Je kříž být slavná dcera!

Je kříž být slavná dcera! 7.díl

30. listopadu 2010 v 21:13 | Verýs
____________________BiLL_________________
"A co je divnýho na tom, že zpívala holkám? Jako malý jsme jí nedokázali zavřít na chvíli pusu a teď se divíš?" zasmál se Tom, když přišla řeč taky na Viky.
"Já vim že jo. Ale poslední dobou jsem jí vůbec neslyšel si zpívat nebo tak!"
"Sorry brácho, ale možná to je tim, že Viky bereš už moc automaticky. Víc se upínáš na dvojčata"
"Jak bych jí mohl brát automaticky? Když je s námi ob 2 týdny. A na holky se neupínám víc, jenom potřebujou větší dohled!" zamračil jsem se.
"Teď je u vás celý prázdniny.." namítnul
"Ale všímám si jí" zabručel jsem.
"Hele, asi nejsem ten pravej co by ti měl radit, ale řekl jsi jí vůbec, že deš pryč? Už hodněkrát se mi stěžovala, že už pomalu funguje jako chuvička, i když tobě ani Erice by to neřekla. Taky se už hodněkrát stalo, že když měla nějakej problém šla ke mě. Tak to nikdy nebylo.." zakroutil hlavou.
"Ale... proč mi někdy něco neřekla?!" zamračil jsem se zamyšleně.
"Tááátii!" ozval se hluk ze zahrady.
"Co to je?" divil se Tom a šel k zadnim prosklenym dveřim na zahradu..
"To jsou dvojčata!" vystřelil jsem, když se na Tomoví zahradě objevili holky a běžely do baráku.
"Co tu děláte?" vyjel jsem na ně.
"Vikyy... noo-"
"-... má něco s nohou...-"
"-...proto Karol nedávala pozor..-"
"-..ne ne, to Lannie!"
"HEY. Ticho.. co se děje?"
"Viky teče krev.. hoooodně krve!" řekly obě. Nechápavě jsme se na sebe podívali s Tomem a vyběhli jsme z domu přeszahrady k nám do domu.
"Viky? Co se stalo?" vyletěl jsem dneska už podruhý, když jsem jí našel v kuchyni nad louží krve, která jí tekla z nohy.
"Holky rozbily sklenici a já než jsem si ho všimla tak jsem ho měl zabodlej do nohy!" zvedla chodidlo ve kterym měla zabodnutej pořádnej kus skla.
"Holky pojďte do obýváku, taky se plést nemusíme!" řekl Tom a odvedl holky pryč.
"Jde to vyndat?" zamračil jsem se. Fuj krev! Kdyby tu byla Erika.. ta by jako zdravotní sestra věděla co dělat.
"Nejde.." zavrtěla hlavou.
"Musíme s tim do nemocnice!" rozhodl jsem a pomohl Viky vstát.
"Tome pohlídáš prosím na hodinu holky?" zavolal jsem do obýváku.
"No problemo. Hodně štěstí Viky!" usmál se..
"Díky" zamumlala Viky. Pomohl jsem jí se nějak dostat do auta a rychle jsem jel do nejbližší nemocnice.
"Myslela jsem, že se ti udělá blbě z krve!" trochu se zasmála Viky.
"Taky jsem si to myslel!" kývnul jsem se smíchem a bránil se pohledu na její nohu. Omdlet za volantem by bylo to poslední co bychom teď ptořebovali.

Je kříž být slavná dcera 6.díl

5. dubna 2010 v 12:20 | Verýs
______________________Viky____________________
Nuda, nuda, nuda jee.. božee! Nevim co z nudy dělat.. snažila jsem se vybít energii soukromou dance party, ale pořád jsem nějak hyperaktivní.
Ale no tááák.. Viky.. je přece půl 10 ránooo.. přece nebudeš hyperaktivní už takle po ránu!
Nakonec jsem se rozhodla ztratit k holkám do pokojíku..
--------------------
"Vikyy.. ať mě nechá Karoli být" přiběhla ke mě s křikem Lannie.
"Pššt. Holky klídek zase jo.."
"A co máme teda dělat?" zeptaly se mě přiblble.
"No já nevim.. co takle si hrát s.. panenkama!?" dost debilní.
"Vikynko, výš, že nejsme tak blbé.." koukly na mě rádoby chytře.
"Dobře co teda..?" protočila jsem očima a sedla si na postel jedné z nich..
"Nechceš nám zpívat?" vyškrábala se Karol na mě a Lannie nabručeně dřepěla vedle na posteli.
"Zpívat? Já?" koukla jsem překvapeně..
"Jojo.." kejvly
"Dobře no. Aspoň mi můžete zkritizovat to málo co sem vymyslela!" zasmála jsem se. Sundala jsem Karol z klína a zazpívala jim kus mé vlastní písničky.

__________________BiLL________________
Už je skoro ta doba, kdy dvojčata lítaj hyperaktivně po baráku. Ale on je docela velkej klid. Otočil jsem se na Eriku, která zřejmě myslela na to samé, protože mě stáhlí obočí k sobě a nasražený uši.
"Já tam jdu!" zasmála se nakonec. Vstala z postele a šla do pokoje holek. Chvílku byl klid a potom přišla potichu do pokoje a tahala mě z postele.
"Potichu.. ať nás neslyšej!" nadávala mi na chodbě. Pochopil jsem, až, když jsme byli u pokoje holek odkud se ozýval Vikyn zpěv. Překvapeně jsem zvedl obočí.
"Já nevěděla, že má tak hezký hlas!" zašeptala Erika.
"Já taky!" kývnul jsem. Znova jsme chvilku poslouchali. Opravdu to muselo být dost komický, ale to nám bylo v tu chvíli jedno. Opožděně jsem si uvědomil, že jsem v poslední době neslyšel Viky zpívat. Jako malá zpívala děsně ráda, ale v poslední době neprojevovala sebemenší zájem o hudbu a zpěv. Nikdy bych jí osobně nenutil do nějaký kariéry, ale na druhou stranu jsem pyšný, že zrovna tohle nadání po mě zdědila.
"Pojď, nemusí vědět, že je špehujem" zatáhla mě Erika za ruku. Usmál jsem se a šli jsme dolu do kuchyně. 
"Chápeš to? Proč mi nic neřekla?"
"Asi proto, že z toho nechce udělat velkou věc! Ráda si zazpívá na tom neni nic špatnýho!" zasmála se a sedla si mi na klín.
"Ale mohla mi to říct.." zabručel jsem.
"Hlavně jí nic neřikej! Sama asi ví proč se před tebou o tom nikdy nezmínila, tak jí to neztěžuj!"
"Děláš jak kdbych pro ní neměl žádný pochopení!"
"Ne, to nedělám, jenom vym jaký jsi, když si něco umaneš!"
"Ještě jsem si nic neumanul!" pousmál jsem se..

__________________________VIKY________________________
Sešla jsem schody do jídelny..
"Čau!" pozdravila jsem tátu s Erikou v jejich "dojemný chvilce".
"Ahoj!" oplatili mi oba pozdrav. Erika se hned zvedla a začala dělat snídani.
"Nenechte se rušit, jenom si udělám čaj!" zasmála jsem se.
"Holky už jsou vzhůru?" zeptal se mě táta. Neotočila jsem se na něj..
"Jo, jsou!" řekla jsem nevýrazně. Monotoně.
"Potřebuju dneska, aby jste to tu zvládli. Volali mi z nemocnice, kdy se vrátim z mateřský, tak to tam musim jet nějak dojednat!"  Pozn. Erika před mateřskou pracoala v nemocnici jako zdravotní sestra.
"Pudeš zase pracovat?" zepatala jsem se jí.
"Nevim.." pokrčila rameny a významně se podívala na tátu.
"Mě to je jedno" zasmál se a pokrčil rameny.
"Ráda bych, ale uvidim.. svěřovat holky nějaký chůvě, když tu nikdo nebude se mi zrovna moc nechce!" zamyslela se.
"Myslim, že vždycky tu nkdo bude.. teď tu jsem já, strejda.. vždycky tu někdo bude!" zasmála jsem se.
"Jo, snad jo, ale spoléhat na to taky nemůžu!"
"To ne no" musela jsem souhlsit.
"Tak já budu nahoře!" vzala jsem si hrnek s čajem a šla nahoru.
Dneska mám doopravdy nějakou tvořivou náladu. Vytáhla jsem si blog na skyci. Sedla si na zem k velkýmu oknu a zkoušela malovat naší zahradu.
---------------------
"Viky ahojj!" vlítly mi do pokoje holky.
"Hey hey hey.. co tu děláte? Nemáte být dole?"
"Ne, maminka odjela pryč a ttka řekl, že máme jít za tebou"
"AHa" takže zase funguju jako chůva.
"A co dělá táta, že máte být u mě?"
"Šel za strejdou a hned se vrátí!"
"Co kreslííš?" vlezla ke mě Lannie. Omotala mi ručičky kolem krku a klečela mi na nohách. Karol válela sudy nebo nevim po koberci..
"Počkej Lannie!" vyndala jsem spod ní tn blog a hodila ho do bezpečný zdálenosti.
"Vikyy... taťka si taky myslí, že krásně zpíváš!" řekla najednou Karol. Postavila se a hned zase spadla na nohy.
"Odkud to výš?" zasmála jsem se. Podepřela se rukama a stoupla si, trochu klimbavě jak se jí točila hlava ke mě došla, dřepla si těsně vedle a opřela se o můj bok.
"Protože si o tom povídal s mamkou!" řekla za ní Lannie.
"Kdy, prosimtě?" zamračila jsem se.
"Teďka..!"
"Doopravdy?" oni mě slyšeli?
"Jo jo.. bavili se o tom, ale pššt, my slíbily, že ti to neřeknem!" položila mi prstíček na pusu Lannie.
"Jo, neboj." dala jsem jí ruku dolu. Znova se mi pověsila kolem krku.
"Já mm žízeň!" zvedla se Karol a běžela dolu.
"Karol počkej!" zavolala zavolala za ní Lannie a rozběhla se za ní. Zvedla jsem se a šla rychle za nima. Když jsem  přišla ke kuchyni ozvala se rána a jedna z holek řekl "Ouha!" Rychle jsem tam běžela, aby si něco neudělaly......

Je kříž být slavná dcera 5.díl

16. února 2010 v 22:23 | Verýs
======================PO obědě- VIKTORIE====================
"Můžu jít ven?" zeptala jsem se jen co se zklidilo ze stolu...
"Proč ho nepozveš k nám?" usmála se Erika.. já i táta jsme vystřelili očima ve stejnou chvíli...
"Já..nevim.." řekla jsem rozpačitě a nuceně se usmála..
"No.. nemyslela jsem to jako, že by jste tu s námi dřepěli v obýváku.. to ne!" zasmála se Erika na svojí obranu...
"No já nevim.." koukla jsem na tátu.. ten lhostejně pohodil rameny a odešel za holkama, protože zase začaly dělat moc velkej hluk a to nikdy nevěstí nic dobrýho...
"Ok, zeptám se.." kývla jsem a usmála se na Eriku.. potom jsem se šla obout a odešla směr park..

"Ahoojj lásko!" skočila jsem na Alexe celá šťastná.. krásně a dlouze jsme se políbili a pak mě pustil na zem..
"Kam půjdem?" zeptal se mě..
"No já nevim.." pokrčila jsem s úsměvem rameny..
"Fajne. Mám děsnou chuť na zmrzku..pojď!" táhnul mě ke stánku se zmrzlinou. POtom jsme seděli na lavičce a povídali si, řekla jsem mu o tom, že u táty budu ještě tak měsíc a pak zase normál u mámi asi..
On je radši, když jsem u táty, nemusí se přes celý město táhnout k máminýmu domu a navíc... u mámi to je složitější, ona jaksi neví, že mam kluka.
"Joo, to my něco připomíná.. výš, že sama Erika dneska navrhla, aby si k nám přišel?" vykulil oči v úžasu..
"To jsem udělal dojem co?" zasmál se..
"No.. na ní určitě!" kývla jsem. Zamračil se nad míma slovama... SAKRA! jsem blbá.. proč někdy nepřemýšlim nad tim co kecám? :/
"JENOM na ní?" zvednul překvapeně a trochu smutně obočí..
"No.. já nevim... táta se nevyjadřuje!" pokrčila sem rameny.
"Ale i tak je to aspoň poloviční úspěch!" usmál se sám pro sebe. Chytla jsem ho za ruku..
"Neni to nic osobního.. to proč je táta vůči tobě tak divnej. Neni to v tobě, ale ve mě a v něm!"
"Já vym zlato.. nějak jsem si už stihl všimnout, že vy dva máte skoro neuvěřitelnej vztah spolu.." pousmál se. Překvapeně jsem stáhla obočí...
"To si fakt myslíš jo?" ušklíbla jsem se.
"Vym to na 150%... odpozorováno a odposloucháno!" kývnul na souhlas.. zamračila jsem se.. nikdy bych neřekla, že mám s tátou tak skvělej vztah. Určitě je to lepší, že vycházim v pohodě s Erikou a dvojčata naprosto miluju, což u mámi neni.. jejího přítelen nesnášim, je to kretén:/ Ale jestli mám s tátou lepší vztah než s mámou!? To nevim teda....
"Úsměv.. budeš mít vrásky!" snažil se mi zvednout koutky úst. Plácla jsem ho přes ruku a sama se rozesmála jeho výrazu. Po chvilce se přidal ke mě a jak dva trotlové jsme se smáli neznámo čemu :D

***********večer*************
Když jsem šla naší ulicí směrem už dom, protože se neodkladatelně stmívalo a Alex stejně musel dneska brzo domu, aby ještě pohlídal bratrance zahlídla jsem u strejdova domu podezřelé postavy. Strejda s nějakou... mladou pani! No tvl.. vždyť jí může bát tak kolem 30.. no.. vlastně to je jeho věc. Jemu je beztak jenom o pár let víc než 30 a vypadá tak o 4 roky míň než má xD Trochu blužiště co? :D
Ale no.. moment.. oni se začali líbat. Tak na tohle si posvítim.. opřela jsem se o něčí branku o 3 domy dál. Když se (konečně) dolíbali nastoupila do auta a odjela pryč. Rozběhla jsem se ke dveřim, aby mi nezavřel. JEn tak, tak jsem ho zastavila..
"Počkej!" zachytla dveře.
"Ježiš!" protočil oči a pustil dveře.. otočil se a šel do baráku. Zavřela jsem dveře, zula se a šla za nim..
"Ták povídej.." vysela jsem na něm očima.. v klidu si nalil vodu a na ex vypil celou skleničku, potom až se pohledem podíval zase na mě.
"Co mám povídat?" zeptal se přehlouple a posadil se na linku.
"No kdo byla ta blondýna ne?" drkla jsme do něho a posadila se taky na linku.
"Bože můj, to si najímáš soukromího detektiva nebo co?" protočil očima..
"Ne, ale uvědom si, strejdo, že bydlim vedle tebe a cestou domu chodim po stejnym chodníku, kde jste se ještě před 10 minutama líbali.. takže povídej, jinak budu žalovat tátovi.." usmála jsem se..
"Jak výš, že to neví!" zamračil se nad vlastní logikou tý věty..
"Intuice.. tak šup, šup čekám..."
"Né, ale že něco kecneš.. hlavně ne bráchovi.. ten by byl extra nasranej, že jsem to řekl nejdřív tobě..-" ukázal na mě varovně prstem..
"Ale no jo prosimtě, tak už mi řekneš kdo to byl?" zvedla jsem oči k neby...
"Sandra.. scházíme se už asi měsíc.." usmál se šťastně. Mě spadla huba..
"Měsíc? A nikdo si jí ještě nevšim?"
"No, krom tebe ne" zavrtěl hlavou..
"Dobrý skóre. Kde máš děti vůbec?"
"Max už je pryč a Daniell je u vás."
"Dobrý způsob jak se zbavit dětí" zasmála jsem se.
"Nojo!" pokrčil rameny..
"Vypadá to na něco vážnějšího? S tou Sandrou?!"
"No.. řekl bych, že docela jo, ale já nevim... nechci zas udělat nějakou botu" připustil smutně.. zřejmě měl na mysli svoje 2 předchozí manželství..
"Tak na ní nespěchej, ale dej jí najevo, že chceš, aby to nebylo jenom o sexu ne?"
"Ty seš mi nějaká chytrá.. kolik ti je prosimtě?" zvednul se smíchem obočí..
"Věk je jenom číslo" vyplázla jsem jazyk.
"Ale jo no.. máš pravdu" řekl trochu zamračeně, nevim jestli proto, že mám pravdu, nebo jestli proto, že musel přiznat že mám pravdu.
"Asi budu muset dom. Celej den jsem tam skoro nebyla"
"Dík za terapii"
"Nemáš zač.. příště to už bude za kapesný" zaxichtila jsem se..
"Ha.. no to si vyřiď s tatínkem" vrátil mi to..
"Vyřítim neboj.. čau strejdo!" zabouchla jsem za sebou dveře a mazala už doopravdy dom.

Je kříž být slavná dcera! 4.díl

14. února 2010 v 14:01 | Verýs
_____________-Viktorie___________
Hned ráno jsem se stavila na menší pokec s Maxem, včera jsem to nějak nestihla. Za tu dobu co jsme se ale neviděli se vůbec nezměnil.. pořád stejnej.. bohužel!! Šla jsem kolem poledne domu, aby někdo neměl řeči, že jsem pořád pryč.. protože jsem na odpoledne domluvená s Alexem.
"Ahoj" zahlásila jsem na celej dům. Uslyšela jsem smích z obýváku.. zula jsem si boty a šla se tam podívat.
Táta, Lannie a Karolin se prali a Erika se smála a pozorovala tu hromadu, kterou tvořili. Zasekla jsem se už ve dveřích a jenom je pozorovala. Zase se u mě objevil ten pocit, že já sem nepatřim. Tohle neni moje rodina..
Dokonce si mě ani nevšimli.. a to jsem zakřičela pozdrav na celej dům.. otočila jsem se a běžela k sobě do pokoje.. snažila jsem se, aby můj dopot nezněl moc nasraně, ale přiom jsem už chtěla být pryč...

____________________BILL__________________
"Proč Viky odešla?" udivil jsem se.. sundal jsem ze sebe Karol s Lannie a sednul jsem se celej rozlámanej na gauč..
"No, podle jejího výrazu.." nadhodila Erika. Překvapeně jsem zvednul obočí..
"Tatii.." začali zase bručet holky.. a nárokovali si mojí pozornost..
"Holky běžte na chvíli do svího pokoje.."
"Přijdeš pak že joo?"
"Jo, přijdu" kývnul jsem. Usmáli se jako andílci a běžely do svího pokojíku..
"Jak si to myslela s tim výrazem?" otočil jsem se na Eriku. Pokrčila rameny..
"No.. jenom si to domýšlim.. ale představ si to.. přijde domu.. její táta je zabranej jejíma mladšíma sestrama a nikdo si jí ani nevšimne.." na tohle jsem neměl slov.. je fakt, že Viky nikdy moc nedává svoje city najevo.. hlavně ty špatný.. jestli se v sobě uzavřela je to špatný pro všechny... :S
"Měl bys jít za ní.."
"Nebude se mnou chtít mluvit.." zakroutil jsem hlavou.
"Ale na druhou stranu jseš jedinej člověk koho kdy poslouchá.. takže bys za ní měl jít!"
"Za zkoušku nic nedám.." pokrčil jsem rameny. Erika se na mě povzbudivě usmála..
Viky jsem už při příchodu do pokoje hned uviděl.. seděla opřená bokem a dlouhý okno.. skrčený nohy u těla a nepřítomnej pohled do zahrady.. a telefonovala.. slyšel jsem sice jenom kousky, ale stačilo mi to dosadit si s kym mluví...
"Jo v pohodě... ne, nezlobím se....doopravdy to chápu, teda snažim se, ale nemusíš si s tim dělat hlavu... jo taky mě to mrzí, ale jsem u táty ráda... ne to mi neřekl.... možná jenom neměl čas.... jo dobře, taky ho pozdravuj... mějte se pa" položila mobila vedle sebe a koukla na mě nepřítomnym pohledem...
"Mluvila si s mámou co?" zavřel jsem dveře a klekl si k ní.. kývla hlavou na souhlas..
"Neřekl jsi mi, že je s Karlosem pryč.." řekla vyčítavě, ale už se zase dívala do zahrady tak to vyznilo spíš nepřítomně..
"Volala mi dneska ráno, nebylo kdy ti to říct" pokrčil jsem rameny..
"Hmm.." poslouchá mě vůbec?
"Viky, proč seš teď taková jaká seš?" debilnější otázka mě fáákt nemohla napadnout:/
"Jenom přemýšlim.." pokrčila rameny..
"Děje se něco?" zamračil jsem se.. ne z naštvání, ale kui tomu, že jí očividně něco trápí a dělá jako že nic..
"Nic co stojí za řeč.." mávla rukou..
"Viky.." nadhodil jsem.. ale skočila mi do řeči..
"Ne tati, fakt.. neni co ti říct.. bez toho, abych tě urazila.. promiň" smutně se na mě podívala..
"Zlato, nemusíš se mi bát cokoliv říct.." přitáhnul jsem si jí. Objala mě taky, ale kroutila hlavou..
"Tohle fakt nejde.." řekla rozhodně..
"Ale jestli tě to trápí tak to chci vědět."
"Netrápí.." zalhala..
"Výš, že ve lhaní nejseš dobrá.." zasmáli jsme se..
"Jo, to mám po mámě asi.." pousmála se..
"Proč myslíš?" zarazil jsem se..
"Na netu bylo napsaný,že jste se strejdou skvělý lháři, když na to přijde"
"No.. možná jo" začali jsme se zase smát..
"Stáhla jsem si taky starý tracky.. teda.. ty co za něco stáli" zasmála se, přestala mě objívat a sedla si naproti..
"Ti dám.. všechny byli dobrý... v tý době byl jinej hudební vkus.."
"No jo.. ale pro tvojí obranu.. stáhla jsem si jich docela dost... dokonce celý album.."
"Který?"
"No.. to úplně první.. jak tam je Ich Bin Nicht Ich"
"Nevim proč, ale tu písničku jsi milovala už jako mrně.." zasmál jsem se..
"Já vym, ale nejenom tu.." usmála se.
"Vždycky jsi chtěla s náma chodit na koncert a zpívat.."
"Ale ty jsi mě směl vzít jenom málo, protože jsem byla nahluchlá"
"Ale ne kui tomu, že jsi byla párkrát na koncertu, to si myslela jenom tvoje máma"
"Já jsem nikdy neřekla, že to je tvoje chyba"
"Já vym.. překecávala jsem mámu, aby mě s tebou pouštěla.."
"Ťuk, Ťuk.. nechci rušit, ale je oběd" strčila hlavu do dveří Erika..
"Jo dem" řekli jsme s Vik najednou.. všichni jsme se tomu zasmáli.. a tak jsme sešli schody dolu do jídelny..
"No co to tu je!?" okřikla Erika holky, který se mlátily plastovejma lžícema..
"Jéééhéé.. Viky, živá a zdravá" zaculily..
"Proč bych nebyla?" podivila se Viky a sedla si k nim ke stolu..
"Protože jsi naše..-"
"Zlato-"
"A Lexe..-"
"-..ale mi se o tebe klidně podělíme..-"
"Tak tě máme rády..-"
"Jo.. moc, moc, moc" začali se předbíhat v mluvení a skoro převrhly stůl, když běželi dát Viky pusu..
"Kdo Vás k tomu naved co?" s úsměvem a trochu podezřelim obličejem se koukla na mě.. zvednul jsem ruce nad hlavu, že jsem v tom nevinně.
"My sami..-"
"-..protože chceme, aby jsi tu s námi byla pořád.."
"Teď jsem s tu s vámi hodně dlouho.. a asi i ještě budu!" usmála se...
"To jsme ráádi..-"
"-mocc.." zazubily se a konečně si sedly na svoje místo...

Je kříž být slavná dcera! 3.díl

1. ledna 2010 v 1:52 | Verýs
______________________Odpoledne- Viktorie________________
Je asi půl šestý a my jdeme s Alexem směrem našemu domu.
"Počkej, prosím" zastavila jsem ho před domem. Udiveně se na mě kouknul..
"Já.. já jenom chci, abys věděl, že tě do toho nenutím. Nestojim za každou cenu o to, aby si se leknul a začal přemýšlet, nad tim jestli jsm enormální rodina.. což nejsme, ale my jsme zvlášť nenormální rodina a prostě..."
"Ššš.." dal mi prst na pusu, že jsem teda přestala blábolit.
"Nebuď norvózní. Z nás dvou bych měl být nervozní ten já, ale já se docela těšim, až poznám tvojí rodinu. Hodně často o nich mluvíš tak se doopravdy těšim."
"Nelekni se jich. Možná tě budou trochu zkoušet.. jako táta a strejda, těch si extra moc nevšímej a pak ještě.. ochránim tě!" zatvářila jsem se odvážně.. ehm.. "odvážně!" :D
"Neboj.. neleknu. Jak dlouho spolu chodíme?"
"Hmm.. půl roku?"
"Jo, přesně.. myslíš, že jsem si za tu dobu už neudělal obrázek? Udělal a proto se těšim až je potkám osobně!"
"No.. to tě brzo přejde." zakřenila jsem se. Doopravdy jsem teď asi nervoznější než Alex, kterej je naprosto v pohodě.
"Už pojďmě!" políbil mě a vešly jsme do domu. Prošly jsme zadnim vchodem na zahradu, kde to docela hodně žilo. Přijeli i sourozenci Eriky.. no potěž! :D
"Ahoj!" pozdravila jsem je všechny. Alex se usmíval na všechny strany..
"Ahoooj" přilítly k nám Lanie s Karolin.
"Čauves holky!" vítal se s nima Alex.. potom jsem ho odtáhla ke stolu, kde jsem začla s představovánim.
"No.. lidi tohle je Alex, můj kluk.." představila jsem jim ho. Teď už se netvářili šokovaně.. díky bohu.
"Rád tě poznávám!" usmál se na něj strejda a potřásli si s rukou.
"Já vás taky!"
"Týý vadoo, máš vychovanýho kluka" zašklebil se na mě strejda. Musela jsem se smát..
"Tykej mi.. jsem Tom!" otočil se zas na Alexe, kterej zrovna asi nevěděl co si má myslet, ale pak se zase usmíval..
"Já vym.." kejvnul..
"Jinak tohle je strejdova dcera Daniel, ale bacha na ní je děsně školená. Dvojčata znáš.. támhle seděj Eriky sourozenci se svejma dětma, jména neznám.. támhleten blonďatej diskant je strejdův syn Max, trochu pako, ale to poznáš jistě sám. A..-" zastavila jsem se v představování a rozhlídla se po zbývalích lidech co tu jsou.
"Kde je táta s Erikou?" zeptala jsem se lidí co seděli za stolem. Ukázali na barák a tak jsem táhla Erika do baráku..
"Tatii? Eriko??" zakřičela jsem. Ozvaly sehlas z kuchyně.. takže jsem vedla Alexe rovnou tam.
"Tati?" otočil se co jsme vešly do oblouku (místo dceří)..
"Ehmm.." nechápavě se na ěm podíval.
"To.. to je Alex!" znervozněla jsem.. děsně moc. Mačkala jsem Alexovi ruku. On byl v pohodě.
"Dobrý den!" pozdravil ho s úsměvem..
"Jo, ahoj.." usměv mu vrátil. Něco se mi nezdálo.. tohle byl ten jeho perfektně nacvičenej umělej úsměv.
"Ahoj Viky. A ahoj.." usmívala se Erika jenom co vešla do kuchyně.
"Alex!"
"Dobrý den!" pozdravil jí taky.
"Nechcete jít radši ven? Určitě tam je větší zábava!" usmála se Erika. Aspoň, že ona je v pohodě..
"Zábava bude, až bude chtít strejda hrát activity a zase bude muset předvádět němího sluhu!" :D zasmála jsem se a šla s Alexem na zahradu..
"Tak jak zatim?!" skočila jsem mu kolem krku.
"Jsou v pohodě, ale tvůj táta neni moc mluvnej teda" zasmál se.
"Počkej až ho poznáš!" zasmála jsem se, usměv mi vrátil.
"Hele neteřinko. Můžu si na chvíly půjčit tvího šamstra. Potřebujem ho trochu vyškolit pro přežití v divočině!" přišel strejda a Eriky bráchové:D
"Jen běžte!" docela se mi to i hodilo.
"Co to znamená?" zeptal se mě poprví za celou dobu zoufale Alex, když ho táhly ke stolu.
"Budou tě nalejvat dokud nepadneš!" vysvětlila jsem mu a jenom jsem se smála. Když byli konečně zabavený, vydala jsem se konečně zpátky do kuchyně.
"Tati? Můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se ho potichu. Erika zrovna odnášela nějaký jídlo ven, takže jsme tu byli jenom my dva.
"Hmm.. jo" kejvnul a posadily jsme se ke stolu.
"Co se ti nelíbí?" zeptala jsem se rovnou
"Mělo by něco?"
"Tvářil ses divně!"
"Netvářil"
"Pozná tvůj falešnej úsměv. Mrzí mě, že seš zkamanej nebo něco, ale já ho mám děsně moc ráda"
"Nejde o to, že by se mi nelíbil. Vypadá docela i vychovanej a možná by sem i lehko zapadnul, ale.. jak dlouho spolu jste?"
"Půl roku"
"A.. měli jsme spolu něco!?"
"Aha, tak o tohle jde!" polkla jsem..
"Tipuju, že je tak o.. 3 roky starší?"
"Je mu 16!"
"A tobě 14"
"Za měsíc 15"
"Ale ještě jsi neodpověděla!?"
"Je mi trapný to řešit s tebou"
"Tvoje matka o něm snad ví?"
"Ne"
"A odpovíš?"
"Hmm.. no párkát už jsme spolu byli. Ale vždycky v pohodě.."
"Nechci bejt děda"
"Dávám si pozor a on taky!"
"Vypadá na svůj věk zodpovědný" kývnul
"Možná, že bys ho měl ještě poznat. Je doopravdy úžasnej. A když jse měla hlídat holky, párkrát tu byl s námi a holky ho naprosto zbožňujou!"
"Já vým.. holky ho bránily!"
"Cože?"
"Ale.. to nic" usmál se..
"Takže to je všechno v pohodě?" zeptala jsem se
"Řekl bych, že jo" taky se usmál a kývnul.. zrovna jsem slyšelo někoho vejít do domu.
"Viky, měla bys tam jít, Tom s bráchama už Alexe zkoušej na přežití v divočině" smála se Erika.
"Jo už tam jdu" mrkla jsem na tátu a odešla jsem..

Je kříž být slavná dcera! 2.díl

31. prosince 2009 v 15:30 | Verýs
_____________Viktorie_____________
Ráno už jsem měla o něco lepší náladu. Ale potřebuju si o tom všem zase jednou s někym promluvit. Samozřejmě, že strejda Tom. Už od začátku mu všechno řikm o tom co se děje a on mi skoro vždycky něak poradí. Zkusim ještě zavolat Alexovi jestli nemá čas.. poslední dobou jsme se vůbec neviděli=(Převlíkla jsem se.. /dneska mě chytla tvořivost/ takže jsem si vzala svítivě červený silonky, teplákoví 3/4ťáky nad kolena ve stynu hopáků a bílí body tílko.
"Ahoj" pozdravila jsem všechny v kuchyni na velký rodinný snídani. Sedla jsem si taky a dala si jenom jabko.
"Viky budeš jíst?" zeptala se mě Erika- táty manželka.
"Vždyť jim" namítla jsem.. holky jsem rozesmála táta jenom ironicky protočil panenkama.
"Myslela jsem normální snídani!" zašklebila se..
"Ne, zachvíli jdu ven!" zakroutila sem hlavou.
"Kolik normálních lidí vstává v půl 9?" zvednul táta udiveně obočí.
"Taky jdu ještě předtim k strejdovi" vysvětlila jsem..
"No, dobře.. ale večer přijď brzo budeme grilovat!"
"Mohla bych si někoho vzít sebou?"
"Když včas řekneš kolik lidí, aby jsme mohli připravit i jim tak klidně" pokrčili rameny..
"Maximálně dva navíc" vstala jsem od tolu, uklidila po obě nádobí a šla se obout. K mímu už tak dost bláznivímu ohozu jsem si ještě vzala kotníkoví- baskeťácký uplně stříbrný Nike boty :D teď to je maximálňos šílenos :D
"Tak já jdu čau!" ozvala je ještě odpověď a já už padala z domu do toho vedlejšího ke strejdovi. Odemkla jsem si a drze vlezla donitř.
"Čau strejdo" pozdravila jsem ho, když se objevil na schodech, celej rozesplej.
"Já tu snad vystavim návštěvní hodiny" zývnul a rovnou šel do kuchyně.
"Chceš čaj.. nebo kafe?" zavolal na mě. Zula jsem se teda a šla za nim.
"Ani jedno, teď jsem vypadla z domu!" sedla jsem si na linku.
"Tak povídej co se včera stalo?"
"Jak to výš?"
"Byl tu Bill!"
"Jsem si mohla myslet!" zabručela jsem mrzutě.
"Nebuď protivná. Jenom nechápe co se s tebou poslední dobou děje. A ví, že máš kluka"
"Odkud?" zvedla jsem v klidu obočí..
"Myslel, jsem, že budeš víc vyvádět" zátvářil se šokovaně:D
"hMM.. Plánuju se ho zeptat, jestli by nešel večer se mnou natu grilovačku!"
"To seš odvážná teda!"
"Proč?" už mi nestihl odpovědět, protože jsem slyšela dupání na schodech..
"Ty tu máš Daniel?" zeptala jsem se. S úsměvem kývnul.
"A možná i Maxe!" dodal.. s úsměvem jsem mu to odkejvala. Zachvilku do kuchyně přiběhla malá postava.. Daniel. Tomova 6-letá dcera . Má jí u sebe ale jenom málo, protože se pořád děsněhádá s Danielinou matkou. A Max je jeho syn.. je o rok starší než já syčák :P ale jeho tay vidim jenom zřídka, i když s jeho matkou Tom vychází v pohodě. Spíš je problém v Maxovi., nějak si napotřepí na častý stěhování! Podle mě je hošánek trochu moc rozmatlenej, ale rozhodně to už neni moje starost!
"Řau prcku" usmál jsem se na Daniel..
"Já už dávno nejsem prcek! Jsem v první třídě už!" řekla vážně.
"A líbí se ti tam aspoň?"
"Jo, akorát ta učitelka.." zakroutila ironicky očima. Vypadala přitom děsně vtipně, jak se snaží chovat jako dospělá. Vyděla jsem jak se strejda nenápadně otáčí přes rameno a taky se směje..
"Na běž se najíst!" podal jí misku s čokoládovejma kuličkama a mlíkem a Daniel s šla ke stolu.
"Neřiká se tomuhle dětská puberta?" zasmála jsem se.
"Myslel jsem, že to existuje jenom u kluků! Když se jako malí koukaj holkám pod sukně a tak.. ale tohle.." zasmál se.
"Je až moc po tobě, tak jí hlídej, aby se náhodou nezačala koukat holkám pod sukně!" zasmála jsem se..
"Jseš nějaká drzá, neteřinko!"
"Já nejsem neteřinka já jsem už velká holka" napodobila jsem Daniel..
"Už bys radši měla jít, aby ten tvůj nečekal dlouho!"
"Jo.. takže myslíš, že ho můžu vzít večer na tu grilovačku!?"
"Jestli se nelekne naší familie, tak přežijei tvího tátu" zazubil se..
"No, to je taky fakt. Tak ahoj"
"Čau Dani"
"Nashledanou!" odpověděla mi. Musela jsem se zase uchechtnout. Obula jsem se a šla do parku kde se normál scházíme s partou a i s Alexem.

_______________________BiLL________________
Stál jsem u okna a jenom koukal na ulici. Nevim proč, ale co odešla Viky mám divnej pocit.. nevim co se s ní děje. A sama řekla, že mi to neřekne.
"Co se děje?" objala mě zezadu Erika. Leknul jsem se.
"Ne..nic. Jenom mi vrtá hlavou Viky" pokrčil jsem rameny..
"Dneska vypadala docela v pohodě"
"Jenom to nedávala na jevo."
"Podle mě jí na něco stačí chvíle, aby si ujasnila v hlavě a pak je to dobrý!"
"Je to snad moje dcera. Znám jí líp a vym, že se něco děje!" zvýšil jsem hlas. Myslim, že jsem to přehnal. Erika mě pustila a odešla pryč..
Vážně jsem to přehnal. Vym, že má Viky ráda jako holky a nikdy mezi nima nedělala rozdíly a za to jsem jí byl vždycky vděčnej. Měl bych se jí jít omluvit. Zatáhnul jsem záslonu u okna a šel najít Eriku...

Je kříž být slavná dcera! 1.díl

31. prosince 2009 v 0:17 | Verýs
________________Viktorie_________________
Už mě to nebaví! Nebaví mě tenhle život! Nic, nic z toho co mě doposud potkalo nebylo pozitivní! Samí špatný zprávy jenom!! Nechci být dcera někoho.. někoho, koho zná celej svět! Otravuje mě jak na mě všichni civěj, urážej mě nebo si mě bezostyšně začnou fotit jako nějaký zvíře v kleci! Jsem slavná snad já? Ne!!! Já do toho spadla náhodou, tak proč mě za to všichni trestaj??
Vrazim nasraně do baráku. Vyběhnu schody nahoru do podkrovního pokoje, kde se nachází mje království.. no krom toho bordelu. Vlínu tam a vydim ty dvě.. moje malí 3-letý ségry jak mi štrachaj ve věcech!
"Co tu děláte?" zakřičim. Obě sebou cuknou leknutim a zatvářej se jako andílci!
"Máte snad dovoleno sem chodit, když nejsem doma? Nemáte takže.. nazdar!" ukážu směrem ke dveřim..
"Vikyy" koukaj na mě smutně..
"Řekla jsem VEN!" zakřičim, obě se seberou a běžej dolu. Bouchnu s dveřma a začnu ze sebe shazovat oblečení..

___________________Bill____________________
"Tatí, tatí, tatí!" běžej dvojčata jako splašený po schodech.
"Neběhejte po těch schodech!" napomenul jsem je.. obě se zastavily na třetim schodu a koukaly jako andílci.
"Co se děje?" zeptal jsem se..
"Viky,,-"
"-jo.. ona..-"
"-..já to řeknu.. tat-í.."
"-tatii, Viky..-" překřikujou jedna druhou..
"Ticho!-" umírnil jsem je.. "-co je s Viky? Ona je doma?" zeptal jsem s udiveně. Ani jsem si nevšiml, že přišla..
"Jo.. ona je! Byla na nás hnusná!" překřičela Lanie svoji sestru..
"Co jste jí udělaly?"
"Ona přišla naštvaná už." bránily se..
"A proč vás teda vyhodila?" nechápal jsem to pořád nějak.. hlavně ne Vikyno chování! Ona holky miluje a ony její taky. Asi se jí něco stalo.
"Tatii, ona asi se rozešla s klukem!" uculila se Karolin. Zvednul jsem obočí a udiveně na ní koukal..
"Ššt, tys to řikat neměla! Viky bude naštvaná!" plácla Lanie Karl přes ruku.
"Jakym klukem?"zeptal sjem se.
"No, tamtim.." vykrucovali se z toho..
""Jakym? Tamtim?"
"Ona ho tu měla několikrát.-"
"-jo a pořád si volaj-"
"-a řikaj si beruško a miláčku-" xichtili se holky jak se zase překřikovaly, jedna přes druhou..
"Ona tu někdy měla kluka?" udivil jsem se.
"Jo, když jste byli pryč" zazubily se zas ty dvě.
"A co dělali?" zhrozil jsem se.
"On si s námi hrál-"
"-jo twistra-"
"nebo šlobrdo-" trochu se mi ulevilo, ale jak to, že jsem se t nedozvěděl dřív?
"Holky, běžte za mámou na zahradu já si jdu promluvit s Viky!"
"Ale nebuď na ní ošklivej taatíí. Výš ona je v pubertě a to prej bolí!" fylozofovala Lanie.
"Jsi hloupá. Nebolí to. Jenom se chováš divně!" drkla do ní Karol..
"Nebudu na ní ošklivej. Teď běžte!" oběse rozběhly k zadním dveřím na zahradu.

______________________Viktorie______________
Pořád jsem byla naštvaná, ale už se to ze mě trochu dostávalo.. stála jsem u okna a koukala na zahradu. Šlo spíš o nezáživnou činnost u klerý se dalo přemýšlet. Slyšela jsem bouchnutí dveří. Mohlo mi být jasný, že ty dvě potvory budou bonzovat! Setřela jsem si poslední slu a otočila jsem se čelem k příchozímu.. tedy k tátovi.
"Viy, děje se něco?" zeptal se mě oparně. Zakejvla jsem hlavou, že ne a sedla jsem si do křesla a z nudy se točila pořád dokola.
"Řekla bys mi to?" zeptal se mě projisttotu. Zasavila jsem se a koukala na něj. Samozřejmě bych mu neřekla, co se děje, protože by se urazil, naštval, dotklo by se ho to a nevim o ještě, ale určitě by ho to nepotěšilo.
"Nejde o nedůvěru ani o nic takovýho, ale tohle bych ti neřekla tati" zakroutila jsem hlavou
"Neděje se nic vážnýho?"
"Možná bys měl jít dolu" odbyla jsem ho.. asi se urazil, protože se doopravdy zvedl a odešel. Ještě jsem se k tomu domyslela Možná bys měl jít dolu.. za svojí rodinou! Už jsem ale nic neřikala, když jsem si byla jistá, že je pryč tak jsem se natáhla na postel a čuměla do stropu.
 
 

Reklama