Věk? (ne)řešíme

Věk? (ne)řešíme 15.díl

7. července 2010 v 8:37 | Verýs
Je už později odpoledne. Aný, Lukas i Vítek už museli domu. Tom odjel chvíli před nima a tak jsem tu jenom s Billem a Suz, která leží a na plný pecky poslouchá písničky u sebe na posteli.
Billovi začal vybrovat mobil. Podíval se na displej a zamračil se..
TADY SE TELEFONOVAT NESMÍ! zamávala jsem mu s tabulkou před očima.
"Vsadim se, že na to nepřijou!" pousmál se a zvedl vybrující mobil. Poslouchala jsem úryvky toho co jsem slyšela Billa řikat...
<Myslim, že dneska už nemůžu!>
<xxx>
<Ano, je to pro mě důležitý>
<xxx>
<Řikal jsem ti, že je v nemocnici>
<xxx>
<Návštěvi už k ní směji>
<xxx>
<Budu do nemocnice chodit jak sám uznám za vhodný. Nějaký fotografové mě doopravdy netrápí. Zvlášť, když nevědi o co jde>
<xxx>
<Jsem si absolutně jistý co řikám>
<xxx>
<Dobře. Zítra přijdu, ale nechápu co chceš řešit. Všechno máme natočený a žádný nový písničky jsem nesložil>
<xxx>
<Ani ani nikdo jiný nesložil žádnou písničku. Tím jsem si jistej>
<xxx>
<Najednou se nezajímám o kapelu? Co to je za blbost?>
<xxx>
<Chápeš, že po 4 dnech nám prostě nestačí nějaká blbá hodina?>
<xxx>
<Řikám ti to co je pravda. Je jenom tvůj problém, že se ti to nelíbí>
<xxx>
<Dobře. Zítra.. čau>
Dal si mobila zpátky do kapsy a přišel zpěk ke mě.
Máš kvůli mě problém zamračila jsem se
"Ne,nemám. David je jenom hodně natvrdlej! Všechno je v pořádku" usmál se a sedl si zpět vedle mě.
Možná má pravdu.. zamyslela jsem se nad tim. Možná až moc....
"V čem?" nechápavě mě pozoroval. Koukla jsem se mu do očí a chytla ho za ruku..
V tom, že bys tu neměl být. Někdo tě vyfotí a potom budeš měsíc vysvětlovat co jsi dělal v nemocnici. Nedej bohu, že by se někdo dozvěděl, že chodíš za mnou!
"Proč to řikáš tak..." hledal správný slovo..
"-...nevim. Tak jako, kdyby to bylo něco špatnýho!" dořekl a koukl se mi do očí. Poznala jsem, že v nich hledá odpověď.
V jistym slova smyslu to špatný je.. mě je teprve 14 a tobě je 20!!
"Zase řešíš věk? Myslel jsem, že jsem se dohodli, že to řešit nebudeme, dokud si budeme rozumět a mít se stejně rádi" pohladil mě po tváři. Snaží se mi akorát odvést pozornost někam jinam...
Já to nechci řešit. Ale je to tak...!
"Ale..-" chtěl mi opět odporovat, ale do pokoje vešla Kaila, taky jedna z našich sesterských kámošek.
"Tak jsem slyšela, že taky má už někdo povolený návštěvy a vzal to ve velkém stylu" zasmála se a projížděla očima Billa. Bylo mi to nepříjemný.. jak na něj kouká div nevytáhne mobil a nevyfotí si ho, ale mlčela jsem. Co jinýho bych měla dělat, když mluvit nesmim.
"Slyšela? Rozkřiklo se to?" viděla jsem na Billovi jak trochu zbledl. Asi mu neni tak lhostejný jestli ho někdo vyfotí nebo ne..
"Blbě jsem to řekla... Už někdy před 2 týdnama jsem měla menší halušky, dneska jsem viděla odcházet nezahalenýho Toma Kaulitze, tak jsem si řekla, že halušky to asi nejsou a prostě jsem byla zvědavá" zazubila se.
"Aha.." kývnul jenom Bill. Moje podrážděnost trochu opadla, když jsem viděla, že jí nebere víc než jenom nějakou trochu otravnou sestričku.
"Nepodepsal by ses mi teda, prosim?" zamrkala a zazubila se. Znovu
"Ale jo" kývl Bill a narovnal se na posteli.
Kaila se zatvářila trochu zklamaně, když jí podepsal jakýsi papír a podal jí ho. Nevim co čekala =D ... radši ned tim ani nepřemýšlim. Kaila odešla a opět jsme byli v pokoji jenom já,Bill a Suzie, která asi usnula.

Věk? (ne)řešíme 14.díl

11. dubna 2010 v 21:07 | Verýs
A zase se nudím. Dneska žádný návštěvy ani čekat nemůžu. Naposledy co tu byl Bill, Any, máma a tak bylo asi před 4 dni. Potom mi kvůli hlasový rehabilitaci návštěvy dočasně zakázali. Mimo jiné mě taky přestěhovali z JIP na "normální" pokoj. Je to o hodně jiný. Konečně se dá usnout bez toho hnusnýho pípavího zvuku na který jsem na JIP byla napojedná nonstop. Taky jsem na pokoji s jednou holkou- Suzie. Je hodně dobrá. Normálně se semnou baví. Sama tu je už skoro měsíc.. zná se s polovinou všech sester a když teď ke mě nikdo nemůže dost mi to tu ulehčuje. Opravdu jsem v ní našla docela dobrou kamarádku.

Procházíme se s Suzie po dlouhých a poloprázdných chodbách nemocnice. Noha se mi léči rychle. Už se dokážu sama pohybovat, i když s berlema a jedině pod podmínkou, že na tu nohu ani nešlápnu! S rukou už to neni tak dobrý. Doktoři prý už nevědi co s tim dělat. Tak mi to jenom převazují a čekaj až ten hnis nebo co se mi tam udělalo sám zmizí. Krk se po operaci už prý skoro zacelil. Pořád mám ty odporný obvazy, ale už normálně kývu hlavou a takový ty normální věci..
"Nejsi unavená? Už bych se docela vrátila do pokoje!" zabručela Suz. Kývla jsem na souhlas a obrátily jsme to zpátky do našeho pokoje.
"Holky, kde jste zase byly?" spustila na nás přísně Alice. Sestřička.
"To se tu máme nudit?" prohodila jenom Suzie a zalehla do svojí postele.
"Ver už máš povolený návštěvy!" řekla mi s úsměvem Ali. Rozzářily se mi oči. Hurááááááááááá...
"K vám domu už volali, takže i oni to už vědi!" pousmála se povzbudivě a odešla pryč.
"To jseš ráda co?" usmívala se Suz. Stokrát jsme kývla. Když volali domu snad se to nějak dostalo i k Billovi... snad, snad, snad...
Těšila jsem se jako malý dítě. Otočila jsem se na bok a zachumlala se do peřiny. Suzie poslouchala písničky. Poznala jsem to protože melodie dolehla až ke mě. Hodně to uspávalo a já si nakonec řekla, co dělat a tak jsem nechala svojí představyvost pracovat a brzo byla tuhá.
------------------------------------
"Ver,.. hey, hey.. vzbuď se!" drkal do mě někdo. Podle hlasu nepochybně ANý.
Zaradovala jsem se, zvedla se na posteli do sedu a opatrně jí objala.
"Tý joo segruše moje milovaná. koukej kdo se na tebe přišel podívat!" usmála se a ukázla za sebe, kde stál Lukas s malym Vítkem. Usmála jsem se šťastně. A hned jsem si nárokovala Vítka do náruče. Moc se změnil za tu dobu. Už to neni ani tak moc miminko jako spíš batole. Sice malé, ale batole. Hyperaktivně mi chtěl lézt po čtyrech po celý posteli. Vždycky jsem si ho chytla k sobě. Legračně se zažulil a ručičkama mě pleskal po tvářích.
"Máma přijede zítra!" usmála se Aný. Kývla jsem s úsměvem. 
"Kdo to je?" drkl do mě Lukas a hlavou nepatrně kývnul k Suz, která ležela na svojí posteli. Kývala s hlavou a pusou do rytmu hudby a měla zavřený oči.
SPOLUBYDLÍCÍ. napsala jsem do bloku, který mám nonstop vedle sebe v posteli.
"Asi se taky nechám přidusit" zakřenil se. Bouchla jsem ho přímo do břicha a on se zakuckal. Dobře mu tak.
"Mám ti vzkázat od Billa, že přijede jakmile bude moc!" snažila se mě zase uklidnit Anča. S úsměvem jsem kývla.
"Možná přijde i Tom. Těší se, protože už minule ti chtěl dát překvapení a nakonec nemohl přijet. Tak řikal Bill, že snad dneska!"  zarazila jsem se. To je to Tomovo překvápko, kterýho jsem se bála.
"Budeme muset Vítka tak za hodinu odvézt domu. Máma nám nechtěla moc dovolit ho sem vzít. Ale ukacali jsme ji!" usmál se Luky. Děkovně jsem se na ně smála a přištáhla pinďu do náruče. Zamlel se a potom mi ručičkama začal bouchat do obvazu na krku.
"Vítku, to nesmíš!" sundala mu ruku Aný.Chtěla jsem jí nějak dát najevo, že to už skoro vůbec povrchově nebolí. Jako, když se do toho bouchnu nebo tak.. ale nechtělo se mi zase psát do toho blbýho bloku a měla jsem na sobě Vítka, takže to bylo docela blbé.
Aný s Lukasem mi povídali o všem co je doma nového. Divila jsem se.. hodně. A taky mě přepadl trochu stesk. Ještě pár týdnů si tu poležim to vím určitě :(
Když se Suzie probudila z toho jejího hudebního komatu, přisedla si k nám a taky si s námi povídala. Hlavně s Lukasem. Taky jsme si hrály s Vítkem. Suzie seděla v tureckym sedu u mích nohou a Vítek mezi náma lezl po čtyrech a šíleně se smál.
----------------------------------------
ŤUk Ťuk.
Narovnala jsem se na posteli a očekávala, že to bude nejspíš Bill. Doufala jsem v to.
"Ahoj" vlezl do pokoje Tom. Usmála jsem se.. hned za nim šel Bill.
"Wáu.. Tokio Hotel dělaj dobročinou akci v nemocnici" zakřenila se Suzie ne moc hezky. Zamračila jsem se na ní.
"Ne to je osobní akce v nemocnici" zašklebil se na ní Tom stejně jako ona před chvílí.
"Em.. co?" vyvalila oči a koukla na mě. Vycenila jsem zuby v umělim úsměvu. Nepřestávala na mě zírat, když ke mě přišel Bill a sedl si na postel vedle mě..
"To je taková vždycky?" pošeptal mi do ucha. Zakroutila jsem hlavou a bouchla ho do břicha. Lukas se zasmál, protože to taky ode mě už dneska zažil.
"Hey.. tak teď zase věnuj pozornost mě. mám pro tebe super extra žůžo překvapení!" zářil Tom jako měsíček na hnoji, když to řikal.
"Vlastně to neni tak super." řekl Bill se smíchem.
"Ale jo-jo.." zamračil se na něj. Udělal krok blíž k mí posteli. Stál jenom kousek od Suzie a to ani jednomu z těch dvou nebylo moc příjemný podle toho jak se na sebe zaxichtili.
"Chceme ti svěřit rodinný poklad. Opatruj ho dobře!" vytáhl zpod zad tabulku. Nechápavě jsem se zamračila.
"To je křídová tabulka, kdyby jsi to nepoznala!" zašklebil se. Asi se mu nelíbila moje reakce. Usmála jsem se. Natáhla jsem ruku a vzala si tu tabulku od něj.
"Nemusíš předstírat radost" zasmál se Bil.. zakroutila jsem s úsměvem hlavou a mrkla na Toma.
"Konečně nějaká pořádná reakce na můj dáreček!" usmál se potěšeně a sedl si do křesla vedle Lukase.
"V podstatě by to měl být dárek ode mě, který jsi jí akorát dal ty!" hádal se s nim Bill z legrace.
"To neni pravda.. tu tabulku jsem před x-lety koupil já a dal ti jí. Když jsi jí nepotřeboval už tak zůstala doma na půdě. Teď je zase potřebná, tak jsem jí JÁ jak první vlastník dal Ver! Tak se přestaň hádat.." zamračil se Tom.
Drkla jsem loktem do Billa a udělala nechápavé gesto. On bez řečí otočil tu tabulku na druhou stranu..
BILL 2008 -tam bylo napsáno. Nechápala jsem ještě víc.. Bill to na mě musel poznat.
"To je z doby kdy jsem yl na operaci s hlasivkama!" vysvětlil mi. Pleskla jsem se do čela.. jak jsem na to mohla zapomenout?! Jsem dilina :D

Věk? (ne)řešíme 13.díl

30. března 2010 v 19:29 | Verýs
=================VER==============
Ani jsem nepostřehla kdy, ale najednou se mi začali klížit víčka nebezpečně k sobě a já chtě nechtě usnula.
Když jsem se probudila bylo podezřele málo světa. Jak dlouho jsem spala?? Podepřela jsem se na loktech na posteli a rozhlídla se kolem sebe. Bill seděl na židli vedle postele, hlavu opřenou o postel a spinkal. Aný to samí, akorát byla nepohodlně schoulená v křesle. To o mě mají takov strach, že se nejdou ani domu vyspat? Kromě Toma samozřejmě, od toho bych ani nemohla čekat, že by tu zůstával, i když se máme rádi jako kámoši.
Prohrábla jsem jednou rukou Billovi opatrně vlasy. Neprobudilo ho to jenom se pousmál se chrupal dál. V pročesávaní a hraní si s jeho prameny jsem pokračovala dál tedy. Po chvíli legračně zachrochtal a převrátil se na stranu. Než jsem se stihla rozkoukat spadla mu horní část těla z postele, takže hodil hubu na zemi. Aniž bych se ovládla hlasitě jsem se zasmála. Bill se ihned narovnal a roztomile mžoural kolem sebe. Ucítila jsem bolest v krku. Sakra!
"Zlato.. je ti dobře?" vykulil Bill oči, když si stejně jako já uvědomil, že jsem udělal něco co mám zakázáno. Asi i zakázáno z dobrých důvodů... hnusná bolest, která mi teď pulzovala krkem byla skoro snesitelná a doopravdy nepříjemná. Abych Billa uklidna opravdu opatrně a pomalu jsem kývla, že jo.
"No asi určitě ne.." zakoktal se a trochu zbělal. Co se děje?? Dělej Bille.. MLUV !!!
"Teče.. teče.. ti .. k- krev!" začal teď zelenat. COŽE? KREV?
"Já-á.. dojdu.. pro.. pro ..někoho! Počkej chvilinku!" několikrát zamrkal, aby se vzpamatoval a vystřelil z pokoje. Nepřítomně mi sesunula rua z krku. Bylo mi blbě. Krev mi nevadí, ale vadí mi pocit, že je něco špatně a já nevim co. Poslední co si ještě pamatuju je, jak někdo vběhl do dveří. Potom černo...
_____________________________

Ztěží jsem od sebe rozlepila oči. První co mi došlo, že už je zase den. Sluníčko příjemně svítilo skrz žaluzie. Druhý co mi došlo, že nejsem sama., někdo mě pozoruje. Otočila jsem hlavou po tom pohledu.
"Veru, už jsi vzhůru!" zaradovala se Anča a drkla do podřimující mamky.Bill tu už nebyl. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se aspoň pořádně vyspí a odpočině, ale na druhou mi bylo smutno. Díky němu se to tu dalo přežít o něco líp.
"Jak ti je?" přišla máma ke mě a chytla mě za zdravou ruku. Aný nadšeně přitančila ke konci postele a drze si mi sedla skoro na nohu. Měla jediný štěstí, že to byla ta "dobrá".
STRAŠNĚ! naškrábala jsem na papír.
"V noci sis přetrhla dva stehy. Museli ti to přešívat!" zamračila se máma jak na to pomyslela a lehce se otřásla.
"Mrzí mě, že tu s tebou nemůžu být moc často!" zalesklo se jí v očích. Rychle jsme jí pohledila po ruce a usmála se, že mi až tak nevadí.
LEPŠÍ JE, KDYŽ BUDEŠ S VÍTKEM. ON TĚ POTŘEBUJE VÍC. JÁ JSEM RÁDA, KDYŽ TU JE ANČA A BILL.
Trochu se nad tim co jsem napsala usmála.
"Když už mluví o tom Billovi.." začala Anča, ale máma na ní hodila divnej pohled, kterej jako by říkal, že má mlčet.
CO JE S NIM? ON NENI DOMA?... nechápala jsem ty dvě. Něco mi tají, protože mě nechtějí rozrušit. To je jasné.
"Ale jo je doma. Řikal, že se musí taky vyspat, ale chtěl přijet ještě než se vzbudíš tak asi brzo přijede!" pousmála se na má máma. Koukla jsem dozadu na Anču, která se tvářila dost nesouhlasně. Chytla můj pohled a já poznala, že se dovim co se děje. Až máma odejde.
JAK SE MÁ VÍTEK? A JESSIKA? POŘÁD JE JAKO DĚLOVÁ KOULE?.... Anča se začala hystericky smát, ale její smích mě nerozesmívá jako ten Billův takže se to dalo přežít.
"Vítek je smutnej, protože mu chybíš a ostatně Jessice, Káje, která už je doma v Česku a Lukasovi taky!" smutně jsem se usmála. Chtěla bych být už doma =(
DEJ ZA MĚ VÍTKOVI PUSINKU! MOC BYCH UŽ CHTĚLA DOMU. JE TO TU HROZNÝ A TO TU JSEM PÁR DNÍ!
"Musíš to vydržet Veru. Všichni ze školy se už domlouvají, že za tebou udělají zátah. Mimochodem z toho.. ehm.. no.. jsi dopadla ze všech nejhůř. Aspoň vydíš jaký máš štěstí!" pousmála se Anča. Další káravej pohled od mámy.
TO JE V POHODĚ MAMI. VYM JAK TO ANČA MYSLÍ! NENI V TOM NIC ŠPATNÝHO NEBO VÝSMĚŠNÝHO!.
"Doktorka nám nakázala, že po tý dnešní noci se už vůbec nesmíš rozrušovat!"
TOHLE MĚ NEMŮŽE ROZRUŠIT!
"Jsi moc statečná!" pohladila mě mamka po tváři.

Ještě dlouhou dobu jsme si "povídaly".. ony povídali. Já psala až mě z toho bolela ruka, ale to mi bylo jedno. Musela jsem vědět co je nového ;)

Po poledni se vyměnila máma s Ančou, který jely domu s Billem, kterýho bych momentálně ani nepoznala.
DĚLAŠ KONKURZ NA AGENTA? :D
Zakřenil se. Sundal si brejle a kšiltovku nakonec dokonce i kapucu. Konečně jsem ho poznala :D
"Už ti je líp co?" zasmál se. Automaticky se ke mě naklonil a dal mi malou pusu.
TEĎ JEŠTĚ LÍP  andělsky jsem se usmála. Zasmál se a sednul si ke mě na postel.
"Co to bylo v noci? Výš jak jsem se lek? Bolí tě to teď víc?" staral se a přejel mi rukou po tváři.
BOLÍ TO POŘÁD STEJNĚ! A VĚŘ MI, ŽE JÁ JSEM SE LEKLA VÍC!
"Mrzí mě, že to bylo kvůli mě!" začervenal se a sklopil hlavu.
NENI TO KVŮLI TOBĚ. ALE BYLO TO TAK VTIPNÝ! KAŽDEJ BY SE ZASMÁL.. :)
"No, dobře si to myslíš. Měl jsem kvůli tomu výčitky. Ta doktorka mě v noci vyhodila!" zasmál se. Vykulila jsem oči. Tak to je asi to co mi Anča chtěla říct a máma ne.
VYHODILA?
"Jo, aby jsi měla klid." kývnul.. pousmála jsem se.
"Tom ti odpoledne chce něco přinést" šibalsky se usmál.
CO?
"Nech se překvapit!" mrknul na mě.
PROSÍÍM. VÝŠ JAK NESNÁŠIM PŘEKVAPENÍ
"Napovim ti jedině v tom, že si všiml stejně jako všichni ostatní jak tě rozčiluje psát na tenhle blok!" zasmál se.I když jsem si na to ještě nestěžovala, doopravdy mě děsně deptalo jak musim psát do bloku. Nechápavě jsem stáhla obočí k sobě. Bože, co na mě zase chytá?
"Neboj, neni to nic strašnýho. MĚ to přijde docela milý, protože to vymyslel on sám."
OKA, TAK VÁM ASI BUDU MUSET VĚŘIT!  Zamračila jsem se.
"No to bys měla. Aspoň mě.." udělal naoko naštvanej obličej.


Věk? (ne)řešíme 12.díl

26. března 2010 v 21:32 | Verýs
"Bille, Bille... probuď se!" třepal někdo se mnou. Zvedl jsem poplašeně hlavu.
"Tome? Co tu děláš?" rozkoukal jsem se kolem sebe. Veru pořád ležela stejně bezmocně na posteli. Já jí pořád držel opatrně za ruku a nějak jsem vytuhl s hlavou opřenou o postel.
"Měl jsem strach!" střílel očima mezi mnou a Ver.
"Ty přístroje mě nakonec stejně uspali" povzdechl jsem.
"A jak to vypadá?"
"Nevim.. celou noc nic. Pořád to pípá stejně. A doktor řekl, že operace se vyplatí jenom, když přežije přes noc. Tak snad...." zakoukal jsem se do jejího obličeje. Tak andělskýho i přes všechnu tu bolest, kterou měla vepsanou ve tváři.
"Měl jsi mi aspoň zavolat! Doopravdy jsem měl strach a kdybych včera neslyšel ten tvůj telefonát ani bych nevěděl kde tě mám hledat!" položil mi ruku na rameno.
"Promiň. Nemyslel jsem!" řekl jsem bezduše.
Nastalo nepříjemný ticho, které tvalo do tý doby než přišel doktor.
"Dobrý den!" pozdravili jsme ho s Tomem zborově.
"Dobrý!" kývnul na pozdrav a přešel rovnou k poseli s Ver. Pozoroval jsem jeho počínání.. sice jsem polovině věcí nerozuměl, jako, když jí dělal něco s těma hadičkama a tak..
"Změnilo se něco ze včera?" zeptal jsem se ho opatrně.
"Trochu se zvedla mozková činnost . Plíce pořád nejsou schpný fungovat a .... jo, myslim, že operace bude nutná!" odložil kartu.
"Přežije to teda?" jako, kdyby ze mě spadnul obrovskej kámen.
"Můj odhad je, že jo, ale musíme počkat až jak bude reagovat po tý operaci!"
"A kdy se probere?!"
"No to by jste toho chtěl moc najednou.-" začal se smát. "-určitě po operaci bude několik hodin mimo. Je ale hodně pravděpodobný, že zejtra možná pozítří už by mohla být zpátky v našem světě!"
"Ohh,, to se mi moc ulevilo!" usmál jsem se a pohledem sjel zpátky na Ver.
"Teď, ale budete muset odejít. Sestry ji musí připravit na předoperačnim a cca 2 a půl hodiny trvá zákrok. Radím vám, aby jste přijeli až zítra. Už bude vzhůru.!"
"Jo, to nejspíš uděláme. Děkujeme!"
"Jo, děkujem!" dodál jsem taky, aby nebyl Tom najednou ten vychovanej.

Jeli jsme domu. Měl jsem pocit, že se mi chce lítat. ChTĚLO se mi lítat. Doopravdy. Jestli se bude Verin stav nadále lepšit, brzy by mohla být doma.

Doma byla ale větší nuda než jsem si dokázal představit. Odpočítávám vteŘiny do chvíle, kdy bude zítřek a budeme moc jet do nemocnice.Tak strašně mi to neubíhalo, že jsem se už v půl 9 rozhodl jít spát.

=====DRUHÝ DEN=====
"Tome, děleej!" hučel jsem na něj u poněkolikátý. Řekl, že se mnou hce jet taky, ale trvá mu to děsně dlouho!!
"No coo.. se chci Ver líbit!" zamrkal na mě jako buzerant. Plácnul jsem ho přes rameno a konečně jsme mohli jet.

"Bille.. chápu, že se těšíš, ale dodržuj aspoň okrajově povolenou rychlost jo?"
"Ehm.. co?.... RYCHLOST.. AHA!" zamrkal jsem, když jsem zjistil, že ručička na tachometru ukazuje 100km/h ..
Zbytek cesty jsem se snažil dodržovat povolenou rychlost, i když mi připadalo, že moje noha na plynovym pedálu váží alespoň 50kg a pořád mě to nutí přišlapávat ho.
Konečně jsme byli před nemocnicí. Zaparkoval jsem na volný místo a vylítl ven jako raketa. Chvilku jsem počkal na Toma, přetáhl si kapucu přes hlavu a nasadil si sluneční brýle.
"Aby neuletěl!" prohodil Tom se smíchem jak pozoroval mou radost krok po chodbě nemocnice. Nereagoval jsem na jeho poznámku a dál pokračoval. Zahybali jsme zrovna na chodbu JIPky kde leží i Ver. Mohl jsem si myslet, že tu bude i její rodina. Teda.. půlka! Samozžejmě její máma, Anča a tentokrát i ségry Jessika s Karolínou.
"Ahoj.." usmála se na nás Anča. Oplatili jsme jí pozdrav. Dneska už rozhodně byli uvolněnější.
"Co se děje?" zeptal jse se jí.
"No.. teď tam je doktorka!"
"A už jste u ní byli?"
"Jo..!" řekla potichu.
"Co se děje?"
"Ale nic.. pořád je to hroznej pocit!" pokrčila smutně rameny.
Doktorka vyšla ze dveří. Přelétla po nás všech očima..
"Takže.. dovnitř chodtě maximálně po dvou. Teď jsem jí dala další prášky proti bolesti. Taky pamatujte, že se nesmí absolutně rozrušit a musí vydžet mlčet, aby se pořádně zhojila po operaci. Zatim naschle!" řekla jejich mámě. Všichni jsme to nicméňě slyšeli.
"Děkujeme!" rozloučila se s ní.
"Bille, klidně běžte dovnitř." nabídla mi.
"Vy už k ní nepujdete?" udivil jsem se.
"Musim domu. Vsadim se, že Anča tu bude chtít zůstat.. nevim jak ostatní" koukla po všech.
"Pojedu s tebou. Neni mi moc dobře!" řekla jí Jessika.
"No já tu určitě zůstávám!" řekla Any rozhodně.
"Dobře.. tak se zati mmějte. Kdyby se něco dělo.. HNED nám dej vědět!" ta druhá věta byla spíš na Any. Rozloučili se a já s Tomem jsme šly do jejího pokoje. Tom se zastavil opodál za dveřma, ale já jsem šel až k její posteli. Opatrně jsem si sedl na kraj. O moc líp nevypadala než včera. Změna tu však byla.. dnes měla hodně silně obvázaný krk a vedle ní se válel velký blok. Vzal jsem ji za obvázanou ruku a přejel palcem po hřebu její ruky. Prudce otevřela oči, který se jí o minutu později rozzářili. Natáhla se po bloku a něco do něj začala psát:
LEKLA JSEM SE! CHODÍŠ JAKO DUCH!
Zasmál jsem se..
"Promiň, myslel jsem, že spíš.." přiznal jsem. Opatrně zakroutila hlavou a usmála se.
"Hrozně jsem se bál.."zase začala něco psát:
O MĚ? :)
"Neasi ty trbko" začal jsem se smát. Smutně se zatvářila..
PROSÍÍM, NESMĚJ SE! NUTÍ MĚ TO SE TAKY SMÁT A TO NESMIM :/:(
"promiň, nechci ti to ztěžovat!"
DÁŠ MI PUSU? -Andílkovský pohled.
"To se smí?" zaváhal jsem. Rozhodně kývla hlavou. Při tom si neuvědomila, že má po operaci s krkem a bolestivě zatvářila.
"Vidíš co děláš" zamračila se na mě a našpulila rty. Naklonil jsem se a opatrně jí dal malou pusu.
MĚL BY SES JÍT NASNÍDAT!
"Proč?"
CEJTIM TVOJI ZUBNÍ PASTU! TAKŽE JSI OD RÁNA NIC NEJEDL!!
"Jsi nějaká moc chytrá ne?" zasmál jsem se. Vyplázla na mě jazyk. A zase se bolestivě zakřenila.Zamračil jsme se... nelíbilo se mi jak je v tomhle bezmocná. A jak jsem bezmocný já, protože jí v tom nemůžu nijak pomoci.. alespoň trochu.
Někdo s klepáním na dveře vešel donivtř. Sestra. Otočil jsem se na ní přes rameno a hned se zase vrátil pohledem k Ver, která se teď tvářila hodně vystrašeně. Jemně jsem jí zmáčkl ruku, aby jí uvozornil na svoji přítomnost. Když se na mě nepřítomně podívala udělal jsem nechápavě hlavou, jakože co se dějě.
"Čas na převazy!" řekla, ale sestra a přišla z druhý strany postele, než jsem seděl já.
NE, PROSÍM!  načmárala na papír a ukázala jí to.
"Je mi líto, ale musim každý dvě hodiny kontrolovat jestli ti ty hlubší rány nezačají hnisat!" pokrčila bemocně rameny sestra.
OKa, ALE BEZ TOHO JEDU!  opět jí to ukázala.
"Jedu?" nechápavě jsem stáhl obočí k sobě.
"Musim dezinfokovat ránu, ale normálně to nejde.. protože to je zvláštn popálení. Dezinfikuje se to tak, že se na to naleje slabá kysela, která to vlastně trochu rozežere a já to pak můžu dezinfikovat normálně!"  na tváři jsem dokázal vytvořit jenom ohromený výraz.
"Ouu.. to je hnus!" ozval se Tom, který do thle doby potichu seděl v křesle.
NO TEN MI TO TEDA ZLEHČUJE!  napsala Ver na papír a ironicky mi to ukázala. Zsmál jsem se a ukázal to Tomovi.
"Oh.. no.. to je taky pravda.. promiň.. je to strašná ňamka.. hlavně pro masochisty!" zatvářil se o něco přívětivěji.
POČKEJ AŽ BUDU MOCT MLUVIT!!
"No tebe se určitě budu bát ty prcku!"
"Hey.. už mlč radši!" zarazil jsme jejich polo-verbální hádku.
"Musíme asi odejít co?" zeptal jsem se sestry.
"Bylo by to lepší."
NE ,ne, ne.. chci, aby jsi tu byl!
"Proč?"pousmál jsem se,
Duševní opora :)
"Oky.,," kývnul jsem.  "Tome můžeš jít pryč.." řekl jsem mu, nenávidí krev stejně jako já, ale on nemá motivaci tady teď zůstávat.
"Dobrý. Jsem daleko" mávnul rukou s úsměvem.
Sestra Ver odtáhla peřinu a začala převazovat jednu nohu. Snažil jsem se tam nekoukat, ale koukat do Verinýho ztrápenýho obličeje bylo snad ještě horší.
"Nohu máš za sebou!" snažila se jí nějak uklidnit sestra.Ver na ní jenom hodila ironickej xicht. Na řadu teď přišlo břicho, který jak jsem pochopil to dostalo asi málo a proto jí to nemůžou..nebo nesměj (nevim) vykyselinovat. Oddychl jsem si..
"Ta ruka je pořád hodně špatná!" vzdychla sestra po chvíli. Zvedl jsem pohl a hned ho zase vrátil. Zrovna kapala po kapičkách z nějakýho kapátka na její ruku tekutinu, která na ní udělala rudý fleky a po chvilce se otevřela skoro až na maso.Skouskl jsme si ret a koukl Ver do obličeje. Sama měla co dělat, aby nevykřikla bolestí.
"Už to je hotové!" uff,.. zaznělo mi v hlavě, ale nahlas jsem se to neodvážil říct.

Věk? (ne)řešíme 11.díl

21. března 2010 v 23:03 | Verýs
==================BiLL===============
Je už venku šero. Nakukuju přes okno vna prázdnou ulici a přemýšlim..
Už nejmíň 8x jsem volal Ver, ale vždycky e ozvalo to samé- hlasová schránka. Jestli mi brzo neprozvoní, asi začnu doopravdy panikařit. Otočil jsem se za sebe na hodiny, které ukazovali už půl 7 večer. Zamračil jsem se a otočil zpátky k oknu. Řikala přece, že končí ve čtvrt na 5. Už určitě musí být doma.. snad!
Konečně mi začal vybrovat v ruce mobil. S očekáváním jsme se na něj koukl. Jenom neznámé číslo. Nějak jsem nemyslel a stejně to zvedl.

"Bi.. Bille?" někdo brečel.
"Ano? Kdo to je?" zamračil jsem se.
"Bille.. to jem já Anča."
"Aný? Co se stalo? Proč mi voláš? Proč brečíš? A proč mi Ver nebere telefony?" zpanikařil jsem
"Prosim.. zadrž! *vzlik* ... Bille. Verča je v nemocnici! Přivezli jí sem..na JIPku a *vzlik* myslela jsem, že bys to měl vědět!"
"cOŽE?: V nemocnici? Proč ale?? Co..- co se jí stalo?" začal se mi třást hlas. Něco přivábilo po pokoje i Toma. S rozšířenýma zornice jsem se na něj podíval. Zřejmě vůbec nechápal o co jde.
"Ještě nám nic neřekli. Před půl hodinou jsme dorazili do nemocnice a nikdo nám nic neřekl.. je to strašný. Víme jenom to, že jí sem přivezli ze školy.. přiotrávenou!"
"Ach bože.." zakryl jsem si rukou pusu a zatlačoval slzy. Tom vykulil oči a přišel pár kroků blíž.
"Já.. vůbec nevim jak to s ní vypadá. Nikdo se tu s námi nechce bavit! Mám o ní strašnej strach Bille!" začala brečet do telefonu Anča.
"Any.. prosimtě. Řekni mi v jaký jste nemocnici. Přijedu tam.. teď!" řekl jsem pevnym hlasem.
"No.. v tý.. tý jak je ve východnim městě!"
"Jo. díky! Za 15 minut jsem tam!" položil jsem telefon. Tom nechápavě pozoroval moje chaotický pobíhání po bytě.
"Bille. SaKRA! ŘEkneš mi už co se děje?" zastavil mě.
"Nevim.. Ver prej odvezli přiotrávenou do nemocnice. Nikdo se s nima ještě nechce bavit.,, ale já..musim tam!"znovu jsem potlačoval slzy.
"Ne.. ne, Bille. to nemůžeš! Uvědomiješ si kolik přitáhneš pozornosti?" Tom se snažil o logické uvažování.
"Ale to je mi teď doprdele jedno! Chápeš, že je v nemocnici! Musim tam ať je to s ní jakkoli dobrý nebo špatný!" zařičel jsem na něj a vyběhnul z domu. Nastartoval a jako největší idiot se řítil už poloprázdny městem k nemocnici.

Když jsem byl na místě, rychle jsem vyskočil z auta. Nasadil si sluneční brýle, kapucu a držel hlavu skloněnou. Takle mám alespoň minimální šanci, že mě hned nepoznaj. Běžel jsem hned na oddělení JIP.
"Bille. stihnul jsi to rychle!" jen co mě Any uviděla objala mě.
"Co se děje? Kde je Ver?" zeptal sjem se pohotově.
"Zachvíli by snad měl přijít doktor. Pořád s ní něco dělaj. Je to neuvěřitelně dlouho. Bojim se o ní."
"Jak se to stalo?" nechápal jsem a pomalu jsme šli ke zbytku její rodiny. Její máma, nevlastní ségra Karol a dokonce i bratranec Lukas. Její těhotná ségra asi zůstala doma a hlídá jejího malého brášku.
"Muselo se něco stát ve škole. Spolu s Ver tady je i půlka lidí co s ní chodí na sportovky. Asi tam praskl nějaký plyn, ale jeden doktor mluvil i o spáleninách.. takže vůbec nevíme!"
"Ježiš!" sednul jsem si na lavičku a podepřel si rukama obličej. Jak tohle dopadne.
"Je od tebe milý, že tu jsi!" promluvila potichu její mamka.
"Taky mám o ní strach" kývnul jsem. Mateřsky mi pohladila po rameni, ale sama se ani nesnažila zakrývat jak se bojí.

Po dlouhé půl hodině čekání se konečně otevřeli dveře a vyšel doktor.
"Vy jste od Veroniky Steenové?" zeptal se nás. Všichni jsme kývli.
"Podle našich dostupných údajů z místa nehody ve škole praskl nebezpečný plyn, který ve spojení s kyslíkem začal dusit a pálit na pokožce lidí co byli moc blízko. Na jednu stranu je štěstí, že byla škola skoro prázdná. Na tu druhou je mi líto, že tam byla zrovna vaše dcera" podíval se na jejich mámu, která otřesená jenom kývla.
"A co s ní teda je? Můžeme jí vidět?" vložil se do toho Lukas.
"Má velmi popálený jícen. Sama teď neni schopna dýchat.Celou noc jí budeme pozorovat a zítra uvidíme jestli se vyplatí operace!"
"Jak jako jestli se vyplatí? Co to má znamenat?" nechápal jsem. Doktor se na mě truchlivě podíval.
"Jestli tuhle noc přežije!" řekl tišše. Její máma si sedla a rozdýchávala to. Anča se rozbrečela a já zůstal jenom v šoku stát na místě.
"Tak Vám děkujeme doktore!" potřásl si s ním rukou Lukas a doktor se smutnym výrazem odešel. Sedl jsem si vedle její mámi a snažil si nějak uvědomit, že můžu o Ver přijít. Nadobro!
"Bude to dobrý. Verča je bojovnice! Ona to zvládne!" řikala si pro sebe Anča.
"Můžeme jít k ní?" zvedl jsem se a zastavil se očima na dveřích odkud vyšel ten doktor.
"Já.. já asi nemam sílu jí tak vidět. Já tam nemůžu jít.." zavzlikala její máma.
"Teto pojď, pojedeme domu! Zejtra se sem vrátíme a všechno bude dobrý!" utěšoval jí Lukas.
"Oh, dobře.. jdeme!" řekla potichu její máma a zvedla se s Lukasem k odchodu.
"Bille, pojedeš taky domu?" zeptala se mě Anča, která je nechala jít trochu napřed.
"Já... asi... asi tam půjdu!" zakoktal jsem. Nejistej, jestli to opravdu chci. Jestli to je doopravdy naposled co jí mám vidět, chci si jí pamatovat jako tu krásně usměvavou holku.
"Dobře.. já půjdu. Drž se.. a... -" zasekla se. Nedokončila větu jako, kdyby se bála. Otočila se a šla za svojí matkou a Lukasem. Já se nebezpečně pomalu otočil ke dveřim, kde by měla ležet Ver. Mám ... nemám... rukou jsem postával na klice a pořád nerozhodnutý ji zmáčkl směrem dolu. Bez jakéhokoliv zvuku jsme otevřel dveře a nakoukl.
Nepoznal jsem ji. Zavřel jsem dveře a pomalu došel k posteli.Opravdu to tam ležela Ver. Ale....
Teď už jsem se slzám nedokázal ubránit. Tekli mi po tváři a já se neobtěžoval je setřít.
Pohled na Ver byl opravdu strašný. Na obličeji měla plno hadiček. Na ústech jeden hlavní, díky, kterému dýchala. Sáhl jsem na její zafáčovanou ruku a vzal ji do té své.
"Hey! Co tu děláte?" ozval se někdo ode dveří. Otočil jsem se.
"Oh!" hlesla sestra a zavřela za sebou dveře. Přišla blíž k posteli a koukala do její karty a posléze na ty přístroje.
Otočil jsem pohled zase k Ver, která vypadala tak nevině. Stekla mi další slza po tváři.
"Neměl by jste tu být! Nejste ani příbuzný a tohle je JIP, nepouštějí sem kde koho" zašeptala sestra.
"Sestro prosím, doktor řekl, že tohle může být její poslední noc. Nemůžu někde ztrácet čas!" nespouštěl jsme oči z Ver.
"Já.. neměla bych.. ale.. slibte mi prosim, že se tu nic nestane!"
"Chci být jenom s ní. Jsme skoro rodina!" mluvil jsem potišeji. Koukl jsme na tu sestru, která mě pozorovala a zjevně nevěděla jestli mě mávyhodit nebo mě tu mí nechat.
"Dobře." kývla nakonec a byla na odchodu.
"Ještě něco.. ať se nikdo nedozví, že jsem tady. Vy ani já, zřejmě nepotřebujete, aby nemocnici obléhali paparazzi!"
"To je samozřejmost!" kývla a odešla. Sedl jsem si na křeslo a stále držel Ver za ruku. Odhodlaný ji tak držet celou noc..........

Věk? (ne)řešíme 1o.díl

21. března 2010 v 21:51 | Verýs
=====================VeRU======================
"Fuj, to je hnusný" zakryla jsem si oči při hnusných scénách.. teď při tý, když si ten feťák a ta ženská rozzeřávali ruce vejpůl.. fůůůůůj! Naskočila mi z toho husí kůže!
"No, zrovna tohle je nic moc!" řekl mi Bill.
"Jo, zlato? Takže až si rozřízneš prst jako já v pátý třídě tak si o tom pokecáme ok?" zvedla jsem naštvaně hlavu.
"Jo, to je fakt.. to bylo krve jak z vola po celý kuchyni, to si pamatuju!" dosvědčovala mi Aný.
"To je ten tvůj necitlivej prst?" zvedl obočí.. mírně překvapenej.
"Hmm jo.." kývla jsem a koukla na svůj ukazováček pravé ruky na kterym byli doteď jizvičky ze stehů :X
"Ouk, už mlčim" usmál se svatouškovsky a dal mi na usmíření pusinku.
"Nevěřim, že bys dokázal mlčet, ale tak dobře..." zasmála jsem se. Hodil na mě děěsně vražednej pohled.
"Náhodou umim mlčet!" tvářil se vážně..
"Ok, dokaž to!" zvedla jsem obočí v očekávání na jeho rakci!
"Jo.. dobře!" založil si ruce na prsou a koukal směrem k televizi.
"Nechci se vám do toho motat, ale ještě by někdo mohl donutit Ver aby si taky udělala bobříka mlčení a bude někdy konečně klid!" zasmála se všudyslyšná Aný.
"Drž pysk kobylo!" zamračila jsem se na ní. Vyplázla na mě jazyk a zase jsme nějakou chvíli jenom koukali na Saw.


==========POZDĚJI- VEČER==============
Wendy už musela domu. Aný je na výslechu u mámy, protože se jí zdá, že se jenom fláká doma.A já na gauči se tulim k Billovi se zavřenýma očima. Potlačuju tu protivnou realitu, která znamená, že brzo bude muset odjet! :(
"Achjo" vzdychla jsem nahlas.
"Copa?"
"Já ani nevim. Nechci, abys odjížděl pryč, protože se zase dlouho neuvidíme"
"Jak to? Pozítří přece ne?"
"Jo, a to je moc dlouho" kývla jsem.
"Ale no tak. To nějak vydržíš. Navíc máš pořád u sebe plno kámošů a tak si na mě ani nevzpomeneš!" pohladil mě po vlasech.
"To neni tak lehký! Nějakym způsobem tě nemůžu dostat z hlavy!"
"To mě těší!" zasmál se. Naoko zamrače jsem zvedla hlavu a koukla se na něj. Usmíval se jako andílek. Zasmála jsem se a položila si hlavu zpátky na jeho rameno.
"Aww.. tak zítra nemusim ještě do školy!" přišla do pokoje Anča.
"Mrcho!" hodila jsem na ní frustrovanýho xichta.
"Musíš umět simulovat!" vyplázla na mě jazyk.
"Jo a bejt blbá jak ty, protože nechodíš vůbec do školy!" prohodila jsem potichu. Anča mě beztak asi slyšela, ale nereagovala.
"Už asi pojedu!" zamračil se Bill zakoukanej někam před sebe.
"Už?" koukla jsem se na něj prošebně.
"Už je skoro 9! A znáš Toma.. nejspíš by zbořil celej barák, kdyby tam zůstal dlouho sám!"
"Achjo. Tak.. já jdu s tebou!" zvedla jsem se.
"Čau Ančo!"
"Nazdar tcháne!" zamávala za náma Anča.
"Bože, to je dement!" musela jsem se na chodbě začít smát.
"Tak..-" zastavila jsem se ve dveřích. Bill vyšel před vchod a zadíval se do tmy. Nikde nikdo. Jenom před plotem stálo jeho velký stříbrný auto.
"...-uvidíme se za 2 dny!" snažil se odlehčit to napětí.
"Hmm" nesouhlasně jsem zakývala hlavou. Položil mi ruku za krk a přitáhnul si mě k sobě. I když stál o schod níž, pořád byl o malinko vyšší. Nekonečně dlouho jsem mu polibky oplácela, až to musel skončit, nebo by dneska neodjel.
"Vydržela jsi to i dýl už!" zašeptal mi do ucha. Pousmála jsem se a políbila ho na tvář.
"Beztak ti budu pořád psát!" zasmála jsem se.
"Počítám s tim!" kývnul s úsměvem. Naposledy mi políbil na rty a odešel do noci.

===================RÁNO=====================
Nevim přesně jak, ale došourala jsem se do školy. Dneska to bude dlouhý,. Navíc mám pocit jako kdyby mě někdo roztrhl na dvě půlky.
"Anette já si sednu na matiku s Rachel oka?" zeptala jsem se jí opatrně ve třídě.
"No problemo. Může se Ája že jo?"
"Mě to je fuk" pokrčila jsem rameny a přešla přes třídu do poslední lavice k Rachel.
"Ahoj, jdu k tobě!" oznámila jsem jí s úsměvem.
"Super!" usmála se.

Nevim jak se mi to povedlo, ale polovinu všech předmětů jsem prospala. Teď máme hodinu volno. Asi zůstávám s Rachel ve škole, protože ani jedna nemáma zrovna náladu někam chodit jako ostatní.
"Ježiš. Já musim ještě zavolat Billovi!" pleskla jsem se, když jsem vytáhla mobila a našla 14 nových sms.
"Děláš si prdel?" koukala na to číslo stejně udiveně jako já Rachel.
"No.. nějak jsem to prospala. Asi bude naštvanej!" zasmála jsem se. Sedly jsme si na lavičku a já prozvonila Billa a čekala až mi zavolá.
"Taky děláš spořivou akci. Že jenom někoho prozvoníš a čekáš až ti zavolá" zasmála se Rachel.
"Jedinej Bill mi volá zpátky ostatní mě taky jenom prozvoněj!" zasmála jsm se. Konečně mi zavibroval mobil.

"Ahojj zlato, promiň, že jsem neodepisovala. Já to v tý škole nějak prospala!"
-V pohodě, jenom jsem nevěděl, jestli to děláš naschvál ...nebo jestli jsi naštvaná....
"Proč bych měla být naštvaná?"
-JÁ nevim. Neodepisovala jsi tak co jsem si měl myslet?
"Aha.. takle! Ne ne ne.. vůůůbec nejsem! Akorát přemýšlim, že bych se dneska ulila z tý druhý nepovinný hodiny!"
-To jsi mi měla říct dřív, jsme zrovna ve studiu!
"Aghh.. kruci!Aspoň pozdravuj Toma"
__/v telefonu se ozvali postraní hlasy jak Bill zděloval můj pozdrav/__
"Bille, nemyslela jsem TEĎ hned. Stačilo to potom!"
-Oh, potom bych na to zapoměl. Taky tě pozdravují!
"Proč plurál?"
-Protože všichni! I Georg s Gustavem.
"Vždyť je neznám!"
-Yeah.. a on tebe!... osobně teda!
"A jinak mě znají jak?"
-Z vyprávění!
"Co? Tys jim o mě něco řikal???"
-Nic špatnýho neboj!
"No radši si to dosvědčim u Toma!"
-Můžeš to zkusit, ale pořád je to MOJE dvojče, takže, kdybych mu řekl, aby ti neřekl pravdu.. neřekne ti to!
"To bys fakt udělal?"
-Samozřejmě, že ne! Jenom ti dávám přklad, že ne vždycky to můžeš stáhnout na Toma!
"Ok, naučim se to nestahovat na Toma! Ale stejně mi ještě budeš muset říct co jsi jim navykládal"
-Řikala jsi, že teď máš volno?
"Hodinu. Ano. S kámoškou nevíme co dělat. Je to děsně otravný"
-Pozdravuj!
"To ale neni Wendy"
-No, ale očividně asi o nás taky ví, když tam je s tebou.. nebo je úplně blbá
"Ty jo. Překvapuješ mě jak jsi všímavej"
-Takže jsem měl pravdu.
"Jo měl."
-Jenom pro zajímavost, kolik mě neznámích lidí o nás ještě ví? Abych se třeba jednou nedivil výš!
"Můžeš být klidnej. Wendy znáš.. Rachel a potom ještě Tezz. Všechny jsou moje nejlepší kámošky. Určitě si je pamatuješ z mého vyprávění. A všem 100% věřim výš!"
-Ok, já zase věřim tvému úsudku. Taky, když jim věříš nezbývá mi nic jinýho..
"Asi tě miluju!"
-Asi?
"OH,,. asi určitě!
-WHoa.Zlato.. Nemůžu se dočkat zítřka.
"To já taky.. Už aby to konečně bylo. Jak dlouho to potom ještě budete?
-Nevim přesně. Ještě se nedohodli přesný termíny turné. Snad v půlce března.
"Takže tu budeš na moje narozky!?"
-Samozřejmě... erm... asi už budu muset! David buzeruje!
"Ok, taky musim. Rachel se nudí!"
-jOjo,, tak pa!
"Papa.. ještě mi zavoláš viď?"
-Navečer až bude zase klid.
"Super. Tak ahoj!
_______________________

Položila jsem mobila mezi mě a Rachel na lavičku.
"Pozdravuje tě!" řekla jsem bezduše. Je možný, že mi za ty dvě vteřiny už chybí jeho HLAS?
"Jojo, to jsem tak nějak pochopila" kývla.
"Achjo.. podělaný sportovky!" zaklela jsem a opřela se o zeď.
"Wendy ho už viděla?" napřímila se najednou Rachel. Asi jsem nezmínila, že Rachel s Wendy se mezi sebou zrovna moc nemusí, ale pro mě jsou obě stejně důležité.
"Jo, včera u nás byli. Proč_? Myslela jsem, že ty Billa moc nemusíš" nechápala jsem jí.
"Já neřekla, že ho nemusim. Já jenom řekla, že nemám ráda Tokio hotel hudbu. O něm jsem nikdy nic špatnýho neřekla. Když vidim jak jsi šťastná tak ti ho všema deseti schvaluju, ale štve mě že ZASE WENDY musí být všude!"
"Tys ses nikdy ani nezmínila, že by jsi chtěla Billa poznat tak mě ani nikdy nenapdalo ti to nabízet!"
"Ok,.. tak teda. Někdy bych ho ráda poznala. A moje mladší pubertální ségra by ráda určitě podpis!" zasmála se.
"Zase se to nesmí moc rozkřiknout! Stačí, že musel slíbil Lukasovi nějakej 15 podpisů, aby na ně ten idiot mohl balit holky. A ještě to před nim ten kretén řekl.." začaly jsme se společně smát. Už je to zase dobré.

Věk? (ne)řešíme 9.díl

24. února 2010 v 19:38 | Verýs
(pořád vyprávý Wendy)

"Vem stopky a dem!" řekla mi potichu Aný.. Zakejvala jsem hlavou, že ne a chytla jí za ruku, aby nikam nešla..
"Nedělej sucharaa.." zažertovala..
"Jseš hyperaktivnější, když jseš nemocná!?" smála jsem se jí..
"Nejsem hyperaktivní.. ale divíš se mi.. celej den jsem tu zavřená sama.. příležitostně sem přijde Ver odhodit si tašku a zase padá pryč.." řekla trucovině..
Nestihla jsem jí už nijak odpovědět.. slyšely jsme dupot na schodech a hlasy... za vteřinu přišla do pokoje Ver a.... W.o.W... Bill! Nikdy jsem sice fanynka TH nebyla, ale podle fotek z časáků jsem o něm měla docela jasnou představu.. teď, když stál jenom pár metrů ode mě mi tu představu přehodil naruby. Je fakt hezkej.. vysokej jak něco a jak se teď usmívá vypadá jako malý roztomilý dítě..
Uff.. dobrý.. musim se uklidnit..
"Ehmm.. no tak to je Wendy.. a no.. ty Billa už znáš.. tak.." zakoktala se Ver, zvedla jsem se a potřášla rukou si s nim rukou..
"Ahoj!" usmál se příjemně..
"Ahoj.." oplatila jsem mu.
"Jooo, dobrý a starýho dobrýho maroda se zapomělo.." zakřičela Aný z postele a všechni jsme se na ní zase podívali...
"Marod má ležet a být zticha!" řekla jí Ver.. Aný po ní pohotově hodila polštář...
"zAse klid jo.. pustíme něco v telce?" navrhla Ver a mrdla po ní ten polštář zpátky..
"Mě to je jedno.." pokrčila jsem rameny a sedla si k Aný na postel..
"Hoh hó.. vyběr nechte na mě.." šibalsky zamrkala Ver a hnala se k jejich mega stěně s DvD..
"Néé.. to teda ne!" zabrzdil jí Bill..
"tY mlč.. jseš tu jako zástupce menšiny nemáš šanci si vybírat!" vyplázla na něj jazyk a snažila se mu vysměknout..
"Kluci nejsou menšina.." zaxichtil se. Začíná být docela prdel ty dva pozorovat :D
"Kluci jsou celosvětová menšina!" řekla jsem. Ver na mě ukázala zvednutej palec a Bill mě na vteřinu propálil pohledem.. pak jsme se všichni začali smát.
"Takže.. já vybírám." řekla Ver a hnala se k polici..
"Ne.. dohromady, nechci zase čumět na nějakou dojemnou slaďárnu!"
"Já taky vždycky musim přetrpět Zákon a pořádek takže zase klid jo" zpřažila ho Ver. Společně stáli u tý stěny asi 5 minut a pořád se dohadovali.. já si mezitim povídala s Aný..
"Se Saw V. snad každý souhlasí.." oznámila nám Ver a aniž by čekala na odpověď tak to tam pustila...
"Proč zrovna pětku?" zaxichtila jsem se nad výběrem.. :D Buzerovat se musíí :D
"Pětka je jediná, kterou jsem neviděl.." odpověděl mi Bill a dřepli si s Ver na gauč..
"Pětka je jediná, kterou jsem viděla!" zasmála jsem se..

Věk? (ne)řešíme 8.díl

24. února 2010 v 19:32 | Verýs
===============vypráví Wendy===================
Dorazili jsme s Ver k nim dom..
"Je tu nějak ticho!" poznamenala jsem.. na to, jak to vždycky v jejich baráku žije je tu fakt hrobový ticho.
"Taky si řikám!" zasmála se Veru a šly jsme radši k nim do pokoje...
"Ahoooj Wenduškooo!" skočila mi Aný kolem krku.. :D
"Pááni.. ty se tu doopravdy nudíš viď!" smála jsem se s ní, když mě pustila...
"Děsně.. máma s Jess(jejich ségra) odjely pryč.. a Kája s Lukasem vzali Vítka někam ven.. takže jsem tu už hodinu sama!" spadla do postele a odpověděla tim na naše nepochopení totálního ticha..
"Aha!" kývla Ver.. stála opřená o velkej stůl a v ruce držela mobila a kousala si nehet.¨
"Myslela jsem, že budeš s panem rekordmanem celej den!" řekla jí Anča.. dřepla jsem si k ní na postel a jenom je poslouchala. Tohle je asi nad moje chápání... :D
"Blboune.. přestaň mu tak řikat!" hodila po ní Ver něco..
"Ale no tááák.. vždyť je to jenom sranda!" bránila se Aný a hodila to po ní zpátky..
"Jo.. děsně ftipnéé!" zakřenila se Ver.. co to s ní teď je!? O.o
"Ježiš marjáá, se hned neurážej... já mu tak řikal hold nebudu!" pokrčila Aný rameny...
"Navíc 15 minut neni tak moc.." řekla Ver a začala se usmívat.. nechápavě jsem vykulila oči.
"Wendyy.. braň mě před tou furií!" zasmála se Ver a skočila k nám na postel..
"Holky já vůbec nechápu o co tady jde!" zakroutila jsem nechápavě hlavou...
"Ále.. Anička je ftipná jenom.. a naschvál se naváží do Billa!" zakřenila se Ver a přes moje rameno se vyklonila a vyplázla na ANý jazyk..
"Já nevim kdo se tu s panem rekordmanem líbal 15 minut bez přestávky na nadechnutí!" vrátila jí to Aný.. teď už začínám chápat :D
"Dobrý no! Já nevim kdo nám to měřil!" začaly se doopravdy mlátit s polštářema.. takže jsem radši zmizela z cesty, abych taky nedostala :D
"Veru zvoní ti phone!" oznámila jsem jí vybrujícího mobila na stole..
"No, hurá.. mladej pán si dává na čas.. tu SmS jsem mu psala před 10 minutama!" zvedla se hned a s předstíranym naštvánim mazala zvednou mobila.. zase jsem si mohla lehnout na postel...
"Kdo to je?" zeptala jsem se jí...
"Bill, kdo jinej!" zasmála se... a obě jsme poslouchali její hovor...
.....
<hele, já za to nemůžu!>
>___<
<Dobře no, ale fakt by nevadilo kdych-..>
>___<
<Já vym, že nenutíš..>
>___<
<Přijedeš dneska ještě?>
>___<
<Jo, už jsem. Jenom já, ségra a jedna kámoška>
>___<
<Já bych moc chtěla!>
>___<
<Ne,.. no výš.. ona to ví... je to moje nejlepší kámoška.. vždyť výš jaký jsou holky děsný drbny noo>
>___<
<Ví to už asi tak půl roku a ještě se to nikde nepsalo v novinách!">
>___<
<vym, že mám pravdu! Přijedeš teda?>
>___<
<Jo, moc.. zatim paa>
Zavěsila mobila a skočila k nám na postel.
"Hele, jak celá září" začaly jsme se jí s Aný smát.. naprosto nás nevnímala...
"Předpokládám, že Bill přijede!" řekla Aný.. Ver snad stokrát kývla.. zase jsme se jí musely smát..
"Co ti nakonec řekl na tu 'novinku'?" zeptala jsem se jí se smíchem..
"No, že tě rád pozná" zasmála se Ver..
"Jo no joooo... ty mladýho pána ještě neznáš viď" koukla na mě Aný.. zakroutila jsem hlavou jakože ne..
"No to se těš!" začala se řehnit..
"Prooč?" nechápala jsem..
"Hlavně jí neděs prosimtě!" pleskla jí Ver po ruce..
"Něděsiim.." zazubila se Aný..
"Hel já s Váma chtěla ještě o něčem mluvit.." zarazila se Ver a zase nahodila takovej smutnej oblčej...
"Copa?"
"No.. je možný, že existuje kluk, kterej by vydržel víc jak půl roku bez sexu?"
"No.. kluk ne, ale Bill jo!" řekla hned Aný.. Ver já pohotově flákla...
"Proč tě to trápí?" zeptala jsem se...
"Protože jsme se spolu dneska skoro vyspali!"
"A co?" zvedla nechápavě Aný obočí a já na tom v chápání nebyla o moc lépe...
"No to, že o několik pokojů dál byl Tom a taky jsme se dohodli, že se spolu vyspíme na moje narozky.."
"Takovej narozeninovej dárek bych si taky nechala líbit.."
"To jste spolu ještě VŮBEC nespali?" zeptala se vykuleně Aný..
"Nespali.. ale zas tak svatý taky nejsme!" zasmála se Ver..
"Kouřilas mu ho?"
"jo.." kývla..
"Tak na co si stěžuješ?" zasmála se Aný..
"No JÁ na nic.. ale on by mohl!"
"A kdo řekl, že se spolu musíte vyspat až po tvojí 15? Když se to nikdo nedozví tak z toho průser nebude!"
"To né, o to nejde.. spíš o to, že narozky mám zachvíli a chvíli po nich Bill odjíždí na 2 měsíce pryč.."
"Tak co teda řešíš..!?" usmály jsme se na ní.. zakroutila hlavou a taky se usmála..
V dalším momentě se rozdrnčel zvonek.. Ver se zvedla a běžela otevřít... mě se z neznámího důvodu sevřelo trémou hrdlo... to bude ještě trapas....

Věk? (ne)řešíme 7.díl

24. února 2010 v 19:22 | Verýs
"Wendy?.... nestíhám... ale za 5 minut u kina ok?" volala jsem ji jenom pro jistotu.
"Jo jasně.. tak papa!" položila mi to. Zrychlila jsem... nesnásim Hamburskou hlavní třídu.. tolik aut.. smogu.. tfůj... ha! už jsem u kina.. vlezla jsem velkýma automatickýma dveřma dovnitř..
W.O.W.. přišlo opravdu hodně lidí... všichni mý nejlepší kamarádi...
"Ahoj lidi!" usmála sem se a pozdravila je všechny.. pro rekapitulaci je tu Wendy, Rachel, Anette, MARTY (!!), Michael, Thomas, Demik, Daniell a Ája...
"Na co teda půjdeme?" zeptala se Ája v návazu na jejich předchozí konverzaci..
"Hlasuju pro Artura.." řekla Wendy a zvedla ruku... k ní se přidalo ještě další 4 ruce.. takže vyhráno...
"Na co jdeme?" zeptala jsem se tupě.. když odešla Wendy s Ájou koupit lístky..
"Artur a Minimojové 2." mrkla na mě Rachel.. zmínila jsem, že ona je jedna z těch 3 holek co jediný o tom vědi !? O.o
"To je ten film...-"
"-..jo s Billem!" skočila mi do řeči...
"Jakym Billem?" zakřenil se na mě Marty..
"Kaulitzem ne?Daboval tam.. Mi neřikej, že si neslyšel o Tokio Hotel!?" řekla mu Rachel... oddechla jsem si, nevim jak bych se mu měla rychle vymluvit na něco...
"Znám... jsem nevěděl, že jseš fanynka" kouknul se na mě trochu podeřívavě..
"Hmm." pokrčila jsem rameny.. vytáhla jsem mobila a napsala rychlou SmS Billovi, snad nebude už moc nabručenej...

Hádej na co jdem do kina zlato:)

Jen co jsem zase zastrčila mobila do kapsy.. přišla Ája s Wendy a rozdali nám lístky.. všichni jsme se sebrali a šly do kinosálu..
Pro mojí smůlu jsem měla místo hned vedle Martyho.. vedle mě byl Thomas... NO, super (těžká ironie)... s Thomasem se tak neznám, protože je v naší partě od doby co chodí s Wendy..
Ha.. Wendy.. bliknul mi nápad..
"Wendy nechceš sedět u Thomase?" zeptala jsem se jí... zakroutila hlavou a sedla si na svoje místo vedle Áji a Rachel.. koukla jsem překvapeně na Thomase.. dělal že si mě nevšímá...
Tady se něco stalo.... pro teď to nechám.. začali běžet titulky k filmu...
PÍpÍpÍíííííí..
"A kurva!" zaklela jsem a vytáhla mobila z kapsy..
"To si děláš prdel ne?" tlemila se mi.. celá náše groupa..
"Ne!" zaklela jsem jenom.. vypla jsem si zvuky a přečetla si tu SmS..

Nemám tušení!

Tak ten je asi určitě naštvanej... v takový náladě nemá ani cenu mu něco psát.. stejně by to vedlo akorát k hádce.. zastrčila jsem mobila do kapsy a věnovala se filmu...
____________________

"Lidi já jsem celej ztuhlej!" protahoval se před kinosálem Demik..
"Álle pjosimtě.." plácla jsem ho po zádech..
"Moc mě nezkoušej holka.." začali jsme se honit po celym předsálí...
"Hele dobře.. vyhrál jsi!" začala jsem couvat do kouta..
"A za to dostanu nějakou odměnu ne?" mrknul na mě..
"No to vůbec!" zakroutila jsem hlavou...
"aLE notááák.. jiný můžou a já chci jenom pusuu.."
"Jak 'jiný můžou'? ze mě uděláš ještě děvku ne?" zhoženě jsem se na něj dívala...
"Ne, to nee.. ale to my chceš nakecat, že toho cucfleka sis udělala sama!?"
"Ne!" nezapírala jsem.. k čemu :D
"tAk vidíš.. jiný můžou a já ne!"
"JEDEN, Demiku.. JEDEN!" zastavila jsem ho..
"Ty máš kluka?" koukal na mě překvapeně. Kývla jsem na souhlas...
"Koho?"
"To ti neřeknu..." zakroutila jsem hlavou a vyplázla na něj jazyk..
"No táákk.." udělal psí očíčka..
"No.. Nééé!"
"Jseš zlá!" zakřenil se a odešel pryč... šla jsem za nim k ostatním, který mezitim diskutovali o filmu..
"Hele lidi já jdu asi domu.. Aný je furt nemocná a den ode dne náladovější, když se sama nudí doma!" omluvila jsem se.. se všema se rozloučila a vyšla z budovy kina...
"Veruu... počkej na mě!" volala za mnou běžící Wendy
"Copak?" zstavila jsem se..
"Můžu k Vám? Aný jsem neviděla už asi měsíc!" usmála se..
"Noo.. výýš.. já měla v plánu pozvat i Billa!" zasekla jsem se...
"Aha.. a to nemůžu teda..když bych byla s Ančou?" smutně se na mě koukla...
"Ale jo to by vůbec nevadilo.. akorát.. je na mě trochu naštvanej, nebo spíš se mnou teď moc nemluví... a já mu neřekla, že někdo kromě jeho a mojí rodiny o nás ví výš!"
"Tak to je jedno.. uvidíme se zejtra ve škole viď!" usmála se, ale pořád jsem na ní vyčetla, že je trochu zklamaná... achjo:( proč mi to děláte...
"Kašlem na to... klidně pojď k nám. Já budu akorát ráda a Billovi pak zavolám, jestli bude chtít tak přijede jestli ne tak to taky nevadí!" usmála jsem se. Wendy šťastně kývla...
Cestou autobusem k nám domu jsem z Wendy vytáhla proč se k sobě s Thomasem chovaj jak kdyby se neznali... prej, proto, že on se zamilovat.. ale ne do ní a tak se rozešli a on teď chodí s jednou nehoráznou děvkou na naší škole...

Věk? (ne)řešíme 6.díl

24. února 2010 v 19:15 | Verýs
"Co je?" zvedla jsem ten mobil s mírnou uštěpačností. Nepamatuju se, kdy mi Marty naposled volal a zrovna teď musí otravovat!
"Ahoj Ver. Jenom jestli nechceš přijet?"
"K tobě?"
"MmMmm.. jo, ale je tu i Sandy" Sandy= jeho ségra..
"Marty teď se mi to nehodí.."
"Prosíím, přijeď může to být jako v létě" v létě jsme byli asi nejlepší kámoši. Každý den spolu a hrozně jsme se spolu bavili. TEHDY to byl můj nejlepší kámoš na světě.
"Tomuhle se řiká citové vidírání!"
"Verunn"
"Ne, promiň. Můžu přijet jindy, ale dneska se mi to fakt nehodí!!"
"Dobře no. A co děláš vůbec.." rozpačitě jsem si skousla ret a koukla na Billa, kterej pořád klečel na posteli a zvláštně mě pozoroval..
"Jsem doma.. musim pomáhat mámě!" vykoktla jsem.
"Aha.. zábava" ta ironie v jeho hlase mě trochu zklamala.
"Marty výš co.. já už musim. Nevíš o co jde a akorát bys mě naštval a jestli chceš, aby to bylo jako v létě tak ti řeknu akorát, že takový už to nikdy nebude.. ahoj" celá naštvaná jsem zmáčkla červený tlačítko a svýho novýho mobila od Vánoc jsem hodila na stůl, až mi bylo líto, že to odnesl ten mobil..
"Co se stalo?" zeptal se Bill. Otočila jsem se a zakroutila hlavou.
"Ale nic.." sedla jsem si zase na postel.
"A kdo to byl?"
"Jeden spolužák.." mávla jsem nad tim rukou. Nebudu se tim trápit. Márty mi za to nestojí..usmál jsem se a přetočila se na bok, abych viděla na Billa.
"Asi se moc nemusíte, že si mluvila tak protivně co?" zasmál se, když sem se k němu přitulila a omotal mi ruce kolem pasu, aby si mě k sobě přitáhl ještě víc.
"Dřív byl jenom on a já." zasmála jsem se.
"Takže ste spolu chodili?" zeptal se s mírnou histerií, kterou se jak jsem poznala snažil co nejlíp zakrýt.
"Ne, nechodili. Byl to můj nejlepší kámoš.."
"Aha.."
"Proč ses ptal tim tragickym tonem'?"
"Tragickym?"
"Jo, zdálo se mi to.." kývla jsem a zvedla hlavu, aby mu viděla do obličeje.
"to nebyl tragickej ton, jenom jsem na něčim přemýšlel a tak to mohlo vyznít jinak no.."
"Řekneš mi o čem jsi přemýšlel?" usmála jsem se andílkovsky.
"Hmm.." zabručel nesouhlasně..
"Prosíím.." zaškemrala jsem a popolezla na loktech výš na postel, aby se nemusela natahovat..
"BtW. dlouho jsi mi nedal pusu!" zasmála jsem se..
Kouzelně se usmál a přitáhnul si můj obličej za bradu. Nechal mi ruku na obličeji a jeho stylem mi nejdřív žmoulal spodní ret potom zesiloval tempo. Jeho ruka už nebyla na mim obličeji, ale směřovala po krku pořád níž.. a já ucítila jeho teplý piercing. Tep se mi zrychlil o 100%.. v bříšku mi lítaly motýlci.. nějakym způsobem se nám povedlo se překulit, tím, že Bill ležel na mě a pořád mi líbat. Rukou mi zajížděl pod triko a kroužil kolem mího piercingu v pupíku. Když pokračoval výš už jsem to chtě nechtě musela zarazit.
"Bille.." zakňourala jsem. "..výš že jsme se dohodli na něčem!" pochopil. Vytáhnul ruku a přestal mě líbat.. smutně jsem se na něj koukla.
"jO, vym" pousmál se. A zase se překulil vedle mě.
"A i kdyby... tak je o pár pokojů dál Tom!"
"Miluju když něco zakecáváš!" zasmál se a najednou byl zase nade mnou. Rukama se opíral vedle mí hlavy a věnoval mi jeden jemnej polibek za druhym.
"Já.. to.. nezakecávám.." zamumlala jsem mezi polibky, ale jako by se moje slova stratila do jeho rtů.
"Jo, ale máš pravdu.. dohodli jsme se a tak to dodržíme!" na chvíli přestal a rozhodnutě kývnul.
"Jsem ráda, že to tak bereš.. moc kluků by nebylo moc... tolerantních"
"To já jsem rád tolerantní. Hlavně když budeš pořád chtít ty!"
"Děláš si srandu? Mám srach, že ten měsíc nepřežiju" zasmála jsem se.. připojil se ke mě. Náš smích dokonce přivolal Toma..
"Co tu ZASE provádíte?" zakřenil se dospěle ode dveří.
"Smějem se.."
"No to by blbej neřekl"
"Právě řekl Tome!" začali jsme se s Billem tlemit ještě víc, protože Tom absolutně nechápal jak jsem to myslela.
"Dobrý no. A ještě urážet mě budou" nasupeně se otočil ve dveřích a odešel.
"Bille? Ještě jsi mi neřek o čem jsi předtim přemýšlel!?" promluvila jsem do ticha. Zdálo se mi, že mě perfektně ignoruje. Nehejbal se. Nemluvil. Jako kdybych vůbec nepromluvila.
"No.." konečně se trochu zavrtěl a promluvil "..o tom kolik kluků jsi měla.." ani jsem se na něj nemusela koukat, abych poznala, že je rudej jak rajče. Rozhodla jsem se, že mu to nebudu dělat těžší. Nekoukla jsem na něj, aby si nepřipadal trapněji a překonala zmatek v mim hlasu, abych promluvila docela v klidu.
"Málo.. 2, který bych měla doopravdy ráda a oni mě!" přiznala jsem trochu trapně.. "..a všichni byli starší než já" zasmála jsem se, abych uvolnila atmosféru.
"Fakt?
"Umm.. jo. Ikdyž.. většinou tak o rok.. dva..!" oba jsem se zasmáli. Měla jsem dobrý pocit z toho, že si dokážeme o tomhle povídat né tak trapně jak by to mohlo být. Jako kdyby moje důvěra k němu ještě vzrostla.
"6,5 je fakt rarita!" zasmál se..
"Mě to problém nedělá.. a moje máma je taky o 9 let mlAdší než můj táta!"
"Tvoje máma je docela mladá!"
"No na to, že má 4 děti jo!" kývla jsem se smíchem..
"celkově i mladá.."
"wow.. snad si nechceš začít s mojí mother!" začala jsem se smát.
"No, to zase ne.." taky se smál.
"To bych vás hnala teda.."
"Ty ne. Spíš mi tebe.. pořád seš nejmladší!"
"Hele tak dost.. nebudu ani přemýšlet o tom, jaký by to bylo, kdybys chodil s mojí mámou!"
"Nechodil, protože mám tebe!" dal mi pusu do vlasů.
"To potěší" pousmála jsem se a zachumlala se do jeho objetí..
"Nechci to teď kazit, ale v kolik máš být doma?"
"Na oběd.." odpověděla jsem hluše.. pak až jsem si uvědomila, že nemám páru kolik je a vystřelila jsem do sedu jako torpédo..
"To UŽ je půl 12?" vykulila jsem oči..
"Hmm.." kývnul Bill.. nasadila jsem nabručenej obličej..
"Tak budeš moc odpoledne?" udělal na mě usměv.
"Noo., výš.. já asi pojedu ke kámošce.. navíc Aný bude mít hemzos, že se jí vůbec nevěnuju atd.."
"Aha.."
"Nezlobíš se že ne?"
"Ne, copak ti můžu bránit v tom co chceš dělat?" zasmál se..
"Ne, stejně bych si dělala co bych chtěla.. ale jestli tě neštve, že je vzácnej čas, že tu seš.. a nejsme spolu.."
"Trochu mě to štve.., ale jak jsem řekl, nebudu tě nutit být se mnou, když nechceš"
"Kdo řekl, že nechci?" vystřelila jsem na něj očima.. "jenom mám pořád ještě normální přátele a těm je den ode dne divnejší, proč na ně nemám čas a chodim po škole s cucákem na krku"
"Můžem spolu být zítra ne?" usmál se...
"Mmm.." neutrálně jsem se zamračila.. tohle bude ještě zlý.
"Copak?" zamračil se taky a pozoroval mě napjatě..
"Zejtra mi končí pohybovky ve čtvrt na 4, ale zůstáváme tam do půl 5 s vedlejší třídou.."
"Aha.." kývnul neutrálně jenom..
"Bille, nedělej tohle..." zaúpěla jsem..
"Co.. tohle?"
"Děláš jak kdyby ti to bylo upě jedno, ale přitom tě znám už dobře a vym, že ti to vadí.. jestli chceš klidně tak jít nemusim. Máme super učitelku můžu si tu hodinu u ní nahradit jindy!" pokrčila jsem rameny..
"Už je 3/4 na 12.. přes město bude plno. Měli by jsme jet!" řekl jenom zvednul se a začal se převlíkat.. zamračeně jsme ho pozorovala..
"Dobře, počkám dole.." zvedla jsem se a odešla......

Věk? (ne)řešíme 5.díl

24. února 2010 v 19:01 | Verýs
"Tome?" drkla jsem do dveří..
"No?" ozvalo se. Trochu mi uklidnilo, že už nespí:) Vešla jsem dovnitř..
"Jdeš za mnou?" zvednul obočí..
"Počebuju založit. Došly mi cíga.." udělala jsem prosící učíčka.
"Pro sis nevzala od Billa?"..taky mu to je divný.
"Řekl mi, že nemá!"
"Aha.. no v tom případě.., nevim, nevim jestli mám mladiství podporovat v závyslosti na nákovích látkách" zakroutil hlavou.
"Tomee, prosííím"
"Ježíš. Ale jako moc si nezvykej.. ještě by mi Bill vynadal, že ti dávám" vytáhnul ze stolku krabku a hodil mi jí..
"Proč by ti nadával?!" vytáhla jsem si dvě do zásoby a hodila mu jí zpátky.
"Se ho zeptej sama proč ti nedal!?"
"TO jako myslíš, že je takovej škrt a nerozedělí se??"
"Ne, o škrťáctví tu nejde.. " zakroutil hlavou.
"Tak mi teda vysvětli o co go, páč já to nechápu" pokrčila jsem rameny..
"Běž za Billem!"
"Ty mě vyháníš?" zakřenila jsem se..
"Ne, nevyhánim, ale když si promluvíš s nim bude to učelnější!"
"Dobře no.. díky za cíga!" pousmála jsem se smutně a odešla z jeho pokoje. Přešla jsem po chodbě do Billovího. Vešla jsem dovnitř, kde se mi naskytl přímo fascinující pohled.. Bill v posteli s notbookem na klíně a ještě ten jeho výraz ve tváři.. nedokáže se to popsat! xD
"Bille!?" šeptla jsem a šla k němu. Podíval se na mě a kouzelně se usmál..
"Co se tváříš jako, když deš na mučení?"
"No., ale nic. Jdeš se mnou na terasu?"
"Proč?" koukal na mě jako na blba..
"Nechci ti kouřit v pokoji" zasmála jsem se..
"A proto radši nastydneš? Prosimtě., jako kdyby můj pokoj byl nějaká nekuřácká zóna!" zasmál se..
"Ne, já ti tu kouřit nebudu.." zakroutila jsem se smíchem hlavou.. přitom plně rozhodnutá, že nepodlehnu.
"Proč?"
"Nechci, aby ti tu smrděl kouř, protože ti to tu jinak strašně hezky voní"
"Fákt?" zvednul se smíchem obočí..
"Jo, strašně hezky ti to tu voní.. stejně jako ty!"
"Whóa!" zasmál se..
"Jdu na ten balkon" zvedla jsem se a vylezla do mrazu. Inteligentně jenom v mikině. Klepali se mi ruce tak, že mi nešel ani udělat oheň (zapálit zapalovač xD).. Nakonec se mi to povedlo.

Byla jsem tam asi pět minut., co jsem tam přešlapovala jak dežo, když se otevřeli dveře a přišel ke mě Bill.
"Rampouchu!" zasmál se mi.
"H- haa" zakoktala jsem a přitulila se k němu. Omotala jsem mu ruce kolem pasu pod mikinou (jednu ruku jsem měla přes mikinu teda, jinak by asi nebyl rád, že jsem mu vypálila do mikinky díru xD) a položila si hlavu na jeho hrudník.
"Dej mi taky.."
"Nemáš svoje?" škádlila jsem ho.
"Ne-ee" zasmál se.. vytáhla jsem tu ruku s tim cigárem a chvíli jenom otálela..
"Nooo, když já nevim.. nechci přizpívat na ničení tvího hlásku!" zasmála jsem se a sama potáhla.
"Ježiiš" protočil oči. Vyfoukla jsem mu kouř do obličeje..
"Na prosimtě!" podala jsem mu zbyteček. Na jede zátah mi ho dokouřil..
"Dobře no.. na mě si nemyslel už viď!" zakřenila jsem se jak v prstech odpinknul nedopalek. uSmál se a kejvnul.. sklonil se k mím rtům. Zvedla jsem obočí.. překvapivě mi nepolíbil, ale vdechnul mi kouř do pusy..
"Tfujtajblz!" vyprskla jsem..
"Odplata" zasmál se..
"No to vůůbeec!" popadala jsem ještě dech. Zasmál se a zmizel v pokoji. Tohle si žádá pomstu. Sebrala jsem střípky zledovatělího sněhu na parapetu a šla dovnitř. Bill nic netušíc si zrovna sundaval mikinu. Přišla jsem k němu zazdu a ledovíma prstama a zbytkama sněhu co jsem měla v ruce jsem mu pokropila záda..
"Íííííí" zapištěl jako holka a začal tancovat takovej děsně legrační tanec jak vyklepával vodu..
Já se tlemila jak nikdy z něj..
"tohle.. už.. NIDKY.. neuděláš, nebo tě vlastnoručně hodim do hromady sněhu!" přišel ke mě a chytnul mi ruce a záda. Přitom se tvářil děěěsně vážně.
"Bojim bojim" zakřenila jsem se.. povalil mě na postel a já se začla nehorázně smát.. a pořád víc a víc mě rozesmívali jeho grimasy xD
"Heleee.. moje práce!" zakřenil se a přejel prstem po mim krku. Pochopila jsem, že myslí toho cucáka..
"A kdo řekl, že tvoje?"
"Co?" vyvalil oči..
"Ale, pjosimtěě.. je to tvoje práce, ale příště víc nenápadně!" prohrábla jsem mu rukou vlasy. Usmál se..
"Víc nenápadně?" zeptal se nechápavě..
"Jo! Víc nenápadně" kejvla jsem neochotná mu to teď vysvětlovat..
"A kam teda?" uchychtnul se a kleknul si nade mnou..
"Máš pohodlí?" zeptala jsem se ho ironicky..
"Jo mám, protože se plochá jak lavička"
"No, tohle se mě teda dotklo.." udělala jsem alá Pamelu.. jakože si vytáhuju prsa xD doufám, že chápete :D:D
"Myslel jsem bříško. Tam to je dobré.." začal se smát
"Si myslim.. já jsem se sebou spokojenáá" zasmála jsem se.
"No ale.. když jsi řikala něco o tý nenápadnosti. Kam teda, aby to bylo dost nenápadný!"
"Tam kde to neuvidí ostatní lidi" pokrčila jsem jednoduše rameny xD Zase očima projel moje tělo a jeho oči se zastavili na mích prsou.
"No tak na to zapoměň.. nechci cucáka. Navíc to je nefér.."
"Za 1) nic jsem zatim neřekl.. 2) kdybych chtěl ani bych se neptal.. a za 3) co je nefér?"
"Ty mi plánuješ už druhej cucflek a já tobě neudělala ještě ani jeden.."
"Jojo., už kolikrát. A nejvíc trapný to bylo jak jsme měli druhej den koncert a já musel maskérce vysvětlovat jak se tam vzal, aby vůbec byla schpná mi ho zamatlat" začali jsme se smát..
"Tehdy jsi byl naštvanej.."
"Na tu ženskou."
"Na mě taky!"
"To si už nepamatuju"
"Ale já jo.." kejvla jsema zase jsme se začali smát..
"Hele.. tak.." začla něco Bill, ale hned zase stichl, protože mi začla hrát mobil na stole.
"Pusť"
"Nechcu"
"Bille, co když to je něco vážnýho?"
"MmmmM." zabručel, ale zvednul se a já byla volná.. došla jsem ke stolku a vzala to. Umm.. Marty.

Věk? (ne)řešíme 4.díl

24. února 2010 v 18:48 | Verýs
Achjooooo... hluboce jsem si zývla jako každý ráno. Nehorázně mě bolí břicho, nebo né přmo břicho, ale spíš ledviny a bok. Aú.. probudilo mi to už v půl 5 ráno:/.. dneska máme ráno doučování, takže normálně bych vstávala kolem 6. Vzala jsem si knížku a pokud mi to břicho dovolilo jsem si četla. Nekonečný příběh Edwarda a Belly. Romantikaa xD. To mě připomělo, že bych se taky chtěla brzo kouknout na Stmívání. a jestli budu na Lukyho hodná má myslim staženej už i New Moon na kterym jsem byla nedávno v kině xD..
"Verčo vstávej!" tahal mě někdo peřinu.
"Co chceš?" zeptala jsem se omrzele Aný.
"Máma se ptá jestli máš doučování'!?"
"Ne, nemám" zalhala jsem. Vym, že by mi máma nevěřila, že mi je blbě, ale na to doučko mě nedostane.
"Tak máš vstávat.."
"Kolik je?"
"Půl 6!"
"HA.. NASRAT!" zakuklila jsem se do peřiny a nehodlala dřív jak v půl 7 vylést. Aný to vzdala a vlezla si do svojí postele.

*****
Do školy jsem dorazila s menšim zpožděnim. Ale to proto, že venku je bez keců přesně -20° a já měla cestou pocit, jako kdyby mi někdo zabodával rampouchy do břicha a zad.Udivilo mě, že ve čtvrt na 9 jsou všichni na chodbách a nikdo neni ve třídě.
"Co se děje?" zeptala jsem se Anette, která kecala v hloučku: Wendy, Rachel, MArtyho, Erika a Michaela.
"Neteče voda. Někde to překopali, tak nás pouštěj domu.."
"Fáákt?" povyskočila mi nálada o tři stupně.
"Jo, ale musíš zavolat dom a dát rodiče na phonu úče nebo napsat sms. Prostě, aby jsi měla schválení zákonýho zástupce"
"No problemo" zasmála jsem se a vytáhla mobila.. první komu jsem, ale volala nebyla máma, ale Bill. Snad už vstal.

"Ahoj, co potřebuješ?" zeptal se rozespale. Haww, takže spal.. O:)
"No, jenom, že nám ve škole nejde voda a pouštěj nás dom"
"Ahaa.."
"Nechceš pro mě přijet?"
"Hmmm.."
"Bille, nebuď mrzutej. Promiň, že jsem tě vzbudila.."
"No, jo dobře, tak přijedu teda.." řekl nakonec.
"Nedělej to protože musíš!"
"Nedělám.. já chci" už jsem slyšela v jeho hlase úsměv, tak jsem byla o něco klidnější.
"Dobře, tak já si tě najdu na parkovišti!"
"Dobře. Pa"
"Pa"

"Neřikej mi, že takle mluvíš s rodičema" smáli se mi Demi s Martym, protože celej hovor zřejmě slyšely a logicky jim docvaklo..
"Ne, teď jdu volat mámě!" zakřenila jsem se.
"Snad nemáš nějakýho kluka a nepochlubila ses.." zatvářila se na mě naoko uraženě Mary. Zakroutila jsem hlavou a nenápadně přejela očima přes Wendy, Rachel a Tess. Ty jediný jsou mí nejlepší kámošky a tak jim 1OO% věřim a řekla jsem jim o mě a Billovi. Překvapivě to vzali v pohodě, i když všechny tak trochu... nenáviděl Toko Hotel! xD

"Čau mámo.. hele dneska nejde ve škole voda, pokecáš si s účou, aby mě pustila dom, že jo?"
"Jo,dej mi jí!"vítězě jsem se usmála a šla učitelce před mobil. Ty dvě to spolu domluvili a tak budu v 9 hodin volná a budu moct jet s Billem.
"Hele mami, ještě to.. já přijdu asi až na oběd, neva?"
"Neřikej mi, že má Bill tak často čas, že jste pořád spolu.." jech, už mě má prokouklou.
"No., zatim má pořád volno tak si ho chci užít!"
"Doufám, že né užít jako užít"
"Ne, neboj.."
"Dobře., tak na oběd, ale doma!"
"Ouk, papa"
"Ahoj"...

Zase jsem zastavila mobil do kapsy u kalhot a sedla si k Rachel, Wendy, Tess a Anette, který seděli u jedný lavice v kroužku a povídali si. A taky žrali svačiny xD
"Parádní cucflek!" zasmála se Tess.
"Cože? Ty máš ňákýho kluka?" zvedla obočí Anette.. jidná z těch 4 co tu sedí o Billovi neví.. a řikat jí to hned taky nebudu.
"hMmm.. no už to tak asi vypadá" snažila jsem se z toho vykroutit.
"Koho? Povídej.. proč jsi mi to neřekla už dřív?" spustila Anette, a právě kui tomu jí nechci říct.
"Annett nechej jí. Vidíš jak je celá rudá." zasmála se Rachel. Děkovně jsem se na ní usmála.
"Devítky můžou odcházet!" přišla nám oznámit učitelka. Zaradovali jsme se. Jsme nejstarší ročníky, takže máme jistý výhody. Třeba tyhle.. kdyby se najednou vypustila celá škola, asi by vznikl kolabs v dopravě na chodbách xD a to ani nemluvím o skříňkách..
Vzala jsem si tašku a spěchala ze třídy. Kolem prosklený stěny u schodiště jsem vykoukla na školní parkoviště před dvorem. Zatim jsem si nevšimla jeho auta..
"Ver" stoupla si vedle mě Wendy.
"Co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se jí a pořád jsme stáli na místě u stěny.
"Nevim, asi pojedem s Thomem do města." pokrčila rameny.. pOusmála jsem se a kejvla na souhlas. Přeju jí to stejně jako ona mě. Proto si asi tak moc rozumíme:)
"Toho cucáka máš od Billa co?" zasmála se a trochu zčervenala..
"Jak jinak." kejvla jsem a zasmála se.
"Taky bys nám ho už mohla někdy představit" drkla do mě přátelsky.
"Tobě klidně, ale tak výš co by bylo za keci, že spolu chodímě a já nemám ještě ani 15!"
"To musí být strašně debilní co?"
"To je.." kejvla jsem.
"Ale nezapomeň, že už za měsíc budeme mít společnou oslavu narozeek" ..aby jste rozuměli.. já se narodila 1.března.. Wendy 28. února tak děláme vždycky oslavu splečně.
"Letos nechci nic velkýho, dyštak si udělej svojí, ale už nechci být středem pozornosti.." zakroutila jsem hlavou
"Jo, taky jsem si řikala.. mě by stačilo kdyby tam byl Thomas, Rachel, Tess a samozřejmě Aný"
"Jo, přesně.. ještě bych si tam přála Billa, ale nejspíš už budou na turné."
"Kdy jede?"
"Nevim přesně" pokrčila jsem rameny..
"To zvládneš beruško.. ale já už musim zatim Thomem nebo se zblázní nedočkavostí.. znáš ho!"
"Jo, mazej., taky už jdu" zasmála jsem se. Vyndala jsem si věci ze skříňky a šla na školní dvůr. Rozhlídla jsem se po parkovišti. Brrr, to je kosa. Sice svítí sluníčko, ale teploměr na mobilu mi pořád ukazuje kolem -20° pod nulou. Ještě ke všemu mě znova rozbolelo břicho., tentokrát mnohem víc. Konečně jeho velký auto zastavilo kousek od obrubníku.
"Ahoj" naskočila jsem hned do auta. Rozespale se na mě pousmál a dal mi pusu.

Zastavili jsme u nich. Bolest břicha už pomalu odchází. Sednu si k topení a bude mi lííp jak budu v teple:) Beztak jsem jenom nějak prochladla.
"dáš si něco?" zeptal se mě Bill a mířil do kuchyně.
"Dyštak čaj. Díky!" pousmála jsem se a sedla si na linku.
Bill dal vařit vodu a potom se opřel rukama kolem mě. Hrála jsem si s jeho krátkýma rozcuchanýma vlasama.
"Umm.. asi mám absťák" zakroutila jsem hlavou. Zvednul klidně obočí, zatim nechápal co myslim.
"Potřebuju cigáro.." zaškemrala jsem..
"Nemám" zakroutil hlavou.
"Prosíím, fákt. Od včerejška jsem neměla a vlastní zásoba byla vykouřena bratrancem" udělala jsem smutnej kukuč.
"Já nekecám. Doopravdy nemám" bránil se..
"MmmMm.." zabručela jsem a hrála si ze zipem jeho mikiny.
"Zachvilku přijdu ju?"
"Deš za Tomem?"
"Jenom u něj vyžebrat, jinak to fakt nevydržim"
"Hmm.. dobře" kejvnul a pustil mě. Seskočila jsem dolu a na špičkách se k němu ještě natáhla. Omotala mu ruce kolem krku a čekala až se na mě aspoň podívá.
"Tak.. já budu v pokoji. Potom tam přijď" vymotal se mi.. zamračila jsem se, ale nechala to být. Šla jsem za Tomem.., snad nebude spát.

Věk? (ne)řešíme 3.díl

24. února 2010 v 18:40 | Verýs
"Ahoj!" objali jsme se s Tomem na uvítanou. Nezapoměl mě zvednout do výšky!
"Di do háje" smála jsem se..
"Mám super songy!" vytáhnul hned mobila..
"Jo, já taky! Hlavně.. Empire State of Mind od Jay-Z a tý černošky co mi je takd děsně nesympatická!"
"To je dost dobrá písnička, ale ten klip to chrání.. ten je rozhodně lepší než ta songa!"
"A Tik Tok a Ke$Ha jsi slyšel!?"
"Hmm.. myslim, že jo.. má zajímavej hlas, ale jinak nic moc"
"Mě se líbí, ale je fakt, že to moc zaván Miley Cyrus a podobně!"
"Lady Gaga.."
"Bad Romance? Mě se líbí.."
"Mě moc ne., ale zase je to zajímavej klip."
"Hey a co BEP- Meet Me Halfway?"
"Nejdířv se mi nelíbila, ale už jí mám stáhnutou"..
"Přesně!":D
"No.. tak já budu nahoře, kdyby mě NĚKDO hledat" ozval se doposud znuděnej Bill. Koukli jsme na sebe s Tomem..
"Povíme si to jindy" zasmál se. Usmála jsem se a mazala za Billem do pokoje.
"Nejsi naštvanej, že ne?"
"Ne, měl bych snad? Proč?" zavrtěl hlavou.. moc věrohodně, ale nezněl! Vzdychla jsem a lehla si vedle něj na postel.. přikryla jsem si rukama oči a přemýšlela.. jak si ho mám udobřit? Vždyť, ani nevim co mu je!? Kui tomu, že jsem se bavila dole s Tomem je naštvanej? To snad ne!
"CO jsem zase udělala, že seš naštvanej!?" zvedla jsem se na loktech a koukala na něj. Jenom ležel a nic neřikal. Koukal mi do očí a pořád MLČEL!! :/ Nesnášim ticho.. :(
"Nejsem naštvanej" řekl nakonec.
"Nevim čim, ale nevěřim ti.." zakroutila jsem hlavou. Pokrčil rameny..
"Ale tak.. já chci věděl co se děje." řekla jsem smutně a koukla jsem na svoje ruce..
"Nevim co ti mám říct!?" pohladil mě po tváři a ruku nechal na mim krku. Zase jsem zvedla hlavu..
"Třeba pravdu?" řekla jsem s ironickym úšklebkem..
"Nemyslim, že to je tak důležitý, aby jsme to řešili!"
"Ale já jo. Když seš kui tomu takovejhle, tak to rozhodně stojí a řeč!"
"Prostě mě jenom trochu naštvalo.. no.. že jsi se bavila s Tomem a na mě ste oba upě zapoměli. Stál jsem tam jak kretén..."
"To mě mrzí., ale nějak jsem si to ani neuvědomila.. promiň" udělala jsem svůj kocourovskej xichtík.(Koucoura v botáách ze Shreka! xD).
"O nic nejde!" mávnul rukou a konečně se pousmál..
"ANO! Úsměv.. to chtěj lidé vidět.." zasmála jsem se a tím ho taky rozesmála..
"Ani nevíš jak miluju tvůj úsměv.." krásně se usmál..
"Ani nevíš jak JÁ miluju tvůj úsměv" překulil se nade mě..
"Já se dneska nebudu hádat!" zasmála jsem se.
"Tak se nehádej.." uchechtnul se..
"Dobře.. stejně mám JÁ radši TVŮJ úsměv.."
"Neřekl bych.." řekl klidnym hlasem. SAKRA.. xD já se fakt nebudu dneska hádat..:D Už jsem to ani nijak nevnímala., v břiše mi začali ltat motýlci jen co se Bill jemně dotknul rty mího krku.
"Aww.." zavřela jsem oči. Cejtila jsem jak se na mě kouknul, usmál se a pokračoval..

"Bileeee..." vyrušil nás dupot na schodech a následně Tomův hlas. Bill se v pohodě narovnal a zůstal na mě obkročmo sedět.
"V pohodě.. posluž si!" zasmála jsem se. Věnoval mi pobavenej pohled a sklonil se, aby mi dal pusu, ale zrovna v tu chvíli vlítnul do pokoje Tom..
"Ježiš lidi., teď z vás nebudu spát!" dělal že si zakrejvá oči.. kretén! :/ xDxD
"Co chceš?" zeptali jsme se ho oba najednou, až jsme se zasekli a zasmáli se.
"Emm.. no jenom, že příští čtvrtek máme domluvený rande s těma dvouma teploušema co nám navrhovali světelný efekty na turné"nad slovem rande jsem se musela zasmát.. Tom je prostě nenapravitelný pako xD
"Jo., ok!" kejvnul Bill a Tom se zase spakoval pryč.
"Do příštího čtvrtka budete tady?" zeptala jsem se ho.
"Asi jo., když nepočítám, že musíme někdy zajet do Berlína a když nebude moct David budeme muset my zařizovat všechno okolo turné!"
"Doufám, že David bude moct pořád!" zasmála jsem se.
"HmmMmm.. taky doufám, ale škoda čtvrtka. Zrovna na ty dva pokusy přírody náladu nemám!" zakřenil se..
"To, přežiješ, já taky musím přežít čtvrtek.." udělala jsem ublíženej obličej.
"Jak to?"
"Ve čtvrtek máme pololetní výzo!"
"Fákt?"
"Jo, fakt!" musela jsem se smát..
"A jak to vypadáá?"
"Nevim. Ještě píšeme hodně důležitejch testů., ale snad jenom 4 trojky!" usmála jsem se vítězně. Už se nadechoval, že něco řekne, ale já ho zstavila..
"Neřikej mi jak vypadali tvoje známky.. beztak to vym, takže mě zbytečně nedeptej!"
"Jenom jsem chtěl říct, že to máš lepší než jsi řikala minule.." zasmál se.
"Jo, to je fakt. Nečekala jsem že budu mít 2 z fyziky., ale zase naše učitelka na biologii je kráva. Mám u ní jenom 2., z posledního testu jsem dostala 4 a ona mi hned dá 3 na výzo. A opravdu si z toho napsat nemůžu" zakoulela jsem naštvaně očima.
"Podplatíme jí" zasmál se Bill. Musela jsem se taky zasmát. Pakoušek :D
"Radši mě zase líbej. za hoďku už musim být doma" zakřenila jsem se. Otočil se za sebe, aby kouknul na hodiny..
"No jo.." řekl překvapeně. Zase mě rozesmál.. bože, je tak roztomilej:D:)

Věk? (ne)řešíme 2.díl

13. února 2010 v 16:10 | Verýs
"Mamii? Jsem doma" zakřičela jsem v chodbě a zevla se z bot. Táhla jsem Billa za sebou do kuchyně.
"Čau" pozdravila jsem jí.
"Ahoj.." zvedla k nám pohled a pozdravila oba na jednou. Bill jenom kývnul na pozdrav taky.
"Emm.. asi pojedu dneska s Billem, ok?"
"Co Lucy?"
"Nooo..-" jak se z toho kurvadrát vykroutit?
"Půjdu k ní zejtra!"
"Ok" kejvla jenom.
"Díky" už jsem chtěla jít pryč.. ale...
"Jo Veru, nějaký úkoly?"
"Nooo, ani ne. Jenom ekonomka, děják.. naučit se fyziku, matiku, zemák a asi zkouší z ajiny" hodila jsem na ní american smile.
"A kdy to uděláš?" koukla na mě s ironickym úšklebkem.
"Nevim.." pokrčila jsem rameny.
"Zařiď si to jak chceš, ale ne že dostaneš pětku"
"Hmm.. dobře" kejvla jsem a šly jsme do mího a ségry pokoje.
"Ahoj aný" usmála jsem se na nu.
"Ahoooooooooj" celá se rozzářila. "Já se táák děsněěě nudilaa." spustila hnedka. Pak se zastavila pozdravili se s Billem a zase spustila.
"Určitě jsem skoukla půlku naší sbírky dvd." ironicky jsem zvedla obočí a koukla pohledem na naší stěnu s regálama, zaplněnou nejmíň 5000 DvD.
"No jeden regál, ale určitě" řekla trucovitě Aný.
"Hele jasný.. já tu pro tebe budu večer. Ok? Teď.. jedem.." hodila jsem tašku pod stůl a otočila se na Billa, kterej stál a koukal na mě se zvednutym obočim.
"A kdy budeš dělat ty věci do školy?"
"Nevim.. kašlu na to" ..dopředu vym, že mi to neseřere..
"Udělej si to a potom můžem jet" ..jako kdybych to neřikala.
"Rozkaz tatínku" řekla jsem sarkasticky a trucovitě se vlekla ke stolu.
"Počkej!" chytnu mě za loket. Otočila jsem se a s nadějí v očích zvedla hlavu.Chytnul mě za krkem a sklonil se ke mě. Políbil mě na rty.. nedejchala jsem.. zavřela jsem oči a omotala mu ruce kolem krku. Zase jsem cejtila jeho jazyk, piercing.. oooh bože.. absťáák:D Zase dokázal, že ze mě kdykoliv dokáže udělat povolný žužu a už teď nevim o čem jsem se chtěla hádat. Hajzl jeden:D
"A toho tatínka příště vynech" zasmál se a směřoval si to ke křeslu. S Aný si pustili televizi a já se u stolu snažila naškrábat nějaký ty úkoly. Ekonomku jsem měla naštěstí za 15 minut hotovou, jenom jsem z netu opsala co je novího ve světoví ekonomice.. děják bude horší.. MmmmMm.. co to asi je Zimní válka!? Ooops..
"Bille?" otočila jsem se na jezdící židli na ty dva.
"No?" zvednul z něčeho vypleskanej obočí..
"Co to je Zimní válka?"
"Cooo?"
"Noo, tak nic.." zasmála jsem se a začal hledat na netu..

******
yah.. půl 4 a mám všechny úkoly hotoví.
"POJďďď.." táhala jsem Billa za ruku z křesla. Ale on se pořád koukal na televizi.
"Za chvíli to končí" řekl trucovitě.
"Jééééžiiiš" zaklela jsem. Udělal takoví to svoje gesto a já si mu poslušně sedla na klín. Já narozdíl od něj seriál Zákon & pořádek nenávidim!! Achjo.. chci nad nim mít takovou moc jako má on nade mnou. Což se ani nikdy nestane., už takle se vidíme hodně málo. Brzo pojede na turné. Já budu muset zůstat tady:( A bůhví kde, koho potká:/ Jsem děsně žárlivá.. to je jedna z mích nejhorších vlastností. Přemýšlela jsem a ani si neuvědomila, že čumim do blba.. no na Billa. Když můj pohled postřehnul otočil hlavou a stejně skoumavě se na mě podíval. Zasmála jsem se a zakroutila hlavou, jakože nic. Usmál se a zase se blíž přitáhnul můj obličej ke svímu. Cejtila jsem jeho dech.. jeho teplý, voňaví dech. Koukali jsme si do očí.. nikdo se moc neměl k tomu, aby jsme pokročili, tak jsem překonala nepotřebný milimetry mezi náma a políbila ho na rty. Možná to taky bylo způsobeno přírodní netrpělivostí.. ale tu máme s Billem společnou:D

"rekooord. Světoveej" zvolala Aný, po dlouhý době co jsme se s Bille líbali. Zapoměla jsem na její tichou přítomnost.
"Co?" koukla jsem na ní překvapeňo-vražedně.
"Už se líbáte víc jak 15 minut" ukázala mi mobila se stopkama v ruce.. plácla jsem se do čela.
"Pako blbí pubertální" zakroutila jsem hlavou.
"Jsem nemocná, nudim se a vy mi to zrovna moc neulehčujete"
"Fajn., tak mi jdem. Ty se vyspi a večer tu budu jen a pouze pro tebe sestřičko"
"Ook, ale před večerkou doma" udělala máminej výraz, když nám dává kázání..
"Neboj, puso. Pa"
"Paa"
Zavřela jsem dveře. Usmáli jsme se na sebe s Billem. Neubránil se mi ještě dát pusu..
"Hey. Zase klid jo?" otevřela jsem oči.. samozřejmě Luky (bratranec) a Kája (ségra). Protočila jsem oči.. v tomhle baráku doopravdy neexistuje soukromí.
"Ještě zavolejte mámu a těhuli, aby nás všichni viděli" řekla jsem uštěpačně.
"Nemáš bejt tak děsně ,,nenápadná,, sestřičko" poplácala mě Kája po rameni.
"I kdyby jsme se zavřeli do špajzu, někdo by tam náhodou přišel. Tak mi neřikej nic o nenápadnosti"
"Holky klídek-" mírnil nás Luky.. "-teď něco důležitýho.." zatvářil se opravdu vážně. Zvedla jsem obočí a čekala co z něj vypadne. On se, ale otočil na Billa.. "-nepodepsal by ses mi?" to mě dostalo. Dostala jsem mocnýho výtlema...
"Ty pako. Nechceš rovnou fotku?"
"Na co mi bude fotka? Na ten podpis se daj balit holky" zakroutil jakoby nechápavě hlavou.To už jsme všichni včetně Lukyho dostali výtlem:D:D
"A kolik jich chceš?" zeptal se ho vytlemenej Bill.
"Nooo.. 15 by mohlo stačit snad"
"15?"
"No..víc?"
"Ne, to je dost. Jak bys asi oddůvodnil, že jich máš tolik" zakroutila jsem hlavou nad demencí mího bratránka..
"No lehce. Jseš šílenej fanda"zasmál se..
"Ani šílení fandové nedostávaj tolik podpisů.. najednou"
"Tak jsem hold šílenej fanda už dlouho"
"Stojí ti to vůbec za to?"
"Hmm.. Češky jsou moc hezký holky"
"To já vým, přece" zasmál se Bill a přitáhnul si mě blíž k sobě.
"Tohle neni Češka. To je emigrant"
"Cha cha cha. Duší zůstnau češka"
"No jo, vždyť neřikám. Si zůstaň klidně maďarka. Stejně bych nebalil tebe, ale kočky z Žluťáku" (tam bydlí:D Praha- pod Vyšehradem naproti Žlutým lázním:D)..
"No jo simtě, ale jindy ok?"
"Jsem tu ještě 3 týdny"
"To stačíme"
"Ok. Zatim čau"
"Čau" rozloučila se s náma i Kája.
"Rychle pryč" zasmála jsem se. Oznámila jsem mámě, že jedu k Billovi.. výmečně mi dovolila být venku do 11. Protože ví, že mě Bill pak odveze a prostě.. Bill už více méně patří do naší rodiny:D
"Bude Tom doma?"
"Hmm.. nevim. Proč?"
"Mám noví písničky" vytáhla jsem si Ipoda. S Billem se dá diskutovat jenom o určitym druhu hudby.S Tomem o jakýkoliv. Máme stejnou krevní skupinu na styl.. takže si vyměňujeme nejnovější objevy:D
"Koho?"
"Co se ti nebude líbit.." zasmála jsem se.
"Já vym, jenom se zajímám.." zasmál se taky.
"No hele.. když už jsme u tý muziky.. viděla jsem to video.. na.. HmmMm.. World Behind My Wall?!.. takle to je že jo"
"Jo..? líbilo?"
"Superně.. moc se mi líbilo!"
"To jsem rád"
"I když třeba videoklip na Scream a Shrei se mi líbili víc. Ty vlasy.. jech"
"Cože?"
"YouTube.." :D:D
"Ahaa.. menší sek. Nedokázal jsem si představit jak by sis tohle mohla pamatovat."
"No.. teoreticky mohla.. při Schrei mi bylo 10 let. .a při Scream 12 let" :D:D
"Už to neřikej.. zní to děsně" :D:D
"Já vým starouši"
"Tfuj.. starouš!?"
"Jseš pedofil" :D:D
"Teoreticky jo"
"I neteoreticky" :D
"No.,"
"Došly slova?" :D
"Docela.. ale pedofil snad ještě nejsem":D
"No.. nevim. Podle toho co všechno se počítá do pedofilie!" :D:D
"To fakt nevim" :D:D
"Jech, tak přežiješ únor a v 1.března mám narozky!" :D
"Já vym.. přesně o 5 let a půl roku než já.. na den":D
"Takle to zní taky děsně ae!" :D
"Trochu jo!" :D
"Nejvíc hnusně zní to, že mi je ještě pořád 14!" :S
"Tojo. Když se na 14 vůbec nechováš.."
"Jak se chovám?" O:):D
"No vypadáš jako 17- letá a chováš se jako 5-letá!" :D
"To neni fér. Když já se chovám jako 5-letá jak se chováš ty?"
"Profesionálně, samozřejmě!"
"Jistě, jistě.. já zapoměla" :D:D:D:D:D:D výbuch smíchu :D:D:D
"Už jsme v ulici" upozornil mě, když jsme vjížděli do viloví čtvrti..
Přijeli jsme před jejich obrovskej luxusní činžák. Z fleku, bych se k nim nastěhovala, stejně pro dva lidi je 10 pokojů až moc :P

Věk? (ne)řešíme 1.díl

13. února 2010 v 16:05 | Verýs
Jako každý pondělí mám v půl 8 sraz s kámošema před sámoškou. Dneska jsem tu extrémě brzo. Taky se tu kopu do prdele a čekám než se konečně někdo objeví.Kdyby aspoň nebyla taková zima. Je pondělí 11. ledna 2010. Vlastně jak nad tim přemýšlim je to docela hezkej datum 11.1. .. nějak mi zamrznul mozek, příčinou sněhu a mrazu všude kolem mě. Ještě na několik týdnu slibují meteorologové sněhovou kalamitu. Naštěstí nepatřim k drtivé většině z naší třídy co dojíždějí, z okolních vesnic. Bydlíme na totálnim konci Hamburku a naše škola byla postavená zvlášť pro ty děcka, který nejsou z Hamburku bo tak, aby nemuseli dojíždět do škol v centru.Teď závidim sví ségře- dvojčeti, i když to tak zprvu neni poznat. Ona je o hlavu vyšší, hnědovláska a je "normální". Já jsem od přírody blondýna, skoro až bílovlasá :D:D A jsem totální hyperaktiv:D Ségra leží doma s chřipkou. Tak děsně jí závidim :/:D
"Veruun" zaslechnu za sebou, ale než se stačim ohlídnout už ležim na zemi a někdo na mě.
"Jauu" zaupím.
"Promiňň.. je náledí a já to neubrzdila" pomáhá mi vstát Ajuš. Taky přistěhovalec, jako my z Česka. Dobře se s ní povídá, hodně si rozumíme.. je super=) Jedna na druhou peskujem, kdo umí líp česky, i když ani jedna po letech strávených v německu toho česky už moc neumíme =D
"Už přijeli?" rozhlídla se Aja.
"Ne, asi někde uvízli s busem!" pokrčila jsem rameny.
"Tak jdem do školy?"
"Se tam nějak těšíš" zasmála jsem se,ale pomalim, šouravim a opatrnym krokem jsme šly.Jak jsme si cestou povídali, tak jsem si nevšimla, že cestou z kopce k naší škole je náledí pod sněhem a tak jsem tam hodina příkladnou hubu. Samozejmě přede všema... ! :/
"Ježiš Verun.. ty jsi pako" tlemila se mi Aja.
"To bylo nachvál" zakřenila jsem se a nasraně šla napřed a hlavně už opatrně. Nehodlám se podruhý natáhnout.Vlezla jsem do školy a několik minut si v šatně jenom zahřívala prsty u topení jak jsem je měla zmrzlí! Odnesla jsem si věci do skříňky a šla do třídy. Skoro nikdo tu neni.. ironicky největší šprti a ty co nedojížděj. Mezi nima já :D
"Misho, pučíš mi prosimtě tu občanku? Já jsem to nějak nepochopila" žadonim u snad největší třídní šprtky. Vždycky má všechny úkoly atd. ale docela v pohodě, nijak velký kámošky nejsme., ale s její nejlepší kámoškou Veronicou (skoro stejný jméno jak jáá:D) jsme byli hodně dobrý kámošky a doteď mám Veru děsně ráda.
"Hm.. no a co jsi na tom nepochopila? Měli jsme vysvětlil vývoz a odvoz z německa!?" pokrčila nechápavě rameny ale ten sešit mi podala.
"Díky, po matice ti ho vrátim!" otočila jsem se a mazala ke svojí lavici.
"Čau Anette! To jste tady?" podotkla jsem to UŽ, schválně, abych jí nasrala :D
"Hele já za to laskavě nemůžu. Autobusák byl pičus a nemohl se vydlabat z toho sněhu"
"No jo pjosimtě" začala jsem spisovat ten úkol z občanky. Anette se někam vypařila.
>CrrrrRrrr<
"Zůstaňte sedět!" přišla naše asi nejoblíbenější učitelka na škole. Je děsně pohodová a taková ukecaná, člověk s ní vyjde i když by nechtěl ;D
"Už mám opravenou půlku těch pololetek!"
"Néééé" ozvalo se třídou jednohlasně.
"No do piče, doufám, že mám nejhůř za 3, nesmim dostat 4 na výzo" řekla jsem potichu. Anette, v lavici mi to odkejvala. Dokonce i Wendy a Ajuš, které sedí před náma mi to okejvali stejně.
"....Ellis- 5, Jörg- 4.." jak četla učitelka tyhle dvě jména celá třída se hodně udivila.
"No jestli maj tyhle šprti blbou známky, všichni ostatní jsme v prdeli" zahlásila jsem to. Celá třída kejvla na souhlas a učitelka dočetla zbyjící jména. Naštěstí jsem mezi nima nebyla.
"ufff" oddechly jsme si s Anette najednou.
Zbytek hodiny zevling.. vlastně celej den největší zewl. Dneska máme jenom 5 hodin.. musim na dvě hoďky domu a pak mám doučko ajiny u mí něco jako sestřenky Lucy.
"Veruuu.." vycházim zrovna ze školi na schody, když se vyřítí asi 15- člená skupina lidí a totál mě smete.
"Jaúúú" zaupim úplně dole namáčknutá a ještě mám sníh snad VŠUDE! Jo, doopravdy ho mám všude! :-@
"Pakaaa, slezte ze měě" ječim na celej školní dvůr. Samozřejmě, všichni na nás čuměj.. ! :/ A ještě maj z nás prdel..
"Dpc" oklepává ze sebe sníh.
"Vy paka blbí pubertální" nadávám hodně nahlas.
"Cos to řeklaa?" vrhnout se ke mě Mike, Marty a Karl.. jenom couvám, protože mi je jasný co chtěj udělat.
"Hele, dobrý odvolávám" snažila jsem se jim vykroutit. Ale jak?! když mě Marty držel ruce, Mike nohy a už mě házeli do obrovský hromady sněhu.
"Néé" zaječela jsem ještě, ale už mi to bylo hovno platný. Stějně jsem tam už ležela. A nevěděla jak vylézt. Celá jsem tam zahučela a koukala mi snad jenom hlava a nohy.
"Tak ahoj zejtra Verun" začali odcházet. Všichni kolem mě naschvál prošly, někdo mi ještě zamával., ale že by mě někdo vyndal, je fákt nenapadne.
"Šmejdi jedni" začala jsem kopat nohama a rukama, abych se dosala co nejlíp ven.
"Asi mám halušky" pomyslím si, když vidím jedno.. moooc, známé auto. Jech, mám absťák na Billovi =( Už, aby přijel zas... možná nechápete, ale je to hodně složitý mezi náma. Řekla bych, ale že spolu chodíme.. a nejvíc bych ho vždycky sežrala=D Absťáák, absťááák :-@
Pozoruju to auto. Asi fákt mám halušky, protože s pravděpodoností 99,9% ta tmavá postava, která je pár metrů ode mě je Bill.
"Jééé" vystřelila jsem z tý hory sněhu. (najednou to šlo)
"Ahooooj" skočila jsem mu okolo krku.
"Ahoj zlato" smál se mímu útoku.
"jenom ahoj.. JENOM ahoj!?" zvedla jsem se smíchem obočí.
"Pojď.." usmál se..
"to je TÁK nefér. Ani pusu mi nedáš na veřejnosti. Jako kdyby tě tady někdo viděl a poznal"
"Nevydírej"
"Fajn, máš mě prokouklou" řekla jsem trucovitě. Zářivě se usmál.
"Jakto, že jsi tady? Měl jsi bejt pryč ještě.. no MmmMm.. asi ještě 2 týdny"
"No, za prvé, jsme byli doma už dost dlouho. Né, že by máma nebyla ráda, ale asi by jsme se tam o týden víc nudou oběsili. A za druhé.. dostali jsme hodně nápadů okolo turné a tak. Takže to byla i dobrá výmluva" usmál se.
"Juj, chudák maminka" zakřenila jsem se, abych ho naštvala.
"Nooo.. ty máš co řikat se svojí mega rodinou"
"Neurážej jo?! Náhodou.. zase proběhli trochu změny!" :D
"Jaký?" už jsme nastupovali do auta. Připoutali jsme se a já zase začla povídat..
"No, třeba musim mít teď společnej pokoj s Ančou (dvojče), páč se k nám přistěhovala Jess(nevl. ségra- 2Oletá),která je těhotná a potom Kája (ségra, 18letá) přijela na Vánoce a Silvestra, i když se asi bude brzo zase vracet do Česka a pak u nás teď bydlí Luky (bratranec- 19letej), protože by to měl daleko z Berlína sem. Takže měsíc budu v jednom baráku žít s dalšíma 6 lidma"
"5 né?" zvedl překvapeně obočí.
"No.. 3 ségry, malej brácha (mimčo), bráchanec a máma"
"Co ten její přítel?"
"Asi už spolu nejsou, já nevim.. dlouho se u nás neukázal" pokrčila jsem znuděně rameny.
"On Vítek (brácha) neni jeho dítě?" jej, taky v tom má zmatek chlapec :D:D
"Ne, Vítka má ještě s mim tátou. Jak se rozvedli, několik let se nenáviděli, potom se nějak sešly, udělali si Vítka a táta zase zmizel do Česka" vysvětlila jsem mu.Pořád to nějak nechápal..
"Ale vždyť.. kolik je Vítkovi!?"
"Bude mu rok"
"A to tvůj táta neví, že má dítě.. další dítě!?"
"Ne neví a taky mu to nesmíme řikat"
"Já to nechápu" řekl rezignovaně.
"Já tě taky nenutím, aby jsi to chápal. Tohle je doopravdy pro nadlidský chápání, takže klídek brouku" zasmála jsem se.
"Dobře a teď jedem teda k vám?"
"Máš nějakou práci?"
"Ne"
"Tak můžem, ale nebude tam žádný soukromí, takže si jenom hodím věci dom a můžem jet někam jinam" pokrčila jsem rameny.
"Jo dobře"
 
 

Reklama