Staří přátelé

staří přátelé 1.díl

2. června 2009 v 21:40 | Verýs
Ve zkratce.. jmenuju se Maria.. všichni mi řikaj Mary, nebo tam jak je zrvona napadle, ale Mario mi neřiká nikdo protože vědi jak to nenávidim!! Jinak sem ale docela mírumilovná, bavim se se všema kdo jsou v pohodě a snažim se neprat se s těma debilama co mi za to ani nestojej. Bohužel ještě mam před sebou poslední dva roky na škole x(( Fakt mě to hodně sere, ale nic proti tomu už nezmůžu.. jinak na škole mam jenom pár ,,kámošů,,..
Jo a pak ještě o mojí rodince.. moje máma je strašně starostlivá, ale možná taky proto že už je po třetí těhotná a překypuje ateřkym citem. Mě měla hodně brzo, a doteď má komplexi že jako máma v mim případě selhala- ne že by mi to vadilo- asi ste taky pochopili že mam sourozence.. ségru. Je přesně o 15 let mladší- takže jí sou teprva 2 roky- fakt hustý jako!! A teď budu mít dalšího sourozence, když to dobře dopadne tak asi za 2 měsíce! x)) asi bych kecala kdybych řekla že se netěšim ! xDA můj táta.. no vlastně o něj ani nemam moc zájem- bydlí v Hamburku- a občas si voláme ale hodně dlouho sem ho už nevyděla.. on je spíš ten hospodskej tp, takoví já nemam ráda.. x((

"Na odpoledne sem ale domluvená s klukama" pokrčim rameny, máma nerada slyší když rušim její plány x((
"Tak jedou si můžeš udělat čas a jet se mnou nakupovat ne?" koukne se na mě mutně..
"Tak fain, můžu říct Billovi aby jel s námi" zvednu se ze židle a du zalarmovat kluky..
"Počkej!-" zarazí mě ještě máma. Neochotně se otočim směrem k ní "-To je ten metroušek?" koukne se na mě máma andílkovskym pohledem, zvednu oči vsloup, máma si Billa doopravdy oblíbila, vždycky si přece tak skvěle pokecaj o módě.. xD
"Jo mami!" odporoučim se k sobě do pokoje a začnu prozvánět Billa...

"Noo?" jééžiš ten má asi zas náladu..

"Ahoj to sem já"

"Jo slyšim"

"Tak promiň že rušim, jenom sem se tě chtěla zeptat jestli nechceš dneska jet nakupovat?"

"Jo super to mi zvedne náladu" zdá se že už zvedlo, jeho hlas se zdá trochu přívětivjejší x)

"Jo ale dyštak to bude s méjí mamkou a zřejmě to budou jenom miminovský hadříky" dodám trochu smutně, i když jemu zatim nikdy nevadilo že s náma jezdí nakupovat, vždycky se může rozmustit když vidí ty malinký hadříky..

"To neva! Tak po obědě přídu ok?"

"Jo jasně, už se těšim.. pozdravuj Toma!"

Zaklapnu mobila a du dolu mámě říct že Bill s námi teda pojede, hned se rozzáří a začne si psát obchody kam rozhodně nesmí zapomenout zajít..

"Hee mamko Robert pohlídá Sisi nebo jí berem sebou?" kouknu na ní nechápavě jak to chce zařídit! Se Sisi by to byla makačka, jí nikdy to čekání v obchodech nabaví, navíc už teď žárný na svího nenarozenýho bratříčka..
"No, Robert přijede až večer, tak jí musíme vzít sebou!" zjevně taky jako já chápe že to bude o to horší a navíc sem z jejího pohledu poznala že o tom ještě nepřemýšlela..
"Tak já jí to du říct! A dyštak si pudem hrát na zahradu ok?" nepřítomně mi kejvla a dál se probírama různejma létákama..
"Ahojky, co tak sama?" najdu jí nakonec jak sedí na schodech od zadního vchodu na zahradu..
Nevěnovala mi ani zamák pozornosti, pořád se koukala před sebe na zahradu po všech těch hračkách a nakonec si vzdychla.
"Copak? Snad nemáš nějaký trápení" vzala sem jí do náruče, pěstičkama si přikryla obličej abych si nevšimla že jí kapou slzičky..
"Ale no táák.. řekni mi co tě trápí?" vzala sem jí ruce z obličeje a zhluboka se jí koukla do očí..
"Maminka mě už nechce. Řikala že mě vrátí do hračkářství! Že já už nejsem jejich, že oni budou mít noví miminko a mě už nechtěj, sem moc stará a nehodná..." nakonci se rozplakala, přitiskla sem si jí k sobě a začla jí hladit po hlavě abych jí trochu uklidnila..
"Ale Sis jakpak si na to přišla?"
"Řikala to že sem moc stará a nehodná. Že jí jenom zlobim tak mě vrátí..." začla zas řikat od znova! Rychle sem jí přerušila, protože jak to začla řikat začali jí tésct ještě větší slzy..
"Ale tak to určitě nemyslela, koukni na mě, já už sem skoro dospělá a taky mě nevrátěj, i když dělám větší blbosti! Maj nás všechny stejně rádi, i když se teď maminka trocu víc upíná na to nenarozený miminko, protože máme všichni strach! Přece chceme mít bratříčka no ne?" prutce zakroutil hlavou aby vyjádřila svůj nesouhlas!
"Já nechci žádnýho.. bráchu. Já chci bejt jedináček, chci aby měla maminka zas jenom mě!" řekla tvrdohlavě..
"Copak měla maminka někdy jenom tebe? Já sem byla 15 let jedináček.. a řeknu ti že to neni nic snadnýho, takle budeš moct aspoň všechno svést na bráchu!" snažim se jí na tom vidět to dobrý, ale ona je stejně tvrdohlavá jako já a máma- to máme všechny stejný-
"Ale já nechci bráchu! Já chci aby sem byla jenom já, maminka, tatínek.. a ty" řkne skoro až nenávistně, kde se to v ní najednou bere? Vždycky to je takovej nadílek a teď jako kdyby poprví mohla říct jak to doopravdy cítí -hmm.. to možná bude ono..
"Tak a dost! Mam nápad zajdem za Tomem, ten ti zvedne náladu ne?" vzpomínky na Sisi a Toma jak si spolu hrajou na zahradě sou fakt komický kdybych nevyděla ty uslzený tvářičky Sis pořád před sebou, možná bych se tomu začla smát..
"Hmm.." zabručí..
Tak dem naproti ke klukům (sem zapoměla zmínit že bydlej ve stejný ulici akorát na opačný straně). Docela dlouho to trvá než se dozvoníme.. ale nakonec nám přece jen někdo přijde otevřít..
 
 

Reklama