S klukama je hold trápení

S klukama je hold trápení - 18.díl

15. května 2011 v 16:18 | Verýs
Ráno jsem byl vzhůru, už hrozně brzy. Ovšem pořád jsem byl nerozhodný v tom, jestli dneska do nemocnice pojedeme. Kdyby jsme ještě jeden den počkali, třeba by jsme se dočkali už jenom dobrých zpráv...
"Já tě fakt asi kopnu do zadku, aby jsi se probral" nadává Tom. Nic jsem neřekl, ale on pozná o čem přemýšlim.
"Co bylo poslední co ti Kim po telefonu řekla? Hm?"
"Že mě miluje.."
"Vidíš? Ty jí taky. Takže se ihned seberem a jedeme tam"
Jak řekl.. jeli jsme!

V nemocnici jsme počkali, až skončí vizita, přeci jen jsme tam byli dřív než jsou návštěvní hodiny. Na chodbě jsem si odchytl toho doktora ze včera. S menšim úsměvem mi oznamil, že oba jsou na tom lépe a za Kim už budeme moc jít. jen co jí dodělají nějakou kontrolu.
"A můžeme za dítětem?" usmál jsem se. Na jednu stranu je trochu hloupý řikat pořád dítě, prcek a tak. ale pohádat se s Kim o jménu můžu někdy potom.
"Samozřejmě. Je to támhle" ukáže na velké dveře.
"Díky" otočíme se a jdeme tam.
Sestra nám tam dá nějaký směšný obleky a zavede nás ke správnému inkubátoru.
"Koukej, jak je mrňavej" řekne Tom hromeně.
Ten prcek co tam tak nevině leží a kouká na mě je dokonalej!!
"Myslí, že ví kdo jsme?" usměje se Tom a zamává mu.
"Určitě to ví" usměju se.
"Omlouvám se, že rušim, ale mohl by jste vyplnit jméno a přímení prosím?" přijde sestra s formulářem
"Já.. musim se domluvit s přítelkyní na jménu.. i přímení" nevinně se pousměji.
Sestřička zase odejde.
"Víš co,, myslim, že by jsi měl teď jít za Kim a já tu babyo zatim pohlídám"
"Tome.."
"Neboj. Jenom mu řeknu ty nejzákladnější strejčovský pravidla. máme před sebou dlouho cestu, tak už by se měl začít učit" zasměje se.
"Je mu půl dne, tak ho nevystraš prasečinkama" pohrozím mu.
"Odkryl jsi moji pravou identitu. Je to v háji" zasměje se, když odcházím.

"Bille!" rozzáří se Kim. Poznám její rudý oči a to jak bezradně tady leží.
"Zvládla jsi to" zašeptám s menším úsměvem a políbim jí.
"Je mi mizerně.." řekne frustrovaně. Sednu si na kraj postele.
"..doktor mi řekl, že mam zlomený žebro a museli udělat císařský řez. Takže budu muset ještě týden ležet, než budu schopná sama vstát a jít se na něj podívat" smutně sklopí oči dolu.
"Nějak to udělat půjde. Nnechají tě přece čekat týden, aby jsi viděla vlastní dítě" zakroutím hlavou. Když to řeknu vzpomenu si na toho dokonalýho drobka a usměju se.
Kim mě chvíli pozoruje a potom se jí rozzáří oči.
"Ty jsi ho viděl viď žeo!"
"Předtim než jsem šel za tebou mě k němu pustili" usměju se.
"Řekni mi, jaký je.. má tvoje oči? doufám, že jo. A je nejkrásnější ze všech miminek tady určitě!" usměje se hrdě
"Je dokonalej. Je tak malinkej, že jsem ale nedokázal poznat co má po kom. Oči má po mě hnědý a po tobě velký" usměju se.
"Achjo. kdyby si nevynutil přijít na tenhle svět o měsíc dřív nemusel by teď být miláček zavřenej v nějakym inkubátoru"
"Myslim, že je nejšťastnější dítě"
"Bude nejšťastnější, až pozná svojí mámu" zasměje se Kim.

S klukama je hold trápení - 17.díl

9. května 2011 v 7:23 | Verýs
-BILL

Přijede do prázdné podzemní garáže Hamburské nemocnice. Vyběhneme směrem ke dveřím. Podle směrovaček najdeme správný směr, kam jít. Porodnice.
Na to, že je půl 1 ráno je tu docela šramot.
"Bille počkej" zavolá za mnou Tom a na něco se zeptá sestry. Chvíli s ní o něčem mluví a potom přijde ke mě.
"Zrovna jí operují. sál 2" přijde ke mě.
"Operují?" nechápavě po něm opakuji.
"Nejsem z rodiny nemohla mi nic víc říct." pokrčí rameny a společně najdeme ten sál.
Tom si sedne na lavičku a já chodím pořád dokola.
"Bille uklidni se. Nic se jim nestane neboj" snaží se mi Tom zvednout náladu.
Po 15 minut odtamtud vyjde sestra.
"Prosimvás co se tam děje?" zastavim jí.
"Počkejte si na doktora Dorgana" řekne mi a rychle odběhne pryč.
ani ne za dalších 15 minut odtud vyjde vysoký doktor. Netváří se zrovna potěšeně.
"vy jste doktor Dorgan?" zeptám se ho.
"ano. dobrý den" podá si semnou ruku.
"Já jsem otec. prosim vás co se tam děje? A proč rodila tak předčasně?"
"Tak nejdřív vám musim říct, že bohužel nic neni vyhrané. Dítě i matka žijí, což by pro vám mohlo být momentálně trochu uspokojující. Ovšem je tu až moc komplikací a zdravotní stav obou není uplně růžový" smutně se zamračí.
"Jaké komplikace?" zamračim se.
"Vaše.. přítelkyně !? dostala stahy o měsíc dříve než měla rodit že?, ovšem začala ještě před příjezdem do nemocnice krvácet. záchranáři měli jen málo času a vzhledem k tomu, že omdlela a vlastně doteď je mimo vnímavost dost se to zkomplikovalo už jenom tím. Další komplikace byl císařský řez, přiněm jsme zjistili, že má zlomené jedno žebro, pravděpodobně na něco spadla, když omdlela nebo jí ho zlomilo dítě, také to neni žádná novinka."
Přikreju si rukou pusu.
"A co dítě?" ozve se zamnou Tom. Nevšiml jsem si, že celou dobu stál zamnou.
"Dítě snad bude v pořádku. Ale zase je tam tolik komplikací. Mělo omotanou pupeční šňůru kolem krku, pravděpodobně kvůli tomu začal předčasný porod. děti co se narodí o měsíc dříve už samozřejmě mají tak 70% šance na přežití, ovšem záleží na tom, jak se mu teď budou dál vyvíjet plíce, srdce, mozek, proto teď bude nějaký čas v inkubátoru"
To snad neni pravda.
"Tak.. děkujeme" řekne potichu Tom. Doktor se na nás podívá a odejde.
Sednu si na lavičku a dám si obličej do dlaní.
"Takže se posralo co se mohlo" řeknu si pro sebe.
"Bille. Bude to v pohodě. Uvidíš,, Kim má silnej kořínek a všechno to zvládne a prcka už brzo budeš mít doma"
"Co všechno musela.. prožít za tu chvíli.. muselo toho na ní být tolik a já jsem nebyl u ní. Slíbil jsem jí, že u toho budu" šeptám zklamaně.
"Slyšel jsi toho doktora. Kim omdlela, i kdyby jsi u ní byl nevnímala by to" zakroutí Tom hlavou.
"Třeba by se to vůbec nestalo, kdyby jsme byli doma"
"Tim by jsi nic nevlivnil."
"Byl bych s ní. Nebyla by sama na všechnu tu bolest"
"Už toho nech. Timhle Kim ani prckovi nepomůžeš. Přijdeme sem zítra, to už nám toho řeknou víc a snad i lepší zprávy"

S klukama je hold trápení - 16.díl

8. května 2011 v 23:02 | Verýs
"Bille?" vejdu do ložnice.
Sedí u okna a kouká ven.
Sednu si na postel a nějakou chvíli mlčím.
"Myslel jsem, že s Tomem budu bydlet celý život. Jako kluci jsme si to slíbili." zakroutí po chvíli hlavou.
"Bille.. on to myslí dobře" snažim se něco říct, ale přeruší mě, když se zvedne a sedne si vedle mě.
"Já vim, jak to myslí.. jenom prostě.. nečekal jsem to. vim, že to je logický. nemohl by tu být on se svýma občasnýma holkama a my s dítětem. bylo by to šílené. jenom jsem si to prostě nedokázal představit." zakroutí hlavou.
Zvednu ruku a pohladim ho po tváři. Bill se usměje a políbí mě.
"Nebude ti vadit, kdybych teď na chvíli odešel?" zeptá se mě.
"Když řekneš prckovi, aby mě přestal zlobit, tak klidně" pousměju se.
"Tak hele škvrně. nebudeš maminku kopat, aby se mohla pořádně vyspat. okey?" pohladí mi bříško. Poté se narovná a věnuje mi další polibek.
"Už to chci mít zasebou" zaúpim, když mě zase kopne.
"Už ani ne měsíc" pousměje se Bill.
Natáhnu se na postel a Bill potichu odejde. Nemusel mi ani řikat, aby mi došlo, že šel určitě s Tomem. Myslim, že potřebují čas jenom pro sebe stejně tak já. Díky tomu, že mě kopání malých nožiček vzbudilo už někdy v 6 ráno, od té doby jsem už neusla a ani si pořádně neodpočinula, celý den mi je zle a mrňous mě kope snad nejhůř za celou dobu si jdu lehnout už teď v půl 6.
Beztak jsem hned neusla..

Probudila mě tupá bolest. Sednu si na posteli a zjistím, že jsem doma sama.
"To snad ne.." zakňourám a hladim bříško.
"Prcku, když jsem řikala, že to chci mít zasebou nemyslela jsem ještě teď v noci" snažim se uklidnit prcka.. teda sebe.
Další ostrá křeč mi projela tělem a já se slabim křikem šmátla po telefonu.
"Bille? Kde jste?" zaúpim do telefonu.
"Jsem s Tomem. Co se děje?" zní znepokojeně.
"Já.. asi ..asi se chce malýmu už ven" skoro zakřičím, protože mi projde tělem další křeč a bolest.
"Cože? Teď? Tak vydrž. My hned jedeme domu. vydržíš to?"
"Myslim že ne." rozbrečim se bolestí.
"Tak zavolej záchranku" přijedou pro tebe do 5 minut a my s tomem hned pojedem do nemocnice!"
"Dobře." snažim si setřít slzy, ale tečou mi další a další. stejně jako bolest se stupňuje a už ani neutichá. To přeci neni normální ne!?
"Lásko neboj. budu tam s tebou!" řekne Bill pevnym hlasem.
"Dobře. já miluju tě"
"Já tebe taky"
Ukončím ten hovor a zavolám si záchranku.
Operátorce řeknu svojí adresu a potom s ní musim udržovat hovor dokud nepřijede záchranka.
"Slečno mluvte semnou!" řekne mi operátorka.
"Já.. krvácim" zašeptám.
To bylo poslední co si pamatuji.

S klukama je hold trápení - 15.díl

8. května 2011 v 16:02 | Verýs
"Ahoj" přijde jednoho dne Tom domu.
My s Billem zrovna z gauče sledujeme film.
"Čau" odpovíme nepřímně, jak jsme do něj zařaný.
"Lidi. musim vám něco říct" sedne si Tom do křesla. Bill sáhne po ovladači a ten film pozastaví.
"Co se děje?" zeptám se. Je mi nějaký podezřejlí, že je takovej zamlklej.
"Já.. přemýšlel jsem o tom, jak tady teď žijeme a rozhodl jsem se, že jeden pokoj navíc by vám neuškodil" slabě se pousměje.
"Cože? Tome nedělej blbosti. Víš, že pokoj pro dítě máme.." snažim se. Bill s Tomem na sebe koukají.
"Já vim, ale myslel jsem do budoucna. Jsme tu docela nahňácaný." pokrčí rameny
"Je to velkej byt. V pohodě se sem všichni vejdeme" zakroutím hlavou.
"Já se ale už rozhodl, když jsem si všiml, že ten byt naproti je volný. Budu tak pořád naproti vám, ale budem mít každý svoje soukromí.. vy pro svojí budoucí rodinu a já pro sebe" usměje se. V tu chvíli se Bill zvedne a s prásknutim dveří se zavře v ložnici.
"Nedělej to. víš nejlíp, jak si to Bill bere" řeknu smutně.
"Copak bys chtěla, abych dosmrti s váma bydlel?" zamračí se.
"Tome. mam tě ráda." zakroutím hlavou
"Zlato vem si to takle.. za měsíc budeš mít s Billem mimčo. Už takle budete oba dost ve stresu a co teprv, kdyby se vám tu pletl nechtěný strejda?!" zasměje se.
"Tome. Ty ale do tý rodiny prostě patříš. Patříš k Billovi to už vím dlouho.. nemůžeš prostě jen tak odejít, i když jenom naproti!"
"Bill se uklidní. On si to uvědomuje už delší dobu, jenom o tom nemluví víš"
"Jakto víš...?" tom si zaťuká na spánek. Aha, ta jejich intuice.
"Takle ale přijdeš o noční buzení a všechno takový" pousměju se.
"Myslim, že mi nebude vadit, když budu v noci spát celou noc. A až toho budete mít vy dva plný kecky. Můžu si toho prcka vždycky pučit"
"Viď prcku, že chceš, aby se strejda Tom odstěhoval a nechal mamku s taťkou" položí mi ruce na břicho a mluví k němu.
"Potřebovala bych, aby mu zase Bill domluvil a ten malej fotbalista přestal kopat" zasměju se.
"Chceš říct, že mě neposlouchá? To je nefér.. celkově k němu mluvim nejvíc" zamračí se a poté hned usměje.
"To máš ještě dobrý, ty seš jenom strejda. ale mě taky neposlouchá a to je horší bych řekla" zasměju se.
"tak to bude jasnej papánek" zasměje se Tom.
"Jestli ti to nebude vadit, tak půjdu teĎ za Billem. a taky si lehnout" pousměju se.
"Jen běžte"

S klukama je hold trápení 14.díl

23. září 2010 v 21:08 | Verýs
PO 4 MĚSÍCÍCH

"Bille, Bille.. no tak sakra BILLE!!" křičí na celej barák Kim. Vylezu z ložnice s Tomem v patách.
"Co se děje?" zeptáme se nastejno.
"Jenom mam radost proč?" zazáří svým úsměvem.
Tom se zasměje a skočí na pohovku.
"Hádám, že u doktorky to bylo dobrý" usměju se a obejmu jí kolem pasu. Je v 5 měsíci a docela jí už narostlo břicho.. trochu to komplikuje naše objímání :D
"Nakonec jsem povolila.. vim co to bude" usměje se naprosto šťastně.
"Hádám, že by to neměl být mimozemšťan.." ozve se z gauče Tom.
"Ale já myslela pohlaví" udělá obličej na Toma a vrátí se zpět ke mě.
"Řekni mi to" usmívám se.
Usměje se ještě víc a zakroutí hlavou, že ne.
"To myslíš vážně?" zamračim se.
"Řekni mi to.." ozve se z gauče Tom se šibalskym úsměvem.
Kim se nahne. Šeptá mu do ucha, potom se smějí a Tom jí objímá.
"To je úžasný. Bill bude rád" směje se Tom.
"Fajn.." otočim se a jdu do ložnice. Natáhnu se na postel..
"Bille.. nedělej, že se tě to tak dotklo" přijde do pokoje Kim. Nevšímám si jí.
"Miláčku.." nahodí nevinnej tón a leze ke mě.
"Chováš se jak malí dítě" pousměju se a otevřu oči.
"Víš.. jenom mam opravdovou radost, kterou mi teď kazíš"
"Já?"
"Jo ty!" smějeme se.
"A proč teta Tomovi řekneš co MY budeme mít?"
"Víš co by teď bylo hnusný?" usmívala se podezřele. Zvedl jsem obočí.
"Říct jestli jsi si opravdu jistej,že je TVOJE" rozesmála se. Dneska má fakt nějakou rejpavou náladu.
"Okey.." kývl jsem, že nebudu komentovat.. ještě by jsme se pohádali.
"Tak jo.. koukej. Jestli to z toho nepoznáš, dám ti nápovědu" podá mi malou fotku z utrazvuku.
Ušklíbnu se.
"Já ani nepoznám co je hlava.. jak mám poznat jestli to je holka nebo kluk" zvednu obočí.
"AHA.. no, tohle je hlavička.. tady má nožičky a tohle.." jezdí prstem po fotečce. Snažim se to vnímat, ale pořád mam problém se v tom zorientovat.
"Co je tohle?" zeptám se, když pořád vyčkává.
"To je něco co tam holky nemaj." chvíli přemýšlim jak to myslela a potom vykulim oči.
"Je to kluk" usmívám se v závrati nepopsatelný radosti. Vim, chtěl jsem holku, ale kluk.. to je taky super. Budu mít syna. Wow.
"Jo je" kývne Kim a skočí mi kolem krku. Opatrně jí k sobě přitáhnu.
"A podle všeho je i zdravej a má se dobře"
"Bodejď by se neměl u tebe dobře" zasměju se.
"No.. bodejď. Už teď mi pomalu láme žebra, tak co by se neměl dobře" zasměje se i Kim a dá si ruce na břicho.
"Dyť řikaj, že to je normální" 
"Ale jo je. Tak v 8 měsíci víš.. ne v 5" znovu se zasměje a lehne si. Napodobim jí, ale lehnu si na bok a volnou rukou jí slabě hladim přes břicho. 
"Bille?" promluví po chvíli co měla zavřený oči. Už jsem si začínal myslet, že usnula..
"Hmm?" zvednu pohled k jejímu obličeji.
"Nebudeš chtít, aby se jmenoval Bill viď, že ne" zasměje se.
"Ne.." taky se rozesměju.
"Uff, víš, že mi to přijde úchylný, aby se táta i syn jmenovali stejně." 
"Mě taky." kývnu a zasměju se..
Vezmu jí do náruče a pořádně dlouho se líbáme a líbáme a užíváme jeden druhýho.

s klukama je hold trápení 13.díl

12. srpna 2010 v 10:08 | Verýs
Ležíme s Billem na gauči. On opřený zády a já mezi jeho nohama opírající se o jeho hruď. Tom sedí v křesle. Jí popcorn a hlasitě si stěžuje na nekvalitu filmu, který on sám vybral. Začínám u toho už pomalu klimbat. Poslední dny jsem vůbec nic nedělala a stejně se cítím zatraceně unavená.
"Kim?" zeptá se potichu Bill a nahlíží na mě.
"Hmm?" snažim se nechat svoje oči otevřený, ale je to až moc těžký.
"Pojď spát" usměv v Billově hlase, když se za mnou zvedá a pomáhá mi na nohy.
"Dobrou Tome" řeknu polomrtvě. Naplno se opřu o Billa a nechám se jím poslepu dovézd do pokoje.
Cejtim, když se blížíme k posteli. Nechám působit zemskou gravitaci, abych spadla do mekkých polštářů a peřin.
"Zlato, nemůžeš spát v oblečení" zasměje se potichu Bill.
"Ale jo můžu" pousměju se. Stále se zavřenýma očima kopnu do peřiny po sebou, aby se shrnula a já ji mohla přehodit přes sebe. Zdálo se to, ale jako moc silná akce a můj rozespalej podbřišek na to reagoval silnym píchnutim.
"uH.." vydechnu. Rázem sedím a držím si rukou břicho.
"Co je? Co se děje?" přiskočí na postel Bill.
Zakroutím slabě hlavou a pousměju se.
"Už nic. Jenom moc akce." přiznám a pousměji se.
"Je vše v pořádku? Jsi si jistá, že to je normální?" v očích mu blískne starost.
"Vše je v nejvyšším pořádku. Neboj se.." pohladim ho po tváři. Kývne na souhlas, i když vrázka z jeho čela namizí. Rozhodnu se to neřešit. Převléknu se do velkého trika a lehnu si k Billovi.
"Proč ho pořád nosíš?" zašeptá. Myslela jsem, že už spí.
"Co nosim?" nechápu.
"Tomovo triko" zasměje se a otevře oči.
"Já nevim je velký a dobře se v něm spí.. budu ho moct nosit až budu velká jak almara!" 
"Nemyslim si ,že to přijde"rozesměje se.
"Myslim, že jo.. viděl jsi ségru, když byla těhotná.. vypadala jak Golem!"
"Ty a tvoje sestra jsme v zásadě někdo uplně jinej"
"Stejně se nevyhnu tomu, že ztlousnu" zasměju se.
"Ok, jdem spát?"
Usměju se a kývnu. Dáme si pusu a já spokojeně zavřu oči..
Jdem spát.

S klukama je hold trápení 12.díl

27. června 2010 v 18:33 | Verýs
Jsem už 3 den u ségry. Musim říct, že ségra si fakt užívá, že mě může v tom všem kolem těhotenství poučovat a tak. Navíc se mi doopravdy začíná líbit představa, že budu mít dítě a s Billem. Dá se říct s mim jedinym klukem za celej můj život, protože ty školní lásečky se nedá nazvat velkou láskou. On je jediný kluk, kterýho kdy jsem milovala a milujU.
Zpátky do reality. Dneska nebo zítra konečně přiletí kluci. Nevim přesně kdy, protože přiletí v noci.
"Kim jsi moc mimo.." zamával mi Dan rukou před očima.
"Ne, ne nejsem. Jenom jsem se zamyslela" zasmála jsem se a vrátila se myšlenkama zpátky do jejich obýváku.
"Ani jsem nevěděla, že umíš myslet" podotkla trpce ségra.
"Nech si toho .." vyplázla jsem na ní jazyk.
"Hey, nech ty mě" provokovala dál a kopla mě do nohy.
"Začala sis ty kopyto!" oplatila jsem jí kopanec.
"Nechovejte se jak malý holky" zasmál se Dan.
"Ok.. slyšelas manžela? Máš přestat" škádlila jsem ségru.
Z vedlejší místnosti se ozval pláč. Takže se ségra musela zvednout a jít k Daniell.
"Pustíme njakej film?" zeptal se mě Dan a hnal se k televizi.
"Jak chceš" pokrčila jsem rameny a lehla si na gauč. Zavřela jsem na chvíli oči a dala si ruku na břicho.
Slyšela jsem jak Dan štrachal ve skříni, jak ségra utěšovala vedle v pokoji Dani, aby byla hodná a ještě spala, bay jsme měli klid a poddala jsem se týhle chvíli.
Proto jsem málem dostala infakt, když mi na stole začal zvonit mobil.
"Doprdele!" zaklela jsem a natáhla se pro něj.

"Halo?"
>No, ahoj<
"Bille?"
>Joo<
"Ty mi voláš?" udivila jsem se.
>pročby ne?<
"Já nevim.. třeba proto, že je to ze zahraničí drahý?"
>No, i kdyby.. ale my jsme už v Německu<
"Už jste doma?" poskočila jsem skoro radostí.
>Ne, uplně. Ale do hodiny určitě už budem<
"Aa.. no huráá.. tak já jedu hned domu"
>Dobře, už se na tebe strašně těšim<
"JÁ taky."
>Tak zatim<
"Ok, ok.. pa"

Zandala jsem mobila do kapsy u kalhot. Cejtila jsem na sobě pohledy, tak sjem zvedla hlavu.
"Hádám, že přijel Bill" zasmála se.
"Jo" usmála jsem se šťastně.
"Tak jedeš?"
"No asi jo.." kývnu a zvednu se.
"Tak ahoj" dáme si se ségrou pusu na rozloučenou.
S Danem se rozloučíme a konečně můžu jet domu. Teda nejde mi o to, že jedu domu, ale, že jedu za Billem domu.To už je něco jiného =D
Celou cestu jsem měla menší problémy věnovat se řízení, proto jsem si více než hodně oddychla, že jsem cestu přežila.
Před našim činžákem zrovna probíhalo stěhování.. teda přesněji: Bill s Tomem vyndavali svoje kufry. No, takže něco jako stěhování. Když jsem se k nim blížila první si mě všiml Tom, ale naštěstí Billovi nic neřekl. Ten byl ke mě zády a tak jsem dostala jedinečně nápad mu skočit na záda.
"Ježiš! Co to..." leknul se a málem jsme oba spadli na zem.
"Ahoj" zaculila jsem se a skočila na zem, abych ho mohla obejmout zepředu.
"Hey. Co to bylo?" smál se.
"Pekapeníí" vycenila jsem zuby v american smile.
"A myslíš na to, že... ehm.." odkašlala si, když si uvědomil přítomnost pár dalších lidí, kteří nebyli tak daleko, aby nás nemohli slyšet.
"Myslíš, že na to se dá zapoměnou?" zasměju se.
"No nevim.." pokrčil rameny.
S úsměvem jsem zakroutila hlavou a přitáhla si ho rukou za krkem blíž, abych ho mohla políbil.

"Lidii, pojďte dovnitř" zahulákal vedle nás Tom.
Zakroutila jsem se smíchem hlavou a pustila se Billa.
Zachytila jsem postraní pohled, který patřil Davidovi. Podivně si mě prohlížel..
"Pudem?" zeptala jsem se potichu Billa a pevně se ho chytla za ruku.
"Jo jo.." kývl a dal mi pusu na tvář.
Vyšli jsme schody nahoru k nám do bytu, kde už se Tom válel na gauči a jejich kufry byly nastěhovány v chodbě.
"Bille?" zeptala jsem se potichu, když si začal stěhovat svůj kufr do ložnice.
"Ano?" zvedl hlavu a podíval se na mě. Přestala jsem si kousat nehet..
"Proč na mě David tak koukal? On už to snad ví?" zeptala jsem se trochu s obavama.
"Ne, nic neví.. dokonce se nenašel ani čas, abych mu řekl, že potřebuju změnit nás rozvrh.. ale.. řeknu mu to za týden až se zase sejdeme" pokrčil rameny.
"A proč tak blbě koukal teda?.." zastavila jsem se ve dveřích ložnice. Billův pohled sjel na moje břicho..
"Vždyť ještě nic neni vidět" nechápala jsem.
"Už se tim netrap.." přišel Bill ke mě a objal mě.
"Navíc.." odtáhl se trochu ode mě, aby mi viděl do očí a kouzelně se usmál.
"...sám bych měl prozkoumat jak jsi mi za ty 4 dny vyrostla" zasmál se a táhl mě k posteli.
"Bille. JÁ nerostu.. roste ten malej" zasměju se taky.
Bill se zasekne a s přimhouřenýma očima se na mě podívá.
"Jak víš, že to bude kluk?"
Rozesmála jsem se.
"Nevim.. asi bych víc chtěla kluka" pokrčila jsem s úsměvem rameny a sedla si na postel.
"Já bych chtěl víc holku" zakňoural roztomile a sedl si ke mě.
"Není to většinou naopak? Že muži chtěji syna a ženy chtěji dceru?" rozesmála jsem se.
"Jo to asi jo.... nicméně.. nezdržuj, chtěl jsem zjistit jak vyrostla" zasmál se.
Položil mě na postel a sedl si obkročmo na mě. Hned na to mi vyhrnul tričko.
"Hmmm." nakrčil čelo.
"Copak se vám nezdá?" zasmála jsem se.
"Jsi nějak moc stejná" vypadlo z něj. Začala jsem se smát.
"To proto, že jsi mi neoplodnil břicho.. musíš trochu níž" smála jsem se dál. Bill zvedl jedno obočí a začal mi rozepínat džíny.
"Už jsem to našel" rozesmál se taky, když zpozoroval bouli na mém podbříšku.
"A joo, zas tak plochá nejsi"
"BILLE!" flákla jsem mu jednu.
"Hey! Víš jak jsem to myslel" zasměje se.
"Jak dlouho to je?" zvedne po chvíli hlavu.. po důkladném prozkoumání mého podbříšku.
"Cca měsíc" pokrčila jsem rameny.
"A za jak dlouho už to bude hodně vidět?" zvedl se ze mě a lehl si taky.
"No to nevim.. někdo to může poznat hned a někdo si může myslet, že tloustnu.."
"Hmm.." kývl na souhlas.
"Pročpak?" dala jsem mu vlasy pryč z oka.
"Jenom se tak zajímám.. hodně jsem přemýšlel.. napadá mě strašně moc otázek" pousmál se a vzal mojí ruku do svojí.
"Copak tě zajímá?" zeptala jsem se.
"Právě teď mě nejvíc zajímá, kdy se dá poznat jestli to bude holka nebo kluk"
"Hmm.. to taky nevim no.. ale přemýšlela jsem nad tim, že si to nenechám říct" usmála jsem se.
"Já to chi vědět" udělal Bill zvláštní obličej.
"Můžeš jít se mnou na prohlídku.. tam ti to doktorka řekne, ale musíš vydržet mi to neříct!"
"No to se radši taky nechám překvapit" řekne hned a usměje se.
"Copak ještě tě zajímá?" zeptám se ho s úsměvem.
"No..." trochu se zarazil a možná se mi to zdálo, ale trochu zčervenal.
"No... já jenom jsem tak přemýšlel.. nad tim... že..." začal vykoktávat nesrozumitelný věci.
"Bille vymáčkni se" pobídla jsem ho.
"Jenom tak jsem přemýšlel nad jménem" sklonil pohled.
"AHa.. no.. a co jsi vymyslel?" zeptala jsem se ho zaskočeně.
"Přišel jsem na to, že by jsme museli mít 50 dětí, aby jsme každý mohli pojmenovat jménem který se mi nejvíc líbí" zakřenil se a zvedl hlavu.
"50? .. panebože" zasmála jsem se.

S klukama je hold trápení 11.díl

7. května 2010 v 11:46 | Verýs
"Lásko jsou to jenom 4 dny!" uklidňovala jsem Billa. Omotala mu pevně ruce kolem krku a opřela svoje čelo o jeho.
"Prostě z toho nemam dobrý pocit. Nechci, aby jsi byla sama" smutně se na mě díval.
"Nebudu sama neboj. Akorát dneska. Zítra a pozítří budu u ségry."
"Víš jak jsem to myslel.. sama beze mě!"
"Ale no tak. Přežiju to neboj!" zasmála jsem se.
"Ale slib mi aspoň, že budeš pořádně jíst, spát a nebudeš dělat žádný blbosti!"
"Jsi jak nějaká mamina" zasmála jsem se mu.
"Slib mi to, prosím"
"Dobře, dobře slibuju" kývla jsem.
"Snad ty 4 dny utečou co nejrychleji!" naklonil se ke mě a políbil mě. Po dlouhé době jsem se cítila, že je mezi náma zase všechno v pohodě. Žádné napětí ani nic takového. Konečně!
"Huu. Nechci vás rušit, ale auto je už tu!" přilítnul Tom do obýváku jako velká voda.
"Hmm hned!" zamumlal Bill a dál jsme se líbali.
"Hey.. no tak!.. chceš, aby nám uletělo letadlo?" začal tam Tom legračně skákat, aby upoutal naši pozornost.
"Bille, jestli do 5 sekund neskončíš, řeknu Davidovi sám.. no ty víš co mu řeknu!" zasekla jsem se. Odtáhla od sebe Billa a nechápavě civěla na Toma.
"Tome.. ty jsi idiot!" zakroutil jenom Bill hlavou.
"O co jde? Opět se všechno dozvídám poslední?" zvedla jsem obočí.
"Ale no tak Kim..." začal Tom omluvnym tonem, ale Bill mu skočil do řeči.
"Víš.. tahle situace.. no.. dřív nebo později to stejně budeme muset říct.. alespoň Davidovi.. a je lepší to udělat co nejdřív.. aby se nedivil, že budu chtít trochu poupravovat náš rozvrh!"
"Aha.." přišla jsem o všechny odpovědi. Na tohle jsem popravdě ani nepomyslela.
"Bude to v pohodě a aspoň budu moct být častěji  s tebou.. vámi!" pousmál se Bill.
"Jo to jo... ale. Jsem v šoku. Vůbec jsem nepomyslela, že se to bude muset dovědět David a vlastně i všichni ostatní... hmmm... neměla bych být u toho? Jsem si jistá, že nebude moc šťastnej."
"Ne.. nemusíš u toho být.. jenom mu zatim plánuju říct, že udělám trochu změnu našich akcí. Ty velký bych nechal a ty méně důležitý se můžou vyškrtnout!"
"Je to divný... nechci, abys to dělal!" řekla jsem popravdě.
"Kim.. o tomhle jsme už mluvili. Prostě to udělám.. už jenom proto, že bych se někde v cizině klepal strachy jestli je tady doma všechno v pořádku."
"Jo Kim. Je to v pohodě. Konec kapely to rozhodně neni.. a jestli jsme vždycky jeli na 120% tak teď hold trochu ubereme!" řekl mi i Tom.
"Co řeknete mediím?"
"Nic.." pokrčili jednoduše rameny.
"Ale.. bude to dost divný.. najednou přestanete být všude. Na všech akcích. Mít stovky koncertů ročně.." zakroutila jsem nesouhlasně hlavou.
"Nějak se to zaobalí. Zatim na to myslet nemusíme." 
"Hmm" kývla jsem na souhlas.
"To auto.. Jdem Bille!" rozkázal najednou Tom, jako kdyby si to uvědomil opět až teď.
"Mějte se tu vy dva." usmál se na mě Tom a i se svým kufrem odešel z bytu.
"Dávej na sebe pozor" políbil mě Bill na tvář a rukou mi lehce přejel po bříšku. Dojalo mě to.
"Neboj budu. Mějte se hezky" zamávala jsem za nim ještě.
-----------------------------
Přepadla mě menší depka ze samoty. Zalehla jsem k televizi a koukala na nějakou bezduchou a stupidní americkou show. Samozřejmě.. uspalo mě to!

S klukama je hold trápení 10.díl

18. dubna 2010 v 23:15 | Verýs
Probudili mě hlasy na chodbě. Jenom útržky.. snažili se oba mluvit potichu. Stejně jsem slyšela.. mluvili o mě.. o včerejšku.. Tom domlouval Billovi, který působil už docela klidně.
Otevřeli se dveře a někdo vešel dovnitř.. držela jsem oči zavřený. Jsem si jistá, že to je Bill. Posadil se na moji půlku postele a pohladil mě po vlasech. Poté si potichu povzdechl. Lehl si vedle a bylo ticho. Otevřela jsem trochu oči.. ležel kousíček ode mě na zádech. Ruce měl na obličeji a zřejmě zavřený oči.
"Bille" šeptla jsem. Naklonil hlavu a kouknul se na mě. Působil hrozně smutně. Určitě má výčitky.. to už na něm poznám.
"Tom něco řikal.." řekl potichu. Sklonila jsem pohled pryč od jeho.
"Nechci, aby jsi si myslela, že se semnou musíš rozejít. Já... já... myslim, že...."
"Co myslíš?"
"Myslim, že to je teď hodně blbý načasováný... ale... nenechám vás v tom"
"Víš, že tě nemůžu do ničeho nutit. Dítě nechceš.. do ničeho tě nenutim. Ani do přetvářky!"
"Nepřetvařuju se.... je pravda, že dítě nechci, ale na druhou stranu jsem si to asi nikdy nedovedl představit. Je nám 20. Kdo v tomhle věku přemýšlí o dítěti?"
"Asi jenom ti, který maj smůlu jako my!" sklonila jsem smutně pohled.
"Ale no tak.. nebude to tak hrozný.." zvedl mi bradu a upřímně se usmál. Objala jsem ho kolem krku a přišoupla se blíž k němu.
"Máma ti změnila náhled na život?"
"Ne, jenom mě seřvala a potom se začala radovat"
"A co teda?"
"Uvědomil jsem si jenom to co jsem už dávno věděl.. že k šťastnýmu životu potřebuju tebe, i když bude o jednoho drobka víc. Třeba se mi úloha táty zalíbí a budeme mít jednou velkou rodinu!" usmál se.
"A co tvoje kariéra? Jak to chceš udělat?"
"Nevim.. zatim je čas... teda.. víš jak to myslim.. budu častěji doma... a potom se uvidí!" posmutněla jsem. Všechno se teď hrozně zkomplikuje. Nic už nebude jako dřív, ale třeba to bude taky dobrý. Ségře sem vždycky záviděla, že má Daniell, i když jí měli taky neplánovaně a taky docela brzo.. i když ne tak brzo jako já. Mě je 20.. ségra měla Dani před rokem, kdy jí bylo 27! Ale ona je jiná než já.. ona i Dan jsou mnohem víc mateřský. Já s Billem nejsme tak dospělí jak by jsme měli na dítě být.
"Lásko.." vydechl Bill a já se na něj podívala. 
"Dokážeš si nás představit jako rodiče?" zamrkala jsem omráčeně. Na dlouho se zamyslel, potom mi věnoval svůj kouzelnej úsměv a kývnul.
"Dovedu, ale je to trochu moc fiction! Realita asi bude trochu jiná!"
"Bojim se toho.." řekla popravdě.
"Já taky, ale máme přesně 9 měsíců na to, aby jsme se seznámili s realitou.."
"Dával jsi ve škole při sexuologii pozor?" zasmála jsem se.
"Něco jsem odchytil" samolibě se usmál. Pousmála jsem se a položila se na něj hlavu, přitom jsem ho stále objímala rukama kolem pasu. Bill mě začal zhladit po zádech a já zase začala usínat...
------------------------------
Probudila jsem se sama na posteli. Na nočnim stolku mi vybroval mobil.. koukla jsem se na displey a přijala hovor.
<Co je ségra?>
<Nic, nic. jenom chci vědět jak to dopadlo?! Budu teta?>
<Budeš máma to ti musí stačit!>
<Oh Jo.. Já to věděla! Jsi těhotná.. oh.. to je.. wáááu!>
<Nechtěla by ses už uklidnit?>
<Co s tebou je? Nemáš radost?>
<No to nemam! Když vidim co všechno to způsobuje tak doopravdy nemam! Navíc..  nepřijde ti divný mít dítě ve 20?>
<To kvůli Billovi?>
<Jo> povzdechla jsem si a skápla mi slza.
<Když mě ničí, když vidim jak se teď musí přetvařovat. Nevim jak z toho ven a nechci, aby se kvůli mě něčeho vzdával a trápil se>
<Ty seš pako!>
<Díky no..>
<Víš, že to myslim v dobrym. Ale neboj. S timhle by sis vůbec neměla lámat hlavu>
<Ale lámu. Já prostě. Jsem taková.>
<Už od dětství. Než by ses na někoho zlobila radši si ho litovala>
<No jo no.>
<Zlato už se tim netrap. Nechceš zejtra přijet? Zvednout náladu..>
<Jo, přijedu, ale spíš proto, že nechci bejt doma sama.>
<Kluci jedou pryč?>
<Asi na 4 dny do Anglie zas>
<Tak ty 4 dny budeš povinně každý den u nás>
<Ráda, i když mě budete mít brzo plný zuby>
<Proto ti to nabízim jenom na ty 4 dny>
<Díky ségra. Hele už pudu.. nějak jsem celej den prospala..>
<Zvykej si.>
<No na tohle bych si klidně i zvykla> zasmála jsem se.
<tO ty jsi, ale i normálně prospala celej den tak nedělej>
<Fájnn no :D. Tak já jdu. Papa>
<Zavolej kdy přijedeš>
<Ok, pa>

Položila jsem mobila zpátky na stolek. Zvedal se a šla do obýváku.
"Ahoj kluci!" zamžourala jsem proti světlu z lustru.
"Už jsi se vzbudila?" pousmál se Bill. Kývla jsem a sedla si k němu na gauč. Zavládlo podivný ticho. Tom byl v pohodě- koukal se na televizi a skoro vůbec nás nevnímal. Zatímco já jsem televizi nedokázala vůbec vnímat. Byla jsem celá napjatá, myšlenky se mi v hlavě nesouhlasně motaly a ztrácela jsem pojem o realitě. Najednou už jsme nebyla s klukama v pokoji.. byla jsem sama. Ve tmě.
---------------------------
"Kim,.. hey.. No tak... co se děje?.. TOME!"  někdo mi plácá do tváří. Překvapeně pomalu rozlepim oči od sebe.
"Už se probrala!" zašilhala jsem a chtěla se zvednout.
"Oh.. ne, ne.. zůstaň ležet!" někdo mi zatlačil na ramena a znova jsem si lehla.
"Co se děje?" snažila jsem se pochopit tuhle situaci.
"Skolabovala jsi!"řekl mi Bill. Tom rychle někam odešel. Zvedla jsem překvapeně, tápajích obočí. Tom se vrátil do místnosti a podával mi sklenici vody. Chtěla jsem se zvednout, ale Bill mě předběhl. Pomohl mi si sednou, přičemž mě celou dobu přidržoval a podal mi sklenici s vodou.
"Už ti je líp?" zeptal se mě starostlivě. Položila jsem vodu na stolek..
"Myslim, že jo. Vůbec nevim jak se to stalo!"
"Taky nevim." starostlivě na mě koukal Bill.
"Kim.. neni to kvůli tomu, že jsi od včerejška nic nejedla?" Tom si sedl k nám na gauč.
"Co? .. Nejedla?.. proč?" vyjel na mě Bill.
"Hey.. klid. Já nevim. Neměla jsem hlad.. skoro pořád jsme spala. Ráno jsme jeli do tý nemocnice.. potom jsem spala... večer jsem se akorát vysprchovala a spala jsem... dneska jsem se probudila.. mluvili jsme spolu.. potom jsem zas spala...."
"To je nějakej přznak? Přehnaná spavost?" uchechtl se Tom.
"Mě bylo řečeno jenom to, že budu jíst až budu jako bagr!"
"Zatim si spíš jako kost a kůže!" zamračil se Bill a odešel pro telefon. Poté někam volal..
"Teď má doopravdickou hrůzu" otočil se Tom přes rameno na Billa, kterej nás naštěstí nevnímal. Přitáhla jsem si nohy k sobě a položila si bradu na kolena.
"Asi mu to hodně zlehčuju no" zamračila jsem se.
Bill objednal jídlo. Proto někam volal. Navíc má pochyby. Nechce mě tu nechat samotnou až zejtra odjedou.

S klukama je hold trápení 9.díl

18. dubna 2010 v 22:52 | Verýs
=============KIMBERLY============
"Bille jsem těhotná!" přivřela jsem trochu oči. Čekala jsem nějakou pohromu, ale on mlčel.. koukla jsem se na něj. Zkamaněle mě pozoroval..
"JÁ TO VĚDĚL!" vybuchl najednou..
"Bille....-"
"NE. Teď mlč ty! Já... ne., musim.. odjet..!" sebral klíčky od svého auta a jako raketa vypálil z bytu. Šla jsem k oknu, ale už ani jeho auta na dvoře nebylo.
"To byla rychlost!" řekla jsem si a šla si sednout na gauč.
------------------------------
"Kim? Hey co se stalo?.. no tak vzbuď se!" dřepal někdo se mnou. Rozlepila jsem opuchlí oči a koukala na Toma.
"Usnula jsem jenom" řekla jsem.
"Kde je Bill?"
"Odjel" řekla jsem bez zájmu.
"Kam?"
"Já nevim.. řekla jsem mu, že jsem těhotná a on něco zakoktala a potom vypálil z baráku jako raketa!"
"To je divný" zamračil se..
"Já mu zavolám" řekla jsem a natáhla se na stolek pro svého mobila.
3x vyzvánělo a potom mi to típnul.
"Típnul mi to!" řekla jsem. Po tvářích mi steklo pár slz. Jsem teď moc přecitlivěla.
"Tak mu zavolám já!" vytáhl z kapsy svůj mobil. Zmáčkl pár tlačít a přiložil si ho k uchu.
"Taky mi to típnul" řekl nebručeně.
"Kam mohl jet?" zamrazilo mě.. hlavně ať neudělá nějakou blbost.
"Neboj se o něj.. neni to až takovej kretín. Neudělal by blbost, když ví, že má závasky. Jenom si to potřebuje urovnat. Je to moje dvojče vim jak uvažuje.." sedl si vedle mě a dal mi ruku kolem ramen.
"Když to tak dobře víš, tak mi řekni kam mohl jet" zabručela jsem.
"Zkusim pár čísel" řekl a začal opět něco mačkat na mobilu.
<Ahoj Andy, je u tebe Bill?>
<>
<Asi před... > podíval se na mě tázavě
"Tak 3 hodinama!" řekla jsem.
<Prej asi před 3 hodinama odjel a nevíme o něm>
<>
<Byl rozčílenej.. ale spíš šokovanej>
<>
<to je jedno!>
<>
<Ok, díky. Čau>
"Andreas o něm nic neví!" pokrčil rameny a dál hledal v mobilu.
"Co Gustav.. Georg?"
"U Gustava jsem byl doteď.. museli by jsme se tam potkat a Georg je dvnes večer se svojí přítelkyní!"
"Mě už nikdo nenapadá!" dala jsem si obličej do dlaní a znova se rozbrečela.
"Neboj... mi ho najdeme. Podívej něco mě napadlo!" zvedla jsem hlavu. Ukazoval mi v jeho tel. seznamu kontakt na jejich mámu.
"Jel by až do Magdeburku?" zvedla sjem zmateně obočí.
"Je to dost daleko.. pryč od tadytoho stresu. Je tam doma a mateřská základna je přece ta nejlepší opora!"
"To teda děkuju Tome" rozbrečela jsem se.
"Oh.. já to s tou mateřsou základnou samozřejěm tak moc nemyslel. Tvoje máma je výmka, ale za to máš nás... mě!"
"Díky no" utřela jsem si hřbetem ruky slzy.
"Jdu jí zavolt!" přiložil si mobil k uchu... znovu jsem poslouchala....
<Ahoj mam->
<>
<Jak víš, že ho hledáme?>
<>
<Opravdu? To je super.. teda.. víš jak to myslim!>
<>
<Kim je na tom hůř to mi věř!>
<>
<Chová se jak hlupák!>
<>
<Já vim! Ale ty jsi tu zase nebyla! Nemůžeš soudit>
<>
<Kdy přijede?>
<>
<Vyřídim jí to. Oka. Dík mami!>
Zavěsil. Tázavě jsem se na něj podívala.
"Je tam. Samozřejmě. A máma ti vzkazuje, že se ti kvůli tomu nemusí zbořit svět!"
"To by měla spíš říct Billovi!"
"Taky mu to řiká!"
"Tome... já se bojim... doopravdy.. co když on... prostě nevim.. co když se semnou rozejde?" zalily se mi oči slzama.. opět!
"Kim, buď v klidu.. on tě v tom nenechá" objal mě.
"Ale... nechci, aby se do něčeho nutil. Vim, že nechce dítě.. já naopak nemůžu zabít dítě. Asi.. asi se nakonec rozejdem" 
"Ne, Kim.. o tomhloe ani nepřemýšlej. Zničilo by to tebe i jeho!"
"A co jinýho zbývá?"
"Je hodně řešení.. jenom ne rozchod! Vždyť jste spolu už tak dlouho. Vyrůstali jsme spolu.. známe se už od báboviček a ty se teď chceš odthnout?"
"Tome já to vim.. vim to všechno.. ale nevidim jiný řešení!" narovnal se a vzal mě za ramena.
"Běž se vyspat.. to teď potřebuješ.. potřebujete.. nejvíc. Vyčisti si pořádně hlavu. Dneska už nemysli na Billa..."
"Copak to jde?"
"Ok.. tak se pokus co nejdřív usnout.. dobře? Poslechneš mě?" kývla jsem.
"Už si nedělej starosti Kim!" znova mě objal a potí mě pustil. Šla jsem rovnou do naší ložnice. Je to dviný.. takový prázdný... zachumlala jsem se do peřiny a snažila se na to jak řekl Tom nemyslet.

S klukama je hold trápení 8.díl

18. dubna 2010 v 21:53 | Verýs
"Mám tvojí mámu doopravdy ráda, ale někdy mi vadí jak je vlezlá" postěžovala jsem si Billovi, když jsme v noci leželi v objetí v posteli a povídali si.
"Nevim jak na nějaký věci přichází" zakroutil nechápavě hlavou. Poznala jsem, že pořád přemýšlí o tom, jestli bych mohla být těhotná.
"Jestli tě to nějak uklidní tak si zejtra zajdu na gyndu!" řekla jsem mu v klidu. Podivně se na mě podíval a přikývl.
"Spíš mě ale trápí to... jaký to bude.. až.. ty budeš chtít mít děti a tak... a já ....nejsem stavěnej na děti! Nikdy jsem nechtěl ani děti ani svatbu.. ani nic takového. Nejdůležitější v životě jsi pro mě vždycky byla ty, muzika a rodina.. ale děti v mim žebříčku nejsou a nebyli!" zakroutil smutně hlavou.
"Netrap se tim... já neřekla, že chci za každou cenu děti." pohladila jsem ho po tváři. Pousmál se, ale pořád byl očima mimo..
"Bille, nebuď takovejdle! Je minimální pravděpodobnost, že jsem doopravdy těhotná. A já sama se tak vůbec necítim a podle ségry to na sobě hned poznáš... takže nebuď takovejdle zamlklej!"
"No jo... ale..."
"Ne, žádný ale!"
"Kim...."
"PšT!"
"Tak já už nevim, nejdřív chceš abych mluvil a potom mě nenecháš nic říct!"
"Protože vim co chceš říct! To jsem na mysli neměla!"
"Jak to víš?" zamračil se..
"Telepatie"
"Chacha!"
"Najednou ti je i do smíchu"
"Dobrou!" řekl nabučeně a otočila se ode mě.
"Dobrou!" řekla jsem jenom a otočila se a svojí půlku.
--------------------------------
Probudila jsem se na svojí dobu docela brzo. Bill tradične ještě spal tak jsem šla do obýváku. Lehla jsem si na gauč a koukala chvíli na televizi. Tom se probuil dřív než Bill a tak jsme koukali a povídali si spolu. Řikla jsem mu o všem... řekl, že strejda by byl moc rád, ale jako Billoví dvojče poznal, že on by táta moc rád nebyl. Prakticky celý ráno mi zvedal náladu, než se ve dveřích u obýváku objevil rozespalej Bill.
"Čau" řekla jsem pořád mrzutě...
"Nazdar!" odsekl mi taky a odešel do kuchyně.
"Co je?" nechápal Tom.
"Včera jsme se nepohodli!" pokrčila jsem rameny. V další chvíli se objevil Bill znova v obýváku s hrnek mkafe.
"Chceš vzít do nemocnice?" zeptal se mě, aniž by se na mě byť na chvilku podíval.
"Proč?." nechápavě jsem se zamračila... kouknul se na mě se zvednutym obočim a netrpělivě podupával nohou.
"Aha.. jo.. ta gynda... no.. nejsem tam obědnaná!" pokrčila jsem rameny.
"Tak řekneš, že to je naléhavej případ!" nechápavě zakroutil hlavou jako kdyby to byla naprostá samozřejmost!
"Tak to nechodí!" zakroutila jsem hlavou..
"Ok, zavolej tam.." podal mi mobil.
"To je rozkaz?" vzala jsem jeho mobil a nechápavě na něj koukala.
"Jo!" řekl mi.. odhodila jsem mobila na gauč a odešla do ložnice, kde jsem pořádně bouchla dveřma.

=====================ToM==================
"Jdi za ní!" řekl jsem Billovi. Zavrtěl hlavou a zůstával seděl na křesle.
"Co si myslíš? Že když budeš hrát dostatečně nabručenýho, že se tím něco změní?" vyjel jsem na něj.
"Nedělej, že víš o co vůbec jde!" řekl mi naštvaně nazpátek..
"No to teda vim. Kim mi to ráno řekla.. všechno!"
"V tom případě mě můžeš aspoň TROCHU pochopit!" zakřičel na mě.. ohromeně jsem chvíli mlčel..
"Chápu tě v tom, že nechceš teď dítě... ale proč se chováš jako kdyby za to Kim mohla? Rozhodně asi stejně jako ty!! Tak na ní nebuď laskavě hnusnej!"
"Nechovám se, že za to může... chovám se tak jak uznám za vhodný!"
"Ale ty se ani nevidíš jak se chováš? Jako největší kretén! Děláš z toho akorát drama!"
"A ty bys nedělal viď!"
"To je protiargument! To nemůžeš vědět!!"
"Néé.. znám tě! Vim jak by jsi vyváděl tak nedávej vinu mě!"
"A komu jí mám dávat? Nikdo jinej tu nedělá dusno!" už, už se nadechoval, že něco řekně, když přišla do pokoje Kim..
"Přestaňte se hádat..." řekla potichu oba jsme k ní střelili pohled. Brečela.
"Kim.." začal Bill.
"Ne, prosím.. mlč!" zarazila ho. Potom se podívala na mě  "Odvezl bys mě prosim do nemocnice?"
"Ale proč on?" zarazil se Bill.
"Protože se už nechci hádat. Nemam na to sílu.. tak to prosím pochop!" vzlikla Kim.
"Odvezeš mě teda?" znova se otočila na mě. Němě jsem kývl a šli jsmespolu do auta.
----------------------------
Čekám před nemocnicí. Nevim proč, ale jsem nervozní. Už kvůli těm dvou. Kim tam už je docela dlouho. Vytáhl jsem mobila a z nudy hrál zatim hry.
Otevřeli se dveře a dovnitře vlezla Kim. Zandala jsem mobila a koukl se na ní. Koukala upřeně na sebe a mlčela.. co to znamená? Dobrý? Špatný?
"Kim..." řekl jsem potichu. Pootočila obličej směrem ke mě. Byla jako mrtvá.
"Mlv.." pohladíl jsem jí přes ruku. Zakrouila hlavou a semkla rty pevně k sobě. Z očí se jí začali ronit slzy.
"Oh.. to asi neni dobrý" vyvalil jsem oči a přitáhl si jí k sobě. pevně mě objala a dál vzlikala.
"No tak.. povídej.. co se děje?" naléhal jsme už trochu.
"Je to v prdeli" vzlikla a odtáhla se ode mě.
"Jsi těhotná?" zvedl jsem obočí v šoku. Kývla hlavou a znova se hystericky rozbrečila. Vyvalil jsem nevěřícně oči a pozoroval jí.
"Kim to bude v pohodě..." snažil jsem se jí uklidnit.
"No to nebude.. dokážeš si představit jak bude Bill vyvádět?" rozbrečela se snad ještě víc. Jestli to snad je vůbec možný.
"Kim no tak.. Billa se neboj.. jenom... musíš mu dát čas!"
"Ale ty to nechápeš... já .. se bojim, že bude chtít, abych šla na potrat!"
"Myslel jsem, že...." zmlkl jsem. Ne, to se teď nehodí... ale doopravdy jsem myslel, že už kdyby byla těhotná takle brzo tak sama půjde na potrat. Bill se nijak nestydí říct, že o děti nestojí.. teda o vlastní! Navíc nemáme čas a nemůže v tom Kim nechat samotnou.
"I když vim jak moc ho Bill nechce.. a teď mě to bolí víc než kdykoli, protože vim, že... na potrat jít nemůžu.. jestli ne máma táta by se mě určitě zřejkl!" zamumlala skoro srozumitelně.
"Nejsi přece věřící jako on!" snažil jsem se namítnout..
"Ale vyrůstala jsem v tom.. vražda jakýhokoliv rázu je hřích. Na tohle věřit musim.. mám to moc zažitý z dětství. Nedokázala bych zabít ani kočku.. natož dítě!" zakroutila hlavou.
Víš.. možná bys na Billa měla jít opravdu pomalu... nějak si sice nedokážu představit jak by tě do něčeho nutil, ale možná bude hodně nepříjemnej... a taky asi řekne hodně věcí, kterých bude litovat!"
"Já vim... snažim se na to duševně připravit, i když jsem ještě pořádně sama nevzala ten fakt!"
"Chceš ještě někam zajet? Já nevim.. odložit to o pár hodin" navrhl jsem.
"Ne.. stejně bude už tak dost protivnej, kde jsme.. radši dřív než později!" zakroutila hlavou.
"Myslim, že zajedu ke klukům!"
"Díky Tome" trochu se jí zvedli koutky, ale do úsměvu to mělo pořád dost daleko...

S klukama je hold trápení 7.díl

14. dubna 2010 v 15:03 | Verýs
===============PO TÝDNU==============
"Billeee,, musim odvézt Dani k ségře. Včera přijeli!" smála jsem se a snažila se Billa odehnat.
"Včera to taky počkalo!" usmál se a dál mě líbal na krku.
"Já tě už doopravdy PROSÍM. Pusť mě a budeš odměněn!"
"Jak odměněn?"
"Noo.." přemýšlela jsem.
"Dobře.. mám právo Veta vybrat si svojí odměnu oka?" usmál se.
"Jo dobře!" zasmála jsem se.  "A teď už mi můžeš zapnout tu košili!"
"Takl je to, ale hezčí!" namítl.
"Myslim, že ani ségra ani Dan nejsou zvědaví na moji podprsenku!"
"No, to je myslim dobře.. aspoň mi tě neokoukaj!" zasmál se a knoflíček po knoflíčku mi zespoda začal zapínat tu košili. Pěkně pomalu, aby ještě zkoušel mojí trpělivost.
"Myslim, že ségra mě zná líp než kdokoliv jinej!" zatvářil se tragicky.
"To si beru osobně!"
"Ale prosimtě.. tebe taky Tom zná mnohem líp než já, takže pšt!"
"Ale naopak ty mě znáš líp než většina lidí!"
"A to ani nechodim moc na net!" zakřenila jsem se.
"Ty vyděračko.. výš, že takle jsem to nemyslel!"
"Jo vym, ale teď už mě doopravdy pusť, abych mohla dovést Dani domu a potom můžem diskutovat třeba o novym prezidentovy Islandu."
"Diskutovat s tebou budu moc rád!" usmál se. Zapnul mi poslední knoflíček přesně ve výstřihu a políbil mě.
"Nechceš odvézt?"
"Nechci, aspoň se projdu. Čestvej vzduch by mi mohl udělat dobře" zasmála jsem se.
"Jo no.. výš, že bych byl rád, kdyby sis kui tý střevní chřipce zašla už k doktorovi" zamračil se najednou vážně.
"Já nevim... výš jakej mam strach z doktorů!"
"Můžu tam jít s tebou!" nabídl se s úsměvem, který mu v druhý chvíli trochu zakolísal.
"Neblázni!" zasmála jsem se.  "Zvážim to.." mrkla jsem na něj. Políbila ho a šla pro Dani.
-------------------
K ségře to bylo kousek a snažila jsem se tam moc nezdržovat. Kolem půl 7 už jsem yla doma.
"Ahoj!" zakřičela jsem na celej byt. Zula jsem si boty a šla do obýváku. Jaký překvapení, když kromě Billa jsem uviděla v pokoji i Billa a Toma mámu.
"Dobrý den Simone!" usmála jsem se a sedla si k Billovi na gauč.
"Ahoj Kim." oplatila mi úsměv a sjela si mě pohledem od hlavy až k patě.
"Vypadáš nějak jinak než co jsem se minule viděly!" řekla.
"To bude asi tim, že jsi jí naposledy viděla někdy před 2 měsíci víš mami!" zasmál se právě přicházející Tom.
"Ne, ne to nemyslim. Nejsi těhotná?" vybalila na mě. Vykulila jsem nevěřícně oči.
"Ne, nejsem" zakroutila jsem ihned hlavou.
"Možná je to jenom moje zvědavost a fantazie. Promiň Kim!"
"V pohodě" mávla jsem nad tim rukou. Bill se vedle mě napnul a trochu mě zatahal za ruku.
"Zachvíli přijdeme jo?" řekl jí a táhl mě do naší ložnice.
"Co tu dělá?" zeptala jsem se ho hned co jsme byli bezpečně zavřený mezi 4 zdmi.
"Přivezla psy.." řekl jakoby nic.
"Aha.." kývla jsem. Uplně jsem zapoměla na naše čtyřnohý miláčky. Zase bude v bytě legrace.
"Chápeš proč tě máma podezřívala z toho že jsi těhotná?" zeptal se mě Bill. Trochu při tom přivíral oči a vypadal hoodně podezřívavě.
"Ne, to fakt nevim. Ale popravdě..." zasekla jsem se. Ne, nemůžu mu to říct!
"Co popravdě?"  popravdě si to samí -že jsem těhotná- myslí i moje ségra.
"Popravdě to je blbost. Nemůžu být těhotná. Dával sis pozor že jo?" koukla jsem na něj s otazníkama v očích. Zamyslel se. Přičemž se mu na obličeji vykouzlil zvláštní úchylnej úsměv.
"Jo, myslim, že jo!" kývnul nakonec.
"Tak vidíš.." usmála jsem se a políbila ho na krk. "Nemusíš se bát!"  pousmála jsem se a odtáhla se od jeho krku.
"Ty se nebojíš?" svraštil obočí.
"Ne, já nevim jak ti to vysvětlit... někdy bych dítě chtěla sice ne teď. Tak ve třiceti, až se tahle hektická doba trochu uklidní, ale někdy bych chtěla!"
"Aha!" kývnul zadumaně. Vim moc dobře o jeho stanovisku, že o dítě moc nestojí. Ani teď ani do budoucna.
"Třeba se stářím změníš svoje rozhodnutí" zasmála jsem se a dala mu vlasy pryč z obličeje.
"No.. jo, když myslíš!" usmál se.
"Měli by jsme jít za tvojí mámou"
"Co moje právo Veta?"
"Co bys chtěl?" pousmála jsem se. Sklonil se ke mě a dlouze mě políbil. Když skončil musela jsem lapat po dechu.
"Ok, teď jdem k mámě!" usmál se a táhl mě zpátky do obýváku.
"Co ste tam tak dlouho dělali?" neodpustil si Tom poznámku.
"Diskutovali!" vrátil mu to Bill.
"A proto je Kim červená jak kačer?" začal se smát Tom jako šílenec. Bill se na mě otočil a trochu vykulil oči.
"Zlato je ti dobře?" zeptal se starostlivě a posadil mě na gauč.
"Jenom se mi trochu motá svět!" zasmála jsem se křečovitě.
"Páni, jak se ti to povedlo Bille?" další smích z Tomovi strany.
"To netušim" řekl bezduše. Zamrkala jsem a konečně jsem neměla mžitky před očima.
"Asi nedostatek kyslíku, nebo co já vim!" zasmála jsem se a vzala Billa za ruku.
"Nedostatek kyslíku?" nechápal Tom.
"Na to seš ještě malej!"
"Ale.. necháte už toho? Nejste snad rádi, že přijela vaše máma nebo co?" vložila se do toho jejich mamka se smíchem.
"Ale jo jsem. I když.. příště aspoň zavolej" zasmál se Tom..
"Opravdu ti je dobře?" otočil se ke mě Bill a šeptal jenom, abych to slyšela já. ROzhodně jsem kývla..
"Kim co tvoje máma?" zeptala se mě Simon.
"Nevim, pořád spolu nemluvíme" pokrčila jsem rameny.
"Víš, že se musela odstěhovat z Magdeburgu?" zamračila jsem se. O svojí mámě nerada mluvim, protože spolu nemáme a nikdy jsme neměly příkladnej vztah. Po tom co jsem se nadobro odstěhovala ke klukům sem do Hamburku řekla, že už jí nemám nikdy lézt na oči a tak taky dělám. Občas se o ní něco doslechnu, jako třeba od Simon, která jí zná, protože jsme dřív v Magdeburgu bydleli kousek od sebe..
"Kim?" drknul do mě Bill..
"A jo.. ne nevim, že nebydlí v Magdeburgu, ale je mi to jedno. Ona se mi neozve a já jí nemůžu, tak neni co řešit!" pokrčila jsem rameny. Tím se věc: moje máma.. uzavřela a dál jsme mluvili o něčem jiném.

S klukama je hold trápení 6.díl

1. dubna 2010 v 23:31 | Verýs
==============BiLL===============
"Tak kde už jsme?" zeptal se rozespale Tom.
"Na dálnici" věnoval jsem mu otrávený pohled. Zatímco on si vyspával já celé 3 hodiny co zatim jedeme z Berlína do Hamburku musim řídit.
"Bůh žehnej tvojí dobrý náladě!" zakřenil se a nevšímal si mě. Na nějakou chvíli bylo ticho. Potom, ale Tom našel nějaký pytlík s cukrátkama a začal se ládovat.
"Ježiš! Nechceš si vyměnit místa! Už mě to řízení doopravdy unavuje!" vybuchl jsem. Na moment jsem sjel pohledem na palubní desku, kde hodiny ikazovali půl 6 ráno. To znamená, že už od půl 3 ráno jsme na cestě. předtim jsme se taky nevyspali a ještě ke všemu mě deptá, když mi Kim nebere telefony.
"Měl bys být rád, že jsem ti dovolil řídit svýho milovanýho Cadillaca!" zabručel. Nechtěl jsem na něj být hnusnej tak jsem radši neodpovídal.
"Tak dobře... vyměníme se!" souhlasil po chvíli Tom. Zaradoval jsem se v duchu a hned zajel ke krajnici. Rychle jsem obešel auto a sedl si na místo spolujezdce.
"A teď ti nařizuju zavolat Kim nebo co nejrychleji usnout. Kdo má být zvědavej na tu tvojí děsnou náladu!" zasmál se.
"Nebudu jí volat v půl 6 ráno!" zakroutil jsem hlavou. I když víc než moc bych jí chtěl hned teď zavolal.
"To je taky pravda.." zamyslel se. Opřel jsem se o dveře a zavřel oči. Ať si Tom myslí, že spim. Aspoň bude mlčet.

"Jsme doma!"
"Už?" zvedl jsem okamžitě hlavu. Asi jsem nakonec usnul.
"Jo!" vystupoval Tom už z auta. Rychle jsem ho dohnal a na chodbě ještě předběhl.
"Hey, nevim proč tak ženeš, stejnak bude ještě spát!" smál se mi škodolibě Tom. Nedal jsem se a stejně jsem šel o hodně napřed.
"Cha cha.. myslim, že nespí!" smál jsem se mu zase já, když jsme odemkli do chodby. V obýváku se svítilo a byla puštěná televize.
"Fajn!" naoko naštvaně se sebral a šel do svojí ložnice.
"Kim?" zavolal jsem do obýváku. Hodil věci do ložnice a šel za ní.
Dobře, že sem Tom nešel.. nakonec by měl ještě pravdu. Doopravdy spala u televize :D
"Kim.." sedl jsem si na gauč k ní. I přesto jak roztomile ve spánku vypadá mi připadala nějak moc bílá. Když jsem jí vzal za ruku tak byla jako led a to je docela teplo. Ještě ke všemu byla zachumlaná do mikiny a deky, tak to doopravdy nechápu, proč je tak ledová.
"Kim,.. vstávej!" opatrně jsem s ní zatřásl. Rozlepila víčka od sebe. Chvíli se rozkoukávala a pak zvedla hlavu ke mě.
"Už jste tady?" zamračila se zamyšleně.
"Jo."
"Asi bych se měla jít podívat na Daniel!" chtěla vstát, ale já jí v tom zabránil.
"TO je všechno?" nechápavě jsem na ní koukal.
"Oh.. aha. Super, že jste tu tak brzo. Doopravdy se mi stýskalo. TEĎ už mě pustíš?" ironicky se na mě podívala.
"Mě je líto, že jsme museli odjet tak narychlo, ale myslel jsem, že to nakonec ... chápeš!?" smutně jsem jí pozoroval. Nevěděla co říct. Napjala se a potom se celá uvolnila a opřela se o gauč.
"Promiň..omlouvám se, ale nemám vůbec dobrou náladu. A ty.... radši by sis měl jít lehnout, protože máš děsný kruhy pod očima!"Na tohle jsem neměl odpověď. Pustil jsem jí a koukal za ní jak rychlim a rozvážnym krokem jde pryč.
"Kim?" zavolal jsem za ní a opřel se bradou o zadní stěnu gauče.
"No?" koukla na mě pohledem  'co ještě?'
"Proč se držíš za břicho?" zeptal jsem se klidně.
"Protože mi je zase blbě. Konec otázek?" sakrasticky se zašklebila. Než jsem stihl mít další otázky odešla pryč.
Nakonec... měla pravdu. Došoural jsem se do ložnice a lehl si. Čekal jsem, že hned usnu, ale pořád jsem měl v hlavě divný otázky jako třeba
-Proč se tak Kim chovala?
-Proč jí je ZASE blbe?
-Jsem fakt takovej kretén a dělám si starosti jenom kvůli nějaký střevní chřipce?
-Bude ta nová písnička opravdu dobrá?
Poslední dobou si taky dělám starosti o tom, že až vyjde naše další deska, bude kolem zase moře fotografů. Přežili jsme toho už tolik a přesto.. 5 let volnýho vztahu. Přijde mi, že kdyby se sečetl čas, který jsme spolu za tu dobu ztrávili, bylo by to tak nanejvíc 5 měsíců. A potom turné. Další odloučení. Další měsíce, který spolu nestrávíme..

S klukama je hold trápení 5.díl

28. března 2010 v 11:42 | Verýs
=================KIM================
"Konečně sami!" usmála jsem se a natáhla jsem se na gauč s tim, že hlavu jsem si položila Billovi do klína.
Koukali jsme spolu na televizi, ale únava a to všechno co se dneska semlelo mě nějak uspalo. A u ani nevim jak...
....probudila jsem se v posteli. Vedle mě spal Bill, samozřejmě celej rozvalenej, ale sladkej. Vlasy měl rozhozený přes obličej a roztomile krčil nosem, vždycky, když se mu nějakej vlásek přimotal moc blízko nosu.
Řiká se, že když pozorujete někoho jak spí brzo se vzbudí. Jo je to pravda..
Bill se s velkym zabručenim otočil na posteli a rukou mě fláknul akorát do oka.
"Jaú!" vyjekla jsme potichu. To ho vzbudilo už úplně. Rozhlídnul se kolem sebe a potom se otočil na mě.
"Co se ti stalo?" koukal na mě nechápavě.
"Jsi moc rozpínavej!" odpověděla jsem mrzutě.
"co? To já?... promiň.." přišoupnul se ke mě a objal mě okolo pasu. Oko mi už začínalo slzet.
"Zlato, nebreč!"
"Já nebrečim, slzí mi oko. Máš až neuvěřitelnou trefu!" zasmála jsme se přes slzy, který mi nějak nešli zastavit.
"Jak se mi to vůbec povedlo?"
"Otočil ses a já nestihla uhnout!"
"To máš z toho, že mě pozoruješ, když spim!" zasmál se a políbil mě do vlasů.
"Jak to výš?" zaškaredila jsem se.
"Nějak to už poznám! Navíc to dělám taky.." zasmál se znova. Vymotala jsem se jeho rukám a klekla si na posteli.
"Ty mě pozoruješ, když spim?" vyhrkla jsem nakonec se smíchem.
"Ještě radši tě pozoruju, když jsi naštvaná!"
"Proč?"
"Nevim..-" pokrčil rameny a natáhl po mě ruce. Přisedla jsem si zase k němu a omotala mu ruce kolem pasu. Koukala jsme na něj zezdola a čekala dokud nedokončí myšlenku.
"...-Jseš roztomilá, když se zlobíš. Hlavně kvůli nějaký blbosti!" pousmál se nakonec.
"No to určitě!" zamračila jsme se naoko.
"Jo, doopravdy!" kývnul opravdově. Ztratila jsme se v jeho očích a pomalu začala vyhledávat jeho rty. Když jsme je konečně našla užila jsem si ten vleklý, vášnivý polibek. Dokud někdo nezačal bouchat na dveře.
"Neni to Dani?" hádal Bill.
"Nejspíš!" pokrčila jsme rameny a šla otevřít.
"Tetóó" nátáhla po mě svoje malý ručičky, jen co jsme otevřela dveře.
"Copak chceš?" vyzvedla jsme jí do náruče. Udělala obličej, kterej měl řikat nuda!
"Probudila jsi strejdu Toma?"
"Vžuuummbb!" naznačila její oblíbené formule.
"Koukali jste spolu?" hádala jsme. Kývla s úsměvem.
"I.. pohádky!" zaculila se.
"A proč už nekoukáte?"
"Chrr.. pšííí!" udělala pro změnu obličej jakože chrápe. Bill se začal smát jako blázen.
"Aha.. on usnul! Tak ho jdem vzbudit!" zasmála jsme se.

======================BiLL====================
Kim s Dani odešla. Natáhnul jsme se na stolek pro mobila.
No je možný, že už je půl 12? ....... Ale jo, je to možný! :D
Přišel jsem do obýváku v pravou chvíli, Dani zrovna skákala pro spícím Tomovi a Kim se mohla zbláznit smíchy. Zakroutil jsem nad nima s úměvem hlavou a šel do kuchyně.
"Výš co jsme ti neřekla?" objevila se najednou v kuchyni Kim. Omotala mi ruce zezadu kolem pasu a nahlížela na mě zboku.
"Nemám tušení!" pokrčil jsem rameny a dál připravoval kafe.
"Nemáš? .. to je mrzutý!" zabručela a její ruce trochu ochabli. Pustila mě a sedla si ke stolu.
"Cos mi chtěla říct!" otočil jsem se a opřel se o linku.
"Hm.. nemá tušení!" zabručela si potichu pro sebe.
"Kim! Co je s tebou?" nechápavě jsem nakrčil obočí.
"Nic!" zakroutila překvapeně hlavou a usmála se.
"Co jsi mi chtěla říct?" klekl jsem si k ní a opřel si rukama o její nohy.
"Že tě hrozně moc miluju, výš!"
"To já tebe taky!" usmál jsem se.
"Áááááááá.." ozval se z vedlejšího pokoje jekot a potom, že se něco rozbilo. Rychle jsme se zvedli a běželi tam.
"Ty kreténe, výš jak jsem se lekla!" začala nadávat Kim, když jsme zjistili, že to všechno jenom Tom. Zfilmoval to, aby mu už Dani dala pokoj a přitom se mu podařilo schodit ze stolku popelník, kterej se rozletěl na malí kousky.
"Tohle si uklidíš!" ukázal jsem na tu spoušť pod gaučem.
"Tak se taky chvíli starejte o tohle torpédo!" zafuněl a zvedl Dani do vzduchu. Zasmál jsem se a vzal si ji od něj.
"Je ti dobře?" kouknul jsem se na Kim, která nějak zmlkla a nepřítomně ser držela za břicho.
"Ne.." vystřelila do koupelny. Nechápavě jsem se za ní podíval. Vlastně ne jenom já.. i Tom a Dani se koukali na místo, kde Kim zmizela.
"Asi pozdní kocovina!" odúvodnil to Tom se smíchem. Zamračil jsem se, protože se mi zrovna tohle dementní odúvodnění nezamlouvalo.
"Had, had, had!" začala do toho skandovat Dani.
"Co?" nechápavě jsem se na ní podíval. Naznačila mi, že má HLAD!
"Aha.." zasmál jsem se a šel s ní do kuchyně.

_______________________KIM___________________
Nevim z čeho mi bylo blbě, ale jak rychle to přišlo tak to taky odešlo. Došla jsem do kuchyně, kde už všichni obědvali.
"Je ti líp?" zeptal se mě hned Bill.
"Jo, docela jo, ale radši ještě teď nebudu jíst!" zaujala jsem jeho místo a nakrmila Dani.
Po obědě jsem měla akorát tak náladu si lehnout a nic nedělat. Samozřejmě mě v tom nenechali samotnout. Daniel po chvíli usla se mnou.
Probudily jsme se asi po dvou hodinách.. na stolku byl lístek od kluků

MUSELI JSME ODJET DO BERLÍNA. PROMIŇ, ŽE TO JE TAK NARYCHLO! ZAVOLEJ MI, AŽ SE VZBUDÍTE. PA BILL & TOM.

"Super!" odhodila jsem papírek zpátky na stůl. Vzala jsem si mobila a šla zavolat Billovi.
"Ahoj!"
B: "Ahoj, promiň, že jsme museli odjet!"
"Proč si mě ani nevzbudil?"
B: "Protože jsem nechtěl, aby ti bylo zas blbě a aby jsi se z toho vyspala!"
"A kdy se vrátít?"  můj hlas teď zněl dost zoufale.
B: "Zejtra ráno. Slibuju, že ještě předtim než se Dani probudí tam budeme!"
"Beru tě za slovo!"
B: "Nezlob se"
"Nezlobim, nějakym divnym způsoběj jsem si na to už zvykla!"
B: "To je snad ještě horší!"
"Ani ne, aspoň už nejsem tolik zklamaná, když mi tohle uděláte!"
B: "Výš, že mě nepřímo nutíš to teď hned otočit a jet domu?"
"To bych nerada!"  ironie v mém hlase prosakovala každym slovem až jsem se sama divila, kde se to ve mě bere.
B: "Achjo.."
"Ne, promiň. Jsem nějaká přecitlivělá. Samozřejmě, že mi to vadí, ale na druhou stranu to chápu. A to, že jsem si zvykla je přeci jen pravda, za těch 5 let!"
B: "5 a půl" v jeho hlase zněl úsměv.
"Perfekcionalisto!" zasmála jsem se.
B: "Ještě jednou, promiň mi to."
"Je to jenom půl dne. To vydržim"
B: "Jak já tě miluju!"
"Jak JÁ miluju tebe!"
B: "To vyřešíme doma. Ještě ti zavolám. Paa a pozdravuj Dani."
"Ty pozdravuj kluky!"
B: "Neboj. Tak pa!"
"Papa"
Položila jsem mobila na stolek a šla Dani udělat svačinu.

S klukama je hold trápení 4.díl

6. března 2010 v 11:39 | Verýs
=============MEZITÍM u KLUKŮ VE STUDIU- BiLL===========
"Proč nepřijela Kim?" zvednul Gustav obočí, když jsem přijel do studia. Fláknul jsem sebou zatim na gauč...
"Jela k ségře!" pokrčil jsem znuděně rameny..
"Jak po včerejšku dopadla!?" objevil se odnikud Georg..
"docela.. Dobře.." pokrčil jsem znova rameny,.
"Tak jdem zkoušet ne?" Ááááááááááá :-@ Nuceně jsem se vyškrábal na nohy a následoval je do nahrávačky..

*Později (večer)
Neni co na práci.. znuděně se opírám rukou obličej a nepřítomně koukám na lidi v místnosti.. krom kluků tu je ještě David, nějaký dvě ženský a nějakej starej chlap.. podle mě to je nějakej cizí manažer. Co já ale vym..
"Nemůžeme už jet domu?" zakňučel Tom a všichni se v tu ránu na něj otočili. Protočil jsem oči a položil se hlavu na stůl.
"Ale jo.. uvidíme co se s tim zvukem dá udělat. Vy jste tu už zbytečný!" oznámil nám David. Normálně bych asi protestoval, že tu chci být a vědět co je zase za problém, ale stejně jsem tak unavenej a vysílenej, že bych tu stejně asi usnul.
"OK, tak zatim.." rozloučili jsme se tam s nima.
"ŘÍdim!" oznámil mi Tom a sebral mi klíče od auta, který jsem už připravený držel v ruce. Nic jsem mu nenamítnul... sednul jsem si na sedadlo spolujezdce a opřel se o dveře. Snad v minutě bych byl tuhej, kdyby Tom nepustil nahlas rádio.
"To mi děláš naschvál ne?" zabručel jsem a ztlumil to.
"No, promiň.." zněl dotčeně. Kašlal jsem na to a zase se opřel hlavou o okýnku..

"Kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se ho, když jsme vystupovali z auta. Hodil na mě pohled: ty kreténe ses měl kouknout v autě ne? a šel do vchodu. Šel jsem kus za nim a hledal v tašce mobila.. i když, kde jemu je konec ?!?
"Asi teprve 9!" řekl mi Tom, když viděl jak jsem už pomalu nasranej.. i když kui tomu, že nemůžu najít toho mobila.
"AHOJ!" zakřičeli jsme oba na celej byt.. možná, že na celej barák.
"Pšt, pšt, pšt!" přilítla Kim.
"CO se děje?" zvednul jsem nechápavě obočí.
"Slíbila jsem ségře, že jí na týden pohlídám Dani.. nevadí to moc doufám!"udělala omluvnej obličej.
"Prcéék., supéééér!" zaradoval se Tom a valil do obýváku.
"Proč na týden?" nechápal jsem pořád nějak.
"Protože jedou na dovolenou.. áá... noo, chtěla jsem, aby měli trochu klid.. Sarah tam chce říct Danovi, že je těhotná výš!" zazubila se..
"Těhotná.. zase?" udivil jsem se.
"Jo" kejvla nevýznamně.
"Wow.. ona je snad stroj na děti" zakroutil jsem se smíchem hlavou.
"Ale, zase z ní nedělej jo.. teprve druhý!" pleskla mě po rameni.
"I to je dost!" nepřestával jsem se smát.
"Tss.. vy jste taky dva tak co děláš?"
"Dvojčata jsou najednou chápeš.. ale dvě děti jsou rozdílně.."
"Bože, Bille.. já z tebe fakt jednou vyrostu" pleskla se po hlavě.
"Ok, měla bys, pořád jseš proti mě o půl hlavy menší!"
"Takže nevadí, že tu s námi bude pinďa, že né?" omotala mi ruce kolem krku a ignorovala moji narážku. Zasmál jsem se. Teďka zase stála na špičkách.
"Vůbec ne.." zakroutil jsem hlavou a políbil ji.

Potom jsme šly do obýváku, kde Tom dováděl s malou Daniell.
"Bože, ta vyrostla" nestačil jsem se divit, vždyť, když jsem ji naposledy viděl, bylo to půl roční mimino, který neumělo ještě ani pořádně sedět a teď je to takoví éro. Sice jak je vidět.. v chození potřebuje pořád záchranu, protože udělá pár kroků a je nejistá, ale jinak je to dítě plný hyperaktivity.
"Roste před očima, je to až hrozný!" kejvla Kim a sedli jsme si spolu na gauč. Tom ještě chvilku dováděl s prckem a pak jsme uznali, že už je moc pozdě a tak jí šla Kim dát do vypůjčený postýlky od Sarah.
"Pánejo, těšim se až budete mít s Kim taky děti!" řekl mi Tom.
"Proč?" vyvalil jsem oči. Ani nevim, že by jsme něco takovýho plánovali.
"Dokážeš si představit malýho křížence tebe a Kim.. to bude něco!"
"Hele, zase klid Tome jo? Za prví o tom mluvíš jak o psovi a za druhý ani nevim, že jsme nějaký dítě plánovali!" přišla do pokoje Kim a dřepla si zase ke mě na gauč.
"Ježiiš.. no tak nedělejte! Chodíte spolu snad milion let.. tak na co plánování!" protočil Tom inteligentně očima.
"Si pořiď dítě sám.. !" zasmáli jsme se mu.
"Jak asi ne? Se mám oplodnit sám?"
"Nebyl bys první!"
"CHA CHA CHA! Jdu spát vy ftipálci!" hodil na nás xichta a vypadnul do sví ložnice.

S klukama je hold trápení 3.díl

24. února 2010 v 21:52 | Verýs
Ležela jsem v posteli.. měla jsem zavřený oči.. ale nespala jsem, čekala jsem kdy přijde Bill... a to vym na 100% že přijde.. za tu dobu co spolu jsme ho znám až moc dobře...
Konečně se ozvalo potichý vrznutí dveří.. zřejmě si myslí, že spim.. nechala jsem oči zavřený a čekala co udělá. Lehl si blizoučko vedle mě a lehce mě pohladil po tváři.. chvilku poté jsem pocítila na svých rtech ty jeho.. pousmála jsem se a jednou rukou jsem mu zapletla do rozpuštěných vlasů.
"Podvádíš!" zasmál se a lehko se vymanil mímu objetí.. namísto toho mi jednou rukou přejížděl po linii boku a druhou si složil pod hlavu, stejně jako já...
"Neřekla sem, že nutně musim spát" šibalsky jsem se usmála. Moje odpověď mu zřejmě udělala radost.. rukou, kterou nahoru a dolu stále přížděl po celém mém boku si mě přitáhnul k sobě. Tělo na tělo. A začal mě nenasitně líbat. Volnou rukou mě opět začal hladit po linii boku. Tentokrát už pod tričkěm. Jako vždy se zastavil u mího piercingu v pupíku.. prstama si hrál s ozdobičkou až jsem musela zakroučit. Přestala jsem ho líbat, chytla jsem mu ruku a významně se na něj podívala...
"Kde je vůbec Tom, že nás ještě nepřišel otravovat!?" vybavila se mi přítomnost dalšího spolubydlícího...
"Umm.. no.. odjel za klukama do studia." zdá se mi, že Bill před něčim uhybá..
"Tys nemusel?" zeptala jsem se..
"Pojedu tam odpoldne!" Áha. tak tohle to je..
"Zdržuješ se teda.." pokývu hlavou na souhlas. Vztáhne ke mě ruku, pohladí mě po tváři.. jede dál po dolním rtu a skončí u krk. Nechá tam svoji ruku a přitáhne si můj obličej zas. Políbí mě.. už ne tak hladově. Krásně, dlouze.. romanticky. Připadám, že ve mě vybuchla sopka. Tohle mi dělá naschvál.
"Můžu tu zůstat.." řekne a směřuje k mému krku..
"Umm.." zamumlám neschopná se teď na cokoliv soustředit..
"Chceš?" přesunuje se stále níže.
"Chci tě TEĎ HNED.." zamumlám. Dokážu si představit na jeho tváři úsměv, když zkoumá moje prsa. Prsty se věnuje celému mému tělu a jazyk prozkoumává moje bradavky. Zavírám oči a sténám.. dávám mu tak najevo, aby pokračoval...
"Uhm.. to je dobré.." zasměje se. Kouknu se na něj. V tváři má pobavený výraz..
"Jsi dítě!" zatahám ho za vlasy a tentokrát já nenasytně hledám jeho rty.
"Jsem starší!" zašeptá mezi polibky...
"Mlč!" zasměju se... Stáhne ze mě jedinou věc, kterou mám právě na sobě.. dlouhý tričko.. chvílinku si mě prohlíží, vypadá spokojený.. někdy ho doopravdy nechápu.
"Co?" chytla jsem jednu jeho ruku..
"Jseš dokonalá!" zasmál se.
"To ty taky.." usmála jsem se a začala mu pomáhat s oblečením. Zachvíli už na sobě taky nic neměl. Opět se políbíme... začne do mě vstupovat.. čím dál víc musim sténat slastí.. na líbání to už nejni. Začíná být skoro až hrubí...
"Ouch.. Bille!" syknu.. nevnímá mě. Teda neodpovídá, ale jeho tempo se přizpusobí mému. Zase je jemný, ale stále víc intenzivní.. cítím teplo v bodbříšku, ale Bill je rychlejší.. je to už nějaká doba.. divím se, že to vydržel tak dlouho.. je to přeci jenom kluk... hlasitě jsem zavzdychala, i když můj orgasmus se jaksi nestačil dostavit.. sice nejsem v tomhle předstírání asi moc dobrá.. když v minulosti to nikdy nebylo potřeba... vym, že by se Bill cítil provinile...
Zadýchaně se převalil na bok. Usmála jsem se a schovala svůj obličej do jeho náruče. Čelem jsem se opřela o jeho hruď a vydýchávala pravidelně s ním.
"Měl jsem pravdu, když jsem řikal že jsi dokonalá.." políbil mě do vlasů..
"Děkuju.." kývla jsem hlavou neschopná se na něj teď podívat.. poznal by na mě, že u mě nic.
"Chceš, abych tu zůstal odpoledne?"
"Mm.. ani ne. Zajdu k ségře.. dlouho jsem tam nebyla a chci zase vidět malou Daniell"
"Dobře teda.." usmál se. To bylo poznat už z hlasu.
"Miluju tě." zašeptala jsem... a pořádně se k němu přitiskla. I když to nebylo potřeba. Svýma rukama mě k sobě sám přitisknul víc..
"Já tebe taky.. a moc!" oplatil mi a zvedl mi obličej. Rychle jsou mu koukla do očí a rychle ho políbila..

*****POZdní ODPOLEDNE*******
Dorazila jsem k ségře později než jsem čekala.. ale měla jsem štěstí. Byla doma.. i její přítel Dan.. (překvapivě) i roční dcerka Daniell. Potřebovala jsem se Sarah mluvit o samotě.. Dan to pochopil a šel si hrát s Daniell na zahradu...
"Tak co se děje Kim?" usmála se a sedly jsme si na gauč...
"Je to trapný.." musela jsem rudnout..
"Jsme ségry.. jenom povídej ať je to sebevíc trapný!" povzbudivě do mě drcla..
"Hmmm.. poprví se stalo, že se Bill udělal dřív než já!" čekala jsem šokovanej výraz, ale ona se tvářila stejně nezaujatě.. slyšela mě vůbec!?
"A to tě trápí, blázínku?" začala se smát. TEĎ se cítím ponížená...
"Jo.." kývla jsem..
"Prosimtě.. to se vám ještě stane tolikrát.. řekni mu, že si z toho nic nemusí dělat.. na to, že jste spolu od.. 15(?) je to docela dobrý, že jenom jednou se vám to stalo!"
"Já mu to neřekla." zakroutila jsem hlavou.. chvíli váhala.. pak pochopila jak jsem to myslela.
"Jseš dobrá herečka.."
"Mám divnej pocit.. trápí mě to! Ale víc by mě to asi štvalo, kdyby to věděl i Bill... určitě by vynil sám sebe.. a přitom.. nemilovali jsme se od doby co přijeli z Paříže.. někdy před týdnem.. předtim byl pryč 3 týdny..."
"To je zatraceně dlouho.." kývla hlavou na souhlas..
"Stejně by ho to trápilo.." pokrčila jsem bezradně rameny..
"Notak, trdlo.. nic si z toho nedělej.." usmála se a chytla mě za ruku. Usmála jsem se a objala jí.
"Hele mrně to mi něco přiomíná... mám moc dobrou zprávu!" usmála se na mě.
"Co?" netrpělivě jsem čekala co z ní vyleze...
"Jsem těhotná.."
"Íáá.. jako fááákt?!" zase jsem jí vysela kolem krku...
"Joo.. a nekřič tolik.. Danovi jsem to ještě neřekla!"
"COŽE? To neni jeho?" vykulila jsem oči..
"Ale je ty pako.. ale chci mu to říct na tý dovolený.." mrkla na mě..
"Ahaa.. vy vlastně jedete zejtra na dovču co?" jak jsem na to mohla zapomenout? :D
"Jojo.." kývla na souhlas..´
"To sebou berete i Daniell jo?"
"No do útulku jít dát nemůžu" pokrčila rameny a obě jsme se zasmály...
"Né. to jsem nemyslela.. já bych vám jí ten týden pohlídala.. klidně!"
"Jako fááákt? Výš co řikáš? Jseš si vědoma svých činůů, protože pak už to nepůjde vzít zpátky.."
"Ségra nešil.. jasně že to pro Vás udělám.." usmála jsem se.
"Klukům to vadit nebude?"
"Ne, Daniell Toma i Billa miluje.. a oni jí maj taky rádi tak co"
"Tak jo no.." usmála se a vlepila mi pusinu..
"Tak já jí zbalim věci a ty jdi zatim za nima na zahradu ok?" zvedla se a bez mího souhlasu už byla na cestě do pokoje...
Zvedla jsem se teda z gauče a šla zadníma dveřma v obýváku na zahradu..
"Dane..-" zavolala jsem na něj, aby si mě všiml a šla k němu. On vzal Daniell na ruku a šel mi naproti..
"-..dohodli jsme se se ségrou, že vám Daniell pohlídám zatímco budete na dovolený!"
"Fákt? A nebude ti to vadit?" zeptal se mě..
"Vůbec ne.. miluju tohle trdlo." zasmála jsem se a vzala si od něj Dani do náruče.. culila se na mě a dělala různý xichtíky.. celá mamina :D
"tAK to je super.. díky moc!" usmál se..
"V pohodě..!" mávla jsem rukou.
"Brrržžž.." začala prskat Daniell..
"No jo formule.." zasmáli jsme se s Danem..
"Každý ráno se kouká na pohádky a potom na motorevie.. jo?" zdělila mi ségra, která přišla s taškou přes rameno..
"No problemo.. Tom se na to taky kouká!" zasmála jsem se..
"Pako!" pleskla se ségra z legrace do hlavy..
"Tak na.." podala mi tašku s Dádinýma věcma..
"Odvezu tě domu.." nabídnul se mi Dan. Kývla jsem na souhlas.. rozloučily jsme se pořádně se ségrou s tim, že mi dala ještě podrobný instrukce co Dani smí a co nesmí...

S klukama je hold trápení 2.díl

24. února 2010 v 21:41 | Verýs
"Co se stalo?" přilítnul jsem do klubu, kde seděl Georg a bavil se s Maggie (jeho holka) ... na lavici jsem si všim spící Kim..
"Má dost" zkonstatoval jenom gEORG..
"Co se stalo? Proč se tak zřídila? Jakto, že tu byla s tebou.. vámi!?" začal jsem chrlit otázky.. už mi bylo i docela jedno, že jsme začali upoutával pozornost lidí., i když jich nebylo dost střízlívích na to, aby někdo něco vyblesknul.. bože, teprve teď jsem si uvědomil, že na sobě mám jenom kalhoty a mikinu.. v lednu.. ale to je fuk..
"Bille to se neptej mě.. já jí jenom našel u baru jak byla docela zlitá.. chtěl jsem z ní něco vymámit, ale z jejích slov jsem pochopil, že ste se asi rozešli!?"
"NE!" vyhrknul jsem ze sebe jenom.. ona si myslela, že se s ní chci rozejít? Bože.. jak na to přišla? Kui tomu se opila? Co jí to napadlo?
"To si už musíte vyřídit vy dva.., ale nerad bych Kim ještě takle někdy viděl.."
"To já taky.." smutně jsem přikývl..
"Chceš s ní pomoct?.. ikdyž... váží 20 kilo s postelí tak to snad zvládneš ne?"
"To mě máš až za TAKOVÝHO padavku?" zakřenil jsem se a v pohodě vzal Kim do náruče..
"Dej mi vědět.. zatim čau!"
"Jo.. díky, žes zavolal.. mějte se!" kývnul jsem a šel se spící Kim k autu...

=======================RánO===================
"Áááááá" probudí mě něčí jekot.. ohlídnu se.. Kim..
"Co..co se děje?" leknul jsem se, když jsem viděl jak poplašeně sedí na posteli a všude se rozhlíží.. v očích hrůzu..
"Fuj.. to byl jenom sen!" ulevila se.. poté si šáhla na hlavu jako, kdyby si kocovinu po tom šoku probuzení všimla až teď.
"Je ti blbě?" zeptal jsem se jí, i když mi to bylo jasný.. spíš šlo o konstatování faktu..
"Jo, ale to je fuk.. Bille.. jsem ráda, že žiješ!" najednou na mě vysela. Nechápal jsem její myšlenkoví pochody, ale hlavně, že si nemyslí, že bych se s ní JÁ rozcházel..
"Co se děje zlato?" pohladil jsem jí po vlasech..
"No.. myslim, že budu zvracet.. potom ti to řeknu.." zvedla se a pádila do koupelny.Šel jsem do kuchyně a udělal zatim kafe.. myslim, že nic víc nebude teď potřeba.. sednul jsem si zatim za stůl a jenom z nudy otáčel stránky nějakýho automobilovího časopisu.. buď Toma nebo Kim..
"Ufff..." dovalila se Kim.
"Je ti líp?"zeptal jsem se.. usmála se a kývla na souhlas..
"Řekni mi co se ti zdálo, že si byla tak vyplašená!?" praštila sebou na židli a otáčela hrnkem s kafem pořád dokola..
"No.." zarazila se jako kdyby sama pátrala v paměti co se jí zdálo..
"Já ani nevim., ale hrozně mě to děsilo.. a taky.. bála jsem se o tebe.. nevim proč.. jako kdyby jsi umíral, nebo mě opouštěl.. děsí mě to furt!"
"To se ale nikdy nestane" snažil jsem se pousmál.. kývla na souhlas a sedla si ke mě na klín..
"A ještě něco mi vrtá hlavou..." promluvila po chvíli. Zvednul jsem obočí..
"No.. jak jsem se dostala z toho klubu. Nepamatuju se, že bych sama dokázala ujít tu štreku.."
"Na Georga si pamatuješ?" stáhla obočí k sobě jak přemýšlela.. asi si to ani neuvědomuje, ale je takle děsně roztomilá..
"No.. možná.. byl v tom mém snu. křičela jsem na něj.. tak to asi nebyl sen"
"Ne nebyl.. teda aspoň v tom, že tě tam Georg našel a zavolal mi.."
"To je divný.. naposledy si pamatuju jenom jak se mnou nějakej kluk chtěl tancovat a já ho poslala do háje.. že by potom něco bylo už nevim!?" zase bylo vidět jak přemýšlí..
"Proč si tam vůbec šla?" na tohle jsem se zeptat musel, i když jsem se tý otázce vyhýbal.
"No.. protože.. protože mě vylákala Lannie s Benem, ty pak někam zmizeli a já se mohla aspoň pořádně ožrat, protože ..... AHA!" vyskočila na nohy.. jak kdyby si právě něco uvědomila..
"Co?" nechápavě jsem se zamračil..
"To byl asi ten hnusnej sen.. já nevim proč., ale myslela jsem si, že sme se rozešli.. proto jsem pila, ale už jsem byla přiopilá, když jsem si dala důvody proč vlastně piju..." pousmála se vítězně a zase si na mě sedla..
"Nerozešel bych se s tebou.." zakroutil jsem hlavou..
"Já vym., mrzí mě, jestli jsem dělala scény, protože fakt jsem si to nějak vsugerovala.. ta hádka a no..." zmlkla.. stejně jako já už se o tom nechtěla bavit..
"He děti vy už jste vzhůru?" dovalil se do kuchyně Tom..jako každý ráno jenom v trenkách.
"Radši by ses měl oblíknout.. nikdo tu na tebe neni zvědavej!" zakřenila se Kim..musel jsem se smát.. telepatie funguje! :D
"Jo jasný.. ale když se tu promenádoval Bill nic mu neřekneš" hodil na ní ospaleckej xicht..
"Ne tomu nic" kývla na souhlas a všichni jsme se začali smát..
"TO je ale trochu logika Tome výš.." zaťukal jsem si na hlavu..
"Logika kde? ASi mi minula"
"Jo.. a obloukem.." doplnila ho Kim a zas jsme se smáli.. Tom si konečně vzal kafe a odešel..

=====================KIMBERLY===================
Seděla jsem Billovi na klíně a hrála si s jeho krátkýma rozcuchanýma vláskama..
Čekám, kdy se tu zase objeví Tom.. jakmile je vzhůru je děsně hyperaktivní.. takže zase bude brzdit dopravu v bytě :D
"Asi si půjdu ještě lehnout.." rozhodla jsem se....
"Jestli ti je blbě tak si vem prášek.." řekl mi Bill..
"Ne, ani moc blbě mi už neni.. jenom tu nechci být s hyperaktivnim Tomem, chytla bych z něj závrať!" zasmála jsem se a odešla do mýho a Billova pokoje...

S klukama je hold trápení 1.díl

24. února 2010 v 21:30 | Verýs
Sedim sama na barový židličce. Nudim se.. rukou si podpírám obličej a popíjim něco co mi ten hodnej barman nalil. Hodnej proto, že už zřejmě vidí, že jsem silně pod parou a pořád mi nalejvá. To je můj kluk. xD
"Ahoj, nechceš jít tancovat?" přišel ke mě docela namakanej roztomilej blonďáček. Byl fakt moc hezkej... ale ne jako ten můj blbec.. o kterýho jsem stejně asi už nadobro přišla! Ale proto jsem asi tady.. vlastně ještě kui tomu, že mě vytáhla Lannie s Benem...
"Já bych tancovat šla, ale pochybuju, že mě unesou nohy!" zamrkala jsem na něj..
"To nevadí.. rád si tě podržim.."
"Radši se ztrať hochu!" zamávala jsem rukou jako, aby bral dráhu, než si se mnou něco začne.. podle všeho jsem kazič vztahů a magnet na hádky.. hold celá já...
"Vodku s red bullem!" ozve se hlas sotva metr ode mě. Kouknu na svoje pití a pak na toho co si objednával...
"Hey, že já tě odněkud znám?" zamžourám.. nějak se mi všechno začíná splívat..
"Kimberly.. co tu děláš? To seš tu sama?"
"AAháá.. strejda Georg!" zajásala jsem..
"Co? Kim! Ty seš naprosto namol!"
"Ale nejsem!" zakroutila jsem hlavou..
"Pojď.. co tu vůbec děláš?"vzal mě za ruku a někam mě vedl.. spíš nesl. Moc jsem nespolupracovala.. necítila jsem nohy..
"Počkej.. tuhle mám ráda" zastavila jsem se uprostřed parketu a začala spontálně tančit na nějakou písničku.. sice jí neznám, ale docela se mi líbila..
"Kim, neblbni a pojď" zase mě popad a tánul někam dál..
"Sedni si.." poručil mi, když jsme došli do boxů.. svalila jsem se na sedačku..
"Kim.. no tak.. co tu děláš? To ses sama tak zlila?"
"Ne tolik otázek.. jsem moc opilá, abych si to pamatovala!" zaprotestovala jsem..
"Dobře.. tak mi teda aspoň řekni, proč tu seš?"
"Protože mě vytáhla Lannie a Ben.. a taky jsem se potřebovala ožrat!"
"Proč nejsi s Billem?"
"Protože tu neni?" zeptám se ho přihlouple..
"Ty výš jak jsem to myslel.. nebo aspoň doufám, že to výš i v takovym stavu.."zakroutil hlavou.
"Jo.. vym.. strýčku Georgu.. ale radši se zeptej jeho.. vídáš ho častěji než já!"
"Rozešli jste se?" vykulil oči..
"Tebe by to překvapilo?" zakřenila jsem se..
"JO! To teda překvapilo.."
"Tak to seš asi jedinej.." zamžourám a pomalu začínám usínat..
"Kim! Nespi.. co se děje? Řekneš mi to?"
"Děje se jenom to, že je divnej.. což neni žádná novinka.. novinka je, že já ho přestala tolerovat a kašlu na něj.."
"Proč tak najednou?"
"Protože je DIVNEJ!" zakřičim.. jako by se můj hlas ztratil v hlasitý hudbě.. poučení pro příště.. vzít si megafon!
"Kim, proč o něm takle najednou mluvíš?" zdá se mi trochu smutnej..
"Vždyť ti to řikám celou dobu.. chodíme spolu snad od 15 let.. nejdřív bylo ok, že je pořád pryč.. tolerovala jsem to.." nějak jsem ztratila nit.. kde jsem to skončila?
"Kim.. pokračuj!" zatřásl se mnou Georg..
"No.. tak sjem to tolerovala.. ale tohle je na mě trochu moc.."
"Co?"
"Je se mnou jednou za měsíc a ještě mě obviňuje že mu chrápu za zády s jinejma.."
"To ti řekl?"
"Ne zakřičel!"
"Proč?"
"Protože je DIVNEJ!"
"Kim, přestaň to už opakovat.. musíte si to spolu vyjasnit.. vždyť vy k sobě patříte!"
"Hmmm" zabručela jsem ne zcela přesvědčena jeho slovama a zase jsem začala podřimovat..už mě dokonce nechal.. slyšela jsem jako kdyby s někym mluvil, ale bylo mi to docela fuk..

===============BILL============
Sěděli jsme s Tomem v obýváku.. on koukal na nějakou blbinu.. a já jenom tak bezduše čuměl na obrázky v televizi. každou chvíli jsem těknul k hodinám..
Už je sakra půl 3 v noci.. kde ta Kim je? Sice odešla docela dost naštvaná, ale nevim o tom, že by řikala, že bude spát někde jinde.. tady je doma.. krom její ségry nevim o nikom moc u koho by přespala. Tak kde sakra je?
"Já jdu spát" oznámil mi Tom.. zvednul jsem k němu překvapenej pohled.. ani jsem si nevšim, že to už skončilo.
"Já.. budu ještě..chvíly... tady.."
"Neboj se o ní.. přece jí znáš.. naštvala se a tak na truc někde prostě přespala.."
"Jde o to kde a u koho!" zakroutil jsem smutně hlavou..
"Kim neni ten typ co se mstí jenom z vlastního potěšení"
"Já vym., ale stejně o ní mám strach.. když odcházela byla dost naštvaná.. nevim co všechno jí mohlo napadnout.. a ještě víc se děsim toho co všechno je schopná udělat"
"Já vym, ale-" chtěl to říct, ale zazvonil mi mobil.. rychle jsem po něm šmátnul v naději, že to je Kim..
"Jenom Georg!" protočil jsem panenkama a zvednul to..

"Co je Georgu, nevíš kolik je hodin?"
"Jo.. vym.. moc dobře.. a doufám, že si nespal a nepil.."
"Ne.. ani jedno.. proč jako?"
"Potřebuju, aby sis vyzvednul Kim.. k vám je to moc daleko, abych jí táhnul a sám jí odvést nemůžu, i když jsem měl jenom jednoho panáka.."
"Ne to je v pohodě.. jenom mi řekni kde ste!"
Nadiktoval mi cestu k jednomu klubu ve městě..poděkoval jsem mu a hned jsem vyjel.
 
 

Reklama