Ó ta láska

Ó ta láska 2.díl

2. června 2009 v 22:21 | Verýs
"Měli by sme ž jít?" kouknu se po nějaký době zas na mobila a nemálo se zděsim nad časem 22:33 a to sme vycházeli někdy v sedum.. ! xD
"Né počkej!" chytnul mě za uku a přitáhnul si mě zas k sobě.
"A no co?" šibalsky se usměju. Žádný odpovědi se mi ale nedostane. Začnem se líbat, hned poznám ten Billův hladovej vášnivej polibek.. musí bejt nadrženej už jak stepní koza.. xP
Zamotám mu teda ruce do vlasů a on si mě přitáhne ještě blíž k sobě.. Asi by sme se líbali hodně dlouho, kdyby mi jeho ledová ruka nezajela pod tričko a já nevyjekla..
"Ááá do hajzlu" zanadávala sem a odskočila sem kousek dál..
"Co sem udělal?" nechápal, asi si neuvěddomuje jak má ledoví ruce.. brrr..
"Ty nic ale tvoje ruce jo!" omotala sem mu ruce kolem krku a usmála se na něj..
"Co? Ruka?" pořád nechápal..
Tak se vzala jeho ruku a přitiska si jí k zádům, hned mě pochopil když taky ucítil jak mi na vyhřátejch zádech tuhne krev pod jeho ledovim dotekem..
"Trošku zima.." usmála sem se..
"Tak dem k nám! Nebo už musíš domu?" zarazil se, když si něco uvědomil. Já sem k němu přišla a vlepila mu pusinku na krku (výš sem nedošáhla a nechtěla sem se natahovat xD)
"Nemusim nikam" ujistila sem ho. Moe slova ho zjevně potěšila natolik že si zas přitáh můj obličej a jemně mě políbil..
"S tou zimou sem nekecala.." zasmála sem se po chvíli a tak sme se vydali na cestu. Ještě sme si povídali a tak různě vymejšleli co zejtra podniknem.

"Čaves hrdličky. Teda vám to ale trvalo!" přivítal nás hnedka Tom s úsměvem od ucha k uchu.
"Co nám trvalo?" samou zimou mi asi zmrzla myslící část mozku..
"Byli ste pryč víc jak 4 hodiny. a to se ani neptám co ste dělali" zazubil se jak dežo..
"To máš fuk.. stejně by se ti nedostalo dopovědi!" vrátila sem mu ten úsměv.
"Máma tu je?" zeptal se najednou Bill, kterej celou dobu jenom poslouchal a občas se uchechtnul..
"Ne je u Lennyiných rodičů a mě nutila abych šel taky!" řek oblíženejckym tónem..
"Seš zlej. Výš jak se na tebe ségra těšila" jak sem to řekla asi mu něco došlo, plácnul se do čela a oddupal si to k sobě do pokoje.
"Takže fakt nemusíš domu?" ozval se zas Bill ,kterej mě objímal zezadu a hlavu měl opřenou o moje rameno.
"Ne.." řekla sem potichu, ale vražednym tónem. On to asi taky slyšel, otočil si mě k sobě a hluboce se mi podíval do očí..
"Věř mi prosím!" zašeptala sem a přitiskla sem se hlavu na něj.
"Já ti vždycky věřím, ale snažim se pochopit co se děje" odpověděl potichu.
"Já.. ne.. promiň, ale nemůžu o tom mluvit. Asi bych se zas rozbrečela a to nechci. Myslela sem že budu silná, ale neni to vůbec lehký" smutně se na mě potíval. Dala sem mu malou pisunku na krk a táhla sem ho k němu do pokoje. Nebaví mě totiž dlouho stát na jednom místě..
Nahoře sme se posadili na postel a já se mu stulila v náruči.
"Ještě ti je zima?" cejtila sem v jeho hlase úsměv, tak sem zvedla hlavu a koukla se na něj..
"Hmm.. jo docela jo" zazubila sem se přesně vym na co naráží.. xD
"Myslim že znám způsob jak se zahřát!" jako kdybych to neřikala.. xD
"Joo já taky ale nevim jestli myslíme na ten samej!"
"Na jakej myslíš ty?" zvednul jedno obočí..
"Co takle zatopit!" vyplázla sem na něj jazyk..
Moje odpověď ho očividně neuspokojila, ale čas na přemýšlení sme už stejně neměli do pokoje se najednou vřítil Tom..
"Dělejte deme! No tak pohlněte!... co tak čumíte? Řikám deme!" rozmachoval se různě rukama a rozčiloval se jak sme pomalí..
"Co se děje?" nechápala se a nehodlala sem se Billa pustit dokavaď nebudu mít pádnej důvod.
"Dme k vám. Nenechám si ujít takovou příležitost a nepudu tam teď sám jak pako!" ahááá Tomíšek se stydíí, křičela sem duchu, ale nahlas sem to neřekla.
"Já tam nejdu!" řekla sem kameně a přitulila sem se k Billovi ještě víc.
"Ale no tááák.. prosíím! Vždyť budu vypadat jak pako když tam přijdu po dvou hodinách!!" začal s prosíkem. xD tsss.. to mu teda neprojde !!
"Ne Tome! Já tam prostě nepudu, ale jestli chceš tak zavolám ségře aby přišla sem!" řekla sem a jemu začli zářit očíčka..
"Fajn! Podej mi mobila" poručila sem, ale pak sem si vzpoměla že sem ho asi nechala doma..
"Tak ne.. pučte mi někdo svího!" změnila sem.. hned vedle mě přiletěl Tomův mobil.. heh, ten je ale nějakej natěšenej ! xP

Ó ta láska 1.díl

2. června 2009 v 22:20 | Verýs
"Lenny poj sem!" řičela ségra přes celej barák.. Líně sem se vyprdelila z pokoje a šla za jejim hlasem.
"Co tu nacvičujete?" začla sem se tlemit, když sem ségru i celej zbytek naší rodiny našla v jídelně u stolu jako kdyby byla nějaká velká kmenová porada.. xD
"Nemel a sedni!" poručila máma, tak sem uposlechla.. sedla sem i vedle ségry, který už taky docela cukali koutky..
"Co se teda děje..?" nechápala sem že se rodiče tvářej jak kdyby někdo umřel.. !
"My.. naše povinnosti je aby sme vám holky řekli že.. /podívala se máma na tátu jako kdyby hledala slova/ se budeme rozvádět! A..."
"COŽE?" vyjekla ségra.. já zůstala čumět jak péro z gauče. Rodiče a rozvádět se? Prooč?
"Keri.. pro vás dvě se v podstatě nic nezmění!" uklidňoval táta mojí o rok mladší ségru..
"Ale jak nezmění.. doprdele vždyť se budete rozvádět! Copak se tim nic nezmění!" ječela sem teď na ně já..
"Lenny. Opravdu se vůbec nic nezmění. Budete mít normální dětství /při tom slově sem si ufrkla, mě je totiž 17 a Keri 16 tak jakýpak dětství?!?/ . Lenny nepřerušuj mě.. jenom sme vám chtěli říct že si akorát budete muset vybrat u koho chcete bejt!"
"A ještě něco.." dodala máma "..dohodli sme se tak že se přestěhuju do Brlína a táta zůstane tady!"
"TAKŽE NEZMĚNÍ!" křikla sem a běžela sem k sobě do pokoje..
Vůbec nemam na nic náladu, sice to neni taková novinka, rodiče už jakou dobu byly na sebe jak psy. Ale slyšet to takle je něco uplně jinýho.. horšího.. než si to jenom myslet!
"Lenny. Máš tam ještě na chvilku jít! Táta ještě řikal že každá bude muset bejt u jednoho rodiče. Nebo spolu u mámy a v tom Berlíně!" sedla si ke mě na postel Keri..
"Tak to teda ne!" řekla sem tvrdě vstala sem a šla sem zpátky do jídelny..
"Co ještě chcete? Chcete mě rozdělit od Keri, od Billa nebo od kámošů co mam tady?" začla sem ječet jak hysterka.. což ke mě moc nejde. Vždycky sem byla ta slušná dcerunka, ale teď mam fakt náladu na rozbíjení nábytku !!
"A jak si myslíš že to máme udělat?" řekla klidně máma, táta měl sklopenu hlavu a zřejmě nad něčim přemejšlel..
"Já nevim.. co takle se vůbec nerozvádět.. ?" řekla sem sarkastcky. V tu chvíli táta zved hlavu a kouknul se na mě. Nevim přesně co, ale něco z jeho výrazu mě donutilo si sednou a nechat je taky říct co maj na srdci!
"Stejně ti bude už za rok 18. Potom si můžeš dělat co chceš! Ale ten jeden rok to budeš muset vydržet!" řek táta.. asi měl pravdu.. určitě měl pravdu. Ale nejsem si jistá co na to řeknou kámoši až jim oznámim že se na rok stěhuju do berlína. A co Bill.. chodíme spolu jenom měsíc a už se máme odloučit? Neni tohle všechno nahlavu?
"Chci zůstat tady!" řekla sem pevnym hlasem. "mami neber si to prosím nijak osobně, ale já se prostě tady odsaď nedokážu odtrhnout! Bylo by to moc těžký" dodala sem smutně. Máma se na mě usmála a pohladila mě po vlasech..
"Myslim že tě chápu!" řekla..
"Já..já.. potřebuju vypadnou!" řekla sem a odešla z kuchyně. Když sem přecházela ulic začly se mi kouůlet slzy po tvářích!
Jediný ka mě napadlo jít je k Billovi.. kam jinam. Vždycky mi dokáže zvednout náladu. V to taky teď doufám. Několikrát sem zazvonila až mi konečně přišel někdo otevřít..
"Jé ahojky.. co e stalo?" zarazil se Tom ve dveřích..
"To by bylo na dlouho! Je doma?" prošla sem kolem něj..
"Jo je!" vyběhla sem schody u nich doma. Nechtěla sem míjet ještě jejich mamku, sice je docela v pohodě, ale myslim že bych přetvářku zrovna teď nedala.
Vešla sem potichu k němu do pokoje. Asi předtim něco řešili s Tomem, protože tam byla jeho kytara a Bill seděl na balkoně. Ani si nevšim že sem přišla..
"Ahoj.." posadila sem se mu na klín a radši koukala do země aby hned nepoznal že bulim..
Asi pro něj neni tak těžký poznat že se mnou něco je, protože mi zvednul bradu a donutil mě abych se na něj podívala..
"Co se stalo?" utřel mi slzu, která mi zase tekla po tváři. Když sem si to v hlavě přehrála od znova, bylo mi ještě víc úzko. Objala sem ho, jako kdybych ho nikdy nechtěla už pustit. Tak aby byl jenom můj.. je jenom můj. A to mi řiká hodně často i když já tomu stejně pořád moc nevěřim.
"Taky o tom nemusíš mluvit jestli nechceš!" usmál.. odtáhla sem se od něj, abych viděla jeho úsměv. 1oo% lék na úplně všechno !!
"Já chci, ale ne teď.. prosím!" zaškemrala sem a opřela sem si svoje čelo o jeho. Nechápu jak může mít někdo tak krásný oči.. upřímný a vždycky tak snadno předpovídatelný! Takoví má jenom on..
"Nemusíš prosit.. tak dáme nějakou odreagovku?" ohlídnul se za sebe do pokoje..
"Odreagovku?" nechápavě sem po něm opakovala..
"No něco co tě odreaguje.. třeba si pustíme nějakej film, nebo mi můžeš složit tu rubikovku, kterou si mi minule tak pečlivě zamotala" zas se na mě tak krásně usmál... :)
"Nechceš jít na chvíli ven?" lepší než skládat tu rubikovku, stejně nevim jak na to!
"Jo jasně!" zvedla sem se a šla sem k zradlu abych si trochu upravila oči. Vym že teď už jeho mamce neuniknu, takže ať na mě neni moc vidět že sem brečela.
"Ty se budeš převlíkat?" nevěřicně sem se na něj otočila..
"Nepudu přece jak sedlák!" řek jak kdyby to bylo něco absolutně pochopitelnýho..
"Aha.. tak to jo. Tak já du zatim za Tomem!" otočila sem se na patě a vyšla do vedlejšího pokoje.

"Hee co dělá tvoje kytara u Billa?" přišla sem k němu zezadu.. chudák se asi dost lek.
"Moje kytara?" nechápal..
"Jo.. no to máš fuk. Co děláš?" koukla sem mu přes rameno. Zas kreslil nějaký gráfka..
"Nechceš mi nakreslit Lenny?" udělala sem na něj psí očka..
"Jo, pro tebe všechno!" usmál se..
"Nechceš jít s námi ven?"
"No to fakt ne.. potom budu mít z vás ještě komplexi to určitě. Jenom běžte sami.. " zakřenil se..
"Jaký komplexi prosimtě?" plácla sem o do ramene..
"Že já na trvalí vztahy nejsem a vám to spolu tááák hroozně sluší!" zakřenil se..
"Ha ha ha.. takže nejdeš?" znova sem na něj udělala smutný očička.
"Ne-e.. ale jindy třeba!"
"Tako jo beru tě za slovo.. zatim čusí" vlepila sem mu pusu na tvář (tak sme se zdravili už dávno předtim než se začla chodit s Billem)

Sešla sem schody do chodby, kde už na mě čekal Bill. Krásňoučce se na mě usmál. Ze schodů se mu skočila kolem krku a taky sem se na něj usmála.
Dlouho se mi kukal do očí jako kdyby on byl výherce v loterii kterej mě vyhrál a ne naopak. Nikdy sem teda nepřemejšlela nad tim jestli je možný někoho milovat víc než já Billa. Takže ani on mě.. i když řiká že jo. Dost často se spolu tak hádáme :P
Potom sem si stoupla co nejvejš na špičky a přisála svoje rty na jeho. Kdyby to bylo jenom na mě většinu času bych strávila líbáním Billa! Áááách.. je dokonalééj. Hlavně když ho můžu mít tak u sebe, jemně se na sebe tisknout a líbat e.. já z něj jednou fakt zešíílim.. ! xD
"Hey mládeži nezapomínejte že tu nejste sami!" ozval se něčí hlas, dněkaď z dálky. Bill na to moc nereagoval, tak sem ho od sebe jemně odtrhla a koukla se za něj na jejich mamku..
"Dobrý den!" usmála sem se..
"Ahoj Lenny. Taky bys ho mohla trochu klidnit" zasmála se Billova mamka. Bill se na ní jenom zašklebil a pořád dělal jako kdyby tam vůbec nebyla.
"Pardon, asi to je moje chyba" začervenala sem se..
"Nemusíš se omlouvat! Máma je jenom zase vlezlá" předpokládám že ta druhá věta už nebyla ani tak moc pro mě, protože při ní Bill propalovat očima mámu, která se andílkovsky zakřenila a šla někam pryč.. xD
"Asi by sme měli.." nedopověděla sem, Bill si mě zas přitáh a pokračoval v tom v čem tak nerad skončil.. Ááá chudáček xD.. chvíli mu tu jeho neudrženost toleruju, ale pak se odtrhnu a omluvně se usměju.
"No jo tak dem" řekne otráveně, chytnem se za ruku a dem..
Cestou se snažim mluvit o všem možnym jenom aby sem nemusela začít o tom rozvodu. Ale on se mě na to stejně zeptá. A já mu to řeknu.. všechno, protože chci aby to věděl, ale nechci o tom mluvit TEĎ. Nějakej čas to přece počká nee?
 
 

Reklama
Reklama