Hlídačka psů

Hlídačka psů 29.díl

11. srpna 2010 v 8:50 | Verýs
__________________ANGLIE- DEN DRUHÝ- PÁTEK______________
Dneska to vypadá na docela hezký den. Hlavně proto, že když jsem ráno odtáhla závěsy, oslnilo mě sluníčko tak, že jsem několikrát musela zamrkat, abych přestala vidět bílo.
Hned na to se začnu převlíkat, nehodlám promarnit ani minutu zalezlá, když je poprvé hezky.
Naštěstí celej dům ještě spal, tak jsem nemusela podávat důvody, proč jdu ven a prostě jenom vypálila ze dveří jako raketa.
-----------------------------------
Procházení mezi tipicky anglickými cihlovými domky je sice hezký, ale mam pocit, že umrznu. Sluníčko sice svítí, ale jenom tak, aby se neřeklo. A nějak odtušuji, že budu pěkně nachcípaná.
Přišla jsem do domu.. a jak koukám polovina lidí už je vzhůru.
"Ahoj" pozdravila jsem Valerii v kuchyni.
"Ahoj, byla jsi venku?" prohlídne si mě od hlavy až k patě.
"Jo jo byla." kývnu a vezmu si z mísy banán.
"V pokoji ti pořád zvonil mobil" zavolala za mnou, když už jsem byla na cestě do schodů.
Mobil-> BILL!!!
Vyběhla jsem zbývající schody rychlostí blesku. Lehla jsem si na postel a štrachala po mobilu. Naštěstí mi zase začal volat.

"Halo?"
>Ahoj Mishi
"Mami?"
>kohopak jsi čekala?
"No.. ne.. nic.. teda.. nikoho."
>Dobře, nebudu tě dlouho zdržovat, jenom se chci zeptat jak se tam máš
"Docela dobré. Všechno ti řeknu až doma dobře?"
>Dobře, dobře. Tak si tam ty 2 dny ještě užij a pozdravuj otce.
"Bud. Pa mami"

Achjo, tak nakonec to nebyl Bill, ale máma. Kouknu na tu spoustu nepřijatých hovorů. Všechny od mámi.
Tak si zase zvednu z postele a jdu se převléknout do tepláků a teplejší mikiny.
Lehnu si do postele a na dobu neurčitou se mi podaří zase usnout.

-ODPOLEDNE-
Probudí mě protivný zvuk na nočnim stolku.
Divné jak se moje téměř nejoblíbenější písnička může stát zvukem hrůzy. Achjo..
stěží se zvednu. Postupně zjišťuji, že mi je opravdu mizerně. Mám ucpaný nos, bolí mě v krku a bolesti hlavy jsem se taky nevyhla.

"CO?" zvednu naštvaně mobil. Ač vím podle melodie, že mi volá Bill.
>Ahoj,.. co se děje?
"Co by se mělo dít?" panebože, můj hlas zní fakt děsivě.
>Co? Zní fakt strašně jenom do telefonu a ještě jsi příjemná jak blechy v kožichu. Tak mi řekni co se děje?
"Je mi blbě a taky jsi mě vzbudil, tak se nediv, že jsem tak příjemná"
>Tak to nebudu radši rušit

Položil telefon dřív než jsem stihla něco říct. Naše první mezinárodní hádka.

Hlídačka psů 28.díl

13. června 2010 v 16:39 | Verýs
__________ANGLIE- DEN PRVNÍ- ČTVRTEK__________
Je už večer. Ležim na posteli a nudim se..
Přemítám o včerejšku. Byl to dokonalý den..
Táta na mě čekal na letišti. Odvezl mě k nim domu, do velký cihlový vily s milionem místností. Celý den kolem mě skákal. Vyptával se mě na naprosto všechno v mém životě a tak. Seznámil mě se svojí rodinou, kterou jse neviděla tak dlouho, že jsem už na ně uplně zapoměla.
Jeho manželka Valerie. Tipická Angličanka. Nevim jak jinak ji charakterizovat..
Jeho dcera Sisi, která je jen o rok mladší než já a tak by každý předpokládal, že by jsme si mohly docela rozumět. Zatím je opak pravdou. Ona mě nesnáší.. bere mě jako škodlivej hmyz, kterého se ráda v neděli zbaví. Navíc je to taková ta tipická anglická slečinka milující drahé značky a považující se za něco víc než my normální lidi s jiným vkusem. A tak, i když je o rok mladší vypadá jako, kdyby byla o 3 roky starší než já.
A poslední členi rodiny. Tátovi synové- Mark a Daniel 7-letý nezbedové. Berou mě uplně normálně. Řikaj mi ségro a rádi svojí starší sestru Sisi pomlouvají.
To byl, ale včerejšek.. dnes už je to jiné. Táta je celý den v práci a já jsem doma jenom s Valerií a klukama. Kde je Sisi nevim a ani se o to nezajímám.
Celý den jsem se poflakovala po domě, snažila se být užitečná a nějak pomoci Valerii nebo si zahrát gameboy s klukama, abych je na chvíli zabavila od řádění v baráku.
Ovšem teď už jsem v nouzi..
Valerie připravuje večeři. Kluci si hrají v pokojíčku a já si napůl čtu knížku a napůl jsem na svém notebooku na intenetu. Čekám, kdy se konečně připojí Claudy, Tezz, Bill nebo NĚKDO!!
----------------------------
"Misho.. ahoj.." přišel do pokoje táta.
"Ahoj" usmála jsem se.
"Jaký jsi měla den?"
"Docela dobrý, ale vadí mi, že tu pořád prší. Na to z Německa nejsem zvyklá" zasmála jsem se a posadila se na posteli.
"Na těch pár dní se budeš muset hold zvyknout" zasmál se.
"Hmm.. aspoň, že to nejsou bouřky"
"Těch ses jako malá strašně bála" kývl táta a přišel se posadit ke mě na postel.
"Já vim, to mi zůstalo doteď" rozesmáli jsme se.
"Vždycky jsi lezla k nám do postele.."
"Nebo k bráchovi" další smích.
"Jak se vůbec má? Tvůj bratr?" zeptal se sklesle táta. Brácha se zařekl, že už nikdy do Anglie nepojede a táta naopak nejezdí skoro vůbec do Německa, takže ty dva o sobě nevědi už hodně dlouho.
"Má se moc dobře. Má přítelkyni a vypadá to, že spolu budou ještě dlouho. V jedný firmě dělá zástupce majitele. Má z toho hodně peněz a taky si pořizuje velkou automobilovou sbírku, jak jste vy dva vždycky plánovali" usmála jsem se.Táta mlčel.
Asi jsem to neměla řikat.. zdálo se, že to neni to nejvhodnější, ale na to je teď pozdě.
"Tati já-..." snažila jsem se něco říct, ale ve stejném okamžiku promluvil i on.
"Brzy bude večeře tak přijď" pousmál se, zvedl se z postele a odešel pryč.
Tohle jsem posrala.

==================PO NĚJAKÉ DOBĚ=====================
Večeře proběhla docela dobře. Všichni vypadali normálně, kromě Sisi u který mi to nepřijde divný. Pořád mám, ale výčitky kolem táty. Měla jsem držet hubu. Jsem tam pitomá.

We are, we are, we are
Radio hysteria
Hello, the end is near
Hello, were still standing here
The future just begun
On the dark side of the sun
On the dark side of the sun

Refrém písničky Dark Side of the sun. vyřvával z mého mobilu na stolku. Tahle melodie znamená jediný- volá mi Bill!

"Ahoj" chňapnu hned po něm.
>Ahoj. Promiň, že ti volám tak pozdě, ale celej den bylo tolik práce a..
"Bille zadrž. Jsem v Anglii. Tady je o hodinu míň" zasmála jsem se
>AhA... Já sdem debil.. na to jsem fakt uplně zapoměl (smích)
"A jak se máte?"
>No... budeš se divit až přiletíš. Za ten jeden den se toh tady změnilo
"Nechceš mi to říct už teď?"
>Počkej.... (chvilka ticha) .... Tom zdraví
"Jo já jeho taky. Teď už mi to řekneš?" moje nedočkavost a blbej pocit kvůli tátovi se smíchali a vznikla podrážděnost. Zupe.
>Co se děje? .... už i Bill si toho všimnul.
"Ale nic.."
>Co se děje? Nejsi snad spokojená? Nelíbí se ti u táty?
"O to nejde. Až na mojí nevlastní sestru tu jsou všichni milý"
>A o co jde?
"O to, že jsem tu první den a hned jsem to posrala" začnou se mi z očí linou slzy a slabě se mi třese hlas.
>Ale no tak, zlato.. řekni mi konečně co se děje
"No.. povídala jsem si s tátou o bráchovi a já řekla nevhodnou věc o tom jak se má skvěle a že má velkou zbírku aut, jak vždycky táta a on plánovali a no.. táta pak zesmutněl a radši odešel pryč" už jsem brečela naplno.
>Ne, to neni tvoje vina. Hlavně nebreč, prosím. Doopravdy to bude dobrý.
"Ale já jsem tak pitomá. Mohlo mě napadnout, že to bude pro tátu citlivé a ještě jako kráva mu to vykládám. Panebože"
>Nedávej si to za vinu. A přestaň proím brečet. Nedovedeš si představit jak mě trápí, když tě takle slyšim a ani tě ne,ůžu obejmout. Je to strašný.
"Strašně bych tě teď chtěla mít u sebe"
>Tak už nebreč. Vždyť to už je jenom pár dní a budeme spolu
"Jo, máš pravdu."
>Já vim, že mám.
"Bille, už mi řekneš co je teda novýho doma?"
>Po včerejšku na tom letišti se z tebe tak trochu stala mediálně známá osoba.... nechápu tu jeho terminilogii. Nicméně, jedno mi došlo..
"Takže už se ví, že spolu chodíme" povzdychla jsem.
>Hmm.. jo, ale... myslel jsem, že ti to tak nevadí
"Ne, nevadí.. jenom... nevim. Jsem zklamaná.. další věc co jsem měla předvídat a teď jsem z toho překvapená a zaskočená"
>Zaskočená?
"Zdá se mi to moc brzo"
>Moc brzo na CO?
"Já.. vysvětlim ti to doma.. takle je to moc složitý a navíc si to potřebuju urovnat v hlavě"
>Dobře teda.. ale jinak se tam máš dobře?
"Jo, maji to tu moc hezký. Sice celej den prší, takže jsem zalezlá v baráku, ale moji bráchové jsou prima"
>Kolik máš teda sourozenců?
"No tady.. Sisina, která je o rok mladší a Mark a Daniel jsou 7-letí... dvojčata víš"
>Jaj.. a tady v Německu máš 2?!
"Ne, 3- staršího bráchu, mladší ségru a malej Denny přece"
>A no jo.. u6 v tom mam bordel =D
"Miláčku já už pudu asi.. jenom se vyspruchuju a půjdu spát. Dneska nemam na nic náladu"
>A zejtra budeš na webce ale!
"Ju, dobře. Papa"
>Miluju tě.
"Me, too." zasmála jsem se.
>Good night sweetie
"Thanks my honey."
>Teď už doobravdy. Dobrou
"Dobrou"

Hlídačka psů 27.díl

18. května 2010 v 21:24 | Verýs
==================MISHA=====================
Přijeli jsme k nám domu.. Tezz se přivítala se všema a potom si šly s Claudy povídat do obýváku. Já se s Billem vypařila do mého pokoje.
"Teď mi pověz...-" strčila jsem ho na křeslo a obkročmo si na něj sedla "-..co si myslíš o mojí rodině" zasmála jsem se a dala mu ruce kolem krku.
"Neviděl jsem tvého bráchu."
"Dennyho? No, asi ho má někdo na hlídání" pokrčila jsem rameny s úsměvem.
"Tvoje ségra musí být docela číslo"
"Jo to je. Ve třinácti letech skandovala v první řadě na vašem koncertu" zasmála jsem se.
"Doopravdy?" vypadal šokovaně.
"Jo. Byla jsem tam s ní" kývla jsem.
"Nikdy jsi mi neřekla, že jsi byla na našem koncertu" zamračil se.
Pokrčila jsem rameny. "Je to už dlouho"
"Líbilo se ti to aspoň?" na jeho obličeji se objevuje menší známka úsměvu.
"Ano.. jo, líbilo, i když jsem tam nebyla z vlastní vůle.. líbilo!" kývla jsem.
Naplno se uměje a začne mě spokojeně líbat.
Jeho ruce se pohnou z mích boků k tričku. Pomalu mi ho hrne nahoru. Dám své ruce nad hlavu, aby mi ho mohl stáhnout. Když tak udělá opět si vyhledám jeho rty a nenasitně se zabořím svým jazykem do jeho úst.
"Tuhle chvíli jsi vybral naschvál?" zasmála jsem se mezi polibky.
"Nic jsem nevybíral" zakroutil mírně hlavou.
"Čekám, kdy to ukončíš" vydechla jsem frustrovaně a odtáhla se od něj.
"Teď jsi to ukončila ty" pobaveně mě pozoroval.
Vydechla jsem.
"Stejně bys to udělal tak co" pokrčila sjem rameny.
"Jo, máš pravdu.." kývnul.
"Jenom jsi mě škádlil"
"Hm... vlastně jo.." znovu kývnul.
"Jsi hroznej parchant"
"Až tak?" rozesmál se.
Jo, jseš strašnej.." kývla jsem a přejížděla mu nehty po krku.
"Naschvál mě dráždíš." zaryla jsem nechty trochu víc.
"Jo.. a mám radost, když vidim, že se mi to daří" kývnul s usměvem.
"Parchante."
"Shush" položil mi ruku za krk a přitáhnul si můj obličej. Objel mi jazykem přes krk, až mi naskočila husí kůže po celém tělě. Když mi začal ještě ke všemu žužlat ucho, myslela jsem, že vyletim z kůže.
"Nemusíš být tak strašně netrpělivá..." šeptá mi do ucha.
"Bude to brzo." kousl mě do ušního lalůčku.
"..po tvém příletu!"
Vůbec se mi teď nechce odlítat!!!

==================MEZITÍM V OBÝVÁKU================
Tezz i Claudy už se docela začínají zajímat kde jsou tak dlouho.
"Ona asi chce, aby jí to uletělo" zabručela Tezz.
"Co tam dělaj tak dlouho proboha? Misha ještě nemá zabaleno?" zafuněla Claudy.
"Ta má zabaleno u 3 dny. Napadlo mě jenom jediný, ale to je nějak moc podezřelí.. na ty dva" zakroutila Tezz hlavou. Dokázala si představit, že něco takového by dokázala ona s Tomem.. ale zodpovědná Misha s ještě zodpovědnějšim Billem by do toho nekopli 3 hodiny před odletem Mishina letadla.
"Cože?" nechápala jí Claudy.
"Ale nic.." zakroutila jenom nevíznamně hlavou.
Ve dveřích se konečně ukázala Misha a za ní Bill, který ji pomáhal s kufrem.
"Co jste dělali tak dlouho?" spustila ihned Tezz. Zatim si nevšimla, že Misha je podivně rudá a zamlklá.
"Plánovali budoucnost" odpověděl jednoduše Bill a zářivě se usmál.
"Jo! ty... mám ti vzkázat od Toma, že tě chce David zabít" ukázala na Billa Tezz.
"Se nezblázní" zabručel Bill.
"Co se děje?" nechápala je Misha.. vlastně ani Claudy, ale Misha měla 100% větší možnost to aspoň pochopit oproti Claudy.
"Měl jsem být ve studiu.." pokrčil Bill rameny.
"No neřikala jsem to. Za tohle bych tě doopravdy zabila" začala ho mlátit Misha.
"Ale no tak.. o nic nejde. Kvůli jednomu dnu se nezblázní." smál se Bill tomu jak legračně ho Misha mlátí do břicha.
"Z jednoho dnu budou dva.. potom týden.. měsíc... a nakonec se na kapelu uplně vykašleš!" zabručela Misha.
"Sice tě strašně moc miluju, ale na kapelu se nikdy nevykašlu neboj" zasmál se Bill a políbil Mishu.
"Oka.. tak... jedeme?" zvedla se Claudy z gauče.
"Jo, hned.." kývla Misha a šla obejmout Tezz.
"Hlavně tam nedělěej blbosti" zasmála se Tezz pro odlehčení atmosféry.
"A ty je nedělej tady" kývla Misha.
"Měj se tam moc hezky. Nafoť hodně fotek, abych taky věděla jestli tě tam ještě můžu poslat a nebal anglický kluky, to jsou děsní suchaři" pustila Tezz Mishu a přátelsky si dali pusu.
"Dávej mi pozor na autíčko." řekla ještě rychle Misha, když vycházeli z bytu.
------------------------------------
"Dál už jít nemůžete co?" rozhlídla se Misha po letištní hale. Na středu odpoledne tu je docela 'klid' jestli se to tak dá říct. Naštěstí nikdo nevěnoval extrémní pozornost Billovi a tak si poslední chvíle s nim mohla užít.
"Za jak dlouho ti to letí?" zeptala se Claudy.
"Za hoďku a půl" koukla Misha na hodinky.
"Jooo.. tak já si půjdu pro něco z automatu." zazubila se Claudy a odešla pryč.
Misha se přitočila k Billovi a zachumlala se do jeho náručí.
"Už nemám co bych řekl.. Tezz řekla vše co bylo potřeba.. takže prostě jenom si to tam užij. Dej na sebe pozor a nekoukej po anglickejch klukách" zasmál se Bill.
"S těma klukama si to budu muset ještě rozmyslet" zasmála se Misha a koukla se na něj.
"Když myslíš" pokrčil jakoby nic rameny Bill.
"Ale no tak.. ty víš, že chci jenom tebe" omluvně se usmála Misha.
"Tvoje jediný štěstí" kývl se smíchem Bill a přitáhl si k sobě Mishu, aby ji mohl políbit.
Mezitím se k nim už vracela i Claudy, která když viděla Mishu a Billa v dojemný chvilce, radši počkala 5 metrů dál u sedaček.
"Bille?" zašeptala Misha.
"Hmm?"
"Miluju tě" usmála se kouzelně na něj. Úsměvem a pohledem, který patřil jenom jemu a který dokazoval jak moc je zamilovaná.
"Fakt?" šťastně se usmíval Bill.
"Jo.. 100%" kývla Misha s úsměvem.
"Já tebe taky" znovu jí políbil.
"Můžu se s Mishou taky rozloučit?" objevila se tam najednou i Cladie, která byla už moc nedočkavá na to, aby sama seděla a pila kafe.
"Nemusíš ani nic řikat." objala jí Misha.
"Ty stejně víš co mám na jazyku..." zasmála se Claudy a stekla jí slza po tváři. Misha se od ní odtáhla a usmála se.
"Nebrej.. za pár dní mě tu máte zpátky.. oba" zasmála se a setřela Claudy slzu.
"I tak mi budeš chybět sestřičko"
"Ty mě taky.. ale budeme si přece psát.. volat a musíš dát pozor na Dennyho, když tu nebudu" naposledy se objaly.
"A ty dej pozor zase na Toma.." otočila se zpět na Billa.
"Neboj.. dám pozor, aby dělal blbosti" zasmál se Bill. Mishe vytryskli z očí slzy.. smíchu a taky trochu smutku.
"Jsou to jenom 4 dny" objal jí Bill a hladil po vlasech.
"Bojim se.." pípla Misha.
"Čeho?" odtáhla se od něj a koukla jak na Billa tak i na Claudy.
"Toho, že se mi tam bude líbit. Budu tam jezdit častěji a tohle mě bude čekat při každym odletu" vyhrkla skrz slzy.
"Ty si ťunťa" zasmála se Claudy..
"Myslim to vážně." řekla naprosto vážně Misha.
"Lásko je přece účel, aby se ti tam líbilo.." Snažil se jí Bill nějak povzbudit.
"Já vim.. ale..."
"Ne, Mishi.. nepřemýšlej o tom.. víš dobře co se potom děje.. prostě jdi s proudem oka?" zarazila jí Claudy. Misha se na ní podívala dost skepticky, ale nakonec kývla a trochu se i usmála.
"Připravena na odlet?" zeptala se jí s úsměvem Claudy.
"Jo.. myslim, že už jo.." kývla Misha. Naposledy Claudy objala, Billovi dala pusu a vyrazila směr neznámo.........

Hlídačka psů 26.díl

16. května 2010 v 11:46 | Verýs
=====================CLAUDIE====================
<Ťuk ťuk>
Já i Misha se otočíme čekem ke dveřím do kuchyně.
"Můžu?" vejde dovnitř vysoká hubená postava.
"Jasně.." usměje se Misha. Pořád nemůžu uvěřit, že moje ségra chodí s Billem Kaulitzem. Zrovna s Billem. Grrr... ale ne, přeju jí to. Jak jinak. Je to moje ségra, nepřála bych jí nic ošklivýho.
"Už máte všechno vyřešený?" usměje se, přesně tak sladce jako na fotkách a videích.
"Skoro.. Claudy je zrovna trochu naštvaná" drkne do mě loktem Misha.
"Hmm." zabručim jenom na souhlas.
"Asi si to dovedu představit" zasměje se. Achh.. on je tak dokonalej.
"Ne, to nedovedeš.." zakroutila se smíchem hlavou ségra. Drkla jsem do ní, aby už mlčela.
"V tom případě to snad ani nechci vědět" znovu se tak krásně zasmál.
"Co máma? Odpověděl jsi slušně na všechny její vlezlí otázky?" usmívala se Misha jak sluníčko. Ajéje. Ta je in love až po uši :)
"Zase až tak vlezlí nabyly, jenom se mě ptala v jaký jsem kapele. Když potom vstřebávala informaci, že jde o rockovou kapelu rovnou se mě zeptala jestli nejsem narkoman, předělaná holka nebo úchyl!" rozesmál se.
"Panebože..." zatvářila se Misha potupně.
"No tak." přišel ještě blíž k nám a vzal Mishu za ruce. 
"Neměl jsi jí poslouchat. Je to trapný!!" zahučela.
"Ale vůbec ne. Jako myslíš, že moje máma se někdy nechová jako, kdyby zrovna přistála z Marsu!" rozesmál se a stále držel Mishu za ruce.
"Neznám tvojí mámu, tak na mě nechoď s těmahle argumentama!" vyplázla na něj Misha jazyk.
"Oka, měla bys jí poznat" kývnul. Viděla jsem jak Misha zhrozeně vykulila oči. Děsně mě to rozesmálo.
"Neni hezký se smát cizímu neštěstí" flákla mě Misha.
"Proč neštěstí?" nechápal Bill.
"...Eee." došly jí slova :D
"Noo?" zvedl obočí a s pobavením ji pozoroval.
"To.. to je fuk.." zakroutila hlavou.
"Oka, takže až přiletíš tak tam se mnou pojedeš?" zazubil se. Něco mi řikalo, že teď chce Mishu hlavně potrápit :D
"Noo.. ani nee.." vykrucovala se Misha.
"Neměli by jsme ji nechat dlouho čekat. potom to bude horší"
"Jak jako horší? Ona o mě už ví?" vykulila Mish oči.
"Jo, Tom jí to vykecal hned teď jak jsme no.. prostě hned ten první den" proč vynechává? Aghh.. !
"A co bereš jako první den? Podle mě teď první dnů bylo hned několik.." zasmála se ségra. Zvedla jsem nechápavě obočí. COŽE?
"Pro mě je první den ta noc jak jsi měl čerstvě sešitou ruku, jak jsme do 2 ráno dělali ty písničky a nakonec jsem u tebe přespala, protože jsi mě nechtěl v noci nechat řídit. Tu noc jsem si taky přestala zapírat, že tě miluju" zasmála se Misha. Vykuleně jsem je pozorovala a letmo přelétla Billovi ruce. Opravdu má jednu ruku zavázanou. Co to!?
"Pro mě je to ten den jak jsi k nám přišla jako nová brigádnice" usmál se Bill a vyměňovali si další in love pohledy.
"Takže to fakt byla láska na první pohled?" zeptala jsem se se zájmem, že to je trochu nevhodný mi zrovna moc nevadí. Bill se na mě podíval a potom trochu kývnul.
"Jo, ale než jsem tomu dokázal uvěřit uběhlo pár tejdnů" zasmála se.
"A bez Toma bys tomu nevěřil do teď co?" zasmála se Mish.
"Ale jo.. ale urychlil to s těma jeho moudrama" kývl a koukal zpět na Mishu. Opět jsme jejich řeči nechápala.
"Ne, počkat vlastně néé... po mém příletu z Anglie nebudu mít čas" vyjekla Misha a radostně začala posedávat.
"Jakto? Další věc co se dozvídám jako poslední?" zamračil se Bill.
"Ale ne.. já myslela, že ti to Tom řekne. V pondělí večer bude mít v Berlíně menší koncert Fort Minor. Chceme tam jít"
"COŽEE? Fort Minor.. ee.. já tam chtěla taky, ale už nebyly lístky!!" zaúpěla jsem. Zabít ségru a sebrat jí lístek !!
"Tak já mám lístek už od doby co je začali prodávat!" vyplázla na mě ségra jazyk.
"Proč zrovna s Tomem?" zamračil se Bill. Nějak ignoroval, že jsme se se ségrou bavily..
"Protože jsem mu řikala, že tam půjdu a on řekl, že by taky chtěl.." pokrčila ségra rameny a úsmála se.
"Jestl se tam Tom fakt chystá tak pude do VIP, tam ti je normální lístek na nic, takže ho můžeš dát klidně Claudy" vykulila jsem oči. Cože, to teď řekl?
"To si domluvíme jindy." zakroutila ségra hlavou. F*CK !! 
"Když myslíš." pokrčil rameny.
"Vsadim se, že Claudy by využila až moc rychle situace" zasmála se. Pozornost obou dvou byla opět na mě.
"No.. asi jo" zasmála jsem se.
"Vidíš.. je to moje sestra!" zasměje se Misha.
"Věřím tomu. Nicméně... neměli by jsme už jet? Za 4 hodiny ti letí letadlo"všichni jsme se na podnět podívali na hodiny.
"Už? Ale ne.." zabručela Misha.
"Můžu jet s tebou na letiště?" zeptala jsem se.
"A kdo by tě potom asi odvezl domu co?" koukla na mě pohledem autority.
"Třeba já.." navrhl nevinně Bill.
"Ne, to ne.. ty nikam nejedeš!" řekla hned Misha..
"Proč?" nechápavě jí pozoroval Bill.
"Letiště = moc lidí.. chápeš? MOŘE lidí a hlavně turistů!!"
"Misho.. copak tohle jsme už neuzavřeli? Jestli tě to tak moc uklidní můžu zavolat Davidovi, aby přijel nějaký bodyguard"
"Zavolej.. doufám v to, že ti to zakáže!"
"On? Ne.."
"Když jsem ho viděla nezdál se ani moc šťastný z toho, že máš přítelkyni, natož, aby jsi se s ní někde ukazoval" pronesla hodně ironicky.
"To má blbí. Do mého soukromého života mi nemá co kecat! A on ví, že v tomhle nic nebezpečnýho nejni. Nikdo nic neví a můžeme spoléhat spíš na to, že budou.. udivení.. než fanatičtí!"
"Jsi hroznej.." zakroutila Misha hlavou se smíchem.
"Jsem vítěz!" zazubil se..
"Odvezeš potom Claudy domu?"
"Jestli semnou bude chtít jet" podívá se na mě a usměje se. Asi omdlím.
"Řekla bych, že jí to problém dělat nebude" zsměje se Misha mému výrazu.
"Ok. Dobře. Tak jedem.."

Hlídačka psů 25.díl

15. května 2010 v 21:45 | Verýs
Dorazila jsem k domu kluků a rozhodla se v zájmu bezpečnosti zastavit na druhé straně ulice, protože před jejich bránou kempovalo asi 10 holek.
Vytáhla jsem mobila a rychle volala Billovi.
"Ano? Jsi tady?"
--Jsem. Ale radši na druhý straně ulice!
"Proč?"
--Bezpečnostní důvody. Poznáš sám, až vyjdeš ven!
"Oh.. to nee, už zase kempujou nějaký holky před branou?"
--Bing, bing, bing.. správná odpověď!
"To je super no. Ale už jdu. Počkej tam.. miluju tě paa"

Položil to dříve než jsem stačila něco namítnout, tak jsem jen seděla a vyčkávala. Pozdě jsem si uvědomila, že snad Bill má tolik soudnosti, že si nevezme nic moc extravagantního. I když to na něm přímo miluju, nevim jestli by moje máma měla pochopení pro jeho módu.
Když se z druhé strany ozval jekot uznala jsem, že už asi Bill jde. Za několik málo minut (odhadem tak 10) konečně nastoupil do mého auta. Koukla jsem na něj a rázem se uklidnila. Vypadal moc krásně a přitom vypadal skoro normálně. Na sobě měl jenom červeno-černé sako, černé triko a tmavě modré kalhoty. Moc mu tenhle druh elegance sluší.
"Copak?" pousmál se a já se přestala hypnoticky koukat na jedno místo a pousmála jsem se na něj.
"Nic, nic. Moc ti to sluší" usmála jsem se.
"To jsem rád.. vlastně jsem měl krizi co na sebe, protože jsem nevěděl co snesou tvoji rodiče, tak jsem si řekl, že timhle to nemůžu nijak zkazit!"
"Budeš se jim líbit" kývla jsem a nastartovala. Houf holek co stáli nejblíže.. tak 3 metry od auta couvli nazpátek a šťastně se vracely zpátky k jejich velké bráně.
---------------------------
"Halo.. mami?" zavolala jsem do baráku. Držela jsem Billa za ruku a šla dál.
"Huh, tady jste" usmála jsem se, když jsem je našla v obýváku.
"Ahoj Emmi a...." zvedla se máma z gauče a šla pomalu k nám.
"To je Bill můj přítel"
"Dobrý den" usmál se Bill mile.
"Ahoj." pousmála se máma.
"Jo a jinak támhleto je Laurent, mamky manžel" ukázala jsem na Laurenta a ten se taky poslušně zvedl a přišel si s Billem potřást rukou.
"Mám pocit, že už jsem tě někde viděla" zamyslela se najednou máma.
"To je možný mami. Bill má kapelu.."
"Jo.. myslím, že jsem viděla něco u Claudie v pokoji" kývla máma, happy, že to "vyřešila" :D
"Máš kapelu?" zeptal se se zájmem Laurent, který mimochodem dřív taky trochu dělal do muziky, ale nikdy nebyl slavnej.
"Jo, už skoro 10 let!"
"Kolik ti je proboha?" zděsila se mamka.
"20, ale s hudbou jsme začali opravdu hodně brzo"
"Kde je Clady?" zeptala jsem se.
"Asi nahoře, proč?" pokrčila rameny máma.
"Vim, jak by byla naštvaná, kdyby nedostala podpis svého idola" zasmála jsem se a vyběhla nahoru pro Claudy.
"Čau ségra. Pojď na chvíli dolu, chci ti někoho představit" zazubila jsem se ve dveřích jejího pokoje.
"Koho?" zabručela.
"Svýho kluka"
"Oka, jdu" zvedla se a šly jsme zpátky dolu do obýváku. Já šla první a hned za mnou Claudy, když nakoukla do obýváku chytila mě prudce za ruku a zatáhla mě zpátky.
"Kdo to je v našem obýváku právě?" vykulila oči a skoro nedýchala.
"Bill. Myslela jsem, že ho znáš" zaculila jsem se.
"DĚLÁŠ SI PRDEL?-" vyjekla, hend na to si uvědomila, že to museli slyšet a tak se trochu ztišila  "-ty chodíš s Billem Kaulitzem?" vykulila oči.
"Jo" kývla jsem.
"Ty seš mrchaa.." zambručela a zamračila se.
"Ale čopáák.. večer si na netu budu moct přečíst článek od inkognito fanynky 'moje ségra mi vyfoukla Billa?'" zasmála jsem se.
"Ty seš teda vtipálek" kopla mě do nohy.
"Au, nech toho!" vrátila jsem jí to..
"Budete se v tý chodbě hádat ještě dlouho?" přehlušila nás máma.
"Poď" chytla jsem Claudy za ruku a táhla jí do obýváku, kde seděla trochu napruděná máma, vytlemenej Bill a znuděnej Laurent.
"Eeehm..." Claudy opět přestala dýchat a zírala na Billa, kterej se naštěstí tvářil úplně normálně. Asi už na tyhle tupé výrazi je zvyklej.
"Bille to je Claudy.. moje ségra... a no Claudy tobě ho nemusim představovat viď" zaculila jsem se.
"Ahoj" usmála se Bill a natáhl k ní ruku.
"A-ahoj" zakoktala Claudy a skoprněle si s ní podala ruku.
"Já na něj šáhla" pošeptala mi do ucha.
"Já nejenom to" vyplázla jsem na ní provokativně jazyk. Znovu mě kopla.
"Claudy co děláš?" zavrčela máma.
"V pohodě.. jenom jí trochu škádlim" zasmála jsem se na omluvu.
"Tak se začněte chovat trochu normálně zas" rozkázala máma naoko přístě a pak se zase v klidu začala vyptávat Billa na nějaký otázky.
"Ona mi normálně přebrala kluka" řekla jsem potichu sarkasticky Claudy.
"A co mám řikat já? Můj kluk to ani neni" zahučela ohromeně.
"Potřebuju s tebou mluvit.." zatáhla mě najednou Claudy za ruku.
"No tak počkej" zasmála jsem se a šla k Billovi.
"Vydržíš to tu chvíli jenom s rodiči? Claudy mě chce podrobit výslechu" pošeptala jsem mu do ucha a zasmála se.
"No problemo. Tvoje máma je docela milá" zasmál se potichu.
"Líbíš se jí"kývla jsem. Rychle mu dala pusu na tvář a šla jsem za Claudy. Samozřejmě jí ta pusa neunikla a tvářila se doost vražedně :D
------------------------------
"Séégra jak.. JAK se ti povedlo zbalit zrovna tohodle týpka?"spustila na mě v klidu kuchyně. Posadila jsem se na kucyňskou linku a nezaujatě pokrčila rameny.
"Spíš naopak.." zasmála jsem se nad tim všim co se stalo.. a neni to tak dlouho.
"CO?" Vykulila oči a sedla si vedle mě.
"On balil mě." kývla jsem.
"Jak TO?"
"Protože jsem jim hlídala psy"
"COŽE? Takže prdlajz nějaká stará pani?" vyjekla..
"Jo, slíbila jse, že to neřeknu, ale teď už stejně ty psy ani nevenčim tak je to jedno" pokrčila jsem smutně rameny.
"Jakto?" změkla Claudy a smutně se na mě koukala.
"Protože mě vyměnila jedna cuchta.." zakroutila jsem jenom hlavou.
"To nechápu" nakrabatila obočí, takže i její výraz souhlasil s nechápavostí.
"Nic jsem neudělala špatně.. jednoho dne mi prostě Bill řekl, že za mími i jeho zády Tom nebídl to místo dceři nějakýho jejich manažera"
"Podle toho co jsem četla se neni ani čemu divit" zasmála se.
"Jo, jenže on to neudělal, proto, aby se s ní vyspal" zakroutila jsem hlavou.
"Jak to víš tak jistě?" vykulila oči a zvědavě na mě civěla.
"Protože od jistý doby Tom spí jenom s mojí sousedkou" pokrčila jsem rameny..
"Tezz?" vykulila ještě víc oči.
"Jo" řekla jsem nevíraznym tónem.
"No to mi poser" zasekla se.
"Ségra né, že to vykecáš na netu !!"
"Neboj prosim tě, trochu mozku ještě mám" zakroutila hlavou.
"No jen, aby..." zasmála jsem se.
"Řekni mi ještě něco... jak dlouho jste spolu a tak.." se smíchem na mě naléhala.
"Měsíc a půl.." zasmála jsem se taky.
"A už jste no.. ehm.. víš co.."
"Ty seš další úchyl do sbírky.. neřeknu ti odpověď" rozesmála jsem se.
"Ale no taak.. Mishii" zazubila se.
"Nech si ty oči na někoho jinýho. Na tohle jsi ještě mladá" vyplázla jsem na ní jazyk.
"Fajn.. jsi teda ségra." nabručela se. Chtěla jsem si to u ní urovnal, ale na dveře od kuchyně někdo začal ťukat..........

Hlídačka psů 24.díl

13. května 2010 v 20:32 | Verýs
Sedíme s Tezz v kuchyni u stolu a pijeme svoje čaje. Dnešní ráno se zdá být perfektní. Bill ještě spí, Tezz má sice blbou náladu, protože večer odlítám a protestuje stejně jako Bill, ale moc jim to platný nejni.
"Dobrý ráno!" probere mě Tezzin pozdrav. Zvednu ihned hlavu. Ve dveřích stojí rozespinkanej Bill. Dokonaleji snad už vypadat nemůže. Polodlouhý, rozcuchaný vlasy mu lítají do všech směrů, půlku obličeje má legračně červenou od přeležení a na sobě má pouze svoje černý sexy boxérky.
"Dobrý ráno" pousměju se taky.
"Yeah.." usměje se kouzelně.
"Chceš čaj?"
"Yep" kývne a sedne si na židli, která se uvolnila, protože jsem mu začala připravovat ten čaj.
"Jak se ti u nás spalo?" mrkla na něj Tezz.
"Yeah.. skvěle" usmál se ještě více.
"To jsem ráda" usmála jsem se.
"Yep"
"Přestaneš to už opakovat?"
"Yeah.."
"Bille.!!"
"Yep?"
"Nech toho.."
"Yeah"
"Um.. končim" zakroutila jsem se smíchem hlavou a vypadla do svého pokoje.
"Ale no tak zlato.. yep, yep, jou miláášku... yeah, omlouvám se!" běžel za mnou.
"Yeep,, počkeej!" chytne mě pevně za břicho a zadrží mě v pokračovaní cesty.
"Přestaneš?" otočila jsem se k němu čelem.
"Yeah, ale proč ti to vadí?"
"Připomínáš mi Dennyho" zasmála jsem se a odendala mu vlasy z obličeje.
"Yeah.."
"Bille.. fakt mě to deptá!" zamračila jsem se.
"Už mlčim" dal si ruku před pusu a zazubil se jako andílek.
"Dneska jsi mě ještě nepřivítal"
"Myslíš takle?" zvedl obočí a jemně mě políbil. Usmála jsem se a rukama ho objala kolem krku.
----------------
"Huš lidi.. jděte aspoň do pokoje, jak mám kolem vás projít?" vztekala se Tezz, naschvál jsme jí neposlouchali a dál se v chodbě líbali.
"Vy jste fakt strašný" dupla a prošla jinou cestou do svého pokoje.
"Naštvali jsme jí?" zeptal se Bill aniž by uplně odpojil svoje rty od mích.
"Naštveme jí, když teď zalezem do mého pokoje" zasmála jsem se. Chytla ho za ruku a běžela do svého pokoje, kde jsem za Billem zamkla a se smíchem ho znova začala líbat.
Bill mě chytil za boky a táhnul dozadu kde jsme s žuchnutím spadli na postel.
"To je úžasná hračka tohleto!" objížděla jsem prstem po jeho piercingu.
"Yep"
"BILLE!"
"Promiň" usmál se jako menší andílek
"MISHOOO..." začala ječet Tezz na celej byt.
"Ona zničí každou hezkou chvilku" zabručela jsem a šla odemknout.
"Co chceš?" zasyčela jsem.
"No promiň.. volala tvoje máma, že se u nich máš stavit!"
"Áchjo.." protočila jsem oči a vrátila se zpátky do pokoje.
"Co?" zeptal se mě Bill s úsměvem. Ležel pořád na posteli opřený loktama a vypadal až moc k nakousnutí, než, abych měla dost sebeovládání se k němu vrátit.
"Musim jet k mámě!" protočila jsem oči a šla ke skříni.
"Ááha." kývne jenom. Začnu vyndavat oblčení ze skříně...
"Nechceš jet se mnou?"
"Cože?"
"K našim!"
"K vašim?"
"Jo, prosím. Ráda bych aby jsi je poznal.."
"Chceš mě představit svým rodičům?"
"Prakticky jenom mámě, jejímu manželovi, ségře a malýho brášku už znáš"
"Já se bojim.."
"Ale nene. Prosíím, máma, když se dobře vyspí tak je i milá a její manžel je pohodář!"
"Moc si mě neuklidnila"
"Prosíím... když já tam na to odpoledne musim a chci být dneska u s tebou, když odlítám" zahrála jsem naschvál na notu, že dneska odlítám. Překvapivě Bill pookřál.
"Ok dobře, ale musim ještě domu... TAk. Vyzvedneš mě?" zvedl se z postele
"Jenom řekni v kolik" usmála jsem se šťastně a skočila mu kolem krku.
"Tak za hodinu. Jenom se trochu zlidštim, abych udělal dojem" hodil na mě neodolatelnej úsměv.
"Hlavně ne moc, moje mladší ségra je fanynka" zasmála jsem se.
"Kolik jí je" nasucho polkl.
"No..  kolem 15, ale je vyspělejší než si dovedeš představit" mrkla jsem laškovně. Znovu na sucho polk.
"Tak.. za ... hodinu" vykoktl. Oblíkl se a ještě mě dlouze políbil. Poté odešel...
Já se mezitim převlíkla do riflí, černýho tílka a úžasnýho černýho světru, který zakrývalo jenom jedno rameno a dole se mi krásně napnulo kolem boků a bříška =D

Hlídačka psů 23.díl

12. května 2010 v 14:55 | Verýs
"Tak co mi tu Tezz nechala" usmála jsem se a přešla k mikrovlnce, která se zdála být plnější než by měla být.
"Wááu.. pizzaa... já tu holku miluju" šťastně jsem zajásala a vzala si tu pizzu ke stolu, kde bez výrazu seděl Bill a jenom mě pozoroval.
"Chceš taky?" zeptala jsem se a postrčila talíř blíž k němu.
"Ne, spíš přemýšlim, kde je..." zakroutil hlavou.
"Jela k ségře." pokrčila jsem rameny.
"Takže jsme tu sami?" zeptal se.
"Hmmm.." kývla jsem a zarazila se. Opravdu se právě ptá jestli tu jsme sami? S podivinym výrazem jsem se podívala na Billa, kterému se trochu lesklo v očíčkách.
"Billee... co kdyby někdo přišel?" udělala jsem výsměšnej obličej.
"Já dokážu myslet i na něco jinýho než jenom na sex.. narozdíl od tebe a Toma!"
"Ale někdy by ti neuškodilo na to pomyslet" zazubila jsem se na něj andělsky.
"Jsi fakt jak malý dítě" zasmál se. Kývla jsem hlavou na souhlas a vrátila se k pojídání pizzy.
----------------------------
"Áááh. Já jsem TAK přežraná!" zaúpěla jsem a držela se za břicho. Dovalila jsem se do obýváku a spadla na gauč.
"No to se ti ani nedivim" zakroutil se smíchem hlavou Bill a sedl si taky na gauč. Posunula jsem se a měla jsem hlavu na jeho klíně.
"Potřebuju na sebe něco pohodlnějšího.." zaupěla jsem a znovu se chytla za nacpané břicho.
"Pohodlnějšího?"
"Jo.. copak jsou takle úzký rifle pohodlný?" zakroutila jsem hlavou. Vyšplhala se na nohy a chůzí, kterou by někdo mohl nazvat stěhování Golema jsem se došoupala do svého pokoje.

"Jsem tu!" usmála jsem se. Už mi trochu odlehlo a s žádným tlakem na břiše se mi taky chodilo lépe. Bill se na mě podíval a trochu vykulil oči, poté se jenom usmál. Znovu jsem na sebe koukla.. na sobě jsem měla staré, vytahané a zešedivělé tričko pod, kterým byli jenom kalhotky, i když nebyli přes delší triko vidět.
"Nemysli si, že jsem ze sebe udělala takovou kočku jenom kvůli tobě!" zasmála jsem se s ironií a sedla si k němu na gauč.
"Ani jsem nepočítal, že by ses kvůli mě takle strojila" zasmál se.
"hUH, jestli ti o vadí můžu se převlíknout do něčeho normálnějšího" zaxichtila jsem se.
"Ne, líbí se mi to.. zvlášť jak je to..-" zajel jednou rukou pod moje triko  "-..kratké" políbil mě na krk a svojí ruku opět vytáhl.
"Vidim, že se tady někdo umí i odvázat" zasmála jsme se, i když trochu přiškrceně jak jsme byla trochu v šoku.
"Já zase vidim, že moje ukecanost je oproti tý tvojí na bodu nula!"
"Vyrůstala jsem ve velké rodině. Musela jsem si vydobít respekt!"
"To poznamená každé dítě!"
"Tebe taky co?"
"Mě? Proč myslíš?"
"No, když máš za bráchu Toma tak jsi musel mít velkej respekt, protože se mi někdy doopravdy zdá, že ten v životě nezavřel zobák"
"U nás to je jinak. My se většinou doplňujeme.."
"Byla jsem svědkem, že se dokážete i pořádně pohádat"
"Potom sis taky určitě všimla, že vždycky to je kvůli blbosti"
"Více méně" kývla jsem hlavou a oba jsme se rozesmáli.
"Nějak se mi začíná chtít spát. Po tý velký večeři..." zívla jsem a lehla si na Billa.
"Chceš, abych odjel, aby jsi mohla jít spát" hrál si s mími vlasy.
"Ne.." zakroutila jsem hlavou.
"Tak se spoň přemístíme do tvého pokoje?"
"Hmm.. když mě neposlouchaj nožičky" zabručela jsem. Najednou jsem se ocitla nějak moc ve vzduchu. Otevřela jsem šokem oči....
"Pust mě ty blázne." nadávala jsem.
"Pročpak?" zasmál se v pohodě Bill. Jako, kdyby právě nenesl 50 kg živé váhy.
"No tak.. budeš mít kýlu. Dělej pust mě na zem!"
"Kýlu mít nebudu, protože jsi neskutečně lehká a navíc jsme už stejně v tvym pokoji" kopl do dveří, aby se otevřeli a odnesl mě až k posteli.
"Stejně si šílenec.." zakroutila jsem hlavou a vlezla si pod peřinu.
"Proč?" posadil se ke mě na postel.
"Protože.... proto!! podívej se na sebe. Jsi tak hubenej a navíc máš sešitou ruku.. panebože!! co tvoje ruka? nebouchl ses nebo něco?"
"Neboj. Ruka je v pohodě a to s tou kýlou jsem myslel vážně,.. ani jsem se nenadřel!"
"Tomu teda nevěřim, ale když na tom trváš!"
"to teda trvám" kývl.
"Oka.. nechceš si lehnout ke mě do postele?" zazubila jsem se a nadzvedla přikrývku na druhý straně postele.
"Předpokládám, že mě dneska už domu nepustíš co?" zasmál se, ale zvedl se a začal se vysvlíkat z trička a hned na to i z jeho šedivých uzkých kalhot.
"Copak tě můžu nechat jet v noci samotnýho přes město? Ještě by jsi se někde vyboural" zakroutila jsem hlavou a ve stejný okamžik jsme si oba vzpoměli na tu noc, kdy měl Bill první den sešitou ruku a já u nich byla přes noc, protože mě taky nechtěl pustit v noci samotnou domu.
"Ježiš tobě to trváá" zaúpěla jsem, když si začal odzbrojovat od svých prstýnků a náramků. Otočil se na mě přes rameno a hodil na mě vesenýho smila.
Konečně byl se všim hotovej a lehl si vedle mě. Omotal mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.
"Zejtra odlítáš co?" zeptal se mě potichu a trochu smutně.
"Hmm jo, ale až navečer" kývla jsem zamyšleně.
Bylo ticho. Vypadalo to spíš, ale na takovéto uspávací ticho..
"Misho?".. zabroukal Bill do ticha..
"Hhhmmm?" zvedla jsem poslepu hlavu trochu.
"Nechceš udělat dohodu?" rozmrzele jsem otevřela oči.
"Když si na noc sundáš to triko tak udělám něco mooc speciálního" zazubil se na mě. Jelikož jsem ospalá, tak mi to už tak rychle v hlavě nešrotuje..
"Tobě se to triko nelíbí?" zamračila jsem se naoko dotčeně.
"Ne, to ne.. miluju to triko.. nicméně.. myslím, že ti to víc sluší bez něj" znovu se zazubil.
"Bez něj tu budu jenom v kalhotkách"
"Nepovídej"
"Bille... z tebe se fakt stává menší úchylek" zasmála jsem se. Rozvítila jsem lampičku na nočnim stolku a sedla si. Bill mě s podepřenou hlavou pozoroval. Sundala jsem si to triko a odhodila ho na podlahu.
"V noci mi je často zima, takže mě musíš pořádně obejmout aspoň" zhasla jsem lampičku a uvelebila se v připraveném Billovém náručí. Znovu jsem chtěla spokojeně spát, ale Bill se stále podivně kroutil..
"Budeš se pořád vrtět?" zeptala jsem se ho mrzutě.
"No, když to... hmmm... tamto" začal kecat blbosti. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale hned na to to na mě taky uděřilo. Jako, kdyby ve mě vybuchla sopka žhavé lávy, když se Billův piercing setkal s mojí radavkou.
"Ahh.. božee.." zalapala jsem po dechu.
"Huh.." Bill se tvářil nepopsatelně.
"Panebožee, takže by to fakt asi nešlo, jinak tě ze spaní znásilnim" zasmála jsme se.
"Nebo já tebe." kývl Bill.
"Hmmm.." zamyslela jsem se nad tim.
"Misho.. přestaň.. vim nad čim přemýšlíš" plácnul mě po rameni.
"Jak to můžeš vědět?" nechápala jsem.
"Protože máš u toho takovej zvláštní pohled" zachychotal se.
"Dobře, dobře.. jak to uděláme?"
"Když se otočíš na druhej bok, tak to už pude" otočila jsem se zády k Billovi, který se na mě zezadu pořádně nalepil. Konečně přiraveni spát....

"Bille?" prolomil můj hlas to mučivě dlouhé ticho.
"Hmmmm?" zabručel ze spánku.
"Myslím, že takle to taky nepůjde, protože se na mě možná až moc lepší víš!"
"Hmm, já vim" zasmál se a zakroutil boky.
"Nedělej too.." zasyčela jsem vražedně.
Znovu se o mě otíral.
"Ahgg.. řikám.. nedělej to!"
Opět se o mě otřel.
"Bille.. nech toho nebo spíš v obýváku!" o pravdivosti mích slov nebylo pochyb.
"Copak jsi řikala zlato? Já už usinám..." zasmál se. Zamračila jsem se...
Opět se otřel.
"Já tě varova-..." jeho ruka mi zacpala pusu.
"Ššš.." jeho rty přejeli po mém krku. Natočila jsem hlavu dozadu, aby se moje rty setkali s jeho.
"Dobrou noc!" jemně mě políbil.

Hlídačka psů 22.díl

10. května 2010 v 22:12 | Verýs
=======================BiLL====================
S Mishou jsem domluvenej cca na půl 3. Sice je čtvrt na 4, ale myslim, že už si na moje pozdní příchody zvykla :D
Ani jsem už nezvonil a šel rovnou do domu. Zazvonil jsem až vevnitř před jejich bytem.
"Ahoj Bille... jdeš pozdě!" otevřela mi Tezz.
"Chodim s tebou nebo s Mishou?" zasmál jsem se.
"Semnou... a jdeš pozdě!" objevila se jí Misha za zády.
"Ha a máš to" zasmála se mi Tezz a odešla.
"Promiň, že jdu pozdě!" Pousmál jsem se a chtěl jí políbit. Misha ale skoro hned uhnula a šla do svého pokoje. Nechápavě jsem šel za ní.
"Už mám zbaleno.. sama jsem se divila, že jsem to měla docela rychle a neměla už toho nějakou větší krizi" ukázala na obří kufr v rohu místnosti.
"Hmmm." kývnul jsem a sedl si do točícího křesla.
"Co chceš dělat?" koukala na mě trochu jinak..naznačil jsem jí, aby šla ke mě. V pohodě ke mě přišla a stoupla si přede mě. Zastavil jsem točení a chtěl si jí přitáhnout k sobě na klín. To už se ovšem nenechala tak snadno.
"Misho co se děje? Nejdřív mi nedáš skoro ani pusu, teď se zase chováš jako, kdyby ses mě štítila?" nechápavě jsem se na ní díval.
"Ale ne to nee.. jenom na tebe nechci moc tlačit!" usmála se.
"Tlačit?" zvedl jsem překvapeně obočí.
"Jo no.. to by bylo na dlouho" zazubila se a chtěla jít dál. Rychle jsem jí chytil za ruku a stáhl zpátky k sobě.
"Povídej, já mám času dost" řekl jsem jí.
"Nechci, aby sis myslet, že jsme tě pomlouvali nebo tak ale.." smutně se na mě koukla.
"Tak už mluv.." netrpělivě jsem začal třepat rukou. Po chvíli jsem si uvědomil, že to je ta debilní sešitá ruka a rychle jsem se za ní chytil.. Áuu.
"No, jenom jsem byla trochu naštvaná, že Tezz a Tom spolu nechoděj a spěj spolu a my no víš co... a dneska ráno jsem o tom mluvila s Tomem a ten mi poradil, abych ti nechala čas, že se třeba bojíš nebo něco takovýho..." zazubila se na mě. Nechápavě jsem valil oči.
"Strach?" pořád nepochopeně jsem zopakoval.
"Jo.. tak sám jsi mi řekl, že jsi neměl holku od 15 let... nedivila bych se" pokrčila nenuceně rameny..
"AHA.. Tom ti řekl, že jsem panic?" rozesmál jsem se.
"Ne, neřekl.. vlastně něco o tom jo.. prej prakticky jako, kdyby jsi byl panic jak jsi se dlouho s nikym nemiloval" pokrčila s usměvem rameny.
"To je kretén" zakroutil jsem pořád se smíchem hlavou.
"Taky tě trochu bránil.. řekl, že nemůžeš být špatnej, když si jeho dvojče.."
"Dvojtej kretén" znovu jsem se rozesmál.
"Ook. tak mi to konečně vysvětli. Docela jsem týhle variantě chtěla věřit.. byla jsem připravená na tebe přestat tlačit, ale teď už to fakt nechápu.."
"V podstatě jsem ti řikal vždycky pravdu.. a v podstatě má trochu pravdu i Tom"
"Huh.. takže se vracím k plánu žádnej nátlak.?" zasmála se.
"Ale ne prosimtě.. ale v vždycky jsem ti řekl pravdu.. to ráno jak jsi u nás spala to byl asi 3 den co jsme spolu byli... a včera šlo o to, že tam každou chvíli mohl vtrhnout Tom a to neni zrovna romantika.." nakrčil jsem nos.
"A joo.. ty to chceš romanticky" zasmála se s úšklebkem.
"No.." vlastně jsem ani nevěděl co jí na to odpovědět. Tak jsem jenom našpulil rty a zamračil se..
"Neboj.." pousmála se a naklonila se ke mě  "..já vlastně taky" zašeptala mi do ucha a konečně jsem se dočkat toho krásnýho a dlouhýho polibku :)

====================MiSHA================
Možná má Bill pravdu, ale moje nadrženost se zvětšuje čím déle se líbáme a dotýkáme se jeden ruhého. A on jako, kdyby to poznal si semnou ještě hraje.. rukou mi podstrčil po triko a právě zkoumá moje zapínání podprsenky..
"Nech toho jestli nechceš, aby tě znásilnila!" zasyčela jsem a pokusila se odtáhnout dál od jeho ruky. Což mi nebylo moc platný. Zazubil se na mě a dál si hrál se zapínáním.
"Bille.. já to myslim vážně. Jestli máš ty nějaký sebeovládání tak já ho nemám.. mě stačí tě políbit a hned jsem vzrušená chápeš to?" zvedla jsem se z něj a odešla na druhou stranu pokoje, kde jsem si sedla na postel.
"Ale no tak..." přišel hned a klekl si přede mě.
"Myslim to vážně.. jako kdyby mi někdo dával elektrošoky jenom se mě dotkneš. Nechtěj, abych potom byla trpělivá" přiblížil se ke mě. Jazykem mi objížděl krk a potom se přiblížil k mému uchu.
"No, ale když budeš trpělivá.."  kousl mě trochu do ucha "..tak se to vyplatí!" olízl mi ucho a ještě chvilku ho 'žmoulal'.
"Hmmm.. mám hlad!" vydechla jsem.
"To je všechno co na to řekneš?" odtáhl se ode mě a s překvapením na mě koukal.
"Co mám říct? ... Ano, víc nadržená už být nedokážu. Pojď a vem si mě?.... Hahaha, ne fakt mám hlad!" zasmála jsem se a zvedla se.
"Ok, asi mě nepřestaneš překvapovat!" zasmál se i Bill a cupital za mnou do kuchyně..

Hlídačka psů 21.díl

10. května 2010 v 17:36 | Verýs
===============MISHA================
"Dobrý ráno!" zamžourala jsem se svojí ranní demencí po kuchyni a dřepla si ke stolu.
"Dneska žádný řeči?" zazubil se na mě Tom.
"Ani ne.." zakroutila jsem hlavou a napila se z Tezzina čaje.
"Se divim. Museli jsme být hlasitější než kdy jindy!" pokračoval v těch kecech.
"Ani nevim. Nějak jsem to nevnímala" pokrčila jsem rameny.
"Misho, seš v pohodě?" koukla na mě starostlivě Tezz
"Jsem, proč bych nebyla?" nechápala jsem.
"Já nevim.. zdá se mi, že tě něco trápí" pokrčila rameny.
"Ani ne tak moc trápí jako spíš do ruda sere!"
"Mishoo?.. povídej." vykulila oči Tezz. Zakroutila jsem hlavou a šla hodit hubu na gauč do obýváku. Ty dva my byli samozřejmě v patách.
"No tak mluv.." dolejzala Tezz.
"Jenom možná trochu závidim" pokrčila jsem nuceně rameny.
"Zavidíš? Co.. Jako Toma?" vykulila znovu oči.
"Ne.. to, že spolu v podstatě nechodíte a stejně máte někoho s kym se vyspíte a tak. Na co mi je potom vztah, když se mnou stejně nechce spát?"
"Bill? ..." vystřelil po dlouhý době mlčení Tom.
"Jo. Už to bylo asi 2x nebo 3x co jsme se spolu skoro vyspali, ale on potom řekne, že je moc brzo nebo, že dneska ne a tak. Už fakt nevim.. asi to bude ve mě. Kdyby chodil s tou blonďatou eifelovkou vyspal by se s ní hned!" pohodila jsem bezbraně rukama.
"Ale di ty. Bill prostě takovej neni. Zrovna včera jsme se o tom bavili... v tobě to rozhodně neni" přisedl si ke mě na gauč Tom.
"Tak mi to teda vysvětli. Vždyť.. do ničeho ho nenutim. Akorát už mě doopravdy trochu štve.. chtěla bych být tolerantní, ale tohle je už na mě trochu moc.. nemělo by to být obráceně? Že kluk naléhá na holku?"
"Misho.. klid. To se vyvětlí..." pohladil mě po zádech Tom.
"Třeba se stydí..." prohodila jenom tak Tezz.
"Stydí?" nechápala jsem jí a věnovala jí jeden pokrřivenej výraz.
"..Třeba ho má malýho" pokrčila nevzrušeně rameny.
"Rozhodně ho nemá malýho." zakroutila jsem hlavou.
"Jo, je to moje dvojče. Jak by ho mohl mít malýho, když jsme naprosto stejný?" řekl jí Tom.
"Počkat.. Misho jak víš, že ho nemá malýho?" koukla na mě Tezz s úšklebkem.
"Včera jsem se dostala nejdál za celou dobu, ale stejně to nestačilo... i když jsem na něm viděla, že už je taky vzrušenej!"
"Hey.. budem se tu dlouho bavit o Billovim penisu?" zamračil se Tom a hned na to udělal znechucenej obličej.
"O tom svym bys mohl povídat celý hodiny a sám si řikal, že jste s Billem stejný. Tak mlč!" řekla mu Tezz. Tom zrudnul jak rajče.. :D
"Nechci se bavit o Billovim penisu, jenom řikám, že se nemá za co stydět, takže tahle varianta neni dobrá.." řekla jsem.
"Myslim, že už vim.." narovnal se Tom.
"Mluv.." zajiskřilo mi v očích.
"Tezz, jdi prosím na chvíli pryč" prošebně se podíval na Tezz.
"Proč?" nechápala.
"Trochu soukromí. Pořád ještě to je trochu trapný.." zakřenil se. Tezz pokrčila rameny a odešla.
"Co tě napadlo tak děsně trapnýho, že u toho najednou nemůže Tezz být?" zeptala jsem se s menším ušklebkem.
"Jenom mě napadlo, že jde možná trochu u stud smíchaný se strachem. Víš co jsem ti řikal... no už to je dýl, ale to je fuk ty si to pamatuješ.. jak jsme jeli spolu autem z nemocnice a já ti řikal, že bych byl rád, kdybys byla ty Billova holka, protože už zatraceně dlouho nikoho neměl. Vlastně to bude tak od 15 let. Nevim, nepočítal jsem to. Neřikám, když si vystačil sám okey, ale teď má možná menší nepodvědomej strach z tebe. Jsi oproti němu zkušenější tipl bych si..."
"AHA... takže si myslíš, že to je takle jednoduchý?" zaradovala jsem se.
"Nemyslim, že to je jednoduchý, když se převtělíš do jeho mysli zkus si představit jak to bere on... má holku, je s ní více než šťastnej a zatim mu tělesně stačilo líbání a takovýto mazlení... ale nechce ztrapnit sám sebe, protože ví, že to je holka, která nežije celej svůj život v celibátu a tak je samozřejmě zkušenější než on... je to napůl panic, když se to tak vezme!" Tom se možná až moc nad tim zamyslel..
"Aha.. a jak mu mám dát ale najevo, že ho strašně ráda odpanim?" zazubila jsem se.
"Ne tak, že na něj budeš tlačit!" zakroutil hlavou.
"Ale on sám nikdy nezačne" zakroutila jsem opět hlavou.
"Ale jo začne. Znám Billa.. do všeho chce jít po hlavě, ale u nějakých věcí mu to tak dobře hold nejde. Dej mu čas.. až bude připravený tak začne sám.. nemůže být tak špatnej.. je to přeci jen moje dvojče.. a já jsem--"
"Nechci vědět jakej jsi v posteli.. brr.. stačí to co slyšim..." zakryla jsem si uši.
"Áno.. to je ta Misha, kterou jsem postrádal.. vítej zpět" objal mě se smíchem.
"Tome, teď fakt ale... neodhadnej jak dlouho mu to může trvat? A jestli mu můžu s tim nějak pomoct?"
"Pomůžeš mu tak, že nebudeš moc naléhat.. a jak dlouho mu to bude trvat je jenom na něm" pokrčil s úsměvem rameny.
"Achjo.." zamračila jsem se, vstala a šla k sobě do pokoje. Ve dveřích jsem se, ale ještě otočila..
"Díky Tome" Pousmála jsem se. Kývnul taky s úsměvem a já šla do svého pokoje. Aspoň, že v něčem už mám jasno :)

Hlídačka psů 20.díl

10. května 2010 v 14:17 | Verýs
=====================BiLL==================
"Misha nepřijela?" zeptal se mě Georg se zvláštnim úšklebkem, když jsme dorazili s Tomem do studia.
"Ne" zakroutil jsem jenom hlavou.
"Jí nezajímá jak to bude nakonec znít?" zapojil se do toho už i David.
"Ale jo zajímá, ale musí si zabalit věci, protože za pár dní odlítá do Anglie"
"Navíc vypadala naštvaně, když odjížděla" podotkl Tom. Sice byla trochu mrzutá ještě, ale nechápu proč to veřejně ventiluje.
"Co se stalo?" drbna-Gustav se hned začal ptát.
"Nic se nestalo. Nevim co Tom viděl, ale naštvaná nebyla" založil jsem si ruce a snažil se vypadat, že mluvim pravdu.
"Vim co jsem viděl... viděl jsem naštvanou Mishu a nechtěj, abych zavolal Tezz, která by mi na 100%
řekla pravdu a to, že Misha je naštvaná!" zasmál se přičemž vydal zvuk jako když kdáká slepice.
"A já řikám, že naštvaná nebyla" řekl jsem jenom a odešel pryč od něj.
---------------------------
PO HODINĚ A NĚCO...
"Takže to je všechno" dokončil David svůj proslov. Nějak jsem neposlouchal, ale to už neva. Kouknul jsem se na Toma, kterej ovšem nevypadal, že by byl duchem přítomnej.. to bude zas nadávek, až budem zjišťovat o čem to tady mluvil. OMfG.
"Hu." drknul do mě někdo ze strany.. kouknul jsem se nechápavě nad sebe. Kdo jinej než Tom.
"Jedu za Tezz. Nechceš si odvézt Mishu k nám?" zazubil se.
"Whůů. Tom snad má taky holku" rozesmál se Georg.
"Holku? Nee.. ale kdybych už nějakou scháněl tak by to byla ona!" vrátil mu to se smíchem.
"Wháu!" odvětil Georg.
"Hey tak co.. pojedeš se mnou nebo ne?" znovu do mě začal drkat.
"Ne, sama řikala, že celý odpoledne a večer bude balit. A mojí pomoc při tom nepotřebuje už jsme se ptal.. Proč ti vůbec na tom tak záleží, aby byla u nás?"
"Protože jsem si už tejden nepích a Misha je vždycky podrážděná" promnul si spiklenecky ruce. S nechutí jsem se zatvářil.
"Hey, děláš jak kdyby jste sami do toho ještě nešli" zamračil se.
"Dneska dopoledne zjistila, že mám propíchnou bradavku tak co myslíš?" pravil jsem podrážděně. Už i on.
"Dopoledne?" zamyšleně se poškrábal na hlavě.
"No, jak jsme čekali na psy.."
"Copak u tebe nespala?"
"Copak já vim, proč si toho všimla až dneska?" pokrčil jsem rameny.
"Asi se včera moc nezaměřovala na horní půlku těla" rozesmál se jak idiot.
"No ha ha ha. Nechceš už jet?" zvedl jsem se a s Tomem v zádech jsem sešel před studio. Rozdal pár úsměvů a podpisů a nasedl do svýho auta. Tom mě na příjezdový cestě předjel, zatroubil a výsměšně na mě zamával. Ještě u toho dělal takový ty svoje xichty..
No debil... :D

Hlídačka psů 19.díl

9. května 2010 v 22:39 | Verýs
===================BiLL==================
"Jak jako myslíš, že pojedeš do Anglie?" nechápavě jsem koukal na Mishu.
"Mám tam druhou půlku svojí rodiny. Řikala jsem ti to..." zamračila se na mě.
"Taky jsi řikala, že jsi tam nebyla od svých 15 let!" řekl jsem jí zase já.
"Jo já vim.. jenže.. včera mi volal táta. Sám od sebe... pozval mě k nim!" povzdychla si.
"Na jak dlouho tam teda budeš?" rezignoval jsem.
"Od středy.. v neděli ráno přiletim zpátky, abych nezameškala ve škole moc hodin!"
"Takže budeš pryč.. 4 dny jestli počítám dobře"
"Jo.." kývla.
"Takže... Chceš dneska jet s námi do studia? Ty písničky jsou už hotové"
"Ráda.." pousmála. Přitáhl jsem si jí k sobě a pořádně jí objal.

===================MISHA===============
Slyšela jsem venku před barákem motor auta. To je divný.. Tom je doma. Zvedl jsem hlavu a koukla se na Billa.
"Kdo přijel?" zeptala jsem se.
"Nemám tušení" pokrčil stejně překvapeně rameny. Chytil mě za ruku a šly jsme ze zadní části zahrady do baráku.
Myslela jsem, že mě omejou. Zrovna se Tom vítal s tou kozatou blondýnou co mi ukradla brigádu. Jsem proti ní možná trochu zaujatá, ale doopravdy mě štve a to jí vidim dneska podrohé v životě.
"Jéé, ahoj Bille" usmála se.
"Ahoj" usmál se jenom.
"A ty se jak jmenuješ prosimtě? Asi jsem to už zapoměla" koukla na mě divně.
"Misha!"
"Áha. A vy jste pořád spolu teda?" koukla na Billa potom na moment na mě a zpátky na Billa.
"Neměli by jsme snad být?" zeptal se jí Bill se smíchem.
"No já jenom tak.. čekala jsem, že se to asi rychle roznese.." pokrčila rameny a přehodila si vlasy za ramena, takže jí byl ten její mega výstřich vidět ještě víc..
"Asi ještě nebyla příležitost!" pokrčil rameny.
"Hmm.. táta řikal, že s vámi nahrávala. Je to pravda?"  poprvé za celou tuhle dobu jsem si připadala, že mám nad ní navrch. Ona je sice krásná, má nohy až do nebe, dlouhý blonďatý vlasy a tatínka manažera. Ale já mám Billa.. to ona nemá a ani ho nikdy mít nebude!!
"Jo je. Byla skvělá. Určitě půjdou nějaký songy na naší další desku" kývnul Bill. Skousla jsem si ret. Na desku? To mi ani neřekl..
"Asi bych měla jít.." otočila se na podpatku. Vzala si vodítka a odešla z domu.
"Panebože" neudržela jsem se..
"Tak máme zhruba hodinu než přijde se psy. Co podnikneme?" otočil se s úsměvem Tom.
"My jdem nahoru" zazubil se Bill.
"A co já?"
"No to nevim. Nějak se zabavíš už sám" vyplázl na něj jazyk a táhl mě po schodech nahoru.
Zapadli jsem do jeho pokoje a já se natáhla rovnou na postel a opřela se o pelest.
"Co teda budem dělat?" zeptala jsem se Billa, kterej se tvářil zaraženě. Nejspíš o něčem přemýšlel.
"Vůbec netušim.." lehl si na postel a položil si hlavu mě do klína.
"Proč jsme nejeli do toho studia? Já přece taky často sem chodila pro psy, když jste tu nebyli!" začala jsem si hrát s jeho vlasy a přitom jsme se na sebe dívali.
"Protože jí nevěřim!"
"Nevěříš? Vypadáš spíš jako, že ti lichotí to jak se chová" zabručela jsem potichu. Bill se na mě podíval nechápavě a potom si sedl na postel a chytl mě za tvář.
"Ty žárlíš?" skoumal můj výraz až mi to bylo nepříjemný.
"Nežárlim" zakroutila jsem hlavou.
"Tak co?"
"No... cejtim se trochu..." hledala jsem to správný slovo..
"...Ohrožená!"
"Ohrožená? Proč? Nemáš přece důvod!" zakroutil hlavou a sladce se usmíval.
"Přála bych si být taky tak jistá!"
"Nemušís být proti ní zaujatá.. nemůže za to, že si myslí, že je něco víc než všichni ostatní! Pokud si dobře pamatuju tak je taková odjakživa"
"O tobě si to zřejmě nemyslí. Takže největší špína jsme tu opět já"
"Co to řikáš? Já si to nemyslim.. a co si myslí ona nám může být jedno!"
"Nějak mi to neni jedno" zakroutila jsem hlavou a odtáhla se o kus od něj.
"Mishi.." povzdech a smutně mě pozoroval.
"Začínáš litovat co?" šeptla jsem a položila si čelo na kolena přitáhnutý u těla.
"Čeho?" sedl si přímo přede mě a s vykulenýma očima se na mě koukal. Poznala jsem tu nechápavost v jeho očách. Jenom jsem slabě zakroutila hlavou, že mu to vysvětlovat nechci.
"Misho... začínám nenávidět, když si necháváš svoje trápení pro sebe a nehodláš mi to vysvětlit" smutně se na mě díval. Zvedla jsem překvapeně pohled.
"Víš co.. už to necháme být." zakroutila sem hlavou a sedla si mu na klín.
"Ne..-" opět chtěl mít poslední slovo.. vydechla jsem a přitáhla si ho za krk k sobě. Netrvalo to ani tak dlouho, když si trochu povzdech a aniž by mě přestal líbat začal spolupracovat, chytil mě jednou rukou za pas a druhou mi položil ze strany na krk, poté i tou druhou rukou sjel dolů na můj pas a položil mě dozadu na postel a lehl si nade mě.
"Ale nemysli si, že to vždycky takle zaobalíš?" trochu se ode mě oddálil a koukal na mě rádoby naštvaně.
"Huš!" přitáhla jsem si jeho obličej a nechala se jím líbat. Zatímco jsem svojí rukou měla namířeno po jeho těle trochu níž něco zaujalo všechny moje smysli a tak ani na to líbaní jsem se moc nesoustředila a svojí rukou znovu přejela po jeho hrudi. Ihned jsem ho přestala líbat..
"Sundej si triko!" zašeptala jsem dychtivě a pozorovala jsem ho. Zřejmě už věděl na co jsem narazila. Nuceně si klekl a až ničivě pomalu si začal sundavat triko. Moje trpělivost byla na bodu varu, takže jsem se k němu radši natáhla a s tim trikem jsem mu trochu pomohla a hned na to jsem se znovu zadívala na jeho hruď. A doopravdy. Byla tam.. malá ozdobička v jeho bradavce. Šokovaně jsem pozorovala ten piercing a poté Billa.
"Věděla jsem, že jsi hodně úchylnej na bolest, ale že až tak" chraptivě jsem se zasmála. Bill mlčel.. jenom se na mě koukal stejně jako já na něj. Což jsem dlouho nedokázala, moji pozornost si teď vyžadovala ta malá věcička..
Přejela jsem prstem po jeho bradavce a nenápadně pozorovala jak Bill trochu přivřel oči. Pokračovala jsem.. natáhla jsem se opět na Billa a jazykem jsem zkoumala jeho úžasnej piercing.
Když jsem se na něj letmo podívala měl už oči zavřený uplně a rty pevně semknutý k sobě. Ha, tak moc se snaží nevzdychat. Tak proč ne žeo.. ještě ho potrápim pořádně. Pokračovala jsem v laskání jeho bradavky a rukou jsem mu sjela po bříšku k poklopci, kde jsem chvilku zaváhala, ale přeji jen jsem sjela rukou až k jeho mužství, který bylo více než dobře cítit i před jeho kalhoty. Nějak se mi zachtělo cítit ho ještě blíž. Sundala jsem druhou svoji ruku z jeho boku a přesunula je obě k přesce od pásku, kterou jsem poslepu oddělala. Opět menší pauza, aby Bill necouvl. Mezitím jsem přidala na síle v sání, kousání a olizování jeho bradavky s piercingem. Už skoro vzdychal nahlas, takže už ho skoro mám. Pomalu jse oddělala knoflík u jeho džín a jela se zipem dolu, když mě jeho ruka stavila. Chytil mě za obě ruce a já se na něj jenom nechápavě podívala.
"Dneska ne!" zněla jeho inteligentní slova pro to, proč to zase odpískal. Už mě začíná štvát....

Hlídačka psů 18.díl

2. května 2010 v 11:25 | Verýs
"Vstávej, vstávej" šeptá mi do ucha a rty mi sjíždí krk až k klíční kosti a zase zpátky. Posunu se a přitáhnu si Billa k sobě. Nasaju se jeho rtů. Má je tak neuvěřitelně jemňounký. Tahala jsem si ho stále blíž k sobě tak se najednou stalo, že ležel na mě. Pořád jsme se líbali, i když už ne tak romanticky.. spíš vášnivě. Hodně vášnivě. Zabloudila jsem svíma rukama k lemu Billova trička. Hladila jsem ho po jeho krásně plochym bříšku. Později jsem si dovolila ještě víc. Z bříška jsem přejela k jeho pásku a hrála si s přeskou. Najednou mě přestal líbat a zvedl se ze mě.
"Co?" nechápala jsem. Zakroutil hlavou a trochu se usmál.
"Počkám dole" otočil se a mířil ke dveřím.
"Bille, počkej!" zastavila jsem ho a sedla si na posteli. Přičemž jsem si na hrudníku přidržovala peřinu, i když čistě jenom z principu. Nahoře bez mě už viděl.
"Ano?" pomalu se otočil opět ke mě.
"Proč jsi přestal?"
....Dlouho mi neodpovídal. Jenom mi dlouze koukal do očí. Působilo to děsně hypnoticky. Zakroutila jsem hlavou, abych se vzpamatovala a koukla se jinam.
"Proč jsi přestal?" zeptala jsem se ho znova a letmě se na něj podívala.
"Na tohle máme dost času jindy a ....jsme spolu krátce!" nemě jsem mu to jenom odkývala. Znovu se otočil a odešel pryč. Tentokrát jsem ho už nezadržovala. Vstala jsem z postele a převlíkla se do svého oblečení. Trochu jsem mu ustlala postel a šla dolu za nim. Moc se mi popravdě nechtělo, protože mi nasadil pořádnýho brouka do hlavy.
Když jsem sešla dolu, trochu se mi na jednu stranu ulevilo.
"Dobrý ráno" pozdravila jsem Toma a sedla si k nim ke stolu.
"Ahoj" kývnul na pozdrav a podivně se na mě podíval.
"Co si mě tak prohlížíš?" podívala jsem se na sebe, jestli nemám někde flek a všechny části oblečení na svém místě.
"Ale nic" zakroutil hlavou. Vzal si kafe a odešel nahoru. Nechápavě jsem se otočila na Billa.
"Netušim" pokrčil rameny a odpověděl tak na mojí nevyslovenou otázku: Co s nim je?
"Vždyť jsem nic neudělala. Proč na mě tak koukal?" nechápavě jsem si podepřela hlavu.
"Nech ho být. Po ránu bývá někdy protivnej" postavil přede mě hrnek čaje a sedl si vedle mě.
"Děkuju" pousmála jsem se na tim čajem a dala mu pusinku.
"Nemáš vůbec zač" usmál se taky a společně jsme seděli u stolu. Pili čaj a bavili se o všem....

===================TEZZ===============
Já z tý Mishell opravdu jednou vyletim z kůže. Je už půl 4 a ona je pořád u kluků. Od včerejšího rána jsem jí neviděla a.... i když mě Tom uklidnil, že je doopravdy s Billem u nich doma mám o ní strach.
Konečně zachrastili klíče v zámku a Misha vešla do bytu.
"No KONEČNĚ.. tohle si Michelle-Emmo Warrilow pěkně odskáčeš!" vystartovala jsem na ní jako její máma.
"Co se děje?" nechápavě mě pozorovala.
"To mi nemůžeš napsat ani pitomou sms?"
"Proč? Tom řikal, že s tebou mluvit!" pokrčila rameny.
"Tom je Tom a ty jsi ty! Chápeš? Bála jsem se, i když jsem věděla, že jsi u kluků!"
"Neměla jsi důvod. Jsem v pohodě" prohodila a odešla do svého pokoje. Něco mi na ní nehraje. Teď už jí ale nechám...
Vrátila jsem se do obýváku ke svojí práci.
--------------------------------
"Tezz já musim k mámě" vylítla Misha do chodby a chaoticky se začala obouvat.
"Co tak najednou? Neřikala jsi, že tam pojedeš?" opřela jsem se o futra a jenom jí pozorovala.
"Protože..." zasekla se. Narovnala se a podivně se na mě podívala.
"...protože mi teď volal táta. Chce, abych za nim přijela na návštěvu!"
"Wau... Misho. To je dobrý" usmála jsem se povzbudivě.
"No nevim. Proto potřebuju mluvit s mámou, jestli o tom něco neví a co na mě táta chystá"
"Třeba tě chce doopravdy prostě jenom vidět"
"Tomu se těžko dá uvěřit, když o mě od mích 15 let neprojevil ani nejmenší zájem" zakroutila smutně hlavou.
"Neboj.." objala jsem jí.
"Ok, díky.. já už jdu. Jinak se z toho zbláznim.. doufám, že mi máma řekne, že to myslí upřímně" pousmála se a setřela si slzu, která jí stékala po tváři.
"Večer budeš doma viď"
"Určitě" kývla a usmála se.
"Super.. pozdravuj" kývla a odešla pryč. 
Jenom jsem se nad tim zasekla. Doopravdy Mishe nezávidim její rodinný vztahy. Sice její mámu beru jako tetu, protože jsme jako malé bydleli kousek od sebe a prostě jsme spolu vyrůstaly. Nikdy to neměla lehký...
Nejdřív rozvod... potom nějaký čas pinglovala mezi Německem a Anglií.... potom si její máma našla přítele.... rozpory mezi jejími sourozenci.... nakonec to dopadlo tak, že jsme si co nejdřív po 18 našly společnej byt.
A bylo to asi to nejlepší co jsme kdy mohly udělat.

Hlídačka psů 17.díl

27. dubna 2010 v 14:44 | Verýs
"COŽE budu dělat?" vystřelila jsem.
"Je to jenom vedlejší hlas.. scháníme už delší domu někoho kdo by se na to hodil. Ty máš hlas moc hezkej a sem si jistej že to zvládneš!" vysvětlil mi vklidu Bill.
"Ale co z toho budu mít já?" stáhla jsem obočí k sobě.
"Peníze o který jsem tě připravit, kvůli tý brigádě.. třeba!" řekl Tom nevýrazně. Doteď jsem myslela, že je duchem mimo, ale asi poslouchá celou dobu.
Navíc mě připravil o výmluvy. Věděl, že jak zahraje na notu s penězma budu víceméně svolná se skoro všim, ale do tohodle se mi opravdu nechce.
"Nikdo se sice nedozví, že vedlejší hlas v písních je tvůj, ale dostaneš od Universal Music doporučení. Jestli chodíš na konzervatoř budeš se v budoucnu chtít věnovat pořád hudbě ne?" promluvil na mě jeden ze 3 přítomných manažerů.
"Jsem spíš na herectví..-"
"-..ale zpívání jí jde stejně dobře!" skočil mi do řeči Bill.
"Nevim co řešíš!" zasmál se manažer.
"Nikdy jsem nic podobnýho nedělala!" přiznám svůj strach.
"Oh.. neboj.. kdybys viděla jak jsem byl vyklepanej.. když jsme měli poprví nahrávat!" zasmál se Bill.
"Bylo ti 14" znovu promluvil Tom SMĚREM K bILLOVI.
"Ale to na tom nic nemění" pokrčil rameny.
"Jo, máš pravdu.. nemění to nic na tom, že se mi do toho nechce!"
"No tak... jsem si jistej, že to uděláš... a bude to perfektní. Nenech se ještě dlouho přemlouvat!" drknul do mě Bill. Koukla jsem se na něj.
"Já věděl, že to uděláš!" zatleskal rukama.
"Já nic neřekla" bránila jsem se.
"Ale jo.. uděláš to. Joop.. jupí" pořád se radoval.
"Bille.. ne.."
"Jo jo joo" vůbec mě nevnímal.
"Tome uklidni ho nějak. já přece neřekla, že to udělám!" zamračila jsem se.
"Tohle dělá vždycky, ale teď už ho nepřesvědčíš. Je na to moc tvrdohlavej. Nepustí se toho" zasmál se Tom.
"Jo jooo. Miluju tě za to"
"Jenom za to?"
"Ne... celkově. Ale teď ještě víc"
"Jsi beznadějný případ" rozesmála jsem se. Pořád se radoval a vypadal jako pohádkový skřítek.
Nechápu jak jsme na tokové přirovnání přišla..

=========================================
Jsme tu už nekonečně dlouho. Oči se mi zavírají skoro sami a nedokážu se přinutit stát na nohou
"Byla jsi skvělá. Všichni jsou moc spokojený" přišel za mnou Bill.
"Hmm.." nepřítomně jsem se pousmála.
"Jsi unavená? Zachvilku končíme. Po tobě už se nic nechce" to jsem slyšela víc než ráda. Vylezla jsem z nahrávačky a sedla si na gauč.
Po chvíli jsem už skoro ležela. Měla jsem zavřený oči a hluk v místnosti jsem nějak vůbec nevnímala.

"Zlato, vstávej už jedeme domu!" šeptal mi někdo do ucha.
"No jo" zabručela jsem.
Nechápu jak se mi povedlo se dostat do auta. Nicméně jsem najednou byla na zadnim sedadle Tomova sporťáku a ležela jsem na Billovi.
"Misho chceš vzít domu nebo přespíš u nás?"
"Mě to je jedno"
"Máš zejtra školu?"
"Ne, je pátek" zabručela jsem.
"Aha. Tak přespíš u nás teda?"
"Jo, třeba" znovu jsem zabručela. Konečně mě jakš takž nechali být.
Cesta byla ale tak nepohodlná, že jsem usnout už nedokázala. Posadila jsem se na sedačce a opřela se o Billoví rameno.Políbil mě do vlasů a něco mi řekl, ale nevnímala jsem ho vůbec.
Přijeli jsme před jejich dům. Vjeli jsme dovnitř a došourali se do baráku.
"Dobrou Tome" řekla jsem s Billem dohromady. Zatímco my dva se chystali do ložnice Tom šel ještě vyluxovat lednici.
"Jsem taaakk ospaláá" zívla jsem a skočila do Billoví ustlaný postele.
"Nechceš se přeci jet trochu vysvlíknout? Spát v džínech neni moc pohodlný" zasmál se.
"V tuhle chvíli bych usnula v čemkoli a bylo by mi to jedno. Nicméně máš asi pravdu" podařilo se mi zvednout.
"Nechceš mi pučit nějaký tričko na spaní?" pousmála jsem se, když jsem se svlíkla až do spodního prádla.
"Proč?"
"Tady je vidět, že jsi v životě na sobě nikdy neměl podprsenku. Jinak bys věděl, jak děsně nepříjemný to je." zaxichtila jsem se.
"Tak si jí sundej" lišácky se usmál. Podezřívavě jsem se zamračila.
"Proč ne žeo" pokrčila jsem nakonec rameny. Otočila se zpátky ke křeslu kam jsem odložila svoje oblečení. Sundala jsem si podprsenku a položila ji na to křeslo. Jsem zvědavá jak se bude tvářit teď. Zalezla jsem si znova do postele a zachumlala se pod peřinu. Jedním okem jsme se podívala na Billa. Bylo na něm vidět, že nečekal, že to fakt udělám. Nakonec se pousmál, vysvlíknul se ze svého oblečení a nechal si na sobě jenom boxerky. Děsně sexy boxerky. A zalezl si ke mě do postele.
"Hmm.. většinou spíš v boxerkách" zasmála jsem se.
"Vždycky!" kývnul
"A vždycky jsi tak sexy?"
"Hey.. nebyla jsi děsně ospalá?" začal se smát.
"Jo byla. Ale jak můžu spát, když vedle mě leží někdo jako ty?"
"Co to znamená? 'Někdo jako ty?' ?" zamračil se.
"Nemyslela jsem to tak jak si myslíš!" zakroutim hlavou.
"A jak teda?"
"Někdo tak úžasnej, skvělej a zatraceně sexy!" zazubila jsem se.
"Aha.." našpulil rty jak přemýšlel.
"Řekla jsem něco blbě?"
"Ne, ne.. jenom. To předtim jak jsi řekla."
"Mluvim rychleji než myslim. Nech to být!" zavřela jsem oči a přitulila se k němu.
Hned na to jsem usnula.

Hlídačka psů 16.díl

25. dubna 2010 v 22:09 | Verýs
================MISHA================
Čekám až mě někdo vyzvedne před mojí školou. Přesně jak včera Bill chtěl, i když pořád netušim proč. Jenom mi řekl, že zkusí něco domluvit. Něco dobrého pro mě i pro ně! Znovu se kouknu na hodinky. Už jsou 3. Má zatraceně velký zpoždění.
------------------------
Už se chystám to vzdát a odejít pryč. Jsem tu beztak uplně sama. Když na parkovyště přijelo krásný sportovní auto, ze kterého vyskočil Billa a šel hned ke mě.
"Promiň, promiň, promiň.. nemohl jsem donutit Toma, aby jsme konečně jeli. Potom se něco začalo řešit a prostě jsme vyjeli moc pozdě. Omlouvám se!" políbil mě na tvář.
"Chtěla jsem se zlobit, ale když se tak omlouváš.." zasmála jsem se.
"Jsem rád, že se nezlobíš.. mám pro tebe dobré zprávy"
"Jaký?" zvedla jsem obočí.
"Řeknu ti to v autě, než si mě někdo všimne!" pousmál se. Vzal mě za ruku a stáhl mě sebou na zadní sedadlo toho sporťáku.
"Ahoj Tome!"
"Čau Misho" kývnul na souhlas a rozjel se někam pryč.
"Už mi řekneš o co jde?" zeptala jsem se netrpělivě Billa.
"Ne, jestě je jedna věc..." zakroutil hlavou a vzal mě za ruku. Dlouze mě začal líbat. Nebránila jsem se a jenom mu zamotala ruce kolem krku.
--------------------------
"Hu, nechci vás rušit, ale už jsme tady!" promluvil Tom.
"Byla to taková chvíle" zamračila jsem se.
"Půl hodiny cesty"
"Půl hodiny?" zvedla jsem obočí. Vystupovali jsme z auta..
"Jo" kývnul Tom znovu a ten debilní usměv se mu rozléval po obličeji stále větší a větší.
"To neni možný. Ty lžeš!" zasmála jsem se.
"Já a lhát? No fakt ne.. byli jste do sebe zakouslí celou půl hodinu!" propukl v hysterický smích.
Vcházeli jsme do jejich studia. Rozhlídla jsem se kolem. Objevili se dvě hlavy. Hnědovalá a blonďatá.
"Ho, jsi v pohodě?" drknul do mě Bill. Vrátila jsem se z tranzu na zem a pousmála se.
"Jinak.. tohle je Gustav.. a tamten Georg.." ukázal na ty dva kluky. Usmála.
"Ahoj.. rádi tě poznáváme.." řekl mi Georg
"..hodně rádi" dodal Gustav.
"Já taky. Jsem Misha" kývnu..
"My víme.. Bill o tobě pořád kecá" zašklebil se Georg
"Hey.. zrádče!" zamračí se ně Bill.
"Doufám, že jenom v dobrym"
"oh.. opravdu.. JENOM v dobrym!" rozesmáli se kluci. Nechápala jsem je, ale to je fuk.. :D
"Už se na vás čeká!" přišel Tom. Ani jsem si nevšimla, že odešel jak jsem byla zaměstnaná seznamováním. Kluci postupně odešli. Zůstana jsem na chodbě už jenom s Billem.
"Nemusíš se bát!" otočil se ke mě.
"Nebojim se"
"Ale jo, a teď mi ještě lžeš!" zasmál se a zlehka mě pohladil po tváři.
"Jak to poznáš?" zamračila jsem se trochu.
"Třesou se ti ruce!"
"Sakra.. ani jsem si to neuvědomila" znovu jsem se zamračila.
"Jak řikám. Nemáš se čeho bát!" pousmál se klidně.
"Nevim čeho bych se měla bát a toho se bojim. CHápeš mě?"
"Myslim, že jo.. strach z neznáma.. že?"
"Jo, přesně.. nenávidim jakýkoliv překvapení a tak.. mám z toho nervy!" křečovitě jsem se usmála.
"Už pudem, jenom si chci užít poslední chvilky soukromí" šibalsky se usmál a sklonil svoje rty k těm mím. Přenesl na mě něco ze své energie. Trochu ze mě tréma opadla a taky jsem byla ješě trochu v tranzu, když mě za ruku vedl do místnosti kevšem těm manažerům a zbytku kapely...

Hlídačka psů 15.díl

20. dubna 2010 v 20:30 | Verýs
============DRUHÝ DEN- vypráví BILL==========
"Billeee... někdo zvoní. Jdi tam prosimtě!" zahulákal Tom. Protočil jsem oči a sešel ze schodů.
"Čekáš někoho?" zeptal jsem se.
"Je možný, že to je Tezz, ale nejsme domluvený" pokrčil rameny a šel zpátky do obýváku..
Vyšel jsem z domu a šel otevřít.
"Kdo to je?" zavolal jsem přes bránu. Nic se neozvalo, tak jsem odemkl branku.
"Ahoj!" usmál jsem se šťastně na Mish.
"No ahooj" skočila mi kolem krku.
"Co se děje?" zvedl jsem překvapeně a se smíchem obočí.
"Potřebuju se s někym podělit o svoji radost. Tezz neni zase doma.."
"Jakou máš novinu?"
"Tu zkoušku jsem udělala" rozzářila se ještě víc.
"To je úžasný, ale věděl jsem, že to uděláš" usmál jsem se. Pustila se mě a společně jsme šli do baráku. Přitom pořád nadšeně mluvila..
"Trochu mi kazíš to, že to je překvapení, ale dobře. V tuhle chvíli mi náladu nic nezkazí!" úsměv jí najednou pohasl a zamračila se
"Tom tu má nějakou holku?" vypadlo z ní.
"Ne" zakroutil jsem hned hlavou.
"Tak ty tu máš nějakou holku?" podívala se se zvednutym obočim přímo mě do očí.
"Nemám tu nikoho!" řekl jsem vážně a pohled jí opětoval.
"Tak čí jsou ty holčičí boty?" ukázala na zem na chodbě.
"Dcery našeho manažera!" řekl jsem v klidu. Zamračila se a nechápavě se na mě koukala.
"Tom s ní něco domlouvá.." řekl jsem jenom. Nevim jak jí říct, že Tom nabídnul její práci někomu jinýmu.
"Aha.. promiň, asi jsem hrozná co?" zakroutila s úsměvem hlavou a přišla ke mě.
"Nejsi.." usmál jsem se a přitáhl si jí za boky k sobě. Šibalsky se usmála a zamotala mi ruce do vlasů.
"Páni.. Bille, nepochlubil ses, že máš holku!" řekl někdo rádoby nadšenym hlasem za námi. Protivně jsem se otočil..
"Ahoj Jess" první možnost jí pozdravit. Nikdy jsem jí neměl moc rád, protože až okatě dává najevo... jak to říct slušně... svoje sympatie.
"A ty seš?" podívala se na Mishu, jako, kdyby byla škodlivý hmyz.
"Misha!" řekla potichu..
"Moc mě těší.." zašklebila se v úsměvu Jessika.
"Už jsme domluvený. Jess můžeš jet!" řekl Tom.
"Jasně. Tak papa všichni" znova udělala dokonalýho škleba a odešla.
"Fíháá... docela se bojim jí svěřit naše pejsky!" zamračil se Tom. Ztuhl jsem na místě a stejně tak Misha. Kurva!! Jeden debilní přežek !!
"Co?" zeptala se Misha, jako kdyby přeslechla.
"Bill ti to neřekl?" zamračil se na mě Tom. S radostí jsem mu ten pohled vrátil.
"A kdy asi..!:?" řekl jsem ironicky.
"No nevim..." podrbal se na hlavě..
"Řekneme mi už co tu teda chtěla?" vložila se do toho opět Misha.
"Noo.. ona vezme tu brigádu místo tebe!" zazubil se na ní Tom.
"DĚláte si srandu? PROČ? Vždyť....-" odešla ode mě dva kroky dál a celá zrudla..
"Misho, uklidni se. To Tom jí tu brigádl nabídnul!" řekl jsem rychle...
"Ale tohle byl můj jediný přísun peněz! To si mám zase hledat nějakou briádu?" začala histericky křičet..
"No tak.. můžeme to udělat i jinak..." zamyslel se Tom.
"Ne, to je fuk... já... asi jsem neměla pravdu Bille. Dneska mi něco dokáže zkazit náladu a to hodně !!" otočila se a byla na odchodu.
"Ne, počkej Misho!" chytl jsem jí za ruku.
"Jestli nechceš, aby byla protivná tak mě ihned pusť!" zasyčela na mě. Nepustil jsem jí. Přivřela oči a pozorovala mě.
"Jestli o to tak moc stojíš tak jí Tom teď zavolá, že z toho nic nebude" řekl jsem v klidu.
"Nenamáhejte se. Je to jedno.." vyškubla se mi a znova se otočila.
"A proč seš naštvaná na mě?" zavolal jsem za ní.
"Nejsem naštvaná na nikoho, ale budu, jestli mě teď nenecháš!" skoro už zakřičela. Už jsme mlčel. Ohroměně jsem jí pozoroval..
"Mějte se čau!" otočila se a odešla pryč. Se zvednutym obočim jsem se otočil na Toma..
"Super!" procedil skrz zuby.
"Nemyslíš, že to je nejvíc tvoje vina? Nejdřív ses jí měl zeptat!" řekl jsem rozčíleně.
"No promiň... ale kdo mohl předvídat takovoudle reakci!"
"Ty.. když si se domluvil s Jessikou! Teď je zbytečně naštvaná i na mě!" zabručel jsem a než stačil něco namítnout jsem odešel k sobě do pokoje.

==================TEZZ================
Přijela jsem domu trochu později.. Misha stejně asi bude u Billa tak není co řešit.
"Hůů. Co tu děláš?" lekla jsem se Mishi. Tak doma je no. Akorát mě dobře ignoruje..
"Hey.. co je?" odnesla jsem si tašky do svého pokoe a šla do obýváku za Mishou.
"Mishul co bulíš?" vyvalila jsem oči a sedla sivedle ní na podlahu pod oknem.
"Tak mam po brigádě!" utřela si rukou slzy.
"Jakto?" nechápala jsem jí.
"Tom to nabídnul nějaký holce, která má nohy až do nebe, pžasný blonďatý vlásky a děsnej nosovej hlas.. naví je to nějaká dcera jejich manažera a nehorázně koukala po Billovi!"
"He.. to má smůlu.. ať si s těma psama klidně chodí. Billa si vzít nenecháš viď" zasmála jsem se.
"Tezz.. když já takle přijdu o money, který budu po škole potřebovat.. abych mohla začít vůbec nějakou kariéru... takle zase budu žebrat u mámi" zamračila se.
"Třeba ještě na něco přijdeme" mrkla jsem na ní a usmála se.
"No oka.." řekla sice nevěřícně, ale aspoň něco. Na stolku začal vybrovat její mobil. Natáhla jsem se, že jí ho podám.
"Ne, nech ho. To je určitě Bill! Volá mi pořád!" zakroutila hlavou.
"No tak to mu to koukej vzít!" podala jsem jí toho mobila. Zamračila se na mě, ale nakonec to stejně vzala.
"Ahoj Bille"
"<>"
"Promiň asi jsem ho prostě neslyšela!"
"<>"
"Jsem v pohodě!"
"<>"
"Co tě napadlo?"
"<>"
"Zejtra mám školu jenom do půl 3!"
"<>"
"Můžeš mi říct proč? Co se děje?"
"<>"
"Ne,.. to NE! Nepřipadá v úvahu!"
"<>"
"Nejsem umanutá!! Ale... stačí, že znám Toma. Nepotřebuju nutně poznat i tví přátele z kapely!"
"<>"
"Tak mi řekni na co tam teda budu dělat?!"
"<>"
"Nemám ráda překvapení!"
"<>"
"OK! Nemám ráda ani tajemství"
"<>"
"Chceš mě našvat viď!"
"<>"
"Už nejsem naštvaná. Jenom mě to mrzí. Hodně.."
"<>"
"Promluvíme. Ano.. jenom řekni Tomovi, aby neměl výčitky. Nezlobím se na něj ani na tebe!"
"<>"
"Já tebe taky. Zejtra. Ahoj"

"Bill se zbláznil" zakroutila hlavou a položila mobil na podlahu..

Hlídačka psů 14.díl

14. dubna 2010 v 21:13 | Verýs
Nečekala jsem, že bude pršel. Takle se mi cesta přes město docela znepříjemnila, protože jsem musela jet pomalu, aby se ještě ke všemu nevybourala. Konečně jsem přijížděla do jejich čtvrti. Projela jsem mezi pohlednýma baráčkama a zastavila před jejich hlavní bránou. Nasadila jsem si kapucu na hlavu a zvonila na všechny zvonky. Přitom jsem přešlapovala na místě jak ratlík, protože mi byla zima a jak pršelo už jsem skoro byla celá promočená.
"KDO TO JE?" Zahulákal někdo z druhý strany. Tom.. 100%
"Tome to jsem já Misha.. dělej pojď mi otevřít!" zakřičela jsem nazpátek..
"POČKEJJ!" zakřičel zpátky a bylo zase ticho. JÁ ho zabiju. Doopravdy ho zabiju..!!!
Za pár minut se otevřela branka. Čekala jsem, že mi jde otevřít Tom, ale za dveřma stál Bill a koukal na mě taky jako na cvoka.
"Co tady..-!" začal, ale nedokončil, protože jsem ho k sobě přitiskla jak jsem ho objala.
"Úúúúí.. ty studíš" zapištěl.
"Promiň" omluvně jsem se na něj podívala a chtěla se oddálit.
"Ne ne ne.. tohle nedělej!" přitiskl mě k sobě zpátky.
"Chtěla jsem ti jenom říct, že jsem ráda, že jsi tady.. se mnou.. a že mi pomáhaš.. a že tě vůbec znám a taky..." začala jsem nesmyslně rychle kecat.
"Ššš.. pojď dovnitř. Tam mi to můžeš říct v klidu!" usmál se a vzal mě za ruku.
"Počkej je ještě jedna věc co chci udělat..." zastavila jsem ho a znova objala.
"Nechápu co se to s tebou najednou děje, ale očividně bych měl být rád!"usmál se.
"Ne ne, já jsem ráda.. protože... to je na dlouho.. myslim, že jsem jenom potřebovala otevřít pořádně oči!" zarazil se a trochu překvapeně se na mě podíval. S úsměvem jsem trochu zakroutila hlavou a podvlíkla mu ruku zezadu za krk. Tvářil se ještě víc překvapeněji. Znova jsem se usmála a natáhla se k jeho rtům. Lehce jsem přejela těmi svými po jeho. Trochu se zatřásl a za pas si mě přitáhnul k sobě blíže. Z našeho polibku se stalo to nejkrásnější co jsem kdy v životě zažila. Sice jsem byla promokrá až na kost a Bill už taky byl docela hodně mokrej, byla mi zima a trochu se mi modlamovali nohy. Nevim přesně jestli kvůli promrzlinám nebo tomu polibku. Nicméně to byl nejkrásnější polibek v mim životě..
"Možná bysme už mohli jít dovnitř" nevinně se usmál Bill. Zřejmě teď čekal nějakou scénu. Třeba, že se rozhodnu ujet nebo tak... jenom jsem s úsměvem kývla. Usmál se ještě víc a sehnul se ke mě znova, aby mi dal další pusu.
"Bille, já mrznu!" zaupěla jsem.
"Jo, jasně.. promiň" zasmál se a táhnul mě do domu.
"WÁááááááááááááááááááu... Konečně mi děláte radost lidi!" seskočil Tom ze schodiště..
"Co špehuješ?" zamračila jsem se na něj.
"Špehoval jsem v zájmu věci!" zazubil se..
"Kreténe" hodila jsem na něj vražednej pohled..
"No tááák.. nebuď taková.. jenom mám radost!" zamračil se taky na mě..
"Možná jí máš předčastně!" vrátila jsem mu to.
"CO?" ozval se Bill.
"Ty mlč zatim. S tebou si promluvim až potom...."
"Počkat.. teď to nějak nechápu!?" podrbal se Tom na hlavě.
"Myslim, že ty to ani chápat nemusíš" zazubila jsem se na něj teď já.
"Ale... to přece... fáááájn!" odešel naštvaně do obýváku.
"Teď mi to pojď teda vysvětlit!" chytil mě Bill za ruku a táhl mě k sobě do pokoje, kde bude asi největší klid od Toma. Pokud ovšem nebude mít nalepený ucho na dveřích. Což je u něj taky možný !
"Co to má znamenat? To si se mnou jenom tak HRAJEŠ?" spustil na mě Bill. Stála jsem ztuhle u dveří a pozorovala jeho počínání.
"Ty jsi nepochopil, že jsem to jenom plácla před Tomem?!" zasmála jsem se..
"Co? ... ale stejně? ... co to teda má znamenat?" zamračil se a kecnul sebou na postel. Přišla jsem k němu a sedla si mu na klín. Opět mě pozoroval trochu překvapeně.
"Výš... už včera jsem se donutila uvěřit.. že..." zarazila jsem se. Ty jeho oči.....
"Že co?"
"Že.. tě miluju, ale nechtěla jsem aby to tak bylo. Protože v imaginárnim seznamu v mí hlavě převahovali mínusy než plusy. Ráno jsem si o tom promluvila s Tomem a Tezz.. myslim, že to bylo osudový. Bez těch dvou bych nechala všechny kolem sebe trápit donekonečna. A to samozřejmě nechci..." zarazila jsem se a koukla na něj. Poslouchal a v očích se mu lesklo štěstí...
"Možná už je pozdě ti to řikát po tom všem co jsem vyváděla!" zamračila jsem se smutně.
"Ne, samozřejmě, že neni.. u mě se vůbec nic nezměnilo..." usmál se a přitáhnul si mě k sobě v obětí.
"Miluju tě Bille!" usmála jsme se.
"Já tebe taky.." zasmál se a políbil mě. Z druhý strany dveří se ozval aplause.
"Já tvýho bráchu fakt zabiju" musela jsem se smát.
"Kašli na něj" mávnul zdravou rukou a znova si mě přitáhl k sobě...
--------------------------
"Bille?"
"Hmmm?"
"Nemáš něco suchýho na pučení?" zamračila jsem se.
"Nooo... jo, mám!" usmál se a přešel ke jedněm dveřím.. šla jsem hned za nim.
"No pááni... to je... panebože... to je MEGAŠATNík!" čuměla jsem za nim do tý místnosti s jednou velkikánskou výsuvnou skříní..
"Ta je jenom moje.. Tom má svojí!" zasmál se a najisto šel k jednomu 'vchodu' tý skříně.
"Nemáš někde mapu?" rozhlídla jsem se kolem sebe a cupitala za nim.
""Jenom se to zdá velký.. doopravdy mi přijde, že toho mám pořád míň a míň!" zamračil se do skříně. potom zalovil a vytáhl mi tepláky a triko.
"Děkuju" usmála jsem se a šla zpátky do ložnice. PZačala jsem se do toho převlíkat.. asi najisto mi ty tepláky budou dlouhý, ale tak co.. jenom si je ohrnu.. lepší než mrznout v mokrym oblečení.
"Je ti to?" zeptal se mě Bill a slyšela jsem jak zavřel dveře.
"Tepláky jo" otočila jsem se na něj přes rameno a usmála se. Sám se už taky převlíknul triko. Sundala jsem si svoje triko a nahla se na postel po tom Billovim. On mi ho ale rychle sebral.
"Hey co děláš? Vždyť si mi ho sám půjčil" zamračila jsem se.
"Ale takle je to hezší" usmál se andílkovsky a ukázal na mojí podprsenku. Protočila jsem oči..
"Jsi jak malej Jarda. Fakt, že jo!" sebrala jsem mu to triko z ruky a otočila se k němu zády.
"Nemusíš být tak urážlivá." zasmál se a zezadu mi dal ruce na boky.
"Nejsem urážlivá.. jenom"
"Jenom co?" pousmál se.. rozptyloval mě jeho dech na mim krku.
"Aghh..." vydechla jsem a zvrátila hlavu dozadu dokud jsem se neopřela o jeho hruď.
"Jenom co?" zasmál se potichu a přilepil svoje rty na můj krk.
"Tak co? Odpovíš mi?" po chvíli přestal..
"Hmmmm.. když mi řekneš jak zněla otázka tak jo" otočila jsem se čelem k němu.
"Vlastně už taky nevim.." pokrčil s úsměvem rameny. Zatáhla jsem za lem jeho trika a pomalu ho pozadu vedla k posteli. Nechala jsem ho se posadil a sedla jsem si na něj.
"Divný.." řekla jsem si pro sebe a dala mu ruce na krk.
"Copak?"přejel mi rukou po tváři..
"Ten první polibek tam venku mi připadal nejhezčí.. ale pořád a pořád mě překvapují moje city!" pousmála jsem se.
"Mě zase překvapuje, že realita je daleko lepší než představy.." usmál se slaďounce. Pochopila jsem hned co tim myslel...
"Už ti nikdy neublížim slibuju" usmála jsem se a hladově jsem si ho k sobě přitáhla. Přejela jsem rukama z jeho krku na ramena a trochu zatlačila dozadu, aby si lehl. Byla jsem tak nad nim, když do pokoje vpálil Tom...
"Áááá... bože.. klidněte se trochu..." zakryl si oči a otočil se k nám zády.
"Tak se nemáš lézt bez klepání" opáčil mu mrzutě Bill.
"Co vůbec chceš?" zeptala jsem se ho.
"Já nic, ale Tezz vyšiluje!" stál k nám pořád zády a natáhoval ruku s mobilem.
"Pro mě?"
"No pro Billa ne!" řekl ironicky. Natáhla jsem se pro jeho mobila a zakrytá jenom trikem před Tomem jsem si kousek od Billa zpátky na postel. Tom se ohlídnul za sebe a šel k Billovi a něco spolu řešili.
"Ahoj Tezz. Co se děje?"
>CO SE DĚJE? ... To se ptám já co se děje? Proč si najednou odjela a kdy přijedeš domu?
"Neboj. Jsem v pohodě. Všechno ti řeknu až přijedu!"
>A kdy přijedeš? Nezapomeň, že máš zejtra tu zkoušku a měla by ses to ještě zopakovat
"Tezz, už se fakt chováš jak moje máma"
>Dobře. Hey.. to bych nechtěla, ale když už mluvíme o tvý mámě.. máš jí zavolat!
"Kdy?"
>nejlíp ještě dneska
"To bude zase hlídání" vzdychla jsem. Jak tipický!
>Zlato tak já jdu. Poděkuj Tomovi.. pááá
"No čau" odklepla jsem hovor a podala mobila Tomovi. Ten sedebilně zazubil a hned šel pryč.

"Bouchnul se do hlavy?" zamračila jsem se...
"Nevim.. proč?" zeptal se mě Bill.
"Se tak debilně gebil" pokrčila jsem rameny.
"To je jeno!"
"Co jste si povídali?" podezřívavě jsem přimhouřila oči..
"Nic.. co chtěla Tezz?!"
"Nezakecávej to! O čem jste si povídali?"
"O ničem!"
"To je důvěra.." zabručela jsem.
"Hey.. nech toho.. myslíš, že když tě uvidim jak taky bručíš, že ti to potom řeknu?" začal se smát a omotal mi ruce kolem těla.
"Nechci aby jsi mi to řikal.. už o to nestojim" vyplázla jsem na něj jazyk.
"Zase blafuješ!" smál se ještě víc.
"Oka.." souhlasila jsem rezignovaně.
"Stejně ti to neřeknu"
"Jsi hazjlík to je děs!" zakroutila jsem se smíchem hlavou.
"Co chtěla Tezz?"
"Jestli jsem v pohodě. Když přijedu domu. A dělala mi přednášku, že zejtra mám tu zkoušku a měla bych se ještě učit. A ještě, že mám zavolat mámě!"
"Zejtra už je ta zkouška?" podrbal se na hlavě..
"No jo" kývla jsem.
"Možná by sis to měla nějak zopakovat.. výš co.."
"Jsi jak Tezz!"
"A jsi si jistá, že to na 100% umíš?" zvedl obočí..
"To si nebudu asi nikdy.. ale popravdě se mi nechce pryč. Tak si to zopakuju v noci" usmála jsem se a objala ho kolem pasu. Zespoda jsem se na něj andílksy žulila
"Taky nechci, aby jsi odjela, když si před chvíli přijela" usmál se.
"A co podnikneme?"
"Hlasuju pro pokračování stávající činnosti. Akorát to triko už můžeš dát pryč!"
"Nebo taky si ho už můžu vzít na sebe" vyplázla jsem na něj jazyk a sedla si.
"Hmmmm.." zamumlal jenom a s úsměvem mě pozoroval. Natáhla jsem si na sebe to triko a lehla si zpátky na něj a dlouze ho políbila......

Hlídačka psů 13.díl

12. dubna 2010 v 18:06 | Verýs
================RÁNO- U HOLEK V BYTĚ==============
"Ahoj lidi!" svalila jsem se v obýváku na gauči.
"No, kde jsi prosimtě? Výš, že máš dneska školu?" vystřelila Tezz.
"Jo vym, prostě tam nepudu. Celou noc jsem nespala.." zabručela jsem. Z vedlejší místnosti se ozval smích.
"Hey. Čemu se tlemíš!" zařičela jsem. Je mi jasný, že to je Tom.
"Celou noc jsi nespala!" objevil se ve dveřích a sedl si na opěradlo gauče, přímo nademnou.
"Jo, nespala. Ani trochu.. dělali jsme ty písničky, potom jsme si povídali, potom hodně dlouho mlčeli, potom zase povídali a potom koukali na dývko!"
"Jenom?"
"Co sis myslel ty úchyláku" zasmála jsem se.
"Mlč Tome!-" skočila mu Tezz do řeči, když už otvíral pusu. "-Mishi, promluvili jste si s Billem?" zeptala se mě.
"Jo.. promluvili.. chtěla jsem o tom s tebou mluvit.." zamračila jsem se a podívala na Toma.
"No, tak. Stejně bych se to dozvěděl!" podíval se na mě prošebně.
"O to nejde.. jenom je mi blbí o tom před tebou mluvit!"
"Ale no táák.." udělal rádoby neodolatelnej pohled.
"Ok, ale jdi z cesty chci vidět na Tezz!"
"Povídej!" zasmála se Tezz a sedla si mi na nohy.
"Já ho miluju.. dopravdy.." nešťastně jsem se na ní podívala.
"Konečně ti to došlo holka!" zasmála se Tezz a objala mě.
"To neni dobrý" zamumlala jsem a vymotala se jí z objetí..
"Jak to myslíš?" vložil se do toho Tom.
"Já ho nemůžu milovat!" řekla jsem rázně.
"Proč ne?" zamračila se Tezz.
"Protože na našem vztahu by přesahovali mínusy než plusy!"
"A láska neni to nejvíc? Kde jsou teď ty holčičí kecy? Láska je mocná. Láska každýho očaruje... to ho asi doopravdy nemiluješ!" vybuchnul Tom. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Tome, věř, že nenajdeš člověka, kterého by víc mrzelo, že tolik Billovi ubližuju!"
"Ale já chci, aby byl kurva zase šťastnej!" kecnul sebou zpátky na křeslo a zamračil se do prázdna.
"Já taky chci, aby byl šťastnej!" řekla jsem potichu.
"Tak proč mu to pořád děláš?" kouknul se na mě. Pokrčila jsem smutně rameny. Neschopná slova.
"Ty se bojíš.. !" řekla Tezz. Nepochopila jsem co tim myslí a koukla se na ní vykolejeně.
"Známe se už od dětství, vždycky jsem dokázala pochopit tvoje činny, ale doteď jsem nedokázala pochopit, proč sebe a všechny kolem tak trápíš. Myslim, že už jsem na to přišla.. Bojíš se do něj zamilovat.. protože výš, že je to moc velká zodpovědnost, že jo?" dostala mě. Sama jsem nad tim takhle nepřemýšlela. Možná má pravdu.
"Dá se pochopit, že se bojíš. Pokud vym dobře.. měla jsi vztah naposledy před 2 roky. A tehdy jsi se zařekla, že už na všechny kluky kašleš!" pokračovala Tezz v analíze dál. Pořád jsem mlčela.. ohromeně mlčela. Ona na to asi přišla.. jo bojím se. Jsem srab.
"Jo, asi máš pravdu!!" zamumlala jsem nepřítomně.
"Určitě mám. Jenom teď donuť svoje podvědomí, aby si přestalo myslet, že všichni kluci jsou stejný svině a neboj se toho. Bill vypadá jako moc hodnej kluk a to ho neznám tak jako ty!"
"Taky jde o tohle.." zalovila jsem ve stolku pod televizí a vytáhla jeden z TV magazínu, kde byli TH na obálce.
"Neřeš okolí. Jde o tebe a Billa, ne?" zasmála se Tezz. Dělá to nějaký jednodušší. Nic neni tak jednoduchý jak to Tezz předpoví, ale její představy jsou více než příjemný.
"Tezz..." zaúpěla jsem.
"Ty seš trubka Misho." zasmála se mi a znova mě objala. Tentokrát jsem jí objala taky a neodtáhla jsem se.
"Když já z toho nemám vůbec dobrý pocit! Bojim se, že je toho bude moc na mě!" zamračila jsem se.
"Vždycky se to dá utajit!" řekl mi klidně Tom.
"Ale vsadim se, že Bill bude chtít vykřičet do celýho světa, že má přítelkyni, kterou miluje!" dodal a zasmál se.
"To je super no" zamračila jsem se. Zvedla se z gauče a odešla do svojí ložnice. Převlíkla jsem se jenom do kalhotek a dlouhýho trika na spaní a lehla si do postele. Měla bych se konečně pořádně vyspat. Zejtra dělám tu blbou zkoušku:XAspoň do oběda bych se teď mohla vyspat a potom se zase vrhnu na to šrtání. Ale jenom co jsem zavřela oči.. viděla jsem před sebou Billa. Jak se na mě tak hezky usmívá a síla těch jeho očí.. kterou nelze popsat, ale dokáže mě splehlivě uzemnit! Srdce se mi rozbušilo 3x rychleji a najednou jsem to byla už jenom já a Bill. Nikdo nebyl kolem nás. jen my dva.! Koukala jsem se do jeho nádherných hnědých očí a připadlo mi to jako věčnost. Mohla bych se do nich koukat pořád!! Ale najednou se začal vzdalovat dál ode mě.. natahovala jsem se po něm, ale pořád byl moc daleko... nestíhala jsemza nim běžet a začala si uvědomovat, že ho nemůžu ztratit. Nemůžu přijít o jeho oči. O jeho pohled. Začala jsem si připadat naprosto prázdná. Kolem mě bylo černo a já nevděla kde jsem ani kdo jsem. Kde je Bill? Můj Bill? Kam odešel? Proč mě tu nechal samotnou? Proč mi to udělal? Proč na mě zapomněl a nechal mě tu samotnou? Přepadl mě smutek.. smutek po jeho očích, které mě naplňovali energií, kterou on přímo oplýval. Teď tu nebyl. Nebyli tu jeho oči. Nebyla tu energie. Byla ze mě jenom vysátá nic... Ano! Nebyla jsem už NIC!
---------------------
"MISHOOOOO... PROBER SE!" Křičel mi někdo do ucha. Prudce jsem se posadila na posteli. Celá zpocená. Šáhla jsem si na tvář a zjistila, že to neni pot.. nýbrž slzy, kterýma jsem měla promočený celý obličej.
"Hrozně jsi křičela ze spaní a mlela sebou!" sedla si ke mě Tezz. Podívala jsem se na ní vystrašeně ještě z rozšířenýma zornicema z toho hnusnýho snu.
"Mishi, co se ti zdálo?" zeptala se mě opatrně a dala mi vlasy za ucho.
"Já nevim.." zalhala jsem a svěsila hlavu.
"Nelži mi.. křičela jsi pořád dokola: Bille neodcházej! Zůstaň se mnou!"
"Tak asi se mi zdálo o Billovi" odsekla jsem.
"Misho. Nebuď na mě protivná. Já za nic přece nemůžu! Ale když už se ti i zdají sny o tom, že tě opouští.. asi by ses nad sebou měla zamyslet!"
"Proč bych se nad sebou měla zamšlet?" zarazila jsme se a koukala na ní..
"Protože to co se ti teď zdálo.. to, že tě Bill opouští.... aspoň víš jak se cítí on. Tak jako teď ty.. ty ho opuštíš celou dobu! Nikdy jsi mu nedala ani sebemenší naději a přitom tady pro tebe pořád je.." hrklo ve mě. Zase má pravdu! Ale já přece nechci Billovi takle moc ubližovat.
Zvedla jsem se jako blesk z postele a oblíkla na sebe džíny.
"Co děláš Misho?" stoupla si Tezz a nechápavě pozorovala moje pořínání.
"Jedu za Billem neasi!" řekla jsem jí zkrátka a už letěla z bytu dolu k autu.

Hlídačka psů 12.díl

8. dubna 2010 v 19:57 | Verýs
Ležíme s Billem na posteli. Oba mlčíme. Oba přemýšlíme. Opět jsem se přestala zajímat o čas. Otočila jsem se na bok, abych na něj viděla, protože bylo takové ticho,že se zdálo, že možná usnul.
Ale on nespal. Měl otevřený oči a koukal do stropu. Rukou měl podloženou hlavu a tu druhou (sešitou) měl položenou na břiše. Malý tričko se mu trochu víc vyhrnulo a já si všimla nějakých klikiháků co má na boku.
"Ty máš tetování?" podivila jsem se.
"Hmm." kývnul na souhlas. Odvážila jsem se a trochu vytáhla jeho triko.
"To muselo bolet jak něco" zakřenila jsem se v úsměvu.
"To odtušuješ nebo máš taky tetování?" pousmál se.
"Mám." zasmála jsem se. Zvedl obočí a čekal, až mu ho ukážu. Dřepla jsem si na posteli a vyhrnula si triko.
"Na břiše" přejela jsem prstem po svym ornamentu.
"Na břiše to docela bolí"
"Docela hodně!" zasmála jsem se. "Máš ještě nějaký. Kromě na ruce?"
"Jo ještě dvě!" vyhrnul si triko i na druhý straně, kde měl hvězdu.
"Páni.. ty máš asi fakt rád bolest!"
"Výsledek většinou stojí za to" zazubil se. Uvědomila jsem si tu dvojsmyslnost.
"Kde máš to poslední?" odvedla jsem řeč zpátky. Sedl si ke mě zády a vyhrnul si vlasy trochu nahoru.
"Co to je?" hledala jsem nějaký smysl v tom znaku co měl na šíji.
"Logo TH!" pustil vlasy a obrátil se ke mě čelem.
"Ne, počkej. Ještě mi to uka. Tohle se mi líbí nejvíc. Je to takový.. tajný tetování!" zasmála jsem se. Znova se otočil trochu bokem a vyhrnul si vlasy nahoru.
"Bylo to moje první tetování!" řekl trochu hrdě. Zasmála jsem se a naznačila mu, že už může pustit ruce.
"Je to dost šílený" začala jsem se smát. Bill se ke mě po chvíli přidal. Jeho smích zní opravdu legračně. Rozesmívalo mě to ještě víc. Smáli jsme se takle bůhvíjak dlouho..
V jednu chvíli jsme se ještě smáli jako blázni. V tu druhou jsem byla zticha. Koukala na Billa a hlas v hlavě mi opakoval ty samí slova.
"Co se děje?" přestal se smát i Bill. Nepodívala jsem se na něj. Zakroutila jsem hlavou. Co se to semnou právě teď děje? Držela jsem hlavu skloněnou a z očí se mi protlačovali protivný slzy. Znova jsem zakroutila hlavou..
"Hey, co je? Proč brečíš?" objal mě Bill. Rukama si mě přisunul k sobě a pohladil mě po vlasech.
"no tak.. shushh.. nebreč!" snažil se mě utěšit. Stále jsem vzlikala.
-------------------
"Řekneš mi už co se děje?" zeptal se mě Bill. Už jsem se uklidnila. Dokázala jsem si představit jak rudý mám teď oči, hrozně mě pálily. Pořád jsem skrčená v Billovim objetí. Zakroutila jsem hlavou v reakci na jeho otázku.
"Já to ale nechápu. nejdřív se směješ a najednou začneš brečet! Doopravdy tohle nechápu!" zavrtěl hlavou. Já to taky nechápu. Nechápu, proč se zamiluju vždycky do toho koho bych správně neměla mít. Ale být takle s Billem mi vůbec nevadí, je to možná víc než příjemný.. krásně voní a je takovej jemňoučkej. Jako medvídek se, kterym jsem spala snad do 7 let.
"Možná bych si měla promluvit s Tezz." zamumlala jsem. Fuj:X můj hlas zní střešně chraplavě.
"Teď?"
"Ne, zejtra.. teda dneska! Ale víš co myslim!"
"Jo, vim!" kývnul znovu.
"Řekneš mi o čem s ní potřebuješ tak nutně mluvit?"
"O tom co se v poslední době děje!"
"Budete diskutovat o politice?" zavtipkoval..
"Ne. O tom asi zrovna ne" zasmála jsem se. Panebože, i můj smích zní jako skřehotání.
"A o čem?"
"Jsi hodně nechapavý!"
"V půl 5 ráno jsem, to ano!" kývnul. Zvedla jsem se.
"Půl pátý? Řekl jsi půl pátý?" vystřelila jsem. Chudák se lekl.
"Jo.." ukázal na budík na stolku u postele.
"Jsem tu celou noc. Měla bych asi jet domu.."
"No tak na to zapomeň. Nenechám tě jet takle po tmě přes město."
"A to tu mám spát?" zvedla jsem obočí..
"No, spát nemusíš, když nechceš. Ale stejně zachvíli bude svítat. Potom se už nebudu bát, že někde v noci nabouráš!"  jeho starost mi vyrazila dech.
"Pustíme si aspoň nějakej film?" navrhla jsem. Usmál se a kývnul.Vstala jsem a šla za nim k jeho sbírce DvD.
"Máš toho hodně!" zaúpěla jsem. Z tohodle bych mohla vybírat hodiny.
"Máš nějakej oblíbenej?" zeptal se mě a trochu se v tom přehraboval sám.
"Mám jich moc oblíbených!" zasmála jsem se.
"Tak tim jsme si moc nepomohli" zasmál se.
"Co tvůj oblíbenej film?"
"Je jich moc!" napodobil mě a oba jsme se začali smát.
"Tak zkusíme podle žánru.. máš rád komedie?"
"Ani moc ne"
"Proboha. Co seš za člověka? Ty nemáš rád komedie?" se smíchem jsem se zděsila.
"Ale jo mám. Ale ne tak moc!" smál se taky.
"Oka, tak třeba.. pohádky?"
"Někdy.." trochu zčervenal.
"Animáky?"
"Jojojo!"
"Whoa, tak nějakej animák!" kývla jsem a oba jsem začali hledat v DvD.
---------------------
"Hey jak můžeš mít Alice?" zamračila jsem se a narovnala záda, protože mě začali už trochu bolet z toho krčení.
"Co?" kouknul se na mě nechápavě.
"Alice in Wonderland!"
"To si přepálil Tom od jedný produkční" pokrčil rameny.
"Cožee? Produkční? Vždyť to je americkej film!?"
"No diť. My jsme tam dělali jednu písničku na soundtrack!"
"Že mě to hned nenapadlo!" pleskla jsem se do čela. Bill se skromně usmál.
"Pustíme to tam teda?" zeptala jsem se.
"Jestli chceš" pokrčil rameny a vzal si ho ode mě. Pustil do DvD a opět jsme se uvelebili na jeho obrovský posteli.

Hlídačka psů 11.díl

5. dubna 2010 v 0:01 | Verýs
"Ahoj marode" pozdravila jsem Billa.
"Ahoj" usmál se. Vypadá tak roztomile. V teplákách a normálnim tričku.
"Máš pro mě nějaký ty písničky?" zeptala jsem se hned.
"Jo jo. Něco jsem našel. Teda hodně jsem toho našel, protože jsem se tu hodně dlouho nudil." zamračil se a potom se usmál a vedl mě nahoru do svého pokoje.
"Mám ti vzkázat od Toma, že přijede spíš až ráno.."
"Super." zabručel.
"Možná tě uklidní, že já taky nerada poslouchám jak stěhujou nábytek. Takže tu budu asi do tý doby než tě budu otravovat!"
"Yeah. To se asi nestane!" zasmál se.
"Neřikej hop dokud nepřeskočíš!" řekla jsem si spíš pro sebe a následovala ho do jeho ložnice.
"Tady.. a tady. A taky tohle všechno!" ukázal na hromadu papírů, které se váleli na stole vedle jeho notbooku.
"Oh... no páni! Jsi pečlivej" zasmála jsem se. "Co to všechno je?" přišla jsem blíž a vzala jeden papír do ruky.
"Všechny texty. Teda doufám, že všechny, nejsem si 100% jistý. Některý jsou jenom v Němčině nebo jenom Angličtině. Něco se dá dyštak najít na netu" zatvářil se trochu neurčitě.
"Stačí to, že ano?" podíval se na mě trochu zastrašeně.
"Jasně že jo. Ani jsem to nečekala. Je to víc než dost!" zasmála jsem se.
"Doufám jsem, že to bude stačit" usmál se.
"Ale já jenom podle textu nepoznám, jestli se mi ta písnička bude líbit
"Proto tu mám i notbook. Požádal jsem Davida, aby mi poslal úplně všechny naše písničky. Až jsem se divil, kolik toho je. On je víc pečlivější než já. Poslal mi i za doby Devillish a tak.. takže mám právě totálně přeplněný notbook snad 10 000 písničkami" zasmál se.
"10 000?"
"Jsou tam dvě verze od skoro každé! A i ty co jsme nikdy nehráli, nebo jsme je nedali na desku!"
"Wow!" žasla jsem.
"Stačí mi jedna vezre od každý písničky."
"Anglická - Německá?"
"Ta, která si ti líbí víc. Doopravdy mi to je jedno"
"Yeah.. super!" usmál se a pustili jsme se do toho.
Hodně písniček jak jsem zjistila jsem znala už z dřívějška. Ale připadalo mi trochu trapný, když jsem zpívala před Billem jeho písničku. On řikal, že to je OK, ale mě s stejně nervozita držela.
--------------------
"Awww.. kolik je hodin?" zývla jsem.
"Emm.. půl 2 ráno!"
"Už?" vykulila jsem oči.
"Jo, docela jsem přestal vnímat čas!"
"To jsme dva!" zasmála jsem se.
"Chce to kafe!" zvedl se a mířil dolu. Šla jsem radši za nim, aby si zase něco neudělal.
"Bille.." přišla jsem k němu. Otočil se a vyčkávavě čekal co ze mě vypadne.
"Jak jsi si to vlstně udělal?" ukázala jsem na jeho ruku.
"No..." zakoktal se.  "....jenom jsem byl hodně nešikovnej!!" řekl nakonec.
"Něco mi řiká, že ti teď nemám věřit!" přivřela jsem oči v podezírávém gestu.
"Mě zase něco řiká, že mi máš ještě odpovědět na otázky!"
"Odpovim ti až uvidim před sebou hrnek kafe!" zasmála jsem se.
"Kafe už je!" zalil vodu do hrnku a podal mi jeden ze dvou hrnčků.
"Díky" usmála jsem se. Šli jsme zpátky nahoru a já čekala, kdy spustí. Sedla jsem si nahoře na jeho postel a stále čekala. Zatím jsem srkala to kafe a pozorovala ho. Bylo zjevný že přemýšlel. Moná se bál jak to zformulovat.
"Neboj. Prostě to řekni.." pobídla jsem ho. Na vteřinu se na mě podíval a potom zase sklonil pohled.
"No, nevim jestli, když to řeknu tak jak to mám na jazyku, že se neurazíš. Nebo mi vůbec odpovíš!"
"Slíbila jsem, že ti odpovim na tvoje otázky.. ty jsi svojí část splnil, že jsi jel do tý nemocnice. Takže já jí taky splním!" přestal chodit po pokoji a sedl si blízko a přitom dostatečně daleko ke mě na postel.
"Nechápu.. proč... se tak bojíš se do mě zamilovat!" zdráhavě se na mě podíval.
"Nevim jestli na tuhle otázku neni pozdě!" zamumlala jsem.
"Proč se bojíš si teda přiznat, že už do mě zamilovaná jsi?" pokračoval..
"Protože to nechci.. ne kvůli tobě. Jsi moc  hodnej kluk. Nechci ti ubližovat, ale pořád se mi točí v hlavě věci, na které jsem ještě před půl rokem neměla ani pomyšlení!"
"Jaké věci?" zvedl jedno obočí a tázavě na mě koukal.
"Třeba to jak utajeny jsou přítelkyně slavných hvězd"
"Nijak.." kývl na souhlas.
"To je to hlavně co mě asi trápí! Že ztratim soukromí. Že už to v jistym slova smyslu nebudu ! Že najednou bude plno lidí co mě budou znát líp než znám já sebe. Taky se bojim o to, že můj vlastní život bude ve stínu toho tvého" bylo těžký tyhle slova říct nahlas. Nemohla jsem se Billovi teď podívat do očí. Vim co bych tam vyčetla. Bolest, možná trochu zlost. Určitě by se mi to nelíbilo.
"To první naprosto chápu. Neni lehký se vzdáš svého soukromí, i když myslim,že by to tak hrozný nebylo. Možná zezačátku.. rozhodně až by si tě každý aspoň jednou vyfotil, dali by pokoj. Neshledali by nás tak zajímavími. Ale nechápu co jsi myslela tím aby můj život byl ve stínu toho tvého!?"
"Myslela jsem to tak, že, kdyby jsme spolu chodili a já se přizpůsobila tobě a mohli by jsme spolu být rakticky pořád. Ale když se rozhodnu pro svojí vlastní kariéru, o kterou se po škole chci rozhodně aspoň pokus. Tka by jsme se vídali tak málo, že by to nebyl ani vztah!"
"Myslim..." pauza "....myslim si, že nad im moc přemýšlíš. Samozřejmě, s timhle všim máš pravdu, ale nikdy nejsou jenom dvě možnosti. Vždycky to jde nějak udělat a já myslim, že kdyby jsme oba opravdu chtěli a opravdu se milovali, že by to šlo!"
"Přála bych ti někoho daleko lepšího než jsem já" zakroutila jsem se smutnym smíchem hlavou.
"Škoda, že chci právě tebe!" slyšet ty slova je pro mě jako, kdyby mi někdo dával kopance do srdce. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do Billových očí. Má je tak opravdoví.. tak krásný.. jako nikdo koho znám.
"Můžu mít taky jednu otázku?" ostýchavě jsem se na něj usmála.
"Jo, může!" trochu vyvedený z míry z mého výrazu kývnul.
"Tom nedávno něco zmiňoval.. a no.. jsem jenom zvědavá.. a-"
"Vymáčkni se!" zasmál se v klidu. Trochu jsem navstřebala toho jeho klidu, který vyzařoval na celou místnost do sebe a potom promluvila trochu trapně a trochu zahambeně..
"Jak dlouho jsi neměl holku?"
"Co Tom řikal?" zamračil se trochu.
"Že jsi už dlouho nikoho neměl, že máš problém si někoho najít, protože nevíc kdo chce tebe a kdo toho druhýho, toho slavnýho 'Billa'."
"To řikal?" zvedl překvapeně obočí.
"Neni to snad pravda?" zamračila jsem se.
"Ne, ne .. to je!" kývnul hned.
"Jak dlouho teda?" trochu jsem se pousmála.
"No.. od začátku naší kariéry!" vzdychla jem a koukla na něj frustrovaně. Copak já vym, když jim začala kariéra.
"Tak 4-5 let!" řekl nakonec. Vykulila jsem oči..
"Pááni.." vydechla jsem. Hned poté jsem si uvědomila, že se chovám trapně a Billovi to moc neulehčuju. Asi se i tak musí cítit trapně.
"Ještě jedna.. už normální.. otázka!"
"Povídej"
"Jakto, že mě věříš? Ten rozdíl mezi 'slavnym Billem' a 'Billem' se kterym by člověk nepoznal, že ho zná půlka světa?"
"Netušim.." pokrčil rameny. To nebyla moc uspokojivá odpověď.

Hlídačka psů 10.díl

4. dubna 2010 v 21:56 | Verýs
"Je tam hodně střepů!" ..teda nevim co to je za doktora, ale vždycky když něco řekl Bill byl skoro na omdlení.
"Neboj hrdino." zasmála jsem se a chytla ho za zdravou ruku. Usmál se a trochu víc pevněji mě za ní držel.
"Jestli tohle vydržíš tak se vsadim, že fanynky tě budou mít za svého hrdinu!" zasmála jsem se.
"Nevíš co mluvíš" zakroutil se smíchem hlavou
"Snažim se tě nějak rozptýlit.."
"Moc ti to nejde!"
"Tak asi začnu vyprávět vtipy!"
"OKy, zkus to.."
"Ježiš.. no dobře.. tak třeba: Výš co vznikne když se spojí černoch a chobotnice?"
"No to nevim!"
"To neví nikdo, ale dobře by to pracovalo na poli!" zasmál se. Takže se povedlo.. dokonce i doktor se uchechtl. Sestřička byla naprosto mimo. Nechápu proč tu vůbec je, když v jednom kuse pozoruje Billa nebo jak ho držim za ruku.
"Ten byl blbej!" zašklebil se Bill. Roztomile se xichtil. Pousmála jsem se.
"Mohla bych ještě zavolat Toma. Určitě zná nějaký lepší vtipy než já"
"Ne, zůstaň tady!" chytnul mě pevněji za ruku.
"Už ti nebudu radši řikat vtipy!" naoko jsem se zamračila.
"Tak mi řekni jak ti dopadli ty zkoušky!?"
"Zase se posunul termín. Dělám je za tři dny"
"Máš ještě čas se připravit!"
"Myslim, že jsem už nadmíru připravená. Teď bych to chtěla mít co nejdřív za sebou."
"To zvládneš!" usmál se
"Jo, doufm, že jo. Udělala jsem tam pár změn.."
"Změn? Jaký?"
"Změna pár písniček"
"Aha" zamračil se.
"Nezeptáš se který?" podivila jsem se.
"Vždyť je to jedno."
"No, když myslíš.. doufala jsem, že když se to dozvíš udělá ti to aspoň trochu radost!" 
"Proč by mi to mělo udělat radost?"opět nechpal.
"Protože jsem si jednu písničku pučila od vás. Chápeš?"
"Jo? Fakt? Kterou?" zase byl ten usměvavej kluk, který mám tak moc moc ráda. Ale jestli o miluju?... nevim. Je to moc velký risk.
"Attention. Nechtěla jsem nějakou moc slavnou. A tahle se mi strašně líbila!"
"Našla jsi jí na internetu?" zamračil se.
"Ano, proč?" nechápala jsem.
"Protože neni na žádný desce a jako singl jsme jí taky nevydaly. Takže se zase museli prosáknout věci ze studia."
"Aha, to jsem nevěděla.. promiň.. bude nejlepší, když si yberu jinou!"
"Nemáš se zač omlouvat. Ale jestli chceš můžu ti pomoct vybrat nějakou jinou"
"To budu ráda."
"Tak hotovo!" řekl doktor. Já i Bill jsme se ve stejnou chvíli podívali.
"No FUJ!" odvrátil Bill ihned hlavu zase pryč. Dlaň mě přes půlku prošitou černými stehy a opravdu to vypadalo dost nechutně.
"Takle to vypadá ještě hnusněji než předtim" nakrčila jsem nos.
"To víte slečno. Ještě se to musí zavázat a potom 3 týdny klidu" zasmál se mile doktor.
"Máme štěstí, že si s rukou nic neudělal Tom. Ty jí na nic nepotřebuješ!" zasmála jsem se Billovi.
"Tom by si to pravděpodobně užíval. Nechal by se obletovat a vůbec nic by nedělal!"
"Neřikej, že toho taky nevyužiješ!?"
"Možná jenom trochu" zaculil se jak malej nevinnej kluk.
"Hotovo, můžete jít!" znova jsem si koukla na jeho ruku, která byla teď už bezpečně zafáčovaná.
"Díky" usmál se Bill a šly jsme ven ze sálu.
"Jak mu to hezky zavázali!" začal se smát Tom.
"Tos měl vidět, když mu to sešil. Fuj, to vypadalo, jako by mě v ruce kovoví dráty!" zaxichtila jsem se.
"Díky žeš mi to připoměla!" zašklebil se. Usmála jsem se jako andílek.
"Zapoměla jsem vám říct, že musíte každý týden chodit na převazy a za měsíc na vyndavání stehů!" přišla k nm ta sestřička. Okatě vystrkovala hrudník a stála jako nějaká modelka. Nevim proč, ale pocítila jsem jak se ve mě vaří krev.
"Jo, díky!" usmál se na ní Bill. Teď už jsem musela být žárlivostí celá rudá.
"Tak příště" usmála se na ně a s velykm kroucenim zadku zmizla do sálu.
"Aby jí ta prdel neupadla!" zasyčela jsem potichu.
"Ty žárlíš!" položil mi Tom ruku přes rameno a smál se mi.
"Ne, nežárlim" zapírala jsem.
"Ale jo žárlíš.." smál se mi.
"Ok, tak žárlim no" bouchla jsem ho naštvaně do břicha. Bill mi věnoval pobavenej pohled.
"Jak to teď uděláme? Je ta venku hodně lidí?" zeptal se Bill jednoho z bodyguardů.
"Moc ne, ale kolem 50 už jo" kývnul.
"Bille ty bys měl být doma v klidu, tak bys měl jet s Tobiasem, který tě odveze domu a já odvezu Mishu!"
"Ne, já nechci jet domu" protestoval Bill.
"Ale já stejnak chci jet za Tezz, takže jedu já!"
"Hraješ nefér a ty to výš!"
"Promiň"
"Je to od tebe hnusný!"
"Omluvil jsem se!"
"Vym, že to nemyslíš vážně!"
"Teď myslim. Doopravdy mě to mrzí!" přepnuli na nějakou řeč dvojčat. Čemuž já jsem nedokázala porozumět.
"Kluci už přestaňte. Napadlo mě to udělat takle. Já teď pojedu domu- jedno kdo s kym. Zavolám mámě, aby si přijela pro Dennyho. A potom můžu přijet k vám a můžem vybrat tu písničku. Když je ta zkouška už za 3 dny, ať to aspoň pořádně umim!" zamračila jsem se.
"Odvezu tě!" řekl mi hned Tom.
"Pojedu s Tobiasem!" řekl kapitolovaně Bill. Ale trochu mu v obličeji hrál úsměv.
"A ještě něco..." zarazila jsem je v odchodu. "...já nechci být zejtra na titulkách novin!" zamračila jsem se. Kluci si vyměnili pohledy.
"Asi se tomu nevyhneš!" řekl nakonec Tom.
"Super!" prohodila jsem ironicky a poslušně šla mezi Tomem, Billem a všema těma bodyguardama.
Venku se strhl velký povyk. Hlavně kole Billa. Já se protlačila kolem Toma dopředu a zařadila se tiše mezi fanynky, které obklopovaly jeho auto. Dokonce se mi podařilo jako první protlačit dovnitř, když mi Tom odemkl.
"Hey to je fuchtle!" zavřískala nějaká holka. Zalezla jsem do auta a zamkla dveře.
"Ty krávo.. vůbec, ale vůbec ti nezávidim" oddychla jsem si.
"Já sobě právě taky ne!" snažil se vyjet, aby někoho nepřejel. Zahlídla jsem Billovo auto. Samozřejmě. Bill mi nepatrně zamával na sedadle spolujezdce.Tom si toho všiml, ale zatim mlčel. Mluvit začal až na půli cesty k nám domu.
"Myslel jsem, že ho vyhodíš!" zasmál se trochu přiškrceně.
"Proč bych měla?" zeptala jsem se.
"Netušim. Prostě jsem si to myslel.." pokrčil rameny.
"Ne, nevyhodila jsem ho, i když jsem nejspíš měla. Nechci mu dávat falešný naděje"
"Aspoň je teď trochu šťastnej. Byl bych rád, kdybys to byla právě ty!"
"Co bych měla být já?"
"Ta, která bude Billovou holkou. Chápej.. on má problémy s tim si někoho najít. Už proto, že málokomu věří, že mu jde o něj a ne o toho 'slavnýho Billa!"
"Jakto, že teda věří mě?"
"Nevim, to asi ta láska na první pohled!"
"Ne, prosím neřikejto!" dala jsem si hlavu do dlaní.
"Promiň" řekl potichu, ale v jeho hlase jsem slyšela i úsměv.
"Co je vtipný?"
"Vy. Jste si tak strašně podobní!" začal se chechtat.
"Super, že se bavíš!" klesla mi tak rychle nálada.
"Misho. Nebuď smutná.."
"Nechci být, ale jde to ze mě nějak samo!"
"Možná by hodně pomohlo se už nějak rozhodnout!" opatrně se na mě kouknul.
"Nech to už na mě"
"oK!"

Hlídačka psů 9.díl

4. dubna 2010 v 13:18 | Verýs
===================MISHA================
"Achjo Tezz, přestaň si konečně zapomínat klíče" peskovala jsem už v chodbě. Došla jsem ke dveřim a odevřela. Zase jsem se otočila a šla do obýváku.
"Já ale nejsem Tezz" zarazila jsem se na místě. Tenhle hlas mě v hlavě doprovází už pár týdnů a zatim se mi nepovedlo ho z ní dostat.
"Bille? Co.. tu.. děláš?" vykoktala jsem.
"Potřebuju s tebou mluvit!" postával nervozně ve dveřích.
"Tak pojď dál, když už jsi tady" kývla jsem. Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Vedla jsem ho do obýváku.
"Ty dvě drbny ti všechno vykecaj co?" zamračila jsem se. Kývnul a sedl si ke mě na gauč.
"No.. aspoň už to výš.." skousla jsem si spodní ret.
"Je to pravda.. to, že ses do mě zamilovala?"
"Já nevim..." pokrčila jsem bezmocně rameny. "..myslim, že jsem získala na celou věc uplně jiný pohled"
"Proč se bojí..?"
"Je v tom hodně věcí." v jeho očích jsem vyčetla velkou nechápavost.
"Pane bože.. co to máš s rukou?" vyletěla jsem, když jsem sjela očima níž. Přes fáč na dlani mu prosakovali rudý fleky.
"Říznul jsem se" řekl jako by ho to td nezajímalo.
"Ukaž mi to." stáhla jsem obočí k sobě. Vzdychl ale natáhl ruku ke mě. Odendala jsem opatrně fáč.
"Bille, měl by s tim jet na šití.."
"Ne ne ne.. žádný nemocnice!" bránil se hned.
"Musí tě to bolej!"
"Ani ne" pokrčil rameny.
"Nehraj si na machra.."
"Dobře.. štípe to jak prase, ale to je fuk.."
"Mishíí" vlítnul do pokoje Denny.
"Denny zůstaň v pokojíku jo?"
"Prooš?" zazubil se. Ještě si nevšiml Billovi ruky. Jenom dobře. Oživovat dva chlapy fakt dneska nezvládnu.
"Protože jsem to řekla. PADEJ!" zvýšila jsem na něj hlas.
"Achjooo" zabručel. Otočila se a běžel pryč.
"Kdo to byl?" zíral na mě Bill.
"Denny" pokrčila jsem bezvýznamě rameny.
"Ty máš dítě?" vykulil oči ještě víc.
"Jak asi. Mě je 18. Je mu jsou 4 roky. Musela bych ho mít ve 14!" vyditelně si oddychl.
"A i kdyby. Změnilo by to něco? Kvůli dítěti? Změnilo by se něco v tom co ke mě cítíš?" zeptala jsem se zákeřně.
"Asi ne.. pořád tě miluju" pokrčil jednoduše rameny. Připravil mě o slova. Jenom jsem na něj koukala a nemohla z něj spustit oči. Poznal situaci a vyvlíkl mi ruku.
"Ne, nech toho. Doopravdy musíš na šítí. Myslim to vážně!" 
"Jenom pod podmínkou, že mi potom odpovíš na všechny otázky!"
"Jo jo. Odpovim.." kývla jsem. Vítězně se usmál.
"Mám zavolat Tomovi?" zeptala jsem se.
"Jo, asi jo.. cestu do nemcnice by jsme projít nepozorovaně. Ale zpátky nevim.. řekni mu ať zavolá Davidovi a teď aťsi poradí!" pokrčil rameny.
"Máš tu auto?" zeptala jsem se ho rychle.
"Jo mám"
"Tak mi dej klíčky. Budu řídit já." vytáhnul z kapsy u džín klíčky a podal mi je.
"Co ten malej?"
"Asi bude muset jet s námi" řekla jsem zamyšleně. Čekat než přijede Tezz, aby ho tu pohlídala je moc dlouhá doba. Takže ho vezmu radši sebou. I když nerada.
"Denny.." zavolala jsem do chodby.
"Mishii" přiběhl hned.
"Pojedem na výlet" řekla jsem mu. Šťastně zajásal a hned se začal obouvat.

V autě jsem zavolala Tomovi. Řekl, že doufal, že ho donutim s tim jít k doktorovi. Prej dorazí do nemocnice i s Tezz, která odveze Dennyho.
"Uff.." oddechla jsem se. Bill se nehejbal.Držel si obvaz na ruce a mlčel. Denny vzadu na sedčce byl naštěstí docela klidnej.
"Mishi, mám otázkuu" zajásal Denny, když viděl, že už netelefonuju.
"Ano?" usmála jsme se.
"Kdo je on?" ukázal na Billa. Ten odvrátil hlavu od okýnka a s ušklebkem se na mě taky poíval.
"To je Tomův bráška!"
"Jó? Bráška? Jaká já tvůj?Tak to ho mám taky rááád!" zaculil se. Bill překvapeně roztomile stáhl obočí k obě.
"On je tvůj bráška?" kouknul na mě trochu nevěřícně."
"Co jsi si myslel?" zasmála jsem se.
"No, že hlídáš děti nebo tak něco" taky se zasmál.
"Jo hlídám, ale jenom ty příbuzný no"
"Náhodou mě máš Mishi rááda. Víc než tebe!" ozval se zase Denny zezadu.
"Myslim, že to rozhodně!" kývnul s úsměvem Bill. Denny se zaculil..
"Hele nechte toho rozboru mích citů jo?" zamračila jsem se.
"Mishi má nejvíc ráda naší rodinu výýš.." pokračoval Denny.
"...a taky má ráda Tezzinku a Toma, protože to je hroznej blb" začal se smát. Bill zvedl se smíchem obočí a kouknul se na mě.
"Denny, uklidni se nebo zavolám Tezz, aby si pro teb přijela!" zamračila jsem e.
"Mlčim, mlčim" zakryl si pusu ručičkama a doopravdy zbytek cesty už mlčel.
"Co tvoje ruka?" zeptala jsem se Billa, když jsem parkovala v nemocnici.
"Řekl bych, že vůbec neni potřeba tam chodit!" nakrčil nos.
"Nechovej se jako malej"vystoupila jsem z auta. Vzala Dennyho do náruče, aby nezdržoval svojí loudavou chůzí a rychle jsme polopřeběhli do hali.
"Kam teď?" zeptala jsem se.
"Asi na úrazovku" kývnul Bill směrem k velkým okýnkům, který patřili na úrazoví oddělení a podle stupně úrazu si tam lidi zapisovali a později pouštěli k doktorovi.
"Bill Kaulitz" přišel k jednomu okýnku suveréně Bill. Držela jsem se pár kroků za nim.
"Úraz..?"
"Říznul jsem se do ruky" ukázal jí to. Kývla a dala mu nějaký papírek s číslem. Ještě mu řekla něco potichu a putila ho dál.
"Co ti řikala?" zeptala jsem se.
"Že mám jít přednostně do sálu číslo 12!" řekl vklidu.
"Aha" kývla jsem.
"Co?" zastavil se a otočil se na mě.
"Nic.. jenom jsem překvapená." zakroutila jsem hlavou a usmála se.
"Můžu čekat" řekl v pohodě.
"Prosimtě to bys nejdřív vykrvácel." zasmála jsem se.
"Stejně by jsme měli počkat ještě na Toma."
"Nemusíme. Už jdou" ukázala jsem mu za záda. Tom s Tezz a ještě  tři další lidi šly k nám.
"Díky Misho" řekl mi Tom.
"Proč jí děkuješ?" nechápal Bill.
"Protože tě donutila jet s tim do nemocnice"
"Aha.." řekl nabručeně.
"Měli by jsme jít!" řekla jsem. Počkala jsem až všichni pudou a potom jsem Tezz poprosila, aby vzala Dennyho omu.
"Bez problemu, ale je knám moc daleko a nemam auto" zamračila se.
"Tak se zeptej Toma jestli by ti ho nepujčil na chvíli" prošebně jsem se na ní podívala.
"No nevim.. ale zrovna dneska vytáhl Audinu, takže by jsem ho mohla možná překecat.
"Díky" usmála jsem se. Šly jsme spolu k sálu číslo 12. Ti tři chlapy co přišli s Tomem a Tezz jsou -jak jem bystře pochopila- jejich bodyguardi.
"Před vchodem se to začíná zaplňovat" řekl mi Tom na můj nechápavej pohled.
"Aha.. možná by ses ho měla zeptat co nejdřív!" drkla jsem potichu do Tezz.
"Jdu na to!" usmála se a šla si sednou vedle Toma. Já jsem si šla na druhou stranu za Billem, kterej koukal do země a mlčel.
"Neboj" pousmála jsem se sedla si vedle.
"Nemam rád doktory!" zamračil se.
"Jestli mi dovolej tam být, chceš, aby byla s tebou na tom sále?"
"Nebojíš se krve?"
"Ne, nebojim!" zakroutila jsem hlavou.
"Bud rád!" usmál se. Pousmála jsem se a kývla. Denny se mi vyšplhal do klína a pevně mě objal kolem krku.
"Copak?"
"Já pojedu domu?" zeptal se mě nabručeně.
"Promiň prcku. Pojedeš k nám. Já přijedu hodně brzo jo?"
"Proč tu nemůžu zůstat s tebou? Já tu chci taky být"
"Denny, nemůžeš tu zůstat! Nemocnice neni pro malý děti!"
"Já už nejsem malej."
"Ale pořád nejsi dost velkej"
"To neni fééér"
"Denny. Slibuju, že co nejrychleji to půjde budu doma a budeme spolu zbytek dne koukat na pohádky oka?"
"Podle mího výběru jedině."
"Dobře, podle tvého výběru"
"Mám tě moc rád." líbnul mi pusinku na tvář a slezl.
"Tak hodně štěstí" přišla pro něj Tezz.
"Díky" kývnul Bill.
"Nemyslela jsem jenom s tou rukou.. ale no to je fuk. Mějte se. Ahoj" rozloučili jsme se s ní a ona Dennyho odvedla.
"Pane Kaulitz. Tak můžete jít" přišla sestřička Bill hlasitě polkl a odevzdaně se zvedl.

Hlídačka psů 8.díl

4. dubna 2010 v 11:00 | Verýs
==============PO PÁR TÝDNECH- stále vypráví TOM==================
"Ahoj Tezz... jo můžeš... samozřejmě... jo, je tady.... ok, těšim se pa!" zavěsil jsem a mobila hodil na stůl. Bill mi samozřejmě nevěnoval pozornost. Nepřítomně koukal na televizi, ale stejně jsem poznal, že je duchem někde uplně jinde. Někde u Mishy. Donutil jsem ho se dneska koukat se mnou na televizi, protože odmítl vycházet z pokoje a dokonce odvolal něaký focení a rozhovory. Je to možná dobře, protože v tomhle stavu by každý stejně poznal, že se mu všechno hroutí pod nohama. A já vůbec netušim jak mu ještě pomoct. Dělám co můžu. Já i Tezz. Ale s Mishou nikdo nehnul, přitom on se v tom šem trápí asi nejvíc ze všech. A to Billa trápí snad ještě víc. Takovej zamotanec to je.
"Tome!" zvýšil hlas Bill. Překvapeně jsem se na něj podíval. On na mě zase nedočkavě.
"Zvonek!" řekl jenom němě. Zvedl jsem se a šel otevřít. Myslel jsem, že na mě konečně mluví a on mi jenom oznamuje zvonek. To mě dokáže naštvat.
"Čáu" usmála se Tezz, když procházela vratama dala mi pusu a šli jsme spolu do baráku.
"Tak co Bill?" zeptala se mě pottišeji. Nakoukl jsem do obýváku.
"Prchnul" řekl jsem jenom.
"Dneska se mnou Misha dobrovolně začla mluvit" pousmála se.
"Taky tě jenom upozorňovala, že někdo zvoní?" zašklebil jsem se ironicky.
"Ne" zakroutila nechápavě hlavou.
"Ale to nic.. jenom tak kecám. Povídej co řikala!" stáhl jsem ji k sobě na gauč.
"No.. o Billovi jsme si povídaly. Samozřejmě... a řikala, že poslední dobou o něm přemýšlí jinak"
"Jak jinak?" nechápal jsem.
"No, zatim se jenom snažila si ho držet od těla, aby se do něj taky nezamilovala. Teď začínázjišťovat, že už do něj celou dobu zamilovaná je.." vedle v místnosti se ozvala rána. Vystřelil jsem očima k Tezz a rozběhnul se do kuchyně. Měl jsem se nejdřív přesvědčit, že Bill doopravdy pláchnul k sobě. Netušil jsem, že bude v kuchyni.. nechtěně to zřejmě i všechno slyšel.
"Bille, co tu děláš?" nevnímal mě. Na tváři měl přihlouplej úsměv a v ruce držel zbytky skla.
"ASi jsem rozbil skleničku" zamračil se.
"TY DEBILE!" zamračil jsem se a do první utěrky co mi přišla pod ruku jsem mu zabalil krvácející ránu v dlani.
"Řikala jsi, že se do mě zamilovala?" koukal na Tezz, otočil jsem se přes rameno. Nevěděla co mu na to říct to bylo zjevné.
"Ne, já to nevim. Neni si tim jistá ani Misha, takže..."
"Ale myslí si to." pokračoval dál.
"Bille! Teď spíš mysli na svojí ruku" zamračil se a otrchu odendal utěrku.
"Ne, fuj je tam moc krve. Radši budu myslet na něco příjemnějšího" zamračil se jako malý dítě.
"Nebolí tě to?" zeptal jsem se ho šokovaně.
"Vlastně.. jo docela bolí, ale neni to hlavní bolest. Takže je to pomíjitelný"
"Achjo" zakroutil jsem smutně hlavou.
"Dej jí ještě trochu času. Už je na správný cestě" pousmála se Tezz.
"Chtěl bych s ní mluvit teď"
"Ne, to nejde" zarazil jsem ho.
"Proč ne?"
"Protože bys byl moc nápadnej.. lidi si tě hned všimnout. Zvlášť, když ti krvácí ruka!"
"Ty jezdíš každou chvíli pryč" vrátil mi to.
"Asi nejsem tak nápadnej jako ty. Tebe si hned každej všimne"
"Tak si mě nějakej kretín vyfotí co na tom" pokrčil nakonec rameny.
"Nech si aspoň zavázat tu ruku."
"Ok, ale rychle" prošebně jsem se kouknul na Tezz.
"Jo já to udělám" zasmála se. Došel jsem pro fáč a dal jí ho.
"Teď.. Tezz vaší adresu" narovnal se Bill.
"Blle fakt to chceš? Co když tě pošle do háje?"
"Tak mě pošle." pokrčil rameny.
"Dej jí ještě pár dní.."
"Pár dní nevydržim čekat. Pochop to Tome" koukal na mě ne už tak přesvěčeně jako spíš prošebně. On prosí mě? Dobře se nám role vyměnily.
"Já to chápu ale..."
"Neboj, když mě pošle do háje, budu vědět, že to je jenom moje chyba. Nedělej si  s tim už hlavu"
"když myslíš.."
"Tezz tu adresu.. prosím"
"Bühlstrasse 1" vzdychla. 
"Díky.." odešel rychle pryč.
"Tohle nedopadne dobře" zakroutil jsem hlavou za Billem.
"Třeba jo.." usmála se optimisticky Tezz. Pousmál jsem se. Budu to brát optmisticky jako ona.. jinak ze svího malýho brášky brzo zešílim....

Hlídačka psů 7.díl

3. dubna 2010 v 22:38 | Verýs
"Čau lidi!" pozdravila jsem Tezz a Toma ráno v naší kuchyni. Tom se pomalu stal povinným vybavením bytu. Vídám ho tu dost často, ale nijak mi nevadí. S Tezz si spolu jak řikají 'nechoděj', ale mají spolu zralý sexuální vztah. A když to ani jednomu nevadí tak já se jim do toho motat nebudu.
"V kolik jsi přijela prosimtě? My jsme na tebe čekali.." spustila na mě Tezz.
"Já ani nevim. Hned jsem šla spát.." pokrčila jsem rameny.
"Tipnul bych si, že kolem půl 2 ráno!" řekl Tom nenápadně.
"Bill ti volal co?" koukla jsem na něj. Nepatrně kývnul.
"A řekl ti všecno co?" hádala jsem dál. Opět kývnul.
"Stejně by ti to řekl tak co!" mávla jsem nad tim rukou.
"Co se děje?" vyzvírala Tezz. Tom mlčel a dělal, že její otázku neslyšel. Jak galantní, nechá to říct mě! SUPER!
"Včera jsem se s Billem líbala" sklonila jsem hlavu.
"No ty krávo!" vydechla Tezz.
"Ale absolutně nevim co se mi honilo v hlavě." pokrčila jsem nešťastně rameny. Co od toho mám teď čekat?!
"Věčinou se ti v hlavě nehoní nic. Prostě vypneš. Nemusíš se trápit" snažil se mě povzbudit Tom.
"Jenže já teď nevim co od toho mám čekat. Protože já Billa ani nikdy nebrala jako nějakou balící oběť."
"Možná by sis to měla nechat projít hlavou"
"V jednom už jsem ale rozhodnutá.." zarazila jsem se. Opravdu jsem? Opravdu jsem to zvážila? Opravdu nedělám nějakou kravinu jenom?
"Mishi, povídej" pobídla mě Tezz.
"Nechci, aby se to ještě opakovalo. Promiň Tome, ale kdybych se líbala s tebou nebrala bych to moc vážně, ale u Billa mi to přijde nefér. Je to až moc čestnej kluk takže.... asi bych vám měla přestat venčit psy." zamračila jsem se na stůl. Nelíbí se mi tohle rozhodnutí, ale rozhodně je nejlepší!
"Čim si timhle pomůžeš?"
"Třeba tim, že se s Billem nebudu už vídat" řekla jsem popravdě. Tom ztuhnul.
"Misho, nech si to prosím, projít hlavou. Opravdu tě prosím. Nedělej zatim ukvapený závěry"
"Ale já jsem rozhodnutá. Ty to totiž už určitě výš Tome, viď že jo.."
"A co vim?"
"To je to, co jsem se měla dozvědět později. To proč jste se ještě nedávno tak hádali. Bill se do mě už zakoukal co?" na sucho polkl. V místnosti by se v tuhle chvíli dalo napětí jenom krájet. Dokonce i Tezz byla ztuhlá a čekala na Tomovu odpověď stejně napjatě jako já.
"Jo, podle mě jo. Od prvného dne se mu líbiš to přiznal, ale podle mě se do tebe zamilovat. Sám si to nechce přiznat. A..ano, kvůli tomu jsme se tak hádali. Věděl jsem, že mám pravdu. Teď to ví i on a dokonce i ty. I když jsme ani jeden neekali, že ti to dojde tak rychle"
"V tom případě mám další důvod, proč se s nim už nikdy nevidět" zvedla jsem se od stolu. Po tvářích se mi už kutáleli slzy. Zamkla jsem se v pokoji a svému pláči už nijak nebránila.

====================vypráví TOM================
"Dělá blbost!" promluvil jsem po několika minutách naprostýho ticha. Tezz se na mě podívala.
"Výš jak se teď musí cítit? Jako nějaká pitomá lamačka srdcí! Neřikej,že dělá blbost, protože to bereš jenom z perspektivy sebe a Billa" bránila ji.
"Dobře to uznávám, ale uznej zase ty. Je většinou takle ukvapená? Znám jí sice jenom měsíc, ale řekl bych, že je spíš ten tip co nad něčim hodně přemýšlí a až potom udělá velký kroky"
"To máš pravdu-." kývla na souhlas
"-. protože se z toho už poučila" dodala potichu.
"No vidíš, takže jsem měl pravdu!" usmál jsem se.
"Tome, tak jí nech. Ona nad tim určitě bude pořád přemýšlet. Třeba si to ještě rozmyslí."
"Jaká je šance, že ty dva dáme dohromady?"
"50:50"
"Třeba se nám to ještě povede!"
"Souhlasim" usmála se.
"Měl bych už jet domu." podíval jsem se náhodou na hodiny.
"Zejtra se uvidíme?"
"Emmm.. teď neivm. Zavolám ti až přijedu domu, oka?"
"Ty seš sklerotik" zasmála se.
"Noa? Skleroza je nemoc géniu. Blbec nemá co zapomnout" začal sjem se smát s ní.
"Hlavně, že máš na všechno odpověď!"
"Yeah."
"Ale s tim svym yeah mi už docela sereš."
"Proč?" usmál jsem se jako andílek.
"Radši jeť" šťouchla mě do ramene.
"Vyháníš mě?" zatvářil jsem se dotčeně.
"Jo, vadí snad?" smála se.
"Jo to teda vadí" chytnul jsem jí kolem pasu, aby mě už nemohla šťouchat.
"Si myslíš, že jsi vítěz?" zvedla obočí.
"Jo, to já jsem vždycky" kývnul jsem.
"Ok, dneska ti to ještě sežeru, ale možná by jsme měli začít připravovat tvoje ego na menší elektrický šoky!"
"Pro elektrický šoky?"
"Protože jestli se mnou pořád hodláš trávit čas, tak se připrav, že za měsíc nebude po tvym egu ani památky!"
"Aw.. bojim, bojim" zašklebil jsem se.
"Hmm. to boj teda" přitáhla si mě k sobě a dlouze mě políbila.
"Zavolej!" řekla mi jenom s úsměvem ve dveřích a zavřela. Já z tý holky fakt zešílim. Takle moc mě snad ještě nikdo a nikdy nepřitahoval. Těško uvěřitelný.
Ale Tezz má něco do sebe.

Hlídačka psů 6.díl

3. dubna 2010 v 21:49 | Verýs
Sedím nervozně v autě před obří bránou.
"Ne, takle by to nešlo" proklepu si hlavou a vystoupim z auta. Vytáhnu z kapsy klíče, který jsem včera zapoměla vrátit a odemknu si bránu. Na dvoře před domem stojí nějaké auto. Tohle neznám, takže asi mají návštěvu. Tim líp. Nebudou si mě moc všímat. Vešla jsem do chodby. Pověsila jsem půjčený klíče zpátky na věšáček a vzala vodítka.
"Ahoj" ozval se jemný hlas kousek ode mě. Bill! Vykukoval z obýváku. Vypadal trochu znuděně.
"Ahoj" oplatila jsem mu né moc vesele pozdrav. Něco řekl do obýváku a potom šel ke mě.
"Vypadáš.. hrozně- ..nevyspale!" zamračil se.
"Jo, vůbec jsem nespala!" kývla jsem souhlasně.
"Nemusela jsi jezdit. Stačilo zavolat" pokrčil rameny lostejně. Podívala jsem se mu do očí.. jiskřil mu v nich nějaký cit. Takže mu to asi neni tak lhostejný.
"To je dobrý. Už jsem toho všeho učení měla plný zuby" pousmála jsme se
"Co se učíš?" zeptal se náhle s nejskývaným zájmem.
"Na závěrečný zkoušky.. všechno možný. Myslela jsem, že mám termín až na příští měsíc, ale dneska volala jedna profesorka, že už za týden"
"To naštve.." zamračil se zamyšleně.
"To jo, zvlášť, když jsem zjistila, že to skoro bude opravdu velká zabíračka!"
"Mohl bych ti s tim pomoct. Teda.. nemyslim s herectvim, ale se zpěvem."
"Já nevim..." zakolísala moje sebedůvěra. Mám - nemám.
"Můžeš to brát jako omluvu.." pousmál se.
"Omluvu za co?" nechápala jsem.
"Za tohle.. mrzí mě, že jsem se nechal uníst. Promiň" zvedl mi jemně ruku. Opět jsem se podívala na svoje modřiny.
"Nic se nestalo" pousmála jsem se.
"Bereš moji nabítku teda?"
"No nevim.. bereš v úvahu to, že se mnou to vůbec nebudeš mít lehk a taky, že budeš plýtvat svým časem, kvůli mě?!"
"Ano, beru to v úvahu. A nenašel jsem nic, co by mi na tom mělo vadit!"
"Ok, dobře teda." usmála jsem se.
"Wohoo.. tak jak to uděláme?.. hm.. no myslim, že dneska se psy ani nebudeš muset. Včera je vzal Tom tady ulicí a... no i když... nene, to bude dobrý.. máš nějaký materiály doma, předpokládám...."
Byla jsem jeho hlasitým přemýšlením vyvedená z míry natoli, že to poslední bylo určeno jako otázka na mě.
"Oh.. ano.. jo, jo mám!"
"Dobře.. tak si pro to zajeď."
"Teď?"
"Jo.. je to pro tebe OK?"
"Jo je, ale myslela jsem... teda. venku stojí auto. Nemáte tu návštěvu?"
"Ne, ne.. to je jenom Jasmin.. naše.. osobní asistentka!"
"Nikdy jsem si jí tu nevšimla" zamračila jsem se.
"Jednou za měsíc sem jezdí a dělá s námi seznam co potřebujeme a co chceme. Takže.. tohle je první měsíc co u nás rigádničíš. Nemohla jsi jí ještě vidět"
"Aha." kývla jsem pochopeně. "Měl by ses tam vrátit!"
"Jo, jdu. Tak si vem zase klíče ať nemusíš zvonit." pousmál se.
"Díky. Za půl hoďku jsem teda taky!" usmála jsem se. Usměv mi vrátil a rozešli jsme se každý svojím směrem.

===================ZA 3 DNY- U BILLA=================
Je skoro neuvěřitelný jak jsme se s Billem za ty tři dny sblížili. Hodně mi pomáhá. I když.. někdy mě trochu přeceňuje. Taky jsme se schodli na tom, že učení se je nejlepší v posteli :D
"Hele.. co Cher?" otočil se na mě Bill. Uhrnula sem nos. Stále nemám vybraný všechny písničky. Z tohodle století bych měla všechno, ale nemám ponětí jaký psničky mi můžou sednout z toho minulého.
"Já nevim.. Cher. Má oproti mě moc hlubokej hlas.." zavrtěla jsem hlavou a přetočila se na břicho. Po posteli jsem se doplazila k Billovi, který mi pomáhal hledat na netu nějakou inspiraci.
"Zkus to.."
"Does he love me I want to know
How can I tell if he loves me so
-Is it in his eyes-
Oh no, you´ll be deceived
-Is it in his eyes-"
"jAk je to dál?"zarazila jsem se. Nejsem otevřená encyklopedie na texty.
"Shoop Shoop song?"
"Jo, jinou neznám.." zasmála jsem se..
"Oh no he´ll make believe
If you wanna know if he loves you so, it´s in his kiss
-That´s where it is-"
pokračoval v mojí sloce.
"Jo jo už vým.." vzpoměla jsem si.
"Ta ti nesedí?" zeptal se mě.
"Moc ne.. nevyžívám se v hloubkách to už radši výšky" sedla jsem si do tureckýho sedu.
"A co nějakou klasiku.? Já nevim.. třeba Madonnu?"
"Like a virgin
Touched for the very first time"
zabručela jsem spíš než zaspívala.
"No táák.. tim by jsi aspoň už nemusela přemýšlet nad dalšími 3 písničkama. Madonna to stáhne celý do sebe!"
"Je to takový divný.. proč zrovna Madonna?"
"Ještě by jsme mohli zkusit Michaela Jacksona" zasmál se.
"No to bych asi nedala. Radši ho nechme odpočívat v pokoji. Beru tu Madonnu!" zasmála jsme se.
"Aww.. konečně máme vybráno všechno!" zývnul Bill s úsměvem. Odložil notbook na stůl a natáhl se na postel.
"Teď už mi nemusíš pomáhat. Myslim, že naučit se text a nějak to odzpívat zvládnu sama.." usmála jsem se.
"No to né. Mě to baví. Navíc představ si kolik lidí z tvojí třídy může říct, že jim pomáhá samotnej Bill Kaulitz!" nahodil svůj egoistickej úsměv.
"Ty tele!" plácla jsem ho.
"Ok, už mluvim vážně... fakt mě baví s tebou trávit čas. Za prví je to legrace a za druhý aspoň ti pomáham v tom co doopravdy umím!"
"Rád se mnou tráviš čas?" zaculila jsem se.
"jo!" zvednul se na loktech. Byl takový kousíček ode mě. Skoro jsem cítila jeho dech na svojí tváři. Myslela jsem, že to je jenom legrace, ale nebezpečně pomalim pohybem se ke mě blíž přiblíž. Přestala jsem dýchat a chtěla nějak donutit svoje srdce, aby přestalo tlouct jako zvon na kostelní věži, ale marně. Nedokázala jsem se odtrhnout od Billovích očí. On měl na tváři stejně ostýchavý pohled. Jeden hlas v hlavě řikal, abych to nenechala zajít moc daleko, že budu litovat. Druhý mi řikal jenom ať si užiju. Automaticky jsem se přiblížila blíž a sjela pohledem na jeho rty. Oh, bože.. tak chutný. Nepotřebný milimetry nakonec prolomil on. Hodně jemně a opatrně se dotkl svými rty těch mích. Srdce mi ještě zrychlilo. Protáhla jsem ruku Billovi pod vlasy za krkem a trochu do toho ložila vlastní iniciativitu. Zdálo se, že je hodně nejistej. Taky trochu zmatenej, ale byl roztomilej. Po chvíli se do toho vložil i se svym jazykem. Chytl mě pevněji za bok a byl to on, ten dominantní. Vůbec jsem se nebránila. Jenom jsem na chvli zamyslela, jestli dělám správnou věc.
"NE! Nene, počkej" zarazila jsem se. Rukama jsem držela Billa za ramena. Dál ode mě. Sklonila jsem hlavu dolu.
"Je to moc...-" hledala jsem ty správný slova.
"-...náhlý?!"  pomohl mi Bill. Zvedla jsem hlavu. Zadívala jsem se opět do jeho očí a kývla jsem.
"Promiň.." zamumlal a nepřestával se mi koukat do očí.
"Nemáš za co se mi omlouvat. Ale asi bych už měla jít. Bude to lepší.." pobrala jsem si svoje věci a odešla rychle pryč. 

Hlídačka psů 5.díl

3. dubna 2010 v 19:15 | Verýs
"Mishi volala ti nějaká profesorka.." zahuláká Tezz přes celý barák.
"Co chtěla?" zeptala jsem se nevýrazně a dál si čistila zuby.
"Že máš mít na příští týden tu svojí práci."
"Oh.. doprdele!" zaklela jsem. Svojí ročníkovou práci jsem měla naplánovanou až na později. Vůbec nemám nic připravené. Asi nakonec to angažmá v divadle nebudu moct vzít, abych to všechno teď stíhala.
"O co jde?" opřela se Tezz o futra.
"Ale nic. Zkazila mi plány." zakroutila jsem hlavou.
"Co jsi měla v plánu?" zeptala se najednou.
"COKOLIV! Kromě přípravy na talentovky a mého referátu!" zamračila jsem se.
"Neboj, ty to zvládneš!" povzbudivě se usmála. Kývla jsem ne tak přesvědčená a každá jsme si šla zatím po svém.
---------------------
Celé dopoledne a ještě kus odpoledne jsem strávila přípravou ´, která mi měla normálně zabrat tak půl roku a já to musím vměstnat do jednoho týdne.
"Mishi?" přišla do mojí ložnice Tezz.
"No?" nevěnovala jsem jí pozornost.
"Mám ti vzkázat, že dneska nemusíš přijet venčit!"
"CO?" odhodila jsem papíry a nechápavě se podívala na Tezz. Ta byla mojí reakci hodně zmatená.
"Volal mi Tom. Měla jsem ti to vzkázat" pokrčila rameny.
"Ty máš na něj číslo?"
"Jo, včera mi ho dal. Co šílíš prosimtě?" zasmála se a sedla si ke mě na postel.
"Já nevim.. promiň... jsem z toho vynervovaná!"
"Jo, taky jsem si všimla. Ale jestli tě to uklidní. Já s tim Tomem nic mít nebudu. Jenom mi slíbil, že mě sveze v Cadillacu, taková nabídka se přece neodmítá" mrkla na mě.
"Jestli si s nim nechceš začít kvůli mě tak tě ujišťuju, že já ho nechci!" pousmála jsem se.
"Woho.. takže je volnej?" vítězně se usmála.
"Tezz hoď se do klidu. On neni ten kluk co hledá holku na chození"
"Kdo řekl, že s nim chci chodit? Navíc.. třeba se stane zázrak a dokážu ho změnit! I když.. chodit s takovym tetřevem.. no nevim" začaly jsme se smát.
"OK, už tě tu nechám v klidu!" usmála se a odešla. Zase jsem se ponořila do všech těch příprav. Pááni, naučit se perfektně odzpívat 5 písniček, každou jinej žánr, jiný století a jinak národnostní interpret bude fakt... hustý!
---------------------
Seděla jsem nad tim celou noc a doufám, že už snad základy mám. Ještě tak pochopit hudební teorii a bude to ok. Aghh... bože. Zpívání mě vždycky tak hrozně bavilo, ale tohle je moc.. na konzervatoř jsem šla kvůli herectví. A i když tyhle dva obory jsou ruku v ruce spolu, připadá mi, že toho zpěvu a všeho kolem se o hodně víc vyučuje.
"Ahoj." zamžourala jsem na Tezz v kuchyni.
"Kafe máš na lince!" řekla mi místo pozdravu.
"Díky moc." usmála jsem se unaveně a šla si pro to kafe, který jsem si nakonec zase vzala k práci.
"http://admin.blog.cz/clanky/editMish, měla by ses trochu vyspat!" přišla Tezz.
"Až si budu trochu jistá, že můžu vypnout tak vypnu. Zatim mám jenom pocit, že umim uplný hovno." vzdychla jsem.
"Co vůbec děláš?"
"Právě se učim kus Macbetha!"
"Oh.. Shakespeare. Macbath.. to je čarodejnice, Banquo, Ross s Angusem... mám pravdu?"
"Překvapuješ mě.. jo, přesně!" zasmála jsem se.
"Něco jsem pochytila z těch mích pár navštěv divadla!"
"Shakespeare by měl znáš každý spoň trochu. V prváku nás učili, že to je naprostý základ"
"Jo, pro vás budoucí umělce to má hodně cenu" začala se mi posmívat Tezz.
"Hey, nech si to jo? Náhodou dějiny umění mě hodně baví. Je to legrační předmět"
"Chtěla bych do všeho jít se styjnym zapálenim jako ty" pousmála se závystivě.
"Ale prosimtě... jenom přeháníš!"
"Myslim to vážně"
"Tak teda.. děkuju"
"Nemáš za co, ale to s tim vypnutim jsem myslela vážně. Jedeš dneska venčit?"
"Asi jo.. včera jsem tam nebyla.. jo určitě tam pojedu!" kývla jsem. Moc se mi tam, ale nechce. Nechci být zase svědek Billovi blbé nálady. Při tý vzpomínce jsem sjela pohledem na svoje zápěstí. Modřiny se mi vybarvyli do fialové a přesně do toho pasovali Billovi prsty.
"Co to je?" všimla si Tezz, že pozoruju svoji ruku.
"Ale to nic!" zakroutila jsem hlavou.
"Nic? CO to je?" chytla mě o něco výše a zvela mi ruku.
"Tezz. Nech toho, prosím!" vyškubla jsem se jí...
"Misho co mi tajíš?" koukala na mě smutně. Sklamala jsem její důvěru.
"Prosím věř mi. Nestojí to za řeč!" zakroutila jsem hlavou.
"Dobře" odešla pryč. Smutně jsem pozorovala dveře, kterýma odešla ještě dlouho po tom co zmizela.
Achjo, proř to musí být tak složitý?!
Tezz teď na mě bude bůhvíjak dlouho naštvaná.. nebo hůř. Nebude se mnou mluvit a já budu mít akorát výčitky.
Ale na druhou stranu, kdybych jí řekla, že ty madřiny mám od Billa, určitě by začala vyvádět a nenechala si to vysvětlit. I když nevim popravdě co bych jí vysvětlovala. Sama nechápu co se to děje. Proč se hádaj a dělaj kolem toho takových tajností. Nebo ať mi Tom neplete hlavu se slovy, že jednou to pochopim. Proč to nemůžu pochopit už TEĎ? Nebo ať mi narovinu řeknou, že to neni moje věc. To by možná bylo nejlepší. Vůbec jsem se s nima neměla takle začít kamarádit. Měli jsme zůstat ve vztahu: zaměstnavatel- brigádnice. Bylo by to nejlepší. Ale jak jsem to mohla vědět? Že se z toho jednou stane taková habaďůra!
 
 

Reklama
Reklama