Můj pravej táta

Můj pravej táta- 4.díl

11. května 2010 v 18:12 | Verýs
==============DRUHÝ DEN- BILL================
Jako vždycky.. jsem poslední kdo tady v tý domácnosti vstává :D Doplazil jsme se do kuchyně a.. šok! Tom s Dani vařili.
"Ahoj!" zabručel jsem na pozdrav.
"Já vařim!" oznámil mi Tom hrdě.
"Noa?" zvednul jsem nechápavě obočí.
"Vaří jídlo, který bude poživovatelný!" doplnila ho Daniel.
"Doufám, že ho hlídáš.. protože NIC co on kdy uvařil nebylo poživatelný" zaxichtil se na mě a otočil se zpátky ke sporáku.
"Umim vafle!" namítnul si pro sebe tiše.
"Řekla bych, že to bude poživatelný. I když..." zasekla se a koukla do hrnce.
"Jo.. to bude. Je to jediný jídlo, který umim.." zasmála se jako andílek.
"Aspoň v něčem jsi po mě!" zasmál se Tom. S tim jsme musel v duchu souhlasit, ještě jsem nenašel moc věcí, který by měla po Tomovi. Kromě toho úsměvu a smíchu. V tom se nezapřou :D
"Byla tu vůbec včera Sindy?" sednul jsme si ke stolu a pozoroval je jak vařej..
"Jo, byla!" kývnul Tom. Taky mohl být trochu obraznější..
"A..?"
"A co?"
"A co dál?"
"Co co dál?"
"No co dál?"
"Ježiš.. co by!"
"Ty výš jak to myslim!"
"No to asi nevim!"
"Ale jo víš a děláš blbého!"
"Běžte si to vyřídit radši jinam!" zakročila do naší slovní bitky Dani.
"Oka.. dem!" chytnul mě Tom za triko a táhnul do obýváku.
"Co blbneš?" nechápal jsme ho.
"Nic., asi ti mohlo dojít, že to nechci řikat přímo před Daniel ne?" koukal na mě jak na blba.
"No to je taky fakt.."
"...to bude ta ranní demence!"
"Zase pomlč joo? A co teda?"
"Řekl bych, že Sindy na ní má dobrej vliv."
"Jak jako?"
"Hodně se smála a zdá se mi, že už trochu z ní opadá ta tréma!"
"Jo, taky jsem si všim!"
"Souhlasila, že se tady nechá přihlásit na školu.. víš co. Moc jsem nechtěl, aby měla dětství jako my. Neni jako my.. takže doufám, že si najde hodně kamarádů!" 
"Nebojíš se, že bude mít trochu problémy se zařazením do kolektivu?" znejistěl jsem, když jsem se na tohle ptal.
"Myslim, že maximálně zezačátku. Přeci jen Sindy dcera je stejně stará jako ona. Maximálně o několik měsíců starší, ale jsou stejný ročník.. a dá se lehce zařídit, aby byli ve stejný třídě. Tim se to o hodně ulehčí ne?"
"Ještě je otázka jestli si ty dvě budou rozumět!" zasmál jsem se.
"Nekaz mi to jo?" zasmál se a drknul do mě.
"Oka, nic neřikám.. myslim, že Christin je dost rozumná holka"
"Viděl jsem ji jenom párkrát-" zamyslel se
"-vypadal hodně přátelsky!" řekl nakonec s úsměvem.
"Hey, ty kuchařko, jdi se radši přesvědčit, jestli máme stále co k obědu" začal jsem se smát.
"Příště vaříš ty!" vrátil mi to s úšklebkem. Zmlkl jsem a hlasitě polkl, protože mi bylo jasný, že to neřekl jenom tak. Myslel to vážně.
"Já.. jdu radši do koupelny!" spakoval jsem se pryč.

=====================DANIEL================
"Co to bylo za hádku?" zasmála jsem se, když táta přišel zpátky do kuchyně.
"Jenom měl ranní demenci!" zakroutil hlavou, že to nic a pousmál se.
"Myslim, že už to bude" řekla jsem hrdě. Uvařila jsem jídlo.. jsem na sebe hrdá! :D
-------------------------
"Asi prásknu!" zahlaholil strajda a natáhnul se na židli skoro jako kdyby ležel.
"Bylo to dobrý co?" usmála jsem se.
"Bylo to vynikající" řekl táta. Šťastně jsem se usmála.
Zvonek u dveří se rozdrnčel. Koukla jsem se na strejdu a tátu, který na sebe akorát hodili nechápavé pohledy.
"No tak já jdu" řekl strejda a odvalil se ke dveřim.
Mezitím jsme s tátou začali sklízet ze stolu.
"Ahoj vespolek" ozval se veselí hlas Sindy.
"Ahoj" pousmála jsem se n ní.
"Tome tak jedem?" koukla na tátu.
"Co?" nechápal jí nějak.
"Zapsat Daniel na školu" zasmála se.
"No jasně.. tak jo jedem" zasmál se.
"Tak teda ahoj" zasmála jsem se. Sindy a táta vypadli z bytu stejně rychle jako se tu objevila.

Můj pravej táta- 3.díl

17. března 2010 v 19:58 | Verýs
Ráno jsem se probudila do krásnýho rána. Nevěřila bych, že někdy budu mít i hezký sny. Většinou se mi zdají nějaký noční můry nebo se mi nepodaří vůbec usnout, ale dneska jsem měla dokonce moc hezkej sen =)
Ale co teď? Sedla jsem si na posteli a kousala si nehet.. asi bych měla jít najít někoho kdo už bude vzhůru. No tak jsem se teda zvedla a šla přes chodbu a obývák najít nějakej život. Nakonec se mi povedlo v nějakých dveřích objevit kuchyni, kde seděl táta i strejda.. je divný najednou používat tyhle slova, když jsem je 14 nepoužívala.
"Dobrý ráno." pozdravila jsem se a nakoukla trochu víc dovnitř.
"Ahoj" usmáli se na mě oba.
"Můžu?" zeptala jsem se nejistě-.
"Jo a ani se nemusíš ptát!" kývnul se smíchem táta.. pousmála jsme se a sedla si k nim ke stolu.
"Chceš něco k jídlu.. nebo kafe.. nebo.. nevim.." zasmál se táta. Zakroutila jsem hlavou, že nic nechci..
"Nemusíš se stydět.." řekl mi s klidem strejda.
"Já se nestydim... ale nikdy jsem nesnídala, jsem už na to naviklá" pokrčila jsem rameny. Ty dva si vyměnili pohledy a pak s úsměvem kývli.
"No.. dneska to bude asi na dlouho... David sliboval tunu práce" začali si zase povídat spolu. Strejda významně zívnul..
"Zkusim se s nim domluvit, že bych to donahrál jindy." pokrčil táta v nějaký souvislosti rameny. Zvědavě jsem je poslouchala...
"Jak to asi chceš dohrát?" zaťukal si na čelo
"Nevim, nějak to určitě pude" pokrčil táta rameny. Nějak jsem se v tom začala ztrácet. Vůbec jsem ty dva nechápala... ale tak co. Vypla jsem a zakoukala jsem se z okna.
"Můžu mít otázku?" otočila jsem po chvíli zas na ně.
"Ano?" zeptal se mě táta..
"No, kam tu budu chodit do školy.." pokrčila jsem jednoduše rameny.
"ÁHa.. jo tohle... no popravdě.. ještě vůbec nevim" podrbal se na hlavě a kouknul se na strejdu, kterej se tvářil stejně bezradně!
"Zavolej Sindy!" řekl tátovi strejda. Zase jsem mohla přestat vnímat, jejich řeči jsem nepobírala, ale snad se tu časem rozkoukám... snad.

=====================TOM=================
Bill odjel do studia a Dani je asi ve svym pokoji. Docela mě ta holka děsí... jako né, děsí jako děsí, ale docela mě trápí jaká je. Pořád mlčí.. je tu sice teprve 2 dny, ale za tu dobu promluvila maximální 5x... a ještě je přehnaně stydlivá. Určitě taková neni normálně.. i když, podle toho co řekl Bill bych docela věřil, že těch 14 let, měla peklo!

!!CrrrrrrRrr!!
To musí být Sindy, vsal jsem jí akutovku už před hodinou.
"Ahoj, pojď dál!" vtáhnul jsem jí hned dovnitř.
"Ták jsem slyšela, že ses stal otcem!" zasmála se mi a sedli jsme si v obýváku na gauč.
"Jo.. ale vůbec nevim jak v tom chodit!" zakroutil jsem nešťastně hlavou.
"Nesmíš se hlavně vyhejbat svým citům. Když to jednou je tvoje dítě musí vědět, že ho máš rád! Chápeš mě?"
"Hmm.. no já jo. Ale co zmůžu s tim, že ona nestojí o mě!"
"Jak to myslíš?"
"No, tak, že zřejmě nikdy v životě nebyla na nějaký cit zvyklá, kui její povedený mamince a tak mi přijde hrozně zastrčená!" pokrčil jsem rameny.
"Tak jí dej prostě čas.. mimochodem.. máš jí tady?" pousmála se.
"Jo.. je v pokoji!" kejvnul jsem.
"Ok.." zvedla se, že tam půjde, ale zastavil jsem jí.
"Počkej tu, já pro ní dojdu!" zasmála se a znova si sedla na gauč. Otočil jsem se na patě a mířil do Daniina pokoje.

"Dani?" zaklepal jsem na dveře.
"ano?" otevřela dveře a zvědavě mě pozorovala.
"Noo, jenom, jestli bys nechtěla potom na chvíli přijít do obýváku" usmál jsem se.
"Ehm.. někdo přišel?" zeptala se stydlivě.
"Jo.. Billova přítelkyně. Ráda by tě poznala!"
"Ok.. hned jsem tam!" pousmála se. Kývnul jsem s úsměvem na souhlas a odešel zpátky do obýváku.

=====================DANIEL=================
V zdrcadle jsem se poupravila a šla do obýváku.
"Dobrý den!" pozdravila jsem tu ženskou. Pááni, ta je hezká. Ani se nedivim, že s ní strejda chodí!
"Ahoj.. já jsem Sindy!" usmál se na mě moc mile. Usměv jsem jí oplatila a sedla si do křesla.
"Já Daniela!"
"Jak se ti zatim líbí Hamburg?" originálnější otázka by tu nebyla. ?!
"Nevím, jsem tu druhej den a venku jsem byla jenom, když jsem vystupovala z auta!" pokrčila jsem jednoduše rameny.
"No jo vlastně.. a jak se ti teda líbí u táty?" zeptala se mě. Zaváhala jsem. Koukla jsem na chvilku na tátu, kterej tu ženskou právě propaloval pohledem.
"No... líbí, moc!" řekla jsem nakonec popravdě! táta na mě kouknul. Usmála jsem se. Jako, kdyby v něm něco pookřálo a taky se usmál.

Můj pravej táta-2.díl

24. prosince 2009 v 10:17 | Verýs
*************PO TÝDNU- ToM********************
Nakonec jsem se rozhodl tak, že bude u nás.. to dítě.. pořád nevim jestli to je holka/kluk.. kolik mu je atd. Pstě nic.. jenom to, že bydlej někde na Severu a že dneska přijede. Bill se zdá v pohodě, rozhodně je na něm aspoň trochu vidět radost, já bych tohle celí stopnul.. nikdy jsem o děti nestál a teď se mám o jedno starat? Nikdy bych neřekl, že budu mít dítě dřív než Bill, protože on k tomu má odjakživa větší sklony.. k rodičovství a tak.. ale on sám asi taky dítě zatim moc nechce.. nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale ty dva jsou spolu skoro 3 roky a pořád nic.. jenom spolu choděj. Je to divný :D V poslední době mi každej, ale připadá divnej.. no nic jdu něco dělat. Jinak se zbláznim .. neměli tu už být?

************DaNIEL***************
"Už tam budem" ozvala se máma. Ani jedna z nás celou cestu nemluvila, já čuměla z okýnka a ona se soustředila na telefonování a dávání co nejvíc najevo, jak se jí příčí, že musí mě odvést.. k mímu tátovi.. je to divný. Nikdy jsem žádnýho tátu neměla.. nikdy jsem ani o žádnýho tátu nestála. A co když bude hroznej? Nějakej opilec, dfeťák nebo tak něco? U mojí maminky bych se tomu ani nedivila.. a jelikož se ona mě potřebuje zbavit tak by mě dala klidně i cikánům, jenom aby mě měla z krku..
Přijeli jsme před nějakej činžák, velkej a docela hezky vypadající.. vystoupila jsem z auta a šla si do kufru pro svojí tažku. Máma mě následovala až ke dveřim, kde jsme zazvonily a pochvíli se za proklenýma dveřma objevil nějaký stín. Když se otevřeli dveře čumila jsem doslova jako puk.. vdyť ho znám.., že by jsme zazvonily na blbej zvonek? To asi ne..
"Ehmm.. ahoj Daniell!" pozdravil mámu. Já, která jsem stála krok za ní jsem měla chuť se otočit a utíkat pryč..
"Čau.. tak jsem jí přivezla a zase musim. Nemusíte mi psát jestli je ok a už vůbec mi nepište, že jí chcete vrátit. Čau!" otočila se máma a odešl k autu.. já stála přikovaná na místě a koukala na.. něj.. jak může být můj táta někdo slavnej.. někdo kdo je hodně slavnej.. někdo jako Bill Kaulitz?
"Ahoj.." neurčitě se na mě usmál..
"A.. ahoj" vykoktla jsem.
"Pomůžu ti s taškou. Pojď nahoře je Tom" vzal mi tašku z ramena a nechal mi otevřený dveře, aby mohla projít. Rozhlížela jsem se kolem sebe a ničemu už nechtěla věřit..
"Proč tu tvoje máma nezůstala dýl?"
"Nevim" řekla jsem zkrátka a docela mě to i nezajímalo.. spíš mě zajímalo něco jinýho..
"Jak vám mám řikat?" zeptala jsem se..
"Rozhodně mi tykej.. a no jak chceš.. Bille, klidně strejdo.. nevim, je to na tobě!" usmál se.. strejdo? no tak počkat.. on neni můj táta? tak kdo teda do prčic už???
"Dobře" kejvla jsem..vyšli jsme do asi druhýho patra, kde mě vedl do levích dveří.. když jsme vešly dovnitř, stáli jsme ve větší předsíni.. bylo to tu tak hezký a všechno noví..
"Tudy!" ukázal mi na nějaký dveře.. vešla jsem do nějakýho obýváku.. zase až moc hezkej, útulnej a moderní.. viděla jsem v pokoji muže. Taky ho znám..tohle je teda můj táta? Mlčela jsem a čekala co se bude dít..
"A- hoj.."zdráhavě ke mě přišel..
"Ahoj"
"Ty.. jseš.. moje dcera" zmrkal několikrát.. uvědomila jsem si, že to asi taky teprve střebává..
"Asi ano!" kejvla jsem.. objal mě. Trochu přiškrceně, protože jsme oba byli docela v šoku..
"Sedni si" pobídnul mě.. rozhlídla jsem se po pokoji, už jsem tam byla jenom já a... táta..sedli jsme si na pohovku.
"Jak.. jak se jmenuješ?"
"Daniel.."
"Po matce" řekl si spíš pro sebe..
"to ne.. moje matka se jmenuje Daniell.. já jsem Daniela protože to tak chtěla. Nějaký její tehdejší přítel byl čech a docela jí to ovlivnilo"
"Měla hodně chlapů?"
"Pověčinou nic vážnýho" kývla jsem..
"A.. kolik ti je?"
"V březnu mi bude 15!"
"No jistě" řekl si zase pro sebe..
"Můžu mít taky otázku?"
"Jistě"
"Proč si si mě vzal k sobě? Mohl sis myslet, že mje máma kecá, že sfalšovala testy. Nebo to ses vůbec nebál co jsem zač, když jsem dcera sví matky?"
"Nebál, protože já si Daniell pamatuju jako sušnou holku" zakroutil smutně hlavou
"Aha"
"Proč si tak najednou vzpoměla, že tě už nemůže mít u sebe?"
"Nešlo o to že nemůže. Ale našla si jednoho z těch jejích prachatejch přítelů. Chtěl s ní odjet do Ameriky, ale dítě jim kazilo tu pohádku!"
"Mrzí mě to!"
"Mě ne.." zakroutila jsem rozhodně hlavou
"Asi jste neměli moc příkladnej vztah.."
"No to opravdu ne. Už 12 let jsem chodila do školy, jenom když nepotřebovala pomoct v baru.. často jsem v bytě jenom přespávala, protože tam někoho měla a několikrát se stalo, že jsem musela spát před dveřma, protože odešla a já neměla klíče! A hodně dalšího"
"Tady se budeš mít líp.. o hodně líp!"
"Myslim, že jo. Máte krásnej byt.. nikdy bych o takovym ani nesnila.."
"Chceš vidět svůj pokoj?"
"Jo, klidně" kývla jsem... zavedl mě do do nějaký chodby, kterou jsme prošly a nakonci bylo několik dveří u každých mi dal menší komentář cotam je a tak a potom mě zavedl k mím.. vážně hezkej pokoj..
"Bojim se že tu něco rozbiju!" řekla jsem popravdě. Jenom se zasmál..
"Nemusíš.." zasmál se znova a nechal mě v pokoji samotnou, abych si mohla vyklidit a tak.. trochu jsem se porozhlídla.. pááni.. já mám i vlastní terasu.. vylezla jsem ven. No, výhled do ulice.. bude asi chvilku doma než se v tomhle luxusu naučim žít....

Můj pravej táta-1.díl

23. prosince 2009 v 21:53 | Verýs
P.S. tahle FFka je absolutně nesmyslná:D Docela jsem se bavila při jejím psaní, tak doufám, že se bude líbit=) A moc nesmíte přemýšlet o věku kluků, moc to tam nezmiňuju, protože nechci, aby jste si mysleli, že jsou to nějaký stařoušové, ale nějak jsem to tam musela dát.. takže si představte třeba sexi 28-letý twins =) A piště komenty.. díky WerCaa :-*


*************************BiLL***********************
"Neslíchané, neslíchané!" slyšim bouchnout dveře.. později Tomův hlas.. nejpozději totálně rudého Toma, který něco hodí na stůl a vypadá, že každou chvíli rozmlátí celý byt!
"Co se děje?" zvednu nechápavě obočí.
"Přišel nějakej nesmyslnej dopis, kde píšou že mám jít na nějakej test DNA!" kopnul do židle tak silně že skoro upadla noha (židle).
"Tome, klid." zvednul jsem se a šel jsem si to radši přečíst sám.Přitom co jsem četl dopis do sebe Tom kopal jednoho panáka za druhym.
"Přestaň pít. Stejně ti to v ničem nepomůže!" sebral jsem mu flašku.
"To ne, ale aspoň na to na chvíli zapomenu!" sebral mi jí znova, zakroutil jsem hlavou a dočetl si ten dopis.
"Píše se tu o subjektu XY. Kdo to má být!?"
"No psa jsem asi nezplodil!" zakroutil ironicky hlavou
"To je divný. Celý se mi to nezdá.." zakroutil jsem hlavou.
"Mě taky ne, proto tam.."
"pudeš!" skočil jsem mu dořeči. Kouknul se na mě jako na totálního magora.
"Tos nepochopil, že to je jenom nějaká pitomá fanynka co je zřejmě ještě psychicky labilní?"
"A co když ne. Zas tak nemožný to neni a to si musíš přiznat!"
"Já prostě žádný dítě nemám!" řekl a odpochodoval pryč. Nechal jsem ho.. určitě si to rozmyslí, zvědavost mu nedá a na ten test půjde! Znám svoje dvojče !

***************Mezitím DanieL***********************
Seděla jsem na molu, kde jinde.. mother má doma ňákého chlapa, takže tam nechci být. Zase jsem pozorovala hladinu a příležiostně si zapisovala něco do deníku. Když začalo zapadat slunce zvedla jsem se a šla směrem domu. Jestli se to domov nazývat dá. Spíš tam jenom přenocuju.. někdy musim prcovat u mámi v baru a někdy se prostě jenomprocházim ulicema Syltu (severní poloostrov německa, kus od hranice s Dánskem). Znám to tu docela dobře za ty 2 roky co tu bydlíme. Nikdy se nezdržujeme v nějakym městě déle jak rok. Skoro bych si tu už zvykla. Ale vsadim se že moje tzv. máma si brzo vymyslí, něco a zase budeme se muset přestěhovat. Poslední dobou se u nás docela asto objevue jeden týpek, myslim, že je dost prachatej, ale neznám ho vůbec nikdy jsem s nim nemluvila a ani nebudu. Doopravdy, moc často nemluvím. Radši nechávám mluvit ostatní..

**********************Druhý den- BILL*******************
"Jseš doma?" zakřičel jsem na celej byt. Chudák stará pani sousedka nás musí mít už dobře plný zuby:D
"Ne!" ozvalo se z obýváku.. hned jsem tam zamířil.
"Byl si na tom testu?" chrlil jsem na něj.. nepatrně kejvnul, že jo..
"A CO?"
"Nic.. stejně výsledky jestli někde na světě běhá moje dítě se dozvim až se souhlasem tý matky. Takže tak jako tak bym hovno.."začal zase nalejval vodku.
"Ne" sebral jsem mu jí a uklidil do skříně. Tom se bez řečí sebal a šel pryč. Opět jsem jenom zakroutil hlavou a snažil se alespoň za dnešek udělat nějako práci.

__RánO___
"Ahoj" pozdravil jsem Toma v kuchyni, jenom na mě mrzutě otočil hlavu a kejvnul na pozdrav. Udělal jsem si snídani a zavřel se ve svym pokoji. Nevim co Tom dělal, ale kolem poledního mi vtrhnul do pokoje jako velká voda a mával ped sebou s mobilem..
"Ona.. ona.. volala!"
"Co? Kdo?" nechápal jsem..
"Daniell Swerel.. pamatuješ?"
"Nechodil sis ní před. x-lety?"
"Jo, chodil..! Volala mi! To ona nechala udělat ten test DNA, protože chce zjistit s kym má dítě, kterýho se potřebuje ocela nutně zbavit.."
"Pamatuju si jí jako slušnou holku!" poškrábal jsem se na hlavě..
"No asi se hold hodně změnila. Jenom dvě věci jsou teď jistý.. má dítě a já jsem podle testů otec!" hodil na mě zoufalej pohled. Vym, přesně jak se asi cití.. neví si rady..
"A..co ona po tobě chce?"
"Chce, aby si to dítě vzal k sobě a ona si mohla žt v klidu a pokoji!"
"Uděláš to?"
"Ne!"
"Tomee, aspoň trochu citu. Je to tvoje dítě.."
"S timhle na mě nechoď."
"Tome, ale ono JE tvoje dítě!"
"Já vym, ale nikdy jsem vlastní dítě nechtěl.. byl jsem rozodnutej pořádně rozmazlit ty tvoje, až nějaký budeš mít.. ale tohle je moc rychlí."
"Měl bys být zodpovědnej, když Daniell neni"
"Ani mi nic víc neřekla, jenom, že se mám rozhodnout a potom jí zavolat! Že nemá moc času.."
"Ona si ho přece nechá, vždyť musí mít alespoň minimální mateřský city!"
"Nezdálo se mi. Spíš, že je rozhodnutá, když si to nevezmu já, že skončí v děcáku nebo tak podobně!"
"Měl bys to udělat"
"Neumim to s dětma"
"Do toho se dostaneš, navíc tu jsem já, máma a Sindy ti taky ráda s čimkoliv pomůže!" (Sindy=moje přítelkyně)
"Hmm.. ještě se rozmyslim. Večer mě nečekej.." zvednul se a odešel pryč.
 
 

Reklama
Reklama