Ochránim tě, beruško

Ochránim tě, beruško 1.díl

20. března 2011 v 22:19 | Verýs
Náš příběh začíná 28.února 2010. Rok 2010, je jako každý Nový rok, pro mnohé novou nadějí, novou jiskřičkou. Holky doufají, že potkají svého vysněného prince. Kluci doufají, že si konečně ušetří peníze a koupí si motorku svých snů. Takle by měl samozžejmě každý nějaký ten sen.. ale co to je sen? Je to něco co se nám zdá v noci.. něco v co věříme jako v nadpřirozenou sílu.?! Ale takle to přece nechodí!! Tohle naše hlavní hrdinka.. Simona, moc dobře věděla. Sny se jí nezdály od doby co jí umřela máma a ona musela žít s tátou a svím o 3 roky staršim bratrem Patrikem. A, že by měla nějaký svůj osobní sen, ve který věřila a doufala, že se to jednou vyplní!? Taky neměla.. byla až přílišná pesimistka. Optimismus se u ní objevil ve vzácných chvílích rozdávání písemek, kdy ona potřebovala dobrou známku a modlila se, aby neměla hůř jak za 3. To pevně věřila a doufala v to, že NĚCO existuje a pomůže jí to. Ale že by osud? Nee, neni už přece malá holka. Moc dobře ví, že každý je svého štěstí strůjcem. Ale teda co, to je v co věří a nedokážeto popsat!?
Sama si často pobrukovala pro sebe, nešlo o samomluvu ani první příznaky šílenství. Spíš o úzkost, samotu a uzavřenost, která se u ní projevovala, vždy, když byla sama a vzpomínala na krásné chvíle strávený s její maminkou. Simona byla chytrá holka.. ve škole by mohla mít samé jedničky, kdyby se nehádala s učitelama a nebyla líná se na něco rychle učit. Uznávala učení na velký písemky, ale nic víc pro ní neexistovalo. Když si udělala úkol, bylo to co říct. Taky to byla holka velmi hezká, přátelská, milá ke všem kolem sebe.. svoje deprese si řešila úsměvy. Bylo jenom pár lidí, který poznali, že nejde o opravdovej úsměv, ale úsměv volající o pomoc. Ve škole nikoho takového neměla. Pár kamarádů, pár kamarádek a hlavně hodně nepřátel.. Simona nikdy nechápala, že si všichni udělaj obrázek, ještě dřív než někoho poznaj. Taková ona nikdy nebyla., bavila se se školními outsidery, i když ona měla na to se vídat se školní špičkou. I kdyby chtěla to změnit, nenávist proti ní poslední dobou akorát rostla. Jak to? Způsobeno jednim člověkem.. pro Simonu tak moc důležitym člověkem, že přehlížela cokoliv co něm kdo řiká a nechala na sebe "plivat". Bylo jí to jedno. Byla to její jediná opora.. opravdu jediná. Se svým bratrem Patrikem, někdy vycházela, někdy ne. Střídalo se to. Táta je často v práci a stejně by si s ní nikdy nepovídal o tom co jí tíží. Zato tátova přítelkyně, by se se Simonou ráda spřátelila více, ale Simoně vyhovovala slabá konverzace a u jídla a občasná rada u domácích úkolů. Neměla za potřebí se nějak více seznamovat s tou pro ní stále cizí ženou. Stejně tak i s její dcerou.. Candy. Candy je o pár let starší než naše Simona, ale přitom by se kdokoliv shodnul, že Simona je se svojí drobounkou postavičkou a jemnými rysy v obličeji krásnější než Candy. Candy je podle všeho moc SEXY, má úspěchy u kluků a často se s nimi ráda ukazuje. Simona je jemná, roztomilá taková ta hodná, i když taky dokáže pořádně vytáhnout drápky, když je potřeba!
______________________________

Jako každý nedělní ráno, je Simona sama doma s bratrem a nevlastní sestrou. Samozřejmě vstávala jako první. Sice jsme už zmínila, že sny od jisté chvíle nemá, ale zlé sny ano. Vstávla už v půl 9. Dneska toho musí moc stihnout. Šla se nasnídat do kuchyně. Vzala si prášek na bolesti hlavy. Vyběhla po schodech nahoru a zasedla za počítač. Pustila si písničky na svojí Nokii 5530, kterou dostala k nedavným Vánocům od táty. Kesha, La Roux a Lady GaGa jsou na její ranní demenci nejlepší probuzení. Pustila to sice jenom na volume 17/30, ale stejně měla pocit, že to moc řve a každou chvíli jí přijde někdo ze sourozenců vynadat!
No co to je?.. pomyslela si, když nahlídla z okna. Chumelilo. Sněhová kalamita, byla minulý týden.. skoro se nedostala do školy. Tyhle týdny už měly být klidnější.. Zakroutila si pro sebe hlavou a zapla si Facebook. Nic nového..
Kechy: copak tu děláš tak brzo? ... fb-chat.
Nemůžu spát a nudila jsem se. odepsala mu Simona. Začala si prohlížet fotky svých kamarádů, který si víkend samozřejmě užili lépe než ona, která musela sedět doma. Tedy kromě soboty, to jí táta donutil jet do města(Hamburku) s Candy, aby si koupila něco nového na sebe. Protestovala.., má hodně oblečení, neni žádná barbie. Ale podle všech je 5 džínů moc málo. Tak si nuceně koupila kalhoty, které se jí ani moc nelíbily a zřejmě je ani nikdy nebude nosit, ale něco přivést musela a Candy si je jednou od ní stejně ukradne.
Kechy: nechceš jít ven? Sněží. To je super:)...
Ani ne, nenávidim sních. Radši se zachumlám do deky a budu koukat na filmy:)
... tahle představa se jí začala více než líbit. Tak se potichu vkradla do Patrikova pokoje, pučila si nějaký DvD (RRRrrr, Avatar a Tohle je Sparta). Zase se vrátila do svého pokoje. Zachumlala se do své nejoblíbenější a nejteplejší deky a na DvD přehrávači si pustila nejdřív Avatar. Je to zatím jenom v kinech, snad všichni na tom byli, ale ona to ještě neviděla. Asi v půlce filmu dostala chuť na kafe, který normálně nepije, ale chuť je chuť. Zvedla se a šla si uvařit kafe. Cestou se potkala s Candy.
"Ahoj" zněl jejich geniální pozdrav. Každá si všímala svého. Jak nejrychleji to šlo vyrazila Simona zpátky do pokoje. Koukla rychle na mobil na stole a... áá SmS:). Položila hrnek s kafem na noční stolek a zase se zachumlala do deky. Když byla konečně zachumlaná a všude jí zase bylo příjemně teplo, otevřela SmS..
Ahoj, vym, že už nespíš. Spíš doufám, kdybych tě vzbudil, hluboce se dopředu omlouvám;) Jsem zase na pár dní v Hamburku. Můžu přijít dyštak?- Bill

Srdce jí poskočilo o několik pater výše. Zase uvidí Billa. Svého Billa. Vlastně ne svého Billa, ale v jistym slova smyslu to vlastně její Bill je. Její a ještě půlky zeměkoule. Pozdechla si a začala naťukávat odpověď na dotykovym displeji.
Samozřejmě, že můžeš přijít. Dokonce MUSÍŠ! :D Chci tě vidět. Stav se:):*

Zase odložila mobila na stolek. Usrkla si kafe.. fujh horký.. spálila si jazyk. Zasmála se nad svojí blbostí a šla radši zase koukat na televizi.

Vybroval jí mobil na stolu. Pomyslela si, že se musí už změnit melodii na SmS. I když na co. SmS dostává tak málo, že to může nechat na později.
Super. Tak za hoďku jsem u Vás:)
 
 

Reklama