Let's be crazy

Let's be crazy 1.díl

2. března 2010 v 14:32 | Verýs
Je to jako první den... první den kdekoliv, kde se necítíte svý.. tréma se do mě opírá tak moc, že mám pocit jako, kdybych byla hloupá školačka.. Klid Kamilo to bude OK.. je to jenom práce! nic víc.. musela jsem si opakovat stále dokola, že to nic neni.. neni nic zvláštního na mém novém povolání.. a ani lidé pro, který budu teď 3 měsíce pracovat nejsou nic EXTRA! Problém je.. že to je všechno naopak.. oni jsou něco extra.. jsou to rockový megahvězdy po celém světě. Ale to z nich přece nedělá nic extra.. bo ano? Ufff... Kamilo klid... ber je jako normální lidi.. protože ať se tváří jak chtěj.. oni JSOU normální lidé.. mladí lidé stejně starý jako ty.. takže KLID! Hlavně ten klid...
Zpátky do reality:
Stála jsem v hale... kolem mě bylo lidí jako mravenců.. nikdo mi nevěnoval sebevětší pozornost.. byla jsem za to docela ráda.. vtíravý pohledy by mi doopravdy teď chyběly...
"Kamila Brownová?" přišel ke mě mladě vypadající chlápek.. praxí mu ale typuju kolem 40 let..
"Jo. David Jost?" optala jsem se naoplátku..
"Přesně.." kývnul.. pousmála jsem se.
"Takže.. všechno co potřebuješ vědět máš tady.. kdybys měla nějaký otázky zeptej se kohokoliv kdo bude po ruce" vrazil mi do ruky nějakej stoš papírů.. no, přeháním.. bylo jich kolem..cca 50!.. a to jsem se zařekla, že budu chránit naše lesy...
"Kdy se vyjíždí..?" vzhlídla jsem od papírů..
"Zhruba za hodinu.." pokrčil rameny..
"Jo, díky.." kývla jsem. Taky kývnul a padal někam pryč. Koukla jsem ze zvědavosti do těch papírů.. ani půlce co tu stojí nerozumim. A hle... je tu přesně napsáno jaký maj mít make-upy :D.. nakonec to možná bude i zábava ...
Pomalu jsem procházela davem lidí.. koukala jsem do těch papírů a tak jsem si ani moc nevšímala kam jdu..
"Jej sorry!" vrazil do mi někdo a hned se mi začal omlouvat.. zvedla jsem hlavu.. přede mnou stála asi o hlavu vyšší brunetka.. tak 25.. docela hezká..
"V pohodě!" kývla jsem..
"Možná by jsme se mohly seznámit.. já jsem Emma.." podala mi ruku na seznámení..
"Já Kamila.." potřásla jsem si s ní..
"Co tu budeš dělat?"zeptala se mě mile.. jo myslim, že s tohle holkou já vycházet budu!:)
"Maskérka.."
"Jé.. já pomocná kadeřnice.." zasmály jsme se.. trochu barbie.. no, ale jak řikám, může si být co chce.. já jí zatim vidim jako príma bezproblémovou holku.
"Aspoň, že tady někoho znám.. zatim jsem mluvila jenom s tim Davidem a přitom mi jenom dal tyhle papíry.." pozvedla jsem v jedný ruce tu hromadu papírů.
"Jo.. David je hodně zvláštní.. ale neni tak špatnej.. a ty papíry!?.. no.. myslim, že je můžeš vyhodit.." zazubila se na mě dokonale bílýma zubama..
"Jak dlouho tu pracuješ?" vykulila jsem oči v neskrývaném úžasu..
"Druhym rokem.. ale ne v kuse.. loni mě taky vzali na tourné" usmála se..
"Tý jo.. asi se tě budu držet!" zasmála jsem se.. kolem nás se udělal větší hluk než byl doposud.. usoudila jsem z toho jedinou příčinu.. přicházej hvězdy.. je to divný.. měla bych se naučit to respektovat.. zatim pro mě nejsou nic extra.. to je asi tim, že sem nikdy nebyla členka Tokio-mánie.. nikdy jsem moc neposlouchala jejich písničky.. i když ségrám to hrálo z pokoje pořád.. pro mě je tohle práce.. dost výhodná práce.. nic víc - nic míň..
"Páni.. je snad ještě vyšší!" žasla nad něčim Emma..
"Kdo?" nechápala jsem..
"Bill.. koukej na něj.. musí mít už skoro 2 metry" nenápadně mávla rukou k čtveřici kluků, jímž dominoval vysokej černovlasek zpěvák.. podle hodně dobře naučených dokladů vym, že se jmenuje Bill..
"Asi jí hodně mrkve!" pronesla jsem.. Emma vyprskla smíchy, že se po nás pár lidí kolem otočilo..
"Hele Kami s tebou bude legrace" pořád se smála..
Někdo dal asi příkaz nastupovat, protože všichni se začali seskupovat u autobusů, dodávek a aut.
"Jé, počkej Em.." ulítnul mi jeden papír z ruky.. sice jsem věřila, že mi to je k ničemu, ale musela jsem ho mít, aby mi někdo ještě nesprcal..
"Jaúú" zaúpěla jsem, když mě někdo uzemil přímo na zadek..
"No sorry, ale příště radši čum na cestu" koukla po mě protivně vysoká bruneta a odešla pryč.
"Jseš v pohodě?" natáhnul mi někdo ruku na pomoc.. tu jsem mile ráda přijala..
"Emm.. já jo, ale můj zadek ne" usmála jsem a koukla do tváře svího pomocníka..
"A DO PRDELE" řekla jsem si potichu.. i když ON to taky slyšel a zasmál se.. no, z toho ON by jste asi nepochopili.. takže:.. kytarista Tom je ten můj "zachránce"..
"Tak.. dík no.." musela jsem zrudnou jako rajče..
"Neni zač.." usmál se a pokračoval v cestě.. na papír jsem se vysrala.. a běžela za Emmou.
"No, ty vole.. výš kdo tě porazil?" spustila na mě hnedka..
"A výš kdo mě zvedal ze země?" vrátila jsem jí to..
"Za prvíí srazila tě Georgova holka.. za druhýý jo viděla jsem .. Tom!"
 
 

Reklama
Reklama