Co ty výš o životě?

Co ty výš o životě? 4.díl

22. ledna 2010 v 23:09 | Verýs
Dobíhala jsem do parku. Jako vždy pozdě:D Ale to je tim, že jsem přes noc byla u Toma.. domu jsem se dostala kolem poledne a v půl 2 je sraz v parku s partou.. takže maximální shon! :D
"čAuééés!" přivítám se s nima. Jech, noví tváře.. mezi nima i jeden naprosto luxusní hopíík černej.
"Ahoj, jseš tu poprví? Ještě jsme se neiděli" začnu si s nim hned povídat..
"Jo, jsem Chris!" usmál se na mě..
"Já Kim. Ráda tě poznávám" hodila jsem na něj úsměv.
"To já taky" vrátil mi kouzelnej úsměv.. jech, s tim si budu rozumět! :)
"Lidi dem nebo nám Kamila zavře!" rozhodnul Ben. Po cestě do baru za Kamilou (jedna z party- super holka a barmanka) jsem šla s Debbie a povídali jsme si o všem co je novýho.
"Hey Kim co ten tvůj slaďoušek?" otočil se na mě zepředu Marty..
"Já ti dám slaďouška!" plácla jsem ho po rameni.
"A cooo, povíídeej" zasmála se už i Simon a Mary.
"Ježiš.. nic, co jste tak zvědaví?" zasmála jsem se.
"No to výýš. Nikdo z nás nemá známosti se slavnejma" všichni se zase rozesmáli. Já zakroutila se smíchem hlavou a Chris jenom nechápal.
Přišli jsme do baru, kde dělá Kamila barmanku. Chvíli jsme kecali na baru a potom jsme si všichni vzali pivo a šly jsme si sednou ke stolu, kde pokračovala naše zábava.
"Dem dát ven brčko!" navrhnul Sabi.. 3 kluci kývli a já jediná z holek.
"Ty vade., zase jsem mezi samejma klukama" zasmála jsem se venku. Ze Demiho zásoby sjme s každej ubalili brko a 15 minut jsme asi hulili.
"Uph.. dala jsem si nějak moc" zamotala se mi hlava, když jsme dosedali ke stolu.
"To rozdejchej!" šklebili se všichni už jako mimoňovéé.. fakt mi ale neni zrovna nejlíp, tak jsem jenom oznámila, že jdu na čerstvej vzduch. Dopotácela jsem se nějak před vchod baru a stěžuží se opřela o zeď. Zděžka jsem oddechovala a měla víčka pevně zavřený. Cejtila jsem jak mě opouštějí síli a už jsem nic nevnímala. Pomalu jsem omdlívala....

****Mezitim*****
"Hey, vono jí je doopravdy asi blbě!" řekla Kaila u stolu.
"Kim umí hulit.. nejspíš si uvědomila, že chce jít domu tak šla."
"Jdu se podívat!" zvedla se Mary a odešla z baru.
"HEY! POJĎTE SEM RYCHLE!" Uslyšeli v daalší minutě Maryin křik. Všichni jako kdyby je udeřil blesk se zvedli a běželi před bar.
"No doprdele!" zaklel Demi. Kim ležela na zemi., totálně mimo.. nevnímala a vypadala, že neni ani mezi živejma. Moc dobře věděli, že do nemocnice jí vzít nemůžou, protože to má bezpochybi z toho hulení.
"Ty vole.. já se poseru. Copak Vám je někomu blbě?" otočil se naštvanej Sam na všechny.. kdyby se přišlo na to, že hulili měl by z toho on asi největší průser, protože mu je víc jak 18 a je nejstarší!
"Mě ne teda." zakroutili kluci co taky byli na brku hlavou.
"Kluci přestaňte se hádat.. radši by jsme se měli dohodnout co s ní. Je totál tuhá a kdy jí vysadíme doma, nezachováme se zrovna jako kámoši.. akorát by měla mega průser!" zavolala Lil.. jedna z holek, co klečeli u Kim a snažili se jí probrat..
"Možná by si jí ten její boy vyzvedl" navrhnul Demi..
"Blbost. Nikdy jsme je spolu ani neviděli. Třeba nám kecala.."
"Ne, nekecala.. já jsem je spolu už viděla. Tom by si j mohl vyzvednout!" ozvala se Debbie, která Kim brala jako nejlepší kámošku a tak o ní ze všech přítomných měla zřejmě největší srach.
"Má tu někde mobil?" začali jí všichni hledat v kapsák.
"Na Debb. Zavolej mu, když ho znáš!" podali jí mobila.. Debbie nahlas polkla, ale ten mobil si vzala a chvíli hledala číslo, který patří Tomovi.

***************vypráví TOM***************
Položil jsem telefon a hned jsem vyběh ze dveří. Sice jsem se moc nedozvěděl, ale pochopil jsem to, že Kim má průser.. a to nikdy neni dobrý.
Věděl jsem kam mám jet.. už když jsem vystupoval, přišla ke mě o půl hlavy menší holka.
"Tom"..pousmála se, ale hned zase nasadila starostlivej obličej.
"Co se děje?"
"Kim to přehnala s trávou. Nemohli jsme jí probudit a báli jsme se průsera. Teď už aspoň trochu reaguje."
"Proč ste rovnou nevolali záchranku?"
"No.."
"Dohodli jsme se, že zatim je to předčastný. Navíc už je trochu při vědomí.." objevil se další.. nějakej kluk. Toho eznám, ani od vidění..
"A kde je teda?"
"Támhle" vedla mi kousek dál..
"Ježiš" zarazil jsem se..
"Kim?" kleknul jsem si kní.. nepřítomně tikala očima všude kolem.
"Vždyť je totálně na srašku!" začínal jsem v sobě cítit zuřivost.
"Měla jenom dvě piva.. pak si ubalila brko a začalo jí být blbě!"
"Bůhví co to hulíte za sračky.." zakroutil jsem nepochopeně hlavou.
"Hele tak vezmeš si jí nebo ne?" ozval se už víc opilej kluk. Kejvnul jsem a vzal jí do náruče. Všichni zase zašli do toho baru, jenom ta holka šla se mnou až k autu a pomohla mi tam Kim dostat.
"Zavolej mi prosim, až bude v pohodě nebo, když se bude něco dít!" podala mi papírek. Kejvnul jsem na souhlas. Zdá se mi, že jenom týhle holce na Kim záleží..
"Díky.. fakt moc. Nevěděli by jsme co dělat!"
"To je samozřejmost!"
"No.. jak pro koho. Jseš v pohodě. Kim má fakt štěstí.."
"Štěsí v neštěstí spíš.."
"Hmmm.. asi trochu. Tak já musim jjít. Ještě jedou dík a zatim ahoj!"
"Ahoj!" nastoupil jsem. Ještě jsem se kouknul dozadu na Kim.. absolutně byla mimo. Ta snad je jenom pod čarou.. nastaroval jsem a jel domu.

Co ty výš o životě? 3.díl

30. prosince 2009 v 11:00 | Verýs
NĚMECKO, HAMBURG- 2009
Jsem to pořád já.. jenom jsem nevěřila, že by mě máma doopravdy poslala k tátovi, ale udělala to. Děsně se mi stýskalo po sourozencích a přiznávám, že i trochu po new yorkskym stylu života. Hamburg mi přijde děsně malej, žádný gangy ani nic takovího tu neni, je to tu daleko klidnější! Ale zvykla jsem si.. řekla, bych, že i já jsem se trochu změnila.. je mi 19, jsem o něco větší než ve 13 letech, ale jsem pořád ta holka, která by z fleku poslala někoho do prdele. Často se tu s někym nepohodnu a tak dojde i na facky a pěstí.. ale to už prostě patří k mmu životu. Mám teď už i kluka, kterej mi víc než dost připomíná newyorkský hopáky.. s rozdílem, že to neni černoch. Ale i tak ho děsně miluju.
________________________
Táhnu se domu, už jsem skoro v naší ulici, když vyidim hodn povědomé auto.. hmm, že by se Tom vrátil dřív než řikal? Rozběhl jsem se k tomu autu a doopravdy z něj vylezl Tom.
"Ahoooj" skočila jsem na něj, upě nejvíce šťastná.
"Momento..-" vymanila jsem se mu ze sevření a stoupla si nohama na zem. "-co tu děláš? Řikal jsi, že přijedeš až za týden a něco.."
"Překvapeníí" zazubil se..
"Ah, tak to potom jo!" omotala jsem mu ruce kolem krku a políbila.
"Jedeš k nám?" zeptal se mě Tom., na chvilku jsem zaváhala. Ale potom radostně kývla a nastoupila do jeho auta.
"Zase posloucháš Ema?" protočila jsem panenky, jen co jsem nastoupila. Eminema přímo miluju, ale u Toma to už je závyslost:D
"Co tam chceš dát teda?" zasmál se, zaštrachala jsem v jeho Ipodu a pustila jsem tam Crack a Bottle- Eminem, 50cent a Dr.Dre.. prostě kompromis :D
"Taky dobrá!" kejvnul hlavou a vyjeli jsme.
"Nedávno jsem zase koukala na 8Mile! Štve mě, že nemám celej ten film. Nebo aspoŇ si myslim, že to neni celý.. protože tam chybí hodně záběrů na který jsem viděla obrázky!" postěžovala jsem si.
"Vždyť jsem ti řekl, že ti ho pučim!"
"Ale nepučil"
"Tak teď ti ho pučim!"
"My jedeme do studia?" zeptala jsem se překvapeně, většinou kluci bydlí v bytě a do studia jenom dojížděj, i když tam je v hornim patře taky normální byt a dole nahrávací místnosti.
"Byt je v opravě nebo co. Volal nám kui tomu David a tak musíme bydlet nějaký čas ve studiu. Nevadí ti to snad?"
"Ne, ráda zase kluky uvidim!"
"No spíš Billa" zaxichtil se..
"No, jeho asi nejvíc. Potřebuju zase poradit jakou barvu na hlavu!" vyplázla jsem na něj jazyk. A začla zase přepínat písničky, protože tamta zrovna skončila. Nechala jsem to až na Lose Yourself naší společný naprosto nejoblíbenější!Když jsme vystoupili před studiem, akorát písnička končila.
Usmála jsem se na Toma. Přehodil mi ruku kolem ramen a já ho objala kolem pasu a šly jsme dovnitř. Nahoře byli všichni a čuměli na telku.
"Tak takle se bavěj svobodní 20-letí kluci" uchechtla jsem se s Tomem mezi dveřma. Všichni k nám zvedli hlavu..
"Ahoj" řekli mi zborově, odkejvala jsem jim pozdravy a šly jsme s Tomem najít kousek soukromí do jeho pokoje.
"Pusť tam Dr.Dre a já zatim napíšu tátovi, že přijdu až ráno" dala jsem pusu Tomovi a vytáhla z kapsy mobila..
"Máš novího?" koukal překvapeně..
"Hmm., jo od táty k Vánocům" usmála jsem se. Jako, kdybych někdy mobila potřebovala.. vym, že to zní divně, ale já prostě nejsem typický fakan co má vlastního mobila od 6 let a asi ani nikdy nebudu. Díky "výchově" mí mámi si navždy budu cenit dárků a všech materiálních věcí!
"Jsem tady!" skočila jsem k Tomovi do postele, když jsem doposlala tu SmS a vypla jsem si mobila, aby nikdo nerušil. Akorát mi podal jedno sluchátko a zapnul Ipoda.. oba jsme leželi na břeše, opřený loktama o polštáře a různě při tom poslouchání blbli.
"Hele ty posloucháš Lady Gaga?" udivila jsem se, když začala hrát Bad Romance..
"Tahle se mi líbí" kejvnul, udělala jsem kyselího xichta..
"Rasistko!" drknul do mě a oba jsme se začali řehnit.
"Tss, je vidět jak málo toho o mě výš!"vyplázla jsem na něj jazyk..
"Ale ty mi nikdy nechceš nic o sobě říct. Kde jsi dřív bydlela.. mě by to děsně moc zajímalo, ale ty mi to neřikáš!" zvážněl, povzdechla jsem si.. a sedla jsem si do turečáku.
"Nechci, aby jsi si něco myslel blbě, prostě se to blbě vysvětluje a je to pro mě hodně těžký" povzdechla jsem..
"Chtěl bych to vědět, ale nenutim tě a to ty výš" sednul si taky..
"No.. chci, aby jsi to konečně už věděl, beztak chodíme spolu už docela dlouho a máš právo to vědět" nic neřikal, jenom mě vzal za ruku a poslouchal..
"No, vlastně jsem se narodila v New Yorku, můj táta je běloch, ale máma a všichni sourozenci jsou černoši. Taky jsem černoška, jenom to neni tak vidět. Koukni na moje dlaně, mám je daleko bělejší než barvu těla a přesto je to jako kdybych byla normální." roztáhla jsem dlaně vzhůru, překvapeně mi poslouhal..
"No jak už jsem řekla, všichni v rodině byli černí a nejenom v rodině, všichni byli černoši, často jsem se s někym do krve pohádala jenom kui tomu, že jsem běložka. Tam se to prostě bralo jinak, všichni tam byli rasisti a často se bílích lidí báli. Máma byla věčně opilá nebo zfetovaná a o její malý holky jsem se v celku starala jenom já. Na školu se tam nehrálo, byl zázrak, když jsem tam šla dvakrát do týdne, protože máma byla ok a já jí tam mohla nechat samotnou s těma malejma holkama. Jednou se máma tak naštvala, že řekla, že náš největší problém vyřeší tak, ž mě pošle sem.. za tátou. Nevěřila jsem, že by to udělala, protože by na všechno byla sama, moji starší sourozenci už na ní kašlali takže neměla nikoho. Ale udělala to, zezačátku to byl šok, ale docela jsem si tu zvykla.. ale často přemýšlim co se stalo s mámou a dvojčátkama. I když bych se tam nikdy nechtěla už vrátit, chtěla bych vědět jak dopadli!" smutn jsem zkončila..
"Oh, zlato" objal mě. asi poznal, že nemám daleko do breku..

Co ty výš o životě? 2.díl

28. prosince 2009 v 19:31 | Verýs
"Kim vstávej!" budil mě někdo. Nechtělo se mi vstávat, navíc jsem veděla, že to je jedna z holek.
"Hmm, co chceš?"
"Máma je pryč a já mám hlad!"
"kde zase je?" zvedla jsem se a šla do kuchyně, dala jsem něco co jsem našla holkám ke snídani a sedla jsem si za stůl, otupěle jsem zýrala před sebe. Dneska je vlastně škola.. no doprdele, kde ta máma je!? Nemůžu tu holky nechat samotný!! Už takle se hodně ulejvám.. nikdo sice neřeí jestli chodíš do školy nebo ne, zvlášť ne tady v tý čtvrti a na mojí škole, protože to je převážně černošký ghetto a tak si prostě každej dělá co che. Navíc nikdo taky neni nijak extra bohatej a tak je docela běžný, že místo školy posílaj rodiče svoje děti do práce atd..
"Kim? Kdy přijede Sara nebo Sam?" zeptala se mě Tracy. Překvapeně jsem k nim zvedla hlavu..
"Já nevim. Víte, oni se moc nepohodli s naší mámou a tak sem neradi chodí!" jak jim jinak říct, že je máma vyhodila z domu?
"Na Sama křičela!" drkla Mell do Tracy. Ta kejvla jakože si už vzpoměla.
"Holky nechte to být. Běžte si hrát.." obě se zvedly a běžely pryč. Sedly si na gauč a kreslily si. Uklidila jsem po nich nádobí do dřezu a zase si sedla znuděně na židli. Konečně bouchly dveře a objevila se máma.
"Kde jsi byla? Nemůžu lídat holky, kdykoliv si vzpomeneš, že chceš vypadnout!" začala jsem na ní řvát..
"Uklidni se Kim!" zaječela na mě aky a bez řečí odešla pryč..
"Fajn, já padám pryč!" zakřičela jsem, dala pusu holkám, kteerýto jenom vyjukaně sledovaly a vypadla na chodbu..
"Kim" zastavila mě stará sousedka na schodech..
"No?"
"Měla bys sví matce konečně otevřít oči. Věčně jde z vašeho bytu jenom křik. Jde mi o ty dvě malý, ráda vám je kdykoliv zase pohlídám, i když to tvoje máma nevydí ráda!"
"Jo, asi to využiju. Děkuju" otočila jsem se a vyběhla z baráku. Mám to akorát, abych stihla přijít do baru.. dělám brigádu v jednom baru. Nic moc, ale jdou z toho prachy, který bycH z mámi nikdy nedostala a tak si aspoň můžu něco koupot pro sebe.

Sotva stojim na nohou. Dneska to bylo v práci fak makačka. Děsnej nával a hlavní číšnice se sfetla, takže nepřišla..
Šourala jsem se po schodech do chodby s bytama, kde ho máme i my.
"Hey, white!" zakřičel někdo, nepochybně přes celej barák.. znuděně jsem se otočila.
"Co chceš?" znuděně jsem koukala na Ericka.. zdejšího, asi nejznámější pasáka. Prodává tu taky všeljakej fet atd. je navíc děsně vychcanej..
"Buď slušná" vlepil mi facku.. jenom jsem si upravila vlasy, který se mi rozcuchali a dál na něj ironicky koukala.
"Viřiď svojí mamince, že je po ní sháňka!" otočil se a zase šel pryč. Tohle jsem nechápala..radši ani to chápat nechci. Došla jsem do bytu a rovnou si lehla a usnula...

++++za nějaký čas++++
"Fakt je to s ní tak špatný?" zamračeně stáhnul obočí Sam a koukal do země.
"Vždycky bylo!" přidala se i Sára.
"Už je naprosto nepříčetná. Holky nechá klidně celý den samotný. Když řeknu, že nemáme nic k jídlu, tak na mě začne hystericky řvát, že mám jít něco ukrást a né si pořád jenom ztěžovat a navíc od ní odešel ten Robert. Nemá jak zacálovat činži, takže nás asi brzo vyhoděj z bytu!"
"Copakse tý zplesnivělí díře, někdy dalo říkat byt?" ušklíbla se Sára..
"To sice ne, ale takle brzo skončíme všichni na ulici!"
"Potřebovala by se léčit.." zakroutil znovu hlavou Sam.
"Donuť ji k tomu. Podle ní je to všechno jenom přechodoví, že bude zase brzo všechno v pohodě."
"Sam tomu nemůže věřit!"
"Má zatemněnej mozek, věří tomu!"
"Můžete jít bydlet ke mě s holkama!" nabýdnul se Sam.. jenom pro info: Sam je můj nejstarší brácha je mu 28, je za vodou, živý se jako raper a docela hodně mu to vynáší, protože má vilu v tý lepší části Queens. Sara, je taky moje ségra, je jí 23, pracuje jako tanečnice a bydlí u přítele. I oni jsou jako celá moje rodina, kromě mě, černí!
"Holky by si zasloužili o něco lepší život, ale máma by to nedovolila!"
"Nahlásíme jí!"
"Neblbni, to by přišly i na mě a dali by nás do ústavu!"
"Vzal bych si vás k sobě!"
"Podle mámi, je největší problém ve mě! Nic nedělám, nevydělávám peníze a tak jsem jí naprosto zbytečná a akorát přítěž v bytě..
"Bože, vždyť ti je teprve 13!"
"Podle ní to je dost!"
"Dobrý, lidi končíme s touhle debatou. Kim já se nějak rozhodnu a dám ti vědět. Určitě to nenechám dlouho takle neboj." rozloučil se s námi Sam. Zůstala jsem se Sarou a ještě jsem si povídali. Pak jsem už musela domu..
Když jsem tam přišla bylo něco po půl 5 odpoledne. Holky seděli na chodbě před bytem a hráli si tam.
"Holky, co tu děláte? Kde je máma?" zhrozila jsem se..
"Ona. je .. vevnitř!" vylezlo z nich. Vzala jsem Tracy do náručí a Mell chytla za ruku a vedla je zase do bytu. Z její ložnice se ozývali jednoznačí zvuky, nedivim se, že tu holky nechtěli bejt..
"Kdo se přišel?" zepta jsem se jich a zase je brala pryč.
"Nevíme, maminka nás zavřela v pokoji, prý, abych byli hodné a nevylejzali, ale my jsme tam nechtěli být.." řekla mi Mell na chodbě.
"Achjo, to bude dobré berušky!" klekla jsem si a objala Mell, Tracy se mi akorát přitulila víc a objala mi kolem krku. Vzpoměla jsem si na sousedku, tak jsem šla o pár dveří dál..
"Dobrý den, mohla bych u vás holky na chvíli nechat?" zeptala jsem se jí, když otevřela..
"Jistě" pustila jsem Tracy na zem, ale ani jedna se mě nechtěli pustit..
"Ne, ty na nás zapomeneš!"
"Nezapomenu, slibuju!" dala jsem jim pusu. Sousedka se na mě koukala plna pochopení a tak jsem se roloučila s holkama a azila do ulic. Dneska je černošský Rap battle. Tam jsem taky našla všechny... do půl 10 jsem tam s nima byla a pak jsem šla..
"Hey co tak brzo?" volali za mnou. Nevšímala jsem si toho a padala pryč.

"Dobrý!" pozdravila jsem sousedku. Pustila mě dovnitř, holky už spaly. Snažila jsem se je nějak vzbudit, ale obě se ještě motaly, když jsme se loučili se sousedkou a šly k našemu bytu. Tam už čekala máma.
"Kde jsi byla? Sebrala jsi mi děti, SEBRALA JSI MI JE!" spustila hned na mě, odvedla jsem holky do pokoje a zavřela jsem dveře..
"Já ti je sebrala? Vždyť byli celou dobu u sousedky!"
"U tý krávy? Proč jsi je tam vodila? Myslela jsi vůbec?"
"Řekla, bych, že ona o ně má větší starost než ty!"
"Ty mrcho nevěrná. Já tu zachraňovala, aby jsme měli kde bydlet! To ale ty neoceníš!" vrazila mi facku..
"Chováš se jako naprostá troska! Vzpamatuj se už konečně!" zakroutila jsem hlavou..
"Rozhodla jsem se jak vyřešit náš největší problém!" ozvala se.. otočila jsem se a nechápavě na ní koukala.
"Pojedeš ke svímu otci.. do Evropy !"

Co ty výš o živote? 1.díl

28. prosince 2009 v 15:33 | Verýs
Ahojky, tak jsem zase měla osvícení a tak se poštím do new ffky:) napište komenty jak se líbí atd.. znáte to už papa vaše WerCaa:-**
__________________________________
NEW YORK- 2003
Sedíme s partou venku. Nijak nevnímám čas a tak mě překvapí, že je už půl 12!
"Lidi já jdu!" zvednu se z kapoty auta a se všema se tam rozloučim. Natáhnu si kapucu přes hlavu a zatuchlíma, hnusnýma ulicema New Yorku jdu směrem dom. Bydlíme v jedný z nejhorší části Bronxu. O co je to horší je, že jsem běložka, moje máma je černá, táta byl asi původně běloch, ale i všechni moji sourozenci jsou černý. Ani doma to nemám lehký, naše máma neni máma, která by se o nás stara, dělá všechno proto, aby nás nevyhodili z tý zatuchlý díry, které řikájí byt.
Vrazila jsem domu.. matka byla vzhůru. Hmm super.
"Co tu strašíš?" zeptala jsem se jí pobavně a prošla jsem bez zájmu kolem ní..
"Kim kde jsi sakra byla!" spustila na mě, že to museli slyšet všichni na patře.
"Uklidni se. Vzbudíš holky!"
"TO JE MI ALE KURVA UPRDELE, KDE JSI BYLA?" začala na mě řvát, ze všech sousedskej zdí se ozývali nadávky..
"Uklidni se mami. Jseš ožralá, bež si lehnout" táhla jsem jí k posteli.
"Nejsem kurva.. co ty výš o životě? Je ti teprve 13!" začala histericky brečet.. božee, ta je na káry!
"Hele, co se děje?"
"Vyhoděj nás z bytu. Budem na ulici!" začala zase ječet..
"Cože? Proč? Vy jste se s Robertem pohádali?" vyvalila jsem oči. Robert je mámi zacvakávač, funguje to tam, že spolu dělaj že choděj, on si sem hcodí kdy chce, chrápe s ní kdy cce a za to nám platí prachy za činži.
"Ne, vyhodila jsem ho!" zamumlala, už usínala..
"Mami, kurva neusínej. Řekni mi to celý!" profackovala jsem jí, aby byla vzhůru..
"Je to hajzl. Vysral se na nás." rozmáchla se rokama, tak že mě rukou švihla přes oko a dala mi pořádnou pěstí.
"Jak, kurva mami!" setřela jsem si, krev..
"Co ty výš.." zamumlala ještě a totál usnula. Zakroutila jsem hlavou a šla si do dřezu opláchnout to oko. Proč musí mít tak dlouhý nechty do prdele?Určitě mi udělala moncla. Šla jsem do obýváčku, kde normálně spím na gauči, protože je omezenej počet pokojů, vlastně jenom něco co by se nazývalo předsíň, jenže tam je i kuchyně, která má vchod do minikouplničky, kde je jenom miniaturní vana a umyvadlo. Potom mámi ložnice, která je asi ze všech pokojů nejmenší a i přesto je mrňavá a pokoj holek.. Tracy a Mellany jsou 4 roky, jsou dvojčata, ale nezaslouží si život jakej si zařídila naše maminka..
"Kim?" ozvalo se slabí zapípání od dveří, zvedla jsem se z gauče a koukla ke dveřím, kde stáli dvě mrňaví stíny..
"Co je?" zamžourala jsem..
"Já chci k tobě!"
"Já taky!" ozvali se dva hlásky..
"Už takle je tu dost málo místa!"
"Prosím, my se bojíme, že se vrátí!" kuňkly.. zpozornila jsem a sedla si na gauči.
"Kdo?"
"Ten chlap" rozběhly se obě ke mě na gauč a vlezly si pod deku..
"Ale spěte. Žádný povídání už nebude!" lehla jsem si a po chvilce jsem usnula jak poleno..
 
 

Reklama
Reklama