejch vražednejch a nenávistivejch...
"no nebo tak něco.. vážně se musíme bavit zrovna o něm..?" omluvně se na mě podíval, pořád mi jeho obličej připadal tak krásnej, ale necápala sem ten hlas vzadu v hlavě kterej křičel samí nesmyslný věci..
"ne, samozřejmě..." řeknu zamyšleně, teď si nedokážu pořádně srovnat v hlavě co je správný a co ne..a stejně na to už nemam moc času, zrovna přecázíme na roch mí ulice..
"promiň jestli něco chápu špatně.. ale nezlobíš se na mě že ne?" koukne se na mě provinile a já zas poznám toho citlivího kluka...
"ne, vůbec.." usměju se hned, copak by to šlo? Zlobit se na něj.. ?
"to sem upřímně rád" usměje se taky.. z jeho očí poznám že to fak myslí upřímně..

Těch pár metrů k domu mě nechal zas svobodně přemejšlet.. oba sme mlčeli a zjevně nám to teď ani nevadilo..
"Hee, můžu se tě na něco zeptat?" otočila sem před domovníma dveřma..
"Klidně.." řekne nesoustředěně..
"Jaks věděl kde bydlim, předtim sem ti to neřekla a nevim kolik lidí na škole ví kde bydlim, ale moc jich neni.." snažila sem se o lhostejnej ton, ale podle jeho pobavenýho výrazu mi na to moc neskočil..
"Vlastně sem se ani nemusel nikoho ptát.. jednou sem tě tu viděl.." usmál se totálně neodolatelnym pohledem..
"Tys mě špehoval?" řekla sem podezíravě...
"Řek sem že sem tě tu viděl.. ne špehoval.." zasmál se, ale podle mě mě špehoval.. hádat se s nim ale nebudu.. x)
"Aha.." víc inteligentní odpověď ze se be nedostanu...
"Už tě nebudu zdržovat.. tak ve škole se uvidíme?" zapoměla sem se soustředit na jeho slova a pozorovala jak se poamlu (nenápadně) přibližuje ke mě..
"Ehm.. cože?" zvednu hlavu zas nahoru abych viděla jeho výraz... buďto se dusil nebo zadržoval smích- to druhý.. asi mu připadám děéésně vtipná..xD
A pak- vlastně ani nevim jak- stalo se to tak rychle že sem nepostřehla běh věcí tak rychle jak se děli. Najednou sme se začali líbat, nemůžu říct že se mi to nelíbilo, ale nebylo v tom ani zamák... lásky?? Je možný že zrovná já hledám v polibcích lásku a zájem? když sem chodila 3 měsíce s tim idiotem ke kterýmu (jak postupem času zjišťuju) sem nikdy nic necítila..?? Fakt se se mnou něco děje... x(

***RÁNO***
"To se někdo má že si může vyspávat až do odpoledne.." ikdyž se mi ten hlas zdá tak absolutně skutečnej že skoro vylučuju možnost že bych pořád ještě spala.. ale stejně se mi nechce stávat tak jao už po tolikátý se otočim a ten hlas prostě ignoruju...
"Tak fajn, já počkám, ale nevim jestli Patrik taky.." při tom slově Patrik sem se donutila otevřít aoči, abych se přece jenom potvrdila jestli spim nebo ne..
"KONEČNĚ" přes půlpokoje proti mě sedí Terry a radostně si hned přiskočí sednou vedle mě..
"Co je?" mžourám na ní očima a snažim si uvědomit co je za den.. nebo aspoň za roční dobu..
"Už jak dlouho si tu s tebou poídám, ikdyž předpokládám že ty o tom stejně nevíš.. ikdyž občas si mi něco řekla.. teda pořád jedno a to samí abych byla upřímná.. ty toho Patrika máš hodně ráda co?" spustila na mě vodopád slov že sem měla dost co dělat abych s ní udržela krok..
"Terry, doprdele, jak tu seš dlouho už?" zmateně sem i uvědomila že fakt už nespim, že se snažim posadit na svojí postel kde se zrovna ten rozvaluje Terry a nejvíc ze všeho se snažim vzpomenout jestli ten včerejšek byl taky jenom sen- tolik štěstí najednou by prostě v mim případě nebylo možný...
"Sem tu jenom 15 minut.. ale i tak sem toho slyšela až dost.." šibalsky se na mě usmála..
"Zas sem mluvila ze spaní?" koukla em se na ní zděšeně a z každýho kousku svího mozku si snažila vybavit co se mi mohlo zdát tak záživnýho že by to pobavilo i Terry.
"Nic moc.. asi sis přehrávala všechno co ste včera řikali.. musim uznat že nádherně napodobuješ klučičí hlasy" uchichtla se..
"Aha.. to sem teda upřímně ráda že se ti to líbilo" řeknu s tvrdym sarkasmem v hlase a v poloběhu vypadnu z pokoje do koupelny... To my ještě scházelo, netrpělivá Terry, dychtivá poslechnout si ještě jednou úplně všechno co sem včera dělala s Patrikem..

"w-o-w" po hodině a půl sem konečně dokončila každičkej detail včerejšího večera všetně řeči těla a všemožnejch jazykovejch rozborů.. doufám že už je Terry spokojená, v poslední době sem jí fak zanedbávala, tak aspoň takle se jí to snažim vynahradit..
"a budete spolu chodit?" přerušila můj tok myšlnek, tim že mi nahrnula novej.. vlastně já ani nevim, co když si to on bere jinak než já.. a vlastně ani nevim jestli bych s nim chtěla chodit, nic zvláštního k němu necítim.. dokážu si ho představit jako nejlepšího kámoše, ale kluka..? To nevim..
"já nevim, řikal že se uvidíme ve škole, tak si tam asi spol promluvíme.. nevim jestli to bere stejně jako já" pokrčila sem rameny.. u Terry stejně jako u Billa nešlo jinak než říct pravdu.. kdybych jim nějakym způsobem lhala nebo jim něco JENOM zatajila, cítila bych se provinile..
"A jak to bereš ty?"někdy mi až vadí jak je Terry vnímavá, potřebuje vždycky mít ve všem jasno a že z toho má ten druhej vždycky zamotanou palici..
"No newim.. líbí se mi, je milej, hodnej, vtiponej.. prostě dokonalej.. ale znáš mě výš že já sem pesimistka tak jenom čekám kdy se to pokazí.." sklopim oči dolu, aby neviděla jak moc mě tahle věta zabolela..
"Achjo.. Smíšku.." obejme mě, to mi jenom dokazuje že sem jí nepřesvědčila "vždyť ty máš taky právo bejt šťastná, a jestli tvůj pesimismus po Erikovi jenom narost, tak tě ujišťuju že jestli někdy budeš chtít bejt smutná tak tě nakopu do zadku" pohladí mě po vlasech a pak se na mě podívá.. nejde mi jinak než se tomu zasmát, někdy bych chtěla mít aspoň půlku Terryinýho optimismu
"Děkuju, Terry" obejmu jí pro změnu já... někdy si řikám proč nejsem lezba, všechny problémi s klukama by byli vyřešený.. ale to já nikdy nebudu- už proto že sem šílená když de o kluky (vybíravá)...

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -6.díl

29. března 2009 v 16:08 | Verýs
...Možná překonávám sama sebe, ale z dnešního večera si vůbec nic nedělám.. obvykle vyšiluju už 4 hodiny předem, a teď? V klidu sem si udělala úkoly a teď se nenuceně válim na posteli.. vždyť du proboha na rande s nejhezčim klukem (asi) v celim městě- měla bych bejt aspoň šťastná, když už ne z toho že se mi dostalo té pocty, tak aspoň z toho že se to stejně dřív nebo později dozví blbeček Tom a na jeho reakci bych se normálně těšila na víc než cokoliv jinýho- aby ne taková skvělá šance jak ho vytočit.. fak sem už paranoidní.. nebo mi možná jenom hrabe z Německa, kde sou ty časy když sme bydlely jako rodina v našem krásnym malim baráčku kousek za Miami.. x(

"Smi, můžu?" strčí mi hlavu do dveří máma..
"Když už seš tady.." pokrčim rameny, pořád sem jí ještě neodpustila, a ještě hodně dlouho to nehodlám dělat..
"Vym, že seš na mě naštvaná, a ráda bych si o tom s tebou promluvila.. ale máš tu Billa" trochu mě zaskočila, vždycky se vehementně bránila tomu že by sme mohly diskutovat o jejích chlapech..
"Fajn.." zvednu se a du do haly otevřít Billovi...

"Čus" usměje se na mě, když dorazim ke dveřim..
"Zdar.." nevesele se usměju... "otevřela ti máma" dodala sem udiveně
"Jo taky sem se divil.." pořád u něj převládá ten krásnej, zářivej úsměv..
"no tak dem ke mě" otočim se s Billem v patách se vydám do pokoje.
Pro moje štěstí zjistim že tam máma už nestraší...
"Řekneš mi co se děje? Nebo si to mam nějakym zvůsobem zkusit domyslet?" zaskočená se k němu otočim, už se stihl uvelebit u mě na posteli..
"Nevim jestli se mi o tom chce mluvit" přiznám popravdě, s nim je tak lehký mluvit vždycky pravdu
"A kvůli tomu si nebyla na tý párty před 2 dny?" ta párty no.. uplně sem na ní zapoměla, to byl ten den kterej sem strávila se Sam... SAKRA !
"No neslíbila sem že přídu" pokusim se o úsměv, ale z jeho výrazu vyčtu že mi to nezbaští, zná mě až moc dobře..
"Terry tam byla, a Erik taky.." řekne trochu přiškrceně, já se nepřestávám na něj udiveně dívat..
"A co mi je do Erika?" vychrlim trochu moc jedovatě "stejně už spolu nechodíme tak co" dodám rychle..
"Jo to je fak.. dneska deš s tam tim že jo.." zdá se že stejně jako já ještě nezná jeho méno, a přes to oba víme přesně o koho de..
"Jo.." zamračim se, už bych měla cítit nějakou reakci na dnešní večer, ale pořád sem ještě poměrně klidná..
Strávíme hezkou chvilku jenom tim že oba si přemejšlíme, nikdy mi to nevadilo, já sem vždycky byla taková že sem moc upovídaná nebyla- ale když na to příde dokážu bejt pořádná mluvka.. a Bill je prostě takovej že pořád o něčem přemejšlí, málokdy odhadnu co by to mohlo bejt- i podle jeho výrazů- ale prostě sme takoví... 2 věc co máme společnou.. x)

"Co se ti líbí víc Decode nebo Full Moon" zamyšleně najednou zvedne hlavu- jestli celou dobu přemejšlel která písnička z new cd Twilight je lepší, tak už fak ty jeho myšlenkoví pochody ani chápat nechci..
"Nevim- Decode je skvělá, výš že Paramore miluju.. ale Full Moon má něco do sebe, je to takoví prostý- vesnický.. nevim, obě sou super" pokrčim rameny..
"Takže komu bys dala přednost? The Black Ghosts nebo Paramore..?" pozvedne zvědavě jedno obočí..
"Má tahle konverzace nějakej smysl.." snažim s ho odvést od tématu, rozhodování e moje slabá stránka a ikdyž de o takovou blbost, asi bych to dlouho zvažovala..
"Jo, má to pro mě smysl, tak co? Paramore nebo The Black Ghosts?" tak to ho asi už neodradim..
"Nevim, třeba Green Day, jestli na tom záleží" vypálim ze sebe jméno první kapely kerá se mi líbí a přišla mi na jazyk..
"Hmm" zas se ponořil do svího myšlení.. zjevně to je pro něj fak důležitý.. x))
Nějakou chvíli zas mlčíme každej ponořenej do svejch myšlenek, já čumim na něj on čumí z vokna a vlastně si ani neuvědomujem že nic neděláme- a přesto se nenudíme..
"Za chvíli bude šest tak se du připravit, počkáš tu chvíli že o?" omluvně se na něj podívám že ho tu hodlám nechat samotnýho, ikdyž vym že on si vždycky vystačí sám..
"jo, v poho.." zářivě se na mě usměje tim jeho pohledem kterej mě hřeje u srdce a u kterýho se nedá ani pochybovat že neni upřímnej..
"15 minut" usměju se a zmyzim v koupelně..

Rychle se vysprchuju, splnim základní hygienu, vysušim vlasy- vyžehlim a pak se jenom už namaluju.. nic víc za potřebí nemam, zas tak z toho unešená nejsem abych strávila celej den v koupelně ;) Stejně budu mít zas dilema co si vezmu na sebe- to to vyváží.. xD
"Sem tu" vlezu zas do pokoje, pro moje nemalí překvapení se Bill téměř ani nepohnul, zvednu ke mě hlavu a hned jí zas sklopil spátky...
"Už výš co si vezmeš na sebe?" zašklebí se na mě po chvíli, kdy už bezradně stojim před skříní a čumim co tak by bylo ,vhodné,
"Ještě ty mě znervozňuj" naoko se na něj naštvu...
"Vem si ty šmouloví.." asi zahlíd že si vybírám kalhoty a z mojí pestrý nabítky se nikdy nedokážu rozhodnout jaký si mam vzít..
"proč zrovna ty?" překvapeně se na něj podívám, že je ochotnej se zapojit do mího uspořádanýho chaosu..x)
"no.." pokrčil rameny "nejvíc se mi v nich líbíš" už se na mě zas nedíval, upřeně si pozoroval ruce, a myslim že nebylo učel jak se drobně začervenal v obličeji
"aha" vyhrkla sem zaraženě-překvapeně-a šokovaně zároveň ze sebe..
Když si uvědomim že z něj asi už nic nevyjde, otočim se zas ke skříni vytáhnu ty kalhoty a poožim si je na poslet vedle něj...


od autorky- heh, omlouvám s ezatim s eještě nic moc neděje, ale sibuju že brzo se to změní, už na tom pracuju.. =O*

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -5.díl

29. března 2009 v 16:08 | Verýs
"Odkaď výš jak se menuju..?" vyvalim na něj oči "no tady na škole tě zná každej duhej člověk.. a po tý scéně na chodbě to neni tak těžký se dozvědět.." usměje se a odhalí mi tim svoje zářivě bílí zuby.. trochu mi to sekne mozek, ale přece se nenechám zblbnout nějakym nováčkem, nebo spíš miláčkem celý školy..

"Smíšku deš..?" zařve na mě zezadu (teď už) Bill, otočim se a tim mu odkreju zcela novej pohled. usměje se a něco si mumlá, sem si jistá že na mě bude čekat před školou..

"jestli potřebuješ jít tak tě nebudu zdržovat.." otočim se zpátky k němu, zpomaleně sem si všimla že sem zůstala čumět na dveře kde zmizel Bill...

"Ne v pohodě.." rozpačitě se otočim a usměju se mu do toho dokanale krásnýho obličeje..

"Já.. jenom sem se tě chtěl na něco zeptat..?" tajemně se usměje, ale rozhodně ne nějak sebekriticky.. to sebevědomí z něj totálně srší..

"no tak se ptej.." začínám bejt už docela netrpělivá, pomalu se celá škola vyprazdňuje a my tu ještě tvrdnem

"dneska večer máš čas?" řekne úplně vážně, kdyby se u toho aspoň trochu usmál, ale to ne kouká se mi zpřímá do očí ze kterejch poznám akorát to že jdou z hnědý až po černou...

"no asi jo.." pokrčim rameny, a snažim se působit jak by na mě neudělal vůbec žádnej dojem..

"tak fajn, vyzvednu tě v 7.." s takovim zvláštnim výrazem v očí se ke mě přiblíží, usměje se a vklídku odejde pryč..

Mírně zděšeně stojim ještě nějakou chvíli na místě než se zpamatuju a v tichosti dojdu před školu k Billovi. "Co to mělo bejt?" vrhne se hnedka na mě "co já vym.." pokrčim rameny, a stejně jako předtim se snažim působit i teď ledabile "prosimtě, když mluvíš s takovym frajírkem, tak to asi něco znamená ne?" miluju když takle vyšiluje :D ale asi má pravdu kdybych to řekla nějaky KAMARÁDCE, druhej den by to věděla celá škola, u Billa mam aspoň tu jistotu že mu to nikdo nebude věřit "tak fajn, ale tichost jasný" vrhnu na něj ostražitej pohled aby si ještě nedělal prdel z mejch slov "jasně,jasně" přitaká hned a v očích se mu šibalsky zaleskne "večer mě chce někam vzít a já ze zvědavosti pudu.." opatrně sem skousávala poslední slova, ale jeho odpověď nebyla tak strašná jak sem si představovala, jenom se začal zářivě usmívat "no počkej až se to dozví Tom" rozzářeně se na mě podívá a ty plamínky v očích se už nedaj jen tak přehlídnout "fajn, ale já myslela že tobě to můžu říct právě proto že to nikomu jinýmu neřekneš" snažim se hrát naštvanou, ale hlava mi začíná šrotovat proč zrovna toho blba by to mělo štvát "jasně že to nikomu nepovim, Tom se nepočítá..." už zase vytách ty řeči že sou dvojčata, že sou jako jeden, nikdy sem tomu nevěnovala větší pozornost než ten kolotočář u kterýho chtěli společnou poloviční vstupenku... ale teď mě s tim už fak štve, Tomovi do mě nic neni, taky to dává dost jasně najevo jak hrozně ukradená mu sem protože sem zbyla asi jediná na škole se kterou by se ještě nevyspal.... x((
"Tak fajn jak chceš, nic mu neřeknu.." rezignovaně rozhodí rukama na znamení porážky

"jo..jasně.." řeknu nepřítomně a dál se prodírám v mysli, co si asi ten blb může o mě myslet? Nejradši bych mu nakopala do tý jeho slavný pr*ele, ale to by se mohlo stát že ještě přijdu o Billa, což by teda byla nevýslovná stráta- kdybych někdy chtěla bráchu, byl by to určitě Bill.. !

"hey, co sem zas udělal že se mnou nemluvíš?" zarazí se v půlce ulice a netrpělivě se na mě kouká, nejdřív přemejšlim že bych mu mohla lhát až by se mi od pusy prášilo, ale to mi nikdy moc nešlo..

"jenom přemejšlim, poď prosimtě" popadnu ho za ruku a nemusim se ani moc snažit aby sem ho táhla, hned se vedle zas zařadí...

"o čem?" teď už se na mě kouká zvědavě, zas si musim ujasnit jestli lhát nebo ne.. x(

"o čem co?" zařadim radši zpátečku a hraju si na blbou..

"o čem přemejšlíš, tak že mě ani nevnímáš?" omluvně se na něj usměju, vym jak to nenavidim sama a jemu to dělám skoro furt že ho skoro nevnímám...

"no to by bylo asi na dlouho.." andělsky se na něj usměju

"ze školy je to sem asi 15 minut, tak mi řekni co si za tu dobu vymyslela tak světobornýho že mi to nemůžeš říct.." nemůžu se zbavit dojmu že kdyby na to přišlo klidně by to ze mě vymlátil..!!

"řeknu ti to.. ale sou to jenom moe úvahy nic ,,světobornýho,, jak ty řikáš" nevim co bych měla dělat abych si ho udobřila, ale podléhat mu teda nebudu..

"a kdy teda?" ta jeho netrpělivost- další věc co máme společnou.. xD

"později.." vážnym výrazem tuhle kapitolu uzavřu, a ať se snaži jakkoliv taky mu to došlo že nemá navybranou a já se k tomu tématu už fak nevrátim..

"Fajn.." hořce polkne pak až pokračuje "..dneska teda máš čas?" dělá na mě dojem že se mnou bude mluvit jenom aby řeč nestála- z donucení.. x(

"ještě nevim.. máš něco v plánu?" ten smutnej podton v mym hlase zněl žalostně mym vlastnim uším

"no myslel sem že bych přijel, Sam řikala že potřebuje mluvit s Tomem.. o samotě" udiveně se na něj zůstanu čumět..

"co že se Sam chystá udělat??" vyhrknu bez přemýšlení, kterýho tady zas tak potřeba nejni, buďto mu chce rozbít ,,pusinku,, nebo sito s nim rozdat ještě jednou, ať to nebo to, ani jedno nesmí připadnout v úvahu..

"neboj, myslim že ví co dělá.." pokrčí rameny s lhostejnym výrazem..

"jo, tak to je super.." řeknu s krutym sarkasmem v hlase..

"Sam určitě ví co dělá, neměli by sme se jim do toho pléct.. konec konců je to jenom jejich věc.." má pravdu- už jako tolikrát má pravdu.. nikdy to sice nepřiznám nahlas, ale vždycky když de o rozhodování on má navrch už tim že si vždycky ví rady a na všechno má odpověď- což je někdy nemálo otravný.. x)

"Jo asi jo.." tyhle slova mě nestály jenom to že sem to přiznala, oni sami znamenaly mojí porážku- a to on věděl..

"Tak fajn, hee já běžim, odpoledne přijdu" řek najednou, já jenom nerezervovaně se na něj podívala- spíš zírala, uchechtl se a pak se vydal jinym smě rem na zastávku....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -4.díl

29. března 2009 v 16:08 | Verýs
V doměnce že ještě neni ani poledne se převalim... a chci si broumat dál, jenže mi jako naschvál začne pípat mobil.. "to mi nemůžete volat až vstanu.. nebo radši vůbec" nadávám, při hledání mobila v obrovský změti bordelu, kterej ustavičně panoval na mim nočnim stolku..

Halo.. no.. kdo to je?"

Se vždycky koukni nejdřív na displej inteligente.. podle hlasu poznám jednoznačně Sam

No většina lidí nejdřív dá vědět že zavolá a ne když ten duhej spí."

Kdybych ti měla řikat že zavolám ,nemusela bych ti volat, a rovnou ti to říct...

Hmm.. na tm něco bude.. tak co se děje?

Pudeš ven?

Sáám.. ty mě zabiješ. teď sem vstala.. a večer je ta párty..

Hee já bych tě o to neprosila, kdyby to nebylo absolutně akutní..!!

No dobře.. hee ale až za tak půl hoďku ju..??

Jo to stačí sem v parku..

Newim sice co po mě může chtít tak důležitýho.. ale náladu na vstávání teda ještě rozhodně nemam.. :( chjoo.. proč musim bejt tak neuvěřitelně líná..??

Nakonec teda vstanu, a nějak se připravim že do 15 minut sem schopná vyjít z domu..

"Ahooj" z mího nepřetržitýho přemejšlení mě vytrhne Sam, asi mi šla naproti.. no teda určitě, kdžy tu teď stojí přede mnou.. "ahoj" obejmem se.. všechno se mi zdá v cajku.. netváří se nějak divně, nadrženě, zmátěně.. tak fak nevim co se děje... ?? Teda když se rozpovídá.. všechno pochopim.. "ty ses s nim vyspala..??" zůstanu stát s votevřenou držkou na chodníku "no jasně.. ještě támhle tě neslyšeli" máchne rukou na konec ulice, ikdyž i tam se lidi skoro nevěřícně otáčeli... "tak promiň, ale jak sis myslela že zareaguju na to když se moje nejlepší kámoška vyspí s klukem,kterýho absolutně nenávidim..??" už trochu ztišim hlas.. ale nálada se mi teda hoodně zkazila.. "ale taky je to bbrácha našeho nejlepšího kámoše.." snaží se o obhajobu ale to jí u mě moc nezabralo.. "a co ti řek??" pokusim se trochu zmírnit obvzduší "no...že to bylo dobrý" nevině se na mě usměje a já mam pocit že fak asi budu zabíjet "áá.. to mě fak zajímá.. to ti řek bylo to dobrý naschledanou..?" možhá toho vydržim míň než em si kdy myslela "ježiš.. nevyváděj furt, prostě se stalo, já s tim nic nezmůžu a ty taky ne.. nedělej jak kdyby si byla neposkvrněná.." no jasně.. to sem si mohla myslet že do toho bude tahat minulost "nech toho Sam.. ty výš že tamto je už dávno za náma, nebudu nikomu nic kazit a ty toho taky nech" snažim se jí uklidnit.. ikdyž ten co by potřeboval uklidnit sem já a ne ona "tak promiň, ale já fak nevim co mam teď dělat, už se nedokážu podívat Billovi do očí.." abych jí aspoň trochu utišila od těch nesmyslů rychle jí obeju, a nechám jí zamokřit mi mojí mikču... trochu mi je taky do breku ale co zmůžu, jako by nevěděla co je ten debílek zač.. "hee Sam, já ještě moc dobře nepochopila co chceš po mě" překvapeně se mi podívala do očí pak si utřela nos do rukávu a začala.. "no, já totiž, potřebovala sem to někomu říct, tak aby to druhej den nevěděla celá škola.." myslim že začínám pobírat vo co jí go "a po mě chceš aby na toho trotla dupla aby to z jeho srany taky nikdo nevěděl.." domyslela sem si.. za ní, jenom pokrčila rameny a sklonila hlavu k botám "super.." zrovna mě z roho mrákoty nebrali, ale toho že budu moct bez nějakýho povyšování mu říct do xichtu co si o něm už dlouho myslim bude na druhou stranu trochu ulevující...

***RÁNOO***
S e Sam sme to všechno probrali, domu em přišla docela brzo na svůj stereotip kolem půlnoci.. ale stejně sem byla mrtvá.. ani ve snu by mě nenapadlo že by si s nim Sam něco začala, když ho nenávidí úplně stejně jako já.. u Terry bych se moc nedivila, ta jak řiká ,,ho snese,, sice to nechápu ale je to její věc..
"Mámo já du do školy.." zařvala sem v poloběhu na schodech,. nějak mě z toho přemejšlení přešel pojem o čase a tak mam asi tak pět minut abych zvládla normálně půl hodinovou cestu..

"Pardon, du pozdě.." vrazim totálně udejchaná do třídy a rovnou si du sednout na svoje mísstečko.. "to ale nejni žádná novinka, máte pro to dneska nějaké srozumitelné vysvětlení? Nebo mam připasat další hodinu k seznamu vašich neomluvených" mračila se na mě učitelka, to sem odůvodnila tomu že zjevně nikdo zas nic neumí a tak si to jako obvikle vybíjí na mě "kočka mi sežrala budík" hodim na ní holiwoodskej face, to jí zjevně dorazí napíše si něco na papír a dál se mi nevěnuje.. hodim si na lavici věci a zhlídnu třídu, docela dost lidí chybí, to je docela divný náš průměr na den je 2 chybějící, teď to tipuju tak na 5.. a mezi nima OPĚT Sam.. "Smíšku.. HEY" nejdřív zašeptá, ale než se stihnu otočit zařve přes celou třídu Bill...

"Hlasitějš by to nešlo viť.." zatlemim se na něj, on ale jako by to ignoroval

"Co je s holkama..?" překvapeně na něj vyvalim oči

"holkama..?" zopakuju to množný číslo co mě částečně mate..

"no Sam a Tery..?" zatváří e jak kdyby to bylo nějak srozumitelný, otočim se naproti přes uličku, a fak že tam nejni ani Tery, ale to je divný kdyby jí něco bylo napsala by mi...

"no asi zaspala.." obrátila sem se zas dozadu

"aha.." pořád s nechápavim výrazem sklopí hlavu a začne si něco psát, nikdy ten jeho škrabopis
nemůžu přečíst, tak se otočim k sobě do lavice a až do vytouženýho zazvoinění si kreslim, nebo spíš čmárám, nedává mi to smysl ale líbí se mi to..
"Deš?" přijde mi k lavici Bill, pomalu si zvykám že tenhle den strávim jenom s nim, ikdyž mi to nikdy předtim nevadilo, mam takovej menší strach že se budu nudit.. !! "jojo.." popadnu tašku a aniž bych měla ponětí co je za hodinu du vedle něco...

"Kde máš bráchu.." dojde mi že dneska mě ještě ani nezahrnul svejma nadávkama..

"No zůstal doma.." řek potichu jako kdyby pochyboval o tom co právě řek..

"Ty woe.. jak si můžou dovolit chybět v pátek.. poslední den a ani jeden z těch lenorů to nevydrželi.." sem trochu nasraná, teda hodně. Ale sama nevim proč..

"Hmm..." zašuměl potichu..

"hee co se děje..?" někdy se snažim pochopit nepochopitelný, a když de o Billovu náladu je to extra nepochopený...

"nic.." pokusí se o jeden ten úsměv, co má přesvědčit, ale v jeho případě hned poznám že se přetvařuje..

"tobě ta sláva fak stoupá do hlavy.. už se směješ jak nějakej německej Brad Pitt.." rozhihňám se, pro moje překvapení se taky rozesměje... :D

***PO ŠKOLE***
"Smíš.. čekej.." chytne mě někdo za rameno.. když se otočim nečeká za mnou Bill ale ten kterýho sem viděla jenoom párkrát a nečekala bych zrovbna JEHO.. !!

Čas na novej začátek.. nebo ne??-3.díl

29. března 2009 v 16:07 | Verýs

***PO ŠKOLE***
S Billem sme na tý lavičce ještě prokecali docela dlouho, a málem sme nestihli včas doběhnout na němčinu.. nakonec teda jo i s několika minutovou přednáškou učitelky.. pak už sme měli kažřdej jinak hodiny.. a teď si to štráduju do skříněk, Terry, Bill a blbeček Tom končej až po mě, takže předpokládám že mě pak vyzvednou doma..

"doprdele" zůstanu stát před svojí skříňkou, zas mi jí ty kreténi počárali, už mě to sere, tenhle měsíc je to už po 50-tý .. !! Kdybych věděla kdo to je aspoň, ale na naší školu chodí asi 1700 lidí a bůhvíkolik z toho je kluků který by toho byli schopný.. no určitě hodně.. ae stejně budu já kdo to bude drhnout.. :-/

Celou cestu sem kopala do všeho co mi přišlo pod nohy.. doma sem si hodila baťoch do pokoje a hned sem se svalila na postel.. zas mam tu svojí neutrální náladu.. nic se mi nechce dělat, všechno mě nudí.. asi napíš smsku billovi abych se zas pobavila..

Čauky, hee vyzvednete mě po škole?..

B...Čawés smišku, když si to její výsost přeje tak klíď, ale taky nám můžeš jít někdy naproti xP..

Tvoje výsost ti poroučí, abyste mě vyzvedli doma.. jo a blbečka toma můžeš nechat doma :P..

B... no tak fájn, a můžeš bejt klidná.. Tom s náma pude.. xP už se na tebe hroozně těší..

Jo ten tak.. hee du na oběd, abyste na mě pak nemuseli slintavě koukat.. :D zatim paa =*

B... ook, zatim paa smíšku.. :)

Strčila sem si mobila do kapsy a vypravila se dolu.. oops místo mámi sem ale v kuchyni našla nějakýho chlapy.. "ehm,ehm.." odkašlala sem si a opřela sem se o futro kuchyně.. on se na mě jenom líně podíval, mam takovej pocit že sem ten xicht už někde viděla, ale ani zaboha si nevzpomenu kde.. "takže maminka má novího?" kouknu se na něj alá mimonkoo.. :D "no jak vidíš.." odvrátí mi "jo, a byl byste tak laskav a řek mi kde máma je?" je mi z něj nablití, sice je fak pěknej, ale tohle je nad moje síli.. :-! ... "asi v koupelně.." otočí se zas ke dřezu a něco si tam kutí.. jenom na něj zezadu udělám vyplázlej jazyk a vydám se do koupelny za mámou..

"Hee já myslela že mámě nějakou dohodu.. nebudeš si sem tahat chlapy když sem doma.."

"Ale on přišel, když si byla ve škole.." zatváří se jak svatoušek..

"Mámo seš nechutná.."

"Tak promiň Smi, ale ty to asi nikdy nepochopíš že nechci bejt pořád jenom sama.."

"Jo tak ty si někdy byla sama? Hned jak táta odletěl hupsla si do postele s nějakym týpanem, nehledě na to že máš každej tejden novího chlapa.. !!

"Ty si to moc dramatizuješ, nemůžu za to.. ještě nejsem tak stará abych si nemohla užívat.. "

"No jo to je fak.. už se těšim až se mnou začneš chodit i na kalby.." řeknu jí ironicky a bouchnu s dveřma.. teď se mi ten Billův nápad jeví jako dobrej.. seberu nejpotřebnější věci a pomalu du ke škole, přece jenom mam ještě hodinu a něco..

No úžasný.. pomyslim si stojim před školou a až za půl hodiny jim končí vyučování.. fak super.. du si sednou na tu lavičku jak sme byli o odpolce s Billem a rozhlížim se všude kolem.. když přejíždim okna učeben.. všimnu si že na mě kouká někdo z okna.. podle očí je to asi ten kluk jak sem ho viděla na tý chodbě s Erikem.. a pak venku jak byl s těma blbkama.. to bude asi i ten jak ráno udělal ten rozruch.. hmm ale jak to že vůbec nic o něm nevim.. kdyby byl novej, rozkřiklo by e to rychlostí blesku, ale jako by se vynořil od nikud a jako by tu byl odjakživa.. noo nakonec si vytáhnu mobila a začnu si hrát hry.. zabořim se do toho tak že si ani nevšimnu že zazvonilo, až když se začne ozývat hluk a děcka se valej ze dveří jako Tsunami a malí školní dveře sotva odolávaj.. tak si teda stoupnu a du si stoupnout někam bokem ke dveřim aby si mě všimli, ale nebyla sem v hlavnim proudu.. ikdyž je mi nad slunce jasný že pudou mezi posledníma, mam se napozoru, kdyby NÁHODOU.. "BAAF" houkne do mě někdo zezadu.. "krva," vyjeknu a svalim se na nějakýho kluka.. "jéj soorráč" usměju se na něj.. zná se mi povědomeej, ale to nejni na naší škole možný.. "v poho" odvrátí a pokračuje.. "nono. smíšku.. nemůžeš obtěžovat neviný lidi..." otočim se na ty blbi za mnou.. "kecii.. ty vaše poučky.." vypláznu na ně jazyk, bez známky zájmu "he a neřikalas náhodou že tě máme vyzvednout..?" všudy přítomnej Bill, to by nebyl on aby v něčem neměl jasno "no.. to by bylo na dlouho.. a nechci se o tom bavit" hodim na něj zářivej face...

Celej den sme zabili venku, nic moc.. trochu sem se nudila.. ale asi to bylo tim že sem celou myslela na to proč mi to máma furt dělá.. chová s fakt hrozně.. ! !
"Lidi já du domu.. chci se vyspat na zejtra.." vstanu z lavičky.. už je tma, a ani nevim co řešili "jo já du s tebou" řekne pohotově Terry.. tak se rozloučíme a vydáme se naší cestičkou domu.
"Tak ahojky" rozloučíme se nakonec i my a já vletim do baráku.. ještě tam byli něčí boty navíc tak sem radši šla hned k sobě do pookje tak sem hodila tlamu na posltel a zůstala strnule ležet ááž do rána.. ;)

Čas na novej začátek... nebo ne?? -2.díl

29. března 2009 v 16:07 | Verýs
***RÁNO***
Probuzení bylo hrozný.. snídaně ještě horší a teď se snažim co nejrychlejš vyčistit zuby, páč do minuty tu bude Terry a kluci a pak maj keci když sem pomalá.. no prostě... CRR.. kurva už sou tu.. no super dočistim to.. popadnu bágl a vystřelim z baráku jak střela..

"Nazdáár.." skočim stejně jako včera zas na Billa, jenže ne zas tak dlouze, je tam i Terry a mohlo by se u ní projevit žárlení :P ... "ahojky Terýý" obejmu jí taky aby nám už nezrudla víc "co se s tebou stalo?" všichni na mě nějak udiveně koukaj.. ale zas tak moc je to asi neudivuje "ale nic.. dneska se mi o něm zdálo.." usměju se.. Terry a Bill na mě hoděj divnýho xichta a Tom se jenom divně zaření- toho už úplně ignoruju... "jako myslíš těch pár hodin..? Těch pár hodin spánku se ti zdálo o klukovi kterýho nenávidíš a ještě seš hiperaktivní?" zjevně se ujišťuje Terry "jo přesně" usmívám se ještě zářivěji.. během cesty do školy jim vilíčim svůj dokonale úžasnej sen.. o tom jak sem několik hodin jenom nadávala Erikovi, a najednou se cejtim volnější...
"Kdo to doprdele je?" zůstanem stát na kraji školního dvora s votevřenejma hubama dokořán... přímo veprostřed u uskupila snad celá škola do kolečka a něco tak důležitýho maj.. "myslim že to je jasný.. nějakej novej týpan.. se koukni samí holky.." ukáže Terry do hloučku.. "hm kašlem na to poďte" mávnu rukou a dem si na svoje oblíbený místo hned u dveří...

Hned po první hodině se zbalim a jako první si to kráčim do učebny, Sam z nějakýho záhadnýho důvodu nepřišla vůbec a ostatně je docela nuda, bez ní.. "Neumíš čekat?" doběhne mě Terry, "co myslíš? Joo jasně že jo, ale nějak mě přešla nálada.. " neujde mi její úsměv.. "co se tlemíš?" zastavim se uprostřed cesty "ne nic, teda.. jo asi se líbim Billovi" ,,teda ty máš bliky holka,, pomyslim si a nic neřikám, otočim se a pokračuju v cestě na druhej konec školy.. "hee smíšku.. já vym že on ti toho řiká hoodně, a vym že nejni možný abyste si nikdy nepovídali o mě, takmi to řekni, já budu dělat jakože nic... " začne poskakovat kolem mě a žadonit jak malí dítě bábovičku "a co bych z toho měla?" to uhodla ještě jí to tak řeknu, jen ať se hezky snažej, oba sou tak trochu směšný.. no docela se u toho i bavim.. "neblbni snad sme nejlepší kámošky.." hmm tak už přeřadila na citoví vidírání :D "tak ok povídáme si... a no.." zarazim se.. já snad ještě spim, nebo chci aby se mi to zdálo, za náma si to kvačí Erik a horda holek za nim, kolem nás projde jako bych byla vzduch... "no co se děje?" nějak přestala asi vnímat okolí.. "čekej tady.." rozkážu jí a rozběhnu se za tim slizákem..

"Tak počkáš ne?" chytnu ho za rameno...

"A na koho jako?" rozhlídne se kolem.. asi chce ze sebe udělat většího debila než je.. !!

"Tak ais na mě ne.. potřebuju s tebou mluvit.." nasadim na něj nasranej tón

"A ty se nebudeš bát, když tu nemáš svího ochránce?" no jasně, blbeček, já mu to ještě pěkně vpálim..

"No to se nemusíš bát.. na takovího cvrčka si poradim vždycky" ohodnotim jeho ,,prej chloubu,, a všichni kolem se začnou tlemit, to mi přidává sebevědomí..

"No úžasný, hee ale nemam čas na takoví trosky jako seš ty.. takže jestli mi chceš poslat moje věci tak kde bydlim výš a už nevopruzuj.." lechce se mě chce zbavit xP... to teda né..

"Jo takže i do těch věcí mam počítat- Smolíkovi, Včelku Máju, a všechny ty kokotský píčoviny cos mě nutil poslouchat..? " rozesměju se, a dokonce i jedna z těch pipek co stojí za nim jí cuknou koutky.. "

"Ty sprostá mrcho.. nevim jak sem to s tebou moch vydržet tak dlouho" znechuceně mě přejede..

"Joo, to myslíš ty dva měsíce..? Ty dva měsíce, kdy si mě neustále podváděl s těma kurvama za tebou.." rozeřvu se na něj přes celou chodbu..

"No zato ty seš ta nejchytřejší na světě viť"

"No aspoň nemam IQ menší než pokojovou teplotu... jako ty..!" řeknu úplně vážně, už přestávám vnímat i ty lidi který se kolem nás uskupili...

"Dej si pozor.. ještě jednou řekneš něco co se mi nebude líbit.. a uvidíš.." chytne mě prudce za závěstí, a přitáhne si mě k sobě

"To se ještě uvidí.." flusnu mu do xichtu a s potleskem se vracim k Terry... teď už teda i Billovi a blbečkovi Tomovi.. "pááni, to bych do tebe v životě neřekla.. jako třeba seš schopná všeho, ale že tohle.. no dobře ty holka" nadšeně se usmívá Terry.. "hmm dobrý, hele nějak se o tom nechci bavit.. moc veselí to pro mě nejni.. tak dem ne?" pousměju e na ní a dojdem na konec chodby do učebny... bléé biologie.. nenávidim.. celou hodinu si promínám co všechno sem mu řekla a co všechnu bych mu ještě chtěla říct.. !! "ZVONILOO" zařve mi Bill do ucha, blbec... "áááu.. šetři si ten svůj hlásek na někoho jinýho" řeknu vopruzeně a hdim si ty nepotřebný věci do báglu.. "no tak pardoon" nasere se a otočí se ke mě zády.. "jak dlouho tu hodláš bejt?" šťouchnu do něj a vydáme se ke dveřím.. Terry musela už zmyzet s Tomem jinak si to vysvětlit nedokážu.. !! "Teď máme vlastně volno žejoo.." uvědomim si spomaleně odpolku... "BLÍÍK" udělá na mě holiwoodskej úsměv.. to mě teda extrémě rozesměje.. "tak fáájn, a kam pudem..?" bloumáme v šatně.,.. "teď by bylo nejlepší si uklidit bágly a pak nevim no.. " teda moc novejch informací mi nezdělil.. noo uvidíme.. hodili sme si bágli teda do skříněk a vyšli sme na školní dvůr.. nic moc.. skoro prázdno jenom pár lidí u stromů (šprti :P) a zas nějakej hlouček holek kolem nějakýho kluka.. nic novího, už mě ten satereotip nudí... "kam šla Terry?" stojíme pořád jak přimražený u dveří "někam s Tomem.. nevim.." řekne úúplně normálně to mě trochu udiví... "to bě to je jedno?" nakonec se vidáme sednout si na lavičku "jo" pokrčí rameny "nekecej.. to bys ani nebyl ty..!!" rozesměju se že se několik lidí na mě podívá, mezi nima i ten kluk mezi hloučkem holek (dilin) "tak fájn, sere mě to.. hodně.. ale co já s tim zmůžu.." zas pokrčí rameny.. konečně sem z něj dostala tu pravdu "no to já nevim.." pousmívám se.. asi mu to došlo, teda asi určitě.. už se směje taky.. no my sme fak vytlemená dvojka .. :D "a víš co je se Sam?" koukne se na mě pohledem jako že to nemam vědět, aby moch dělat chytrýho a poučovat.. "noo tak povídej" zasměju se, někdy je fak roztomilej jak hází ty xichty a ták.. :D "normálně zatáhla" já to věděla.. svině jedna klouzavá.. "ta potvora, a beze mě.!" dám si ruce v bok, a svoje nasrání ni nepředvádim "to máš fuk, myslim že k tomu měla vlastní důvody, proč chtěla bejt sama.." nepatrně naráží na to že se jí rodiče už po 15x dali zas dohromady, a mysim že jí její táta mlátí, ale s tim se nám nikdy nesvěřila a ptát se jí na to je blbí...

Čas na novej začátek... nebo ne?? 1.díl

29. března 2009 v 16:06 | Verýs
K příběhu... Takže já se menuju Smilin Lensnoová... je mi 17, a závodně hraju basket-- z toho si usudte jakou mam asi postavu. Jinak rodiče.. mno nic moc, máma je taková ta máma co je spíš kamarádka, a táta bydlí na Miami, takže toho nevidim už vůbec. Sourozence naštěstí nema, ale někdy mi stačej ty mámi chlapy, sou témeř vždycky jeno o pár let starší než já. Proto mě ze všeho drží parta.. mí nejlepší kamarádi, Terr- moje úplně ze všech nejlepší kámoška, známe se spolu už od školky, bydlí naproti a vydíme se (jako se všema) každej den... pak Sam- suprová holka, taky bydlí, ulici za náma, takže to k sobě máme hodně blízko, to ona je ta se kterou vymejšlíme všechny možný kraviny a tak.... sporo každý party maj svojí barbínku- tou naší je Sindy, dělá ze sebe větší blbku než je, proto se s ní ve škole nebavíme, jenom venku kdy je uplně normální a správně střelená... a nakonec naše dvojčátka... prostě Bil... co bych bez tohodle kluka dělala nevim.. ae je to můj úplně nejlepší kámoška na světě a často si s nim řikám víc než s Terry... .a Tom.. hroznej blb... nenávidíme se.. hádáme se a nadáváme si.. už od školky.. !! A nikdy nehodlám měnit za kamarádství.. :P Jo ještě bych zapoměla na Erika mího kluka.. ae s mejma kámošema se nějak nemusí... :( škoda..


Příběh:
"Ahooj hvězdo" vítám mě před školou Eri... "ahooj lásko" obejmem se a tak nějak přivítáme.. "dneska nejdeš pozdě jo?" mrknu na něj... skoro vždycky přijde až na druhou hodinu protože ze záhadných důvodů vždycky zaspí "ne.. sem tě chtěl stihnout.." usměje se na mě "aha tak to ti schvaluju.. jenže na mě támhle někdo už čeká... jako každý ráno" trochu mě zklame že když uvidí Sam, Billa a Terry zatváří se jako by zrovna měl pustit šavli "hmm.. tak tam nemusíš pro jednou ne?" prošebně se na mě podívá "ne.. promiň.. ale musim jim něco říct... je to důležitý.." pousměju se, v zoufalí doměnce že to pochopí "a co mi do nich je? Já sem snad tvůj kluk ne? To musim trpět za to že oni pro tebe znamenaj víc než já?" rozeřve se na mě "neřekla sem že pro mě znamenaj víc než ty.." pomalu mi začínaj slzet oči... to je tak když vás sklame člověk kterýho milujete.. "jasně.. takže proto si vždycky s nima a ne semnou?" je tak nasranej že ho fak nepoznávám "uklidni se.. kdyby ses mě někdy zeptal.. šla bych s tebou.. jenže vždycky jenom stojí a čumíš... a půl hodiny před srazem s nima fak už s tebou nepudu nikam" trochu mě pálej oči. ae snažim se slzy zadržet "hmm takže sem tu já ten špatnej" řekne nasraně votočí se a někam vodchází ¨"takže sem to já?" zařvu na něj ještě a zůstanu čekat.. emm si jistá že to slyšel, ale ani se neotočil, jako bych byla najednou vzduch. "To budeš mít dobrý.." obejme mě někdo zezadu... otočim se a tak nějak mě překvapí že za mnou už všichni stojej.. nepochybně to taky slyšeli jako skoro celá škola "myslíš jo?" řeknu ironicky Sam "neboj smíšku..." usměje se na mě Bill "co to do něj zas vjelo? Já ho fak poslední dobou nechápu" akroutim hlavou a podívám se do dálky kde se úplně v klidu baví s kámoše, a něčemu se taky docela nahlas smějou "hlavně že se baví na můj účet.." prohodim nasraně a začnu si otírat slzy...

"hej.. puč mi pravítko.." špitnu přes uličku Terry, tak jenom pokrčí rameny že nemá... "máš pravítko..?" otočim se dozadu na Billa, ten udělá to samí gesto jako před chvílí Teryy "doprdele" řeknu nahlas a bouchnu do lavice "nějakej prblém?" ozve se zepředu úča "no to bych řekla" řeknu si pro sebe "co se děje?" zvedne se a já se musim koukat do toho jejího xichtu "nemam pravítko..!" řeknu jí do xichtu "to máš teda ale velký problém.. jak asi budeš rýsovat" nemůžu se zbavit dojmu že ta ježibaba mě nenávidí "no jak asi? Si vemu botu, obkreslim jí... a vyjde to nastejno jako ty vaše píčoviny co nás nutíte dělat.." celá třída se začne hned tlemit, a já se cejtim hned o trochu lehčí, sice se takle problémi s Erikem nevyřešëj, ale měla sem už sto chutí jí to říct do xïchtu "tak jak myslíš! Vem si žákovskou, botu a poď nám to sem nakreslit na tabuli" řekne mírně nasraně, ale tuhle učitelku by nevyrušilo ani válka "ste se po-e-e ne?" čumim na ní jak vejr "myslim že ne.. tak dělej nebo si zas pozvem tvojí matku" sedne si zas za stůl a hodí si nohy na lavici "joo tak tý to je taky dobře u prdele" zkomentuju svojí maminku a du teda před tu tabuli... něco jí tam načmárám a než zazvoní ještě několikrát si s ní hezky vyměnim názor...
"lidi vona mě fak musí nenávidět" přijdu skoro už na konci přestávky po několika minutoví přednášce o chování v kabinetě tý ropuchy k lavici kde se všichni schormáždili.. "se jí ani nedivim" odvrátí mi hnusně blbeček Tom

"no jistě ty abys hned něco neřek viť, vono to je asi normální u kreténů jako seš ty, nebo ne?"

"na rozdíl od tebe mam aspoň něco v hlavě" zatuká si na čelo

"hmm moskožrouta co ti tam řve hlady.." rozesmějem se všichni, jenom on se kření jak blb

"krávo" otočí se a de k těm debílkům mezi kterejma si musí připadat fáák inteligentně. "hee smíšku, už ses klidnila?" nepatrně se na mě směje Terry "no ještě mi to připomínej..." vypláznu na ní jazyk "hee pudete na tu párty k Suzan" jakoby se najednou probudila Sam "já jo" vypálí hned Terry, aby náhodou nebyla za Billem, teda takle, jí se už jak dlouho líbí, a ona jemu se taky líbí, akorát že si to nedokážou říct :D "kdy?" no koukám že Bill je taky docela mimo, už sem si zvykla že někdy nedává pozor a ,,žije si svůj svět,, ale někdy je toho na mě fak moc "o víkendu" doplnim jeho nedostatečné znalosti "hmm... no tak... asi jo" zaváhá ale myslim že tim jak Terry předtim vypálila že de, musí tam bejt taky aby si nenechal vzít šanci "já ještě nevim..." pokrčim rameny.. v tu ránu na mě Terry a Bill (uplně ve stejnou chvíli) hodí pohled ,,přece mě v tom nenecháš samotnou,, to mě teda rozesměje... :D otočim se a du si PŘEKVAPIVĚ připravit věci na hodinu.. !!

***po škole***
"Čekéééj..." řvu na Billa v šatně sem se zakecala s jednou holkou co mí skříňku vedle mě a teď ho musim dobíhat... "tak dělej" ani se neotočí a de si dál.. to je teda fak hodnej, ale to bude mít ještě dohru.. rozeběhnu se ještě víc a skočím mu na záda... chudááček, to asi nečekal "jééžiš" vyjekne a snaží se mě setřást, přisaju se k němu ještě víc aby sem mu to možnost rovnou vyvrátila a jenom se usmívám jak sluníčko "tak co je? Předchvíli ti to docela šlapalo a teď už nějak nemůžeš" směju se.. "hee jak dlouho tě to bude ještě bavit.." řekne mi dost uraženym tonem "aje čopak.. naše špavná hvěďička němá ďobou náladišku.." začnu na něj šišlat že mu už taky cukaj koutky, ale pořád se snaží vypadat nasraně "no hee bejt tebou fak slezu.. zaprví mě už bolej záda a za druhý támhle stojí Erik a zrovna šťastně se netváří.." při tom slově Erik mě zamrazí v zádech a místo abych seskočila spíš spadnu, fak de směrem k nám, a jak ho znám určitě si to vyložil jinak než to je..

"No koukám že sis už za mě našla náhradu co?" koukne se nasraně na Billa, ten jenom stojí a dělá že e ho to netýká

"A co kdyby jo? Nerozešel ses snad se mnou?" vrátim mu to a popojdu abych nestála za Billovejma zádama

"Hmm nestrácíš teda čas.. ale zrovna s timhle.." koukne se pohledem jak kdyby mě zrovna hodit šavli

"Co tě sere, doprdele už.." vyjede na něj najednou Bill, že se sama i divim

"Na tobě nic.. jenom se divim jí že klesla tak nízko.."

"Kurva, přestaň si už hrát na toho nejchytřejšího v galaxii, sám si mi to ráno řek, že oni pro mě znamenaj víc než ty a v tm máš pravdu, na ně se aspoň narozdíl od tebe můžu spolehnout, že mě nikdy nepodrazej.." vyškenu na něj, kretén jeden jak sem s nim mohla chodit..?? nechápu..

"Jo ještěže to máš na koho svés viť ty citlivko.." hodí na mě hnusnýho xichta, fak je mi z něj nablití, nebo ještě líp mam sto chutí mu dát dodržky.. !!

"Víš co.. aspoň si na nikoho nehraje, nemusí ze sebe dělat kreténa aby měla kamarády..! To ty seš kretén, protože si necháž vzít takovou bezvadnou holku.." skoro se mi ani nechce věřit všechno co tady na něj Bill řve.. nevěděla sem že v něm mam takovou oporu.. !!

"No jestli kamarádama nazíváš sebe.. tak to teda.. radši nic nechci bejt sprostej" mávne nad tim rukou jako by sme byli nějakej hmyz... už vidim Billa jak se znova nadechuje.. to nechci, aKoát by se porvali a Erik by vyhrál... to určitě, chytnu ho proto za triko a táhnu cestou home... "hee dík že.. no.. to výš... prostě děkuju... nevěděla sem že je to takovej hajzl.." začnu trochu vykoktávat poděkování.. jenom se usměje.. to je pro mě víc než znamení že už o tom nemusim mluvit a zbytek cesty k nám mlčíme...

Odpoledne dem všichni ven.. různě blbnem a různě si to užijem.. fak prdel.. a pak dem ještě s Billem a Terry ke mě a nakonec to dopadne tak že odejdou někdy ve 2 ráno.. pff to bude ráno vstáváníčko.. :(

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -7.díl

20. března 2009 v 18:41 | Verýs
"Já tam du.." řvu už podruhý na mámu, zjevně si umanula že otevře sama, ikdyž moc dobře vym kdo to je.. rychle slítnu schody a nějakym způsobem se my podaří předběhnout mámu, která už vcházela do haly..

"ahojky" zářivě- ikdyž taky udejchaně- se usměju na.. sakra, vlastně ještě ani nevim jak se menuje..
"ahoj" usměje se na mě totálně dokonalim úsměvem, kterýmu se nedá jen tak odolat..
"jojo, počkáš chvilku, jenom si dojdu" nečekala sem, otočila sem se na podpadku, a běžela po schodech nahoru. Nakonec sem si na sebe vzala ty šmouloví kalhoty, dýsky, a bílí docela dlouhý tričko s čeno-barevnym potiskem.. podle mě docela neškodný.. x)

"nevíš náhodou kam sem si hodila tu tašku?" zmateně lítám z jednoho konce pokoje na druhej, až se mi konečně podaří najít tu kabelku..Bill na mě celou dobu mírně nevěřícně kouká ode dveří, asi se diví že nervozita na mě dopadla tak pozdě...
"tak fajn, mam všechno.. dem" prohrábnu si ještě kabelku jestli se mi z ní něco nevytratilo, pak popadnu Billa za lokn¨te a táhnu ho za sebou.. výraz v očí těch dvou vám snad ani nemusim popisovat, dívali se na sebe jak na divou zvěř co se musí vyhubit..

"myslim že podle vašich výrazů představování nebude ani potřeba, takže radši dem.." přijdu od Billa k.. němu, a poočku sleduju Billa, jestli se netváří uraženě nebo naštvaně, kdyby jo asi bych se otočila a šla k němu, na něm my přece záleží víc než na tomhle totálně úžasnym klukovi.. kterýho neznám ani ménem. Ale on se nijak podrážděne netvářil- spíš totálně neutrálně, nedokázala sem přesně idenifikovat jeho výraz, ale v očích jako by se mu lesklil smutek.. x( chjoo..

"ahoj Billí, zavolám ti ju?" otočim se ještě, páč hned před barákem nabral opačnej směr než sme šly my..
"jo jasně, měj se" usmál se im jeho úsměvem kterej měl přesvědčit, ale mě bolestně píchlo u srdce když sem viděla jak je smutnej, možná sem se mu nevěnovala dneska odpoledne tak jak si představoval... x((
Pak už sme šly někam, podle směru to bylo jako ke škole, jenže pak sme tak divně zabočovali a najednou sme byli kousek za městem u garáží kam většinou kluci choděj zlepšovat svoje umění..
Celou dobu sme si příjemně pokecali, zjistila sem že se menuje Patrik, přistěhovali se sem z Rakouska (to proto my byl podivnej ten jeho přízvuk) a žspoustu dalšího, řek mi že rád hraje basket a já mu hned nabídla aby chodil trénovat s náma- nevim jistě jestli sem to udělala z dobbrý vůle, nebo proto abych nasrala Toma...

"Co tu chceš dělat?" udiveně pozoruju jak se ušklíb, pak mě vzal za ruku a sunuly sme se až na konec dlouhý řady garáží...
"Už sem se naučil že tady má každej svoje teritorium, takže vzadu je moje teritorium" zas se na mě usmál..
"Jo jasně, nikomu se nechce chodit tak daleko" ušklíbla sem se spíš pro sebe...
"Kam chodíš ty?" podíval se na mě celkem pobaveně..
"Já nikam, jenom občas- když se naskytne příležitost" usměju se na něj, a on mi ten úsměv hned vrátí..
Když dojdem na úplnej konec řady (kde jsem mimochodem ještě nikdy nebyla) zastavíme se u starejch laviček, kde se posadíme a nějakou dobu mlčíme...
"Sem si všim že tvůj.. kámoš.. no že sem se mu ais moc nezalíbil" když sem se mu podívala do obličeje poznala sem že to neřek z nějakých rozpaků, spíš pobaveně- ani trochu mě to sice neudivilo, přesto sem z toho měla trochu divnej pocit..
"Bill ti láme hlavu?" řekna sem s předstíranym údivem v hlase...
"No spíš ten jeho brácha, nevěděl sem jestli si nebudem moc lést do revíru.. ale pak sem zjistil že von si to tu už všechno... jak to říct... označkoval?! Jo no promiň mi to přirovnání.." nevěděla sem jistě jestli ta omluva z jeho strany byla upřímná, ale z tý jeho věty se mi zvedal žaludek...
"Myslíš si že to je jako nějaký minoví pole.. vidíš jenom červený tečky a neodoláš dokavaď ta tečka nezmizí..?" doufám že to přirovnání dobře pochopil...
"Tak sem to nemyslel, já nejsem žádnej lovec, nedělám si zářezi na postel ani nic takovího... jenom sem se bál že mě bude vidět jako konkurenci.." jo, pochopil jak sem to myslela, ale zjevně z mího výrazu už sám usoudil že mu nevěřim..
"A co ty revíry? Řek si že Tom už totu má všechno označkovaný, máš na to taky nějakou výmluvu?" zeptám se ho s mírnou ironií v hlase o níž si nejsem jistá jestli slyšel taky tak jasně jak sem měla namíšleno...
Nejdřív se na mě zmateně kouká, pak jako by si uvědomil něco co mě uniklo. Vzal mě za ruku a s jeho očích sem rozpoznala trochu lítosti?
"Nechci aby sis zrovna tohle o mě myslela, nejsem žádnej děvkař... akorát že lidi si o mě hned udělaj obrázek. S tim nic nezmůžu.." púokrčil rameny a podíval se na mě naoko pohodovim výrazem, v očích se mu ale jiskřilo něco jako bolest... ale možná dobře nechápu prč si teda hraje na drsňáka, potom v něm lidi viděj to co neni- a přesně to ho štve..
"Tak mi dej čas.. potřebuju tě líp poznat, pak si budu moct myslet co budu považovat za pravdu a ostatních názor mě nebude zajímat.. ikdyž ani teď mě zrovna nijak zvlášť nezajímá.." nad tou poslední větou sem se musela zašklebit, fakt sem nikdy nebyla taková že bych dala na první blbost kterou sem slyšela.. x)
"Jo to už sem stich poznat" zasmál se taky, asi mu unikla skutečnost že mě pořád drží za ruku, ale bylo mi to docela i příjemný..
"Jakto?" udiveně se na něj podívám.. zas tak často sme se ve škole nevídali a teď mě zná sotva 30 minut..
"No výš na tý chodbě tehdy, na obličeji ti bylo vidět že tě nezajímá co ostatní, že se na vás všichni koukaj, a když si odcházela vůbec ses neohlížela, prostě si šla.. už tehdy sem si řikal že můsíš bejt úchvatná.. a myslim že sem se vůbec nespletl" zářivě se na mě usmál, v tu chvíli sem byla jako přimrzlá, nevydala bych ze sebe ani hlásku, natož kdybych věděla co řikat..
"Aha.. no.. to sem ráda" vypravila sem nakonec ze sebe..
Pousmál se nad mejma rozpakama... najednou sme zas neměli co řikat..

"Sakra! Počkej chviličku" škubnu sebou když mi začne v kapce vybrovat mobil, zvednu se z lavičky a du kousek dál..

"No?"

Terry: Ahoj Smí, jenom sem chtělůa vědět jestli seš doma?"

"Teď zrovna ne! Co potřebuješ?" ten bezstarostej ton o kterej sem se snažila se mi moc nepoved

T: kde seš? zdá se že pojí první otázku přeskočila a podezíravě si mě prověřovala

"Hee řeknu ti to zejtra ju? Tak pa" už sem to chtěla položit, ale zas mě překskočila..

T: Mluvila si se Sam?"

"Jo, mluvila.. hee zejtra ju? pa" už sem na nic dalšího nečekala a prostě to položila...
 
 

Reklama